0042932

Tanya Stewnerová

Lili Větroplaška

Sova hlavu do písku nestrká

Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová

Lili Vetroplaska_10.indd 3

02.09.22 15:02

Originally pusblished as „Liliane Susewind – Eine Eule steckt den Kopf nicht in den Sand“ Copyright © 2015 S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D – 69469 Weinheim Illustrations © Eva Schöffmann-Davidov, 2015 Translation © Alena Bezděková, 2022 ISBN 978-80-242-8386-9

Lili Vetroplaska_10.indd 4

02.09.22 15:02

Jaro „Dneska se cítím prostě báječně!“ prohlásila pruhovaná kočka a zhluboka si vzdychla. „Mimořádně báječně!“ Liliana Větroplachová, které všichni říkali Lili, si překvapeně obtočila kolem prstu kadeř zrzavých vlasů. „To mě těší,“ odpověděla kočce. Považovala za úplně normální, že ví, co ta dáma se sametovými packami mňouká, rozuměla totiž řeči zvířat.

Přesto se chtěla ujistit, jestli slyšela správně. „Vy se opravdu cítíte báječně?“ „Ovšem! A jak!“ zvolala kočka, která se jmenovala Šlechtična a muselo se jí vykat.

7

Lili Vetroplaska_10.indd 7

02.09.22 15:02

„Všechno je tak okouzlující!“ Lili se na ni zmateně podívala. Měla kočku sice moc ráda, ale věděla, že dobrou náladou nikdy nehýří. „Co vám připadá tak okouzlující?“ „No přece život! To všechno kolem nás! Já!“ předla kočka. „Jsem prostě okouzlující a všechno kolem zrovna tak. Jen se na to podívejte! Jak se květy na stromech pohupují, jako by nám chtěly zamávat. A hned vedle – odpadkový koš. To zátiší je přímo úchvatné!“ Lili se podívala z okna a přikývla, jako by chápala, o čem kočka mluví. Ve skutečnosti ničemu nerozuměla. Šlechtična vypadala očividně… vesele, a to bylo opravdu zvláštní. „Chtěla bych obejmout celý svět!“ vrněla kočka a přecházela sem a tam po parapetu. „Je tak velkolepý a jedinečný!“ Lili se poškrábala na hlavě a zachmuřila se. „Copak? Už to zase začíná?“ ozvalo se za jejími zády. Otočila se a uviděla Lukáše Petříka, který právě vcházel do dveří jídelny. Černé vlnité vlasy měl trochu delší než obvykle a moc mu to slušelo. Díky okouzlujícímu úsměvu patřil k nejobletovanějším klukům na škole, navíc byl jejím nejlepším kamarádem. Tou dobou dokonce bydlel u ­Větroplachů, 8

Lili Vetroplaska_10.indd 8

02.09.22 15:02

protože jeho rodiče odcestovali na delší služební cestu do Brazílie.

Lili se na něj tázavě zadívala. „Co zase začíná?“ „Číčiny jarní nálady,“ vysvětloval Lukáš a s úsměvem sledoval kočku, která se právě zasněně otírala o květináč a mňoukala: „Úžasný hrnek!“ „No jo!“ Lili se plácla do čela. Byl začátek března a jaro v plném rozpuku. V zahradě Větroplachových rozkvetly stromy a keře, vše hrálo barvami. „Jarní nálady…“ „Loni vyváděla, dokud nevyrašily i listy,“ poznamenal Lukáš. „Neustále mňoukala, jako by tím nadšením úplně přišla o rozum.“ Šlechtična patřila Lukášově rodině a ještě před rokem ji Lili vůbec neznala. Během předchozích měsíců se však udála taková spousta věcí a prožili tolik dobrodružství, že si Lili vůbec neuměla představit, jak mohla bez Lukáše a Šlechtičny vůbec existovat.

V tu chvíli začala kočka vřískat – nebo spíš zpívat. „Jaaarooo, ty nááááádhernééé jaaarooo, víííteeej k náááám!“ Její zpěv byl příšerně pronikavý, Lili by si nejradši oběma rukama zakryla uši.

Lukáš se rozesmál. „Přesně takhle povykovala i loni!“ Vtom se do místnosti vřítil bílý psík. „Co se to tady děje?“ vyštěkl, doběhl k parapetu a vyskočil 9

Lili Vetroplaska_10.indd 9

02.09.22 15:02

na něj. „Proč tak ječíš, číčo? Někdo ti šlápl na ocas?

Bolí tě něco?“ Řeč psů a koček je úplně odlišná, a proto mu Šlechtična naštěstí nerozuměla. Lili jí pro jistotu jeho štěkot nepřeložila.

Kočka se mezitím přetočila na záda a neúnavně pokračovala ve zpěvu. „Jaaaroooo, nááádhernééé jaaaroo, ty ses k nááám vrááátilooo…“ Bílý voříšek, který se jmenoval Bonsaj, jí začal olizovat srst na bříšku. „Chudáček číča. Muselo ji potkat něco děsnýho.“ „Trpí jarem,“ vysvětlovala Lili psíkovi.

Bonsaj ztuhl. „Auvajs! Může vůbec běhat?“ „No, já bych řekla, že teď se spíš vznáší…“ ušklíb­la se Lili a Lukáš se rozesmál.

Bonsaj ustaraně vzhlédl. „Cože? Číča umí lítat?“ „Pane Bonsaji!“ vykřikla kočka a vyskočila. „Je mi naprosto skvěle!“ Než Lili mohla její slova přeložit, Šlechtična pokračovala. „Právě jsem se rozhodla, že chci, aby do mého života vstoupilo mnohem více taškařic a žertíků. A vás jsem si vybrala, abyste se mnou tyto taškařice a žertíky vymýšlel.“ Pak se dívce otřela hlavou o bok a zavelela: „Prosím, přeložte moji žádost, madam.“ Lili poslušně tlumočila psíkovi kočičí slova.

10

Lili Vetroplaska_10.indd 10

02.09.22 15:02

„Taškařice a žertíky… cože?“ zaštěkal Bonsaj zmateně. „Jaký taškařice?“ „Šlechtična si přeje…“ „Budou mě přitom česat?“ přerušil ji psík. „Protože jestli ano, tak do toho nejdu. Číča je sice hrozně fajn, ale česání teda rozhodně fajn není!“ „Ne, Bonsaji. Šlechtična si přeje, abyste společně prožívali něco veselého, nějakou zábavu.“ „Takže budeme něco zahrabávat?“ „Ne, spíš tropit hlouposti.“ Lili se zamyslela. „Dělat společně věci, které vás budou těšit.“ „Už vím! Okusovat nohy židlí?!“ Lili si povzdechla. Šlechtična a Bonsaj den předtím poničili nohy židlí v jídelně.

Kočka se lísala k psíkovi. „Pane Bonsaji, následujte mě, prosím. Jsem obdařena silou přírody, která se znovu probouzí k životu. Ve vzduchu se vznáší spousta dobrodružství. Stačí, když je polapíme!“ Něžným šťouchnutím ho vyzvala, aby ji doprovodil, a seskočila z parapetu. Bonsaj okamžitě vyrazil za ní. „Jdu do toho!“ vyštěkl. „Třeba se něco mihne kolem a já to chytím. To by byla paráda. Nebo třeba poletíme…“ Lili se dívala za tou nesourodou dvojicí a nevěděla, jestli se má smát, nebo si dělat starosti. Nu 11

Lili Vetroplaska_10.indd 11

02.09.22 15:02

což, aspoň mají nějakou zábavu a nevšimnou si, že… „Tak jak jste na tom?“ přerušila její myšlenky babička, která právě strčila hlavu do dveří. „Už máte sbaleno?“ „Skoro,“ ujistil ji Lukáš a zářivě se na ni usmál. „Takže jste ještě ani nezačali, že?“ dovtípila se babička, na kterou jeho úsměv nepůsobil, a vystrčila obě děti z místnosti. „Pospěšte si, za necelou hodinu musíme vyjet!“ „Kdo bude sbalenej první!“ Lukáš se rozběhl po schodech a zmizel ve svém pokoji. Také Lili si pospíšila nahoru a začala balit. Dnes oba odjíždějí na školu v přírodě a nechtěla přijít pozdě k autobusu… nebo být sbalená později než její nejlepší kamarád. Proto rychle házela do cestovní tašky všechno, co jí přišlo pod ruku, a zarazila se, až když si uvědomila, že drží Bonsajovu žvýkací kost. Psík a kočka je tentokrát doprovázet nebudou. Na školu v přírodě si domácí mazlíčky nikdo brát nesmí a Lili toto pravidlo nemínila porušit.

Koneckonců i její kamarádi se bez nich budou muset obejít. Věděla, že jí Bonsaj a Šlechtična budou strašně chybět, ale nechtěla od školy žádnou výjimku. V minulých měsících vzbudila svými 12

Lili Vetroplaska_10.indd 12

02.09.22 15:02

zvláštními schopnostmi obrovský rozruch. Tak velký, že před jejich domem ještě pořád postávalo několik reportérů, kteří čekali, až jim „zázračná holčička“ konečně poskytne rozhovor. Jenže Lili kolem sebe nemínila rozpoutat další pozdvižení a po ničem netoužila víc, než aby na škole v přírodě byla pět dnů absolutně nenápadnou holkou mezi spoustou spolužáků. Kdyby s sebou měla Bonsaje a Šlechtičnu, nepodařilo by se jí to. A tak se radši smířila s tím, že ji nebudou doprovázet.

S povzdechem odložila kost.

Vtom zaslechla za dveřmi tiché zvuky. Znělo to jako vzrušené šeptání, nebo spíš potlačovaný štěkot.

Otevřela dveře a málem zakopla o Bonsaje. „Lili! Víš, co se stalo? To byla bžunda! Udělali jsme…“ „Zadrž, Bonsaji!“ Lili pohladila psíka po hlavě, aby se uklidnil. „Nerozumím ti.“ „Ne! To ne! Kdepak!“ protestovala Šlechtična, která rozčileně vyběhla zpoza komody. „Snad jste to všechno neprozradil, pane Bonsaji?“ Hrozivě se postavila před psíka. „Tak tohle by nešlo! Ještě jsme naši taškařici nedotáhli do konce! Smíte to vyštěkat, teprve až bude po všem!“ 13

Lili Vetroplaska_10.indd 13

02.09.22 15:02

Bonsaj jí samozřejmě nerozuměl ani slovo a Lili mu to nepřeložila.

Rozčilený psík u její nohy pokračoval: „Lili! Vytahali jsme ti boty! Číča jednu a já druhou! Kočičím okénkem ve dveřích jsme je vyvlekli ven.“ Lili užasle poslouchala. „Venku jsme je hodili do louže za domem, takže jsou parádně mokrý. Pak jsme je zase dotáhli dovnitř a postavili tamhle.“ Bonsaj ukázal na podestu.

Lili uviděla své tenisky. Promočené a zablácené. „Až si je obuješ, tak to bude k popukání!“ štěkal nadšeně Bonsaj. „Jsou totiž skrz naskrz promočený!“ Šlechtična se protáhla mezi Lili a psíkem. „Nemáte chuť na malou procházku, vážená paní?“ zeptala se a v očích se jí šibalsky zablesklo. „Vaši obuv jsme vám již připravili.“ Tak takhle si kočka představuje žertíky a taškařice! „Nechci jít na procházku,“ odpověděla Lili. „A to s mými teniskami mi vůbec nepřipadá vtipný!“ „Cože?“ Bonsaj zaškrábal předními packami do podlahy. „Vždyť… jsou přece mokrý! Lili, DURCH MOKRÝ! To je přece parádní fór!“ „Krucipísek, vy jste to všechno vyžvanil!“ zasyčela Šlechtična a naštvaně pohlédla na Bonsaje.

Vzápětí se mu zakousla do čenichu.

14

Lili Vetroplaska_10.indd 14

02.09.22 15:02

Bonsaj ztuhl. „Číčo…“ vyštěkl překvapeně. „Visíš mi na čenichu…“ Měl pravdu. Kočka se do něj zakousla a očividně ho nemínila pustit. „Fsechno… fsechno ste profradil… a… fsechno pokafil…“ huhňala s plnou tlamičkou chlupů a snažila se mu zakousnout do masa. „Fsechno… teď to fí!“ „Auvajs!“ vykvikl Bonsaj. „Pusťte ho!“ vykřikla Lili, ale to kočku ani nenapadlo. „Tafkavice fou pfece tajná fec, dokud nefkonfí!“ mňoukala nesrozumitelně. „Fekněte mu to, madam, pak ho puftím!“ Lili její slova přetlumočila. „Ach jo, to jsem to vymňoukl!“ vyděsil se Bonsaj. „Ale proč mi to někdo neřekl?“ „Už to pochopil,“ ujistila Lili kočku, která vzápětí uvolnila sevření čenichu.

Lili si s úlevou oddychla. Šlechtična si olizovala packu a znechuceně poznamenala. „Jen nerada sahám k tak drastickým metodám. Ale když jde o taškařice, neznám bratra!“ Lili potřásla hlavou. „Musím balit,“ zamumlala a otočila se. Pak ztuhla. NE! pomyslela si a kousla 15

Lili Vetroplaska_10.indd 15

02.09.22 15:02

se do rtu. Zvolna se znovu obrátila ke zvířatům.

Zírala na ni nechápavě. „Proč balíš?“ vyštěkl Bonsaj. „My přece nikam nejedeme, nebo snad jo?“ Lili polkla. „No…“ Šlechtična jí proklouzla mezi nohama, vběhla do pokoje a vyskočila na postel. „Vskutku!“ Vyšplhala se na cestovní tašku a usadila se na ni jako na trůn. „Vyrážíme na cesty! Sláva!“ Bonsaj vyskočil na postel za kočkou a očichával věci v tašce. „Fakticky? Jedeme pryč? Prima!“ Lili je musela zklamat. „Kdepak, nejedeme.“ „Ne? Jak to?“ Bonsaj váhavě zavrtěl ocasem. „Ty si jen hraješ, že někam pojedeš?“ Lili posmutněla. „Já opravdu pojedu. Ale sama.

Bez vás.“ „Jak prosím?“ Šlechtična zlostně sklopila uši. „Já jsem se snad přeslechla?“ „Lili…“ zakňučel Bonsaj. „Stočím se do maličkýho klubíčka a vůbec nebudu vidět!“ Jeho panička však jen sklopila hlavu. „To nejde…“ zamumlala Lili rozpačitě. „Ale je to jen na pár dnů…“ „Pche!“ odfrkla si Šlechtična a seskočila z tašky. „Když ne, tak ne! Svou dobrou náladu si tím roz16

Lili Vetroplaska_10.indd 16

02.09.22 15:02

hodně zkazit nenechám!“ poznamenala a s hrdě vztyčenou hlavou odkráčela.

Bonsaj starostlivě olizoval paničce ruku. „Ty seš smutná, Lili! Klopíš hlavu!“ „Ano, protože je mi líto, že vás nemůžu vzít s sebou,“ odpověděla Lili tiše. „A protože vím, že se mi po tobě bude hrozně stýskat. I po Šlechtičně.“ „Co se dá dělat, tak to těch pár dnů prostě vydržíme.“ Bonsaj do ní povzbudivě drcl hlavou. „Kvůli tomu tě nebudu mít o nic míň rád.“ Lili popadla pejska do náruče a přitiskla ho k sobě. „Ty jsi ten nejlepší pes na celém světě,“ zašeptala a otřela si slzičku o chundelatou srst. „To jo!“ přisvědčil Bonsaj.

Lili se usmála a pohladila ho. „Hotovo!“ oznámil Lukáš, který právě vešel do pokoje. „No nazdar… Dáš to?“ Lili se zhluboka nadechla. „To víš, že jo. Padáme.“

17

Lili Vetroplaska_10.indd 17

02.09.22 15:02

Škola v přírodě „Autobus stojí tamhle vpředu!“ vykřikl Liliin tatínek a rozhlížel se, kde může zaparkovat. „To je ale mumraj!“ Před velkým autokarem se hemžila spousta žáků, rodičů a čtyři učitelé. Obě třídy, do nichž chodili Lukáš a Lili, vyrážely společně do Zupplingenu.

Cíl školy v přírodě nikoho příliš nenadchl, protože Zupplingen sousedil s jejich městem a nebylo v něm vůbec nic zajímavého. Žáky nezaujala ani vyhlídka, že budou pět dnů bydlet v lesním penzionu. „Nemám kde zaparkovat,“ stěžoval si pan Větroplach.

18

Lili Vetroplaska_10.indd 18

02.09.22 15:02

„Tak zastav na chviličku u chodníku a my rychle vystoupíme,“ navrhla Lili.

Pan Větroplach přibrzdil. „Je mi to jasný, ty nechceš, abych ti před spolužáky dával pusu na rozloučenou!“ „No jasně!“ Lili se omluvně usmála a vystoupila z auta. Lukáš se vysoukal ze zadního sedadla stařičkého žlutého auta, aby jí pomohl vyndat tašky z kufru. „Občas jsi vážně roztomilá, Lili!“ Pan Větroplach obešel auto. „Mohla bys mě aspoň obejmout?“ zeptal se. Řidič za nimi zatroubil, protože blokovali silnici, ale tatínek přesto Lili rychle sevřel v náručí a ona mu zašeptala „Měj se, tati!“ a rozběhla se k autobusu. Lukáš se s panem Větroplachem rozloučil pevným stiskem ruky a vykročil za ní. „Tak co, jak jde život?“ křikl tmavovlasý chlapec a plácl si s Lukášem na pozdrav. Byl to Fabián, jeden z jeho kamarádů. Vzápětí se už kolem Lukáše shluklo několik chlapců a hlučně se překřikovali. Tvářili se tak důležitě, že Lili obrátila oči v sloup. Ve škole si mohla s Lukášem promluvit jen málokdy, protože patřil k vůdcům nejpopulárnější chlapecké party. Jí se však žádný 19

Lili Vetroplaska_10.indd 19

02.09.22 15:02

z jeho „přátel“ moc nelíbil. Naštěstí měla vlastní kamarádky. „Ahojky, Floro!“ Lili se prodrala ke štíhlé spolužačce s velkými brýlemi. „Čau! Jdeš na poslední chvíli!“ odpověděla Flora zvesela. „Musela jsem se rozloučit s Bonsajem.“ Když si Lili vzpomněla, jak se jí psík snažil loučení usnadnit, znovu zesmutněla. „Hlavu vzhůru!“ Něčí ruka jí mírně zvedla bradu. „Ahojky, Terko!“ pozdravila Lili svou bývalou sokyni, která teď patřila k jejím nejlepším kamarádkám. „Netvař se tak smutně,“ odpověděla vysoká světlovláska s pihovatým obličejem. „Za pár dnů máš přece narozeniny. Konečně budeš stejně stará jako my.“ Lili si povzdechla. Sice se těšila, že už brzy bude o rok starší, ale dokázala si představit mnohem lepší oslavu narozenin než zrovna na škole v přírodě.

Chtěla uspořádat malou party doma – s Lukášem, Florou, Terkou, Soňou a několika dalšími spolužačkami. Jenže na to teď může zapomenout. „Jak se má naše celebrita?“ zaznělo náhle těsně vedle ní. Byla to Gloria. Tuhle spolužačku moc ne20

Lili Vetroplaska_10.indd 20

02.09.22 15:02

musela a na oslavu by ji určitě nepozvala. „V poslední době jsem tě už v televizi skoro nezahlédla.

Copak? Přestáváš reportéry bavit?“ Během posledních týdnů se počet novinářů před domem Větroplachových skutečně snížil – nejspíš proto, že Lili vytrvale odmítala s tiskem mluvit.

Přesto každý den dorazili aspoň dva. „To je přece jedno,“ odpověděla vyhýbavě. „Ty bys ale byla ráda, kdyby tě konečně nechali na pokoji, viď?“ Gloria sledovala Lili pohledem, který měl vyjadřovat soucit nebo něco takového. „Určitě to je pěkná otrava, když tě pořád tak nahánějí.“ Byla, ale o tom se Lili zrovna s ní nemínila bavit.

To už se k nim přidala Gloriina nejlepší kamarádka Viktorie. „Hele, nemáš pocit, že to mezi Mairou a Lukášem parádně jiskří?“ zeptala se kamarádky a pohlédla doleva.

Lili se podívala stejným směrem. Lukáše už neobklopovali jeho kamarádi, povídal si s Mairou, hezkou dívkou ze své třídy. V poslední době je Lili vídala v družném rozhovoru častěji. „Možná máš pravdu,“ odpověděla Gloria kamarádce. „Nedávno spolu byli v kině.“ „A pak na zmrzlině!“ dodala horlivě Viktorie.

21

Lili Vetroplaska_10.indd 21

02.09.22 15:02