0042931

Tanya Stewnerová

Lili Větroplaška Tučňák by se rád proletěl

Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová

Lili Vetroplaska_9.indd 3

11.03.22 10:41

Originally pusblished as „Liliane Susewind – Ein Pinguin will hoch hinaus“ Copyright © 2013 S. Fischer Verlag GmbH, Frankfurt am Main Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D – 69469 Weinheim Illustrations © Eva Schöffmann-Davidov, 2013 Translation © Alena Bezděková, 2022 ISBN 978-80-242-8028-8

Lili Vetroplaska_9.indd 4

11.03.22 10:41

Pro Aline

Lili Vetroplaska_9.indd 5

11.03.22 10:41

Nedělní odpoledne „Obávám se, že s tím novým kouskem nábytku nemohu souhlasit,“ zamňoukala oranžově pruhovaná kočka a s hlavou nakloněnou ke straně pozorovala kancelářskou židli, kterou babička Větroplachová zrovna sestavovala. „Tento objekt budete muset zase odstranit, velevážená paní.“ Liliana Větroplachová, které všichni říkali Lili, seděla vedle kočky na pohovce. Považovala za naprosto samozřejmé, že rozumí kočičímu mňoukání, měla totiž obdivuhodný dar: uměla mluvit se zvířaty. „Co se vám na té židli nelíbí, madam?“ zeptala se Lili zdvořile. Zdvořilost totiž byla při rozhovoru 7

Lili Vetroplaska_9.indd 7

11.03.22 10:41

se Šlechtičnou – jak se vznešená kočičí dáma jmenovala – naprosto nezbytná. Šlechtična si rozhořčeně odfrkla. „To je přece nad slunce jasnější. Tenhle rádoby nábytek nemá žádný styl!“ pronesla znechuceně. „Je příliš hladký. Úplně obyčejný! Prostě fádní! Vyloženě ubohý.

Něco tak nevkusného tady prostě nestrpím.“ Lili si tiše povzdechla. Pruhovaná kočka se ráda považovala za vládkyni domu, ale přitom tady ani nebydlela! Ve skutečnosti patřila jejich sousedům Petříkovým. Jenže Šlechtična se cítila nejlíp v blízkosti Lili, a proto za ní každý den chodila, nebo u Větroplachových dokonce přespávala.

Vtom se ozvala babička. „Její Veličenstvo číča má zřejmě nějaké výhrady.“ „Číče…“ Lili se zajíkla a rychle se opravila. „Šlechtičně ta židle připadá ubohá. A taky příliš obyčejná. Prostě nevkusná!“ Babička se usmála. „Nejspíš jsme ji měli koupit ve zlatém provedení, ne v černém.“ Narovnala si záda a zadívala se na napůl dokončené dílo. „Mohla bych ji ozdobit hrstí konfet…“ Lili se na babičku usmála a ta jí úsměv oplatila.

Klečela na podlaze a před sebou měla rozložené 8

Lili Vetroplaska_9.indd 8

11.03.22 10:41

nářadí a jednotlivé části kancelářské židle. Byla šikovná, židli, kterou si Liliina maminka pořídila do pracovny, určitě dokáže bez problémů smontovat. „Prý nevkusná… Taková hloupost!“ odfrkla si a pustila se znovu do práce.

Paní Větroplachová, která seděla za počítačem u jídelního stolu a pročítala si e-maily, zvedla hlavu. „Jaká hloupost?“ „Židle,“ povzdechla si Lili. „Šlechtična tvrdí, že je moc obyčejná a nevkusná.“ Ferdinand Větroplach, Liliin tatínek, se rozesmál. Seděl na pohovce vedle své dcery, sledoval v televizi fotbalový zápas a pletl. Zjevně je na půl ucha poslouchal.

Kočka se znovu zapojila do rozhovoru. „Ovšemže, zcela postrádá styl! Jen naprostý barbar bez špetky vytříbeného vkusu to nevidí!“ Pružně seskočila z opěradla pohovky a rozběhla se k sedáku židle, který ležel na zemi, a znechuceně po něm přejela tlapkou. „To provedení je prostě ubohé!

Kdepak, to je slabé slovo! Je to ubohost sama!“ „Tak se mi zdá, že číča je kvůli té židli pěkně namíchnutá,“ ozval se Liliin psík Bonsaj. Malý voříšek s bílou chundelatou srstí se do té doby povaloval u paničky na klíně, ale teď seskočil dolů a rozběhl 9

Lili Vetroplaska_9.indd 9

11.03.22 10:41

se na krátkých tlapkách za kočkou. „Nerozčiluj se, číčo!“ šťouchl kočku povzbudivě čenichem. „Vždyť to není taková hrůza. Co kdybych ji označkoval?

To by bylo něco!“ „Tady nikdo nic značkovat nebude!“ ozvala se Lili přísně, protože přesně věděla, co se psík chystá udělat. „To byl jen takový vtípek!“ uklidňoval paničku Bonsaj. „Klídek, Lili. Mám to pod kontrolou,“ dodal a olízl Šlechtičně čumáček.

Kočce se to očividně líbilo, protože začala příst. „To je od vás velice milé, pane Bonsaji. Žádný jiný chlupáč na světě není tak uctivý a dobře vychovaný!“ Bonsaj jí samozřejmě nerozuměl, protože byl pes a ovládal jen psí řeč. Ale kočičin natažený krk a povystrčená brada mu prozradily, že se jí jeho olíznutí líbilo. „Góóól!“ vykřikl pan Větroplach. Babička na podlaze a paní Větroplachová za stolem v tu ránu zvedly oči od práce a zadívaly se na zpomalený záznam celé akce. „Vždyť to byl ofsajd!“ rozčilovala se babička.

Lili netušila, co je to ofsajd. Fotbal ji nijak zvlášť nezajímal. Toho nedělního odpoledne seděla v obý10

Lili Vetroplaska_9.indd 10

11.03.22 10:41

Lili Vetroplaska_9.indd 11

11.03.22 10:41

vacím pokoji, protože čekala telefonát a její mobilní telefon nefungoval. „Klika, že si toho nevšiml rozhodčí!“ Pan Větroplach se znovu ponořil do práce. Pletl vlněný obleček pro Šlechtičnu. Kočka přímo bytostně nesnášela zimu. Byl chladný leden, v nejbližších dnech mělo dokonce sněžit! Do té doby chtěl mít tatínek teplý obleček bezpodmínečně dopletený. Šlechtičně totiž byla občas zima i ve starých Liliiných dupačkách, které při svých výletech ven nosila.

Vtom Lili zaslechla, jak Bonsaj vyštěkl. „Co je to za věci?“ Následovalo tiché cinknutí. Lili pohlédla na podlahu.

Psík čenichem postrkoval jeden z velkých šroubů, které si babička úhledně rozložila vedle židle.

Nevšimla si toho, protože zrovna sledovala televizi. „Parádně se to kutálí,“ zaradoval se psík. Dostrkal šroub už přes polovinu obývacího pokoje a nadšeně vrtěl ocasem. Šlechtična, která se mezitím uvelebila na sedáku židle, psíka chvíli zamyšleně sledovala a pak za­ mňou­ka­la. „To je velkolepý nápad!“ pokývala nadšeně hlavou. „Bystrost uvažování pana Bonsaje je prostě nepřekonatelná!“ 12

Lili Vetroplaska_9.indd 12

11.03.22 10:41

Bonsaj dál vesele sunul šroub před sebou. „Fakticky paráda!“ poštěkával. „Ta věc se nejen krásně kutálí, ona navíc i nádherně cinká.“ Kočka, která psí řeči přirozeně nerozuměla, Bonsaje s nadšením sledovala. „Jak nápadité! Pan Bonsaj ukradl šroub! Bez něj se ten nudný kus nábytku určitě nedá smontovat a já nebudu muset trpět při pohledu na takový nevkus.“ Dojatě si povzdechla: „Něco tak rytířského pro mě ještě nikdy nikdo neudělal.“ „Hurá!“ vyštěkl Bonsaj. „Bingo! A je pod pohovkou! To se mi fakticky povedlo!“ Radostně zavrtěl ocasem a nakoukl pod pohovku, kam se mu šroub zakutálel. „Neva! Vezmu si jiný.“ Lili se mu to zrovna chystala zakázat, když vtom zazvonil telefon. Srdce jí poskočilo. To je určitě hovor, na který celou dobu čeká! Maminka zvedla sluchátko. „Větroplachová,“ promluvila školeným hlasem. „Ahoj, Gustave! Ano, už jsem tu schůzku potvrdila…“ Lili zklamaně svěsila hlavu. Nejspíš mámin kolega.

Maminka byla televizní moderátorkou a bývala značně zaneprázdněná. Měla svůj vlastní diskuzní pořad o politice a často pracovala i v neděli odpoledne. „To byl faul!“ rozčilovala se babička.

13

Lili Vetroplaska_9.indd 13

11.03.22 10:41

„Nesmysl, ani se ho nedotkl!“ oponoval tatínek.

Oba zírali na obrazovku jako přikovaní.

Lili protáhla obličej. Kdyby jí konečně zatelefonovali, nemusela by tu sedět a sledovat fotbal… „Jé, to nádherně cinká!“ zaslechla další Bonsajovo vyštěknutí. Zjevně ukradl další šroub a nadšeně ho koulel po parketách. Chytře se přitom vyhnul hustému vlněnému koberci. „Že jsem ale šikovnej!“ pochválil se. Vzápětí zmizel pod pohovkou i druhý šroub. „Zdá se, že můj rytíř se vskutku rozhodl, že smontování té ohavnosti zabrání,“ konstatovala Šlechtična a zvedla se. „Ještě že jsem tak duchaplná a kolosálně šikovná, a tak mu můžu přispěchat na pomoc. Společně nad tím vrcholem nevkusu zvítězíme!“ Obratně sekla packou po šroubu, který se bleskově rozletěl po parketách a zajel pod pohovku.

Bonsaj na ni ohromeně zíral. „Číčo! Ty máš ale mušku!“ „Co bych neudělala pro styl a umělecký dojem!“ opáčila kočka a přesně mířenou ranou odpálila další šroub. „Zásah!“ poskakoval nadšeně Bonsaj. „Šoupni tam ještě jeden, číčo!“ 14

Lili Vetroplaska_9.indd 14

11.03.22 10:41