0042922

Petra Soukupová Alena Mornštajnová Petra Dvořáková Alice Nellis Anna Bolavá Marek Epstein Petr Stančík Ondřej Neff Irena Hejdová

TENKRÁT O VÁNOCÍCH

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 5

15.09.21 10:03

„Já se tady s tím seru – a vy si jenom sedíte!“

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 7

15.09.21 10:03

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 8

15.09.21 10:03

PETRA SOUKUPOVÁ vánočka Jiří vypne motor auta, ale zůstane sedět. Poslouchá, jak auto po jízdě oddechuje. Nejraději by znovu nastartoval a okamžitě odjel. Ale už to matce slíbil, přestože nemá dnes děti, je poslední adventní neděle, přece nebude sedět doma sám.

On by ale neseděl doma, domluvil by se s Lukášem a vyjeli by do Bedřichova a zaběhli si třicet kilometrů, cítil by se dobře, na rozdíl od toho, jak se bude cítit, když stráví odpoledne s rodiči a bude poslouchat ty jejich věčný řeči o tom, jak špatně si v životě vede, jak by si měl někoho najít, jak moc pracuje, jak moc sportuje, moc děti nutí do sportu, je na ně moc přísný, nebo je na ně málo přísný, málo je nutí do sportu… Vlastně cokoliv, co Jiří udělá, je špatně, rozvod je špatně, ale Karla byla taky špatně, nic jim nebude nikdy dost dobrý, to už Jiří dávno ví, a proto za nimi jezdí tak málo, ale teď se tomu prostě nedokázal vyhnout, asi ta lítost, 9

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 9

15.09.21 10:03

Vánoce, rodina, na Štědrý den bude sám, několik přátel ho zvalo k sobě, ne, Jiří si půjde zaběhat a pak si pustí film.

Rodičům řekl, že bude u Dufků, jinak by musel k nim. „Přijedeš teda aspoň v neděli, vůbec jsi tu o adventu ­nebyl.“ „Moc se mi to nehodí.“ „Já tě znám, napadl sníh, chceš jet na běžky,“ řekla matka, „ale je moc zima, ještě bys nastydl. Co mám uvařit?

Dáme si oběd společně – jako rodina?“ Ano, on, pětačtyřicetiletý, děti jednu středu v týdnu a jeden víkend za čtrnáct dní, rodiče jednou za měsíc, lépe za dva. Rodina. „Mami, mně je to jedno, udělej něco, s čím nemáš moc práce.“ „Tak svíčkovou?“ „Třeba. Není to moc pracný?“ „Ale ani ne. A navíc, já to dělám ráda.“ „Kvůli mně nemusíš dělat nic složitýho, mně je to jedno.“ „Já vím, ty se odbydeš nějakou bagetou na benzince. Ne, pěkně přijeď na pořádnej oběd. Pak udělám vánočku a odvezeš si ji čerstvou.“ Ježiš, mámina vánočka, zaúpí v duchu Jiří. „Já bych ji koupil, mami.“ „No to mi ani neříkej.“ „Tak aspoň by ses s tím nemusela dělat,“ řekne Jiří, ví, že zbytečně.

10

PETRA SOUKUPOVÁ

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 10

15.09.21 10:03

„Já to dělám ráda. Jediný, co mě mrzí, že nepřijede Lucinka. Vždycky pečeme spolu, je to moje malá pomocnice,“ vzdychne tragicky matka.

Tím myslí asi ty poslední dva roky, Lucce je pět, pomyslí si Jiří a ani neřekne, co už říkal, teď je má prostě dva víkendy za sebou Karla, jedou na hory, je tam čerstvý vzduch a navíc se tam budou učit lyžovat a to jim ostatně bude v životě platnější než plácání těsta s babičkou. „No jo, mami,“ řekne jenom. „Tak s Luckou něco upečeš příště, až přijedem mezi svátkama.“ „Hm, to nevím, mám už pečení za celej prosinec plný zuby,“ opáčí matka jako otrávené děcko. „Vida,“ chytne se toho Jiří okamžitě, „tak se na tu vánočku vykašli.“ „Nesmysl, přece nebudete jíst koupenou vánočku. Stačí, že Karla dětem nic neupeče,“ odrazí matka s přehledem smeč.

Zároveň konec utkání, Jiří mlčí, koneckonců proč by měl obhajovat svou bývalou manželku, a to i v případě, že si – stejně jako Karla – myslí, že na kupované vánočce není nic špatného. Karla samozřejmě nekupuje nějakou suchou drobivku od Babiše, ale kvalitní a krásnou vánočku z nějaké domácí pekárny. Jiřího bodne u srdce, když si vzpomene, jak ji minulé Vánoce Karla přinesla domů, vybaví si ten moment, kdy přišla zvenku, měla červené tváře a nesla ty dvě vánočky v tašce a s takovou radostí mu je ukazovala. Zvláštní, vánočka

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 11

11

15.09.21 10:03

Jiří si je jistý, že v ten moment ho ještě milovala. A hned po Vánocích řekla, že odchází, že miluje někoho jiného, jeho už ne, stáli v předsíni, přišel z práce, uprostřed převlékání z obleku, stál tam ve slipech a v košili, svět jako by skončil a Jiří vnímal jenom, jak se v pokoji hádají děti kvůli legu. „Chtěla jsem nejdřív udělat tři, abys jednu odvezl i Karle, ale pak jsem si řekla – opustila tě, nebudu jí přece dělat vánočku, viď?“ zasměje se matka. „Ani mi nenapsala k ­narozeninám.“ Mně jo, pomyslí si Jiří, poslala mi esemesku – všechno nejlepší! Po deseti letech esemesku k narozeninám míň osobní, než mu poslala jeho sestřenice. „Takže budu dělat jenom dvě vánočky, pro nás a pro tebe.

A už jsem zadělala těsto, jdu dodělat tu svíčkovou, čekáme tě nejpozději v jednu,“ ukončila matka telefonát.

A tak tu teď sedí v autě a nechce se mu vystoupit, přestože je už třináct patnáct. Ze dveří vyleze otec a gestikuluje na něj – děje se něco? Proč nejdeš?

Mávne otci a konečně vystoupí.

Jiří se na chvilku pobaví myšlenkou, že by dal matce ochutnat kupovanou vánočku, aniž o tom věděla. Určitě by nepoznala rozdíl. „Čau, tati.“ „Nazdar. Já už myslel, žes v tom autě usnul. To se mi tuhle stalo. Máma mě probudila po hodině, už jsem měl úplně ledový ruce. A teď mám rýmu.“ 12

PETRA SOUKUPOVÁ

Tenkrat o vanocich_168 stran.indd 12

15.09.21 10:03