0042899

ZÁKLADNÍ ŠKOLA VOLEJBALU SEDM KROKŮ, SEDM VĚKŮ

Autoři ZDENĚK HANÍK, ONDŘEJ FOLTÝN ČESKÝ VOLEJBALOVÝ SVAZ

2 OBSAH

OBSAH ÚVOD

• VOLEJBAL

SEDM VĚKŮ

Prolog: „Život před životem“

• (NE)OBTĚŽUJ OTÁZKOU PROČ

• PŘEDŠKOLÁCI (3–6 LET) • POTĚR (7–9 LET) • BENJAMÍNI (10–11 LET) • NADĚJE (12–13 LET) • LVÍČATA (14–15 LET) • KADETI A JUNIOŘI (16–19 LET) • PROFESIONÁLOVÉ (20+)

Epilog: „Život po životě“

MODEL TRENÉRSKÉHO MYŠLENÍ

• VÍŠ, CO CHCEŠ?

• VĚDÍ TO HRÁČI? • CHTĚJÍ TO HRÁČI? • UMÍ TO HRÁČI? • OVLIVŇUJEŠ VZTAHY V TÝMU? • ZVLÁDÁŠ SILNÉ OSOBNOSTI V TÝMU?

SEDM UČEBNÍCH KROKŮ

• OVLÁDÁNÍ POHYBU A MÍČE • INDIVIDUÁLNÍ AKCE VE HŘE • ZÁKLADY SOUHRY • KOMBINACE VE HŘE • INDIVIDUÁLNÍ A SKUPINOVÉ ŘETĚZCE • HERNÍ SYSTÉMY • TÝM V PRŮBĚHU HRY

ÚVOD 3

CO JSEM ZAČ?

Jsem kniha o volejbale. Ale ještě než dočtete první řádek, vězte, že moji autoři při psaní mysleli i na trenéry jiných sportovních her. Tak mě zkuste prolistovat i vy ostatní. Třeba najdete inspiraci, stejně jako ji hledají oni jak v jiných sportech, tak třeba v umění. Sportovní hra nemůže být nikdy vědou. Věda žádá důkazy. Ale hra stojí na pravděpodobnostech, nikoli na jistotách. Z toho důvodu se těžko hledá odpověď na otázku, kdo je dobrý trenér sportovní hry? Hra v sobě totiž nese dva základní principy světa: ŘÁD a CHAOS. Fungují milióny let a všechny velké civilizace v dějinách si jich byly vědomy. A pravda?

To je tenká hranice mezi nimi. A v trenéřině? Vědět, nebo umět? Asi jedním dechem odpovíte – umět! Moji autoři také. Ovšem „vědět“ v roce 2021 je úplně něco jiného než „vědět“ v roce 1988, kdy vyšla dodnes inspirativní kniha Dobrého a Semiginovského „Sportovní hry, výkon a trénink“. Z ní stále ještě moji autoři vycházejí, především z dělení metodicko-organizačních forem v této knize. Ano, trvají na tom, že kompetentní trenér musí být i vzdělaný. Přitom tuší, že pravé vědění se získává v životě, nikoli v knihách. Nicméně už nestačí pouze životní empirie jako jediný zdroj trenérské kompetence, jako v dobách, kdy se volejbal učili oni. „Vzdělání není nikdy dost! Někdy potvrdí zkušenosti hřiště, jindy posune, a třeba trenér využije vědomost jen jednou za sezónu. Některé vědomosti nepoužije nikdy, ale formují jeho trenérskou osobnost“, říká jejich házenkářský kolega Michal Barda. Moji autoři chtějí tedy přispět k trenérské vzdělanosti. V tomto textu navazují na publikace (Haník 2004, 2007, 2008), ale především na „Volejbal, učebnice pro trenéry mládeže“ (Haník a kol. 2014). Inspiraci stále berou v tenisové metodice. Ano, tenis jako síťová a „jednodotyková“ hra je volejbalistům blíž než třeba basket, i když se jedná o individuální sport. Základním východiskem pro napsání tohoto textu je však přesto jejich vlastní celoživotní praxe. Školy, trenérské kurzy, semináře a odborné knihy pokládají jen základ vzdělání. Trenér se zdokonaluje prací více než čtením! Daleko mocnější vliv má „životní vzdělávání“, kterého se nám dostává v rodině, mezi kamarády, na pracovišti, na ulici, a samozřejmě na hřišti či v tělocvičně. Prostě všude tam, kde je život a v hlavní roli „člověčina“. Tahle polarita tady byla dávno před námi: řád a chaos, jin a jang, rozum a cit. Jsem si toho všeho vědoma, i když jsem „jenom“ kniha. Ráda bych vás přesvědčila, že jsem spřízněná s oběma principy, snad to ze mě poznáte. A ještě něco. Na některých místech mých stránek nechám promluvit i jiné. Samozřejmě odborné autority, to je u knih obvyklé, ale taky třeba mámu, která má na svého syna úplně jiný uhel pohledu než mojí autoři nebo trenéra z menšího oddílu, který je hrdinou všedního dne. Na mých stránkách to zcela jistě poznáte, protože ty jejich se od ostatních na první pohled liší.

Tak vám přeji, ať vás nenudím…

V Praze 26. 7. 2021

kniha Základní škola volejbalu a její autoři ZH a OF

4 ÚVOD

VOLEJBAL Volejbal se odlišuje od ostatních míčových kolektivních her zejména ve 2 aspektech!

Relativně malá hrací plocha nutí hráče: zaprvé k větší preciznosti a vyšší míře organizovanosti družstva, a zadruhé reagovat neustále najednou a koordinovaně. Z toho vyplývají následující tři charakteristiky.

TECHNIKA

Možnost jednoho krátkého kontaktu s míčem téměř vylučuje šanci na korekci akce. To z volejbalových trenérů nutně musí dělat tak trochu diktátory ve smyslu učení a důsledné vyžadování správné techniky.

HARMONIE

Každá individuální činnost je současně činností týmovou. Vybrali jsme si „nejkolektivnější“ z her, a to klade větší důraz na harmonii jednání všech hráčů.

ALGORITMIZACE

Opakovaně se vyskytují vysoce algoritmizované herní situace a herní děje. To vyžaduje ve volejbalu nesmírnou kázeň a podřízení se týmovému principu.

ÚVOD 5

(NE) OBTĚŽUJ OTÁZKOU „PROČ?” „A PROČ si to myslíte?“, taková otázka by nás na trenérském semináři někdy věru potěšila.

Malé dítě se mezi druhým a třetím rokem života dostává do období vzdoru, jehož příznakem je neustále se opakující otázka PROČ? To je přirozené a vlastně nevíme, kdy a z jakého důvodu člověk v průběhu života tuto kouzelnou otázku dobrovolně opouští. Trenéři se ptají neustále CO? a JAK? Zatím tvrdošíjně odmítají zaobírat se otázkou PROČ? Na trenérských školeních hlásáme: „Nechte desetileté hráče zkoušet si různá řešení, nechte je i chybovat a vnímejte to jako nedílnou součást procesu učení …“. Frekventanti na nás koukají, asi nám to věří, ale my bychom byli radši, kdyby někdo vyskočil a zeptal se: „a proč si to myslíte?“. Otázka „proč“ nutí k přemýšlení o souvislostech a protikladech. A víte, proč se jí mnozí trenéři vyhýbají? Protože myšlení bolí. A člověk jak známo, se bolestivým podnětům vyhýbá. „Dejte mi jednoduchou kuchařku“, volá často trenér. Ale za takovým přáním je cítit pro nás varující: „odmítám myslet, dejte mi radši jednoduché návody“. Jenomže ani rodič, který kvůli svému dítěti zakládá oddíl v malé obci, má deset dětí a trénink jednou týdně, se nevyhne tomu, že musí především myslet. Jak děti získat, jak je zorganizovat, jak je udržet – k tomu mu metodické kuchařky nepomohou. Kdo se dokáže zvídavě ptát „proč“, ten zpravidla umí i odpovědět na tuhle otázku od někoho jiného!

Necítí ji jako osobní útok, nýbrž lákavé sousto k odpovědi či výzvu k polemice. A tak kolegové! Na všech setkáních, odborných i čistě přátelských nebo ve vaší trenérské praxi – když je k tomu dobrá příležitost, obtěžujte otázkou PROČ? Kdo si věří, toho polemiky baví.

Poctivě sebevědomý člověk dokonce nemá ani problém, odpovědět NEVÍM …

6 ÚVOD

SEDM VĚKŮ – SEDM VÝZEV – SEDM KROKŮ

Mnozí filosofové hlásají, že sedmička je nejdůležitější číslo na světě. Všechno, co tvoří nějakou jednotu, skládá se ze 7 součástí. Tak tedy sedm bude i v tomto textu nejdůležitějším číslem! Celý vývoj hráče od 3 let, kdy si začíná uvědomovat své já, až po herní dospělost jsme rozdělili do sedmi věkových období. Hráč postupně prochází vývojovými výzvami. Z toho důvodu se táhne celým textem jako červená niť slogan „SEDM VĚKŮ – SEDM VÝZEV – SEDM KROKŮ“. Každá výzva vybízí k řešení a každé řešení má svoje nástroje.

Jednotlivé kroky lze velmi opatrně přiřazovat k příslušným věkům. Ale pozor! Určitě to neplatí absolutně. Vývoj jedince může být zpožděný, nebo urychlený a jednotlivé kroky nemusí k věkům pasovat tak, jak bychom si přáli. Utkávají se zde totiž tři pomyslní hráči: kalendářní věk (kolik let je dítěti dle data narození), biologický věk (kolik let je dítěti z hlediska biologického vývoje) a herní věk (jak dlouho se věnuje volejbalu či jinému sportu). Každý učební krok tedy buď odpovídá příslušnému kalendářnímu věku, nebo se posunuje s ohledem na biologický či herní věk.

Každý věk má svoje výzvy a svoje hrozby. Výzvy spočívají v tom, že v každém období nastávají příznivé podmínky pro posun vpřed v nějakém směru. Je-li výzva úspěšně překonaná, člověk se posouvá do následujícího období života psychicky i fyzicky naplněný.

Pakliže se naplnění výzvy promešká, přichází hrozby v tom směru, že následující vývoj bude narušovat nějaký deficit. Jestliže například nedojde k patřičnému rozvoji pohybových vzorců, může nezvládnutý pohyb v budoucnu ochromovat i herní rozhodování, například výběr techniky při příjmu vzhledem k herní situaci. Na jeho opravu už bude pozdě, poněvadž automatizovaný pohyb je svázán s automatizovaným rozhodováním, a toto spojení je od určitého věku těžké oddělit.

ÚVOD 7

7 UČEBNÍCH KROKŮ Ve 3. části knihy představíme model volejbalového rozvoje. Jedná se o sedm učebních kroků. Jednotlivé učební kroky níže charakterizujeme schopnostmi a dovednostmi, které si naši svěřenci osvojí. Ovšem učební kroky, jak jsme řekli, mohou souviset s jednotlivými věky. Chybou by bylo svazovat učební kroky dogmaticky s kalendářním věkem, právě s ohledem na biologický, respektive herní věk dítěte. V následujícím textu proto u každého věkového období definujeme standardní, opožděný a akcelerovaný vývoj. Přestože je tato kapitola věnována věkům, objasníme, alespoň částečně, princip učebních kroků, protože s věky prorůstá. Obsah každého z níže uvedených sedmi kroků přiřazujeme v tabulce na následující straně k jednotlivým věkům.

TECHNIKA 1. krok

VARIABILITA 2. krok

SYNCHRONIZACE 3. krok

SOUHRA 4. krok

ŘETĚZCE 5. krok

SYSTÉMY 6. krok

HRA 7. krok

Mladí hráči si mají osvojit polohy a pohybové vzorce a začínají je postupně automatizovat. Děje se tak ve „skleníkových podmínkách“ prostřednictvím imitace pohybů, nácviku lokomoce (přemístění) a elementárních kontaktů s míčem.

Hráči plně automatizují pohyby při ovládání míče. Pohybové vzorce svazují s čtením situací a rozhodováním (rozhodovacími automaty).

Rozšiřují repertoár pohybových variant a herních řešení.

Hráči uplatňují automatizované pohyby v součinnosti se spoluhráči.

Vnímají závislost na ostatních. Postupně synchronizují činnosti až do podoby automatické souhry.

Hráči využívají individuální činnosti v rámci souhry. Čtou a předvídají herní situace, uplatňují herní myšlení. Čelí přímé konfrontaci soupeře v tréninku i ve hře.

Hráči vnímají hru jako sled na sebe navazujících akcí. Realizují činnosti v návaznosti na předchozí a s ohledem na následující. Navazují vlastní individuální řetězce na činnosti spoluhráčů.

Hráči fungují v rámci své specializace v týmu. Plní týmové taktické úkoly v útoku, v obraně a v protiútoku.

Hráči realizují své činnosti v průběhu celé rozehry. Ovládají své chování nejen ve hře, ale i v pauzách po celou dobu utkání. Reagují na vývoj setu, resp. zápasu.

TECHNIKA (1. krok)

POTĚR (7–9 let)

BENJAMÍNI (10–11 let)

VARIABILITA (2. krok)

BENJAMÍNI (10–11 let)

NADĚJE (12–13 let)

SYNCHRONIZACE (3. krok)

BENJAMÍNI (10–11 let)

NADĚJE (12–13 let)

SOUHRA ŘETĚZCE

LVÍČATA (14–15 let)

(4. a 5. krok)

SYSTÉMY HRA (6. a 7. krok)

KADETI A JUNIOŘI (16–19 let)

DOSPĚLÍ (20+)

K APITOLA 1

SEDM VĚKŮ

10 SEDM VĚKŮ

SEDM VĚKŮ KLÍČOVÉ VÝRAZY

KALENDÁŘNÍ VĚK BIOLOGICKÝ VĚK HERNÍ VĚK POHYBOVÝ A HERNÍ VÝVOJ OBVYKLÝ PRŮBĚH AKCELEROVANÝ PRŮBĚH OPOŽDĚNÝ PRŮBĚH VÝZVY A HROZBY OBDOBÍ

Hráčský vývoj jsme rozdělili do sedmi věků, přičemž sledované období je od třetího do třicátého roku života.

Vliv na vývoj budoucího sportovce před třetím rokem mají především rodiče a po třicátém roce už hráč jde většinou vlastní cestou. Nás bude zajímat 6 věků ze 7, v nichž trenér drží taktovku v šesti z nich.

ŽIVOT PŘED ŽIVOTEM 11

MILÁ MAMINKO Na počátku jste vždycky vy. Obracíme se na vás jako na někoho, kdo stojí na samém prahu vývoje budoucího hráče! Určitě si přejete, aby váš potomek vyrostl ve slušného člověka, který v dospělosti bude schopen převzít život zodpovědně do svých rukou. Máme podobný cíl: nenásilně ovlivnit jeho život, aby dospěl ve vyzrálou komplexní osobnost, která je pilířem jak pro šťastný život, tak pro úspěch ve sportu. A co je úspěch ve sportu? Ve vrcholovém a výkonnostním především výsledky, v rekreačním plnohodnotné zapojení sportu do životního stylu člověka.

Objetí dítěte je základním obsahem péče, které se kojenci od vás dostává. Jeho bezmocnost vložená do vaší náruče, vede dítě k objevu, že bude podporováno ve snaze uchopit svět a obsáhnout ho. Zakouší hloubky a vrcholy vztahu, může vyjadřovat své city a prozatím v tomto období vždycky zakotví v bezpečném přístavu lásky. Možná se to jeví jako přehnané k budoucímu vývoje hráče, ale opak je pravdou. Právě ve vaší náruči je zakotvena víra ve vyšší principy, stejně jako ochota se jim svěřit.

Kolem 7. měsíce života se rozvíjejí první počátky myšlení a cílevědomého jednání. Dítě má stále potřebu vaší utěšující blízkosti. Vývojoví psychologové ale doporučují, aby jste zhruba od tohoto věku sice často – ale UŽ NE VŽDY – přání dítěte plnila. Mezi 7. a 12. měsícem se totiž chystá tzv. psychologické narození, kdy se na rozdíl od biologického narození – porodu – mění neurčité „MY“ (jednota dítěte s matkou) v jasné „JÁ“ a „TY“.

PSYCHOMOTORICKÝ VÝVOJ dítěte do 1 roku

Už v průběhu prvního roku dítěte se postupně projevují jednotlivé pohybové dovednosti. Prvním mezníkem je tzv. pasení koníčků (3. měsíc) – symetrická opora loktů a pánve, přičemž břicho je drženo nad podložkou. Od 4. měsíce do 6. měsíce se postupně přetáčí na bok a na břicho. Od 7. měsíce se plazí a později se dostává do sedu. Kolem 10. měsíce se dítě pomalu začíná stavět. Na konci 1. roku života je z ležícího a po většinu doby spícího miminka společenský tvor, který vykonává záměrné a vůlí řízené aktivity. Dokáže si osvojit základy praktického myšlení a komunikace a navazuje emoční vztah k lidem, kteří o něj pečují. Chůze začíná podél svislé opory úkroky stranou, následuje otočení do prostoru a potom i samostatné první krůčky (12.–15. měsíc).