0042856

Pavel Kohout Letorosty samomluv DA V A R P I Y LEGEND H 1928–2022 O ROCÍC

ODEON

Kniha.indd 3

07.04.2022 15:37

Jence a pinguinovi

Kniha.indd 5

07.04.2022 15:37

N ÁVO D K E Č T E N Í

Takto sázený text je myšlený Takto sázený text je mluvený Takto sázený text je psaný Tako sázený text je velmi osobní TAKTO SÁZENY JSOU POZNÁMKY MAJÍCÍ VLASTNÍ DĚJ

Kniha.indd 7

07.04.2022 15:37

1928

PAVLÍNKA Praha, porodnice v Londýnské ulici

Ríšo, teď se vyser na Barrandovský terasy a soustřeď se! Tlačte! Ale jak, když přímo vidím, jak se tam Eva svíjí v jeho náruči za vytí saxofonů kapely R. A. Dvorský… Richarde, seber se, nebo to posereš tady. Tlačte víc! Přitom je ten napomádovanej potápka lidská nula, co nula, přímo dvě nuly, normální hajzl, to snad Eva padla na hlavu, že mu naletí na tu bugatku, kterou musel někde ukrást? No jak jinak by k ní přišel obyčejnej holič, kterej se na vizitkách zove friseur? no dobře, má na Perštýně salón, kam choděj herendy z Národního a jiný fifleny, ale co na něm proboha vidí doktorka obojího práva? Já vím, že to bolí, ale čím víc zatlačíte, tím dřív to máte venku! Bože, holka, hlavně mi tu nezkolabuj! dejchej! koukej pořádně dejchat a tlač, přece mi tu nehodláš exnout? Dýchejte zhluboka, tlačte a myslete jenom na tu svou vymodlenou Pavlínku!

Kecám, sám pořád myslím jenom na to, jestli z Barrandova místo domů neodveze Evu na Jíloviště, kde jsme ho k mý smůle potkali… ale vždyť sama řekla, že ten hotel je nóbl pajzl, kam se jezdí z Pra-

8

Kniha.indd 8

07.04.2022 15:37

hy zahýbat… ale… řekla to s odporem, nebo se závistí? co blbnu! copak Eva by mně mohla zahnout s holičem? herdek, přece ji znám… nebo ji neznám? ale… proč s tím hajzlem vůbec jela, proč mu neřekla, že tam jezdí tancovat se mnou? Tlačte víc, hergot, tak zatlačte pořádně! Ríšo, neblbni, proč Evě najednou nevěříš? ona přece není taková! hoď to za hlavu a roď, neřvi na toho chudáka holku, tlačí přece, div jí nevypadnou oči z ďůlků… ale co když… co když Eva taková je? A co jí vlastně můžu nabídnout já? maximálně že z ní taky vytáhnu fakana, nebo dokonce pár… a i na blbou Hadimršku budem společně spořit pět let… a s friseurem může mít bugatku hned, když ho za to ozáří tím svým doktorátem obou práv? Děvečko moje ztrápená, už tomu vidím vlásky, ještě půl minutky a uvidíme, jestli to má kundičku nebo pindíka, nóóó, ukaž se, člobrdo!

Teď to z ní leze expresně, tak co to bude, až to bude? polez, polez! Nóóó…! Maminko, tak máte parádního Pavlíka! Aspoň jí z toho nevyroste kurva jako Eva…!

20. ČERVENCE NEJÚSPĚŠNĚJŠÍHO ROKU REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PORODILA LUDVÍKA, RO ZENÁ ŤALSKÁ, MANŽELU OTOMARU KOHOUTOVI SYNKA PAVLA, ZDE ZKRÁCENĚ ZVANÉHO PAKO, JENŽ ZA Č TYŘIADEVADESÁT LET SEPÍŠE TYTO ZPRÁVY V DOBĚ JEDENÁCTÉHO PREZIDENTA, VE VLASTI S DEVÁTÝM NÁZVEM.

9

Kniha.indd 9

07.04.2022 15:37

1929

SEN USA, New York, Manhattan

Co to… co to je za zvuky… jó telefon… Kolik je… kterej blbec… Haló… Cože…? Neřvi tak, Bobe… Ten se zas musel ožrat. Jak krachla…? To si děláš…? Jak se to…? A co z toho…? No počkej… Haló haló… On je namol… aha, byl přerušenej. Upadlo ti sluchadlo, Bobe? Jo to je Winston! Jste s Bobem na tahu?...

Co mám vědět, když spím… oukej, pustím rádio, ale řekni mi… seš tam…? Proč zavěsil? dělají si ze mě prdel? to je hodně blbá sranda… Haló, Winstone, proč zavěšuješ, když… Jo to jsi ty, Roný! Prosím tě, opravdu… a co to teda znamená? Jo… jo… jo… no to je… no to snad není… moment, zvoní domácí telefon… Dženifer, mluvím s Roným, zůstaň na drátě! Seš tam, Roný? Krucinál, on taky zavěsil, Dženifer?... jo, volal i mně… to nevím, ale zavolám hned Džeka, ten to vědět musí, miláčku, nalej si koňak, já hned přijdu, seš ve své ložnici, jo? oukej! Kde mám to numero? krucinál, mně se klepou ruce… tak znova… Džeku, zvedni to… To je Džek? Tady Džon, já ti volám… jo, ty víš, tak jak na tom jsou moje konta u vás?... cože? ale vy jste jistě pojištěný… prosím

10

Kniha.indd 10

07.04.2022 15:37

tě, jak může být i pojišťovna plajte?… To se mi zas jenom zdá! A moje renta?... ale to je šílený… Ano, to je určitě ten můj sen!… Že jste žebráci? Džone, mám ti rozumět, že jsem taky žebrák?? No jasně, je to ten strašidelný sen, v jakém si vždycky přeju, abych se probudil… co mám dělat, mi už Džon jistě neřekne… A co mám dělat, Džone… já vím, že mi to neřekneš, tak aspoň pověz, co chceš dělat ty? Jo, ty skočíš z okna! Oukej, ty sny pokračujou, abych si tím víc užil, že se z nich vzbudím. A už jsi to řekl ženě, Džone? Ovšemže nepoví, radši se z toho snu vypařil, já bych se taky rád probudil, ale jsem zvyklý čekat, až tyhle sny skončí samy, tak aspoň vstávám, zas telefon a zase domácí, krucinál, tady je dusno, otevřu okno a vida, pod římsou šlehačka mlhy tak pevná, že se dá přejít až k soše Svobody, oukej, tak se po ní projdu a konečně vypadnu z toho zlýho snu rovnou k tobě, už jdu, můj krásnej miláčku Dženi…

24. ŘÍJNA PO KRACHU NEWYORSKÉ BURZY SE ZHROUTILA SVĚTOVÁ EKONOMIKA A ZAČA LA VLNA SEBEVRAŽD PODNIKATELŮ DÍTĚ PAKO SE BATOLÍ V POLSKÉM MĚSTĚ OŚWIĘCIM, KDE OTEC OTOMAR ZASTUPUJE AUTOMOBILKU PRAGA A JEHO ŽENA JEZDÍ REKLAMNÍ RALLY. ZA PÁR LET TU BUDE VYHLAZOVACÍ TÁBOR AUSCHWITZ.

•

11

Kniha.indd 11

07.04.2022 15:37

1930

AHOJ Olomouc, Slavonín

Draze milovaná Vendulko, předem Tě zdravím a prosím za odpuštění, že můj první dopis Tobě bude zároveň posledním. Řeklas mi v neděli, že Tě od Neherů v Prostějově kvůlivá krízy s většinou švadlenek propustili, takže seš tím radši, že mě máš, abys na to nebyla samotna. Když jsem Tě vylodil a dopádloval k Slavonínu, pro slzy jsem neviděl. Vendulko, něco o sobě jsem Ti nepověděl. Tys mě poznala coby šerifa naší osady, kam Tě přivedl Tvůj kamarád, co musel hnedka odjet, že najednou dostal práci.

Pak jsme se spolu sblížili u toho taboráku, kde se zpívalo Teskně hučí Nijagára, a Tys uměla tak nádherně druhý hlas, až mi zjihlo srdce. Potom jsem Ti ve stanu zahříval nožky, ale jak dobře víš, nic víc, a když ses divila, zalhal jsem Ti, že mě bolí hlava, a že příště. Nebolela, Vendulko, bolelo jen to srdce, že nebude ani příště. Tys donedávna byla Pražačkou, a já su Hanák. My Hanáci jsme sedláci a dědíme od Josefa Druhého z pokolení na pokolení tři přikázání zvaná vidle–šavle–Bible. Můj nejstarší bratr Zdislav zdědí náš rodinný grunt, z něj vyplatí druhého, Ctirada, aby měl jako oficír na dobré věno, a mě dá chléb vezdejší Církev svatá. Ano, hned po prázdninách nastou-

12

Kniha.indd 12

07.04.2022 15:37

pím do semináře. Bude ze mě velebníček, Vendulko, a celibát značí nelíbat. Vždycky jsem chtěl sloužit jen Panně Marii, a teď mi poprvé přišlo líto, že… nevím, jak to nazvat, ale hned jsem šel ku zpovědi, pan farář mi nakázal deset očenášů a deset zdrávasů, tak jsem jich radši namodlil mandel. A hned se mi ulevilo, takže su to zase já, kdo Ti píše, žes byla má určitě první a věřím, že poslední světská láska, s kterou jsem Pannu Marii málem podvedl.

Po vysvěcení Ti nepřestanu v duchu žehnat. A snad Tě krapánek potěší, když se rozloučím tak, jak jsme se zdravili na osadě. Kdysi měli totiž námořníci deset nakázání, jak při bouři postupně skasávat plachty. A když jich stáhli devět a bouřilo pořáde víc a loď už se potápěla a nebylo spásy, znělo poslední desáté – Kleknout a modlit se k poctě Krista Pána Ježíše, po latinsky „Ad HOnorem Jesu“.

Draze milovaná Vendulko, Tvůj Boleslav se s Tebou loučí navždy křesťanským pozdravem – Ahoj!

STŘEDOVĚKOU ZKRATKU, KTEROU SI V ČASE KRIZE VZALO ZA POZDRAV ČESKÉ TRAMPSKÉ HNUTÍ NEZAMĚSTNANÝCH, A JE DNES POZDRA VEM CELONÁRODNÍM, DOKUMENTUJE NÁMOŘ NÍ MUZEUM V HAMBURKU PROPUŠTĚNÝ OTEC OTOMAR SE VRACÍ S RODINOU DO PRAHY, KDE BUDE LUDVÍKA ŽIVIT TROJICI PLETENÍM SVETRŮ.

•

13

Kniha.indd 13

07.04.2022 15:37

1931

LEJNO Stratosféra

Fuj, co to ruplo? Proč ten Kipfer tak řve? Co je vám, Paule? Mondijé, malér, my se utrhli, merd! To byl poryv! Přeřízl jste nám lano?... ovšemže ne, dělám si legraci! Ať mi kluk nezpanikaří! Ale z koše ven radši neskákejte, ten vodík je rapl, už se dá vidět kompletní Augsburg. Tak jak jsme na tom? Máme se začít modlit? Nejdřív zjistěme, co nám chybí. Vidíte, Paule, chtěli jsme jen kontrolovat a místo toho rovnou stoupáme, předhoníme svůj plán. Jsme dobře dovřený? Bon. A kapalný kyslík? Taky, to je teď hlavní. Ten rapl nás expresně potáhne vzhůru, což jsme přece chtěli, jinak bychom nevyhodili ty tisíce franků. Topit nám začne nad mraky slunce, a když nám bude hic, přetočíme si naši kouli z bílé strany na tmavou, funguje to? Hurá, klika kliká, gondola poslouchá jak cvičený psíček. Líbí se vám to, Paule?... Žaludek? Houpe se i mně, to brzy přejde! Mondijé, to je krása, že by se člověku i tak chtělo modlit… Mont Blank – a tak hluboko pod námi! ještě pár minut a uvidíme Evropu… a potom i… Brzo se přesvědčíme, Paule, jestli je Země kulatá! Neboj-

14

Kniha.indd 14

07.04.2022 15:37

te se, půjde to jako mělo jít zítra, přesně ve výšce patnácti a půl kilometru začneme klesat a přistaneme s novým rekordem nejspíš na ledovci v Rakousku! Pokud nám ten kapalný kyslík nedokape dřív, ale to by, pokud jsem počítal dobře, neměl, a proto mu to smlčím, aby se nebál. A tam si nafoukneme stan, vlezeme doň, a nežli nás najdou, což jim bude po tom ukvaltovaném startu trochu trvat, vystrojíme si z košíčku piknik s ústřicemi i kaviárem a popijeme k valonskému pivku vlámský ženévr, Paule, kterému mechanikovi se stane, že si osobně letí pro rekord? Prosím? Cože…? Tak s tímhle jsem opravdu nepočítal, to bude rekord na druhou… Ale to přece je nejmenší problém! Já se přitištím ke stěně, vy si popostáhnete kalhoty a posloužíte si ubrouskem… jestli na ten košík dosáhnu… Hopla…. koukám, že mně na batist vyšili ozdobně Auguste Piccard, ale dávám své čestné slovo, Paule, že vám to první vesmírné hovno neupřu!

27. KVĚTNA PROBĚHL NEPLÁNOVANÝ START RE KORDNÍHO LETU BALONEM, JEHOŽ SE NECHTĚ NĚ ZÚČASTNIL I MECHANIK KIPFER DÍTĚ PAKO SE POZVOLNA STÁVÁ Z POLÁČKA ČECHEM; NE MAJETNÉ RODINĚ PŮJČÍ POKOJ VE SVÉM ČINŽOVNÍM BYTĚ HODNÝ BRATR LUDVÍKY JOSEF. PAKO HO BUDE CHODIT DO STAROBINCE HOLIT.

•

15

Kniha.indd 15

07.04.2022 15:37

1932

NOUNEJM USA, New Orleans, Radio Mississippi

Helou, brácho, jak válčíš v tom špinavým Dítrojtu?... Jó, de to tu na jihu pomalu taky nahóru… Ty potřebuješ mou radu, ty, profesor na vejšce, vod zvukovýho technika?... Co je ten kravál? Ve studiu se roztrubuje ňáká černá huba… no já jsem přece rasista od přirození! Tak jakou radu?... To jo, ten váš kadilak byl na šrot, už kdyžs ho koupil. A ty chceš to fáro nový? né, viď? zatím zas ojetinu, a do kolikati doláčů?... cože? já toho čerňocha ztlumím… kerej kipr to je, tendle? ne, tendle? taky ne, tady tě máme! Ó ká, brácho, tak do…? třech set? a Mary chce bujka? Bujci sou ojetý hnedle, jak sjedou z pásu… Pontijak? ten je ojetej už ve vejkresech! Jestli chceš udělat na Mery dojem a vejít se do třech stovek, nemáš jinou volbu než Plechovou Lízu, co? jó já to eště stáhnu. Co má ten brácha s ušima? kde je ten správnej kipr, aha! Ta Líza není žádnej plecháč, ale Fordovo téčko, geniální šunka, kam se vejdete všici i se psem a k stáru vám bude furt drandit na zahradě jako atrakce pro vňuky. Je tak jednoduchá, že s ní dokáže jezdit i úplnej debil, a přitom bytelná

16

Kniha.indd 16

07.04.2022 15:37

jak mlýnský kolo, je prostě supr… Barva? aha, jeho Mery je blázen do modrý, ale… víš brácho, tady ti ocituju samotnýho Forda, „Každej zákazník si může vybrat jakoukoli barvu auta, když bude černá“, čímž mazaně naznačil, že jiný budou za mastnej doplatek. Tak bych, bejt tebou, u černý zvostal. Jo a hele, ty Lízy se pekly před krizí i v evropským Hanóveru a hodně jich tam zkejslo na skladu, tak budou eště lacinější, ale zas doprava sem, bejt váma, zvostanu u zdejších… cože? ten troubadůr?… já ti ho, bráško, sjedu úplně… jo ty ho chceš vyjet?... Méno? Nemám tuchu, někdo z těch kakaovejch nounejms, ale vydrž, já se ti optám. Kluci, jak se menuje ten négr, co zrovna zkouší? Nikdo neví… ale musí to přeci bejt… Mrkněte na výkaz pro účtárnu! No?... Brácho, prej ňákej Luis Armstrong, hele, já už ho musím točit pro His Mástrs Vojs, nevim, co na téch Bimbech najednu maj, tak rozhodně vem tu Lízu, a Mery že přeju parádní svezení!

V USA VÝVOJ TECHNIKY PŘEDBĚHL STAV OBČANSKÝCH PRÁV SPOLEČNOSTI, KTEROU SJEDNOTÍ AŽ HNUTÍ MARTINA LUTHERA KINGA V LETECH ŠEDESÁTÝCH OTOMAR MARNĚ SHÁNÍ PRÁCI, PAKO SE NAUČÍ BÁSEŇ, KTEROU UŽ NEZAPOME NE: „JÁ MALÝ POUPĚ STOJÍM TU V KOUTĚ, JÁ VINŠOVAT NEUMÍM, JÁ SE ZA TĚ POMODLÍM“.

•

17

Kniha.indd 17

07.04.2022 15:37

1933

KAFÍČKA Rakousko, Vídeň, Café Central

No né, náš majstr Klajn se taky ještě neoběsil? Uctivý služebník, maestro, to nám zas leje, ten deštníček vám nechám vyschnout u sebe, tak co dneska za kafíčko? velké černé, velké hnědé, melanč, kapučíno, františkána, kozácké, irské, carské, nebo snad presíčko… ale né! fijákrkafé? Copak copak? Já to vím, ale řekneš mi to ty? No ovšem, kam chodí rum, tam nechodí lékař! Ano, ale pan architekt Grópijus a pan profesor Ajnštajn sedí dneska na šestnáctce, vaše okno obsadil pan německý ambasadór a já už jsem ho nemohl, chápete! račte za mnou… Nemohl a nechtěl, kdybych směl, obejmu ho a naliju mu nejlepší šampus, pan kavárník by mi to určitě nestrh z platu. Pánové, vedu vám Mistra… máte další přání? Maestro si dal proti rýmičce kávičku s rumem, ale děláme ji i s irskou whisky a s francouzským koňáčkem, není libo? Kdyby bylo, stačí lusknout, mám uši jako netopýr. Klaním se! Dlouho si tu už luskat nebudete, paraziti, dneska jste doluskali… Gerti, jeden fijákr! Tak co, kuchaříci, slavíte? jen slavte, ale nevožerte se mi, dneska určitě přijdou

18

Kniha.indd 18

07.04.2022 15:37

Ital, Japonec a možná i další excelence, cože? fóglbéra? a domácího z Korutan? ale jó, jednu jeřabinku si s váma dám… Ožeru se až večer doma se svým Hajnriškem, napřed si trošičku zaflaškujem a pak si pořádně zalaškujeme… Tak na Dolfiho Největšího, ode dneška vůdce Velkoněmecka, abysme mu brzo nalili tady u nás nejlepší a nejdražší šampáňo, co ve sklepu stárne. Fóglbére, vejdi do žaludka mého a nenatrop v něm nic zlého, hop tam! ááá! Gerti, máš toho fijákra? Dej sem, trošku mu ho posilníme… Cože dělám? Já válčím, Gerti, jsem na frontu starej, mám plochý nohy, tak holt válčím, jak můžu…

Tenhle den si budu do smrti smrťoucí pamatovat a děkovat Bohu, že mě nechal dožít se zázraku. Tak tady je to kafíčko, Maestro. A vy páni?... No vidíte, a s čím? Takže jedno s whisky a jedno s koňáčkem.

S největší radostí, uctivý služebníček, jsem tu s tím v cuku letu. A už vždycky budu všem vám žiďákům do kafí flusat!

30. KVĚTNA, BYV S PODPOROU PREZIDENTA HIN DENBURGA A POLOVOJENSKÝCH ODDÍLŮ SA ZVOLEN ŘÍŠSKÝM KANCLÉŘEM, ZAČAL ADOLF HITLER STRMĚ STOUPAT K MOCI DÍTĚ PAKO DOSTÁVÁ OD MAMINKY, KDYKOLI SE JÍ PODAŘÍ PRODAT SVETR, LINECKÝ DVOJKOLÉČEK; ZŮSTANOU MU NAVŽDY SYMBOLEM BLAHOBYTU.

•

19

Kniha.indd 19

07.04.2022 15:37

1934

KOLJENKA Moskva, Lužniky–Lubjanka

„Koljenko, dušičko moje, vůbec jsem nemohla na dnešek spát, jak mně pomalinku docházelo, že včerejší večer v Parku oddechu byl nejkrásnější v mém dívčím životě, ještě pořád slyším Piatnikovce zpívat Razcvětály jábloni i grůši, vidím nad sebou proti hvězdičkám Tvou junácky vlající kadeř a cítím Tvé žhavé pusinky na svých rtech, ach Koljenko, co tys musel docela nedávno na vlastní kůži prožit, a už jsi schopen se tomu smát, a vyprávíš o tom tak skromně, ale přitom se člověku zdá, že tam snad byl i on, že s Tebou hleděl, jak jeho slavnou loď sevře mrznoucí moře a drtí ji jako vlašský ořech, že s tebou putuje po kře jen v námořnickém tričku, co mu z celé arktické výstroje zbylo, jak pod sebou má jenom pár metrů ledu nad příšernou hloubkou, a na té slupce, na tom škraloupu přistává těžké letadlo a při vzletu hrozí, že se s ním propadne až na dno Čukotského moře, ach Koljuško, jak sis mohl myslet, že tě nemám ráda, když jsem nebyla celá Tvá, byla jsem Tvoje celičkou svou duší a milovala Tě v srdci víc, něž bych dokázala tělem, zmocnil ses mě jako nikdy nikdo před tebou, Tys mě přímo vyrval z dětství i z panenství, už nepatřím své matičce ani svému otci, ale až můj pá-

20

Kniha.indd 20

07.04.2022 15:37

puška uslyší, že si mě chce vzít hrdina, první důstojník z legendárního Čeljuskina, budeš jako jeho syn, po jakém vždycky toužil, budeš třetí a určitě poslední, komu svěří, co víme jen mamka a já, že patřil k těm slavným „Matrózům z Kronštadtu“, co první povstali proti Leninovým bolševikům, a on se v noci vyhrabal z hromady postřílených kamarádů a doplazil až do Finska, kde mohl vystudovat a vrátit se do Ruska jako inženýr, naši Tě chtějí ihned poznat a zvou v neděli na pirožky a vodku, a já, napoprvé jsem samým dojetím nemohla! Tě zvu, kam? – uvidíš sám, kde dostaneš to – uvidíš co, líbe Tě už navždy Tvoje Natálka!“ Psala jste to, občanko Vorobjevová?

Kývat nestačí, tady to podepište! A jestli nechcete dostat přes hubu, nedovolujte si říkat mi Koljo, obviněná! Jsem váš vyšetřovatel, poručík Čerezvyčajnoj komisiji, nově zvané eNKáVéDé, Nikolaj Nikolajevič Ogurcov!

ZAČALO NOVÉ KOLO STALINSKÝCH ČISTEK A POPRAV V SOVĚTSKÉM SVAZU; POSTIHNE HLAVNĚ VEDENÍ RUDÉ ARMÁDY, COŽ SE TRAGICKY PRO JEVÍ, AŽ ZA SEDM LET NAPADNOU SSSR VOJSKA ADOLFA HITLERA OTEC OTOMAR JE ZAMĚSTNÁN A RODINA SI NAJÍMÁ BYT V ULICI ZIKMUNDA WINTERA, V PRAZE XIX – BUBENČI.

•

21

Kniha.indd 21

07.04.2022 15:37