0042850

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 3

Barbora Černohlávková Večeřová TANEC MEZI VEJCI

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 7

PřEdMluVA Veřejná omluva za instantní omáčku

„Všechno snesu, ale tohle jsi vážně přehnala!“ řekla Iva, mávala knihou Můj rok s inženýrem a dodala: „To jsem si nezasloužila!“ usilovně jsem přemýšlela, čím jsem ji mohla tak urazit. „No, schválně! Jen uvažuj!“ zkřížila si Iva ruce na prsou a nespokojeně se na mě dívala. „Že utrácíš za šílené módní výstřelky? Že jsi workoholik? Nebo že nerada jezdíš na kole?“ tipovala jsem. „Pche,“ odfrkla si Iva a mávla nad každým mým návrhem přezíravě rukou. „Efektivní dovolená,“ vyslabikovala velmi pomalu název jednoho fejetonu z knihy, aby mi napověděla.

Nalistovala jsem onen příběh. „Aha, že jezdíš na dovolenou do kempu,“ pokývala jsem hlavou. „Ne!“ pronesla ledově Iva, zdvihla oči v sloup a nepřirozeně pomalu se zeptala: „Co v tom příběhu přesně dělám?“ Očima jsem přelétla řádky: „Místo aby ses koupala, pracuješ z bungalovu, nechceš být na slunci a chodíš do supermarketu,“ shrnula jsem děj. „Ha!“ vykřikla Iva, zatvářila se opravdu naštvaně 7

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 8

TA N E C

MEZI VEJCI

a neklidně poklepávala prsty o stůl. „A co podle tebe nakupuji?“ Musela jsem přiznat, že na tento detail jsem zapomněla, a nahlédla jsem do svého vlastního textu. „Těstoviny a instantní omáčky,“ podívala jsem se na ni tázavě. „Takovou potupu jsem si nezasloužila!“ zavyla Iva. Nechápavě jsem na ni zůstala zírat. „Celý národ si teď kvůli tobě myslí, že vařím z instantních produktů. Co si řeknou rodiče spolužáků mých dětí? Taková ostuda!“ chytla se Iva za hlavu. Chvíli zhluboka dýchala a pak se vrhla na inženýra, který právě nic netuše vstoupil do obývacího pokoje. „Já v parném vedru během siesty v kempu pět hodin pomalu táhnu na plotně hovězí vývar, a ona o mně napíše, že kupuji instantní omáčku!?“ „Kam jsi táhla vývar?“ divil se inženýr, neboť vůbec nechápal, proč se o jeho sestru pokoušejí mrákoty.

Iva se zhroutila do křesla. „Instantní omáčka!“ dýchala zhluboka. „Kdybys věděla, jak dlouho přemýšlím, jestli do salátu použiji žluté, červené, nebo oranžové rajče, a ty takhle…“ Inženýr přistoupil k baru, nalil své sestře whisky a postavil skleničku na stolek. „Všechny omáčky jsem si vždycky připravovala v předvečer a chladila je. Všechna zelenina byla vždycky blanšírovaná,“ štkala Iva, sáhla pro skleničku, kopla do sebe whisky a zvolala: „Kdo dneska blanšíruje v kempu zeleninu?“ „A co se stalo?“ snažil se inženýr zjistit, proč se jeho sestra hroutí. Iva mu podala knihu Můj rok s inženýrem, z posledních sil poklepala na stranu 93 a dodala: „Mně 8

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 9

P ř E d M l u VA

se úplně zatmělo před očima, když jsem si takovou urážku o sobě přečetla.“ držela se u srdce. „Na lyžích, když tuším, že si budeme chtít dát druhý den něco rychlého, předem upeču telecí. Kdo dneska na sjezdovce peče telecí?“ obrátila se na mě s dotazem a pokračovala. „Když pak přijedeme, ještě v lyžácích musím vběhnout do apartmánu, telecí vytáhnu a rychle na něj dodělám čerstvou majonézu. Mně se úplně dělá špatně, když si představím, kolik lidí četlo o té instantní omáčce,“ lamentovala a sípala: „Ostuda po celé republice, přitom já dělám i domácí tatarku.“ Inženýr mezitím namátkou listoval knihou a znechuceně zafuněl. „No, ty si stěžuj,“ podíval se na Ivu. „Ale jak vypadám já?“ ukázal na příslušný odstavec. „Model SR patnáct?“ obrátil se na mě a pomalu zavrtěl hlavou. „To nemyslíš vážně, vždyť ten je naprosto zastaralý. Kdo dneska, prosím tě, používá es er patnáctku?“ Vysvětlovala jsem, že v době, kdy jsem knihu psala, byl tento typ nejnovějším hitem na trhu, že vydat knihu prostě pár měsíců zabere, protože je daný ediční plán. „K tomu redakční úpravy, korektury, ilustrace, grafika,“ vypočítávala jsem, avšak inženýr nevypadal přesvědčeně a bručel, že si na něj budou kolegové ukazovat prstem, protože nedrží krok s dobou. „Každý už má SM dvacítku! A já jsem si dokonce objednal i jednadvacítku z Anglie,“ řekl rozčíleně.

Iva seděla v křesle v posttraumatickém šoku způsobeném instantní omáčkou a hučela cosi o tom, že se už nikdy nemůže ukázat na ulici.

9

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 10

TA N E C

MEZI VEJCI

„Budu muset chodit kanály,“ oznámila nám závěrem a inženýr prohlásil, že je potřeba proti všem mým pomluvám rázně zakročit.

V místnosti se rozhostilo ponuré ticho. Iva si nalila další whisky. Posílena alkoholem se zničehonic v křesle napřímila a ukázala na mě prstem. „dělej něco!“ prohlásila rázně. „Okamžitě dopiš druhý díl knihy a uveď to všechno na pravou míru!“ „Správně!“ podpořil ji inženýr. „I tu SR patnáctku!

A ať ten druhý díl laskavě vydají ve větším nákladu než první,“ zaklapnul ostentativně mou prvotinu a znechuceně ji odhodil v dál.

10

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 11

1.

Luxusní zápach

Dnes v 8 hodin ráno se mi narodila bunda. Dvě kila dvacet, vodní sloupec 30 000 mm, přečetla jsem si poránu zprávu od Ivy. Chvíli jsem na tu novinu zírala. Pak jsem vzala do ruky telefon, vytočila číslo a s obavou v hlase jsem se Ivy zeptala, jestli se cítí dobře a zda není trochu přetažená. „Cítíme se výborně,“ rozplývala se Iva a nadšeně líčila, že má k bundě i rodokmen. „Tak prý jsou v pořádku, ona i bunda,“ zašeptala jsem směrem k inženýrovi, který jen pokrčil rameny a potichu se tázal: „A kde se jí narodila?“ „No přece v Kitzbühelu, jako všechny slušné bundy.

Breathability 10 000 g,“ kasala se Iva. „Ona trpí dušností?“ nestačila jsem se divit.

Iva si na druhé straně aparátu pohoršeně poklepala na čelo: „Naopak, dýchá si sama, apgar skóre deset z deseti,“ přirovnala stav své bundy k poporodním hodnotám u novorozenců a se slzou v oku nám sdělila, jak takové zrození bundy probíhá. Vyprávěla, že tento lyžařský skvost šily rakouské švadleny v extrémní nadmořské výšce, aby si švy hned od začátku zvykly na řidší vzduch. „Když šiješ bundu takhle vysoko, tak to určitě vyžene její cenu nahoru,“ podotkl inženýr a Iva nám poslala 11

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 12

TA N E C

MEZI VEJCI

fotku své nové sněhobílé lyžařské bundy s obřím chlupatým límcem z mývala. „Asi se bude dost špinit,“ konstatovala jsem poněkud pragmaticky. „Za tři dny ji budu mít doma, musíte se přijít podívat,“ zvala nás u příležitosti této slavnostní události k sobě na návštěvu. Zauvažovala jsem, zda bychom měli přijít s květinou a bonboniérou, jak to bývá po porodu zvykem, ale to už Iva pokračovala. „Je hrozně ošklivá, ale všude psali, že je to základní kousek šatníku pro aktivní moderní lyžaře, tak se nedalo nic dělat a musela jsem si ji pořídit. Pojedeme ji o víkendu vyzkoušet,“ nechtěla nic odkládat a inženýr připustil, že i on je zvědavý, jak taková bunda funguje.

Ačkoliv mně nebylo jasné, co kromě zipu je na bundě k fungování, Iva i inženýr si notovali, že bundu je třeba co nejdříve otestovat, a inženýr se zavázal, že na celou akci připraví lyže.

A skutečně. Na druhý den se vrátil z práce, oblékl si montérky a o pár minut později se z půdy ozývalo dramatické pilování prokládané hektickým šmirglováním a nervózním broušením. „Co tam pořád děláš?“ volala jsem směrem vzhůru, když kvílení brusky ani po několika hodinách neustávalo. „Co bych asi dělal? Vyřezávám si dřevěnou nohu,“ hulákal inženýr zpět. „Já chci taky dřevěnou nohu!“ zvolaly děti jednohlasně. upozornila jsem všechny zúčastněné, že já naopak dřevěnou nohu rozhodně nechci a naprosto nechápu účel takového počínání.

12

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 13

luxuSNí

Z á PAC H

„Každý profesionální lyžař má své kopyto,“ uvedl inženýr s tím, že se v noci stal odběratelem videí od odborníků, kteří se zabývají výrobou maket nohou pro závodní lyžaře. „K čemu to je dobré?“ vzdychla jsem. „Přece aby si každý závodník mohl uzpůsobit tvar přezkáčů přesně na svoji vlastní nohu,“ prohlásil inženýr s výrazem člověka, který opravdu nechápe, proč mi neustále musí vysvětlovat tak banální věci, a jen tak mezi řečí poznamenal, že si včera po cestě z práce zakoupil svítivě žluté závodnické lyžáky. „Prostě,“ zakončil svůj proslov, „potřeboval bych rtěnku.“ „A na co?“ nevycházela jsem z údivu. „Na nohu samozřejmě,“ odpověděl netrpělivě a sdělil mi, že si hodlá obarvit chodidlo, což je naprosto standardní postup výrobců dřevěných kopyt, mezi které on se od včerejška také počítá. „Bude mě to asi stát pár zničených přezkáčů, než se dostanu na profesionální úroveň, ale bude to stát za to,“ pronesl zamyšleně.

Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a tázala se, proč si nohu jednoduše neobkreslí fixem. Inženýr vykládal, jak si rtěnkou nabarví úplně celé chodidlo, aby přesně věděl, v kterých místech se jeho noha dotýká země. Jen tak prý lze sportovní obuv precizně natvarovat a o to mu teď jde především. Projev zakončil odvážným tvrzením: „Každý sportovní profík si maže nohu rtěnkou.“ „I strejda Pepík?“ vzpomněl si syn na mého bratra, který v rodině platí za největšího sportovce. „Strejda Pepík sjezduje, jezdí na běžkách a běhá maratony úplně bez dřevěného kopyta,“ vyložila jsem synovi na rovinu, jak se věci mají.

13

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 14

TA N E C

MEZI VEJCI

„Amatér!“ odtušil inženýr.

Sdělila jsem synovi, že strejda Pepík si zcela obyčejně obuje boty, normálně si nasadí lyže a pak tiše běží Jizerskou padesátku, zatímco inženýr se na jízdu půl roku předem připravuje na půdě. „Jistě, protože já jsem profesionál,“ pokýval inženýr spokojeně hlavou, sebral mi z šuplíku rtěnku a odkráčel do obýváku otisknout si nohu na dřevěnou podložku.

Když se u nás Iva toho večera stavovala, zahlédla svého bratra skákat do koupelny po jedné noze. Tázavě na mě pohlédla a já jí osvětlila, že si hopsá smýt rtěnku z chodidla. Z koupelny šuměl proud vody. „Co si to kupuješ za kosmetiku?“ rozčiloval se inženýr. „Vždyť to vůbec nejde dolů.“ Iva si sundala kabát, vzala do ruky zbytek rtěnky a zacitovala inženýrovi z reklamního katalogu: „Rtěnky nové luxusní kolekce dokážou změnit vaši náladu, barva přilne k povrchu a vytvoří sofistikovaný look. Dokonalá harmonie voděodolné dlouhotrvající barvy a smyslnosti.“ „Nechci mít dlouhodobě smyslnou nohu,“ bručel inženýr a drhnul si chodidlo kartáčem. „To máš z toho, že pořád děláš nějaké nesmysly,“ zavrtěla jsem hlavou. „Jak nesmysly? Já se tady intenzivně snažím pochopit anatomii nohy,“ obrátil se na svou sestru. „Ty bys mě jako doktor měla podpořit. Navíc z mého umu nejvíc profitujete vy dvě.“ „To určitě,“ hleděla Iva na růžový otisk nohy ve vaně. „Ještě řekni, že jsem loni nenavoskoval lyže profesionálně,“ utíral si inženýr zbytky rtěnky do ručníku. „Máš 14

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 15

luxuSNí

Z á PAC H

na tom tygří podíl,“ odtušila Iva poněkud svérázně, že díky inženýrovi všem loňskou sezonu lyže po svahu klouzaly dokonale.

Podotkla jsem, že tím ovšem strávil čtrnáct dní na půdě, a neopomněla jsem zdůraznit, že kdybychom si tehdy lyže normálně nechali nabrousit a navoskovat v servisu, tak by to stálo méně času a polovinu peněz. „Tak to určitě ne!“ kontroval inženýr. „V servisu by tě to stálo mnohem méně. Já si na to tehdy koupil novou sadu kvalitního nářadí,“ prohlásil pyšně a otevřel krabici s kompletní výbavou na tuning lyží. Na zem vyskládal sadu malých pilníků různé tvrdosti, vosky, hladítka, svorky, brousidla a korek ze sady na repasování lyží. „A na kolik to vyšlo?“ zajímala jsem se. „To nechceš vědět.“ „Chci,“ oponovala jsem. „Něco to stálo, ale ničeho se neboj, všechno je to profi,“ uklidňoval mě inženýr. „Máš na jedny nohy troje přezkáče, patery lyže a sadu na tuning,“ povzdechla jsem rezignovaně.

Inženýr se dušoval, že všechno dělá pro rodinu, protože jsme to přece my, kdo chce jet o víkendu na lyže. „No, jen jestli si nelžeš do peněženky,“ poznamenala Iva. Musela jsem uznat, že v tomto případě je její inovace lidového rčení skutečně příznačná. „Chtěla jsem si za 190 korun hodit lyže nabrousit do servisu,“ zopakovala jsem smutně. „do servisu si dávají lyže jenom amatéři,“ odmítl tuto eventualitu inženýr. „Ale zase nemají ve vaně otištěnou rudou nohu,“ konstatovala Iva. 15

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 16

TA N E C

MEZI VEJCI

„Servisní techniky znám jako svoje trenky,“ mávl znechuceně rukou. „Já jsem teď ve fázi příprav na profi broušení slalomového úhlu,“ kochal se svými novými nástroji a sliboval, jak krásně všichni budeme mít sjezdovky nabroušené a navoskované. dušoval se, že bychom mohli klidně jet Světový pohár a že s takovým novým nářadím by se mu už vyplatilo koupit si švýcarské slalomové lyže, které loni shodou okolností zahlédl v obchodě pod spodní stanicí lanovky.

A tak jsme vyrazili na prodloužený víkend. Iva s vidinou testování nové bundy, inženýr s vidinou testování závodních přezkáčů, do nichž na půdě předem vložil své dřevěné kopyto, děti s vidinou pátku bez školy a já s vidinou, že si zalyžuji.

Na svahu se záhy ukázalo, že Iva v bílém lyžařském kompletu s bílou novorozenou bundou naprosto splývá se svahem a lze ji identifikovat pouze podle onoho velkého chlupatého mývala, který za ní v poryvech větru vlaje. Během první jízdy se také zjistilo, že nové, zářivě žluté profi přezkáče jsou inženýrovi malé, kopyto nekopyto, a že si své starší pohodlné lyžáky s sebou na hory vůbec nevzal. „Prostě jsem si myslel, že se moje noha dokáže o číslo menším závodním lyžákům přizpůsobit,“ ospravedlňoval se a já se zajímala, podle jakého fyzikálního zákona se domníval, že se tak stane. „Moje noha přece musí pochopit, že jde o velmi kvalitní přezkáče s tradicí,“ prohlásil inženýr a ostentativně poklepal na žlutý skelet botičky. Celé dopoledne se však zdálo, že zejména jeho nárt je v tomto směru dosti ne16

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 17

luxuSNí

Z á PAC H

chápavý a zjevně kvalitu závodní značky s tradicí nedoceňuje.

Na obědě jsem mu doporučila, aby si došel do místní půjčovny sehnat lyžáky, které by mu normálně byly. „Nesmysl,“ odmítl tuto možnost inženýr. „V klidovém stavu v půjčovně stejně nic nepoznám. Je potřeba, aby moje noha společně s přezkáči za jízdy zažila úhel, pod kterým hraním.“ Odpoledne, kdy si zřejmě na permanentní nepříjemný tlak na nártu a chodidle zvykl, přišel s inovativní myšlenkou. „Možná kdybych v těch lyžácích spal, tak by se ta noha a přezkáče vzájemně přizpůsobily.“ Po hlubší úvaze však o pár minut později na lanovce došel k závěru, že by při svém experimentu musel navodit podmínky podobné situaci na svahu, a tedy by optimálně musel spát venku na balkoně. „Kdyby ti noha omrzla, tak z dlouhodobého hlediska by i znecitlivěla,“ zapojila se Iva do debaty a odfoukla si mývala z obličeje.

Inženýr uvažoval, že by v zimě na balkoně navíc musel spát stočen do carvingového oblouku, aby byl takový pokus validní, a že by se to možná dalo vyzkoušet. upozornila jsem oba, že se nikdo cvičně nebude na balkoně stáčet do carvingového oblouku, protože se chceme jít ještě před večeří vykoupat do bazénu. Inženýr poznamenal, že pokud by šel v přezkáčích plovat, pravděpodobně by chlorovaná voda citlivé vnitřní botičce jeho závodních lyžáků neudělala dobře.

Znovu jsem se ho optala, proč si pořizoval boty, které mu jsou zjevně malé. „Protože jsou profi a byly za perfektní cenu, takže je 17

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 18

TA N E C

MEZI VEJCI

přece nenechám v obchodě kvůli takové drobnosti, že mi nejsou,“ vysvětloval inženýr.

Iva souhlasně pokyvovala hlavou a poťukala hůlkou na zářivě žlutý skelet lyžáků: „Tvrdost 130.“ „Což je, jak známo, tvrdost, která nepovolí, a lyžovat v tom celý den nikdy nepůjde,“ konstatovala jsem a inženýr nám sdělil, že za vcelku snesitelnou považoval část poledne, kterou strávil v rozepnutých lyžácích v křesílku v dětském koutku, hlídaje dceru. Podivila jsem se, proč byl s dcerou, která lyžuje zcela bez problémů, v dětské odpočívárně. „Jasně jsem cítil, že ji bolí nohy,“ zíral na lyžáky a na svou nohu. „A jak jsi to cítil?“ zavrtěla jsem nechápavě hlavou. „Přece na svých nohách,“ odvětil inženýr přesvědčivě a při cestě kabinkou k hotelu rozjímal: „V zimní sezoně, od konce listopadu do března, by člověk přezkáče vůbec neměl sundávat, aby noha byla v neustálé lyžařské pohotovosti.“ upozornila jsem ho, že by se mu v práci v přezkáčích špatně řídilo auto. „Mohl bys simulovat přezkáče nějakou o číslo menší nepohodlnou botou,“ navrhla Iva, patrně hovoříc z vlastní zkušenosti s nákupem lodiček na vysokém podpatku. „Možná je to všechno ponožkou,“ hledal inženýr viníka, když vpodvečer v bazénu hleděl na své otlačené nohy. Správné spojení mezi chodidly a obuví pak při večeři studoval na specializovaném serveru věnovaném vyhřívaným ponožkám. „Ženské chodí na liposukci, tak já bych si třeba mohl upravit nohu tak, aby se mi vešla do mých krásných profi lyžáků,“ navrhl večer Ivě řešení svého problému.

18

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 19

luxuSNí

Z á PAC H

„To by nebylo rozumné,“ oponovala mu Iva. „Musel bys nejdřív na předoperační a nejbližší volný termín na liposukci bude až na jaře, pak musíš vzít v úvahu čas na rekonvalescenci,“ počítala nahlas týdny a dodala: „Takže letošní sezonu bys už nestihl. Příští rok budou tyhle tvoje profi boty už loňský model. A dělat si liposukci kvůli loňské kolekci přezkáčů nemá smysl, to dá rozum,“ shrnula Iva a inženýr souhlasně pokýval. „dejte pokoj, liposukce je pro tlustý,“ vyzvala jsem oba. „liposukce je pro lidi, kteří si chtějí tvarovat postavu,“ prohlásila Iva a inženýr pod stolem zahýbal svým otlačeným nártem. Iva se mezitím názorně chytala za různé části svého těla a ukazovala, kde by si mohla nechat odsát tuk, kdyby trochu chtěla. „Tady, tady a tady bych se mohla nechat odsát,“ píchala prstem namátkou do různých částí těla, když nám číšník přinesl druhý chod.

Nedalo mi to a upozornila jsem ji, že na inkriminovaných místech nemá nic, co by si odsávala. „Vidíš to?“ optala se mne. „Co?“ chtěla jsem vědět. „Tohle tam nemá být!“ ukázala Iva na svou paži. „Ale to je tvoje ruka, ta se ti bude ještě hodit,“ snažila jsem se ji přesvědčit s tím, že mít ruku je zejména pro lékaře výhodou. Iva se však do představy liposukce již tak zabrala, že se od tématu nedala odtrhnout. „Kolik by to stálo?“ zeptal se inženýr lakonicky.

Iva chvíli v duchu počítala: „Odhadla bych se tak na sto tisíc.“ Inženýr vyvalil oči a vypočítal, kolik přezkáčů a jakého typu on by si za tu cenu mohl pořídit. Iva se ovšem 19

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 20

TA N E C

MEZI VEJCI

ponořila do barvitého líčení, jak taková operace probíhá, jak si člověk nejprve nechá po těle udělat dírky, pak se jimi odsaje tuk a místo tuku se do těla nalije voda, která následně několik týdnů z jedince pozvolna odtéká. „Takže člověk je po operaci dokonce o něco tlustší, a navíc obvykle také oteče. V podstatě se nikdo nemůže divit, když je člověk po liposukci úplně obézní,“ popisovala nám nadšeně.

Na pokoji nám poté s pomocí gaučových polštářků, které si nastrkala pod tričko, názorně předváděla, jak by po liposukci vypadala. „Tam, kde by mi tuk odsáli, už by mi prý nikdy nenarostla žádná tuková buňka,“ upozorňovala nás na výhody, které by touto cestou získala, a dál snila o tělu po liposukci. „Musela bych si sundat všechny šperky, z děr by mi týdny vytékala tekutina, nevešla bych se do žádného oblečení. Nosila bych od hlavy až k patě černé gumové kompresní prádlo jako Batman.“ „No moment, jak bys v tom jako chodila ordinovat?“ zajímala jsem se o náš společný byznys. „Normálně bych si přes to hodila něco na sebe,“ odbyla mě Iva a dodala: „Teda nevím co, protože bych se do ničeho nevešla.“ Inženýr nevěřícně zavrtěl hlavou a Iva se zatvářila vážně. Očividně byl argument s možným nedostatkem oblečení první, který její snění o liposukci dokázal utlumit. Odmlčela se. Po pár minutách nám pod nos strčila telefon s obrázkem muslimky zahalené od hlavy až k patě v burce. „Jestli chceš začít nosit burku, tak je liposukce celkem zbytečná,“ podotkla jsem.

20

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 21

luxuSNí

Z á PAC H

Inženýr nám pohlédl přes rameno. „S tím souhlasím a burku ti milerád za pár korun objednám v kostýmech na maškarní. Právě jsem nám ušetřil 100 000, což se mi zrovna hodí.“ Než jsem se stačila nadechnout, sdělil nám inženýr, že kousek od dolní stanice vleku zahlédl v obchodě zajímavou kolekci testovacích lyžáků a lyží. „Že bych se zítra dopoledne podíval, jak fungují, a trošku se pokochal novými modely švýcarských slalomek,“ uvažoval nahlas. „A my bychom si zatím mohly sjet na lyžích do Kitzbühelu pro prášek na praní,“ otočila se na mě Iva a vysvětlovala, že její nově narozená bílá bunda je teď v senzitivním období, takže jí musí v Kitzbühelu pořídit speciální bio prášek na praní.

Navrhla jsem Ivě, zda by jako normální člověk nemohla pro praní lyžařské bundy využít čistírnu. „Vyloučeno! Potřebuju speciální prací prášek, který prodávají jen v horských oblastech,“ řekla s vážnou tváří a jala se studovat mapu, abychom zjistily, jak se přes hřebeny na lyžích dostat do prodejny pracích prostředků. „Když si přivstaneme a vyrazíme s první lanovkou, přejedeme přes Wurzhöhe, tady po modré, pak po vrstevnici přes Pengelstein a tudy červenou na Hahnenkamm, tak jsme po poledni v obchodě. Naložím prášek do batohu, vyjedeme lanovkou a zase zpátky po červené přes Bärenbadkogel. Kolem čtvrté budeme zpátky v hotelu,“ plánovala Iva spokojeně.

Na druhý den ráno jsme skutečně vyrazily. Iva dokázala o své nové bundě mluvit skoro celou cestu přes hřebeny 21

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 22

TA N E C

MEZI VEJCI

směrem do prodejny a při zpáteční cestě mi ve vánici na lanovce předčítala prací prášek. „Mám celý den dojem, že v těch kabinkách něco smrdí,“ poznamenala jsem, když jsme vpodvečer za hustého sněžení poslední lanovkou klesaly k hotelu.

Iva se rozzářila: „To jsem já!“ Naklonila se ke mně, smrad skutečně zesílil a ona mi zašeptala do ucha: „Schválně, čichni si k té paní vedle sebe.“ Nenápadně jsem se obrátila k Němce v červené kombinéze a nosem nasála vzduch. ucítila jsem pouze lehký odér jahodové žvýkačky, kterou ona žena při sestupu do údolí žvýkala. „Má umělý chlup a vůbec nesmrdí,“ konstatovala Iva. „A teď si čuchni ke mně,“ žádala mě Iva netrpělivě. „Co cítíš? Aha, mokrého chcíplého mývala,“ nepustila mě vůbec ke slovu a provedla výčet navlhlých zvířat, jejichž chlupy smáčené čerstvým sněhem na sobě měla připlácnuté. „Kapuce mokrý mýval, bota navlhlý beránek a k tomu rukavice s podtóny horské ovce.“ „Podtrženo a sečteno, luxusní smrad jak v pavilonu opic!“ skočila jsem jí do řeči.

Iva nadšeně kývla: „Obyčejná hloupá bunda voní, ale já mám chytré i ponožky, a jakmile sněží, smrdím jako tchoř.“ „Tak tu smrdutou bundu hodíš s tím novým práškem na praní doma do pračky?“ zeptala jsem se s úlevou, když jsme si v lyžárně zouvaly přezkáče. „Chceš ji zabít? “ vyjekla Iva a odsedla si ode mě. „Je po porodu ještě labilní. Budu ji prát ručně v lavoru a vážně uvažuji, že si kvůli tomu praní prodloužíme pobyt na horách alespoň o den, abych těm citlivým švům nezpůsobila trauma namáčením v české kotlině.“ 22

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 23

luxuSNí

Z á PAC H

Vtom se nám ozvalo za zády: „Nic neříkejte, byly strašně výhodné z výprodeje loňské testovací kolekce.“ Otočila jsem se a spatřila inženýra, jak rukou zálibně přejíždí skluznici světle zelených slalomek. Bylo jasné, že se jeho prosté kochání zvrhlo v nakupování. „Tak je zítra zkusíš?“ zeptala se Iva, kterou zjevně ani trochu nepřekvapilo, že si bratr místo půjčení pohodlných přezkáčů zakoupil lyže, které nepotřebuje. „No to vůbec,“ ohradil se inženýr. „Nepočítejte, že budu mít zítra čas na lyžování, vždyť mám úplně nové slalomky,“ pohladil láskyplně znova skluznici. „Zítra je budu celý den servisovat,“ řekl spokojeně a hned si vytáhl kufřík s nářadím.

23

tanec mezi.qxp_Sestava 1 11.02.22 10:57 Stránka 24

2.

Ordinace z benzinové stanice

Jen pár dní po návratu z hor vtrhla Iva k nám do kuchyně: „Tak si to představte, byla jsem s autem v myčce a sehnala jsem tam moravskou ordinaci,“ volala už ode dveří.

Vyzvala jsem ji, aby nerušila, protože se právě snažím přečíst nájemní smlouvu ambulance, kterou se minulý týden rozhodla narychlo převzít kdesi na Vysočině. „Odkdy se ordinace pořizují na benzince?“ divil se inženýr.

Iva vyprávěla, že za všechno vděčí havranům. Na parkovišti před ordinací jí nečekaně pokáleli přední sklo vozidla, takže za jízdy neviděla ani metr před sebe. Proto hned zajela do nejbližší myčky, která je na sjezdu na Budějovice. „leze to z tebe jak při souboji s chlupatou dekou,“ povzdechl si inženýr poněkud netrpělivě a já odstrčila smlouvu, opřela jsem se a požádala Ivu, zda by nám mohla blíže specifikovat vztah havraního trusu, myčky a výše zmíněné ordinace na Moravě.

Iva líčila, jak ve svém autě s firemním potiskem na boku a havraním trusem na předním skle stála frontu před myčkou, když jí na okénko najednou zaklepala paní z místního obecního úřadu. „Ptala se mě, jestli nemáme 24