0042833

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 5

Michal Viewegh

DU --L D

a l u

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 6

Copyright © Michal Viewegh, 2021 All rights reserved ISBN 978-80-249-4594-1

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 7

PROLOG Je mi už přes čtyřicet, nejsem krásná (a už vůbec ne štíhlá), ale když slyším bezpočet svých vrstevnic, i těch mnohem hezčích a štíhlejších, naříkat, jak je dneska těžké udržet si chlapa, pokaždé mě to v duchu pobaví. „Ono to ale zase tak těžké není!“ říkávám jim. „Nechte je, ať si v domě nebo na zahradě postaví dostatečně velký a hlavně zvenčí uzamykatelný vinný sklípek, v němž budou moci trávit poměrně dlouhý čas – a to ostatní už přijde samo!“ Zatím se tomu všechny vždycky jenom smějí, neboť mou radu mylně považují za pokus o jakýsi černý humor (jedna kamarádka se dokonce domnívala, že jde o anekdotu, kterou jsem našla na internetu), ale já věřím, že se jednoho dne objeví žena, jež mé doporučení vezme vážně a bude Hedviku a mě následovat.

A po ní přijdou další. A další.

A my ženy konečně začneme žít svobodně.

----

7

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 9

ČÁST I

..

. . .

KAPITOLA 1

Ten fialový náramek na mém zápěstí mi ještě před rozvodem s Mojmírem věnovala Hedvika jako poněkud skromné poděkování za všechno, co jsem pro její nynější postavení v ženském světě udělala. Tomu snobovi Mojmírovi, jenž samozřejmě dodnes žárlivě sleduje Facebook své bývalé manželky (takže moc dobře ví, od koho jsem ten cyklický náramek dostala), pochopitelně připadá ošklivý – což mi dnes se svou tradiční neomaleností ihned sdělí. „Musel bych opravdu dlouho vzpomínat, abych si vybavil, kdy jsem naposledy na nějaké ženě viděl něco takhle hnusného,“ říká. „Ale nemusel, Mistře!“ opáčím kysele. „Ještě docela nedávno jste ten náramek vídával na Hedvičině zápěstí, tak nekecejte!“

----

9

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 10

Sedíme v obývací hale Mojmírova velkého, sázavského domu, v němž mi Mistr po Hedvičině odchodu za novým partnerem do Mníšku pod Brdy milostivě uvolnil malou podkrovní mansardu. Příznačné ovšem je, že pan spisovatel, který mi právě dává nevyžádané laické lekce z estetiky šperků, má na sobě černé tepláky s velkou dírou nad kolenem a žlutošedé (kdysi snad bílé) bavlněné tričko bez límečku. To už dávno ztratilo původní tvar a jeho vytahaný, a dokonce i potrhaný horní lem už začíná nápadně připomínat hrubě střižený rubáš zločince vedeného na popravu stětím – uznejte prosím, že tohle souvětí se mi povedlo!

V mládí jsem ke spisovatelskému řemeslu vzhlížela s obvyklým přehnaným obdivem, ale jakmile jsem poznala Mojmíra, pochopila jsem, že psát dneska může opravdu každý, hi hi hi!

Musím tedy Mistrovi vysvětlit, že nejen u náramků – či spíše zdravotních pomůcek tohoto typu –, ale třeba ani u velikosti a proporcí lidského těla samozřejmě nejde o krásu. To u náramků pronesu nanejvýš posměšně, s pohrdáním ženy, která svůj půvab už od raného dětství skrývá uvnitř.

Tak banální pravda Mojmíra pochopitelně zaskočí, nicméně ty velikosti a proporce lidského těla naštěstí nekomentuje – už samozřejmě ví, že nechce-li se vrátit ke svému dřívějšímu hulvátství (což bych mu rozhodně nedoporučovala), musí vzhledem k mým velikostem a tělesným proporcím pečlivě vážit slova.

10

----

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 11

A to jaksi i přesto, že jsem minulý měsíc dokázala shodit skoro čtyři kila. Proto se v průběhu naší dnešní polemiky opatrně vyhne mým špekům a omezí se na šperky – ha ha, tohle se mi taky povedlo! „U náramků a podobných šperků,“ zdůrazní Mojmír, „nejde o krásu? To jsem poněkud zmaten.“ „Zase začínáte?“ napomenu ho důrazně. „Už se zase pokoušíte vést se mnou názorové polemiky, přestože vám to psychiatr zakázal?“ „Dají-li mi linkovaný papír, píšu napříč.“ „Hm. To už jsem od vás slyšela několikrát, Mistře,“ ušklíbnu se. „Ale především tu v naší malé polemice vůbec nejde o šperky,“ pokračuji. „Ve skutečnosti jde jaksi opět o tu symbolickou ženu tančící s vlky – to jest o vaši exmanželku, že?“ Mojmír už bezpochyby ví, co mi odpoví, a v duchu si vychutnává svou domnělou intelektuální převahu. Obrat domnělá intelektuální převaha ovšem vyžaduje objektivní upřesnění: Mojmír se mylně domnívá, že mne stupněm dosaženého vzdělání převyšuje (dodnes totiž neví, že jsem vystudovaná gynekoložka, a proto mě celá léta považuje za cosi mezi porodní bábou a babkou kořenářkou), a především, jako mnoho jiných podobně ignorantských mužů intelektuálů, i on věří, že vyšší vzdělání je ve slovních soubojích se ženami postačující výhodou. Není to

----

11

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 12

ostatně ani zdaleka poprvé. Jen si vzpomeňme: chudáček Mojmír přece celá léta doufal, že mu k manželství s Hedvikou, jejíž nepopiratelnou počáteční osobitost dle vlastního nestoudného přesvědčení sám stvořil („vlastnoručně uplácal z šedé hlíny naivního podprůměru“ – abych ho citovala přesně), bude stačit zkušenost, dobrá vůle a právě ona intelektuální převaha. Dnes už svůj omyl samozřejmě pochopil, nicméně navenek nepřestává pokrytecky předstírat, že té zjevné hlouposti i nadále věří. „Pokud se racionálně uvažující muž zamiluje do mladé ženy, která záhy po svatbě, abych tak řekl, zatouží tančit s vlky,“ začíná Mojmír s nuceným smíchem ono naoko spontánní souvětí, které si ovšem před chvílí v duchu pečlivě předpřipravil, „pokud se takový muž ožení se ženou, která ‚našla cestu k řece proudící pod řekou‘ – neboli se ženou, která ‚vzkvétá vlastní integritou a vlastní přirozeností‘, pak –“ Pan spisovatel mne poněkud tendenčně cituje a i dnes se přitom pochechtává své domnělé vtipnosti, jenže před koncem věty se kupodivu zarazí. „Pak co?“ ušklíbnu se znechuceně. „Dokážete aspoň občas dokončit souvětí, Mistře? Pokud se muž zamiluje do takové ženy, pak co?“ Mojmír sice Hedvice dodnes neodpustil, že se s ním před sedmi lety rozvedla (v době, kdy na tom zdravotně opravdu 12

----

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 13

nebyl nejlépe, to jsem ochotna připustit), ale ani tak mu stále ještě zdaleka není lhostejná. Já však i dnes, ostatně tak jako vždycky, dělám, že jsem si těch velkých tlejících zbytků jeho lásky nevšimla… „Pak proboha co?!“ dožaduji se unaveně Mistrovy odpovědi (jistě vám, milé dámy, nemusím říkat, jak jsou pro mne tyhle ustavičné slovní souboje s mužskými demagogy Mojmírova typu, jakož i všechny ty povinné herecké etudy, vyčerpávající). „Pak jsou onomu racionálně uvažujícímu muži nejen jeho dobrá vůle, ale i veškerá životní zkušenost, stejně jako jeho případná intelektuální převaha úplně k hovnu,“ odpoví už nevzrušeně Mojmír.

Bůhvíproč mě napadne, že ono vzdorné k hovnu by v jakékoli věznici bezpochyby naplňovalo znaky vězeňské vzpoury, za niž bych Mistra mohla potrestat teleskopickým obuškem – tedy samozřejmě za předpokladu, že by Mojmír byl vězeň a já příslušně vyzbrojená vězeňská dozorkyně –, a musím říct, že je to nanejvýš lákavá představa. „Odporné!“ zvolám. „Dobře víte, že vulgarity nesnáším!“ „Vulgarity? To jediné, jaksi zcela osamocené k hovnu?“ ušklíbne se pan spisovatel. „Takže s vaničkou jedné jediné vulgarity klidně vylijeme i dítě pravdy?“

----

13

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 14

V duchu musím připustit, že se Mistrovi onu notoricky známou a notně otřepanou metaforu s vaničkou a dítětem podařilo trochu zlidštit, ale nahlas to samozřejmě nepřiznám. „Bože, vy jste spisovatel kýčař, Mistře!“ vyhrknu. „Ba co hůř: vy jste kýčař v zajetí vlastních předsudků!“ „Zatímco vy jste osmdesát kilo ryzí pravdy!“ Tohle mě jako vždycky zraní, ale nedám na sobě nic znát. „Kdybych měla teleskopický obušek, právě teď bych ho proti vám bez váhání použila,“ sdělím mu chladně. „A kde byste ho asi tak vzala? Ale hlavně: za co byste mě chtěla trestat, madam? Za pravdu? Za můj objektivní odhad vaší tělesné hmotnosti?“ usmívá se Mojmír. „A zrovna mě – chlapa, kterej vás už za týden bere na Maledivy za těma vašima mantama a delfínama?“ „To je ubohé, Mistře! Opravdu laciné!“ „Hele, madam, možná je to ubohé,“ směje se Mojmír, „ale garantuju vám, že to fakt nebylo laciné!“

14

----

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 15

KAPITOLA 2 Jsem stařena. La Loba. Nejsem královna, kouzelnice ani amazonka – jsem dula. Tančím se životem i se smrtí. Jsem žena, která odhodila lodičky a nyní běhá s vlky. Poběžte se mnou, sestry moje, vezmu vás zpět na duchovní území, která nám kdysi patřila.

Rovnou k věci. Jak si, milé dámy, možná ještě pamatujete, přestože Mojmír tvrdí, že není snob, zaplatil si dovolenou v pětihvězdičkovém resortu na Maledivách. Protože však zájezd koupil nejen svému příteli Felixovi, ale k mému překvapení i mně (neboť mu kupodivu neušlo, jak vášnivě miluju delfíny a celý podmořský život), byla jsem nad Mistrovým nechutným snobstvím pro jednou ochotná přimhouřit oko a letět s ním. Nakonec bohužel i proto, že Felix na začátku ledna, tři týdny před naším plánovaným odletem, nečekaně zemřel.

Proto bude tahle kapitola pojednávající o Felixovi logicky dost krátká.

Chcete vědět, kdy, kde a jak Felix umřel? První lednové úterý, ve sklepě Mojmírova sázavského domu, kde si náš Mistr nechal vybudovat cosi, čemu poněkud vzletně říká „pánská klubovna“. Je tam malý bar, samozřejmě hned dvě lednice na víno,

----

15

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 16

velkoplošná obrazovka, a dokonce i kulečníkový stůl. Chudák Mojmír ale neví, že je tam už delší čas i důmyslně zamaskovaná dětská chůvička značky Philips, takže pokud chci, slyším, a dokonce většinou i vidím všechno, co se v onom rádoby gentlemanském klubu odehraje… Nemusím dodávat, že slyším i velmi sprostá slova – obávám se, že minimálně v případě Mojmíra je to nadužívání vulgarit zcela záměrné. Doslova se v těch sprosťárnách rochní… Možná se domnívá, že pokud z oněch všech (dámy prominou) kokotů, čuráků, píč, kund a zmrdů vytvoří jakýsi veselý nasycený roztok, vlastně už to pak ani vulgarismy nebudou – ale to se samozřejmě mýlí.

V ono osudové úterní lednové odpoledne mluvil Mojmír před Felixem v jedné chvíli i o mně, takže jsem logicky zpozorněla, a okamžitě jsem v kuchyni, kde jsem oběma milostpánům právě škodolibě chystala vegetariánský oběd, vypnula nejen mixér plný listového špenátu, ale raději i digestoř nad sporákem.

Mistr i Felix sice zrovna seděli mimo záběr mé dokonale skryté kamerky, ale slyšela jsem je víc než dobře. Dlouho to bylo obvyklé mužské plkání, stěžování si a samozřejmě i chvástání, ale potom to přišlo. „Ta tvoje porodní bába je trochu šáhlá, nepřipadá ti?“ prohlásil zničehonic Felix.

16

----

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 17

Nebylo nejmenších pochyb, o kom hovoří. Ty proradnej hade! pomyslela jsem si, protože Felix se ke mně až dosud choval vcelku zdvořile. „Ale jo,“ souhlasil zcela nepřekvapivě Mojmír. „Je to samozřejmě zmatená tlustá feministka, ale kupodivu to není kráva!“ Mé pocity byly příslušně smíšené. „Fakt ne?“ podivil se Felix a slyšitelně, jakoby téměř bolestivě vzdychl (to matoucí vzdychnutí si samozřejmě pamatuji dodnes). „Ne, fakt ne,“ trval na svém Mojmír a já ho už málem začala mít o trochu radši, jenže vzápětí ten idiot nemilosrdně dodal: „Je tlustá jak vemeno, ale má celkem sexy mozek.“ Možná vás to překvapí, ale já se neurazila. Byla jsem samozřejmě v lehkém šoku, ale neurazila jsem se. Tedy ne moc. Ona Mojmírova věta totiž nebyla – alespoň tak mi to tehdy připadalo – ta nejhorší varianta. Ta by vznikla až změnou slovosledu: Má sexy mozek, ale je tlustá jak vemeno! Navíc všichni víme, že ta vůbec nejhorší varianta by zněla třeba takto: Je tlustá jak vemeno a blbá jak tágo… Ale nic takového nezaznělo! Možná vám teď připadá, že slovíčkařím, ale když je ženská „tlustá jako vemeno“, musí se chytat každého stébla naděje. „Sexy mozek?“ zopakoval po Mojmírovi posměšně Felix.

Chcípni, hajzle! říkala jsem si v duchu.

Tuhle větu si budu už navždycky trochu vyčítat.

----

17

VIEWEGH_DULA_zlom.QXD_Sestava 1 8/23/21 8:05 PM Stránka 18

Mojmír rozhodil rukama, ale nakonec k mé nezměrné radosti přikývl. „Jo. Fakt. Má sexy mozek!“ A teď to přijde. Chcete vědět, jaká byla Felixova poslední slova? Tahle: „Sexy mozek? Vážně? Takže manželský dvojlůžko si asi pořizovat nebudete, jenom šachovej stolek, ne?“ rozchechtal se.

Smál se čím dál hysteričtěji – a najednou jsem uslyšela, jak dvakrát zachroptěl a se zaduněním spadl na Mojmírovu španělskou dlažbu.

A umřel.

18

----