0042797

JAk ZAbÍT dvAkrÁT J O S E F

K L Í M A

K R I M I N Á L N Í P Ř Í P A D Y K L Á R Y RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 5

18.08.2021 21:34

NEHODA

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 7

18.08.2021 21:34

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 8

18.08.2021 21:34

Kdyby Karlu Navrátilovi někdo řekl, že za tři minuty zemře, nejspíš by si poklepal na čelo. I v osmapadesáti ještě ujel dvakrát týdně padesát kilometrů na kole, denně dělal třicet kliků a dvacet sklapovaček. I co do sexu měl výdrž. Což ale nevěděla už pět let jeho první žena a rok ani druhá. Netušily tím pádem samozřejmě, ani jaké speciální praktiky jeho sexuální výdrž vyvolávají.

Teď ho zaměstnávaly ale úplně jiné myšlenky než přemítání o vlastní fyzické formě. Polovinou pozornosti sledoval serpentiny, které reflektory jeho vozu vykrajovaly ze tmy, druhou se věnoval telefonátu, který přenášelo handsfree do interiéru auta. „Jo. Řek jsem mu to, pane doktore. To víte, že nadšenej nebyl. Jo. Stavím se u vás hned ráno.“ Ukončil palcem na volantu hovor a sáhl po ovladači topení. Běželo sice naplno, ale přesto jím náhle roztřásla zima. Chystal se vyvolit další telefonní číslo, ale na okamžik ten úkon odložil. Znal tuhle silnici dobře a věděl, že zatáčka, která se blíží, je ostřejší než ty předchozí.

Už ji ale neprojel. Auto vyjelo ze silnice, těsně minulo patník, vzápětí i jeden ze stromů nakloněných jak slunečníky nad srázem a v kotoulech se řítilo dolů, lisujíc křoviny, listí i hlínu s kameny do pestrobarevného

NEHODA / 9

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 9

18.08.2021 21:34

koberce. Zastavilo se na boku v korytu potoka, pomačkané jak vyhozená plechovka.

Ledový potok, kterému změnilo řečiště a chlístal teď vnitřkem vozu, také na moment probral Karla Navrátila k vědomí. Na okamžik si i pomyslel: Zaplaťpánbůh, mohlo to dopadnout hůř.

Ale opravdu jen na okamžik, než se beznadějně propadl do tmy.

——— Pohřební vůz už odjel, ale okolní skály stále odrážely hluk autojeřábu, který vytahoval Navrátilův zdeformovaný vůz z úzkého kaňonu. Motor, kvílení kladky pod těžkým nákladem, zurčení vody vytékající z dvířek vozu, která odřízli hasiči, když se dostávali k mrtvému tělu, jejich pokřik, to vše vytvářelo rezonující kulisu televiznímu reportérovi, který stál před odtahovým vozem, přivíral oči proti oslnivému blikání majáčků a už potřetí se bez přeřeknutí snažil popsat situaci. „Tragický týden, kdy došlo už ke třem těžkým haváriím, měl své pokračování tady nedaleko Prahy, kde z dosud neznámých příčin sjel ze silnice v plné rychlosti vůz osmapadesátiletého muže. Řidič bohužel havárii ne­ přežil.“ Mladík, který právě dorazil na motorce, slezl z mašiny, sundal si helmu a vyjeveně zíral na vrak vozu, který se teď vznášel nad vozovkou a levitoval k přívěsu odtahovky.

Byl evidentně rozrušený. Ruce se mu třásly, když lovil

10 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 10

18.08.2021 21:34

v kapsách kapesník, aby si otřel zpocenou tvář. Rukavice, kterou si stáhl z ruky, mu upadla na zem. Až když vrak auta začali mechanici upevňovat na vleku, vytáhl z kapsy doklady a pokročil k policistovi, který zimomřivě přešlapoval před policejní páskou ohraničující místo nehody. „Promiňte, já jsem Pavel Navrátil. Syn toho… toho mrtvýho,“ strčil mu pod nos doklady a zároveň nejistě kývnul k vozu. „Můžu tam vlízt? Jestli tam po tátovi ještě něco nezůstalo… co by se mohlo ztratit.“ Policista mrknul na doklady a pak lhostejně při­kývl. „Hlavně se o něco nezraňte. Je tam spousta ostrejch plechů.“ Nadzdvihl pásku, aby Pavel mohl projít, sledoval, jak leze na přívěs, a pak se otočil zpět k technikům, kteří proměřovali stopy vozu na vozovce žíhané světly. „Vy jste příbuznej oběti?“ nakročil televizní reportér k Pavlovi, když vylezl z vraku, podlezl policejní pásku a zamířil k zaparkované motorce. „Bez komentáře,“ zakryl si Pavel tvář před dotěrnou kamerou a sáhl po helmě položené na řídítkách. Než si ji ale nasadil, něco ho zarazilo. Střetl se pohledem s šedesátníkem, vychrtlým a holohlavým jako jogín, který právě vystupoval ze svého auta. Na okamžik zaváhal a pak k němu bojovně vykročil. „Přišel jste si to užít, pane Beránek?“ „Pavle, co blázníš?“ couvl Beránek ustrašeně. „Volali mi, že táta měl nehodu. Vůbec nevím, co se tu stalo!“ „Jen se nedělejte. Vy víte moc dobře, že je táta po smrti. Ale jestli si myslíte, že vám to bude něco platný…“

NEHODA / 11

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 11

18.08.2021 21:34

Pavel větu nedokončil, jak se mu roztřásl hlas. Těžko říct, jestli přemáhaným smutkem, nebo vztekem. Pak si jen odplivl, narazil si vztekle helmu na hlavu, nasedl na motorku, protúroval ji a vyrazil od místa nehody, až gumy zakvílely. „Vy jste taky příbuznej?“ vytrhl televizní reportér Beránka ze šokovaného pohledu, jímž zíral za mizejícím Pavlem. „Ne. A nechte mě bejt, jo?“ utrhnul se na něj jogín a otočil se zpět k odtahovce, která odvážela Navrátilův vůz. Teď, ve tmě, vypadal jak vykuchaná velryba, z níž někdo vysvobodil biblického Jonáše.

Nikdo si nevšiml dalšího auta, terénního range roveru, zaparkovaného o kus dál. Dění na vozovce z něj sledovali dva lidé: žena s hustými prošedivělými vlasy, sepnutými do složitého účesu, oblečená ve volných černých šatech s výraznými okultními motivy a muž pokroucený jak starý olivovník nějakým starým úrazem nebo chorobou.

Až když všichni odjeli, zavelela žena: „Jdeme.“ Oba vylezli z vozu, muž namáhavě, a nakročili k místu havárie. „Začneme tady,“ pokynula mu žena tam, kde na silnici zůstaly blátivé stopy po vyprošťování.

Invalida pozvedl proutkařskou virguli a belhavě začal propátrávat terén směrem k místu, kde Navrátilův vůz vyjel ze zatáčky. Virgule v jeho rukách ožila, začala se zdvíhat, jako by držel dvě kobry propletené ocasem. „Funguje to, co?“ řekla žena spokojeně.

A když k ní invalida zvedl oči a usmál se, i ona se

12 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 12

18.08.2021 21:34

usmála. Zlým úsměvem. Jako by se právě něco zlého povedlo.

——— V zasedačce bylo horko, jako ostatně po většinu roku.

V létě od sluníčka, které předpotopní klimatizace nezvládala, v zimě od radiátorů, jejichž kohoutky zarezly na maximu ještě někdy za Husáka, kdy se erární náklady nepočítaly. Šéf oddělení násilné kriminality Martin Sloup se ale nepotil. Byl na tuhle budovu po šestatřiceti letech nepřetržité služby zvyklý. Coby kutil svého času dokonce po neúspěšných urgencích správy budov zkusil kohoutky zprovoznit sám, ale bezvýsledně.

Jako jeden z mála přítomných na sobě neměl tričko, ale košili a jako jediný ji měl zaškrcenou pečlivým uzlem na kravatě až u krku. Taky se už ale stalo, že přijel do práce v montérkách, které byly jeho nejoblíbenějším oděvem doma. Tehdy narychlo dorazil, když se osmkrát trestanému recidivistovi podařilo ve výslechové místnosti přemoci oba vyšetřovatele, zabarikádoval se tam, vzal si je jako rukojmí a trval na tom, že nebude vyjednávat s nikým jiným než se Sloupem. Sloup mu přátelsky vysvětlil, jestli má zapotřebí vylepšit si těch pár let, které mu hrozí za ublížení na zdraví, daleko těžším trestem za to, co právě činí, slíbil, že když se vzdá, žádné nové trestní oznámení proti němu nevznese, a svůj slib i dodržel.

Teď někomu přitakával svou prořídlou šedivou kšticí

NEHODA / 13

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 13

18.08.2021 21:34

do mobilu. Netrpělivě, protože ho zjevně vyrušili uprostřed porady. „Jo. Už tady tu havárku máme. Jo. I s expertízama…

A musím končit.“ Ukončil hovor a rozhlédl se po přítomných, kteří využili přestávku většinou k tomu, aby pokradmu nahlédli do svých mobilů a zkontrolovali soukromé vzkazy. „Tak kde jsme skončili?“ „U toho přepadávače z konečný,“ ozval se Dostál. Na to, jak rád vařil a o jídle zasvěceně vykládal, měl docela slušnou postavu. Na pětapadesátníka dokonce velmi slušnou. „Jistě,“ pokýval hlavou Sloup. „Nejlepší by bylo použít nějakou volavku a nechat ji tam procházet pár večerů u tý autobusový zastávky. Vy s Máchou ji budete krejt.“ „Podle toho, co proved těm ženskejm, abych se připravila na nejhorší, co?“ ozvala se Klára Radová.

Na potenciální oběť násilníka, který už přepadl na konečné autobusu tři ženy středního věku, měla ideální věk, a na to, aby nepotřebovala žádné jištění, zase ideální atletickou postavu. Přiléhavé kožené kalhoty a bunda, ledabyle přehozená přes opěradlo židle, naznačovaly, že i dnes je v práci na motorce. I krátký blond sestřih vypadal sportovně, spíš chlapecky. Tvary pod černým tričkem bez potisku ale byly ryze ženské, byť jasně vypovídaly o tom, že Klára pilně navštěvuje posilovnu. Jak umí vysportované tělo využít k sebeobraně, to už okusili dva násilníci, kteří to na ni v minulosti zkusili, právě když dělala volavku. Teď ale zaznamenala podivnou výměnu pohledů mezi Dostálem a Máchou, dalším členem týmu.

14 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 14

18.08.2021 21:34

„Co je?“ Sloup skoro omluvně kývl k Dostálovi a Máchovi. „Oni už volavku mají.“ „Ze zásahovky, ne?“ ušklíbla se Klára ironicky. „Blondýnu. Pětadvacet, odhaduju.“ „Neber si tu padesátku tak dramaticky…“ popíchnul ji Mácha, překřtěný sekretářkami na dejvického Clooneyho. Věčné problémy s manželským alibi nasvědčovaly tomu, že ta přezdívka sedí. „Já mám k padesátce rozhodně dál než ten tvůj klenot k českýmu podprůměru…“ zpražila ho Klára ironickým pohledem mezi nohy.

Další člen týmu, přezdívaný Lála, se uchechtl. Sice tiše, ale přece jen dost nápadně, aby ho Mácha zpražil smrtícím pohledem. Lála se mu říkalo, protože než nastoupil k policii, hrával pravého obránce za juniorku Slavie a legendární obránce tohoto týmu a reprezentace ze šedesátých let byl jeho mnohokrát citovaný vzor. Nejzáludnější zranění všech fotbalistů, přetržený křížový vaz, mu kariéru předčasně ukončilo, ale láska ke Slavii přetrvala. Na oddělení proslul jeho rozčilený výrok, když ho zavolali v neděli odpoledne k vraždě zrovna v době, kdy Slavie hrála derby se Spartou: „Každej vrah, kterej vraždí v době, kdy hraje Slavie, by měl dostat exemplárně trest smrti.“ Pracoval ve dvojici s Kombíkem, malým, hbitým mužíkem s živýma očima. Měl taky rád fotbal, ale úplně jinak než aktivní hráč Lála. Kombík byl založením sázkař.

Sledoval všechny světové soutěže, včetně druhé malajské ligy, a sázel na výsledky i na počet gólů v tak složitých

NEHODA / 15

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 15

18.08.2021 21:34

kombinacích, že ani jinou přezdívku získat nemohl. Teď nepostřehl ani Klářinu poznámku, ani Lálovu reakci, protože byl zcela zaměstnán displejem svého mobilu, který sledoval potají pod stolem.

Klára se otočila ke Sloupovi. „Takže zase na mě zbyde ňáká nuda, jo? Jako poslední dobou pokaždý?“ „Buď ráda. Zatímco my se dřeli v terénu, ty sis mohla hřát zadek u počítače,“ ozval se, stále ironicky, Dostál. „Sama, jo?“ přikývla, také ironicky, Klára. „Aspoň jsi mohla nerušeně přemejšlet, proč tě nikdo nechce do týmu,“ pokrčil rameny Mácha.

Sloup vycítil, že atmosféra houstne, a rychle zvýšil hlas. „Nepřehánějte to, jo, vážení? Nejsme tu v parlamentu, ale v práci.“ Přejel přítomné varovným pohledem a vrátil se ke Kláře. „Vy přijďte za mnou, mám pro vás novej případ.

A taky od vás marně čekám zprávu, jak jste daleko s tím znásilněním z Kladna.“ Možná by i mluvil dál, kdyby se odněkud z chodby neozvala tlumená rána. Všichni podvědomě zabloudili pohledem k prázdné židli mezi Máchou a Klárou, vyměnili si pohledy, jakože vědí, o co jde, a pak se otočili ke Kláře. „No – my Marcelce asi na dámskej záchod půjdeme těžko pomoct,“ pokýval hlavou s hranou lítostí Mácha a zvedl se od stolu. I Klára si stoupla a nakročila do chodby směrem k toaletám.

———

16 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 16

18.08.2021 21:34

Když Klára vešla na dámskou toaletu, zdvíhala se její kolegyně Marcela už ze země v pootevřených dveřích jedné z kabinek. Namáhavě, nepomáhal jí ani pár francouzských holí zkřížených mezi dveřmi, ani kalhoty ještě stažené ke kolenům. „Kdyby mi aspoň jedna noha sloužila normálně!“ postěžovala si. Klára ji zručně zvedla, hodila si její ruku kolem krku a začala jí zapínat kalhoty. „To nic. To se spraví.“ Pomohla Marcele na nohy, podala jí hole a podpírala ji na cestě ke dveřím. „Ty víš, že už to lepší nebude.“ „Vždyť to lepší je! Vzpomeň si, jak jsi před měsícem ještě byla na vozejku. A ten grázl ti mohl s tím auťákem přerazit páteř.“ Taky jsem si myslela, že ti ji přerazil, když jsem tě tenkrát viděla, pomyslela si v duchu. A hned si vzpomněla i na Marcelina partnera Ládíčka. Na to, jak se na Kláru minule mlsně díval, když Marcelu přivezla domů.

Ládíček byl umělecký truhlář. S dřevem uměl divy, ale intelektuálně byl daleko jednodušší než Marcela, a taky daleko živočišnější. Jak dlouho asi neměl sex kvůli tomu jejímu zranění? napadlo Kláru. O Marcelu se staral obětavě, zvlášť v prvních týdnech, kdy se nemohla opravdu hnout. Ale jak dlouho to vydrží mladýmu, nadrženýmu chlapovi, mít vedle sebe ženskou jen na opatrování… „Možná by to bylo lepší,“ řekla Marcela odevzdaně. „Aspoň bych od pasu dolů nic necejtila. Kdyby toho hajzla v pekle trápili aspoň tak jako mě ty zatracený nohy!“ Vybelhaly z toalet a šouraly se k zasedačce kolem

NEHODA / 17

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 17

18.08.2021 21:34

kuchyňky, kde si Dostál zase v mikrovlnce ohříval nějakou svou kulinářskou specialitu. Byla cítit ještě hůř než ta poslední ruská s názvem sleď pod kožichem neboli šuba. „Něco novýho na poradě?“ zeptala se Marcela. Klára si všimla, jak je ta hezká holka ztrhaná. „Furt stejný. Mrazíci prostě neroztajou,“ šlehla okem po Dostálovi. „Jaký mrazíci? Zaplať, co dlužíš, a budeme zas kamarádi. I tuhle lahůdku bych ti dal ochutnat,“ olízl Dostál lžíci. „Takhle nabídnu jen Marcelce. Krevety s parmezánem!“ „Děkuju, nechci,“ ušklíbla se Marcela pohrdavě. „Copak nechápeš, že za to ta holka nemůže? To ji budete trápit až do smrti?“ „Kdo vinen jest, nejvíc potrestán utrpením blízkých.

To cituju našeho důstojnýho pána,“ pokrčil rameny Dostál. Návštěva kostela i se všemi svými čtyřmi dětmi a moralizování, to byl druhý opěrný bod jeho povahy. „Cituj radši vyšší autority,“ kývla Marcela ke stropu. „Třeba něco o odpuštění.“ „Pojďte ke mně, Kláro,“ vykoukl ze své kanceláře Sloup, když si braly věci ze zasedačky. „Abyste si nestěžovala, že máte málo práce,“ podal jí tenký spis. Klára jím letmo zalistovala a pak zvedla k šéfovi zklamaně oči. „To má bejt ten slavnej novej případ? Dyť je to nějaká dopravní nehoda…“ „Jen na první pohled,“ zakroutil Sloup hlavou. „Ten chlap – nějakej Navrátil – vůbec nebrzdil, když vyjel ze zatáčky.“ „Asi měl infarkt…“

18 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 18

18.08.2021 21:34

„Ne. Byl úplně zdravej. Pochopitelně než vylít z tý zatáčky.“ „Tak mu rupla guma. Nebo brzdy. Prostě ňáká taková banalita.“ „To auto bylo taky v pořádku. I gumy byly podrobeny analýze.“ To Kláru poprvé zaujalo. „Analyzovali gumy? To se přece u běžnejch nehod nedělá.“ „Říkám vám, že to není běžná nehoda. V mobilu toho Navrátila se našla esemeska. Dovolíte?“ Vzal si od ní spis a nalistoval patřičnou stránku: „Jestli neuděláš to, co máš udělat, nepřežiješ. Víš, že to umím zařídit jako přirozenou smrt.“ Vrátil jí spis, přešel zpět ke svému stolu a posadil se na jeho hranu. „Číslo samozřejmě skrytý. Předplacená karta.“ „A to má bejt všechno, proč se tím budeme zabývat?“ vrátil se Kláře zase otrávený tón.

Sloupa ale naštval. „Tak abychom si rozuměli, Kláro.

Kdybyste neměla výsledky, tak už jste tady dávno nepracovala. Je vám to jasný? A těm klukům se nemůžete divit. Díky vám přišli o prachy, a ne o malý. A šance, že je ještě dostanou zpátky – nula.“ „Ale vždyť já jim to splácím,“ protáhla uraženě Klára. „I když bych nemusela. A mezi námi – o prachy přišli taky tak trochu svojí vlastní chamtivostí, že jo?“ „Když jim nabízí zhodnocení dvanáct procent manžel jejich vlastní kolegyně… kdo by to nevzal, že?“ změřil si ji Sloup neúprosně. Pak obešel stůl a stiskl tlačítko interkomu. „Pošlete ho sem…“ Zdvihl oči zpátky ke Kláře. „A co se týče té vaší samoty – dostali jsme posilu.“

NEHODA / 19

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 19

18.08.2021 21:34

„Zase důchodce?“ zatvářila se Klára podezřívavě. „Víte, šéfe, že s tím posledním jsem strávila půl akce objížděním záchodů, protože měl prostatu jak tenisák.“ Sloup poprvé ztratil přísný výraz. Nahradil ho výraz šibalský. „Myslím, že po téhleté stránce žádnou obavu mít nemusíte.“ Klára se otočila, protože slyšela, jak se otvírají dveře, a měla co dělat, aby skryla úžas. Muž, který vešel, byl nejen o dost mladší než ona, ale navíc se klidně mohl ucházet o titul Muž roku. Ne nějakou pozlátkovou, nabušenou krásou, nýbrž jemným půvabem, který doplňovalo štíhlé, ale pevné tělo. Empatickým úsměvem vůbec nezapadal do sbírky mdlých ajťáků, mladých machistických cyniků a jejich starších změklých verzí, kteří obývali většinu tohoto patra. „Klára. Radová,“ podala mu Klára ruku a snažila se, aby její tón i stisk byly co nejvěcnější. „Petr Hampl,“ řekl její nový parťák a nepřestával se usmívat. I Sloup se lehce usmál, když k němu Klára v rozpacích odklonila pohled. Bylo na něm znát, že ji má přečtenou. „Jakej je dneska program?“ zeptal se Petr, když vyšli na chodbu. „Nevím, jakej program máš ty, ale my máme momentálně s Marcelou výslech k jednomu znásilnění. Můžeš se zatím mrknout na tohle,“ podala mu spis, který dostala od Sloupa.

———

20 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 20

18.08.2021 21:34

Ve výslechové místnosti bylo také přetopeno, a navíc se tu mísil pach potu z řady těl, která tudy už od rána prošla.

Nebylo divu. Jediné okno tvořilo falešné zrcadlo, po němž žena sedící proti Marcele a Kláře co chvíli nervózně pokukovala. Mohlo jí být třicet, ale taky o deset víc.

Vrásky, které si prořízly řečiště kolem jejích očí a rtů, vypovídaly o tom, že neprožila snadný život, a opálení, zažrané hluboko v pleti, zase napovídalo, že většinu času tráví někde v teplých krajích, v přírodě. Momentálně se poněkud dotčeně obrátila na svou právničku, listující poněkud zmateně spisem. „Musím to fakticky zase celý opakovat, Jeannete?

U nás v Austrálii prostě policie oběť vyslechne – a pak už má pokoj až do soudu. Žádná tahle secondary victimi­ zation.“ „Bohužel u nás to systém vyžaduje, paní Wimmerová,“ odpověděla za ni Klára a lítostivě pokrčila rameny. „A my s tím nic nenaděláme.“ „Už to samo vyšetření bylo tak traumatizing,“ povzdechla si Ester Wimmerová znechuceně a pak, jako by povzdechem zároveň vypustila všechny námitky, začala vypovídat. „Oukej. Minulej pátek jsem přiletěla z Austrálie, to tam asi všechno máte kdy a kterejma airlines,“ kývla ke spisu, kterým se stále ještě probírala právnička. „Jela jsem k Dorce, tedy sestře, ta mi řekla, abych si zatím lehla, protože jsem byla po tom dlouhým letu dost tired, že zatím zajde něco nakoupit, abychom to oslavili. Tak jsem si lehla, usnula jsem, a najednou na mně leží chlap, cpe

NEHODA / 21

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 21

18.08.2021 21:34

mi tam…“ odmlčela se, jen mávla rukou a sklopila hlavu.

Bylo vidět, jak zhluboka oddechuje. Pak se otočila znovu ke své právničce. „Já už končím, Jeannete. Můžeš jim říct, že prostě už dál vypovídat nebudu?“ „Uklidněte se, paní Wimmerová,“ ozvala se poprvé Marcela. „Stačí nám jen, abyste popsala, co vám udělal.“ „Co!?“ vykřikla Wimmerová, teď už nanejvýš vztekle. „Vy jste nečetla lékařskou zprávu? Neviděla jste ty modřiny, jak se se mnou pral, když jsem se bránila? Co ještě chcete víc? To je přece raping one hundred percent! Ale vy tady, v Čechách, nejspíš sexuální násilníky tolerujete!“ „Nikoho netolerujeme, paní Wimmerová,“ přerušila ji Klára. „Právě proto potřebujeme…“ Wimmerová ale už byla v ráži. Nenechala ji domluvit. „Ne!? A kde teda je ten fucking bastard? No? Proč nesedí? Proč policie přijela, až když už byl pryč?“ Znechuceně mávla rukou, jak jí došel dech. Pak se zvedla a otočila se ke své právničce. „Jdeme, Jeannete. Už tady nebudu ani minutu. Já nejsem criminal! Já jsem oběť!“ Zvedla se a rázně vykročila z místnosti. I právnička se zvedla. Spíš rozpačitě. Až teď bylo vidět, jak je nejistá. „Promiňte,“ špitla omluvně k oběma policistkám. „Ester je z toho ještě celá… celá vyblázněná. Přece jen to bylo hodně brutální znásilnění, co prožila.“ Marcela s Klárou si vyměnily pohled, který říkal: No, co se dá dělat. Pak se i ony zvedly, Marcela s pomocí francouzských holí. „Když se bude vaše klientka takhle chovat, moc nám to nepomůže,“ řekla Klára. „Nebo ona nechce to samý co my? Usvědčit viníka?“

22 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 22

18.08.2021 21:34

„To se nám moc nepovedlo, co?“ utrousila Marcela, když kráčely z výslechovky. „Nám?“ podivila se Klára. „Já jsem cítila od začátku, jakou k nám má ta ženská averzi. A emigranty, který říkaj místo znásilnění raping a musej nám furt dávat najevo, jak jsme tu ubohý, prostě nemám ráda. Asi to vycítila.

Ale já za to prostě nemůžu.“ „Ale lékařská zpráva je jasná. Ke znásilnění došlo a modřiny taky má, jak ji při tom mordoval.“ „Chceš říct, že návrh obžaloby je jasnej i bez její kompletní výpovědi?“ „Ještě jsme nevyslechli její sestru, ale asi jo,“ přikývla Marcela.

Na schodišti si Klára zapnula mobil. Žádná textovka, žádný zmeškaný hovor. Ani od mámy, ani od Terky. Je to špatně, nebo dobře? Usoudila, že dobře. Dříve se rodiče starali o děti a děti jim to pak oplácely. Proč, sakra, patřím zrovna k takzvané sendvičové generaci, která slízla péči o oboje!

——— „My spolu nemluvíme?“ Jeli už půl hodiny, Klára za volantem, Petr s očima upřenýma do mobilu, který roloval prsty. Silnice se kroutila mezi Vltavou a kopci, prozářenými šikmým odpoledním sluncem. Jak proskakovalo mezi stromy na mokrou vozovku, oslepovalo jako stroboskop. Sluneční brýle, které si Klára nasadila, měly ale ještě jeden efekt. Mohla se dívat na Petra a přitom on nemohl vidět, jak se dívá.

NEHODA / 23

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 23

18.08.2021 21:34

„Proč?“ zeptal se. „Že komunikuješ jen s mobilem.“ „Mluvíme. Jen nemám co říct,“ zvedl k ní oči od mobilu a pokrčil rameny. „Chceš říct, že já mluvím, i když nemám co říct?“ „Takhle jsem to nemyslel,“ upadl do rozpaků. Snažila se nedat najevo, že ji to potěšilo. Vzápětí ji ale překvapil. „Tys asi nečetla manžele Peasovy.“ „Koho?“ „Manžele, co napsali knihu Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.“ Tentokrát upadla do rozpaků Klára. „Co… co jako?“ „Píšou, že žena potřebuje vyslovit denně dvanáct tisíc slov. Muž jen šest. Teda tisíc.“ Rozhodil ji hned dvakrát. Jednak tím, že si před ním připadala najednou jak primitiv, a zároveň tou argumentací. „Takže co? Jako že všechny žvaníme, jen abysme žvanily?“ Usmál se, jak se vzteká, což ji dožralo ještě víc. „Jen ti říkám, co jsem četl. Chtěla jsi přece konverzaci, ne?“ „Ale ne takovouhle,“ cukla hlavou. „Smysluplnou.

A vůbec: jednu věc si dohodneme, jo?“ „Jakou?“ „Že nebudeš v mý přítomnosti věčně čučet do mobilu.

Jak ňákej puberťák.“ „Oká,“ pokrčil omluvně rameny a odložil mobil na palubní desku. Chvilku jeli tiše, ona celá napjatá, až jí z toho bolela ramena, on vytrčený v sedačce prkenně jako pokáraný žáček. Představa, že takhle stráví v autě

24 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Jak zabit dvakrat_strany_001_az_256_TBB.indd 24

18.08.2021 21:34