0042785

Alice Lily Neradová

PŘÍBĚHY NAŠEHO KRASOBRUSLENÍ

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 3

10.12.2021 15:40:12

Vážení a milí čtenáři, určitě milovníci krasobruslení.

Já osobně jsem nesmírně vděčná Alici Lily Neradové, že se odhodlala napsat knížku o historii českého krasobruslení. Od vydání poslední knížky v roce 1976, kterou napsal pan profesor Josef Dědič, uplynulo spoustu let, hodně se změnilo a naše krasobruslení mělo další velké světové úspěchy.

Náš po mnoho let úspěšný sport si zaslouží tuto knížku obnovit a zaznamenat veškeré úspěchy ve všech kategoriích českého krasobruslení.

Alice Lily Neradová je velice nadaná spisovatelka a její láska ke krasobruslení jí dala myšlenku napsat tuto knížku a nám všem připomenout vývoj a úspěchy českého krasobruslení.

Přeji Vám všem hezké čtení, Eva Romanová-Graham

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 5

10.12.2021 15:40:12

KAPITOLA 1

Počátky bruslení Pravidelně, když se rok blíží ke svému konci a nastane čas svátků, se ve městech vedle vánočních trhů vyrojí také ledové plochy, které vybízejí místní obyvatele i návštěvníky k jedné z nejoblíbenějších zimních aktivit, a to k bruslení. Stejně tomu tak bývá i na vesnicích, kde se příroda v období mrazu postará o svá vlastní kluziště. Mnoho lidí pak neváhá a ve svém volném čase popadne brusle a tu zimu si, jak se patří, užije. To je ale jen taková špička ledovce. Bruslení samozřejmě nabízí daleko více možností než jen zábavu na vánoční prázdniny. Odvíjí se od něj populární zimní sporty, jako je například hokej, rychlobruslení či krasobruslení, které mají své významné místo na olympiádách, ba co víc, krasobruslení je dokonce tím nejstarším zimním olympijským sportem.

Jak to však vlastně začalo? Kdy a jak člověk poprvé obul brusle a vyrazil na led? A jak takové brusle vlastně vůbec vypadaly? Stručná odpověď na tyto otázky by byla, že na začátku byly kosti a potřeba přežít. Zajisté taková odpověď zrovna dvakrát neevokuje romantické představy o zamrzlých řekách a elegantně oblečené společnosti, která zde trávila svůj volný čas během 7

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 7

10.12.2021 15:40:12

zimní sezony, tak jak tomu napovídají obrazy, které se začaly rozšiřovat v sedmnáctém století a na své popularitě začaly nabírat ve století osmnáctém a devatenáctém. Pravdou ovšem je, jak se shoduje většina historiků, že lidé s bruslením začali daleko, daleko dříve, zhruba tři tisíce let před naším letopočtem. Podle jedné z nejnovějších studií doktora Frederica Formentiho a profesora Alberta Minnetiho z Oxfordské univerzity, se bruslení zrodilo v severním Finsku. Nejenže je to země s nejvyšším počtem jezer, ale také země tuhých mrazů. Podle slov doktora Formentiho si tehdy lidé začali bruslením usnadňovat své výpravy a šetřili tak nejen čas, kterého v krátkých zimních dnech neměli nazbyt, ale také svou energii. Dále z tohoto výzkumu vyplývá, že brusle byly vlastně prvním lidským pohonným nástrojem, který byl schopen co nejefektivněji využít biomechanických vlastností svalového systému.1 Tento způsob přepravy se začal postupně rozšiřovat po severní Evropě a podle archeologických nálezů se musel dostat i na naše území. Nejstarší pár bruslí byl však nalezen na dně jezera ve Švýcarsku, jejich stáří se odhaduje na zhruba tři tisíce let. Takové brusle se obyčejně vyráběly z koňské či kravské holení kosti, které se propíchly na jednom konci a k nohám se poutaly koženými řemínky. K tomu si ještě „bruslaři“ museli vypomáhat dlouhou dřevěnou holí s kovovým hrotem na konci, jež jim umožňovala se řádně odrážet, protože kostěné brusle toho samy ještě nebyly zcela schopné. Na prvopočátku tedy bruslení sloužilo k čistě praktickým účelům, i když http://jeb.biologists.org/content/210/10/1825, Federico Formenti, Alberto E. Minneti, Human Locomotation on Ice: the evolution of ice-skating through History, 2/11/2018 1

8

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 8

10.12.2021 15:40:12

již mezi staroskandinávskou zábavu patřilo závodění na bruslích. Šlo ale spíše o soupeření v rychlosti než o cokoliv jiného. Jen těžko si lze asi představit, že by se lidé s takovou bruslařskou výbavou mohli honit za puky či experimentovat s figurami. To vše přišlo až postupně s vývojem života lidské společnosti a také samozřejmě s vývojem bruslařské obuvi.

MYTOLOGIE A PRVNÍ ZÁZNAMY O tom, že se bruslení vyskytovalo v evropských severských zemích již před několika tisíci lety, svědčí nejen novodobé archeologické a historické studie, ale také severská mytologie, mezi jejímiž božstvy se nacházeli i bohové „sněhových bot“, konkrétně bůh Ullr, (v anglickém jazyce také jako Ull, nebo také Ollerlus v jazyce latinském). Tento norský bůh byl údajně synem bohyně obilí Siff a také nevlastním synem boha Thora.

Podle Daniela McCoye, autora knihy The Viking Spirit: An Introduction to Norse Mythology and Religion, je Ullrovo postavení ve staré norské literatuře poněkud nejasné, ale přesto lze vyčíst, že měl nezanedbatelnou důležitost a postavení mezi ostatními božstvy.2 Zmínka o tomto bohovi, který byl často popisovaný jako pohledný statný muž ve sněžných botách (bruslích) a s lukem, se najde například ve sbírce severských epických písní, nesoucí název Poetická Edda. Zde je uvedeno, že Ullrův domov se nacházel v Ýdalir (New Dales), což bylo území spojované s výrobou luků a odtud tedy asi pochází Ullrova asociace 2

Daniel McCoy, The Viking Spirit: An Introduction to Norse Mytholgy, 2016 9

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 9

10.12.2021 15:40:12

s touto zbraní a lovem. Díky jeho sněžným botám byl považován za boha zimy a podle jednoho z příběhů na těchto botách vyrobených z kosti překračoval zamrzlé řeky a jezera. Když se tedy bruslaři vydávali na výpravu, obraceli se se svými modlitbami za šťastnou cestu právě k Ullrovi. Ullrovou ženskou obdobou pak byla norská bohyně Skadi. Ta byla dcerou obryně Thiassi a manželkou boha Njorda. Její svazek s Njordem byl však údajně velmi nešťastný, a tak pár žil odděleně, Njord na pobřeží a Skadi v horách. Podle legend se Skadi v těchto končinách ráda vydávala na lov, a to vyžadovalo, aby si razila cestu skrz sněhové a ledové plochy. Skadi byla pro Nory ztělesněním zimy a podobně jako Ullr byla spojována se sněžnými botami a lukem, v jejím případě však šlo spíše než o brusle o jakousi verzi lyží. Přesto podle historika Jamse R. Hinese spočívá význam Ullra a Skadi právě v tom, že jsou prvními zaznamenanými bruslaři.

Po příchodu křesťanství víra v tyto bohy postupně vymizela a stali se pouze součástí dávné skandinávské mytologie. Přesto by se dalo říci, že si bruslaři i v tomto náboženství našli svou obdobu „nadbytosti“, ke které se mohli obracet. Křesťanství se liší od pohanského severského náboženství především tím, že má pouze jednoho jediného boha. Přesto i v křesťanství se mohou lidé se svými modlitbami obracet k jakýmsi prostředníkům mezi obyčejnými smrtelníky a bohem a to v podobě svatých, kteří buď žili či zemřeli pro svou víru a tak se stali křesťanskými příklady hodnými následování. Ke každému svatému se váže jiný atribut a každý z nich má svou vlastní oblast a dovednosti, s nimiž se spojuje. Většinou se tyto vlastnosti odvíjejí právě od způsobu jejich smrti či utrpení, kterým si prošli. Díky tomu také vznikl kult 10

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 10

10.12.2021 15:40:12

svaté Lydwiny, který se pojí právě s bruslaři. Tato svatá pochází z Holandska, kde se Lydwina narodila v roce 1380. Pocházela z poměrně chudé rodiny a devíti sourozenců a byla popisována jako pohledná mladá dívka. Alespoň tedy do svých patnácti let, kdy ji potkala osudná nehoda právě na ledě.

Nicméně stále ještě nemohla nabrat síly, a tak zůstávala uzavřená ve svém pokoji, kde ji několik dní před začátkem půstu navštívily její přítelkyně. V té době zrovna panoval krutý mráz, řeka Schie, která protékala městem, a kanály byly zcela zamrzlé a celé Holandsko bylo na bruslích. Tyto mladé dívky tedy přizvaly Lydwinu, aby s nimi vyrazila na led. Lydwina, která ovšem dávala přednost samotě, využila své chatrné zdraví jako výmluvu. Dívky se přesto nevzdávaly a trvaly na tom, že čerstvý vzduch udělá Lydwině jenom dobře. A protože Lydwina se bála toho, že by mohla přítelkyně svým odmítnutím rozladit, rozhodla se se souhlasem svého otce jejich pozvání přijmout a doprovodila je na zamrzlý kanál kousek od jejího domu. Jenže ještě předtím, než se sama dala skutečně do bruslení, a jen krátce nato, co si vůbec nazula brusle, se proti ní ve značné rychlosti rozjela jedna z jejích přítelkyň. Lydwina, která nestačila včas uhnout, tak byla sražena na led, který se částečně roztříštil a jeho ostré kusy jí způsobily zlomeninu pravého spodního žebra.

Johannes Krugman Z tohoto zranění už se nikdy zcela nevzpamatovala a přes své mládí začala postupně chřadnout. Zdraví měla již po zbytek života podlomené. Postupem času začala ztrácet kontrolu nad 11

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 11

10.12.2021 15:40:12

svaly nohou a skončila tak upoutána na lůžko. John Pot, kněz z místního kostela, který za Lydwinou pravidelně docházel, jí neustále kladl na paměť, aby při svém utrpení myslela na utrpení, které podstoupil i náš Pán, a skutečně Lydwina se plně oddávala modlitbám a začala být přesvědčená o tom, že Bůh na ni seslal nehodu jako následek hříchů ostatních lidí. Kolem roku 1407, tedy zhruba dvanáct let od tragické nehody na ledě, začala mít mystické vize a tvrdila, že s ní komunikoval Bůh, svatí a její strážný anděl. Zemřela ve věku padesáti tří let, o svatém úterý. Po její smrti byla v místě jejího posledního bydliště vystavěna nemocnice. Lydwina byla nejprve pohřbena v rodném Schiedamu, poté se její ostatky přesunuly na poměrně dlouhý čas do Bruselu, než se roku 1871 navrátily zpátky do Schiedamu, do kostela, který byl záhy nato přejmenován na Lydwinin kostel. Ani poté však její ostatky nedošly klidu a po zbourání tohoto kostela byly ještě jednou přesunuty, a to do Singlekirku, do kostela, který pak získal jméno kostel svaté Lydwiny a brzy povýšil na status baziliky. Přestože Lydwina nebyla nikdy oficiálně svatořečena, byl její kult alespoň uznán papežem Lvem XIII. v roce 1890 a na výročí její smrti, tedy 14. dubna, je oslavována ve městě Schiedam.

Kromě toho, že Lydwina se dodnes považuje za jakousi patronku bruslařů, její význam spočívá také v tom, že slouží jako důkaz toho, že už ve čtrnáctém století lidé vyhledávali bruslení jako zábavu. Díky ní také vznikla jedinečná dřevěná rytina od holandského mistra Johanese Burgmana, která zachycuje právě život svaté Lydwiny. Tato rytina vyobrazuje okamžik Lydwininy nehody a dovoluje nám, abychom si tak vytvořili přesný obrázek toho, jak tehdejší středověké bruslení vypadalo. Kromě 12

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 12

10.12.2021 15:40:12

samotné Lydwiny, která je na obrázku zachycená již po svém pádu, a jejích dvou přítelkyň (též bruslařek), můžeme spatřit blížící se ženu a za ní muže. Oba mají před sebou zkřížené ruce, což podle Jamese R. Hinese byl bruslařský zvyk, který přetrvával až do osmnáctého století. Hines ještě ve své analýze dodává, že muž působí jako když bruslí na vnitřních hranách bruslí, což by odpovídalo tehdejšímu uzpůsobení bruslařské obuvi.

O tom, že lidé vyhledávali ve středověku bruslení jako zábavu během zimních měsíců, máme i dřívější záznam než ten, který nám nabízí obrázek a příběh svaté Lydwiny. Vůbec první písemná zmínka o bruslení jako o společenské aktivitě pochází z roku 1100 od Willama FitzStephana, anglického mnicha, který byl ve službách Thomase Becketa, arcibiskupa z Canterbury.

A právě z Canterbury, malebného městečka s nejstarší anglickou gotickou katedrálou, ležícího v hrabství Kent na samém jihu Anglie, pochází tento záznam. FitzStephan, který se stal také autorem prvního životopisu svého přítele Thomase Becketa, jenž byl brutálně zavražděn v canterburské katedrále a velmi záhy na­ to prohlášen za svatého, se zmiňuje i o tom, jak vypadaly zimní měsíce za hradbami tohoto města. „Když zamrznou vodní plochy či vřesoviště (které omývají hradby města v severní části), mnoho mladých chlapců vyrazí na led si hrát. Někteří z nich se pak klouzají tak široce, jak jim nohy dovolí, někteří si ke kotníkům připevní kostěné násady a do rukou si vezmou příhodné a snadno uchopitelné tyče. Létají pak přes led jako ptáci či bravurně vystřelené šípy.

Stává se, že se najednou proti sobě vydají dva chlapci, s tyčemi zdviženými vysoko ve vzduchu. Poté se do sebe pustí, dokud 13

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 13

10.12.2021 15:40:12

jeden z nich neupadne. Často si tak poranili hlavu, či zlomili ruce či nohy. Mládí ale po takové zábavě touží, využívá ji jako rozptýlení v době, kdy se neválčí…“ William Fitzstephan3 Z tohoto sice krátkého, ale zato velmi barvitého popisu vyplývá, že ještě v jedenáctém století měli brusle nikoliv železnou, ale kostěnou podobu, a že zde svou roli stále také hrály dřevěné hole jako pomocníci. Jak se zdá, tak Lydwinino zranění na ledě nebylo nikterak ojedinělou záležitostí, přesto to byla právě až ona ve 14. století, kdo se svým neštěstím zapsal do historie bruslení.

William Fitzstephan v On the Outside Edge – Being Diversions in the History of Skating, Herbert Fowler, Evanston, Skating History Press, 2018, s. 35 3

14

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 14

10.12.2021 15:40:12

2. KAPITOLA

Počátky krasobruslení VÝVOJ BRUSLÍ A POČÁTKY KRASOBRUSLENÍ Pokud se ještě na okamžik zastavíme u těchto dvou středověkých záznamů o bruslení, přijdeme také na to, že mezi dvanáctým a patnáctým stoletím došlo ke značenému převratu v bruslařské obuvi a tím pádem i ve stylu jízdy. Zatímco FitzStephan (1100) ve svém popisu zmiňuje ještě kostěné nástavce, které umožňovaly pohyb na ledu za pomoci dřevěných holí, rytina zachycující Lydwinu při bližším zkoumání ukazuje již poněkud jiný druh bruslí a nezachycuje ani žádné tyče, kterými by si bruslaři vypomáhali. Naopak odhaluje, že bruslaři měli během jízdy ruce složené před sebou.

KDE A JAK TEDY K TOMUTO PŘEVRATU DOŠLO? V raném středověku lidé ještě nebyli schopni bruslit takovým stylem jako dnes my. Kostěné nástavce jim sice umožňovaly jakési klouzání po ledu, protože se do něj ale nezařezávaly 15

Pribehy_ceskeho_krasobrusleni.indd 15

10.12.2021 15:40:12