PRICHOD VLKA_01 a 03.qxp_Sestava 1 24.08.2022 13:23 Stránka 2
Príchod ˇ vlka
Prichod vlka_blok.indd 3
25.08.22 13:15
SPHER77662ELLIS
Velká Británie
SKOTSKO
S
Sever ní moře
York Atlantický oceán Chester Nottingham Oxley Fletesbroc Stafford Irské moře
WALES Ashdyke
Hereford
Striguil
ANGLIE
Milnham on Wye Londýn
Hastings
růl Lamanšský p
Prichod vlka_blok.indd 5
iv
25.08.22 13:15
Obsazení postav
Å Seznam postav vystupujících v románu Příchod vlka Skutečné historické postavy jsou označeny hvězdičkou. Angličané Christen – lady z Ashdyke, choť Lyulpha, anglického thána Lyulph, syn Wilfridův – manžel Christen Osric – Christenin buřičský bratr Hrothgar – Osricův přítel, druhý ve velení v jeho válečné družině Wulfhilda – Christenina komorná Leofwin – anglický voják ve službách Normanů Otec Aelnoth – venkovský kněz Caelwin – obchodník s látkami Edward – velitel posádky hradu Milnham on Wye Mildrith – Edwardova manželka Golding a Freda – venkované z Oxley Wulfric – lord z Oxley, Christenin děd Bonde a Gythe – manželé, venkované z Oxley Eric – venkovský chlapec z Oxley Wenfled – uprchlík, jehož se ujala Christen
7
Prichod vlka_blok.indd 7
25.08.22 13:15
Eadric Cild – významný anglický rebel, jenž má výrazný vliv na dění, ale v románu se osobně neobjeví Normané Miles le Gallois – zvěd a voják krále Viléma, pán na Milnhamu on Wye, z poloviny Norman, z poloviny Velšan Odo FitzWilliam – normanský žoldák ve službách vévody z Herefordu Guyon le Corbeis – maršál a ochránce Milese le Gallois *William FitzOsbern – vévoda z Herefordu, příbuzný krále Viléma Aude – švagrová Milese le Gallois Emma – Milesova nemanželská dcera Hodierna – chůva a teta Milesovy dcery Emmy Etinne FitzAllen – rytíř v družině Milese le Gallois Gerard FitzRenard – Milesův nevlastní bratr *král Vilém – známý též jako Vilém Dobyvatel či Vilém Levoboček Alicia FitzOsbern – dcera Williama FitzOsberna Velšané Dewi – seržant ve službách Milese le Gallois Cynan ap Owain – mladý šlechtic s dobrými styky Siorl ap Gruffydd – Milesův strýc Olwen – velšská porodní bába
8
Prichod vlka_blok.indd 8
25.08.22 13:15
Poznámka autorky
Å První historický román jsem napsala v patnácti. Už od dětství jsem si vymýšlela příběhy – obvykle verbálně, vyprávěla jsem si je nahlas. V pubertě jsem ale propadla televiznímu seriálu pro děti, který se jmenoval Pouštní křižák, a začala jsem psát něco, čemu se tuším dnes říká „fan fikce“. Tato fáze se rychle změnila v něco hlubšího. Stále víc jsem se nechávala unášet fantazií a začala jsem studovat skutečné historické události. Mé psaní se rozeběhlo novým směrem s novými nápady, které jsem zasadila do středověkého prostředí. Během roku jsem dopsala první román a uvědomila jsem si, že to je přesně to, co chci dělat – psát historické příběhy. Trvalo to víc než patnáct let, ve kterých jsem napsala osm skutečných románů, než jsem dosáhla svého cíle – mého osmého románu Rytíř z Walesu (angl. The Wild Hunt) si všiml jeden významný londýnský literární agent a nabídl mi, že mě bude zastupovat. O vydání se zajímalo několik nakladatelství, román získal ocenění a tiskne se dodnes, třicet let od prvního vydání. Měla jsem kariéru, o kterou jsem stála. Rytíř z Walesu má nicméně svého předchůdce – román Vlk přichází. Nabídla jsem ho k vydání jen jednou a neúspěšně. Ve své 9
Prichod vlka_blok.indd 9
25.08.22 13:15
naivitě jsem ho totiž poslala nakladateli, který se specializoval na erotickou literaturu, jelikož jsem si termín „četba pro dospělé“ vyložila jako zaměření pro širokou čtenářskou obec! Když jsem dostala zamítavou odpověď, zavřela jsem Vlka do šuplíku a pustila se do Rytíře z Walesu. Pak se mě nová agentka zeptala, jestli jsem nenapsala ještě něco dalšího. Nesměle jsem se zmínila o knize Vlk přichází a ona mě požádala, jestli si ji může přečíst. Líbila se jí a poslala ji mému redaktorovi. Ten byl rovněž spokojený, ale měl pocit, že Rytíř z Walesu nastartuje moji kariéru spíš než Vlk. Měla jsem tentýž názor, a tak jsem prequel znovu odložila stranou. Vlka jsem psala v dobách před existencí takových softwarových programů, jako je Word. Používala jsem Amstrad Green‑Screen, který postupně zastaral, až technologicky skončil. Během následujících let jsem si na Vlka občas vzpomněla, i na to, jak mohl být úspěšný, až jsem se rozhodla přepsat ho do Wordu, abych ho alespoň měla v současné technologické kvalitě. Pracovala jsem na tom ve volných chvílích, a zatímco jsem text přepisovala, zároveň jsem ho i redigovala. Trvalo mi to několik let a příběh jsem notně rozšířila. Když jsem konečně skončila, vložila jsem prvních pár kapitol na moji webovou stránku jako přídavek pro mé čtenáře. Zdálo se mi, že román stále potřebuje další zásahy, ale v této podobě jsem ho považovala za prezentovatelný. Odezva byla okamžitá a žádosti o pokračování se vršily. Ve chvílích volna jsem tedy na příběhu dál pracovala a ukázala jsem ho mé současné agentce Isobel Dixonové a redaktorce u Little, Brown, Viole Hayden. A obě dospěly k názoru, že by Vlk měl spatřit světlo světa – a tak ho tu tedy máte a není to jen prequel k Rytíři z Walesu, ale i jeho katalyzátor.
10
Prichod vlka_blok.indd 10
25.08.22 13:15
1. KAPITOLA Hrad Ashdyke, velšské pomezí, srpen 1069
Å Christen ležela v posteli a naslouchala ptačímu zpěvu. Tiché trylkování kosů se v soutěživém souladu mísilo s výrazným štěbetáním vrabců a halasným krákáním linoucím se z kolonie havranů hnízdících v korunách jasanů za palisádou. Šedavé ranní světlo pronikalo škvírami okenic a pomalu se kradlo přes kožešiny na posteli až k nahému rameni muže ležícího po jejím boku. Tlumené šero bylo k jeho věku laskavé, vyhlazovalo vrásky a zjemňovalo povadlou pokožku na krku a pažích. Od příjezdu Normanů před třemi roky jeho nejlepší léta pominula a z Lyulpha se stal stařec postrádající jiskru a svěžest, které mu předtím dodávaly sílu, ačkoli měl za sebou dobrých padesát zim. V časech před Normany, v době panování krále Eduarda, Lyulph spravoval panství od úsvitu do posledních paprsků západu slunce. Ve chvílích volna vyrážel na lov nebo procvičoval bojové dovednosti. Večer ve velké síni usedal před svůj lid, rozděloval jídlo vazalům, připíjel si postříbřeným rohem a moudře rozprávěl s kýmkoli o čemkoli. Silný jako tur a mrštný jako lasička. A laskavý, dodala si v duchu a smutně přemítala, čím se teď stal. Lyulph to nyní vůbec neměl snadné. Táhl na sever s králem Haroldem, synem Godwinovým, aby čelil invazi bojovníků 11
Prichod vlka_blok.indd 11
25.08.22 13:15
ELIZABETH CHADWICKOVÁ
Hardrady Norského. Ve velké bitvě u Stamfordu byl vážně zraněn, a tak nemohl s Haroldem mašírovat na jih, aby čelil nové hrozbě v podobě Viléma Normanského. Místo aby se zúčastnil druhé zásadní bitvy o anglický trůn, blouznil v horečkách ze zanícené rány na stehně. Toto zranění způsobené zásahem severského kopí mu nakonec zachránilo rodinu a půdu. Christen ale často napadlo, že Lyulph by raději padl po Haroldově boku u Hastingsu, než aby přísahal věrnost králi Vilémovi, a každý den ho pronásledoval pocit viny a hořkosti. Ptačí zpěv sílil a šedavý úsvit zlátl. Lyulph spal, dech procházel hustým stříbrným vousem. Christen vyklouzla z postele, přikryla manžela a tiše si oblékla spodničku a šaty. Rozčesala si husté plavé vlasy, zapletla si je, copy upevnila jehlicemi a zakryla je závojem, jak se na slušnou vdanou ženu patří. Sedla si na stoličku, aby se obula, a se směsicí obav a smutku ještě jednou pohlédla na spícího muže. Byli svoji pět let a Christen nedávno oslavila dvacet. Lyulph byl o třicet let starší. Její ruka a půda byly králův dar. Po otcově smrti se stala schovankou krále Eudarda a ten ji posléze provdal za Lyulpha, jenž se osvědčil jako zdatný válečník, schopný hájit její půdu na problematickém území mezi Anglií a Walesem. Nikdy na něj nepohlížela jako na starce. V jejích očích byl především ochránce, opora, muž silný a důstojný. Rád se smál. Choval se k ní laskavě a shovívavě a ona mu za to byla vděčná. Věděla, že mohla dopadnout mnohem hůř. Dvakrát otěhotněla. První těhotenství skončilo potratem, ještě než se dítě v jejím lůně začalo hýbat. Podruhé, v roce, kdy přijeli Normané, a týden předtím, než Lyulph vyrazil do války, porodila mrtvou dceru. Od té doby spolu nežili jako muž a žena. Lyulph prohlásil, že nezplodí dítě do světa trpícího pod jhem dravých vlků, jejichž vůdcem je soused William FitzOsbern, vévoda z Herefordu, mocný normanský válečník a metla 12
Prichod vlka_blok.indd 12
25.08.22 13:15
PŘÍCHOD VLKA
celého kraje. Byl příbuzný Viléma Levobočka a jeden z jeho hlavních rádců. Christen po špičkách opustila ložnici a vstoupila do přilehlé síně. Zívající služebná právě rozdmýchávala oheň pod kotlem hlavního ohniště a ostatní obyvatelé hradu se postupně probouzeli na slamnících a vstávali, aby čelili nadcházejícímu dni. Z chlebové pece, stojící vedle síně, se linula báječná vůně pečených bochníků a Christen zakručelo v žaludku hladem. V mlékárně ženy tloukly máslo a chystaly měkký tvaroh k snídani. Christen se zastavila, aby zkontrolovala, jestli je všechno, jak má být, a pak pokračovala v obchůzce. Prozatím byl příjemný chládek, ale až slunce vystoupá výš, čeká je horký pozdně letní den, ideální pro barvení příze z vlny zdejšího stáda ovcí, které už byly ostříhané, a příze by se měla co nejdříve zpracovat. V teplém počasí totiž tuhla a rychle se vysoušela. Christen vstoupila do kolny, kde skladovali kádě na barvení. Na policích ve dvou řadách stály úhledně uspořádané džbány a pytle s mořidly a barvivy – mořenový kořen na červenou, rýt barvířský na žlutou a kuličky sušeného borytu barvířského na modrou. Toho posledního bylo nejméně, protože byl drahý a ona jako správná hospodyně dávala bedlivý pozor na výdaje. Zvlášť od příchodu Normanů bylo třeba šetřit. Koutkem oka zahlédla ve stínech nějaký pohyb, ale dříve než se stačila otočit, popadla ji kolem pasu pevná ruka, zvedla ji ze země a otočila ji do medvědího objetí. Kdyby mohla popadnout dech, vykřikla by. Zmítala se, aby se ze sevření vymanila. „Christen, nic se neděje, to jsem jen já!“ Sklonila se k ní zarostlá tvář a tvrdě ji políbila na líc. „Osricu!“ Ohromeně a nemálo zděšeně se zadívala na bratra, kterého od loňského nájezdu rebelů na Hereford neviděla. „Panebože, co tady děláš?“ Kroužky z drátěné košile se jí obtiskly do obličeje a jílec meče ji tlačil do boku. Vzpamatovala se, odtáhla 13
Prichod vlka_blok.indd 13
25.08.22 13:15
ELIZABETH CHADWICKOVÁ
a na Osrica se zamračila. Moc dobře věděla, že bratr je sice statný a silný, ale jinak nespolehlivý. „Nedívej se na mě tak,“ napjatě se zasmál a jednou rukou si vjel do hustých, plavých vlasů. „A jak bych se na tebe měla dívat?“ vyštěkla. „Za celý rok jsi o sobě nedal vědět a teď se zničehonic objevíš, vyděsíš mě k smrti a čekáš, že budu radostí celá bez sebe? Pořád jsi s povstalci?“ Ani se nemusela ptát. Odpověď předem znala. Osric bojoval u Hastingsu, ale přežil, protože utekl ještě před závěrečným masakrem. Přímý boj nebyl nic pro něj a nikdy nebude. Spustil paži. „Za svobodnou Anglii,“ prohlásil upjatě. Výrok ji nijak neohromil. Místo toho složila ruce. Osric otevřel ústa, aby protestoval, ale pak změnil názor a velkýma hnědýma očima se na ni prosebně zadíval. „Potřebuji pomoc.“ Christen by ho nejradši uškrtila. Na co Osric sáhl, to špatně dopadlo, a jeho plány vždy uškodily každému pošetilci, který se do nich nechal zaplést. A takhle to chodilo už od jeho dětství. Úsečně kývla a pominula přivítání. „Raději bys měl jít do síně a dát si snídani. Lyulph ještě spí. Půjdu ho… A co jsou tihle zač?“ Sekla pohledem po šestici mužů kradmo shromážděných nedaleko ohrady pro koně. Osric nonšalantně pokrčil rameny. „Moje družina. Jedeme na západ připojit se k Eadricu Cildovi.“ Eadric Cild, jak Christen věděla, byl anglický rebel odhodlaný vzdorovat normanské vládě až do hořkého konce. Po neúspěšném pokusu vyhnat Normany z Herefordu zmizel za hranicemi Walesu a nikdo si nemohl být jistý, kde udeří příště. Jak jemu, tak Williamovi FitzOsbernovi bylo jedno, koho přitom zničí. „Drž je od našich koní,“ vyštěkla. „Bůh ví, že se Lyulph musel hodně snažit, aby je uchránil před FitzOsbernem, takže zapomeň na to, že si je od nás, půjčíš‘.“ 14
Prichod vlka_blok.indd 14
25.08.22 13:15
PŘÍCHOD VLKA
„Christen!“ Osric si ji vyčítavě změřil. „Jsem už dospělá,“ ujistila ho unaveně, „a Lyulph zestárnul. Nepočítej s tím, že budeme riskovat život. Odveď své muže do síně, aby se najedli a napili. Zůstat ale nemůžete. Neposkytneme vám útočiště. Teď půjdu a probudím manžela.“ Christen s pevně stisknutými rty vydávala svým lidem chléb, tvaroh a pivo. „Takže míříš do Walesu, aby ses připojil k Eadricovi Cildovi?“ Lyulph se zadíval na švagra zakalenýma modrýma očima. Osric ulomil kůrku, vložil si ji do úst a kývl. „Ano, jestli se dostaneme přes normanskou síť. Nemělo by to být nic těžkého. Už jsme jedny pronásledovatele setřásli.“ „Hledají vás?“ Lyulph povytáhl obočí. Osric se nahrbil v obranném gestu. „Zmizeli jsme jim minulou noc v lese. Vždyť víš, že bychom vás neohrozili.“ „Nic takového nevím,“ namítl Lyulph. „Vaše přítomnost je pro nás nebezpečná.“ Osric zapil chléb douškem piva. „Bylo jich jen pár. Bojovali bychom s nimi, ale měli koně a my jsme šli pěšky. Bylo jednodušší využít tmu a vyklouznout jim. Nezůstaneme tady dlouho, slibuji.“ Christen se úzkostlivě otočila k manželovi. Ten její pohled vážně opětoval, ale tvářil se ponuře. Osricovi pronásledovatelé nebudou daleko, pokud tedy hon nevzdali a nevrátili se. „To rád slyším,“ ozval se Lyulph a pokynul Christen, aby je zanechala o samotě. Vydala se tedy zkontrolovat barvení příze a kuchařům sdělit, aby na oběd připravili o několik porcí navíc. Přesně věděla, co budou manžel s bratrem rozebírat. Osric požádá o kopí, sekyry a koně, kteří je odnesou do Walesu, a Lyulph bude souhlasit s tím, že je vrátí do Ashdyku. To je mi ale dohoda, pomyslela si 15
Prichod vlka_blok.indd 15
25.08.22 13:15
ELIZABETH CHADWICKOVÁ
trpce. Proč nás Osric nemůže nechat na pokoji? Jako bychom toho neměli sami dost. Právě se nakláněla nad káď s vroucím roztokem mořenového kořenu, přízi připravenou k barvení, když Lyulph vyšel ze síně, aby si s ní promluvil. Zraněná noha ho trápila a viditelně kulhal. Hrdost mu však v přítomnosti jejího bratra bránila vzít si hůl. Christen ale viděla, jak ho to zmáhá. „Dej u stolu nachystat o sedm míst navíc,“ zabrblal. „Obědvat budeme brzy. Osric hned potom odjede.“ „Odjede?“ Ustoupila, aby služebná mohla z vroucího kotle nabrat další vědro vody. „Nemůžeme postrádat koně, vždyť víš, že nemůžeme.“ Lyulph stiskl rty. „Je náš příbuzný. Musíme mu pomoct.“ „A přesně proto přišel. Ví, že pomůžeme.“ „Nemohou vyhrát,“ povzdechl si. „Král Harold a jeho družina padli. Teď tu vládne Vilém Normanský, ať už se nám to líbí, nebo ne.“ Promnul si obličej. „S tvým bratrem není rozumná řeč, ale v jeho věku bych byl stejný. Vlastně ještě nedávno bych se k němu připojil a přidal se k rebelům, protože Osric sám určuje svůj osud, nesedí jen tak na zadku s holýma rukama a nečeká na zázrak.“ Impulzivně se natáhla, pohladila ho po stříbrném vousu a starostlivě, smutně se usmála. „Nejsem si jistá, jestli Osric míří správným směrem. Nedovolila bych ti následovat jeho příkladu.“ „V jeho věku bych dokázal uspokojit svou mladou hezkou ženu,“ lítostivě se ušklíbl Lyulph a oči se mu zamžily bolestí. Rychle mu překryla ústa dlaní. „Taková slova nebudu poslouchat. Já jsem spokojená, můj pane.“ Uchopil ji za ruku a sundal si ji z obličeje. „Vážně?“ Zadíval se na ni. „Ano.“ Christen se stáhlo hrdlo. Usoudila, že by mu měla honem říct něco pravdivého. „Jsi dobrý a pozorný manžel. I kdyby mě král Eduard dal některému ze svých mladých rytířů, 16
Prichod vlka_blok.indd 16
25.08.22 13:15
PŘÍCHOD VLKA
stejně by to neznamenalo, že budu spokojenější. Neměl by tvou moudrost a trpělivost.“ Lyulph si povzdechl a zavrtěl hlavou. „Mladá žena si obvykle cení jiných věcí.“ „Nesmysl!“ prohlásila Christen rázně. „Každý den děkuji Bohu, že mě král Eduard neprovdal za někoho, jako je můj bratr.“ „Tomu rozumím,“ přitakal s bolestivým pobavením, a než odkulhal do stájí, aby nařídil připravit koně, které mohou postrádat, políbil ji na tvář. Christen sledovala, jak ztěžka odchází, a srdce se jí sevřelo strachem. Lyulph těžce mířil ke svému konci, neporažený, ale vyčerpaný. Upřeně na něj zírala, až ji začaly pálit oči. Rychle se obrátila ke kádi s barvivem. Čím dříve Osric odjede, tím lépe. Před masakrem u Hastingsu byl bezstarostný, teď se lehkovážnost změnila v temnou a nebezpečnou hořkost. Seděli u dlouhého stolu v síni, Osric mával kuřecím stehnem kolem nože a vyprávěl přehnanou historku o svých chrabrých skutcích mezi „svobodnými Angličany“, když tu se na ně vrhli Normané jako blesk z čistého letního nebe. Christen v jednu chvíli kynula služebné, aby dolila Lyulphovi pohár, a o okamžik později se zlatavé pivo rozlilo po stole a vyšplíchlo jí na šaty, jak muži zareagovali na varovný výkřik. Lyulph vstal, popadl válečnou sekeru zavěšenou na zdi za jeho židlí, postavil se před Christen, aby ji bránil, a přitom vydával rozkazy ohromeným leníkům. Zdálo se, že útočníků jsou stovky, ačkoli, jak se Christen později dozvěděla, nebylo jich víc než dvacet. To však úplně stačilo na malou anglickou posádku, která přišla o nejlepší bojovníky na severu v bitvách s Hardradou. Ani Osric nebyl bůhvíjaký válečník a zkazky o jeho hrdinských činech byly jen chvástání. Když Normané zaútočili, přeskočil stůl, vytáhl z ohniště hořící poleno a podpálil rákos pokrývající podlahu. Jakmile vyšlehly plameny 17
Prichod vlka_blok.indd 17
25.08.22 13:15
ELIZABETH CHADWICKOVÁ
a síň se naplnila dýmem, rozeběhl se k úzkému oknu u schůdků, protáhl se jím a jeho takzvaní družiníci zmizeli za ním. Kašlající Christen si závojem překryla nos a ústa. „Běž. Rychle pryč!“ zařval na ni Lyulph. „Utíkej do lesa a schovej se tam, dokud pro tebe nepřijdu!“ „Neopustím tě!“ prohlásila horoucně, vzápětí se však rozkašlala do šlojíře tak silně, až se začala dávit, a oči ji tak pálily, že ho téměř neviděla. „Teď není čas na hádky. Udělej, co říkám!“ Důrazně s ní zatřásl. Christen se zamotala do sukní, ale rychle se napřímila a kouřem podrážděnýma očima zírala, jak Osricovou chatrnou obranou z dýmu a ohně pronikají plně ozbrojení muži. Pak utekla. V ložnici popadla plášť, nacpala šperky do plátěného vaku a utíkala k oknu. Vzápětí ale s jekotem uskočila, protože na parapetu seděl normanský voják. Muž seskočil do pokoje a vrhl se na ni, meč napřažený, od čepele se odráželo světlo. Venku kdosi anglicky zakřičel a následoval triumfální řev v normanské francouzštině. Christen vyděšeně couvala a kolena se jí málem podlamovala. Norman se vydal za ní, rty pootevřené v očekávání. Christen po něm hodila plátěný vak a on ho se smíchem chytil. V tu chvíli do ložnice vtrhl Lyulph, ostří sekyry, topůrko i ruce potřísněné krví. Vztekle zařval a vrhl se na Normana se zápalem a zoufalstvím jako před lety u Stamfordu. Christen ucítila na tváři horkou spršku a útočník jí padl k nohám, čelist oddělenou od těla. Zaječela a rozeběhla se k Lyulphovi. Pevně ji objal a pak ji táhl k oknu. Zastavil se jen na okamžik, aby vytrhl nepříteli ze stále sevřených rukou vak s jejími šperky, který jí připevnil k opasku. „Zradili nás,“ lapal po dechu. „Kovář Gyrth vyhledal Normany a sdělil jim, že ukrýváme rebely. Otevřel jim bránu. Dostaneš se nahoru? Honem!“ Zvedl ji, a jak zoufale sbíral všechny síly, prsty se mu bolestivě zabodly do jejích boků. Christen se nemusela ptát, proč šel 18
Prichod vlka_blok.indd 18
25.08.22 13:15
PŘÍCHOD VLKA
Gyrth za nájezdníky. To oni teď vlastnili dobré koně, oni určovali řád. Kromě toho za dobrou informaci platili stříbrem. Gyrth měl navíc na Lyulpha zlost, že ho minulý měsíc potrestal za opileckou rvačku. „Sejdeme se u starého dubu,“ sdělil jí Lyulph, když se vyškrabala na parapet. „Jestli nepřijdu, utíkej do kláštera…“ Christen varovně zaječela, Lyulph se hbitě otočil a sekyra zasvištěla světlým arkýřem. Když ostří projelo štítem jako kusem másla a rozťala nohu na kost, Norman zařval. Lyulph se snažil získat rovnováhu a znovu zaútočit, ale chromá noha ho zradila a druhý Norman, jenž se přiřítil hned za tím prvním, využil situa ci. Zasáhl Lyulpha do boku a meč se zabořil hluboko do těla. Lyulph nevěřícně zíral na krev prosakující tunikou, sekyru stále sevřenou v ruce. Pak se otočil k oknu ke Christen, avšak z úst mu místo slov vytryskl proud krve. Když upadl, Norman mu zasadil další ránu. První voják se zmítal na podlaze, řval bolestí a silně krvácel. Když se jeho společník otočil, aby mu pomohl, Christen přehodila i druhou nohu přes parapet a skočila dolů. Upadla, kotníky i kolena ji od nárazu bolely, ale nic se jí nestalo. Štkala strachem a ohromením, rozhlížela se kolem sebe a prsty pevně svírala váček se šperky stažený provázkem. Síň byla v plamenech. Během léta krovy vyschly a Normané se ani nepokusili oheň uhasit. Na zemi ležela těla Lyulphových ozbrojenců a sluhů zabitých v boji nebo při útěku. Její lidé, a ona pro ně nemohla vůbec nic udělat. Nebylo však kam utéct. Všude jen oheň, krev a vítězoslavný řev ve francouzštině. A Lyulph… Lyulph byl mrtvý. Rozevřenou bránou s dusotem vjela na nádvoří skupina na koních a mířila přímo k ní. Vedoucí hřebec byl během okamžiku u ní a plecí ji odhodil jako hadrovou panenku. Dopadla tváří k zemi o několik metrů dál, omámená a stěží při smyslech. 19
Prichod vlka_blok.indd 19
25.08.22 13:15
ELIZABETH CHADWICKOVÁ
Vnímala hukot plamenů a pod tváří cítila, jak se pod kopyty koní třese země. Slyšela jekot, prosby, křik umírajících, vítězoslavný řev a nadšený smích. Ležela, neodvažovala se pohnout a prosila Boha a Svatou Pannu o slitování a pomoc před přisluhovači pekla. Ozbrojenci zajistili bránu a na nádvoří vjeli další Normané na statných válečných ořích. Tentokrát postupovali disciplinovaně a cílevědomě. Pozorovala, jak sesedají, a pochopila, že není úniku, leda by se nechala zabít. Měla by něco udělat, ale netušila co. Před očima měla stále Lyulpha, kterak před ní padá k zemi. Znovu slyšela svist meče, znovu viděla výraz jeho tváře, než zemřel. Nedaleko ní se dva Normané hádali. V jednom poznala vojáka, který zabil Lyulpha. Byl vysoký, hubený, měl výraznou, krví potřísněnou tvář, a právě teď zuřivě mávl zaťatou pěstí a cosi rozčileně zavrčel. Jeho oponent stál nehnutě jako socha, ani jednou nezvýšil hlas, ačkoli bylo zřejmé, že ani on nemíní ustoupit. Christen rozuměla trochu francouzsky, jelikož její otec kdysi, v klidnějších časech, obchodoval s normanskými a francouzskými kupci s vínem. Chvíli dokonce uvažoval, že ji za jednoho z nich provdá, ale k tomu nikdy nedošlo. Otec zemřel a král Eduard jí vybral za manžela Lyulpha. „Ano, vy jste tady byli první,“ prohlásil ten tichý a v hlase se mu odrážel zjevný odpor. „Tohle ale nebylo nutné.“ „Jak dobře víte, poskytli útočiště rebelům. Ten stařec zabil sira Everarda sekyrou a vy mi tu tvrdíte, že to nebylo nutné?“ „Pcha, jak jsem znal Everarda de Nantes, tak bych řekl, že byl ten anglický lord víc než v právu.“ Bojovný Norman sáhl po meči a ten tichý učinil první pohyb – popadl toho druhého za zápěstí ve chvíli, kdy z poloviny tasil zbraň. „To není moudré. Moji muži vás bez váhání skolí a mohu jim věřit mnohem víc než vy těm svým. Přebírám tady velení.“ 20
Prichod vlka_blok.indd 20
25.08.22 13:15
PŘÍCHOD VLKA
Muž zamrkal. „Za mnou stojí vévoda z Herefordu,“ vyhrožoval a vytrhl ruku ze sevření. „Dostal jsem rozkaz se s tímhle hradem vypořádat, na rozdíl od vás, le Galloisi.“ „Klidně ať si za vámi stojí třeba sám papež, říkám vám, kliďte se odtud, dokud ještě můžete chodit a plodit syny.“ „Kdyby sir Everard nezemřel…“ Voják se otočil ke svému koni a vložil nohu do třmenu. „Tak bych ho zabil sám, přísahám.“ Christen sledovala, jak jedna skupina Normanů odjíždí a spolu s ní i pár nákladních koní nesoucí těla pěti Osricových družiníků, přehozená přes sedla jako mrtví jeleni. Pravděpodobně měla posloužit jako důkaz pro vyplacení odměny od vévody z Herefordu. Zbývající normanský velitel pozoroval jejich odjezd s přimhouřenýma očima, ruce v bocích, a Christen postřehla, že si něco mumlá pod vousy. „A co uděláme s těma dvěma, pane?“ Voják srazil zajatce na kolena před Normana a Christen se vyděšeně zadívala na Osrica a jeho blízkého druha Hrothgara. „Pověste je,“ prohlásil rytíř pohrdavě. „Nic jiného si nezaslouží“ „Ne!“ vykřikla Christen, vyskočila, pud sebezáchovy tentam. Skočila před zajatce a rozpřáhla ruce. Kotník, vymknutý ze skoku z okna, ji však zradil a ona padla Normanovi k nohám. „Ve jménu našeho Spasitele, milost! Snažně vás prosím!“ Zadíval se na ni. Přilbice s nánosníkem jí však bránila odhadnout jeho výraz. „Proč bych to měl dělat?“ otázal se. „Osric je můj bratr.“ Christen polkla a snažila se zklidnit hlas. „Je poslední z rodiny, kdo mi zůstal. Zabili jste mi manžela, který zde byl pánem. Vypálili jste mi domov. Už jsem přišla o dost.“ „Jestlipak víte, co on a jeho kumpáni provedli včera s jednou mojí vesnicí?“ opáčil pohrdavě. 21
Prichod vlka_blok.indd 21
25.08.22 13:15