0042753

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 3

Tess Gerritsenová

UM¤I ZNOVU

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 9

Kapitola 1 Delta fieky Okavango, Botswana V kosém úhlu rozbfiesku jsem to zahlédla, pfiipomínalo mi to vybledl˘ vodotisk vti‰tûn˘ do kusu bláta. B˘t to kolem poledne, kdy je vedro a praÏí africké slunce, nejspí‰ bych to vÛbec nepostfiehla, ale za ãasného jitra, kdy i nejmen‰í jamky a dÛlky házejí stín, jsem si té stopy v‰imla, jakmile jsem vylezla ze stanu. Dfiepnu si k ní a cítím zamrazení, jak mi dochází, Ïe nás bûhem spánku chránila jen tenká celta.

Ze stanu vylézá Richard a spokojenû zamruãí, jak se narovnává a protahuje, vdechuje vÛni orosené trávy, koufie z hofiícího dfieva a nad ohnûm pfiipravované snídanû. Ty vÛnû Afriky. Tohle dobrodruÏství je RichardÛv sen; jedinû RichardÛv, mÛj ne. Já jsem ta se v‰ím svolná kamarádka, jejímÏ ne‰tûstím je sklon fiíkat Samozfiejmû jdu do toho, zlato. I kdyÏ to obná‰í dvacet osm hodin cesty a tfii rÛzná letadla, z Lond˘na do Johannesburgu, pak do Maun a nakonec do bu‰e, pfiiãemÏ to poslední letadlo byla rozvrzaná kraksna s ne zcela stfiízliv˘m pilotem. I kdyÏ nás ãeká ãtrnáct dní ve stanu, boj s moskyty a ãurání v bu‰i.

I kdyÏ to znamená, Ïe mÛÏu umfiít, na coÏ právû myslím, zatímco koukám na tu do bláta vtisknutou stopu jen necel˘ metr od místa, kde jsme v noci s Richardem spali. „Jen se nadechni toho vzduchu, Millie!“ radostnû vykfiikuje Richard. „Takovou vÛni nikde jinde nenajde‰!“ „Byl tady lev,“ fiíkám. „KéÏ bych si ho mohl nabrat do lahve a vzít domÛ. To by byl suven˘r. VÛnû bu‰e!“ On mû neposlouchá. Je zcela omámen˘ fantastickou pohádkou bílého dobrodruha, kde v‰echno je úÏasné a skvûlé, vãetnû 9

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 10

vãerej‰í veãefie s vepfiov˘m a fazolemi z konzervy, kterou oznaãil za: „Nejlep‰í veãefii v‰ech dob!“ Zopakuji hlasitûji: „Byl tu lev, Richarde. Pfiímo u na‰eho stanu. Klidnû mohl vtrhnout dovnitfi.“ Chci ho vyburcovat, aby fiekl: PaneboÏe, Millie, to je hrÛza.

Místo toho jen bezstarostnû kfiikne na poblíÏ stojící lidi z na‰í skupiny: „Hej, pojìte se podívat! V noci tu byl lev!“ Jako první k nám dojdou dvû dívky z Kapského Mûsta, jejich stan je hned vedle na‰eho. Sylvia a Vivian mají holandská pfiíjmení, která nedokáÏu napsat ani vyslovit. Je jim nûco pfies dvacet, jsou opálené a blond, zkraje jsem mûla potíÏ je rozli‰it, dokud na mû Sylvia podráÏdûnû nevyjela: „My nejsme dvojãata, Millie!

Nev‰imla sis, Ïe Vivian má oãi modré a já zelené?“ KdyÏ si dívky, kaÏdá z jedné strany, kleknou vedle mû, aby si prohlédly otisk tlapy, v‰imnu si také, Ïe kaÏdá voní jinak. Modrooká Vivian voní po svízeli vonném pfiíjemnou nenakyslou vÛní mládí. Sylvia zase po citronellové pleÈové vodû, kterou co chvíli pouÏívá, aby se chránila pfied moskyty, protoÏe DEET je jed. To pfiece víte, ne?

Coby blond bohynû mi vytváfiejí z obou stran jakousi zástûnu, za kterou jen musím pfiihlíÏet, jak Richard uÏ zase civí do Sylviina ‰tûdfie odhaleného v˘stfiihu. Na dívku tak obezfietnou pfii pouÏívání spreje proti moskytÛm vystavuje pfiímo alarmující plochu k po‰típání.

Samozfiejmû se k nám rychle pfiipojuje i Elliot. B˘vá vÏdy nablízku blond˘nkám, s kter˘mi se seznámil teprve pfied pár t˘dny v Kapském Mûstû. A od té chvíle se jich drÏí jako pfiítulné ‰tûnû, doufající v kapku projeveného zájmu. „Je to ãerstvá stopa?“ ptá se Elliot a zní to ustaranû. AspoÀ nûkdo, kdo sdílí moje leknutí. „Vãera jsem to tu nevidûl,“ fiíká Richard. „Ten lev tu musel b˘t minulou noc. Jen si pfiedstavte, kdybyste si museli nutnû odskoãit a natrefili na nûj.“ Zafive, natáhne k Elliotovi jako pafiát sevfienou ruku a ten couvne. Richard a blond˘ny se zasmûjí, protoÏe Elliot je v‰em jen k smíchu, ustra‰en˘ Ameriãan s kapsami pln˘mi papírov˘ch kapesníkÛ, spreje proti hmyzu, opalovacích krémÛ, dezinfekce, tabletek na alergii, jódu a v‰ech dal‰ích moÏn˘ch prostfiedkÛ k záchranû Ïivota.

10

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 11

Já se nesmûju. „Nûkdo tu mohl pfiijít o Ïivot,“ upozorním. „Ale tak to pfiece pfii skuteãném safari chodí, ne?“ prohodí Sylvia. „Jsme tu v bu‰i se lvy.“ „To nevypadá na moc velkého lva,“ ozve se Vivian a skloní se k bedlivûj‰ímu prohlédnutí stopy. „MoÏná to byla lvice, co myslíte?“ „Lev nebo lvice, oba by tû zabili,“ fiíká Elliot.

Sylvia ho kamarádsky plácne do zad. „Ouvej. Mበstrach?“ „Ne. To ne, jen si fiíkám, proã Johnny pfiehánûl, kdyÏ nás ten první den varoval. Nevystupujte z dÏípu. Neopou‰tûjte stan. Zemfieli byste.“ „Jestli touÏí‰ po bezpeãí, Elliote, mûl jsi radûji nav‰tívit zoo,“ prohodí Richard a blond˘nky se té ‰piãce zasmûjí. Sláva Richardovi, tomu alfa samci. Pfiesnû ve stylu hrdinÛ, o kter˘ch pí‰e ve sv˘ch románech. Je muÏem, kter˘ má v‰e pod kontrolou a vÏdy v‰e vyfie‰í. Nebo si to aspoÀ myslí. Tady v divoãinû je jen dal‰ím neznal˘m Lond˘Àanem, pfiesto se úspû‰nû pfiedvádí coby znalec, kter˘ ví, jak zÛstat naÏivu. Je to dal‰í vûc, která mû dnes ráno rozãiluje, to je‰tû k tomu, Ïe mám hlad, ‰patnû jsem se vyspala a teì mû na‰li moskyti. VÏdycky mû najdou. Jakmile vyjdu ven, jako kdyby zaslechli k obûdu zvoucí zvonek, a já se hned zaãnu plácat po krku a obliãeji.

Richard kfiikne na afrického stopafie: „Clarenci, pojìte sem!

Podívejte se, kdo nás tu v noci nav‰tívil.“ Clarence popíjí u ohnû ãaj s panem a paní Matsunagov˘mi.

Dojde k nám a dfiepne si, aby se podíval na tu stopu. „Je ãerstvá,“ fiíká Richard, nov˘ odborník na bu‰. „Ten lev tu musel b˘t dnes v noci.“ „To nebyl lev,“ poznamená Clarence. Vzhlédne k nám, ebenovû tmav˘ obliãej se mu zaleskne v záfii vycházejícího slunce. „Ale levhart.“ „Jak si mÛÏete b˘t tak jist˘? VÏdyÈ je to otisk jen jedné tlapy.“ Clarence objede nad stopou prstem. „V‰imnûte si, je to pfiední tlapa. Je to kulat˘ obrys, jak˘ patfií levhartÛm.“ Vstane a rozhlíÏí se kolem. „A je sám, takÏe loví sólo. Ano, je to levhart.“ Pan Matsunaga pofiizuje snímky sv˘m obfiím Nikonem s telefoto ãoãkami, které vypadají jako cosi vyslaného do vesmíru.

11

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 12

On i jeho Ïena jsou obleãení do stejn˘ch safari vest, khaki kalhot a plátûn˘ch ‰átkÛ spl˘vajících z kloboukÛ s ‰irok˘mi krempami.

Jsou do puntíku stejnû obleãeni. V‰ude po svûtû najdete v letoviscích podobné dvojice, obleãené v podobnû grotesknû poti‰tûn˘ch ‰atech. âlovûka napadá: Jednoho dne se oba probudí a fieknou si: Co si tak udûlat ze v‰ech legraci?

Jak slunce stoupá stále v˘‰ a postupnû zahání stíny, jeÏ tak zfietelnû vymezily otisk stopy, v‰ichni honem pofiizují snímky a závodí s pfiib˘vajícím svûtlem. Dokonce i Elliot vytáhne z kapsy mal˘ foÈák, ale myslím, Ïe jen dûlá to, co ostatní, nechce se nijak li‰it.

Já jediná se nenamáhám dojít si pro foÈák. Richard pofiídí dostatek snímkÛ pro nás oba, pouÏívá Canon, stejn˘ aparát, s jak˘mi pracují fotografové z National Geographic! Zamífiím do stínu, ale i tady bez slunce cítím, jak mi z podpaÏí stéká pot. Vedro sílí.

V bu‰i je kaÏd˘ den hork˘. „UÏ chápete, proã trvám na tom, abyste v noci zÛstávali ve stanu,“ fiíká Johnny Posthumus.

NበprÛvodce bu‰em se pfiiblíÏil tak ti‰e, Ïe jsme vÛbec nezaznamenali jeho návrat od fieky. Otoãila jsem se a zjistila, Ïe Johnny stojí za mnou. Má takové divné pfiíjmení, Posthumus, ale vysvûtlil nám, Ïe mezi afrikaansk˘mi usedlíky, k nimÏ patfií, je pomûrnû bûÏné. V jeho rysech jsem poznávala pokrevní pouto s jeho zdatn˘mi holandsk˘mi pfiedky. Na sobû má khaki ‰ortky, od slunce vybledlé blond vlasy, modré oãi a statné opálené nohy.

Zdá se, Ïe moskyti mu dávají pokoj, vedro mu nevadí, nenosí Ïádn˘ klobouk, nepatlá na sebe Ïádn˘ repelent. Vyrostl v Africe a jeho kÛÏe si navykla, je odoln˘ vÛãi zdej‰ímu nepohodlí. „Pfii‰la tudy pfied rozbfieskem,“ fiíká Johnny a ukáÏe k hou‰tí na okraji na‰eho tábofii‰tû. „Vynofiila se tamhle z kfioví, do‰la k ohni‰ti a prohlédla si mû. ÚÏasná koãka, velká a zdravá.“ Udivuje mne, jak je klidn˘. „VáÏnû jste ji vidûl?“ „Právû jsem tu rozdûlával oheÀ na pfiípravu snídanû, kdyÏ se objevila.“ „A co jste udûlal?“ „To, co vám fiíkám, abyste v takové situaci udûlali. Stál jsem vzpfiímen˘. Nechal jsem ji, aby si prohlédla mou tváfi. Lovená 12

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 13

zvífiata, jako jsou zebry ãi antilopy, mají oãi po stranách hlavy, zato oãi predátora jsou vpfiedu. VÏdycky mu ukaÏte obliãej. AÈ vidí, Ïe jste také predátor. Dobfie si rozmyslí na vás zaútoãit.“ Johnny se postupnû rozhlédne po v‰ech sedmi klientech, ktefií mu platí, aby je v tomhle odlehlém místû svûta zachoval pfii Ïivotû. „Pamatujte si to, jo? Zanedlouho potkáme dal‰í velké ‰elmy, aÏ se dostaneme je‰tû dál do bu‰e. Pokud na nûjakou natrefíte, stÛjte vzpfiímenû a snaÏte se vypadat co nejvût‰í. Dívejte se jim do oãí. A aÈ uÏ udûláte cokoli, neutíkejte. Jen tak máte nadûji na pfieÏití.“ „Vy jste stál tady venku tváfií v tváfi levhartovi?“ ozve se Elliot. „Proã jste nepopadl tohle?“ Ukazuje na pu‰ku, kterou má Johnny neustále na rameni.

Johnny zavrtí hlavou. „Nevystfielil bych na levharta. Îádnou velkou koãku bych nezabil.“ „Ale nemáte tu pu‰ku právû kvÛli tomu? Abyste se chránil?“ „UÏ jich ve svûtû moc nezb˘vá. Tahle zem jim patfií a my jsme zde naru‰itelé. Kdyby na mû levhart vystartoval, myslím, Ïe bych ho nedokázal zabít. Ani kdyby byl v sázce mÛj Ïivot.“ „Ale na nás to neplatí, Ïe ne?“ zasmûje se nejistû Elliot a rozhlédne se po ostatních. „Zastfielil byste levharta, abyste zachránil nás, Ïe jo?“ Johnny se jen ironicky pousmûje. „Uvidíme.“ Kolem poledne jsme pfiipraveni vydat se dál do divoãiny. Johnny fiídí auto a Clarence je usazen˘ na stopafiském sedadle, které trãí do prostoru pfied nárazníkem. Pfiipadá mi to jako nebezpeãn˘ hfiad, jak tam komíhá nohama ve volném prostoru, snadná kofiist pro kteréhokoli lva, kter˘ na nûj mÛÏe zaútoãit. Johnny nás v‰ak uji‰Èuje, Ïe pokud zÛstaneme v autû, jsme v bezpeãí, ponûvadÏ predátofii myslí, Ïe v‰ichni dohromady pfiedstavujeme jediné obfií zvífie. Ale vystoupíte z vozu, a stanete se potravou. Je vám to v‰em jasné?

Ano, pane. Pochopili jsme.

Nejsou tu Ïádné silnice, jen mírnû slehlá tráva, kde se prÛjezd pfiedchozích kol dotkl rozjeÏdûné hlíny. ·kody zpÛsobené jedin˘m autem dokáÏou pÛdu poznamenat na celé mûsíce, fiíká 13

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 14

Johnny, ale nedovedu si pfiedstavit, Ïe jich tolik zajíÏdí tak daleko do Delty. Máme za sebou uÏ tfii dny jízdy od pfiistávací plochy uprostfied bu‰e, kam jsme pfied tûmi tfiemi dny doletûli, ale od té doby jsme v divoãinû nepotkali Ïádné dal‰í auto.

Divoãina byla cosi, co jsem si je‰tû pfied ãtyfimi mûsíci neumûla pfiedstavit, usazená v lond˘nském bytû, kde okna biãoval dé‰È. KdyÏ mû Richard zavolal k poãítaãi a ukazoval mi safari v Botswanû, jeÏ chtûl objednat pro na‰i dovolenou, dívala jsem se na hrochy, nosoroÏce a levharty, dobfie známá zvífiata, která najdete v zoologick˘ch zahradách a zvûfiincích. Tak nûjak jsem si to pfiedstavovala, obfií oboru s pfiíjemn˘mi domky a cestami.

AspoÀ tedy cestami. Podle webové stránky to obná‰í i „tábofiení v bu‰i“, ale já si pfiedstavovala pohodlné velké stany se sprchami a splachovacími záchody. Nenapadlo mû, Ïe si zaplatím tu v˘sadu tábofiit uprostfied bu‰e.

Richardovi to nepohodlí vÛbec nevadí, naopak. Pro Afriku má vysoké porozumûní, snad vy‰‰í neÏ KilimandÏáro, a za jízdy neustále fotí. Kamera za námi sedícího pana Matsunagy nijak nezaostává za tou Richardovou, cvak cvak, akorát má del‰í objektiv. Richard to nepfiizná, ale závidí mu, a jen co se vrátíme do Lond˘na, nejspí‰ si pfies poãítaã okamÏitû objedná je‰tû draωí v˘bavu, neÏ má pan Matsunaga. Takto válãí moderní muÏi, nikoli kopím nebo meãem, ale s pomocí kreditky. Tvou zlatou poráÏí moje platinová. Chudák Elliot se svou jednoduchou Minoltou zaostává daleko za spfieÏením, ale myslím, Ïe je mu to jedno, protoÏe se mu uÏ zase podafiilo vecpat se do poslední fiady s Vivian a Sylvií. Ohlédnu se po nich a v‰imnu si odsuzujícího v˘razu v tváfii paní Matsunagové. Dal‰í nespokojená. Jsem si jistá, Ïe konat potfiebu v kfioví nepatfií ani k jejím pfiedstavám bájeãné dovolené. „Lvi! Lvi!“ five Richard. „Tamhle jsou!“ Spou‰tû aparátÛ teì cvakají rychleji a jsme uÏ tak blízko, Ïe na lvím boku vidím ãerné mouchy. PoblíÏ ve stínu stromu se rozvalují tfii lvice. Náhle za mnou vytryskne proud japon‰tiny, a kdyÏ se otoãím, vidím pana Matsunagu, jak se zvedá. Jeho Ïena ho drÏí za ‰os safari saka. Zoufale se mu snaÏí zabránit ve v˘skoku z auta kvÛli lep‰ím zábûrÛm.

14

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 15

„Sednout! OkamÏitû!“ zafive Johnny hlasem, kter˘ nikdo, aÈ ãlovûk nebo zvífie, rozhodnû nedokáÏe ignorovat. „A ihned!“ Pan Matsunaga poslechne. Dokonce i lvi vypadají vylekanû a v‰ichni teì upírají pohled na to pojízdné monstrum s osmi páry paÏí. „Zapomnûl jste, co jsem vám fiíkal, Isao?“ pokárá ho Johnny. „Jestli vystoupíte z auta, jste mrtv˘.“ „Nechal jsem se unést. Já zapomnûl,“ mumlá pan Matsunaga a omluvnû sklopí hlavu. „Pochopte, jen se vás snaÏím drÏet v bezpeãí,“ zhluboka si povzdechne Johnny a ti‰e dodá: „Omlouvám se za ten kfiik. Ale minul˘ rok vyjel kolega do bu‰e s dvûma klienty. A neÏ je stihl zastavit, oba kvÛli snímkÛm vyskoãili z auta. A vzápûtí je lvi roztrhali.“ „Chcete fiíct – Ïe oba zemfieli?“ ozve se Elliot. „Pro lvy je to samozfiejmost, Elliote. Tak si prosím uÏívejte podívanou jen z auta, je to jasné?“ zasmûje se Johnny, aby zmírnil to napûtí, ale stále jsme je‰tû vylekaní, banda neukáznûn˘ch dûtí, které byly zrovna pokárané. Cvakání foÈákÛ je teì velmi tápavé, má jen zakr˘t na‰e rozpaky. V‰echny nás zarazilo, jak tvrdû Johnny vystartoval proti panu Matsunagovi. Hledím na Johnnyho záda pfiímo pfied sebou, svaly na jeho krku vystupují jako pletence provázkÛ. Znovu nastartuje. Opou‰tíme lvy a jedeme dál na na‰e dal‰í tábofii‰tû.

Za soumraku pfiijde na fiadu pití. Poté, co je postaveno pût stanÛ a rozhofií se oheÀ. Stopafi Clarence odemkne hliníkovou bednu s alkoholem, která celou cestu poskakovala vzadu v autû, a vytáhne lahve s ginem, whisky, vodkou a Amarulou. Tu poslední jsem si zvlá‰È oblíbila, je to sladk˘ krémov˘ likér vyroben˘ z plodÛ afrického stromu marula. Chutná jako tisíc sladk˘ch kalorií kávy a ãokolády, jako nûco, ãeho si dítû tajnû lízne, kdyÏ se matka nedívá. Clarence na mû mrkne, kdyÏ mi podává sklenku, jako bych já byla to jediné zlobivé dûcko v partû, protoÏe v‰ichni ostatní usrkávají ostré pití pro dospûlé, jako je hfiejiv˘ gin s tonikem nebo nefiedûná whisky. Tohle je ãást dne, kdy si fiíkám: Ano, je fajn b˘t v Africe. Chvíle, kdy denní nepfiíjemnosti, 15

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 16

hmyz i napûtí mezi mnou a Richardem se rozplynou v pfiíjemn˘, mírnû podrou‰en˘ opar a mÛÏu se pohodlnû uvelebit v plátûném kfiesílku a sledovat západ slunce. Clarence chystá jednoduchou veãefii z du‰eného masa, chleba a ovoce, Johnny mezitím natahuje kolem tábofii‰tû drát se zvoneãky, které nás upozorní, kdyby kdokoli vnikl do tábora. V‰imnu si, Ïe Johnnyho postava v záfii zapadajícího slunce náhle ztuhne a on zvedá hlavu, jako kdyby nasával vzduch, lapá tisíce vÛní, jaké já vÛbec nevnímám.

Jako by byl jen dal‰ím zdej‰ím tvorem, zcela zdomácnûl˘m v téhle divoãinû, Ïe skoro oãekávám, kdy otevfie ústa a zafive jako lev.

Otoãím se ke Clarencovi, kter˘ míchá du‰ené maso. „Jak dlouho uÏ s Johnnym dûláte?“ ptám se. „S Johnnym? Teì poprvé.“ „Je‰tû nikdy jste s ním nebyl jako stopafi?“ Clarence rychle opepfií maso. „Johnnyho stopafi je mÛj bratranec. Tenhle t˘den ale Abraham odjel na pohfieb domÛ do své vesnice. PoÏádal mû, jestli bych to za nûj nevzal.“ „A co o Johnnym fiíká Abraham?“ Clarence se usmûje, v soumraku zazáfií bílé zuby. „No, bratranec o nûm vykládá spoustu vûcí. Je toho hodnû. Myslí si, Ïe Johnny se mûl narodit jako ·angaan, protoÏe je jako my. Jen má bílou tváfi.“ „·angaan? To je vበkmen?“ K˘vne. „Pocházíme z provincie Limpopo. Z JiÏní Afriky.“ „To je jazyk, kter˘m spolu nûkdy mluvíte?“ Provinile se usmûje. „Pouze kdyÏ nechceme, abyste nám rozumûli.“ Tu‰ím, Ïe to neb˘vá nic lichotivého. Rozhlédnu se po ostatních kolem ohnû. Pan a paní Matsunagovi si peãlivû prohlíÏejí snímky z kamery. Vivian a Sylvia si hoví ve sv˘ch triãkách s velk˘mi v˘stfiihy a vyzafiují feromony, jeÏ chudáka nemotorného Elliota Ïenou v jeho snaze aspoÀ trochu vzbudit jejich pozornost. Není vám, dûvãata, zima? Nemám vám pfiinést svetry?

A co takhle je‰tû trochu ginu s tonikem?

Robert v ãisté ko‰ili vyjde z na‰eho stanu. âeká na nûj prázdné místo vedle mû, ale on jen projde kolem. Usedne vedle Vivian 16

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 17

a dál pfiedvádí svÛj ‰arm. Jak se vám líbí safari? Nepodíváte se nûkdy do Lond˘na? Rád vám a Sylvii po‰lu podepsané v˘tisky Blackjack, jen co to vyjde.

Samozfiejmû teì uÏ v‰ichni vûdí, kdo je. Hned bûhem první pÛlhodiny Richard nenápadnû sdûlil, Ïe je tím Richardem Renwickem, autorem thrillerÛ, tvÛrcem hrdiny z MI5 Jackmana Trippa. BohuÏel nikdo z nich nikdy nesly‰el o Richardovi ani o jeho hrdinovi, coÏ zavinilo pûknû nepoveden˘ první den na safari. Teì ale je uÏ zase zpátky ve formû a dûlá to, co umí nejlíp: okouzluje své posluchaãe. Ale tlaãí pfiíli‰ na pilu, fiekla bych.

AÏ moc. Jestli v‰ak mu to pozdûji pfiipomenu, vím pfiesnû, co na to fiekne. Spisovatelé to dûlat musí, Millie. Musíme b˘t pfiátel‰tí a získávat nové ãtenáfie. Je zvlá‰tní, Ïe nikdy neztrácí ãas pfiátelením se s babiãkovsk˘mi typy, vÏdy jen s mlad˘mi a nejradûji pohledn˘mi dívkami. Pamatuji si, jak pfied pouh˘mi ãtyfimi lety ten svÛj ‰arm vyzkou‰el na mnû, kdyÏ podepisoval v˘tisky knihy Zavrhni volbu v knihkupectví, kde pracuji. Jakmile se do toho Richard pustí, nedá se mu odolat, a já teì sleduji jeho pohled na Vivian, jak˘m mû uÏ dávno neobdafiil. Vsune mezi rty gauloisku a pfiedkloní se, aby ochránil plamínek svého stfiíbrného zapalovaãe, jak by to udûlal jeho hrdina Jackman Tripp, tedy s muÏnou grácií.

Prázdné místo vedle mû jako by bylo ãernou dírou, jeÏ ze mû vysává ve‰kerou radost. Nejradûji bych vstala a vrátila se do na‰eho stanu, kdyÏ se tam náhle posadí Johnny. Mlãí, ale rozhlíÏí se po ostatních, jako by nás odhadoval. Myslím si, Ïe nás stále pozoruje, a zajímalo by mû, co si myslí, kdyÏ se podívá na mû.

Jsem stejná jako v‰echny ostatní manÏelky a pfiítelkynû, zavleãené do bu‰e kvÛli safari pfiedstavám jejich muÏÛ?

Jeho pohled mû vyvádí z míry a nutí poru‰it to mlãení. „Skuteãnû ty zvonky kolem fungují?“ zeptám se. „Nebo jen slouÏí k tomu, abychom se nebáli?“ „Fungují jako první varování.“ „Minulou noc jsem je nesly‰ela, kdyÏ tábor nav‰tívil levhart.“ „Já ano.“ Nakloní se a pfiiloÏí do ohnû. „A nejspí‰ je usly‰íme i dnes v noci.“ „Myslíte, Ïe tu kolem ãíhají dal‰í levharti?“ 17

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 18

„Tentokrát to budou hyeny.“ UkáÏe do tmy panující mimo ohnûm ozáfien˘ kruh. „Je jich tam asi pÛl tuctu a sledují nás.“ „CoÏe?“ Zahledím se do tmy. Teì teprve si v‰imnu odrazu svûtla v jejich oãích. „Jsou trpûlivé. Vyãkávají, jestli bude k mání nûjaké jídlo. Vydáte-li se k nim sama, stanete se jejich potravou.“ Pokrãil rameny. „KvÛli tomu jste si mû najali.“ „Abyste zabránil, Ïe skonãíme jako potrava.“ „Nedostal bych zaplaceno, kdybych pfii‰el o moc klientÛ.“ „Kolik je moc?“ „Byla byste teprve tfietí.“ „To je vtip, Ïe jo?“ Usmûje se. Sice je Johnny stejnû star˘ jako Richard, Ïivot pod africk˘m sluncem se mu v‰ak pfiiãinil o vrásky kolem oãí. Aby mû uklidnil, poloÏí mi ruku na rameno, coÏ mû zaskoãí, protoÏe on nepatfií zrovna k tomu typu muÏÛ, co si libují v dotecích. „To byl vtip. Nikdy jsem nepfii‰el o jediného klienta.“ „Pofiád mám potíÏ poznat, kdy mluvíte váÏnû.“ „AÏ to budu myslet váÏnû, poznáte to.“ Otoãí se ke Clarencovi, kter˘ mu právû nûco povûdûl v ‰angaan‰tinû. „Veãefie je hotová.“ Mrknu na Richarda, jestli si v‰iml, Ïe se mnou Johnny mluví, ruku poloÏenou na mém rameni. Richard je v‰ak natolik soustfiedûn˘ na Vivian, Ïe bych klidnû mohla b˘t neviditelná. „Tohle spisovatelé dûlat musí,“ fiekne Richard, jak se dalo ãekat, kdyÏ veãer ulehneme ve stanu. „Opatfiuji si tak nové ãtenáfie.“ ·eptáme, protoÏe celty jsou tenké a stany stojí blízko sebe. „A navíc mám o nû tak trochu starost. Jsou tu samy, dvû samotné dívky v divoãinû. Dost riskantní vzhledem k tomu, Ïe jim nedávno bylo dvacet, nemyslí‰? ZaslouÏí si nበobdiv.“ „Elliot je zjevnû obdivuje,“ poznamenám. „Elliot bude obdivovat kaÏdého s dvojicí X chromozomÛ.“ „TakÏe tu nejsou zcela osamûlé. Pfiihlásil se na v˘pravu, aby jim dûlal spoleãnost.“ „PaneboÏe, to pro nû musí b˘t otrava. Mít ho pofiád za patami a sná‰et jeho oddané pohledy.“ 18

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 19

„Ty dívky ho pozvaly. AspoÀ to Elliot fiíkal.“ „Pozvaly ho ze soucitu. Dal se s nimi do fieãi v nûjakém noãním klubu a dozvûdûl se, Ïe se chystají na safari. A nejspí‰ mu fiekly: Hele, co kdyby ses do bu‰e vypravil taky! Urãitû je vÛbec nenapadlo, Ïe to udûlá.“ „Proã ho pofiád zesmû‰Àuje‰? Pfiipadá mi jako opravdu hodn˘ ãlovûk. A zná spoustu ptákÛ.“ Richard si odfrkne. „To je na chlapovi fakt móc pfiitaÏlivé.“ „Co je to s tebou? Proã jsi tak podráÏdûn˘?“ „TotéÏ bych mohl fiíct o tobû. Nedûlám nic ‰patného, jen si pokecám s mladou holkou a ty to neskousne‰. Tyhle holky si pfiinejmen‰ím umí uÏívat Ïivota. Nenechají si kazit náladu.“ „Já se taky snaÏím uÏívat si, opravdu. Ale nepfiedstavovala jsem si, Ïe to tu bude tak drsné. âekala jsem –“ „Naãechrané podu‰ky a ãokoládu na pol‰táfii.“ „Vûfi mi pfiece. Jsem tady, ne?“ „Ale neustále si na nûco stûÏuje‰. Tohle safari byl mÛj sen, Millie. Tak mi to nekaÏ.“ Dávno uÏ ne‰eptáme a jsem pfiesvûdãená, Ïe nás v‰ichni sly‰í, pokud je‰tû neusnuli. Vím, Ïe Johnny urãitû, protoÏe drÏí první hlídku. Pfiedstavím si, jak sedí u ohnû a sly‰í nás, sleduje to rostoucí napûtí. Urãitû si je toho vûdom. Johnny Posthumus je ãlovûk, kterému nic neujde, proto dokáÏe pfieÏít na tomto místû, kde cinknutí zvoneãku na drátû pfiedstavuje rozdíl mezi Ïivotem a smrtí. Jak neuÏiteãní a povrchní mu asi musíme my v‰ichni pfiipadat. Kolik rozpadajících se manÏelsk˘ch párÛ uÏ zaÏil, kolik Afrikou pokofien˘ch samolib˘ch muÏÛ uÏ vidûl?

Bu‰ není pouh˘m v˘letním místem; tady se dozvíte, jak málo jste dÛleÏití. „PromiÀ,“ za‰eptám a vezmu Richarda za ruku. „Nechtûla jsem ti to tu pokazit.“ I kdyÏ mu stisknu prsty, nereaguje. Jako bych svírala cosi nehybného. „Nic ti není dost dobré. Hele, já vím, Ïe tahle v˘prava nesplÀuje zrovna tvou pfiedstavu dovolené, ale propánajána pfiestaÀ se uÏ tváfiit jako hromada ne‰tûstí. Jen se podívej na Sylvii a Vivian, jak si to uÏívají. VÏdyÈ ani paní Matsunagová si nestûÏuje.“ 19

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 20

„MoÏná to dûlají ty pilulky proti malárii, co beru,“ snaÏím se neúspû‰nû. „Doktor fiíkal, Ïe mÛÏou zpÛsobovat depresi. Zmínil se, Ïe po nich nûktefií lidé dokonce ztrácejí rozum.“ „Mnû tedy nic takového nezpÛsobují. A ty dívky to berou taky a jsou v pohodû.“ Zas ty holky. Pofiád mû s nimi srovnává, pfiitom jsou o devût let mlad‰í neÏ já, o devût let ‰tíhlej‰í a ãilej‰í. MÛÏe se snad po ãtyfiech letech spoleãného bydlení a spoleãného záchodu kterákoli Ïena cítit svûÏe? „Mûla bych je pfiestat brát,“ fieknu. „CoÏe, chce‰ dostat malárii? No jasnû, také fie‰ení.“ „Co tedy chce‰, abych udûlala? Richarde, povûz mi, co po mnû chce‰?“ „Já nevím.“ Povzdechne si a otoãí se ode mne. Jeho záda jsou jako studen˘ beton, zeì kryjící jeho srdce, brání se mému doteku.

Po chvíli ti‰e fiekne: „Já nevím, Millie, kam nás to zavede.“ Já ale vím, kam Richard hodlá jít. Pryã ode mû. UÏ nûkolik mûsícÛ se mi vzdaluje, zcela nenápadnû, tak pozvolna, Ïe jsem to aÏ doteì odmítala vidût. Nejspí‰ bych to oznaãila jako: No, oba máme poslední dobou spoustu práce. On mûl napilno s posledními úpravami Blackjacka. A já jsem pracovala v knihkupectví na na‰í celoroãní inventufie. V‰echno bude zase dobré, aÏ oba opût zvolníme. Tohle jsem si pofiád namlouvala.

Venku kolem stanu se nocí nesou zvuky Delty. Tábofiíme nedaleko fieky, u které jsme dnes pozorovali nosoroÏce. Myslím, Ïe jsou teì sly‰et, spolu se skfiehotáním, fievem a chrochtáním spousty dal‰í zvûfie.

Av‰ak v na‰em stanu panuje ticho.

Takto tedy umírá láska. Ve stanu, v bu‰i, v Africe. B˘t v Lond˘nû, uÏ bych neleÏela v posteli, ale byla obleãená a na cestû ke kamarádce kvÛli brandy a svûfiování. Teì v‰ak jsem tu uvûznûná ve stanu, obklopená tûmi, ktefií se mû chystají seÏrat. Ryzí klaustrofobie mû pfiímo nutí dostat se ze stanu a rozbûhnout se s kfiikem do noci. To musí dûlat ty tabletky proti malárii, co mi zatemÀují mozek. Pfieji si, aby za to mohly tabletky, protoÏe pak to není má vina, Ïe cítím takovou beznadûj. Rozhodnû je musím pfiestat brát.

20

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 21

Richard uÏ tvrdû spí. Jak jen to dokáÏe, prostû jen tak klidnû usnout, kdyÏ já mám pocit, Ïe snad ze‰ílím? Sleduji, jak se nadechuje a vydechuje, tak uvolnûnû, tak klidnû. Tak bezstarostnû.

Nazítfií, kdyÏ se probudím, je‰tû spí. Bledé paprsky úsvitu dopadají skrze dírky stehÛ na‰eho stanu a já s hrÛzou myslím na dal‰í den, kter˘ nás ãeká. Dal‰í nelehká jízda, kdy budeme sedût vedle sebe a snaÏit se jeden k druhému chovat slu‰nû. Dal‰í den zabíjení moskytÛ a ãÛrání v kfioví. Dal‰í veãer pfii sledování, jak Richard flirtuje, a pocitu, jak mi to láme srdce. Tahle dovolená uÏ hor‰í b˘t nemÛÏe.

Vtom usly‰ím Ïensk˘ kfiik.

21

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 22

Kapitola 2 Boston Ohlásil to po‰Èák. Bylo ãtvrt na dvanáct dopoledne a v mobilu se ozval roztfiesen˘ hlas: Jsem na Sanborn Avenue ve West Roxbury, nula dva jedna tfii dva. Ten pes – vidûl jsem toho psa za oknem... Tak se o tom dozvûdûlo bostonské policejní oddûlení. Kaskáda událostí spu‰tûná v‰ímav˘m po‰tovním doruãovatelem, jedním z armády pû‰ákÛ pohybujících se ‰est dní v t˘dnu v osídlen˘ch ãástech po celé Americe. Jsou zraky zemû, obãas jedin˘mi, kdo zaznamenají, Ïe postar‰í vdova si nevybírá po‰tovní schránku a ten star˘ mládenec nereaguje na zvonek u dvefií a na které verandû se zaãíná hromadit Ïloutnoucí kupa novin.

První známkou toho, Ïe ve velkém domû na Sanborn Avenue, smûrovací ãíslo 02132, nûco není v pofiádku, byla pfieplnûná po‰tovní schránka, poprvé si toho v‰iml hned druh˘ den po‰tovní doruãovatel Luis Muniz. První dva dny nevybraná po‰ta je‰tû nevzbuzovala Ïádné podezfiení. Lidé odjíÏdûjí na víkend. Lidé zapomenou odhlásit doruãování.

Av‰ak tfietí den si Muniz uÏ zaãal dûlat starosti.

A ãtvrt˘ den, kdyÏ Muniz otevfiel schránku a na‰el ji stále je‰tû nacpanou katalogy, ãasopisy a úãty, pochopil, Ïe musí nûco udûlat. „Ëuká na dvefie,“ fiíká pochÛzkáfi Gary Root. „Nikdo neotvírá.

Zkusí se poptat u sousedky, jestli nûco neví. Podívá se do okna a uvidí toho psa.“ „Mluvíte tady o tom?“ zeptá se detektiv Jane Rizzoliová a ukáÏe na pfiátelsky se tváfiícího zlatého retrívra uvázaného u po‰tovní schránky. „Jo, to je on. Na známce na krku má napsáno Bruno. Odvedl jsem ho z domu, neÏ zpÛsobí dal‰í...“ PochÛzkáfi Root polkne. „·kodu.“ 22

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 23

„A ten po‰Èák? Kde je?“ „Pro dne‰ek si vzal volno. Nejspí‰ si nûkde dává panáka. Mám na nûj ãíslo, ale asi vám nefiekne víc, neÏ jsem vám povûdûl já.

Do domu vÛbec neve‰el, jen zavolal na devût set jedenáct. Byl jsem tu jako první, zjistil jsem, Ïe dvefie jsou odemãené. Ve‰el jsem dovnitfi a...“ Zavrtûl hlavou. „KéÏ bych to neudûlal.“ „Mluvil jste s nûk˘m dal‰ím?“ „S tou milou dámou odvedle. Vy‰la ven, kdyÏ si venku v‰imla hlídkov˘ch vozÛ, chtûla zjistit, co se dûje. ¤ekl jsem jen, Ïe její soused je mrtv˘.“ Jane se otoãila a zahledûla na dÛm, kde ten pfiátelsk˘ retrívr zÛstal uvûznûn˘. Byl to star‰í patrov˘ domek s verandou, garáÏí na dvû auta a vpfiedu se vzrostl˘mi stromy. Vrata garáÏe byla zavfiená a na pfiíjezdové cestû stál ãern˘ Ford Explorer registrovan˘ na majitele domu. Dnes dopoledne nic nenasvûdãovalo tomu, Ïe by se tento dÛm nûãím li‰il od ostatních peãlivû udrÏovan˘ch domÛ na Sanborn Avenue, nic, co by upoutalo pozornost policisty a vnuklo mu pomy‰lení: No moment, nûco tady nehraje. Teì v‰ak u chodníku parkovaly hned dva hlídkové vozy s blikajícími majáky, a kaÏdému kolemjdoucímu tedy bylo jasné, Ïe se tu pfiihodilo nûco váÏného. Cosi, ãemu bude Jane i její parÈák ãelit. Na druhé stranû ulice se vytvofiil hlouãek sousedÛ upfienû hledících na dÛm. Nev‰iml si nûkdo z nich, Ïe uÏ pár dní nezahlédl zdej‰ího obyvatele, Ïe nevenãil psa ani nevyzvedával po‰tu? Teì nejspí‰ ostatním vykládají: No jo, bylo mi jasné, Ïe nûco není v pofiádku.

Dodateãnû je chytr˘ kaÏd˘. „Doprovodíte nás dovnitfi?“ zeptal se Frost policisty. „Tedy víte,“ zaváhal Root. „Snad radûji ne. Koneãnû jsem se zbavil toho zápachu v nose a netouÏím po dal‰ím nadechnutí.“ Frost polkl. „Hm... je to tak zlé?“ „Byl jsem tam nanejv˘‰ pÛl minuty. MÛj parÈák tolik ani nevydrÏel. Nemusím vám asi nic fiíkat. Rozhodnû to nepfiehlédnete.“ Podíval se na zlatého retrívra, kter˘ zareagoval souhlasn˘m ‰tûknutím. „Chudák pes, byl tam uvûznûn˘ bez jídla. Chápu, Ïe nemûl na vybranou, ale stejnû...“ Jane koukla na Frosta, kter˘ zíral na dÛm jako odsouzenec na oprátku. „Co jsi mûl k obûdu?“ zeptala se.

23

UmriZnovuKor1

11/25/15 4:26 PM

Stránka 24

„Sendviã s krocaním masem. A hranolky.“ „Doufám, Ïe ti chutnalo.“ „Nedûlej mi to tûωí, Rizzoliová.“ Vystoupali po schodech na verandu a zastavili se, aby si navlékli rukavice a návleky na boty. „Posly‰,“ fiekla, „existují tabletky s názvem Compazine.“ „Jo?“ „Úãinkují na ranní nevolnosti.“ „Prima. AÏ budu v tom, vyzkou‰ím je.“ Podívali se na sebe a zaznamenala, Ïe se zhluboka nadechl, stejnû jako ona sama. Poslední vdechnutí ãistého vzduchu. Rukou v rukavici otevfiela dvefie a ve‰li dovnitfi. Frost si rukou zakryl nos, aby se bránil pachu, jak˘ oba moc dobfie znali. AÈ uÏ ho naz˘váte mrtvoln˘m nebo hnilobn˘m ãi nûjak˘m dal‰ím odborn˘m názvem, je to prostû pach smrti. Nebyl to v‰ak zápach, co pfiimûlo Jane a Frosta zÛstat stát ve dvefiích; zarazilo je, co uvidûli viset na zdech.

Kamkoli se podívali, upíraly se na nû oãi. Celá galerie mrtv˘ch, pátravû sledujících tyto nové vetfielce. „PaneboÏe,“ fiekl polohlasnû Frost. „Byl to snad nûjak˘ lovec divoké zvûfie?“ „No rozhodnû tûch nejvût‰ích divoãákÛ,“ poznamenala Jane a zvedla oãi k zavû‰ené hlavû nosoroÏce, uvaÏovala, jakou ráÏi je nutné zvolit k zabití takového zvífiete. âi toho buvola vedle nûj.

Pro‰la se zvolna kolem fiady trofejí, její papírové návleky ‰ustily na dfievûné podlaze, zírala na ty zvífiecí hlavy pÛsobící, jako kdyby byly Ïivé, Ïe skoro oãekávala fiev lva. „Je to vÛbec legální?

Kdo dnes sakra stfiílí levharty?“ „Podívej, ten pes tady nebyl jedin˘ pobíhající mazlíãek.“ Na dfievûné podlaze byla sbírka ãervenohnûd˘ch stop po tlapkách. Ty vût‰í budou patrnû Bruna, toho zlatého retrívra, ale byly tu po celé místnosti i drobnûj‰í stopy. Hnûdé ‰mouhy na okenním parapetu dokládaly, kde se Bruno opíral pfiedními tlapkami, kdyÏ se díval ven na po‰Èáka. Nebyl to v‰ak jen pohled na toho psa, co Luise Munize pfiimûlo vytoãit 911; ‰lo o to, co psovi ãouhalo z tlamy.

Lidsk˘ prst.

24