0042752

STUDENTKA

Studentka_OK.indd 3

30.03.23 11:59

[1] frankie

Existují desítky způsobů, jak se můžete zabít, a detektiv Frances „Frankie“ Loomisová se za těch dvaatřicet let, co pracovala u bostonské policie, setkala zřejmě se všemi. Například jedné matce šesti dětí přerostl domácí chaos přes hlavu natolik, že se zavřela v koupelně, podřezala si žíly a ve vaně s teplou vodou mírumilovně odplula do bezvědomí. Nebo tu byl jeden zkrachovalý podnikatel, který si přivázal opasek za pět set dolarů z pravé pštrosí kůže na knoflík dveří, protáhl si smyčku pod krkem a pak si jednoduše sedl a nechal se vlastní vahou odvést na bezbolestnou cestu k zapomnění. Nebo jistá herečka za zenitem, jež v zoufalství nad tenčící se nabídkou nových rolí spolykala hrst tablet dilaudidu, oblékla si růžovou hedvábnou noční košilku a natáhla se na postel, důstojná a vyrovnaná jako Šípková Růženka. Tihle všichni si zvolili neveřejný, nenápadný odchod ze života a byli natolik ohleduplní, že po sobě zanechali jen minimum nepořádku, který po nich pak živí museli uklízet.

Na rozdíl od téhle dívky.

Mrtvolu už lidé ze soudního uložili do pytle a odvezli, rudé fleky na chodníku vytrvalý déšť časem smyje, Frankie však stále vidí, jak potůčky krve smísené s vodou stékají ke kanálu. Ve 9

Studentka_OK.indd 9

30.03.23 11:59

světle blikajících majáčků policejních vozů se krvavé stružky lesknou černě jako nafta. Je právě 5.45, do východu slunce zbývá ještě hodina, a Frankie si v duchu říká, jak dlouho tu to děvče asi leželo, než si poté, co ve 3.15 vysadil pasažéra a vydal se na cestu domů, všiml jejího těla jeden pozorný taxíkář společnosti Lyft a došlo mu, že se na chodníku neválí jen hromada oblečení.

Frankie se napřímí a skrze clonu deště pohlédne nahoru k balkonu u příslušného bytu. Pád z pátého patra přímo dolů, rozhodně je to dost vysoko na to, aby utrpěná zranění odpovídala – rozdrcené zuby, obličej vmáčklý do lebky. Tyhle hrůzné detaily tomu děvčeti ve chvíli, kdy přelézalo zábradlí a vrhalo se střemhlav na chodník pod sebou, nejspíš na mysli nevytanuly.

Frankie je matka dvou dcer, osmnáctiletých dvojčat, a tak ví z první ruky, jak katastrofálně impulzivně dokážou mladí lidé někdy jednat. Kéž by se ta dívka zastavila alespoň na tak dlouho, aby si stihla nechat projít hlavou i jiné možnosti než sebevraždu.

Kéž by zvážila, co se stane s tělem, když prudce narazí do betonu, a co to udělá s hezkou tvářičkou a dokonalým chrupem. „Myslím, že tady už jsme skončili. Prostě jedem domů,“ navrhne její partner Mac Clellan. Drží nad sebou růžový deštník, který evidentně patří jeho ženě, a pod klenbou s kašmírovým vzorem, z níž kape voda, se třese zimou. „Mám boty úplně durch.“ „Našel někdo její mobil?“ zeptá se Frankie. „Ne-e.“ „Tak se ještě zajdeme podívat nahoru do bytu.“ „Znovu?“ „Ten mobil musí někde být.“ „Třeba žádný neměla.“ „Ale no tak, Macu. Každá holka v jejím věku má mobil prakticky přirostlý k ruce.“ 10

Studentka_OK.indd 10

30.03.23 11:59

„Možná ho ztratila. Nebo šel po tom, co dopadla, kolem nějaký trouba a z toho chodníku ho sebral.“ Frankie pohlédne dolů na rozplývající se svatozář krve v místech, kde na chodník dopadla dívčina hlava. Na rozdíl od lidského těla mobil v tvrdém pouzdře pád z pátého patra přežít mohl. Mac má možná pravdu. Třeba se na scéně objevil náhodný ­kolemjdoucí, někdo, jehož první, impulzivní reakcí nebylo poskytnout pomoc nebo zavolat policii, ale obrat oběť o všechno, co má nějakou cenu. Frankie by to nijak nepřekvapilo, ty tři desítky let u policie její víru v lidstvo postupně podlomily.

Ukáže přes ulici na bezpečnostní kameru na protější budově. Je namířená přímo na ně. „Pokud si její telefon někdo odnesl, tahle kamera by to nejspíš zachytila.“ „No jo. Asi jo,“ kýchne Mac. Zjevně se cítí natolik pod psa, že je mu to všechno fuk. „Ráno ten záznam seženu.“ „Pojďme se ještě podívat nahoru. Jestli jsme něco nepřehlédli.“ „Víš, co nemůžu přehlédnout já? Že jsem zralý do postele,“ zaúpí Mac, ale odevzdaně se v závěsu za ní vleče za roh ke vchodu do budovy.

Výtah je stejně jako samotný dům starý. A taky až bolestně pomalý. Zvolna se šine do pátého patra a Frankie s Macem jsou tak unavení a sklíčení, že celou cestu neřeknou ani slovo.

Chladné počasí podráždilo Macovu růžovku a pod nelítostným světlem ve výtahu mu nos a tváře svítí neonovou červení.

Frankie ví, jak je její kolega na tohle citlivý, a tak se na něj nedívá a upírá pohled přímo před sebe, počítá poschodí, dokud se dveře konečně se zaskřípěním neotevřou. Dveře bytu číslo 520 hlídá strážník, v tak časnou ranní hodinu zažívá při plnění svého úkolu ochromující nudu. Na oba detektivy jen vlažně zamává. Další policajt, který by byl daleko radši doma v posteli.

11

Studentka_OK.indd 11

30.03.23 11:59

V bytě mrtvé dívky Frankie znovu prohledá obývací pokoj – tentokrát ale pečlivěji a pozorným okem zkušené matky.

Soužití s vlastními dcerami z ní udělalo odbornici na rozpoznávání stop nevhodného chování. Mokré boty ve skříni, když se děvčata za deštivé noci tajně vyplížila ven. Nezaměnitelná vůně marihuany linoucí se z kašmírového svetru. Záhadný prudký nárůst čísla na počitadle najetých kilometrů v jejím subaru. Dvojčata si stěžují, že se chová spíš jako bachařka než jako policajtka, ale možná právě díky tomu obě bouřlivá léta dospívání přežila. Frankie kdysi věřila, že pokud se jí podaří udržet obě dcery naživu až do dospělosti, bude mít jako rodič splněno, ale komu se tím snažila něco nalhávat? Rodič nemá doopravdy splněno nikdy. I kdyby žila do stovky, starost o dcery, byť jim už tou dobou bude přes šedesát, jí stejně pořád nedá klidně spát.

Nová obhlídka bytu netrvá nijak dlouho. Je to malý prostor vybavený jen pár kousky nábytku, které vypadají, že už je nechtěli ani v charitativním obchodě. Pohovka očividně prošla rukama celé řady majitelů a dřevěná podlaha plná škrábanců a rýh nese stopy po nespočetných nájemnících studentského věku, kteří stěhovali nábytek dovnitř a zase ven. Na stole je prázdná sklenička od vína a notebook, který Frankie už zkusila zapnout, jen aby zjistila, že je chráněný heslem. Vedle něj leží vytištěná pracovní verze eseje na nějaký seminář na Commonwealth University: „Není v pekle běsu většího: Zhrzené ženy a násilí.“ Esej psala dívka, která tu bydlela. Ta, která je teď na cestě do chladicího boxu v márnici.

Frankie a Mac už důkladně prohlédli její kabelku a v peněžence našli studentskou průkazku Commonwealth University, řidičský průkaz vydaný státem Maine a osmnáct dolarů. Vědí, že jejich majitelce bylo dvaadvacet, pocházela z města Hobart 12

Studentka_OK.indd 12

30.03.23 11:59

v Maine, měřila 168 centimetrů, vážila 55 kilo a měla hnědé vlasy a oči.

Frankie se přesune do kuchyně, kde už předtím našli v mikrovlnce porci těstovin se sýrovou omáčkou z řetězce Marie Callender. Byla ještě vlažná, ale ne otevřená. Frankie připadá divné, že by si dívka ohřívala jídlo, které pak nesnědla. Co se mezitím stalo, že ji to přimělo od jídla odejít, vydat se na balkon a skočit? Nějaké špatné zprávy? Telefonát, který ji vyvedl z míry? Na pracovní desce kuchyňské linky leží jakási odborná kniha, která má na obálce ženskou tvář s vlasy jako ohnivé jazyky a ústy otevřenými v hněvivém výkřiku.

Médeia: Žena skrytá za mýtem.

Frankie ví, že by měla báji o Médeii znát, jenže od studií už ji dělí několik desetiletí, a tak si pamatuje jen tolik, že se příběh točil kolem pomsty. Pod záložkou knihy je zastrčený dopis. Oznámení, že je adresátka od podzimu přijata na postgraduální studium na katedře anglistiky na Commonwealth University.

Další nesrovnalost, která Frankie vrtá hlavou.

Vrátí se ke dveřím na balkon, které jsou teď už zavřené.

Když je správce budovy pouštěl do bytu, byly otevřené dokořán a do bytu pronikal déšť se sněhem. Na dřevěné podlaze se pořád ještě lesknou kaluže vody. Frankie dveře otevře, vyjde na balkon a stojí tam, chráněná visutým balkonem o patro výš. Hluboko pod sebou vidí dvě auta bostonské policie, hypnotické blikání modrých majáků se odráží v oknech budovy na protější straně ulice. Ještě hodinu a bude už denní světlo, policejní vozy zmizí a skvrny na chodníku smyje déšť. Chodci nebudou mít ani ponětí, že šlapou po místě, kde před pouhými pár hodinami vyhasl život jedné mladé ženy.

Mac vyjde na balkon za ní. „Asi to byla hezká holka. Taková škoda,“ povzdechne si.

13

Studentka_OK.indd 13

30.03.23 11:59

„Škoda by to byla, i kdyby byla ošklivá, Macu.“ „No jo, jasně.“ „A zrovna ji přijali na postgraduál. Oficiální dopis leží na kuchyňské lince.“ „Sakra, fakt? Co se to těm děckám asi honí hlavou?“ Frankie se zadívá do stříbřitého závoje deště. „Na to se sama sebe ptám neustále.“ „Alespoň že tvoje holky mají všech pět pohromadě. Nic takového by nikdy neudělaly.“ Ne, to si Frankie skutečně nedokáže představit. Sebevražda je jistou formou kapitulace a její dvojčata jsou bojovnice, rebelky s železnou vůlí. Podívá se dolů na ulici. „Panebože, taková výška.“ „Já bych tam radši nekoukal, díky.“ „Musela být naprosto zoufalá.“ „Takže to hodláš uzavřít jako sebevraždu?“ Frankie dál upírá pohled dolů na chodník, snaží se přijít na to, co jí vadí. Proč jí instinkt našeptává: Něco jsi přehlédla. Ještě to nenechávej být. „Ten její mobil,“ poznamená. „Kde je?“ Někdo zaklepe na dveře. Oba se otočí a do dveří vstrčí hlavu strážník. „Detektive Loomisová? Je tu jedna její sousedka.

Chcete s ní mluvit?“ Na chodbě stojí mladá Asiatka, která jim vysvětlí, že bydlí ve vedlejším bytě. Soudě podle županu a žabek se nejspíš právě vyhrabala z postele. Každou chvilku pohlédne směrem ke dveřím mrtvé, jako by se za nimi skrývala nějaká nepředstavitelná hrůza.

Frankie vytáhne zápisník. „A vaše jméno?“ „Helen Ng. Psáno N-G. Studuju na Commonwealthu, jako ona.“ „Znala jste se se svou sousedkou dobře?“ 14

Studentka_OK.indd 14

30.03.23 11:59

„Jenom letmo. Nastěhovala jsem se do tohohle domu teprve před pěti měsíci.“ Zarazí se a znovu vrhne pohled na zavřené dveře. „Panebože, nemůžu tomu uvěřit.“ „Že spáchala sebevraždu?“ „Že se to stalo hned vedle. Až se to dozvědí naši, budou šílet.

Donutí mě, abych se vrátila domů.“ „A kde bydlí?“ „Jen kousek odtud, v Quincy. Chtěli po mně, abych šetřila a do školy dojížděla, jenže to by pak nebyl ten pravý studentský život. Není to totéž jako bydlet ve vlastním bytě a…“ „Povězte nám, co o vaší sousedce víte,“ přeruší ji Frankie.

Helen chvilku přemýšlí a pak jen bezmocně pokrčí rameny. „Vím jenom, že je – byla – v posledním ročníku. A že pocházela z nějakýho malýho města někde v Maine. Většinou byla dost potichu.“ „Neslyšela jste v noci něco neobvyklého?“ „Ne. Jenže mám rýmu, jak vidíte, takže jsem do sebe hodila pár benadrylů. A probudila jsem se až před chvilkou, když jsem zaslechla na chodbě policejní vysílačku.“ Helen se znovu podívá na dveře vedlejšího bytu. „Nenechala nějakej vzkaz, nebo tak něco? Nevysvětlila, proč to udělala?“ „A vy víte, proč to udělala?“ „No, je pravda, že před pár týdny vypadala dost v depresi, protože se rozešla s přítelem. Ale měla jsem dojem, že už se z toho dostala.“ „Co byl ten její přítel zač?“ „Jmenoval se Liam. Než se rozešli, párkrát jsem ho tu viděla.“ „Nevíte, jak se jmenuje příjmením?“ „To už si nevzpomínám, vím ale, že byli ze stejnýho města.

A že taky studuje na Commonwealthu.“ Vtom se Helen zarazila. „Volali jste její mámě? Už to ví?“ 15

Studentka_OK.indd 15

30.03.23 11:59

Frankie s Macem se po sobě podívají. Ani jednomu z nich se tenhle telefonát nechce vyřizovat a Frankie ví naprosto přesně, jak se z toho Mac vyvlékne. Jsi ženská a tyhle věci prostě umíš líp, zní jeho obvyklá výmluva. Mac nemá děti, a tak si nedokáže tak dobře jako ona představit, jak hluboký žal podobná zpráva vyvolá. Nedokáže si představit, jak těžké pro ni tyhle telefonáty jsou.

I Mac si dělal poznámky, teď ale od nich zvedne oči. „Takže její bývalý přítel se jmenuje Liam, je z Maine a studuje na Commonwealth University.“ „Přesně tak. Je taky v posledním ročníku.“ „Tak to by ho nemělo být tak těžké vypátrat.“ Mac zavře zápisník. „To je snad všechno,“ dodá a Frankie si umí moc dobře vyložit pohled, který na ni přitom vrhne. Rozešel se s ní přítel. Byla nešťastná. Co ještě potřebujeme? u

u

u

Opustili místo činu a Frankie potřebuje jet domů. Musí se osprchovat, dát si snídani, pozdravit se s dvojčaty – pokud jsou tedy už vzhůru. Na cestě do svého bytu v Allstonu se ale neudrží a trochu si zajede. Je to jen pár bloků a většinu dní se jí daří nutkání znovu se na ten dům podívat odolat, dnes ale jako by její subaru samo odbočilo z vytyčené trasy, takže najednou znovu sedí v autě naproti cihlovému domu v ulici Packard’s Corner, kde ještě pořád žije ta žena, a dívá se nahoru do oken v pátém patře.

Frankie ví, jak se ta osoba jmenuje a kde pracuje, i to, kolik dostala pokut za parkování. Teď už by ji tyhle údaje vlastně neměly zajímat, ale zajímají. S nikým jiným se o ně nepodělila – ani se svými kolegy na oddělení vražd, ani se svými dcerami. Ne, tyhle informace si nechává pro sebe, 16

Studentka_OK.indd 16

30.03.23 11:59

protože už sama skutečnost, že vůbec ví o její existenci, je zatraceně ponižující.

A tak Frankie tohoto sychravého dubnového rána sedí sama v autě a pozoruje bytový dům, ačkoli nemá žádný legitimní důvod, proč by měla, ledaže by chtěla sama sebe mučit. Všichni mají za to, že už se z té tragédie vzpamatovala a život jde dál. Její dcery dokončily střední školu s vynikajícími výsledky a v mezidobí, než půjdou na vysokou, jsou šťastné a daří se jim dobře. Kolegové z bostonské policie už před ní neuhýbají očima a nevrhají na ni soucitné pohledy. Ten soucit na tom byl nejhorší – že se na ni kolegové, dokonce i obyčejní strážníci, dívali s lítostí. Ne, její život se vrátil do normálu – nebo to tak alespoň působí.

Přesto je teď tady, opět sedí v autě na Packard’s Corner.

Z budovy vyjde jakási žena a Frankie rázem zpozorní. Sleduje, jak dotyčná přechází ulici a míjí její auto. Očividně nemá ponětí, že ji někdo pozoruje, Frankie si ale její přítomnost plně uvědomuje. Žena má světlé vlasy, a protože je chladno, je nabalená v černých legínách a bílé péřové bundě, která je natolik přiléhavá, že zdůrazňuje štíhlý pas a úzké boky. Kdysi, ještě před dvojčaty, mívala podobnou postavu i Frankie. To bylo před tím, než ji dostihl střední věk, než jí dlouhé hodiny strávené za stolem a spousta v rychlosti zhltnutých jídel rozšířily boky a nafoukly stehna jako balony.

Ve zpětném zrcátku Frankie sleduje, jak žena míří k nádraží. Napadne ji, že se vydá za ní. Má chuť se jí představit a navrhnout jí, že by si mohly civilizovaně popovídat, dvě ženy mezi čtyřma očima, třeba v té kavárně kousek odtud, jenže se nedokáže přimět vystoupit z vozu. Za svou dlouhou kariéru u policie vykopla řadu dveří, vypátrala několik vrahů a dvakrát se dívala do hlavně nabité zbraně, přesto v tuhle chvíli není schopná sama sebe přinutit, aby se s Lorraine Conoverovou, 17

Studentka_OK.indd 17

30.03.23 11:59

šestatřicetiletou prodavačkou s čistým trestním rejstříkem zaměstnanou v obchodním domě Macy’s, setkala tváří v tvář. Žena zahne za roh a zmizí jí z dohledu.

Frankie sedí zhrouceně v autě a ještě nemá dost energie na to, aby nastartovala, aby se vypořádala s dalšími hrůzami, které jí tenhle den ještě přinese.

Jedna mrtvá dívka bohatě stačila.

18

Studentka_OK.indd 18

30.03.23 11:59

PŘEDTÍM o tři měsíce dříve

Studentka_OK.indd 19

30.03.23 11:59

[2] taryn

Nikdo neví, že tu byla. A nikdo se to nikdy nedozví.

V půl desáté ráno by měli být všichni nájemníci ze druhého patra mimo domov. Abernathyovi z bytu 2A, kteří se k Taryn chovali otravně přátelsky, už určitě odešli do práce, on dělá na kontrolním oddělení městského úřadu, ona na úseku místního rozvoje. Ti dva doktorandi ze strojírenské fakulty z bytu 2B se už nejspíš někde ve škole hrbí nad notebooky. A blondýny z bytu 2C se už zřejmě oklepaly z obvyklé povíkendové kocoviny a odvlekly se na přednášky.

Byt 2D by měl být taky prázdný. Liam už touhle dobou určitě vyrazil na přednášku z ekonomie na opačné straně kampusu, kam je to odsud patnáct minut chůze. Po ekonomii ho čeká Němčina III, pak se neobědvá, nejspíš zajde jako obvykle do studentského centra a dá si tam obloženou bagetu s extra porcí jalapeños, a odpoledne ho čeká politologie. Taryn zná jeho rozvrh do nejmenších podrobností, stejně jako zná každičký centimetr jeho bytu.

Otočila klíčem v zámku, tiše zatlačila do dveří a vešla dovnitř. Byt byl větší a mnohem přívětivější než ta její ubohá špeluňka, kde smrdí plíseň a staré trubky. Když se zhluboka nadechla tady, cítila jeho. Sametově hebkou páru, která ještě 21

Studentka_OK.indd 21

30.03.23 11:59