0042750

Jan Lebeda

Medulínek

a vlaštovička Jůlinka Ilustrovala Veronika Balcarová

3

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 3

06.12.2021 9:31:17

Medulínek jde na výpravu

J

aro, léto, podzim, zima. Jaro, léto podzim, zima. Tak plynul čas a skřítek Medulínek každým rokem povyrostl o malý

kousek. Asi o takový, jako je muší nožička. Kdo neví, jak dlouhá 5

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 5

06.12.2021 9:31:18

je muší nožka, může si představit třešňovou pecičku. Tak o takový malý kousek Medulínek každým rokem vyrostl. Takhle pomalu rostou všichni skřítkové. Ovšem když vyrostou do potřebné výšky, žijí dlouho, dlouho, dokud je lidé nevyženou třeba kácením stromů nebo různými stavbami, jako jsou rozhledny, chaty, pozorovatelny a podobně.

Medulínek byl ještě malý skříteček, ale rozumu měl skoro jako dospělý skřítek. Však ho také jeho tatínek skřítek Medovníček bral všude s sebou a vyprávěl mu o lese, o loukách, o rybnících a o celé přírodě. Medulínek také rozuměl řeči všech zvířat a ptáčků, protože Medovníček s Medulkou ho vzali o půlnoci, když byl měsíc v úplňku, ke studánce v kapradí, ještě když byl úplně malý. Právě ve chvíli, kdy z mlhy nad studánkou vystupovaly víly, které tančily a zpívaly, se Medulínek ze studánky napil čisté vody a v potůčku, který ze studánky vytékal, si opláchnul obličej. Proto viděl i potmě a uměl se přeměňovat třeba v nějaké zvířátko nebo ptáčka, v kámen či strom, prostě v co potřeboval.

Jednoho dne se Medulínek rozhodl, že se podívá do míst, kde skřítek Medovníček bydlel ze všeho nejdříve. Tenkrát měl chaloupku v lese na kopci nedaleko prázdninové vesnice. Ale obča6

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 6

06.12.2021 9:31:19

né té vesnice se rozhodli, že na tom kopci si postaví rozhlednu.

Jakmile se to skřítek dověděl, honem chaloupku zasypal mechem, listím a chrastím a odcestoval jinam. Dobře udělal, protože jak hledal nové místo, potkal se s Medulkou a od té doby spokojeně žili spolu.

Medulka z té Medulínkovy cesty žádnou radost neměla, protože se obávala, aby se mu něco zlého nepřihodilo. „I jen ho nech, Medulko,“ dobrácky pronesl Medovníček. „Každý skřítek musí jednou procestovat celý les, ve kterém žije, aby všechno poznal a se všemi se seznámil. Hlavně mu dej na cestu skleničku medu, aby se vždycky posilnil, až pocítí únavu.

Všechno bylo domluveno a Medulínek s Medulkou a Medovníčkem se vypravili na stráň pod lesem, aby se pozdravili se včeličkami a zeptali se jich, jak se jim daří. Už z dálky byla cítit vůně medu, která vycházela ze všech úlů. Včely na ně neměly ale čas. Jenom vysvětlily, že mají spoustu práce, protože hned na prvním poli za lesem rozkvetl jetel červěňák, který jim dává mnoho nektaru na výrobu medu. Medulínek nevěděl, jak jetel červeňák vypadá, ale Medovníček mu slíbil, že hned jak se vrátí 7

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 7

06.12.2021 9:31:19

domů ze svého putování, navštíví to pole spolu. A také že latinsky se ten jetel jmenuje Trifolium incarnatum. Včeličky tedy žádné dlouhé řeči nevedly, ale když se dověděly, že Medulínek hned druhý den vyráží na dlouhou cestu, přály mu dobré pořízení a mnoho štěstí.

Bylo krásné, teplé počasí a sluníčko právě vycházelo, když Medulínek vycházel z chaloupky. Medulka ho políbila na čelo a Medovníček mu podal ruku jako dospělému skřítkovi. Na zádech měl tornu se skleničkou medu, s náhradními botami a náhradním tričkem, kdyby se náhodou zpotil. Celou cestu mu Medovníček vysvětlil už včera večer. Také mu poradil, aby si vzal s sebou hůl, o kterou se může opřít, aby se mu lépe šlo.

Malý skřítek se cestou pozdravil se všemi ptáčky, kteří většinou seděli na vajíčkách, nebo už zahřívali svoje mladé. Také se zastavil u mraveniště a přivítal se se svými kamarády mravenci.

Srnkám, jelenům a divokým prasatům se raději vyhnul, aby je nerušil. Ti byli zalehlí v houštinách a čekali, až se setmí, aby se vypravili na pastvu. Když uviděl ježka, raději se zastavil, aby se ho bodlináč nepolekal. Ale přece jen došlo ke zvláštní příhodě.

Už byl skoro večer, když se Medulínek potkal s jezevcem. Byl 8

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 8

06.12.2021 9:31:19

9

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 9

06.12.2021 9:31:20

to nějaký cizí jezevec, který se odněkud přistěhoval. Právě vycházel na lov, aby si opatřil něco k večeři. Jezevci totiž loví skoro potmě, tedy večer, v noci a brzy ráno. Čenichal, čenichal a zastavil se až u Medulínka. „A to se podívejme. Nějaký pinďulík tu na mě čeká a vypadá na to, že bych si na něm mohl pochutnat.“ „Dobrý den, pane jezevec,“ odpověděl Medulínek. „Já nejsem žádný pinďulík, ale skřítek Medulínek. Můj tatínek se jmenuje Medovníček a maminka Medulka. A k jídlu nejsem. Raději to ani nezkoušejte, nebo vás to bude bolet.“

10

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 10

06.12.2021 9:31:21

„Cha, cháá,“ zasmál se jezevec, „to by mohl říct každý a bolet to bude spíše tebe. Ale neboj se, dlouho to trvat nebude, protože já tě hned spolknu.“ Jezevec otevřel tlamičku, na nic nečekal a Medulínka schlamstnul. Jenže se nevšiml, že Medulínek se umí proměňovat. Ten rychle pošeptal: „V srdci lásky plamínek, ať je ze mě kamínek.“ Jezevec tedy kousnul do kamínku a zlomil si zub. Honem ten kámen-Medulínka vyplivnul a bědoval, až ho přišlo Medulínkovi líto. „Poslyš, jezevče, na mě se nezlob, já jsem ti říkal, že tě to bude bolet. Jdi stále tímhle směrem k šumavským lesům a ptej se, kde je Medovníčkova nemocnice pro zvířátka. Tam ti určitě pomohou.“ Potom už Medulínek na nic nečekal a šel dál svou cestou.

Za chvíli přišel k vykotlanému pařezu a usoudil, že by to bylo dobré místo k přespání. Místo prozkoumal a nakonec tady i ulehl.

Když otevřel tornu, aby se posilnil trochou medu, našel malý polštářek, který mu maminka Medulka do torny tajně vložila.

Usmál se, zavzpomínal a za chvíli už spokojeně oddychoval.

Ráno trochu zaspal, protože když vstával, sluníčko bylo už dávno na obloze. „Inu, půjdu rychleji a to zpoždění doženu,“ 11

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 11

06.12.2021 9:31:22

pomyslel si skřítek. Hůl vzal pořádně do ruky a bylo to, jako kdyby měl tři nohy místo dvou. V poledne přišel k řece, která měla hezkou modravou barvu. „Aha,“ pomyslel si, „to je ta řeka Modrávka, o které mi Medovníček vyprávěl.“ Rozhodl se, že si tady na břehu ve skrytu rákosí trochu odpočine a načerpá nové síly. Jak tak sedí a klíží se mu oči, najednou se těsně u břehu zavlnila voda. Z vody se na něj dívali dva kapři a Medulínek slyšel, jak jeden druhému říká kapří řečí: „Podívej se, Animuku, nějaký pěkně vypasený pinďulík. Co myslíš, byl by k jídlu?“ „No, pěkný je, ale jak ho dostat do vody?“ povídá druhý kapr, který se jmenoval Vašek. „Co kdybychom oba naráz mrskli ocasy a pořádně ho postříkali? Třeba jak by se otřepával, mohl by spadnout do vody.“ „Co pořád máte s těmi pinďulíky? Kdopak je u vás pinďulík, vy vodníci podvodníci?“ odpověděl jim skřítek. „Já jsem skřítek Medulínek a moje maminka je Medulka a tatínek Medovníček.“ „A pro tisíc komárů, to jsme tomu dali,“ litovali oba kapři svého jednání. „Tak tvůj tatínek je skřítek Medovníček? A co12

Medulinek a vlastovicka_text_22_10.indd 12

06.12.2021 9:31:22