Issuu

Norbert Brzkovský

Hvězda Afriky

Hans-Joachim Marseille Dramatický příběh legendárního esa

ÚVOD Německý stíhač Hans-Joachim Marseille rozhodně nesplňoval ideál árijského hrdiny. Nevojenským vystupováním, láskou k jazzu a problémovým chováním přiváděl k šílenství všechny nadřízené. Přesto se však stal hrdinou nacistické propagandy a byl i držitelem Rytířského kříže s dubovými rato lestmi, meči a brilianty. Za celou svoji kariéru sestřelil 158 nepřátelských letadel, všechna v boji se západními Spojenci, čímž se stal nejúspěšnějším pilotem bojujícím proti nim. Nejslavnějším dnem jeho kariéry se stalo 1. září 1942, kdy ohlásil neuvěřitelných sedmnáct vzdušných vítězství. Tomuto výkonu se žádný spojenecký pilot nikdy ani nepřiblížil. Události se chopila propagandistická mašinérie doktora Goebbelse. Marseille se stal hrdinou filmových týdeníků, jeho portrét zdobil obálky časopisů a v Německu ho znal úplně každý. Po válce však jeho sláva vyvolala zcela opačnou reakci a řadu pochybností o věrohodnosti jím dosažených vítězství. Po pár desítkách let od konce druhé světové války se však západní historici začali zajímat o německý systém uznávání sestřelů a zjistili, že je minimálně stejně přesný jako systém ostatních mocností, ne-li ještě přesnější. Z německé strany jsou k dispozici veškeré podrobnosti jako popis celé akce, časy a místa dopadu všech sedmnácti sestřelených nepřátelských letadel. Teprve nedávno byly zveřejněny i zá znamy spojeneckého letectva, které obsahují veškeré ztráty z toho dne, a je tedy možné Marseillovo tvrzení objektivně posoudit. Tato kniha se podrobně zabývá zejména Marseillovým největším úspěchem z 1. září 1942. Nechybějí v ní však ani další životní osudy Hanse-Joachima od počátku jeho kariéry až do jeho smrti koncem září 1942. Čtenář se nejspíš 5

Hvězda Afriky – Hans-Joachim Marseille

neubrání tomu, aby do určité míry nesympatizoval s tímto mladým pilotem, který dosáhl takových úspěchů a jehož po válce řada kolegů považovala za nejlepšího stíhače v historii. Přestože Marseille zřejmě nesouhlasil s holocaustem ani rasovou politikou třetí říše, bojoval za ni věrně více než dva roky, a nemělo by se proto zapomínat, na jaké straně stál. Na tomto místě bych rád poděkoval všem lidem, kteří se na tvorbě mé knihy podíleli a byli mi oporou. V první řadě bych chtěl moc poděkovat svému otci, Markovi Brzkovskému, který mě nadchnul pro leteckou tematiku a poskytl mi obrovské množství materiálů. Stejně tak bych velmi rád podě koval Otovi Jírovcovi za veškerou dobovou dokumentaci, kterou mi pomohl sehnat, a Janě Klakurkové za pomoc s pravopisem a veškerou její podporu. Část této knihy jsem již dříve použil jakožto svoji středoškolskou odbornou činnost (SOČ), a proto bych v neposlední řadě chtěl poděkovat za veškeré konzultace i Lence Brlicové a Ivě Kubištové. Norbert Brzkovský V Brně 25. listopadu 2020

Hans-Joachim Marseille ve slavnostní uniformě po udělení mečů k jeho Rytířskému kříži

Počátek kariéry Hanse-Joachima Marseilla

Hvězda Afriky – Hans-Joachim Marseille

Marseillův otec Siegfried Georg Martin (1887–1944) bojoval v první světové válce u letectva a během druhé světové války dosáhl hodnosti Generalleutnanta. Když se mu 13. prosince 1919 v Berlíně-Charlottenburgu narodil syn Hans-Joachim, vychovával ho velmi přísně, v duchu německých vojenských tradic jejich starého hugenotského rodu. Na to však zpočátku velice neduživý chlapec vůbec Mladý Hans-Joachim Marseille se nestačil a málem zemřel na chřipku. Ještě když byli Marseille a jeho mlad svými spolužáky ší sestra Ingeborg děti, jejich rodiče se rozvedli. Hans-Joachim poté žil se svojí matkou a jejím novým mužem, po kterém také převzal jeho jméno Reuter. Na gymnáziu Prince Jindřicha v Berlíně-Schönebergu se projevoval jako nesmírně líný a špatný student. Před ma turitou však začal brát vzdělání velice vážně, odmaturoval se skvělým prospěchem a mimoto se alespoň na chvíli smířil s otcem, po kterém opět přijal příjmení Marseille. Přesto se ale nadále s vojenskou disciplínou neztotožňoval a vždy miloval jazz, alkohol a ženskou společnost. I přes svoji povahu nakonec narukoval 7. listopadu 1938 jako Fahnenjunker (kadet) k Luftwaffe. Základní vojenský výcvik absolvoval v Quedlinburgu v Harzu a 1. března 1939 byl převelen k Luftkriegsschule 4 (4. letecká válečná škola) poblíž Fürstenfeldbrucku. Mezi Marseillovy spolužáky zde patřil jeho

Jedním z nejčastěji používaných cvičných letounů Luftwaffe byl Focke-Wulf Fw 44

Počátek kariéry Hanse-Joachima Marseille

budoucí spolubojovník Werner Schröer, který se také stal esem. Ten si ale tehdy Hanse-Joachima příliš neoblíbil, a i poz ději často vzpomínal na jeho kázeňské přestupky. Několikrát prý měl za své chování i zakázané vycházky, což ale často porušoval. Schröer vzpomínal rovněž na to, jak se jednou vrátil do jejich společné ubikace, kde namísto Marseilla našel jen vzkaz: „Vyšel jsem si, udělej za mě Flugzeugführerabzeichen, odznak pilota, který němečtí piloti dostávali prosím moji práci.“ Hans-Joachim Marseille byl velmi po ukončení základního pilotního neukázněný i ve vzduchu. Jednou se bě- výcviku hem výcviku odpojil od své formace, začal předvádět divokou akrobacii a „útočil“ na své kolegy, jako by to byl nepřítel. Za to byl prý doslova seřván svým velícím důstojníkem Hauptmannem Muellerem-Rohrmoserem, dostal dočasný zákaz létat a bylo odvoláno jeho povýšení do hodnosti Gefreitera. Krátce poté, co opět mohl usednout do kabiny letounu, během dlouhého cvičného letu přistál mimo letiště a zašel si za strom ulevit. Toho si všimli místní sedláci, kteří chtěli zjistit, jestli nepotřebuje pomoc. Když ale dorazili, již odlétal. Událost nahlásili a Marseille znovu nemohl létat. Flugzeugführerabzeichen, odznak pilota, tak získal až 1. února 1940. Stíhací výcvik ukončil u 5. letecké školy, ve které ho vyučoval například i druhý nejúspěšnější stíhací pilot Rakouska-Uherska z minulé války – Julius Arigi.

Německý cvičný dvouplošník Bü 133 Jungmeister

Hvězda Afriky – Hans-Joachim Marseille

Hptm. Julius Arigi Tento slavný stíhač se narodil 3. října 1895 v Děčíně a dětství strávil v Mariánských Lázních. V sedmnácti letech narukoval do rakousko-uherské armády a v listopadu 1914 dokončil pilotní výcvik. To už ale začala první světová válka a on nastoupil k Fliegerkompanii 6. V pátek 1. října 1915 musel nouzově přistát na nepřátelském území Černé Hory, kde padl do zajetí. Spolu s dalšími zajatci se brzy dostal k práci automechanika, při čemž se mu podařilo ukrást limuzínu, patřící čer nohorskému princi. V ní pak spolu s několika dalšími zajatci dokázal překročit frontu. Jen dvě hodiny nato, co se vrátil ke své jednotce, vy razil opět do akce k bombardovací misi. Zanedlouho byla jeho jednotka přeložena na jih – do Itálie. Když 22. srpna 1916 přišlo hlášení, že šest italských bombardérů útočí na přístav Durazzo, přihlásil se, že odstartuje. Nepodařilo se však sehnat pozorovatele-důstojníka, který by s ním v dvojmístném Brandenburgu C.I letěl. Proto když již byly Farmany příliš blízko, bez povolení vyrazil do vzduchu jen s poddůstojníkem. Přesto se mu podařilo něco neuvěřitelného – spolu s pozo rovatelem Johannem Lasim přinutil k přistání Na Marseillově výcviku tři Farmany a dva sestřelil. Z Arigiho se tak se podílel i druhý rázem stalo letecké eso! nejúspěšnější stíhač Koncem roku 1916 odešel k Fluggeschwa- rakousko-uherské der 1, u které létal na stíhacím letounu Hansa- monarchie Julius Arigi -Brandenburg D.I. Svého desátého sestřelu dosáhl 4. května 1917. Již v květnu přešel k Fliegerkompanii 41J. U ní ale nevydržel příliš dlouho kvůli osobním neshodám s velitelem Godwinem Brumowským. Proto opět změnil jednotku a nastoupil k Fliegerkompanii 55J. Zde létal na výborné stíhačce Albatros D.III, na které také dosáhl 17. listopadu 1917 svého 20. sestřelu. V dubnu 1918 byl znovu přeložen, tentokrát k Fliegerkompanii 6 na albánskou frontu, kde bránil Kotor proti britským bombardérům.

Počátek kariéry Hanse-Joachima Marseille

U nové jednotky však vydržel jen necelé dva měsíce a v červnu 1918 přešel k Jagdfliegerkompanii 1J, u níž setrval do konce první světové války v hodnosti Offiziersstellvertreter (důstojnický čekatel). Rakouské předpisy totiž nedovolovaly jeho povýšení na důstojníka. Do konce války se mu podařilo dosáhnout 32 sestřelů, čímž se stal druhým nejúspěšnějším rakousko-uherským stíhačem. Po rozpadu monarchie žil Arigi v Československu, kde začal podnikat v letecké dopravě. Na konci dvacátých let se přestěhoval do Vídně, kde se stal zalétávacím pilotem. S rostoucí oblibou nacistů začal s tímto hnutím sympatizovat. Po připojení Rakouska k říši nastoupil v hodnosti Hauptmanna k Luftwaffe a stal se leteckým instruktorem ve Vídni. Kromě Marseilla učil i ještě větší stíhací eso – Waltera Nowotného. Po pádu třetí říše odešel do ústraní do rakouské obce Seerwalchen, kde také 1. srpna 1981 zemřel.

V bitvě o Británii

Hvězda Afriky – Hans-Joachim Marseille

V sobotu 10. srpna 1940 se Marseille v hodnosti Oberfähnricha hlásil na letišti v Calais-Marcku v obsazené Francii u cvičně bojové staffel 1.(J)/LG 2. Původně se jednalo o útvar, který měl v bojových podmínkách testovat nové letouny a taktické postupy. V létě 1940 však už byla jeho původní role poněkud pozapomenuta a jednalo se o běžnou stíhací jednotku. Tou dobou jí velel Oblt. Buhl a ve výzbroji měla standardní stíhačky Luftwaffe té doby – Messerschmitty Bf 109E-1, E-3 a E-4. Již brzy ale začala jako jedna z prvních dostávat Messerschmitty Bf 109E-7. Tato verze byla vybavená závěsníkem na přídavnou nádrž, která umožňovala delší dolet. To se mělo brzy hodit, protože příští nepřítel se nacházel daleko za kanálem La Manche.

Messerchmitt Bf 109E V roce 1934 zkonstruoval mladý a nadaný Ing. Willy Messerschmitt dvoumístný sportovní letoun Bf 108A. Jednalo se o celokovový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou osádky. I když ho poháněl jen slabý motor, jeho výkony vzbudily velkou pozornost. Na podzim téhož roku začal Messerschmitt pracovat na podobně koncipované stíhačce a 28. května 1935 vzlétl první prototyp nesoucí označení Bf 109. Ze začátku ho poháněl britský motor Rolls-Royce Kestrel o výkonu 695 koní, ale už v lednu příštího roku byl hotov prototyp Bf 109V-2 poháněný agregátem Jumo 210 A o výkonu 680 koní. První letouny Bf 109B-1 přišly v únoru 1937 ke stíhací gruppe II./ JG 132 Richthofen. Létaly rychlostí 460 kilometrů za hodinu a ve výzbroji měly dva synchronizované kulomety ráže 7,9 mm v přídi. Třetí zbraň tohoto typu se ze začátku montovala mezi bloky motoru a pálila dutou hřídelí vrtule. Zpětný ráz však poškozoval motorové lože a zbraň se navíc při střelbě přehřívala a zasekávala. Od montáže se proto později upustilo. Letouny rovněž nesly radiostanici FuG VII. Vyrobilo se jich celkem 341 kusů. Už v létě roku 1937 přišly ke stíhací gruppe I./JG 132 první Messerschmitty Bf 109C-1. Ty poháněl motor Jumo 210 G o výkonu 700 koní. Hlavně však měly výzbroj posílenou o dva kulomety umístěné v kří-