0042737

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 5

Válka s vlky

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 7

Tento příběh mi vyprávěl přítel P. J. Souhlasil, abych ponechal vyprávění v první osobě, ale požádal mě, abych v zájmu jeho bezpečí i bezpečí dalších aktérů děje raději změnil jejich jména.

Někdy bývá člověk člověku vlkem.

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 9

ěkdy začátkem letošního podzimu na firemní telefon mého nakladatelství zavolala jakási žena. Představila se jako Věra Svatá a požádala mě o schůzku.

Obvykle takové návrhy odmítám a odkazuji budoucího klienta na webové stránky. Nechci zbytečně marnit čas setkáními se vzrušenými grafomany, z jejichž posedlé naléhavosti vydat vlastní knihu jde často až strach.

Věra Svatá na první poslech do té skupiny zájemců o nesmrtelnost nepatřila. Zjistila si, že jsem jediným nakladatelem v našem společném okresním městě. Sama teď pobývá ve vesnici v chráněné krajinné oblasti Skalní město, vzdálené jen třicet kilometrů severně. Chtěla by vydat Deník své maminky. Tečka. Žádná další vzletná ujištění o nezpochybnitelné kvalitě textu a davu čtenářů, kteří na knihu čekají. Možná proto jsem k setkání svolil. Sejdeme se zítra v poledne v Zámecké restauraci. Mám to přes ulici a stejně tam denně docházím na oběd.

N

Vesnici Křenovou, kterou Svatá uvedla jako svou současnou adresu, jsem dobře znal od svých jinošských let.

Byla to krajina našich víkendových a prázdninových čundrů, kdy se řinčivý zvuk kytar odrážel od pískovcových věží a vracel se nám ozvěnou jako druhý hlas. Rád si po9

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 10

A L E š D O S TÁ L

slechnu, co je v kraji mého mládí nového, i když se obávám, aby rukopis nabízeného Deníku nebyl obdobnou přesládlou přírodní lyrikou, jako básnická sbírka mé ženy Aleny Slunce usíná ve skalách.

Tak prý ho viděla, když jsme se kdysi dávno vtěsnali do jednoho spacáku na březích řeky Metuje a na dobrou noc nám ze skal houkal výr.

Když potom Alena svou sbírkou obeslala všechna známá nakladatelství a nejčastější odpovědí jí bylo mlčení, rozhodl jsem se, že jí knížku vydám sám. Určitě je lepší, když žena po padesátce propadne lyrické imaginaci než alkoholu.

S mou praxí grafika v továrně na velké stavební stroje to nebyl problém. Stačil na to jeden živnostenský list, výkonný notebook a nakladatelská značka. Vymýšlel jsem ji, když jsem se z prvního patra našeho domu díval, jak mohutnému smrku v rohu zahrady prořídla koruna. Včera jsem si všiml, jak z něj prší zelené jehličí.

Bude to smrk.

Nakladatelství SMRK. Ochotných tiskáren bylo v té době možná ještě víc než dobrých pekáren, tak nebyl problém, aby na Vánoce vyšla padesátistránková knížečka.

Věra Svatá dorazila na dvůr restaurace současně se mnou.

Já pěšky, ona modrým pickupem Toyota Hilux. Když na jemném štěrku nádvoří skřípavě dobrzdila pod korunou mohutného mléčného javoru, ten na ni leknutím pustil několik velkých hnědočervených listů. štíhlá, o něco vyšší než já, asi pětačtyřicetiletá žena, s volně rozpuštěnými polodlouhými tmavými vlasy mi rázně podala ruku, ačkoliv jsem mohl být někdo úplně jiný. „Dobrý den, pane Jando…“ 10

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 11

VÁ L K A

S V L KY

Sama navrhla, ať zůstaneme venku u jediného stolu, i když se zvedl jemný větřík a na hlavy nám shazoval kolébavě se snášející, hluboce vykrajované javorové listy.

Seděl jsem pod větrem a náhle jsem ucítil zvláštní živočišnou vůni, která mi připomněla chlév mé babičky. Asi jsem u toho musel znatelně svraštit nos, protože naproti sedící Věra si toho všimla a přičichla si k rukávu kostkované flanelové košile. „To smrdím asi já,“ řekla bez studu, „ráno jsem vyháněla ovce a nepřevlékla se…“ Za pět let fungování nakladatelství, které se postupně stalo mojí samostatně výdělečnou činností, jsem poznal spoustu lidí. Přezrálé básníky, rozjívené autorky erotické literatury, nebo myslivce, kteří si mysleli, že každý záznam v loveckém zápisníku z nich učinil spisovatele.

Dosud mě ovšem neoslovila žádná chovatelka ovcí. Zřejmě jsem v té chvíli vypadal dosti bezradně, protože se rychle vrátila k předmětu naší schůzky. „Do konce roku bych ráda nechala mamince vydat knihu.“ „Předpokládám, že vám je jasné, že vydávám knihy na klíč,“ řekl jsem a pro jistotu rutinně zopakoval to, co si mohla přečíst na webové stránce mého nakladatelství.

Náklad si určí sama, knihy zůstanou jejím majetkem, já zajistím nabídku hlavním distributorům a za to si vezmu deset procent z prodejní ceny, za grafickou úpravu k tisku včetně odměny jazykovým korektorům požaduji dvacet pět tisíc. Tuto částku prosím předem, zbytek po kalkulaci ceny výroby, vychrlil jsem dobře naučená pravidla.

Dosud jsem měl štěstí, že jsem nemusel žádnou z vyrobených a vydaných knih číst, protože jazykoví korektoři mi za zvláštní úplatu potvrdili, že obsah není pornografický ani nepodporuje žádnou nežádoucí ideologii.

11

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 12

A L E š D O S TÁ L

„Není problém, mohu zaplatit hned,“ řekla a začala prohledávat kapsičky své zelené vesty. Z jedné, zamčené zipem, vytáhla svazek bankovek a z další černou flešku. „Nechcete se na to podívat?“ zeptala se a ukázala na brašnu notebooku, který jsem jaksi automaticky vzal s sebou.

Někdy čekání na oběd využívám k lámání textů, protože výhodou mého podnikání mimo jiné je, že ho mohu provozovat kdekoli. V Náchodě, jako na Srí lance. Jenom abych to nemusel číst nahlas, polekal jsem se teď, protože jsem si vzpomněl, jak jsem tak musel předčítat manželce její básně.

Počítač naskočil a otevřel vložený wordový text. Bez jména autora, titul evidentně dopsán dodatečně jiným druhem písma.

Válka s vlky.

Dobrodružnou literaturu jsem mezi padesáti vydanými tituly ještě neměl. Vím to zcela jistě, protože jsem svým autorům pomáhal s anotacemi jejich výtvorů.

Textu je nějakých sto dvacet stran písmem velikosti 18, listuji kolečkem myši. Zastavím někde na třicáté straně a s náhlým zaujetím čtu: … pomalu objíždím kamenici uprostřed pastviny, tam, kde jsem vlka poprvé zahlédla. Nechci jet blíž, jsem snad třicet metrů daleko. Jsou dvě hodiny odpoledne, třináctého května, slunce stojí nad hlavou. Najednou zahlédnu tři vlčí hlavy, vlci sedí klidně jako odložení psi a otáčejí se za mnou… V jasném vzduchu je slyšet vláček, jedoucí podél Metuje do Adršpachu…

„Promiňte?“ obrátil jsem se na společnici, která mezitím na stole rovnala hromádku dvoutisícových bankovek, „to je příběh z Kanady?“ 12

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 13

VÁ L K A

S V L KY

Chtěl jsem ještě dodat, jak vtipně autorka transponovala místo děje z neznámé divočiny do naší milé, civilizované krajiny. „Ne, z Ameriky,“ řekla Věra věcně a přes stůl mi podala sedm bankovek s tím, že zbytek pošle obratem na účet.

Vzpomněl jsem si, že se tak podobně říkalo jednomu údolí u levostranného přítoku Metuje, řeky s nejlibozvučnějším názvem mezi řekami. Právě tam jsme jezdili nejraději tábořit pod jednu pískovcovou věž. Říkalo se jí Voják, protože vypadala jako postava s přilbou na hlavě.

Chtěl jsem se zeptat, jestli to místo nezná, ale Věra se podívala na hodinky a polekaně vyskočila. „Nezlobte se, ale já budu muset jet… mám to třicet kilometrů, někdy se stane, že přijdou i ve dne.“ „Kdo?“ „Vlci…,“ odpověděla a naskočila do svého pickupu.

Rozjela se tak prudce, až od kol odlétl štěrk a měl jsem štěstí, že mi nějaký kamínek nevlétl do pusy, kterou jsem nechal údivem otevřenou, dokud modré auto nevyjelo ze zámeckých vrat.

Těšil jsem se, že se k Válce s vlky vrátím hned odpoledne, ale nemohl jsem. Žena mě nepustila ke slovu ani k jiné myšlence hned po návratu z práce. K třicátému výročí našich toulek Skalním městem dopsala další básnickou sbírku. A samozřejmě ji musím vydat zase k Vánocům, protože mi chce jeden výtisk věnovat pod stromeček.

Celý nakřivo, pomyslel jsem si, ovšem Aleně jsem radostně přikývl. Tentokrát nechám vyrobit tak maximálně sto kusů. Ještě máme plný šuplík rozkládacího gauče Slunce usíná ve skalách, protože sklep je vlhký a na půdě jsou myši.

13

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 14

A L E š D O S TÁ L

„Máš to v e-mailu,“ políbila mě žena a šla psát třetí sbírku.

Nové e-maily přišly dva, první byl oskenovaný příkaz k úhradě na doplatek od Věry Svaté, druhý od ženy jen jako příloha.

Noci nad Metují.

Pouhých třicet stran, brožovaná výroba vyjde na nějakých patnáct tisíc korun, rád je dám ženě jako dárek, když za to dostanu jeden podepsaný výtisk pod stromeček. Hlavně že to nemusím číst.

Rychle ale hledám v kapse flešku Věry Svaté, protože oba rukopisy mají něco společného. Krajinu. Nedočkavě čekám, až se soubor otevře, a po dlouhých letech jsem natěšený jako čtenář rozečtené detektivky. Ta Svatá si zvolila zvláštní žánr přírodní sci-fi, přemýšlím. Umístit vlky do turisticky přecpané Broumovské hornatiny je i pro zkušeného autora fantastické literatury odvážný nápad. „Co čteš?“ zeptá se básnířka z vedlejšího pokoje. „Noci nad Metují…,“ odpovím a vím, že nelžu.

Rukopis Války taky tak podobně začíná.

Zatím tedy jen banálně, jako literárně už mnohokrát vykořistěný příběh útěku z města na vesnici. Hrdinka se po celoživotní práci v Geografickém ústavu, kde se zabývala tvorbou a ochranou krajiny, rozhodne prožít zbytek života v přírodě blízkém režimu a bude tvořit krajinu, kterou dosud vyráběla jen na papíře.

Prodá dům v atraktivní části Brna a s manželem se odstěhuje na chalupu v Křenové. S dostatkem počátečního kapitálu nakoupí pozemky a chovné stádo ovcí.

Přiznám se, že jsem úvodními stránkami deníku jen procházel. Zatím mi to připomínalo poezii mé ženy.

Slunce zapadající mezi věžemi Skalního města.

Nezapomenutelná a opojná vůně jejich prvního sena.

14

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 15

VÁ L K A

S V L KY

Nic proti lyrice, ale pokaždé, když na mě z textů, které jsem lámal do tisku, odněkud vyjuklo žhavé slunce, bledý měsíc, nebo nebe děravé hvězdami, rychle jsem spěchal dál.

Rychle posouvám děj kolečkem myši.

13. 4. 2017 Krásný jarní den, Aleš má svátek. Obvykle vstáváme v šest, ale dnes jsem si přivstala, abych mu nachystala k svátku snídani. A nechala ho spát. Tento týden jsme už začali pást naše východofríské ovečky, konečně po pěti letech stádo, na které se dá dívat. Čtyřicet bahnic a zatím třicet letošních jehňat.

Otevřu náš ovčín, který jsme zbudovali z bývalé stodoly, a pustím je na těch pět hektarů za stodolou. Ještě zapnout elektrický ohradník. Někdy si s úsměvem vzpomínám, jak jsme tady pracovníky chráněné krajinné oblasti museli před těmi pěti lety žádat o povolení pastevního oplocení buď trvalým, nebo dočasným oplocením. Jak nám přeměřovali jeho výšku, která nesmí být více než devadesát centimetrů, aby byla zajištěna průchodnost pro zvěř. Netušili, jak ráda na svých pastvinách uvítám srnčí a jelení zvěř. Možná ještě stále cítím stud za svůj podíl na studii o nutné likvidaci kozy bezoárové na Pálavě. Tenkrát v devadesátých letech jsem taky podlehla vlně tažení proti nepůvodním druhům fauny, dokud mi kdosi nevmetl do tváře, že nejen koza na Pálavě a kamzík v Jeseníkách nejsou původním druhem fauny, ale i Valaši by měli být vráceni na místo svého původu.

Do Rumunska.

Ovečky vyběhly radostně na louku, kde se postupně, jak je hladí slunce, otevírají pampelišky. Letošní jaro začalo velmi brzy… Tenkrát jsem si myslela, že odstraněním kozy bezoárové zachráníme biodiverzitu bylinných druhů. Když za pár let správa chráněné krajinné oblasti najímala pasáka i se stádem koz domácích, aby spásáním náletových dřevin na15

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 16

A L E š D O S TÁ L

opak biodiverzitu zachránily, styděla jsem se za sebe i za celý náš ústav… Už tenkrát jsme mohli vědět, že biodiverzitu Valašska zachránili Valaši a jejich ovce…

Rychle spěchám na další stránku.

Jak jsem z přečteného pochopil, autorka je erudovaná ekoložka a prozřela ze své dřívější militantnosti. Určitě by z ní měl radost i nebohý Josef Vavroušek, ale čtenáři chtějí děj. Děj a dialog. Chci rychle najít to místo, jak se za ní otáčejí vlčí hlavy, já bych začal právě tím, ale nalistoval jsem dubnový pátek.

Pátek, 14. 4. 2017 Můj muž Aleš se kolem poledne chodí dalekohledem dívat z půdního okénka do horní části pastviny, hlídat svého srnce.

Po dvou letech ho místní myslivci přijali mezi sebe, asi i díky tomu, že jsme měli v jejich honitbě přes padesát hektarů půdy. Letos si může střelit i srnce a právě jeden takový vhodný se nám chodí procházet mezi ovce v horní části louky. A právě v poledne, jako by chtěl na sebe upozornit.

Podívala jsem se z kuchyňského okna zrovna ve chvíli, kdy Aleš hlučně scházel z půdních schodů. Bylo zvláštní, že se všechny ovce stáhly až ke stodole, dokonce jehňata, která jinak skotačila v samostatném houfu ovčí školky, se najednou ukryla uvnitř stáda, kompaktního jako včelí roj. „Srnec nepřišel, ale tři ovce tam spí,“ řekl a podal mi dalekohled. Samozřejmě jsem přes ořech na konec pastviny nedohlédla, ovšem nedalo mi to, tak jsem se s tím emeritním profesorem matematiky vydala zpátky na půdu. Stačil jeden pohled. „Už jsi viděl spát ovce na boku s nataženýma nohama?“ obořila jsem se na něj a hned jsem se mu v duchu omlouvala.

16

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 17

VÁ L K A

S V L KY

To má za to, že dobrovolně opustil fakultu a své integrální počty, kde by ho nechali ve mzdě docházet do osmdesáti let.

To má za to, že se nechal přemluvit v šedesáti, aby se mnou v praxi pomáhal zachránit biodiverzitu pastvin v chráněné krajinné oblasti. Abych alespoň tak odčinila svoji Pálavu. „Promiň, Alešku,“ řekla jsem mu zadýchaně, když jsme běželi do kopce na konec pastviny.

Ovečky ležely na boku, vytřeštěné oči dokořán.

Zpočátku jsem nevěděla, co se stalo. Infarkt, napadlo mě pošetile, ale když jsem je pohladila po krku a nahmatala na něm dírku, tak jsem měla ještě hloupější vysvětlení. Píchly se o nějaký trn, jako v pohádce o Šípkové Růžence. Dodnes se směju své bezradné nezkušenosti. I tomu, jak jsme nerozuměli roční drsnosrsté foxteriérce Trixi, kterou jsem Alešovi koupila do jeho mysliveckých začátků v Křenové. Celou dobu kolem mrtvých ovcí kroužila s nosem u země, chvíli zaběhla až k lesu a vydávala jakési temné vrčení. Možná se jí i ježily chlupy na zátylku, ale v těch kudrlinkách srsti nebylo nic vidět…

Zazvonil mi telefon. Právě ve chvíli, kdy příběh nabíral spád, se tiskárna Optys z Opavy ptá, kolik budu mít objednávek do konce roku. Dodám e-mailem, odsekl jsem, protože jsem právě přemýšlel, co se těm jejím ovečkám asi mohlo stát a vůbec, jak to dopadlo. „Tak jaké to je?“ nevydržela to žena a za chvíli se zeptala znovu. Pro odpověď si přišla až do dveří mého pokoje. „Napínavé…,“ odpověděl jsem a pro jistotu přivřel obrazovku notebooku. Na redakční práci potřebuji klid a soustředění. „Jistě,“ řekla omluvně, „nechám tě s tou poezií samotného…“ 17

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 18

A L E š D O S TÁ L

Sobota l5. 4.

Ještě večer jsem se dopustila prohřešku proti pravidlům určených veterinární správou prostřednictvím centrální evidence hospodářských zvířat. Ovce jsme pohřbili na kraji lesa. Podle regulí jsem měla zavolat asanační ústav a nechat mrtvoly odvézt. Úhrada za tuto činnost by mi vůbec nevadila, ale spíše představa, že z našich oveček vyrobí nějakou krmnou směs. Vykopat hrob v kamenité půdě byl pro dva důchodce vysilující úkon. Ráno šel Aleš pustit stádo a přišel si lehnout zpátky. V devět nás probralo poplašné bečení. Tentokrát se na zelené louce bělaly dvě mrtvoly bahnic a jedno jehně, teď už s viditelně prokousnutým hrdlem. Jedna ovce měla otevřenou břišní dutinu a povytažené vnitřnosti. Druhá ještě chrčela, jak nabírala vzduch otevřeným hrtanem. Když jsem muže uprosila, aby něco udělal, vrátil se s kulovnicí a přiložil ji ovci k hlavě. Později se mi přiznal, že když mačkal spoušť, tak zavřel oči. Nikdy nic tak zblízka nezabil. Usmrtit na dálku prý není tak osobní.

Tentokrát jsem zavolala veterináře.

Doktor Kráčala s sebou za dvě hodiny přivezl dva mladé muže z Agentury ochrany přírody. „Doufám, že jste s ničím nehýbali?“ oslovil mě jeden z nich protektorsky.

Doktor Kráčala jen omluvně pokrčil rameny. „Jste už třetí případ tento měsíc.“ „Druhý, včera a dnes,“ zašeptal Aleš, ale naštěstí ho nikdo nevnímal.

Tenkrát jsem ani náznakem netušila, co tím případem myslí.

Mladí muži obíhali zdechliny podobně jako včera naše Trixi, dokonce jeden bolestivě zaklel, když se na okraji lesa omylem dotkl elektrického ohradníku. Za chvíli se ovšem vítězně vracel a v předpažené ruce nesl igelitový sáček. Strčil 18

válka s vlky.qxp_Sestava 1 12.11.21 9:28 Stránka 19

VÁ L K A

S V L KY

ten výkal pod nos doktorovi, a dokonce i mně, a potom se s kolegou začali objímat a nad těly našich mrtvých oveček tančit jakýsi vítězný tanec. „Jsou to vlci a nejméně dva, možná i tři…“ Dívali jsme se na ně s manželem ohromeně a mě v tom šoku dokonce napadlo úsloví, že se vlk nažral a ovce zůstala celá.

Kde by se tady, proboha, vzali vlci, když tu není v létě kde zaparkovat, kolik se sem cpe do skal turistů?

Náš veterinář oba křepčící mladé muže konečně představil jako magistry něčeho, ale hlavně jako nově utvořenou Vlčí hlídku Hnutí DuHa. Jsme už prý totiž třetí farma v okolí, kterou vlci poctili svou návštěvou. A podle jejich představ bychom k návratu původního druhu vrcholového predátora do naší fauny měli přistupovat mnohem zodpovědněji. „Tak proč je nesežrali,“ zeptal se můj muž, profesor matematiky. „Asi to zkoušeli, ale zřejmě jste je vyrušili,“ řekl mi ten se sáčkem hovna káravě, „vlci potřebují klid, protože patří do kategorie přísně chráněných živočichů,“ dopověděl druhý vlčí hlídač. „Zítra vyvěsíme transparenty a budeme ráno šeptat…, aby měli klid k žrádlu…“ „Nemusíte to zesměšňovat, když vám stát za škody přísně chráněnými druhy živočichů zaplatí,“ odpověděl nám tónem, v kterém jsem poznala svůj nekompromisně nesmlouvavý tón, kterým jsem před pětadvaceti lety vyháněla kozy bezoárové z Pálavy…

Zešeřilo se, okno mé pracovny zrudlo západem slunce.

Zvedl jsem oči od obrazovky a rozsvítil lampičku. Prozatím se to čte jako detektivka a děj má snad jedinou vadu, že je 19