0042718

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 3

Alena Damijo Češka v Anglii aneb T(r)ipy za všechny prachy

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 5

Věnování Drahé rodině za veškerou lásku, péči a podporu.

Mým českým a slovenským kamarádkám v londýně, s nimiž je radost (nejen) cestovat po Anglii.

Věnování prý nikdo nečte, a tak je tentokrát dále nerozvádím; šetříme papírem a tiskařskou černí, a kniha je tudíž o korunu levnější, než by jinak byla. Přesto si však neodpustím poslední řádek právě pro lidi, kteří věnování čtou, a je jim třeba líto, že jim nikdo nikdy nic do knihy nevepsal: pokud tedy čteš tato slova, věz, že jsou určena právě Tobě! krásný den a hezké čtení!

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 7

Úvod

Málokdo mi to kvůli trvalému bydlišti v londýně věří, ale jsem usedlý domácí typ, takový ten klasický introvert, který miluje rodinnou pohodu, hory knih, a nemá dvakrát velkou potřebu tahat se někam do tramtárie. přesto i mě začaly po čase „svrbět nohy“ (anglický idiom pro „dostat touhu cestovat“), a to v době, kdy děti trochu odrostly a mohli jsme bez zbytečných stresů vyrazit i dál než na hřiště za domem. Anglie je nádherná a rozhodně je v ní co poznávat a objevovat, jenže udělat si výlet za londýn bývá pěkně drahé, auto nemáme, a než dojet vlakem na druhou stranu Anglie, to je někdy levnější zaletět si do Čech.

Drbátko na svědivé nohy však jednoho krásného dne nečekaně přinesl manžel, když coby novopečený zaměstnanec státních drah obdržel rodinnou režijku na vlaky své společnosti a dechberoucí slevovou kartu na ty ostatní.

Tím se před námi otevřely nové, netušené cestovatelské možnosti, protože na druhý konec Anglie to najednou bylo nejen levnější než letenka do prahy, ale taky než tři zastávky autobusem londýnské MhD. nezbývá než litovat, že nemůžu být pořád v luftě a musím též chodit do práce, ale na druhou stranu i takový školní výlet s třiceti malými briťaty je někdy zážitek za všechny prachy!

•7•

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 9

Na západ a na jih (Bournemouth & Isle of Portland)

během studií v Olomouci jsem strávila dvě nezapomenutelná léta na Ukrajině, kde jsem pracovala jako dobrovolník mezinárodní organizace se sídlem v anglickém bournemouthu. pamatuju si, jak jsem to město s podivným a těžko vyslovitelným názvem hledala na mapě (v papírovém atlasu!) a jak mi připadalo snad ještě vzdálenější a exotičtější než ukrajinská Oděsa. pak jsem však v roce 2002 odjela „na rok“ do Anglie a nějak se tu pozapomněla, načež přišel ten slavný den, kdy k nám byl zaveden ne střídavý elektrický proud, ale nový způsob cestování. A manžel dostal kromě režijky i úžasný nápad, že bychom mohli vyjet někam na víkend, a prý kam bych chtěla. „Do bournemouthu, je tam skvělá písečná pláž!“ vykřikla jsem okamžitě. A aby si to náhodou nerozmyslel, hned jsem začala hledat ubytování přes portál, jehož jméno se ani neobtěžuju zmiňovat, protože mi neplatí za reklamní umístění produktu. poté už stačilo sbalit jen kartáček, pár svršků a z londýnské železniční stanice Waterloo vyrazit na jihozápad. O dvě hodiny později jsme vystoupili na nádraží dvousettisícového města v hrabství Dorset.

Dorset si mě získal už ve vlaku svou krajinou s roztomilými kopečky, šťavnatou zelení, líně se pasoucím dobytkem a zejména skalnatým pobřežím. vůbec se nedivím, že byl před několika lety zvolen nejlepším hrabstvím pro velkobritský život – i já měla chuť okamžitě vlítnout do nejbližší •9•

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 10

AlenA DAmijo

realitky a zakoupit si dům u moře. (zastavil mě až pohled na himálajské ceny nemovitostí a mariánskopříkopový stav našeho konta.) k hotelu to bylo pouhých dvacet minut cesty, tedy aspoň podle žlutého panáčka na google mapách, s nímž jsem cestu v pohodlí domova prošla už den předtím. nicméně putování v reálu bylo lehce zavádějící, protože trojrozměrný ráz dával budovám a ulicím doslova a do písmene jinou dimenzi, a já nejsem zrovna známá svými geografickými schopnostmi. Jinými slovy, trošku jsme bloudili. navíc se zatáhlo a začalo pršet, čímž se snížila viditelnost a vzrostla nervozita, a choť opakovaně navrhoval, abychom se někoho zeptali, kudy jít. Já si pochopitelně vážím jeho netypicky nemužské ochoty požádat někoho o radu, a jistě tím ani nechtěl naznačit, že nevěří mým schopnostem dovést nás do cíle…

Ale řekněme si na rovinu, že ve velkém městě s hotelem vedle hotelu je většinou jednodušší dopátrat se cesty k malému penzionku pomocí mobilní navigace než dotazováním se živého člověka. A též se musí vzít v potaz, že dnešní lidi už málokdy koukají na budovy a názvy ulic kolem sebe, protože neustále čučí do chytrého telefonu, a tím pádem blbnou a nevědí, kde co je.

Jen jsme se ubytovali, obloha se vytáhla a moře pod námi lákalo svým hučením k procházce po zlatavých písečných dunách. nadchly nás typické anglické plážové chatičky (beach huts), které mají funkci naší české zahrádkářské boudičky, jen v pobřežním stylu – schováte se tam před sluncem či větrem, převlečete do plavek, skladujete v nich matračku a šnorchl a v malé kuchyňce si uvaříte kávu.

Tyto domečky jsou většinou dřevěné, pestrobarevné či proužkované a stojí vedle sebe jak vojáci v řadě. chatičky • 10 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 11

ČeškA

V

Anglii

Aneb

T(r)ipy

zA Všechny prAchy

v bournemouthu se táhnou podél hlavní promenády, odstíny pomalu přecházejí jeden v druhý, a kdo má na sobě jednobarevné oblečení, může si u některé směle zahrát na chameleona – dokonale splyne s barvou pozadí. po pláži jsme došli až k bournemouthskému zábavnímu molu (Bournemouth pier), vystavěnému léta páně 1856, tedy v roce, kdy se narodil nikola Tesla, zemřeli k. havlíček borovský a J. k. Tyl, skončila krymská válka a pretorie se stala hlavním městem Transvaalu.

Dlouhá, do moře sahající mola se začala v anglických pobřežních městech a městečkách stavět už na začátku 19. století. Jejich původní funkcí bylo kotvení lodí, ale jak plynul čas, lodě se přesouvaly do prostornějších přístavů a mola začala nabírat spíše zábavnou funkci a zvětšovala se. Dnes na nich bývají pouťové atrakce, kavárny, restaurace a obchůdky, ale také takzvané arkády. To jsou hrací automaty, do nichž se házejí drobné měděné pence s cílem vyhrát buď další prachy, nebo nějakou umělohmotnou čínskou tretku, což je největší terno. Dodnes jsem neskutečně vděčná kolegovi, který kdysi s tímto legálním gamblerstvím seznámil během deštivé návštěvy brightonského mola i mé dcery, a ty jsou od té doby do zmíněné pochybné zábavy celé žhavé. nedaleko bournemouthského mola se nachází Oceanarium čili mořský svět zvířat. Miluju rybičky, tučňáky a tuleně, takže jsem tam takticky nasměrovala naše další kroky, a to i přesto, že choť trošku brblal pod vousy, že do akvária lezeme v každém městě. Argumentovala jsem však, že poznáváme krásu božího stvoření, a zároveň přispíváme k ochraně mořského světa; většina britských akvárií je totiž aktivní v záchraně ohrožených druhů a poraněných zvířat, a navíc působí i osvětově.

• 11 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 12

AlenA DAmijo

když jsme se loni s mou třídou učili o různých typech materiálů, zmínila jsem i problematiku jednorázového použití plastů a to, že často končí v mořích a oceánech, kde pak zabíjejí mořské tvorečky. Děti to zdravě vyděsilo, a tak jsme plasty studovali i nad rámec osnov a na chodbě školy vytvořili interaktivní nástěnku s rybkami plovoucími mezi odpadky. vybufetila jsem kvůli tomu koš ve sborovně a vyslechla si pár rádoby vtipných poznámek, ale velké věci je třeba něco obětovat. potom jsme se jeli podívat do londýnského mořského světa Sealife, který je v tomto aspektu obzvlášť aktivní. Moji šestiletí svěřenci tak získali informace z první ruky a po zbytek roku se mi o přestávkách průběžně chlubili, že si doma místo (hnusných jednorázových a zbytečných) plastových brček pořídili slámky papírové nebo že v obchodě přesvědčili rodiče, aby si místo igelitky koupili látkovou tašku.

Jedna maminka mi dokonce řekla, že když byli s dětmi u moře, syn vysbíral na pláži i odpadky, které nebyly jejich, a dcera tam zase objevila ve vodě plovoucí pytlík od brambůrků, a tak si ho strčila za ramínko plavek a doplavala s ním ke břehu, kde ho vyhodila do koše. byla šťastná, že tím určitě zachránila nějakou želvičku. chodit do akvária je tedy nejen užitečné a vzdělávací, ale ještě to zachraňuje životy.

Druhý den jsme se po hutné hotelové snídani anglického typu (smažené párky, slanina, vejce, rajčata, houby, jelítko, fazole a toust) odvalili na nádraží a vydali se dál na západ, do městečka Weymouth na Jurském pobřeží. když jsme totiž studovali, co je kolem bournemouthu zajímavého, padlo mé oko na nedaleký ostrůvek Isle of Portland, připojený k pevnině takzvaným tombolem. Doufám, že ne• 12 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 13

ČeškA

V

Anglii

Aneb

T(r)ipy

zA Všechny prAchy

jsem jediná, kdo netuší, co tombolo je. (Ale ta maturita ze zemáku! A za jedna!) Takže vězte, že se jedná o úzký pruh pevniny, který spojuje ostrov s kusem země. Tomu ostrovu se pak anglicky doslova říká „přivázaný“ – tied island.

Můj původní nápad přejít tombolo a dostat se tak až na konec portlandu, kde na skalách stojí noblesní maják, nebyl přijat s velkým nadšením, což je eufemický opis věty „nestát zrovna na písečné weymouthské pláži, rodina mě ukamenuje“. podle mapy to sice bylo jen slabých deset kilometrů, ale je pravda, že se ostrov před námi trochu ztrácel v dálce, a taky nesmím zapomínat na to, že jako bývalá česká skautka mám na rozdíl od své poměštělé rodiny trochu jiné představy o tom, co to je „kousíček cesty“. nakonec jsem byla sama ráda, že mě dotáhli na autobusovou zastávku, koupili mi lístek a vtlačili do zadního sedadla, protože to fakt byl flák cesty, a to linkáč ani nejel až k majáku a museli jsme ještě asi půl hodinu po svých. pobřeží však bylo tak úchvatné a rozmanité, že už neremcal nikdo a všichni jsme jen zírali na vysoké skály, do nichž narážely sytě modré vlny. Jsou místa, která se slovy nedají popsat, a i kdybychom se o to přece pokusili, nevystihnou všechnu jejich krásu a jedinečnost. Tohle bylo jedno z nich. Ta nádhera se musí zažít a vnímat všemi smysly, protože žádná lidská řeč ji nikdy nemůže zachytit a zvěčnit. procházkou po útesech jsme došli až ke špičce ostrova zvané Portland Bill. nestojí na něm jen jeden maják, jak jsem se mylně domnívala, ale ještě další dvě menší bílé světelné věže. Obě jsou z osmnáctého století, přičemž jedna slouží jako ornitologická stanice a ve druhé jsou apartmány.

Funkci světla v moři tmy tak má jen vysoká červenobílá svítilna, ve které se též ukrývá návštěvnické centrum. Mrzelo • 13 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 14

AlenA DAmijo

mě, že jsme prošvihli čas prohlídky, a nemohli proto na tento jednačtyřicet metrů vysoký maják vylézt, ale jistě to není poslední maják, který jsme na našich domovských britských ostrovech navštívili.

Aspoň jsme však poprosili nedaleko stojící paní, aby nám udělala společnou fotku. Těch totiž máme jako šafránu, protože jeden z nás vždycky fotí. A tak jsem se těšila na krásný snímek z rodinného víkendu s nádherným pozadím a v duchu už ho rámovala a věšela na stěnu. Že já té paní věřila a fotku si hned na místě nezkontrolovala! varováním mi mělo být už to, že se snažila vysoký maják fotit na šířku, a ještě k tomu proti světlu. Jemně jsem proto zasáhla, hezky ji poprosila, ať to vezme na výšku, a vložila zvěčnění rodinné pohody do jejích rukou. výsledek je zlatým hřebem rodinného alba. Spodní třetinu snímku tvoří písek a kamínky, v nichž se zřetelně rýsuje ženin temný stín. v pravé části zaclání můj batoh a manželova pohozená bunda, ve středu se vyjímá pár velkých šutrů a vlevo se tísníme my čtyři. Já se šklebím do slunce, choť zapomněl zatáhnout bříško, starší dcera esther má zavřené oči a mladší petrušce se tam už nevešel kus těla. Maják je na fotce sice hezky ostrý, ale chybí jeho vrchní část – ta nejdůležitější, která lodě bezpečně navádí do přístavu. zato však ta blankytně modrá obloha nad námi, ta se paní fotografce vysloveně povedla!

• 14 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 15

Nejslavnější anglické šutry (Stonehenge & Salisbury)

Mé mladší dítě začalo ve škole studovat dobu kamennou. když se o ní učíte v Anglii, musíte se samozřejmě vědomostně prohrabat i nejslavnější hromadou britských šutrů, a to tak detailně, že přitom nezůstane kámen na kameni. (zde si, prosím, nezapomeňte povšimnout slovní hříčky – dalo mi práci ji vymyslet! –, jakož i aluze na biblický text a píseň honzy nedvěda.) Já si vždycky Stonehenge spojovala jen s oslavami slunovratu a podvědomě mu tím přisuzovala i tajemný genius loci v prapůvodním nadpřirozeném významu tohoto spojení, a nad návštěvou jsem proto nikdy neuvažovala, protože tyhle věci nemusím. Taky mi to přišlo děsně daleko a nechutně drahé.

Teď jsem však s manželovou režijkou v kapse s překvapením zjistila, že z londýna je to vlastně jen, co by kamenem dohodil (slovní hříčka číslo dvě) a zbytek za osmdesát minut rychlíkem do Salisbury dojel. Tam se přesedne na dvoupatrový zelený autobus zvaný Stonehenge Tour, a ten šutrochtivce doveze až na místo činu. nedávno jsme se navíc stali členy charity English Heritage, která spravuje spoustu anglických památek, včetně kamenných megalitů, a díky tomu jsme měli i sem vstup volný. nebýt tedy předraženého autobusu, byl by výlet takřka zadarmo celý, ale my jsme se s dcerami rozhodly být vděčné za každou ušetřenou libuši a nebýt hnidopišky. (Ale stejně, skoro třicet liber za několikakilometrovou cestu autobusem? nenažranci!)

• 15 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 16

AlenA DAmijo

k návštěvě jsme si zvolily výjimečně horký zářijový den, a chudák řidič linky Stonehenge Tour se potil už v deset ráno, kdy jsme stanuly ve frontě před autobusem. Těžko však říct, jestli to bylo vedrem, nebo tím, jak neustále dokola opakoval ty samé základní informace, vyvěšené v několika jazycích na velké ceduli přímo na zastávce. Jednu chvíli jsem ho dokonce přistihla, jak při diskusi s nechápavou turistkou protáčí panenky, a to je u klidných anglických řidičů téměř ekvivalent masivního hysterického záchvatu předcházejícího spáchání trestného činu. následně se obořil na mě, že jsem požádala o jízdenku pro jednoho dospělého a jedno dítě místo dvou dětí, což bylo poděkování za to, že jsem ho decentně upozornila, že mi účtuje méně, než by měl. Trochu ale roztál, když jsem mu pak s úsměvem řekla, že mu tuhle práci fakt nezávidím, a upřímně popřála hezký den. Jako člověk, který často organizuje výlety nebo celoškolní akce, se totiž dokážu dost dobře vžít do stresu muže, který pořád dokola vysvětluje totéž a řeší blbosti. notabene když mu tam ještě zavedli pochybný platební systém, který umožňuje použít do třiceti liber kartu, ale od třiceti nahoru jen platbu hotově; jako kdyby v Anglii někdo nosil v peněžence víc než pět liber!

Moc se nám ale líbilo, že jsme všichni dostali modrá sluchátka a cestou poslouchali komentáře k tomu, co vidíme. ne tedy, že by bylo informací přehršel, i když co se mě týče, nebylo nutné úplně detailně rozebírat způsob středověkých poprav v Salisbury a krev cákající na čumily v prvních řadách. Mnohem víc bych třeba ocenila, kdyby vedle audio průvodce s devíti kanály, nainstalovaného na sedadle před námi, napsali, že číslo kanálu představuje jeden ze světových jazyků. Ušetřila bych si tím panické mačkání čudlíků a nepřišla o zbytek informací, jakkoli sporých – takhle teď • 16 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 17

ČeškA

V

Anglii

Aneb

T(r)ipy

zA Všechny prAchy

nevím o Salisbury skoro nic, pokud tedy nepočítám nechutné podrobnosti o hrdelních trestech. Ale výhled z prvního patra autobusu byl hezký, i když přesně nevím, co mysleli větou „cestující si mohou užít výhledy na zvlněnou krajinu wiltshirského hrabství“, protože nám to přišlo rovné jak těsto na linecké. Asi jsme zvlčilí rodnou šumavou a nedávným pobytem v Alpách.

To první, co návštěvník uvidí, když placatou krajinou wiltshirského hrabství dojede k návštěvnickému centru Stonehenge, je monstrózní parkoviště narvané osobními auty, o kus dál druhé velké parkoviště plně obsazené autobusy a nakonec nevěřícně zamžiká nad obrovskou frontou lidí dychtících vidět kameny v kruhu. Jedna fronta je pro lidi, kteří ještě nemají vstupenky, a ta druhá (větší) pro ty, kteří si prozíravě (?) zakoupili lístek on-line anebo jsou členy English Heritage. Čekání ale relativně rychle utíkalo a po patnácti minutách už jsme já i mé dcery vstoupily do interaktivní expozice, která má návštěvníkům Stonehenge přiblížit megality a prozradit jejich tajemný původ. na výstavě jsem se však opět dozvěděla jen to, že nikdo neví, k čemu vlastně Stonehenge původně sloužil, a byly jsme ujištěny, že už to zřejmě také nikdy nezjistíme – pohanské místo obřadních rituálů? chrám? pohřebiště? Jisté je jen to, že Stonehenge byl budován postupně v letech 3000–2000 před naším letopočtem a že kameny jsou postaveny a seřazeny v závislosti na poloze slunce; proto je na ně o letním a zimním slunovratu taková pěkná podívaná, neboť paprsky slunce procházejí mezi obelisky. Samozřejmě smůla, když v přelomový den lije jako z konve.

U pokladen, kde je strategicky umístěna i velká kavárna, stojí také neolitická vesnice, jež ukazuje, jak žili jeskynní lidé. Děti či dospělí, kteří se ještě ohnou a následně bez • 17 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 18

AlenA DAmijo

podpory vstanou, mohou vstoupit do miniaturního hliněného domečku a lehnout si na tvrdou proutěnou postel s kamenem místo polštáře. Siláci zase můžou zkusit popotáhnout jeden z obřích megalitů, jenž leží na kulatých kládách znázorňujících, jak se kameny dopravovaly až na současné místo. některé sem dotáhli až ze západního Walesu, to jest přes dvě stě padesát kilometrů! (Že se jim chtělo…) korunu naší západní pohodlnosti jsme nasadily tím, že jsme se z návštěvnického centra nechaly až k historickému místu samotnému – tedy kilometr a něco – odvézt kyvadlovým autobusem. na svoji obranu bych však ráda dodala, že bylo skoro třicet stupňů a ještě jsme chtěly projít Salisbury, a tak bylo třeba šetřit síly i čas. překvapilo mě, že Stonehenge je mnohem menší, než jsem čekala, a že ty balvany stojí u sebe blíž, než to vypadá na fotkách. chodit mezi nimi se nesmí, leda se zvláštním povolením po zavíracích hodinách, a tak se místo jen obchází v dostatečné vzdálenosti vyznačené malým tenkým provázkem. „Turistický kruh“ je zvnějšku ohraničený dalším provazem, za kterým se pasou ovce. na jednu stranu je škoda, že kvůli tomu nemůžete pořídit pěknou fotku oveček s kameny, na druhou stranu je ale zase milé, že nedupete v mazlavých bobcích a ovce se vám při focení nepletou pod nohama.

U pokladny jsme ještě předtím obdržely audio průvodce, který vypadal jako kříženec mezi vysílačkou a legendárním mobilním telefonem nokia 3210 z minulého století, a pak už jsme se přidaly k davu turistů, kteří střídavě fotili a tiše stáli s kouzelným sluchátkem u ucha.

Mě hned napadlo z přístrojů postavit vlastní megalit a vyfotit ho s opravdovými megality v pozadí. přišlo mi to kreativní, nápadité, neotřelé a veselé, a hned jsem se náru• 18 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 19

ČeškA

V

Anglii

Aneb

T(r)ipy

zA Všechny prAchy

živě dala do stavby, navzdory starší dceři, jež ucedila, že je to „trapný a dělám ostudu“.

Abychom nebyly trapné, pořídila jsem pak na žádost své rozumné náctileté dcery, která se vyzná v trendech, a je proto ohromně moderní a děsně cool, i několik opticky klamavých fotek typu držení kamenů v dlani, opírání se o ně rameny a podobně. prostě originalita s velkým O. Díky tomu jsme tam ale strávily aspoň tři čtvrtě hodiny, jinak bychom to obešly za deset minut. celkový dojem z pět tisíc let staré kulturní ikony velké británie bych proto shrnula slovy bratra Frištenského z cimrmanovy hry Dobytí severního pólu: „Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. když to srovnám třeba s tím výletem na kokořín – aspoň tam byly ty skály pískovcový, občerstvení… co je tady? prd.“ Ukázněně jsme se proto zařadily do zpáteční fronty na autobus, a protože zrovna přijížděly dva najednou, snažil se to pan pracovník důmyslně zorganizovat a držet tlačící se lidi za bariérami. Stejně jako řidič linkáče byl však i tento pán, navíc kdovíproč navlečený do černých kalhot a tlusté černé bundy, taky takzvaně hot and bothered (doslova rozpálený a usoužený, přeneseně šílený horkem), a dokonce jsem zaslechla, jak nahlas velmi sprostě nadává. To už je poslední výstraha před popravou, a tak jsme radši rychle vlezly do nejzazší části autobusu a oddychly si, když se zavřely dveře a my vyrazily. kyvadlo nás vyhodilo u zadních dveří obchodu se suvenýry, jenž zároveň představoval východ z návštěvnického centra – tento skvělý marketingový tah používá většina turisticky atraktivních míst v británii. koupily jsme si tradiční magnetku a šupajdily na zelený Stonehenge Tour, který právě přijížděl.

• 19 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 20

AlenA DAmijo

Řidič mezitím vychladl, sršel dobrou náladou, a dokonce se na jedné zastávce přišel zeptat i k nám nahoru, jestli nebudeme vystupovat; zrovna jsme dojeli na Old Sarum, místo bývalého hradu a salisburské katedrály. přestože je to prý historicky nesmírně významné místo, nebylo zde po starých budovách příliš stop, a i řidič nás ujistil, že tu uvidíme víceméně jen horkem spálenou trávu. za takovouhle reklamu by mu English Heritage asi nepoděkovalo, ale já jeho shrnutí ocenila. ve městě Salisbury, nedávno nechvalně proslaveném trávením ruských agentů novičokem, jsem chtěla navštívit slavnou katedrálu panny Marie. Mladší dítě kňouralo, že do žádného kostela nechce, a odmítalo dle mého názoru i vyložené architektonicko-historické lahůdky typu nejvyšší kostelní věž v celé británii (123 m), nejstarší fungující hodiny na světě, nejtypičtější ukázka raně gotické architektury v Anglii, největší křížová chodba na ostrovech, a – teď pozor – originál jednoho ze čtyř dochovaných exemplářů Magny charty! v reakci na má lákadla se petruška rozbrečela a řekla, že nechce do žádné katedrály ani na žádný hrad a že neví, co to ta Magna je, ale je jí to jedno a chce domů. Ovšem dětské menu v moderní pizzerii v jedné z pitoreskních středověkých uliček jí pomohlo změnit názor, a jak si potom užívala sezení na chladivých kamenných schodech pod velkým obloukovým stropem, zvedání středověkého meče, a zejména fontánu uvnitř katedrály, i když z té jsme byly uchvácené všechny. (proudící voda uprostřed kostela, kdo to kdy slyšel?)

Ani opovrhovaná Magna charta, která posloužila jako vzor ústavy pro USA, nezůstala k mé radosti bez povšimnutí. Dokonce jsem přitom zažila ten vzácný okamžik kli• 20 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 21

ČeškA

V

Anglii

Aneb

T(r)ipy

zA Všechny prAchy

du a míru, kdy se sourozenci nejen nehádají a nejdou si po krku, ale spolupracují, a to, když se péťa ve frontě na vstup do kukaně s listinou zeptala sestry, cože to ta charta vlastně byla. estherka jí bez jakékoli ironie z fleku podala poučný výklad o tyranském a zlém králi Janovi, který válčil s Francií a neustále zvyšoval daně, aby měl válku z čeho platit. Jeho baroni se ale roku 1215 naprdli a dali mu podepsat dokument zvaný velká listina práv a svobod (latinsky Magna Carta Libertatum), který omezoval jeho diktaturu a vnesl do vladaření první větřík demokracie.

Já si vždycky myslela, že to bylo jen nějakých pár programových prohlášení na pergamenu, ale jak jsem zjistila v Salisbury, jednalo se o velice hustě popsaný kus ovčí kůže pokrytý miniaturními písmenky s prakticky neexistujícími mezerkami mezi slovy. Takhle to na sebe lepit moje děti ve škole, tak je vyhubuju a dám jim to přepsat, ale vedlejší vitrínka mě poučila, že kůže i inkoust byly drahé, a tak se středověcí písaři snažili nahustit co nejvíce slov na co nejmenší prostor. v tomto případě měli nezáviděníhodný úkol nahňácat na mrtvou ovci šedesát tři článků pojednávajících o nezávislosti anglické církve, právu na důstojné zacházení a řádný soud, jakož i sjednocení váhových a měrných jednotek a podobné praktikálie. rozhodně tedy bylo v Salisbury na co se koukat a určitě nás to nadchlo víc než pět tisíc let staré kolečko nudných megalitů. Samozřejmě ale nechci působit negativně nebo o Stonehenge mluvit kriticky, je to přece jenom velká britská památka. Jenže jak by řekl Jára cimrman: „bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…“ zároveň však připomínám, že za balvany se těžce platilo, kdežto zajímavá Magna charta byla gratis.

• 21 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 22

AlenA DAmijo

* (Tímto děkuji paní docentce z Filozofické fakulty Univerzity palackého, která v mé šedé kůře mozkové položila základy latiny, a tím mi umožnila čas od času zamachrovat latinským výrazem a působit tak dojmem vzdělaného člověka. kdybych na základech bývala byla stavěla a na latinu se hned po zkoušce nevykašlala, mohla jsem si dokument přečíst i v originále. kostky jsou už sice vrženy – alea iacta est –, ale ještě není vše ztraceno, protože dum spiro, spero – dokud dýchám, doufám! Ostatně když si může přečíst vergilia v originále i skladník ve šroubárně, tak co bych si já jednou nemohla přelouskat celou Magnu chartu!)

• 22 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 23

Je libo koupel?

(Bath)

letos na jaře jsem cestovala prstem po mapě britských ostrovů a přemýšlela, kam bych se v nejbližší době ráda podívala, načež se můj ukazováček zastavil u čtyřpísmenkového města, jehož název v překladu znamená „vana, koupel, lázeň“. Ano, jednalo se o bath. Matně jsem si vybavila tradiční krásnou fotku města s lázněmi a projela internet, abych zjistila, co je v bath ještě zajímavého k vidění. Strýček google mě poinformoval, že v půlce září se tu bude konat každoroční festival estherčiny oblíbené spisovatelky Jane Austenové, a tak jsme si řekly „dočkej času jako husa klasu“ a odložily výlet na podzim s tím, že se na začátku nového školního roku aspoň budeme mít na co těšit. když už se přiblížilo datum zahájení slavností, nebylo navzdory dlouhému husímu čekání vůbec jisté, jestli pojedeme, neb jsem ochořela. S novými školními dětmi (z nichž některé své zelené nudle v lepším případě olizovaly, v horším utíraly do ubrusů na stolech či sedaček ve čtecím koutku) jsem dostala i velkou dávku nově zmutovaných virů a bacilů, proti nimž jsem ještě neměla vybudovanou rezistenci. Ti v mém nosu okamžitě uspořádali párty, lehce zvedli tělesnou teplotu a následně se s nadšením přesunuli do hrtanu. Tam rozjeli laryngitidovou diskárnu, která mě zcela připravila o hlas. nemoci mluvit (a ještě k tomu mít ucpaný nos a cítit se pod psa) je nepříjemné samo o sobě, natož když máte ve třídě třicet malých dětí, které ještě neznají rutinu, pravidla • 23 •

češka v anglii.qxp_Sestava 1 17.10.21 8:45 Stránka 24

AlenA DAmijo

a na vaše skřehotavé šeptání se dokážou soustředit jen půl minuty. něco podobného se mi stalo jen jednou v životě, a optimisticky jsem se domnívala, že to druhý den přejde, zvlášť s domácím bio medem a speciálními pastilkami z lékárny.

Druhý den jsem skutečně změnu pocítila, a to k horšímu. Třetí den už jsem ze zoufalství začala googlovat na českých i britských portálech všechny možné i nemožné babské rady a k večeři si po příchodu ze školy udělala pomazánku s pěti stroužky česneku. zajedla jsem ji pak čerstvým zázvorem – tak zle jsem na tom byla!

Ale viry odtáhly do věčných lovišť, a tudíž jsem i já mohla táhnout, a to do univerzitního města bath. Mladší dcera, která do Jane Austenové ještě nedorostla a římské lázně jsou jí ukradené, řekla, že se jí nikam nechce, a zůstala doma se svým otcem. Dříve bych ji nutila nebo byla smutná, že nebudeme spolu, ale než celý den poslouchat kňourání a kníkání, to radši každému po libosti. Manžel si navíc jistě rád připomene doby, kdy se o petrušku od jejích deseti měsíců až do tří let staral, a mohou spolu plnohodnotně strávit nějaký čas. (nejsem naivní, bylo mi jasné, že choť bude na telefonu a péťa na tabletu, ale minimálně spolu budou sdílet kvalitní wi-fi.) naopak estherka s nadšením sbalila svou ohmatanou kopii Pýchy a předsudku, kterou přečetla už snad stokrát, a přesto se u ní pořád nahlas řehtá, a vyrazily jsme na austenovský festival. Ten měla zahájit Grand Regency Costume Parade – velká promenáda asi pěti set lidí oděných ve stylu regentské éry.

Touto epochou se označuje desetiletí na počátku devatenáctého století, kdy byl Jiří iii. uznán nezpůsobilým vlády pro svou mentální chorobu a jeho syn Jiří iv. se stal • 24 •