0042713

MARCELA MLYNÁŘOVÁ

Chalupářkou z donucení

haluparkou_z_donuceni.indd 3

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ Marcela Mlynářová Text © Marcela Mlynářová, 2014 Illustrations © Tereza Budilová, 2014 ISBN 978-80-242-7796-7

haluparkou_z_donuceni.indd 4

19.10.2021 10:32:40

haluparkou_z_donuceni.indd 5

Tato knížka je věnována ženám, které zůstaly bez chlapa a nemohou se z toho vzpamatovat.

19.10.2021 10:32:40

NEŽ JSEM ZAČALA ROZUM BRÁT Tři rodiče Kdyby mi vědma na prahu dospělosti oznámila, že mým největším koníčkem bude chalupaření, ihned bych ji zařadila do skupiny majitelů podvodných živností.

Patřila jsem v té době k bouřlivě žijící zlaté pražské mládeži, mou prioritou byl bezstarostný společenský život a nic jiného, než kam půjdu a co si obléknu, mě nezajímalo.

Vyrůstala jsem na břehu Vltavy ve vilce s velkou zahradou stojící mezi plovárnou a vodáckými kluby. Bylo to romantické místo, které nám umožňovalo od jara do podzimu pohybovat se v plavkách a od zimy do jara vyjíždět na bruslích až k Berounce.

Rodinná vilka měla tvar atypického objektu s hlavní dvoupatrovou budovou a patrovým křídlem vybíhajícím do zahrady. Celý pozemek byl obestavěn vysokou kamennou zdí, která v průběhu let obrostla hustým břečťanem. Písčitý dvůr, lemující hlavní budovu a prostornou terasu s výhledem

haluparkou_z_donuceni.indd 7

7

19.10.2021 10:32:40

Marcela Mlynářová

na Barrandov, oživovaly podél zdi osázené lískové keře a velkokvěté šeříky. Jedinými vysokými stromy, které v období veder poskytovaly chladný stín, byly statná lípa a dekorativní bříza, jejíž půvab byl zapomenut, když na konci jara otevřenými okny přinášel vítr do pokojů stovky z koberců obtížně odstranitelných semínek. Z parku před vchodem do plovárny Mlýnek přesahovaly přes zeď větve obrovitých akátů, které od května pokrývaly celý dvůr vatovými chomáčky.

Zahrada byla za dřevěným plotem s vrátky. Byl to vlastně ovocný sad, který čas od času obohacoval malými záhony někdo z rodiny ve snaze cosi vypěstovat. Předpověď vědmy by neměla pro mne ani dědičný základ, neboť všechny pokusy příbuzných ztroskotaly, zaplevelené záhony byly rozhrabány a znovu osety trávou.

V patrovém křídle žili matčini rodiče, tedy dědeček s babičkou, v jejichž prostorném obývacím pokoji s velkým jídelním stolem, nablýskaným klavírem a portréty předků se odehrávaly i všechny rodinné oslavy. V přízemí hlavní budovy bydlel matčin bratr se ženou a dětmi, první patro a podkroví obývala naše rodina. Bylo nás pět. Otec, matka, sestra, já a otcův kamarád, z kterého se časem stal matčin přítel. To jsem se však dověděla až po mnoha letech. Do té doby to byl pro mne Pepa, po jehož původu jsem neměla důvod pátrat. Fakt, že mám tři rodiče, jsem považovala za zcela normální.

haluparkou_z_donuceni.indd 8

8

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ

Otec pocházel z Moravského Slovácka a v Praze zůstal po absolvování Právnické fakulty. Byl bezproblémový, společenský, sportovně založený, miloval víno i slovácké písničky, měl rád lidi a oni jeho.

Vychovával mě jako kluka a mimo jiné mne pravidelně brával na hony. Nejvíc jsem se těšívala na večery v loveckých chatách, kde myslivci dokázali vyprávět neuvěřitelné historky o získaných trofejích, jejichž velikost rostla úměrně s množstvím vypitého alkoholu.

Otec byl úžasný, ale jako manžel u domácího krbu se sklony ke kutilství ne příliš použitelný.

Jsem přesvědčena, že jeho ochota vzít Pepu pod rodinnou střechu vyplynula z dobře promyšleného plánu přesunout na něj všechny povinnosti. Za odměnu ale získal i všechna práva. Otcova vstřícnost a matčina přízeň ho vynesly na společenském žebříčku do pro něj nečekaných výšin a snad proto zůstal celé rodině oddán až do své tragické smrti.

Svou přítomností doplnil chybějící část rodinného soukolí a všichni byli spokojeni.

Matka byla krásná inteligentní žena s vrozenou noblesou, kterou nezlomily ani nepříznivé zásahy osudu. Prožila konfiskaci fabriky svého otce, po ročním manželství se synem chmelového magnáta ovdověla, poté ji ze zámku, kde žila, vyhnali i s dítětem – mou sestrou – bolševici a dva roky před mým narozením, kdy už byla znovu vdaná, přišla při havárii auta v pokročilém stadiu těhotenství

haluparkou_z_donuceni.indd 9

9

19.10.2021 10:32:40

Marcela Mlynářová

o syna. To byl zřejmě důvod mého rozmazlování a nesoudné tolerance.

Na rozdíl od otce se matka přece jen snažila učinit ze mne aspoň částečně svůj klon. Neuspěla.

Učitelka mnou nenáviděného klavíru mnohem víc času strávila tím, že mě honila po bytě, než předáváním informací, jak zabrnkat etudu, profesor angličtiny nevydýchával mé předčasné odchody, které jsem stroze odůvodňovala tím, že mě to nebaví. Trpělivost jim dodával neméně trpělivou matkou vyplácený honorář. Utratila hodně peněz, než zjistila, že pokud nebudou zájmové hodiny fyzicky náročné, nic a nikdo mě na židli neudrží. Zkrotil mě sport a klasický balet.

Matka nepracovala, což neznamená, že nic nedělala. Svého času jsme měli hospodyni, ale po jejím odchodu zůstala celá velká domácnost na ní.

Udržovat obrovský byt ve vzorné, až zbytečné čistotě, mít navařeno pro naše bezedné žaludky, ušít, vyprat, vyžehlit a k tomu všemu mě vychovávat a šlapat mi na paty muselo být tvrdým oříškem.

Dodnes nostalgicky vzpomínám na rozevláté záclony v bílé ludvíkovské ložnici prozářené východním sluncem, kam jsme přicházely se sestrou po probuzení za matkou a uléhaly do měkkých peřin, na velkou jídelnu plnou obrazů a krásného porcelánu s obrovskými americkými kamny na medvědích tlapách, jejichž ohněm prozářená slídová okénka dokázala při zhasnutém světle navodit takovou

haluparkou_z_donuceni.indd 10

10

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ

atmosféru, že jsme se sestrou jen mlčky ležely na koberci a nasávaly spokojenost s teplem domova.

Tyto černé hodinky byly nejpůvabnější v zimě, když okolí přikryl bílý sníh a komínem se proháněla meluzína. Byly to krásné časy.

Idylické prostředí mého dětství zlikvidovala stavba Barrandovského mostu, díky které měli rodiče s Pepou možnost seznámit se s „výhodami“ sídlištního bydlení. To už jsem žila v centru a sestra s rodinou ve Švýcarsku.

haluparkou_z_donuceni.indd 11

NEPOHRDEJME NOSTALGIÍ.

PŘINÁŠÍ, CO SE NIKDY NEVRÁTÍ.

11

19.10.2021 10:32:40

Otcové mých dětí Když minula puberta, matka si oddychla. To ovšem netušila, že nadcházející období bude mnohem horší. Přišel čas hledání partnera. A tak matčina jemná noblesní duše byla každým mým objevem dál zraňována, neboť z jejího hlediska co partner, to horor.

Muž dle mého dívčího vkusu musel být vysoký černovlasý opálený sexysvalovec se schopností bavit. Zkrátka – bomba ve společnosti. Ve své naivitě jsem si neuvědomovala, že stejně jako na mne působí dotyčný plnokrevník i na jiné ženy a tím, že je hýčkán, dál na sobě nepracuje a postupem času se stává značně omezeným. Tomuto typu mužů říkám nyní jednohubky. Jsou na jedno po­užití, nikoli pro život.

Větší želízka v ohni jsem měla tři.

První byl o osm let starší dentista ze slušné rodiny s profesionálním přístupem k ženám, což mi imponovalo. Dalším jeho koníčkem byla hudba. Když poprvé rozezvučel babiččino nablýskané křídlo melodiemi Čajkovského, měl mě na lopatkách. Mé dívčí srdce vzplanulo, ale stejně rychle ochladlo, když se z dentisty vyklubal žárlivý cholerik. To už bylo

haluparkou_z_donuceni.indd 12

12

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ

po zásnubách a ve skříni visel exkluzivní model svatebních šatů s vlečkou ze salonu STYL. Začala jsem se ho bát a věděla, že ho nechci. Svěřila jsem se otci, ten celou situaci probral s matkou, a protože oba tušili, že mi v následujících dnech půjde o život, byla jsem na kritickou dobu „uklizena“ mimo dosah. Na neuskutečněnou svatbu doplatila nakonec sestra mého snoubence po svém vyjádření, že se mi nediví. Skončila v nemocnici s tržnou ránou v obličeji. Jako památka na dentistu, kterého jsem již nikdy neviděla, zůstal v naší garáži velký pytel zubů a stomatologická lampa. Odcizené věci chtěl v budoucnu použít v soukromém podnikání.

Druhý byl velmi příjemný Rakušan, se kterým jsem se seznámila při výměnném zájezdu fotbalistů, kdy v Praze zastupoval vídeňský klub. Pravidelně přijížděl na víkendy a jeho oblíbeným místem se stal barrandovský Trilobitbar, dle jeho slov – s bezkonkurenčním šampaňským. Miloval mě, učil se česky a za pomoci slovníku psal dlouhé, komicky stylizované dopisy. Po půl roce mě požádal, abych se s ním zasnoubila, a já souhlasila.

Ve Vídni, kam se za účelem zásnub sjeli všichni jeho příbuzní, jsem své rozhodnutí změnila, zásnuby zrušila a vyděšené rodiče přinutila k okamžitému odjezdu. Jsem si jistá, že větší ostudu nezažili.

Důvodem rázného rozhodnutí byl pokoj mého přítele obložený zrcadly a sexuální exhibice, působící rozhodně jinak než uspokojivě.

haluparkou_z_donuceni.indd 13

13

19.10.2021 10:32:40

Marcela Mlynářová

Třetí byl opět o dost starší, nesmírně schopný inženýr, od kterého nabídka k sňatku nehrozila, protože byl ženatý. Svědomí mě nehryzalo, neboť on i jeho žena žili již svými vlastními životy. Velmi jsme si rozuměli a měli spolu holčičku. Daný stav mi naprosto vyhovoval, ale pro rodinu jsem se stala černou ovcí. Jako svobodná matka jsem se setkávala s negativní reakcí na každém kroku.

V období pro mne nejcitlivějším, kdy jsem vzala vážně výrok matky, že si mě nikdy nikdo nevezme, jsem se seznámila tentokrát s mladším hochem, který mou situaci bral se skvělou samozřejmostí, choval se nadmíru pozorně a vše nasvědčovalo tomu, že se zamiloval. Vyndala jsem z gauče před lety nepoužitý svatební model s vlečkou, na ruku vzala před lety použitý briliantový zásnubní prsten a vstoupila do svazku manželského. I když jsem tak učinila proti vůli rodičů, vystrojili mi svatbu odpovídající důstojností rodině, protože nejspíš usoudili, že ostudy bylo dost.

Všechny jejich argumenty proti výběru partnera se staly skutečností o tři roky později, kdy už jsem měla druhou dceru. Rozvedla jsem se a zůstala s dětmi v malém bytě, který se mi podařilo za pomoci matky vyměnit za velké prostory na úrovni u parku nad Václavským náměstím. Navíc mi strýc, matčin starší bratr, poté, co jsem mu vysvětlila zbytečnost dvou vozů, které vlastní, věnoval takřka nového fiata.

haluparkou_z_donuceni.indd 14

14

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ

Protože jsem dospěla k názoru, že v oblasti vyhledávání partnera jsem značně netalentovaná, rozhodla jsem se definitivně tuto kapitolu ukončit.

I když jsem s bývalým manželem měla (aby to zůstalo v rodině) ještě vytouženého syna, omezila jsem vztahy s otci svých dětí jen na přátelská setkání. Daná pravidla však dodržoval jen otec starší dcery.

haluparkou_z_donuceni.indd 15

I K MANŽELSKÉMU SOUŽITÍ MUSÍ MÍT ČLOVĚK TALENT.

15

19.10.2021 10:32:40

Chalupa u Popovic Od svých dvaceti osmi let jsem byla s dětmi sama a byla to pohoda, kterou nenarušovaly ani občasné finanční potíže. Ty pominuly okamžikem, kdy jsem začala dostávat pravidelné honoráře za profesi manekýnky.

Nikdy jsem nepatřila mezi maminy, které si v parku sdělují, kolik dítě vypilo, přibralo, pročuralo plen, jakou má stolici, zda manžel může či nemůže a jak často… Dny jsem trávila většinou tak, že jsem děti umístila dle věku do tašky, koše nebo sedačky v autě a jelo se ven. K rybníku, do lesa, na prohlídku hradů a zámků – prostě kamkoli mimo město. Někdy jsme zůstávali i přes noc.

Zase jsme začali jezdit na chalupu rodičů, která byla kousek za Prahou.

Jednou jsem tam týden pobyla s manželem a tchyní. Manžel velice rychle navázal přátelský kontakt se sousedem alkoholikem a od prvního dne s ním trávil čas od večera do kuropění. Pak do oběda vyspával. Já vybírala popel, topila, štípala dříví, nosila uhlí a vodu, vařila, prala, mezitím obstarávala vše nutné kolem dětí i tchyně a mlčky dusila vztek.

haluparkou_z_donuceni.indd 16

16

19.10.2021 10:32:40

CHALUPÁŘKOU Z DONUCENÍ

Když čtvrtý den můj drahý, roztomile žvatlající manžel vstal k prostřenému stolu, upozornila mě tchyně, že jsem omylem prostřela o talíř méně. „Bez práce nejsou koláče,“ pravila jsem co nejvlídněji a začala nalévat polévku. Tchyně zbrunátněla a mému manželovi přistrčila svůj talíř. Zeptala jsem se jí, zda skutečně nebude, a po záporné odpovědi slila polévku do hrnce. Jídlo nedostala ani ona, ani on.

Prvním autobusem odjela do Prahy. Jinak to byla nesmírně hodná ženská, leč postižená stejnou chorobou jako většina žen, které přivedou na svět pána tvorstva.

Od okamžiku, kdy se mi narodil syn, ji zcela chápu.

haluparkou_z_donuceni.indd 17

KONTAKT MATKY SE SYNEM NENÍ VZTAHEM, ALE DIAGNÓZOU.

17

19.10.2021 10:32:40

Ohrožený druh Dcery dorůstaly. Zatímco prvorozená, kterou bezmezně milovala a protěžovala má matka jako chudinku bez otce, byla velice mírná a klidná, druhá dcera měla náturu zcela opačnou. Pokud zmizela na chalupě z dohledu, znamenalo to, že se vyskytuje na střeše nebo v koruně stromů blízkého i dalekého okolí. Její povaze odpovídal i zevnějšek. Špinavá, odřená se skobami na kalhotech se obzvlášť vyjímala vedle své stále čisťounké sestry. Pravidelně přiváděla houf známých i neznámých dětí a mou matku k šílenství.

Když se narodil toužebně očekávaný syn, rodiče mi poslali do porodnice telegram znění: „Ten kámen, co nám spadl ze srdce, jsi musela slyšet až tam. Konečně víme, že jsi skončila.“ Mé štěstí nebralo konce, i když…

Už lékařka v poradně mě upozornila, že vývoj hochů je poněkud pomalejší. Měla jsem navíc možnost srovnávat. A skutečně. Déle nosil pleny, později chodil, později mluvil. U řady jeho vrstevníků jsem však viděla, že situace může být i horší. Když byl v pubertě, začala jsem se obávat, zda se u něj neprojevují známky určitého druhu abnormality.

haluparkou_z_donuceni.indd 18

18

19.10.2021 10:32:40