0042710

Halka Marčeková Ilustroval Jakub Cenkl

STRAŠIDÝLKA

1

Strasidylka_001-128_2020.indd 1

14.12.21 12:42

1. „To je nuda!“ prohlásila dvojčata Strašisliz a Strašibřečka. Byla ze sourozenců nejmladší, zato ale byla dvě, a to jim dodávalo sebevědomí. „Pojďme polekat alespoň Káju,“ navrhl otráveně nejstarší Strašihnát a zachrastil svazkem rezavých konzerv.

Strašimůra kvílivě zívla a Strašiharaši zakoulel očima: „No dóóóbře. Alespoň se trochu provětráme.“ „To bude ještě větší nuda!“ zabručeli jednohlasně Strašisliz a jeho sestra Strašibřečka.

Rozviklané dveře na staré boudě se zahradním nářadím zavrzaly a pět sourozenců vyhopsalo do noci a zamířilo ke strážnímu domečku pod hradem. Pootevřeným okénkem naskákali dovnitř a obklíčili chrápajícího dědu Káju, nočního hlídače hradní zříceniny. Strašiharaši vykouzlil na zdech

3

Strasidylka_001-128_2020.indd 3

14.12.21 12:42

z blikajícího světla noční lampy strašidelné stíny a dvojčata bleskově namalovala chudákovi Kájovi zeleným slizem vousy. Strašihnát zachrastil konzervami a Strašimůra strašidelně zavyla.

Dědeček konečně otevřel oči: „Zase vy? Že vás to ještě baví! A vůbec: strašidla nejsou!“ Pak se obrátil na druhý bok a spokojeně oddychoval dál.

Pět sourozenců vyšlo se svěšenou hlavou zpátky do noci. „Že prý nejsme. Ale vždyť my jsme! Doopravdy jsme!“ „Hu­‑húúú!“ ozvalo se nad nimi na větvi. „Ano, moji milí, jistěže doopravdy jste. Ale už dávno jsem vám říkal, že si své místo v životě musíte hledat. A ne trčet v boudě s nářadím a strašit starého Káju.“ „To se ti snadno řekne, Bubo Bubo, jenže kam máme jít?“ rozčiloval se Strašihnát.

4

Strasidylka_001-128_2020.indd 4

14.12.21 12:42

„Patříte do hradní zříceniny. Húúú!“ „Tam ale hrozně foukááá,“ zakvílela Strašimůra. „Jdeme spát!“ prohlásila jednohlasně dvojčata.

Velký výr zamával křídly: „Tak tedy dobrou noc, moji milí. A já si myslel, že byste se mohli trochu zabavit a nakouknout do stanu u lesa.“ „Do stanůůů?“ Strašimůra udělala radostí ve vzduchu salto. „U lesa?“ nevěřil Strašiharaši.

Výr pokýval moudrou hlavou: „Je plný lidských strašpytlů.“ Sourozenci na nic nečekali a s bujarým nadšením se rozběhli k lesu. Strašihnát vesele chrastil konzervami, Strašimůra pisklavě vyla a ostatní tři trénovali co nejstrašidelnější:

„BU, BU, BU!“

5

Strasidylka_001-128_2020.indd 5

14.12.21 12:42

2.

Beník opatrně vykoukl ze stanu. Ještě jednou se ohlédl dovnitř: „Mami, nešla bys se mnou?“ Máma s usínajícím miminkem Bětkou v náručí zavrtěla hlavou. „Táto, tobě se nechce?“ zkusil to Ben naposledy. „Ne. Jen jdi sám, už jsi velký.“ A tak Beník vykročil do noci a máma s tátou se na sebe usmáli. „Možná jsi přece jen měl jít s ním.“ „Jen ať se zocelí. Daleko určitě nepůjde. Doufám, že nám nepočurá stan, ha, ha.“ Beník, který se vlastně jmenoval Benjamin, ale nikdo mu tak neříkal, udělal přesně tři kroky směrem od stanu. Pak zůstal stát a zaposlouchal se do zvuků noci. Ze všech stran se ozývalo tajemné šustění a cvrlikání, v dálce zaskřehotalo nějaké zvíře.

Vlkodlak! napadlo Beníka, ale snažil se zůstat klidný. Vlkodlaci jsou jenom ve filmech a v počítačo-

6

Strasidylka_001-128_2020.indd 6

14.12.21 12:42

vých hrách. Ne ve skutečnosti. Chystal se rychle vyčurat, když vtom se v nedalekém houští objevila malá světýlka. Někdo ho sleduje! Určitě skřítci! Ne! Ti jsou jenom v pohádkových knížkách. Ne doopravdy. Světýlka vyletěla z houští a zakroužila kolem něj.

Beník si s úlevou vydechl. Jasně, to jsou přece světlušky! Užuž se chystal vběhnout zpátky do stanu, když najednou zaslechl za zády tiché „Bu, bu, bu!“.

Pak hlasitější „BU, bu, bu!“.

Beník se strachy nemohl ani pohnout. Vzápětí něco hrozně zaskřípalo, zakvílelo a ozvalo se opravdu pořádné hřmotné:

„BU, BU, BU!!!“

7

Strasidylka_001-128_2020.indd 7

14.12.21 12:42

„Ano, prosím, tady jsme, Bubákovi! Hledá nás někdo?“ vykoukl otec ze stanu a mhouřil oči do tmy. „Beníku, někdo na nás volal? Slyšels to?“ Beník jenom ztěžka vykoktal: „A­‑ano, slyšel.“ A rychle vběhl dovnitř. „Něco se vám zdálo,“ podotkla máma. „Kdo by nás tady asi tak hledal? Uprostřed noci, v lese, ve stanu?“ „Někdo z práce, například,“ zamumlal nepřesvědčivě otec.

Beník zalezl do spacáku, schoulil se do klubíčka a třásl se jako želé na jeho oblíbeném malinovém dortu. Chlapcův strach se měnil na průsvitné modravé mráčky, které proudily ven ze stanu jako pára za starou lokomotivou.

8

Strasidylka_001-128_2020.indd 8

14.12.21 12:42

Tam je, ukrytá v trávě, slastně vdechovala pětice spokojených sourozenců. A jak bylo jejich zvykem, když se jim něco povedlo, všichni se navzájem cvrnkli do nosu. „He­‑he­‑he. Slyšeli jste? Jmenují se Bubákovi!“ přerušil Strašihnát jako první ticho. „To je osůůůd!“ zavyla Strašimůra. „Dnešní noc se povedla!“ zhodnotil Strašiharaši. „Konečně byla legrace!“ uzavřela debatu strašidvojčata a s dojetím hleděla na modré mráčky, které stále proudily a proudily ze stanu… A stoupaly vzhůru k nebi.

9

Strasidylka_001-128_2020.indd 9

14.12.21 12:42

3.

Ze staré boudy s nářadím se ozýval koncert všech možných i nemožných podob chrápání. Strašihnát chrápal hluboko a rozvážně. Strašimůra vyla a kvílela.

Strašiharaši vydával podivné zvuky, jako když prská rozbitá žárovka, a dvojčata Strašisliz a Strašibřečka chrápala jednohlasně, a přitom střídavě hvízdala. Najednou však sladěný orchestr přehlušil jiný zvuk. Cosi hrůzostrašně zavrčelo, kovově zaskřípalo a blížilo se k nim.

„VRRR… VRRR… VRRRZ…“ Pět sourozenců polekaně vyskočilo. „Co je to?“ „Vrrr… Vrrr… Vrrrz!“ zaznělo znovu úplně blízko, až se bouda roztřásla.

10

Strasidylka_001-128_2020.indd 10

14.12.21 12:42

Strašidýlka se nahrnula k malému okénku. Nebyl to věru hezký pohled! K jejich příbytku se právě přiřítila žlutá kovová příšera a velkou hranatou hubou si z něj pořádný kus ukousla. Sourozence to odhodilo na stranu a mrsklo jimi o zeď. Nebylo na co čekat! „Pomóóóc!!!“ vyrazili úprkem ven.

Oslepeni sluncem křížem krážem vrávorali po louce, až nakonec popadali na jednu hromadu.

Mhouřili oči na žluté monstrum, které s ryčením srovnávalo jejich boudu se zemí. Dokonale otřesený Strašiharaši se stále dokola ptal: „Co je to?“ „Buldozer, moji milí,“ ozval se nad nimi rozespalý výr Bubo Bubo.

11

Strasidylka_001-128_2020.indd 11

14.12.21 12:42

„Říkal jsem vám, že máte bydlet ve zřícenině. Ale vy si pořád vymýšlíte…“ To už se však buldozer řítil přímo na ně. Dvojčata panikařila: „Chce nás sežrat!“ „Obludááá!“ „Utíkejme!“ „Do stanůůů! Do stanůůů!“ vřískala Strašimůra a uháněla vpřed. A všichni za ní. „Počkejte! Buldozer je jenom stroj, žádná obluda.

Není tady kvůli vám…“ Jenomže výra již nikdo neposlouchal.

Strašidýlka se chytila za ruce a pádila ke stanu u lesa. Najednou zůstala překvapeně stát – stan zmizel! Zůstal z něj jenom malý balíček, který otec

12

Strasidylka_001-128_2020.indd 12

14.12.21 12:42