0042693

Josef Káďa Kadeřábek

S motorkářem u stolu aneb Průvodce hladového jezdce

S_motorkarem_u_stolu.indd 3

31.05.2021 10:07:22

OBSAH

14

Bikerská omeleta Slovensko nejsou jen halušky a klobása… nocleh u chudé babičky… když je hlad a do města daleko… medvědí česnek…

20

Jižní Čechy – to je jistota aneb jihočeský játrovec Když nevíš kam – jeď do jižních Čech… pozor na zapšklé policajty… játra mladé paní…

28

Houbové karbanátky Tante Obermayer Tam za Šluknovem… Horní Poustevna, ale poustevník tam není, milý pane… vidíš ty bobry?… Fleisch muss nicht sein – furt…

38

Haligovčina Toulky po Spiši… motorkáři, Indonésani, pltníci a spol… knedla s „hovedziou nátierkou“… haligovčina

44

Masový trhanec psance Fredyho Ústí nad Labem – severočeské Palermo… Ing. Vratislav alias Fredy… jak přijít o miliony… pozvánka na večeři od bezdomovce… když je to od srdce…

54

Báječné koleno Andora Kertesze Jihovýchod Slovenska je jako magnet… „konec světa“ Vlkyňa… večer v Číži… recept z maďarské puszty… koleno (vepřové) Andora Kertesze… a vnučka měla taky hezká kolena…

S_motorkarem_u_stolu.indd 5

31.05.2021 10:07:22

64

Valašské závitky aneb zázrak jménem pohanka Šmajstrlův Pohankový mlýn… hospoda u cesty… valašské závitky? Boží!!!

70

Poslední majle a sejkory Ládi Sedláčka ze Mříčný Poslední majle v Krkonoších… striptérka nepřijela, ale cirkus bude… pouť v Jilemnici a divnej bramborák… nejlepší sejkory dělá Láďa Sedláček ze Mříčný…

78

Opilé sádlo Zabijačka v klubu… málem to opravdu byla „domácí zabijačka“… jak fronta hladových motorkářů stála u grilu… smrděli jsme tukem tři dny… a konec dobrý? … dobré sádlo!

84

Malínská sekačka Malín je Kutná Hora… jak mi čistil mašinu norský miliardář… křen pro krále… tak tohle jsem ještě nejedl, řekl Norek…

94

Krkovička na pivě aneb výlet na Západ Západní Čechy? No přeci pivo… Františkovy Lázně za trest… za dobré skutky následuje spravedlivý trest… a nakonec ta dobrůtka

100

Olomoucké menu Všechno je jinak… olomoucké syrečky jsou loštické tvarůžky…

Ecce Homo Šternberk… žádné závody, prosím!… hodolanská omáčka – to není chyba v názvu…

108

Myslivecký steak strécu Michala Haná je hezká… jízda Vysočinou… ošizený Plumlov… překvapení u vody… stréc z palírny… maso je maso

S_motorkarem_u_stolu.indd 6

31.05.2021 10:07:22

114

Maďarský perkelt V Maďarsku je guláš polívka… Štúrovo–Esztergom… přes Golden Gate do Ostřihomi…

122

Rakvická bašta „Zimmer frei“ Jižní Morava – no jistěé!… cestou k Moravskému moři…

Zdenál a jeho legendární srazy… teta z Rakvic… opravdu nemusí být pořád maso… stejně nás to vínko dostane…

130

Staročeské kotlety dle Abého Dřetovice, to je kousek od Otvovic Lucie Bílé… hradiště Budeč a nejstarší barák v Česku… co dělat, když vám nesvítí žebřiňák… oběd od Abého… jak přišli na ty sardelky?

138

Svratecký guláš Výlet za předem stanoveným cílem… Vysočina… hotel Mánes ve Svratce… nezapomínejme na hrdiny… legendární svratecký guláš… mistr kuchař Mořický by měl radost…

144

Středověký kuthan Kuthan – snad to není nadávka… profesorka na mrtvici… kuthan je gut!

152

Knížecí kuřecí nákyp Na cestách rozhodují náhody… teta kněžna z Hrubého Rohozce… i slavní mají slabé chvilky… tady se mu určitě líbilo… a taky mu asi chutnalo…

160

Krkonošský medvěd Špindlerovka – to už není horská bouda… kde se, sakra, najíme?… malý krám – a není to vietnamská večerka… hurá, mladí nepřijedou… gurmánský zážitek na stojáka… a na umakartu…

S_motorkarem_u_stolu.indd 7

31.05.2021 10:07:22

168

Beef stroganoff Vzpomínka na první setkání s tímto Rusem… jak jsem chtěl, aby host neměl hlad… o tom, jak nechuť k okupantům z roku 1968 ohrozila tak skvělý pokrm… stroganoff žije dál!

176

Rybí ragú lodníka Čvančary Výlet Kokořínskem… Mělník… Kokořínský důl… kde si dobíjím „baterie“… tady je pana knížete… guma praskla, kdopak nám ji opraví?… u kámoše na chatě… když je strejda dobrý rybář… jak asi vypadá ráj? – třeba takhle: řeka, letní večer, rybí ragú a sklenka bílého…

Bonus ze zahraničních cest 186

Jackova žebra Hurá do Saalbachu, ale ne na lyže… uzený pstruh na cestě… tři Patricie v penzionu… všude Jägermeister… kurva, hoši, Guten Appetit… nejlepší žebra mého života

194

Louisiánská jambalaya Nocleh na americké základně… pneuservis u SS-mana… oslavy 4. července s plnou parádou… jako v americkém filmu… spolehni se na přítele… to není rizoto, ale creole jambalaya…

208

Plain in Pigna Poprvé ve Švýcarsku… Svatý Mořic… sakra, tady je všude čisto… Curych – druhé nejdražší město na světě… tady budu žít v druhém životě… Plain in Pigna – takový obyčejný koláč k večeři…

S_motorkarem_u_stolu.indd 8

31.05.2021 10:07:22

216

Luigiho spaghetti con salsiccia To není moře, to je Lago di Garda… přes Alpy s nohama na zemi… radost, že jsme přežili… jak si italské děti hrály na obchod… vynikající těstoviny motorkáře Luigiho…

222

Estouffade à la provencale aneb dušené hovězí v Grand canyon du Verdon Saint-Tropez… kdo je ta starší dáma v baloňáku, co venčí pejska před četnickou stanicí… přátelé z Fréjusu… oběd u jezera Verdon jako obřad a sen, ze kterého jsme se nechtěli probudit… Bonsoir, Johnny…

S_motorkarem_u_stolu.indd 9

31.05.2021 10:07:22

Milý čtenáři, ať už jsi motorkář, nebo jen milovník dobrého jídla a pití, tak se Ti právě do ruky dostala knížka, která se snaží spojit obě tyto vlastnosti, nebo lépe řečeno koníčky. Není to tedy klasický průvodce ani nějaká běžná kuchařka s popisem ingrediencí a se správným postupem přípravy. Všechno, jak tu popisuji, jsem na cestách se svými kamarády zažil a ochutnal.

Většinu svého života jsem strávil v sedle motocyklu a ve třech knížkách jsem zaznamenal svoje zážitky, příběhy a trasy, které jsem se svými přáteli prožil na cestách po Čechách, Moravě a Slovensku. A protože jsme jezdit nepřestali, bylo jasné, že musí vzniknout něco jako pokračování.

Ve svých průvodcích totiž popisuji nejen trasy a zajímavosti, ale také kulinářské speciality země nebo oblasti, kterou právě projíždíme. No a právě časté dotazy čtenářů na lahůdky, které jsme konzumovali na cestách a které jsou popisovány s tak sugestivní radostí z jídla, že to čtenáře přímo nutí něco sníst, rozhodly o tom, že jsem sepsal tuto knihu. Možná k tomu také přispěl fakt, že práce v pohostinství byla moje původní profese, a tak mně zůstala na celý život „pod kůží“.

Doufám, že při popisu jídel bude čtenář přímo cítit tu vůni a chuť a začne přemýšlet, kdy se do přípravy jídla pustí. Důležité při čtení příběhů, v kterých hraje hlavní roli jídlo, je to, aby si čtenář řekl, že to přeci nebude tak těžké uvařit a že on to určitě taky zvládne.

Samozřejmě že mně při psaní hodně pomohlo, že jsem za ta léta poznal velkou spoustu prima lidí. V motorkářské komunitě je totiž obvyklé, že díky společné lásce ke dvěma kolům má motorkář přátele skoro po celém světě. Kdysi na konci „devadesátek“ jsem se – díky organizování srazů příznivců motocyklů značky Harley-Davidson v Praze na Džbáně – potkal se stovkami motorkářů. Téměř od každého z bikerů nebo představitele klubu jsem následně dostal pozvání na jejich akce a srazy. Vypadalo to, že po zbytek života nebudu dělat nic jiného než jezdit po Evropě (nebo spíš po celém světě) a navštěvovat známé.

To pochopitelně nebylo možné, ale je jasné, že jsem se snažil využít nabídek na poznávání krás jiných zemí co nejvíce.

10

S_motorkarem_u_stolu.indd 10

31.05.2021 10:07:22

A právě díky těmto bohatýrským jízdám s kamarády z jedné stopy jsem zažil spousty dobrodružství, nasál atmosféru řady překrásných míst a nasbíral také kulinářské zkušenosti, o které bych se chtěl podělit. Zážitky a pár receptů z cest po cizině jsou takovým malým bonusem, ale hlavní náplní této knihy jsou gastronomické speciality, které popisuji v rámci „československého putování“.

Jistě, zaslechl jsem i hlasy těch, kteří dávají přednost rychlému občerstvení na „čerpačce“ s tím, že se nechtějí na cestách příliš zdržovat hledáním hospod, restaurací a pohostinství.

Ano, je to taky názor. Mně ale byla vždycky milejší verze výletu s klidnou, pohodovou jízdou a následně také s časem vyhrazeným na dobré jídlo v restauraci nebo hospůdce.

Co se týče stravování na „čerpačkách“, tak musím přiznat, že jsem se na cestách setkal i s takovými, které působily příjemným dojmem. Myslím tím jejich gastronomickou část. Velmi oblíbené jsou větší komplexy – třeba i s ubytováním a s dobře zásobeným, samoobslužným bufetem. Na takové narazíte třeba v Německu nebo Rakousku. Nechybí tam ani fastfoody a podobně. Kvalita jídla je jistě na dobré úrovni, ale tento moderní, strohý styl moc nemusím a využívám ho jen v nouzi.

Když mluvím o stravování na benzinových pumpách, tak se mně vybaví vzpomínka na neskutečnou příhodu, která se odehrála kdesi na východním Slovensku. Vydali jsme se tenkrát na velký trip po Slovensku a mířili jsme až na východní konec. Na motocykly jsme sedli hned brzy ráno a jen s malými zastávkami jeli skoro šest hodin. A protože jsme měli hlad, tak jsme se snažili najít nějakou hospůdku nebo něco podobného. Kdo zná tuto část Slovenska, tak dobře ví, že najít hospodu mimo velké trasy je dost těžké.

Když už jsme byli zoufalí, tak se za vesnicí objevila malá „čerpačka“. „Rouďas“ Libor, zvaný „Káča“, který nás vedl, tam samozřejmě odbočil. Smýšleli jsme asi všichni stejně. Dotankujeme, hlad zaženeme nějakou sušenkou a zapijeme limonádou.

A když budeme mít štěstí, tak jim půjde i automat na kafe.

Dojeli jsme ke dvěma stojanům pod stříškou a první z nás začal tankovat. Ostatní si sundávali helmy a vtom vyšla ze dveří malá, kulatá tetka v květované zástěře. Na nohou měla bílé 11

S_motorkarem_u_stolu.indd 11

31.05.2021 10:07:22

holínky, jaké se nosí v kravíně, a na tváři široký úsměv. Během tankování jsme se zeptali, jestli je tu někde v okolí nějaká „reštaurácia“ alebo čo…

Zavrtěla hlavou, ale hned dodala: „Pokial by panovia chceli, dáčo som varila.“ Nevěřícně jsme se na sebe podívali a ona, když viděla naše obličeje, se zase začala smát. Ukázala na velký dubový stůl vedle domečku a my jsme tam poslušně vyrovnali helmy. Když jsme uvnitř platili za tankování, tak nám – jakoby mimochodem – řekla, že dneska je „na obed“ polévka demikát a golubce.

Většina z nás samozřejmě nevěděla, co je to demikát. To je totiž polévka, která se připravuje ze silného vepřového vývaru ochuceného kořením a cibulí, který se do talíře naleje na rozdrobený ovčí sýr brynzu a nalámaný chleba. Byli jsme tak hladoví, že na dotaz ohledně polévky s divným jménem jsme stejně zvedli ruce všichni.

Podobné to bylo i s hlavním jídlem. Samozřejmě že většina opět nevěděla nic o tom, že golubce jsou oblíbené ukrajinské jídlo. Však jsme taky nebyli daleko od Užhorodu. Až o trochu později jsme zjistili, že to jsou zelné listy plněné mletým, ochuceným masem, které se zapečou na sádle a poté dusí do měkka v jemné rajčatové omáčce se smetanou. Prostě jsme se rozhodli jí věřit – i když většina z nás ty názvy vůbec neznala.

Paní „vedúcí“ nás ještě donutila umýt „ruky“ a už nesla misky s vynikající polévkou. Vzápětí ještě přinesla ošatku voňavého chleba, a jako by nám četla myšlenky, jen tak pronesla: „Jasné, to som pekla.“ A zase se smála nad tím, jak udiveně zíráme.

Prázdné misky jsme narovnali na sebe, protože bylo potřeba udělat místo na první talíře s hlavním jídlem. Znovu se rozlila po okolí opojná vůně. Každý z nás dostal talíř až po okraj plný nádherné omáčky a v ní dva golubce. Když jsme posledním kouskem měkkého chleba vytřeli talíře, tak jsme vůbec neměli pocit, že bychom měli jet dál. Byli jsme tak plní dojmů a hlavně tak hrozně nacpaní, že jsme se chtěli jen svalit do trávy a ležet.

K celkovému zážitku přispělo i to, že po celou dobu našeho oběda nikdo k té pumpě nepřijel.

Nedávno jsme se s tehdejšími účastníky jízdy shodli, že pořád cítíme tu vůni a chuť oběda a že jsme od té doby nikde 12

S_motorkarem_u_stolu.indd 12

31.05.2021 10:07:22

neochutnali tak dobré krajové jídlo jako od té čerpadlářky „tenkrát na východě“… A právě takové zážitky bych rád přiblížil v této knize. Budu rád, podobně jako u mých průvodců, když i tímto titulem dám čtenáři tipy na objevení míst, kde jsem popisovaná jídla ochutnal, a on se vydá po mých stopách. Třeba si později, stejně jako já, tím jídlem připomene zážitky a navštívená místa. A pokud zrovna nebude chtít nikam cestovat, tak si možná popisovanou lahůdku podle návodu (receptu) doma připraví. Anebo si třeba jen namaže chleba s máslem a v duchu si při četbě příběhu bude představovat, jak někde na Moravě či na Slovensku nebo na druhé straně Evropy právě seskočil ze svého „ocelového oře“ a chystá se tam na místní vyhlášenou specialitu…

Káďa

13

S_motorkarem_u_stolu.indd 13

31.05.2021 10:07:22

Bikerská omeleta Slovensko nejsou jen halušky a klobása… nocleh u chudé babičky… když je hlad a do města daleko… medvědí česnek…

K

dyž se řekne Slovensko, a ještě ve spojení s motovýletem, tak zasvítí oči nejednoho gurmána. Je přece samozřejmostí, že nedílnou součástí bikerských jízd je ochutnávání místní kuchyně. Už od hranic se nabízejí různé restaurace, hospody, salaše a pseudosalaše, aby vás pozvaly na pravé, nefalšované halušky, klobásky a jiné speciality. S přáteli ale vždycky dáváme přednost zastrčeným hospůdkám, kantýnám a místům, kam chodí na jídlo domorodci. Takhle jsme třeba objevili malé kulinářské ráje v místech, kde by to nikdo nečekal, a užili jsme si tam nevídané dobroty.

Jednou jsme takhle po celodenní jízdě s pohledem na zapadající sluníčko byli nuceni hledat místo k přenocování, ale situace v místě, kde jsme se ocitli, nebyla zrovna příznivá. Jediný penzion v okolí byl obsazený a do nejbližšího většího města zbývalo tak čtyřicet kilometrů. Moc se nám už v začínajícím šeru nechtělo jet dál, a tak jsme vzali zavděk doporučením jednoho „ujka“, že „baba“ Országová na konci vesnice občas nechá u sebe turisty přespat.

Stavení, které bylo úplně na konci vesnice a skoro v lese, jsme našli, ale až po krátké domluvě nás ta paní ubytovala – sice s trochu rozpačitým výrazem, ale kdo by se jí divil. Asi by se bál skoro každý, kdyby se k němu večer přihnala tlupa motorkářů v kůži.

Malý domek měl na dvorku dřevěné stavení, kde jsme našli několik paland s čistě povlečenými dekami, a všude to vonělo senem a sušenými bylinkami. Bylo nám jasné, že tady to s večeří bude asi problém, ale najednou se objevila naše paní „domácí“. Nesla ošatku krásných brambor, v misce čerstvé máslo, pár 14

S_motorkarem_u_stolu.indd 14

31.05.2021 10:07:22

paprik, cibuli a asi dvoukilový kus libového špeku. Pokynula na ohniště, které bylo uprostřed dvorku a které jsme přehlédli.

Okamžitě se v nás probudila trampská a zálesácká krev.

Dřeva bylo v lese okolo dost, a tak za chvilku se už brambory pekly ve vysoké vrstvě popela. Někdo začal svým ostrým nožem krájet špek a taky mísa s nakrájenou paprikou a cibulí byla za chvíli plná. Přestože už byla skoro tma, tak jsme viděli, že za domkem se k lesu táhne malé políčko, a došlo nám, že všechno, co jsme měli na stolku připravené k večeři, je domácí. Zcela jsme se v tom ještě ujistili, když ve velké ošatce přinesla paní domu velký pecen chleba, který byl evidentně dnes upečený.

Dodnes cítím na jazyku tu chuť slaniny, která voněla lehce po česneku a pálivé paprice. Byli jsme tak uneseni místem, krásným večerem a vůní sena, která se mísila s vůní pečených brambor a ohně, že jsme chroupali i syrovou nakrájenou cibuli, jako by to byla kdovíjaká lahůdka. Myslím, že tenkrát nikomu ani nevadilo, že jsme ten večer pili jen chladnou čerstvou vodu

Nevíte někdo, co bude k večeři?

15

S_motorkarem_u_stolu.indd 15

31.05.2021 10:07:23

vytaženou dřevěným džberem z hluboké studny. Panovalo tam naprosté ticho, které jen občas přerušilo nějaké zvíře v chlívku nebo v ohradě.

Po tak krásném zážitku a jídle, které jsme si sami připravili, jsme se svalili do postelí a osobní hygiena tenkrát dostala na frak.

Ráno nás vzbudil kohout, možná jich bylo víc, a obrovská konvice s kávou, kterou paní domu přinesla a postavila na stolek. Spolu s tím se začala omlouvat, že na „raňajky“ není zařízená a že nám bude muset asi stačit jen „káva, chlieb s máslom a džem“.

Tahle hodná „tetka“ začala hned uklízet po večerním sezení, a tak si také všimla, že vše, co zbylo z večeře, je ještě ve velké míse. Otočila se k nám a tichým hlasem začala vyprávět, že u nich se v tomto těžkém kraji nevyhodilo vůbec nic a že se vždycky vymyslelo, jak zbytky zužitkovat. Hned jsme se ptali, jak by šlo z toho, co zbylo z večeře, něco připravit. Dílem ze zvědavosti a dílem taky proto, že většina bikerů nemá po ránu moc chuť na sladké, vznikl tenkrát legendární pokrm s názvem bikerská omeleta. Ona to tedy omeleta tak úplně není, ale nám se ten název zalíbil.

Hned jsem se nabídl, že budu „asák“ – tedy asistent paní kuchařky. Upozornila mě na v koutě opřenou velkou litinovou pánev. Prý se na ní pražilo nějaké krmení pro zvířata nebo co.

Celá akce už začala zajímat skoro všechny, a tak jsem pánev nechal vydrhnout pískem, což bylo nezvykle velmi rychlé. Však měli všichni po ránu dost velký hlad.

Za dozoru paní domácí jsme na vyčištěné pánvi zpěnili cibulku (na pořádné hromadě slaniny) a s dovolením jsme na políčku vytrhali pár velkých pórků. Přidali na nudličky nakrájenou zbylou papriku, česnek i zbytek vařených brambor. Paní Országová to pozorovala s velkým zaujetím a pokynula jednomu z nás, aby šel za ní. Prakticky obratem se vrátil s plnou ošatkou čerstvých vajec.

Protože jsem si během večera byl v nedalekém lese několikrát odskočit, tak jsem věděl, že stráň nad zahrádkou byla plná medvědího česneku. Další z příkazů zněl jasně a pár dobrovolníků odběhlo pro tuto aromatickou rostlinu do lesa.

16

S_motorkarem_u_stolu.indd 16

31.05.2021 10:07:24

Hlášení v maďarském jazyce: Matky, dejte si pozor na svoje dcerky!

Mezi tím už byla pánev zalita vejci a navrchu se zapékal i nastrouhaný sýr, který hospodyně přinesla také. Atmosféru očekávání přerušil jen jeden z kamarádů, který se vracel z políčka s vítězoslavným pokřikem. „Křen, to je křen!“ řval na celé kolo a s radostí třímal v ruce kořen velký jako pánská ruka. Byl všeobecně pochválen a ani paní domu se neptala, co na tom záhumenku dělal.

To už se svižně vraceli hladoví přátelé z lesa a nesli plnou náruč medvědího česneku. Ještěže s námi byl tenkrát kamarád George, který jako učitel v mateřské školce učil děti ze starého herbáře poznávat rostliny. Právě včas zarazil kolegu, který se chystal vše jemně pokrájet, aby se touto pochutinou posypal náš výsledný produkt. „Volové, to jsou konvalinky!“ vykřikl a vytrhl nůž z ruky vyděšeného kolegy.

Skutečně to byly konvalinky, a tak jsme omeletu místo nich radši posypali silnou vrstvou nastrouhaného křenu.

Omeletu jsme porcovali podobně jako pizzu – na dílky. Výsledný pokrm byl totiž díky velkému množství surovin hodně vysoký, a tak nešel přeložit… Pokud jsem vás tímto popisem nalákal k přípravě omelety, tak si ji samozřejmě ještě můžete dochutit podle sebe.

17

S_motorkarem_u_stolu.indd 17

31.05.2021 10:07:25

Bikerská omeleta Suroviny (4 porce): 400 g libové slaniny nebo uzeného bůčku 8 vařených brambor 3 větší pórky 1 větší cibule 2 papriky 8 vajec 200 g sýra na strouhání 3 stroužky česneku sůl medvědí česnek nebo křen dle libosti trochu oleje nebo sádla (bude-li uzené hodně libové)

S_motorkarem_u_stolu.indd 18

31.05.2021 10:07:27

Postup: Na pánvi orestujeme slaninu, cibuli a pórek (pokud je uzené libové, přidáme trochu sádla nebo oleje). Vmícháme natenko krájenou papriku a přidáme utřený česnek. Uvařené brambory nakrájíme na malé kostičky a vmícháme do směsi. Několikrát prohodíme (nebo promícháme) a zalijeme rozkvedlanými vejci.

Navrch nastrouháme sýr. Osolíme a bohatě posypeme medvědím česnekem nebo křenem – nic se ovšem nestane, když se vám podaří obstarat oboje… Fantazii se meze nekladou, takže si omeletu můžete ještě dochutit a dozdobit podle sebe. Já osobně ji rád konzumuji s dobrým suchým červeným vínem.

Samozřejmě že když nebudete pospíchat, tak se dá vyrobit pro každého strávníka jedna omeleta. Klasickým přeložením a ozdobením vznikne jedna porce. Protože ale tahle „věc“ tak krásně voní a strávníci to už většinou nemohou vydržet, tak omeletu smažíme na velké pánvi a porcujeme rádlem nebo nožem.

Dobrú chuť!

S_motorkarem_u_stolu.indd 19

31.05.2021 10:07:27

Jižní Čechy – to je jistota aneb jihočeský játrovec Když nevíš kam – jeď do jižních Čech… pozor na zapšklé policajty… játra mladé paní…

S

určitostí blížící se téměř stu procentům si dovolím tvrdit, že první jízdy začínajících motorkářů vedou do jižních Čech. Ať už si pro „kochání“ motorkář zvolí krajinu okolo Tábora, krásné cesty mezi rybníky, nebo historická města, jako je Český Krumlov, Jindřichův Hradec nebo Třeboň – ten krásný pocit z jízdy se tady ještě umocní. Obyčejně sem řadím ještě Telč, i když ta patří už na Vysočinu.

Já si také pro svoje první výlety zvolil cesty na jih a mám stejnou zkušenost. Ještě jako dorostenec jsem s kamarády podnikal jízdy na mopedech tímto směrem. Bylo to trochu pomalé, zdlouhavé, ale my jsme tenkrát nikam nespěchali. Stejné to bylo, když jsem si pořídil svoji první „Jawku“. Tímto směrem vedla také velká většina výjezdů s klubem Praha Chapter HOG – tedy s partou harleyářů, se kterou jsme spolu s mým prvním „Harýkem“ začali jezdit.

Jednou jsme, jako obvykle, měli sraz na malé čerpačce směrem na Tábor – u odbočky na Benešov. V klubu tenkrát byli lidi skoro z celé republiky, a tak když se jelo na nějaký výlet, snažili jsme se dát sraz mimo Prahu – směrem k určenému cíli (už tenkrát padaly řeči o pragocentrismu a podobně).

V určený čas srazu byla už většina bikerů na místě, ale ještě se dávalo deset minut k dobru– pro jistotu. Najednou se objevil u pumpy taxík s pražskou značkou a z něj vystoupil kamarád Láďa, zvaný Dědek. Byl sice v motorkářském i s helmou v ruce, ale to hlavní mu chybělo. Ještě ani taxík neodjel a už začal nahlas vysvětlovat: „To mi nebudete věřit, co se mi stalo…“ Pak už trochu klidněji začal popisovat, jak přišel natěšený do garáže, vytlačil motocykl ven, oblékl si bundu a nandal helmu.

20

S_motorkarem_u_stolu.indd 20

31.05.2021 10:07:27

Vytáhl sytič a otočil klíčkem. Byl zvyklý, že motor okamžitě naskočil, ale teď jen startér protočil… a nic. Štěstí bylo, že pojal jakési podezření a dal mašinu na stojánek. Jako by jí chtěl domluvit, obešel ji kolem dokola. Vtom si všiml, že na výfuku je nějaký žlutý bobek. Sakra, kdo tady venčí psa? Teprve až když se podíval pořádně, tak zjistil, že mu někdo – asi dobrý přítel – naplnil oba výfuky montážní pěnou. Ještěže motor nenaskočil…

Nedivte se, byla to divoká devadesátá léta…

Dědek pěkně poprosil jednoho z kamarádů, který jel sám, aby ho vzal, a vyrazili jsme. Cesta ubíhala velmi dobře, sluníčko svítilo a každému z nás dělalo dobře, když se lidé zastavovali a s palcem vztyčeným nahoru uznale pokyvovali hlavou. Mně osobně se nejvíc líbilo, když dobíhali k plotu lidé z konce zahrad a s nářadím, které měli zrovna v ruce, čekali, co je původcem toho dunění, které slyšeli už z dálky.

Hele, nevíš, co ti policajti pruděj?

21

S_motorkarem_u_stolu.indd 21

31.05.2021 10:07:28

Stejné nadšení ale nesdíleli policajti před Táborem, kteří tam měli za autobusovou zastávkou schovanou „mikrovlnku“.

O kousek dál už jeden mával plácačkou jako o život a my jsme se poslušně srovnali na kraj silnice. Záhy jsme zjistili, že jsme v místě jejich měření byli už asi třicet metrů v obci.

Nejdříve nás trojice policistů všechny obešla a prohlédla si naše stroje. Ten, co měl nejvíc hvězdiček, začal: „Ááá, pánové z Prahy nám tady zavádějí jejich manýry… závodní dráhu, že, pane kolego?“ zeptal se vedle stojícího blonďáka, který si se zájmem prohlížel naše mašiny.

Ten ovšem odpověděl tak, že jsme se začali všichni smát. Podíval se na šéfa a řekl: „Nó, pane kapitáne, ono se s takovým strojem nedá jet krokem… já bych jel taky tak jako oni.“ Vypadal jako opravdový fanda. Pokleknul u nablýskané Electra Glide Ladyse Čermáka a zkoumavě si ji prohlížel zespodu.

Kapitán dostal zásah na ego, ale mladému to bylo asi jedno.

Ostatní policajti vybrali naše papíry, zjistili, že je všechno v pořádku, a přišla řada na trest. Kapitán začal: „Domluvu nevolím, protože mě štve, že takový motocykl asi nikdy mít nebudu, když

22

S_motorkarem_u_stolu.indd 22

31.05.2021 10:07:28

vám dám sazbu při horní hranici, tak vám to bude asi jedno… volím tedy blokovou pokutu 100 Kč a budu mít hezký pocit, že jsem dobrý, hodný policajt a že mě mají lidi rádi.“ Samolibě se po těch slovech rozhlédl, ale my jsme zachovali „pokrfejs“. Zaplatili jsme a na cestu jsme dostali od „kouzelného zeleného skřítka“ ještě radu zdarma: „Dávejte pozor, za Táborem je naše druhá skupina.“ Myslím, že někdo z nás i poděkoval, a nakonec jsme byli rádi, že to takhle dopadlo. A pan kapitán – soudě podle výrazu – měl taky radost.

Protože jsme se poměrně dlouho zdrželi, tak obvyklá radost z hledání restaurace na oběd bohužel odpadla. Při tankování jsme koupili jen nějaký sendvič s tím, že si to všechno vynahradíme večer.

Tenkrát někdo objednal nocleh v takovém postkomunistickém školicím středisku, a když jsme tam dojeli, tak jsme zůstali mírně řečeno překvapení. Podle všeho tam ještě politické změny nedosáhly. Místo recepce byla vrátnice, ve které byl opravdový vrátný – i s pistolí na koženém opasku. Hned ve vchodu

23

S_motorkarem_u_stolu.indd 23

Hladová smečka…

31.05.2021 10:07:28

nás přivítal starý, omšelý nápis, který nám sděloval, že „závěry bůhvíkolikátého sjezdu KSČ splníme“, a v chodbě zůstala i nefalšovaná „aktuální“ nástěnka. Na ní ještě – i když jen za jeden špendlík – visela z nějakého časopisu vystřižená hlava toho ryšavého revolucionáře a zbytek nápisu hlásal, že: „Odjezd na lampionový průvod k oslavě VŘSR do okresního města bude 6. listopadu v 18.00.“ Což někdo okamžitě okomentoval starým vtipem o tom, že komunisti lhali hned od začátku, když Lenin se jmenoval Uljanov a Velká říjnová socialistická revoluce byla v listopadu.

Náčelník nám rozdal klíče od pokojů a vše řádně zapsal do knihy hostů, která taky zbyla ještě z minulého režimu. Převlečeni jsme se pak setkali ve vrátnici a prvním dotazem na šéfa bylo, kde se tady můžeme najíst.

Trochu udiveně se na nás podíval a řekl: „Od té doby, co jste vy vyhráli tu revoluci, tak tady Jednota zrušila hospodu a nic tu není.“ Velmi pečlivě kladl důraz na „vy“ a „vyhráli“, čímž nikoho nenechal na pochybách o svém politickém přesvědčení.

Rovně nebo doprava? To je úplně jedno!

24

S_motorkarem_u_stolu.indd 24

31.05.2021 10:07:29