0042678

život za

nacistické okupace Zápas o přežití za druhé světové války

Paul Roland

Zivot za nacisticke okupace.indd 3

08.09.2021 16:14:28

Poděkování Je přáním autora vyjádřit vděčnost Michaelu Rolandovi (hlavnímu badateli) a Dany Devillovi za poskytnutí archivního materiálu a do­ku­mentačních odborných publikací. Na jiné prameny poukázali dále jmenovaní, jimž za to rovněž náleží dík: George Fotakis z Kréty, Ni­kola Stojanović, Jan Bogucki, Karen Swartzová, RS Romain, Jeremy Chateau a Stig Slatuun.

Poděkování patří také Barbaře Eldridgeové z Fondu Anny Frankové za dovolení citovat výňatky z deníku Anny Frankové (Copyright ANNE FRANK FONDS, Basilej, Švýcarsko).

ŽIVOT ZA NACISTICKÉ OKUPACE Copyright © Arcturus Holdings Limited All rights reserved Translation © Lubomír Košnar, 2021 All rights reserved ISBN 978-80-242-7778-3

Zivot za nacisticke okupace.indd 4

08.09.2021 16:14:28

OBSAH

Úvod....................................................................................... 7 Kapitola 1 – Předehra k válce............................................... 11 Okupace Porýní – 7. březen 1936 ............................................ 11 Rakousko a mýtus oběti – 12. březen 1938............................... 12 Československo – 15. březen 1939............................................ 21 Kapitola 2 – Rasová válka..................................................... 31 Polsko – 1. září 1939................................................................. 31 Norsko – 9. duben 1940........................................................... 44 Dánsko – 9. duben 1940........................................................... 53 Lucembursko – 10. květen 1940 .............................................. 65 Kapitola 3 – Blitzkrieg! ........................................................ 79 Belgie – 10. květen 1940........................................................... 79 Nizozemí – 14. květen 1940...................................................... 84 Francie – 22. červen 1940......................................................... 96 Británie a Normanské ostrovy – 30. červen 1940.................... 128 Kapitola 4 – Pod holínkou okupantů.................................... 139 Prostředníci nacistů................................................................. 139 Sex s nepřítelem – sbližování................................................... 144 Svádění mládeže – výchova a indoktrinace.............................. 147

Zivot za nacisticke okupace.indd 5

14.09.2021 6:59:42

OBSAH

Kapitola 5 – Další krok....................................................... 153 Maďarsko – 20. listopad 1940................................................ 155 Bulharsko – 1. březen 1941..................................................... 158 Řecko – duben 1941 – podzim 1944....................................... 161 Kapitola 6 – Nacistické impérium na Východě..................... 165 Ukrajina – 22. červen 1941...................................................... 165 Kapitola 7 – Židovský odpor v nacisty okupované Evropě.... 179 Belgický odboj......................................................................... 180 Francie.................................................................................... 182 Židovská povstání v ghettech.................................................. 186 Doslov................................................................................ 209 Internetové a odborné prameny......................................... 213 Literatura.......................................................................... 216 Rejstřík.............................................................................. 217

6

Zivot za nacisticke okupace.indd 6

08.09.2021 16:14:28

Úvod „Když končí diplomacie, začíná válka.“ Adolf Hitler

Záměrem Adolfa Hitlera bylo násilné vytvoření Nového řádu v Evro­pě, kde by Německo vládlo železnou pěstí. Třetí říše, pojímaná jako přirozený následovník Svaté říše římské z období 800–1806 a Německého císařství z let 1871–1918, měla trvat tisíc let, měla zanechat impozantní pozůstatky srovnatelné s památkami antického Říma a měla si podrobit nebo zotročit všechny národy Evropy. Sám Hitler věřil, že jej zvolila prozřetelnost, aby vedl „revoluční boj“ proti bolševismu, pozvedl poražený a ponížený národ a podnítil jeho vzestup ke slávě.

V jednom projevu za druhým neustále tvrdil, že mu bylo svěřeno téměř náboženské poslání, aby vyčistil kontinent od „podřadných“ ras a ustanovil Němce a jejich árijské bratry jako panskou rasu. Žádná oběť neměla být dost velká k dosažení tohoto cíle, neexistovaly útrapy tak velké, aby je nebylo možno žádat. A když by Untermenschen, podlidé, byli v tomto procesu vyhlazeni, budiž. Byli nadbyteční.

Mohou se k tomu uzavírat spojenectví a beztrestně porušovat sliby. Účel světí prostředky. Nadlidé – Übermenschen – by nebyli omezováni zákony, morálkou nebo náboženskými příkazy. Národní socialismus byl nové náboženství, pseudopohanský kult s Hitlerem jako symbolem, jeho knihou Mein Kampf jako biblí a svastikou namísto křesťanského kříže.

Až se tanky budou valit přes evropské hranice, vůdcovi nepřátelé budou na hlavu poraženi, jejich města se přemění v trosky, německé vojsko bude triumfálně pochodovat ulicemi a naplňovat své poslání.

Všichni se před ním pokoří a skloní.

7

Zivot za nacisticke okupace.indd 7

08.09.2021 16:14:28

Adolf Hitler věřil, že Třetí říše potrvá tisíc let a zanechá impozantní pozůstatky srovnatelné s památkami antického Říma. A co víc, chtěl udělat ze všech ostatních národů poddané nebo otroky.

Zivot za nacisticke okupace.indd 8

08.09.2021 16:14:29

ÚVOD

To byl despotův sen, horečnatá vize megalomana, ale jen nemno­zí v Německu nebo Hitlerově rodném Rakousku dokázali vidět propast, k níž je vedl. Jako kancléř udělal přece za krátkou dobu tolik, aby obnovil německou hrdost. Jeho hrozby o vyhlazení komunistů, Židů a „nežádoucích“, to je jistě jen rétorika, aby získal podporu u těch, kteří takové nepřátele Německa obviňovali z jeho porážky v roce 1918.

Tyto „excesy“ se postupně omezí a převládne umírněnost. „Starý nepřítel“ Francie a její spojenci, Británie a Amerika, se děsili myšlenky na další válku. Byli unaveni tou poslední, kterou vybojovali, k níž vztahovali prosby, aby byla „válkou, jež ukončí všechny války“ – a všichni chtěli udržet mír za každou cenu. Británie měla své stoupence appeasementu a Amerika zase své izolacionisty a v době mnichovské krize v září 1938 bylo zřejmé, že jejich strach z nové války je donutí dospět k dohodě s Hitlerem, který navzdory versailleské smlouvě znovu vyzbrojil Německo a který, jak to vypadalo, v bezostyšném spěchu chtěl své nové zbraně, letectvo a vysoce disciplinované vojsko podrobit zkoušce.

Příliš málo lidí četlo Mein Kampf, kde se bývalý kaprál bavorské armády netajil svými plány dobýt východní Evropu, zotročit Slovany a uskutečnit „konečné řešení“ problému Židů – ve smyslu urputně se udržujícího, zhoubného mýtu o tom, že ve světových záležitostech mají nepatřičný vliv ke škodě tvrdě pracujících bohabojných árijců.

Přemoženým evropským národům uložili nacisté zákony a nařízení, které jim odpíraly práva zaručená mezinárodními smlouvami, zejména Haagskými úmluvami z let 1899 a 1907. Zákon o vojenské okupaci, tak jak je definován v úmluvě, neposkytuje vetřelci neomezenou moc nad obyvatelstvem, nacisté však přesto, spolu se svými spojenci z Osy a různými loutkovými režimy, zbavili poražené národy jejich bezpečnosti a ochrany, na něž měly v době války právo.

K okupovaným územím v Evropě však nacisté přistupovali odlišně.

Vůči severským národům se zprvu chovali s určitými sympatiemi, a dokonce respektem v naději, že by mohli přesvědčit Dány, Nory a Holanďany, aby se připojili k jejich mytickému křížovému tažení proti „podřadným“ rasám. Naproti tomu země východní Evropy měly být germanizovány za násilného vypuzení domácích obyvatel a osídlení německými kolonisty. Dánsko, Norsko a Nizozemsko měly být začleněny do Říše, Francie měla být na Německu závislá. Polsko 9

Zivot za nacisticke okupace.indd 9

08.09.2021 16:14:29

Úvod

a jeho sousedé měli být vymazáni z mapy, jejich majetky a podniky zabaveny a zdroje vyrabovány.

V prvních letech okupace (1940–41) vydali nacisté mnohá z 330 nařízení, shrnutých později v knize Raphaela Lemkina Vláda Osy v okupované Evropě (1944), jež jako zdrcující obžaloba nacistické politiky skýtala doklady vyšetřovatelům válečných zločinů a spojeneckým okupačním silám v poválečné Evropě. Tato opatření prozrazují rozporuplnost a rozkolísanost, svírající režim, který v mnoha významných oblastech neměl koordinovanou politiku a byl, jak se zdá, vytvářen z Hitlerových neformálních „hovorů u stolu“. Nacistické vedení se zá­měrně vyjadřovalo neurčitě o tom, jak by mělo vypadat jím zamýšlené impérium. Když ministr propagandy Joseph Goebbels mluvil v dub­nu 1940 k zástupcům německého tisku, řekl: „Ptá-li se někdo, jak si představujete novou Evropu, musíme odpovědět, že nevíme… Až přijde čas, budeme velmi dobře vědět, co chceme.“ Nedostatek jednoty a plánu uvnitř nacistického vedení však způsoboval zmatky a prudkou, ničivou rivalitu. Ve své nadutosti a naivitě se činitelé nacistické strany a vůdčí představitelé státu domnívali, že obyvatelé okupovaných zemí přijmou invazi na svá území a násilí vůči vlastním lidem, aniž by zahájili boj. Téměř všude byl však odboj bouřlivý a vycházel z nejméně očekávaných směrů. Nakonec to byla vůle přežít a zachovat si pocit důstojnosti a individuality, jež se projevila jako nejmocnější síla, čelící nacistickému útlaku.

10

Zivot za nacisticke okupace.indd 10

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

PŘEDEHRA K VÁLCE Okupace Porýní – 7. březen 1936 Je možné debatovat o tom, zda německá okupace Evropy nezačala již 7. března 1936, protože toho dne Německo znovu obsadilo Porýní, čímž se otevřeně vzepřelo versailleské smlouvě a locarnským dohodám, které zaručovaly hranice suverénních států.

Tento padesátikilometrový demilitarizovaný pás podél Rýna, od­dělující Německo a jeho staré nepřátele Francii, Belgii a Nizozemsko, měl být nárazníkovou zónou, která by zabránila budoucí invazi válečnického a mstivého Německa. Hitler byl však rozhodnut demonstrovat, že neuznává omezení uložená Spojenci jeho zemi po německé porážce v roce 1918, a také si zjednat autoritu u vrchního velení, které jen s odporem přijímalo rozkazy od někdejšího kaprála.

Byl to troufalý tah. Kdyby francouzští vojáci donutili Němce k ústupu, Hitler by byl ponížen a jeho plány na vpád do Evropy odloženy nebo opuštěny. Existovala i určitá možnost, že by si nespokojení členové německého generálního štábu mohli dodat odvahy k pokusu o převrat.

V utajení před Spojenci vydal Hitler rozkaz, že jeho jednotky se mají stáhnout, narazí-li na odpor. Francouzi však nic nepodnikli, protože jim v tom zabránili bojácní politici, kteří měli strach z porážky v nadcházejících volbách, pokud by obhajovali konflikt s Německem.

Také Británie ignorovala Hitlerovo do očí bijící znásilnění versailleské smlouvy a ospravedlňovala svou politiku usmiřování konstatováním – slovy lorda Lothiana –, že Německo si jen „došlo na svůj vlastní dvorek“.

11

Zivot za nacisticke okupace.indd 11

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

Tento nápadný nedostatek iniciativy osudově oslabil Společnost národů a poskytl Němcům příležitost opevnit remilitarizovanou zónu v takovém rozsahu, že tato tak zvaná Siegfriedova linie se stala vážnou překážkou, kterou bylo nutno prolomit na konci války.

RAKOUSKO a mýtus oběti – 12. březen 1938 Když Spojenci koncem dubna 1945 okupovali Vídeň, vítala je povědomá obhajoba, kterou bylo slyšet ve městech, městečkách a vesnicích po celém Rakousku: „Tommy, já nejsem nacista“ a „Pryč s Hitlerem“ – a to od těch samých lidí, kteří v březnu 1938 vítali Hitlera se slzami radosti a chraptivým pokřikem „Sieg Heil“.

Podstatná část Rakušanů odmítala jakoukoli spoluúčast na zločinech spáchaných nacisty s tím, že se sami prohlašovali za oběti německé agrese. Ta obhajoba narážela na hluché uši, ale Rakušané se k ní upínali urputně, jako se topící chytá záchranného pásu. Tento mýtus o Rakousku jako oběti přetrval až do dnešních dnů.

Přesto tu v době Hitlerova triumfálního návratu do jeho rodiště existovaly odlišné hlasy, které však zanikaly v jásajícím davu. Byly to hlasy těch Rakušanů, kteří nenapsali křížek na svůj volební lístek při referendu, jež uznalo platnost „anšlusu“, připojení Rakouska k větší Německé říši. A nešlo ani o Židy, ani o komunisty, ale o obyčejné muže a ženy, které si nepodmanilo Hitlerovo charisma a nepřesvědčily a nezískaly je jeho sliby, že z nich udělá pány světa. Jejich odmítnutí anšlusu se během referenda svévolně opomíjelo, když nacističtí manipulátoři ničili všechny lístky, které nestvrzovaly Hitlerův mandát – že takové obvinění mělo své opodstatnění, dokládá skutečnost, že některé okresy oznamovaly více než 100 procent kladných hlasů.

Potlačení pracujících V týdeníku Time vyšla 26. března 1938 reportáž anonymního dopisovatele, který byl svědkem nacistického ovládnutí Vídně a jeho násilných důsledků. Zaznamenal pochybnosti a úzkost, vyjadřované těmi Rakušany, kteří pociťovali, že nyní jsou vězni okupační moci. Bylo je možno najít mezi „organizovanými dělníky“ (tedy odboráři), katolíky, monarchisty a „liberálně smýšlejícími nepolitickými lidmi všeho druhu“.

12

Zivot za nacisticke okupace.indd 12

08.09.2021 16:14:29

V březnu 1938 vpochodovalo do Rakouska více než 100 000 vojáků nacistických úderných jednotek, z nichž mnohé zpívaly nacistické písně. Toto je průřez davem, který je vítal v centru Vídně. Geršom Evan, Žid, jehož rodiče byli zavražděni, řekl: „To, co se v Německu dělo pět let, se ve Vídni stalo za pět dní. Netušili jsme, že budeme vystaveni takovému násilí.“

Zivot za nacisticke okupace.indd 13

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

Všichni byli deprimováni ukázkou nacistické moci: nízko nad městem kroužící bombardovací letadla k zastrašení těch, kteří by uvažovali o nějaké formě odporu, neúnavné přehlídky vojenské síly na ulicích – nákladní auta plná vojáků, děla v závěsu, tanky – a rozmístění ozbrojenců do továren, aby přinutili dělníky zůstat u strojů. Byli to titíž dělníci, kteří jen o několik dní dříve na četných shromážděních zpívali Intenacionálu na protest proti hrozícímu záboru své země, jež se po první světové válce hrdě prohlašovala za neutrální a nezávislou.

Avšak „árijské střední třídy a lumpen proletariát“, jak je korespon­ dent časopisu Time nazval, byly svedeny masově. Tito občané „malé a bezbranné země“ dlouho závistivě pohlíželi na své německé bratrance, prohlašující se za panskou rasu, na jejich mladé muže, jak si pyšně vykračují ve svých fešných černých uniformách a naleštěných holínkách a celé Evropě nahánějí strach svou hrozivou přítomností.

Když byli nyní Rakušané pozváni, aby se připojili k dalšímu dění, propadli jakési masové hysterii, která přemohla racionální myšlení.

Podle dopisovatele „stovky lidí“ skoncovaly se životem, který se stal „nesnesitelný a šílený“, a, jak předpovídal, „stejně hrozný osud čeká známé vůdce dělníků“.

Blížící se válka I když většina Rakušanů vítala svého nejhanebnějšího syna jako navracejícího se hrdinu, v hlavním městě představovali značnou protinacistickou opozici sociální demokraté, kteří se považovali za oběti tyranie. Během dvacátých let bylo sociálnědemokratické dělnické hnutí ve Vídni nejmohutnější v Evropě, takže o hlavním městě se obecně mluvilo jako o Rudé Vídni. Dva ze tří voličů podporovali sociální demokracii a jeden ze tří byl aktivním členem strany.

Nacisté navíc čelili hlasité opozici ze strany katolické církve, jejíž konzervativní členové byli v Rakousku obzvlášť silní a vlivní. Takže když Hitler anektoval své rodiště, věděl, že bude muset potlačit významnou část obyvatelstva.

Kardinál Innitzer sice na veřejnosti Hitlera srdečně přijal a nařídil, aby katedrální zvony vyzváněly na počest jeho návratu, v soukromí však sdílel výhrady k tyranovi se svou sestrou, která dala své námitky veřejně na vědomí.

14

Zivot za nacisticke okupace.indd 14

08.09.2021 16:14:29

PŘEDEHRA K VÁLCE

Významnější byly známky toho, že počáteční povznesenost rychle vyprchávala a nahrazovaly ji otupělost a vystřízlivění.

Když nacisté zabavovali nejlepší hotely a volně zacházeli se vším, co považovali za svou kořist, někteří z těch, kteří podporovali anšlus, začali přemýšlet, jestli neudělali chybu. Jak sděloval Time: Všude bylo vidět doklady toho, že se Němci považují za pá­ny dobyté země. […] Rakušané přestali mít slovo ve svých vlastních záležitostech. […] Německá armáda, německá po­licie, německé SS, němečtí politici. […] se ženou na místo.

A Time pokračoval: „Byly tu již známky toho, že u některých částí obyvatelstva začínají vznikat pochybnosti.“ Reportér slyšel „obyčejné lidi“ vyjadřovat své obavy, že se blíží válka, že Vídeň je již obležené město a že zničení, které postihne Rakousko, nebude ničím ve srovnání se stigmatem, které je zatíží za to, že se přiřadilo k nacionálněsocialistickému režimu.

Stačilo si představit, že fronta je jen pár desítek kilometrů vzdálena a že válka již zuří. A pro toho, kdo věděl, existovala jen jediná otázka – kdy to začne?

Urážka „vůdce“ V létě 1938 došlo k oživení aktivity komunistů, kteří vydávali protinacistické brožury a na každou volnou zeď připevňovali letáky a psali nápisy, obviňující nacionální socialisty z neplnění jejich slibů. Na venkově skutečně vzrostla nezaměstnanost a do churavějícího rakouského průmyslu se neinvestovalo. Stálá práce a vyšší mzdy byly jen pro ty, kteří byli ochotní pracovat v Německu, kde příchod cizích dělníků vyvolával nespokojenost jejich německých kolegů. Ti, kdo pracovali a zůstali v Rakousku, zjišťovali, že kvůli zavedení vyšších německých daní zbylo v jejich výplatním sáčku méně.

Za rok po anšlusu podávali agenti gestapa zprávy o znepokojivém vzrůstu protinacistických postojů, otevřeně vyjadřovaných v hostincích a kavárnách, z nichž mnohé byly kritikou Hitlera, že dává přednost své přijaté vlasti na úkor svého rodiště. Byla tu dokonce nová kategorie přestupku, která to zahrnovala – tzv. Führerbeleidigung 15

Zivot za nacisticke okupace.indd 15

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

(urážka „vůdce“). Většina kritiky byla obvyklého rázu, která míří vůči politikům od nespokojených voličů, ale zčásti přicházela od bývalých známých nebo těch, kteří prý znali Hitlera, když žil ve Vídni, a poukazovali na jeho tehdejší nevalnou pověst a pochybný způsob života – a to gestapo nemohlo nechávat bez trestu.

Bývalá spolužačka, nejmenovaná žena z Fischlhamu, vykládala každému, kdo chtěl poslouchat, že: „Byl vždycky gauner, už jako desetiletý. A nade všechno rád trápil zvířata.“ Byla postavena před nacistický soud, usvědčena z urážky „vůdce“ a odsouzena k šesti měsícům vězení.

Její rozsudek byl jako varování pro ostatní uveřejněn v rakouském tisku, ale urážlivá slova, za něž byla obžalována, zprávy vynechaly.

Ostatní drželi jazyk za zuby a až nezdařený pokus o atentát na „vůdce“ v listopadu 1939 přiměl některé vyjádřit přání, aby se atentát býval povedl – a byli i takoví, kteří se chystali provést tu práci pořádně.

Odpor k válce Když začala válka, reagovali Rakušané unavenou pochybovačností.

Silně vzrostlo absentérství a s tím nastal významný propad ve výrobě.

Obecně se věřilo, že pokles ve výrobě může znamenat, že válka skončí dříve.

Výnosy o válečném hospodářství se považovaly za břemeno uložené nepoddajnému obyvatelstvu, které si nepřálo být spojencem v Hitlerově válce a pociťovalo hořký odpor, když muselo posílat své mladé muže bojovat na východní frontě, stejně jako tomu bylo v roce 1914.

Byli otevřeně nepřátelští k houfům neobratných ruských žen a k polským válečným zajatcům, poslaným na práci v továrnách a na polích a žádajících jídlo a bydlení, když oba tyto zdroje byly již napjaty do krajnosti.

Začíná poraženectví Určitá otrlost, zejména u Vídeňanů, se projevovala různými způsoby, včetně otevřeného vzdoru vůči autoritám, a dokonce docházelo k ojedinělým případům sabotáže. Jak poznamenává Tim Kirk ve svém článku „Dělníci a nacisté v Hitlerově mateřské zemi“ v časopise History Today, „srážky vlaků a hořící stohy sena byly v Rakousku za války každotýdenní událostí“.

16

Zivot za nacisticke okupace.indd 16

08.09.2021 16:14:29

Zoufalí vídeňští Židé stojí v roce 1938 ve frontě na vízum do Polska. Tito lidé byli vyděšení, ale jen málokdo si dovedl představit pekelné následky, když se jim nepodaří opustit rakouské hlavní město.

Zivot za nacisticke okupace.indd 17

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

Po německé invazi do Ruska v červnu 1941 docházelo k projevům otevřené podpory Rusů, a to nejen ze strany rakouských komunistů, ale také těch, kteří tajně doufali, že by to mohla být zkáza „malého kaprála“, který přecenil své síly.

S porážkou u Stalingradu v únoru 1943 nastal v německo-rakouských vztazích bod zlomu. Mnoho Rakušanů věřilo pověstem, že na jejich krajany dolehl hlavní nápor při výprasku, který dostala na Volze šestá armáda. Hodně se mluvilo o tom, že mladí Rakušané byli obětováni, aby šestá armáda měla čas se přeskupit a naposled postavit na odpor, když Hitler odmítl povolit ústup.

Nyní, když na sebe pohlíželi jako na „Němce druhé kategorie“ nebo na provinční příbuzné větší říše, rozmáhalo se poraženectví. Jak uvádí Tim Kirk: „Nebyl tu národní odboj, ale ani – s výjimkou týdnů po anšlusu – přesvědčivý projev souhlasu národa s Hitlerem… Rakušany příliš zaměstnávalo prodírat se sutinami do práce, než aby podali zřetelný výraz své nespokojenosti s válkou a režimem.“

Přijít domů zemřít I když bylo Rakousko spíše anektováno než okupováno, tisíce rakouských občanů trpěly ve své vlastní zemi pod nacistickou tyranií a někteří z nich spáchali po válce sebevraždu, protože cítili, že nemohou žít se vzpomínkou na to, čím prošli.

Nežidovští partneři ze smíšených manželství žili za války v Rakous­ku v riskantním postavení. Byli pod stálou hrozbou deportace, nikdy si nebyli jisti, který z diskriminačních zákonů se jich bude týkat, ani který přestupek mohl mít za následek jejich deportaci nebo smrt. Byli vyobcováni z rakouské společnosti a opomíjeni ortodoxními Židy, protože se pokoušeli zachovat svůj sekulární způsob života a chránit své rodiny.

Jedna katolička, Mathilda Hahnová, nesla tíhu zaopatření svého židovského manžela a jejich dětí v době, kdy se od ní očekávalo, tak jako od většiny žen, že bude na plný úvazek matka nebo Hausfrau – hospodyně. Několik let po válce spáchala sebevraždu, vyčerpaná vypětím a znehodnocením života, který se rovnal lži.

Jiní byli přiváděni k zoufalství nucenými odvody do pracovních oddílů, jako u Organizace Todt (OT), kde odvedení – a někdy odvlečení – byli jako otrocká pracovní síla podřízeni kriminálním rváčům.

18

Zivot za nacisticke okupace.indd 18

08.09.2021 16:14:29

PŘEDEHRA K VÁLCE

Mezi přidělenými na práci byli manželé a manželky židovských partnerů; podle historičky Michaely Raggamové-Bleschové z Vídeňské univerzity „jsou náznaky, že tyto [nucené odvody] směřovaly k rozbití takových rodin a k oslabení ochrany ,árijských‘ partnerů pro usnadnění pozdějších deportací“. Jedním takovým „árijským“ partnerem byl Oskar Baader, veterán z první světové války. Poté, co jej nacisté připravili o živobytí jako učitele jen proto, že měl za ženu Židovku, byl v posledních měsících války povolán do OT k nucené práci na maďarské hranici. V důsledku útrap, které přitom zažil, spáchal v listopadu 1945 sebevraždu. Jak řekl jeho syn, vrátil se do Vídně, aby zemřel.

Ještě předtím, než nacisté vpochodovali do Rakouska, Oskar věděl, co by nacionální socialismus znamenal pro ty, kteří byli stejné národnosti a stejného náboženství jako Hitler, ale „poskvrnili“ svůj árijský původ manželstvím s židovským partnerem. Nemohl se stát členem Německé akademické společnosti anglistů, i když se měl teprve ženit se svou snoubenkou. Následkem toho byl nucen se vzdát svých plánů na akademickou kariéru. Namísto toho přijal místo středoškolského učitele s omezenějšími vyhlídkami a nižším platem.

Když nacisté vstoupili do Vídně, stal se celý seznam protižidovských zákonů, schválených Říšským sněmem, s okamžitým účinkem součástí rakouského práva. Židovské manželky árijských partnerů nepodléhaly ponižujícímu zacházení, jakému byli vystaveni jejich židovští ženatí sousedé; nebyly například zařazovány do „čisticích čet“, v nichž byli Židé nuceni drhnout ulice pro zábavu posmívající se chátry. Naléhavě si však uvědomovaly, že pro ně nyní platily odporné Norimberské zákony ze září 1935, které z nich v jejich vlastní zemi udělaly občany třetí kategorie.

Smíšená manželství platila za urážku nacistické ideologie a rasový původ židovských partnerů se pokládal za manželstvím nezměněný, takže podle zmíněných zákonů zůstávali vystaveni perzekuci a uvěznění. Úřady vyvíjely nátlak na nežidovské partnery, aby podali žádost o rozvod, a nabízely různá lákadla, aby je k tomu přiměly. Někteří podlehli a žili pak do smrti s pocitem viny a hanby. Jiní to udělali ochotně, a stali se tak nevědomky kolaboranty.

Ti, kteří odmítli, byli propuštěni ze zaměstnání a nuceni hledat ji­nou dočasnou a nejistou práci. Oskar Baader dával soukromé hodiny a doplňoval svůj skrovný příjem z penze, na niž měl stále ještě nárok.

19

Zivot za nacisticke okupace.indd 19

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

Ti, kteří vlastnili podniky, o ně byli násilím okradeni, obchody a továr­ny jiných byly zpustošeny. Rodiny pak byly zcela odkázány na příjem árijského partnera nebo dospělých dětí.

Jejich situace se stávala ještě nejistější, když se musely vystěhovat, jak se stávalo těm, kteří bydleli v obecních domech.

Nacisté v Rakousku byli podivně obojetní, když odlišně přistupovali jednak k manželstvím, která se dotýkala jejich nacionálně socia­ listického cítění, a jednak k těm, která tolerovali, protože se jim to hodilo. Rakouské úřady – aby nevyvolávaly nepříznivou kritiku mezinárodního tisku – oficiálně rozlišovaly „privilegovaná“ a „neprivilegovaná“ rasově smíšená manželství. Taková, kde byl manžel árijského původu, hlavně on přinášel výdělek a kde děti byly pokřtěny, patřila do kategorie „privilegovaných“. Tito lidé mohli zůstat ve svém obydlí, měli nárok na stejné přídělové lístky jako ostatní obyvatelstvo a byli také vyňati z určitých diskriminačních zákonů a daní. Ještě důležitější bylo, že jim nehrozila deportace.

Oskar Baader a jeho rodina neměli takové štěstí, protože jeho člen­ství v zakázané sociálnědemokratické straně je zbavovalo všech privilegií, obvyklých u árijských manželů. To se týkalo i některých základních potravin, které byly Židům odepřené, jako maso, mouka, vejce a mléko.

Ti, kteří si zachovávali svou identitu a usilovali o vztah se židovskou obcí, měli podporu ze společných prostředků a pocit sounáležitosti, který jim skýtal trochu naděje, zatímco ti, kteří se obrátili zády ke svým kořenům, nepatřili pak ani k jedné, ani k druhé skupině a museli se starat sami o sebe. Děti ze smíšených manželství byly někdy přijímány do křesťanské pospolitosti prostřednictvím Hilfsstelle, iniciativy katolické pomoci, ovšem za předpokladu, že byly pokřtěny a že byli ostatní ochotni odhlédnout od jejich neárijského původu.

I když však přátelé a sousedé smíšených párů byli tolerantní, mnohdy to neplatilo u jejich vlastních rodin. Židé i lidé z většinové společnosti se stranili těch, kteří uzavřeli sňatky „mimo“, odmítali jim útulek a jiné formy pomoci, a jejich situaci tak ještě zhoršovali.

Žluté hvězdy Od 1. září 1941 měli všichni rakouští Židé povinnost nosit pro odli­šení na oděvu přišitou žlutou hvězdu. Toto označení jim nejen znemožňovalo 20

Zivot za nacisticke okupace.indd 20

08.09.2021 16:14:29

PŘEDEHRA K VÁLCE

odvažovat se na veřejná místa zakázaná Židům, ale vystavovalo je i potupě a násilí. Mnozí ze smíšených manželství však tolik lpěli na prostých radostech, jako procházce v parku nebo návštěvě divadla či kina, že ignorováním tohoto zákona riskovali uvěznění a deportaci. Život byl plný nebezpečí pro „privilegované“ i „neprivilegované“ rodiny, protože jej provázela všudypřítomná hrozba udání od fanatických nacionálních socialistů, kteří si chtěli dodat důležitosti zprávami o nepřátelích státu. Jejich počínání bylo pod téměř neustálými pátravými pohledy, ale někteří se setkali s neočekávanou podporou od cizích lidí, kteří dávali najevo nesouhlas s nacistickou rasovou politikou poskytnutím potravin (často anonymně) nebo osobními projevy laskavosti, které činily rozdíl mezi životem a smrtí.

ČESKOSLOVENSKO – 15. březen 1939 Rok poté, co Hitler anektoval Rakousko, pohltilo nacistické Německo Československo. Byl to emotivní a tklivý pohled. Pražané házeli sněhové koule na kolony německých obrněných vozů, projíždějící po dláždění ulic Starého města, protože se neodvažovali vrhat kameny.

Vojáci nevěděli, jak na to mají reagovat. Nemohli do davu střílet. Byla to vítězná přehlídka na oslavu dobytí země bez jediného výstřelu. Měli přísné rozkazy zachovat disciplínu a nezačít represálie, pokud se na ně nebude střílet.

Přes sněhovou vánici, kvůli které mnozí nevyšli ven, se kamery na­cistického týdeníku otáčely, aby zachytily Čechy, zdravící vítězný wehrmacht árijským pozdravem. Nebyl to však těžký sníh, jehož se Češi hrozili. Prostě tomu nechtěli uvěřit. Ti, kteří nedbali na počasí, zírali v tichém ohromení. Mnozí otevřeně a hořce plakali, protože cítili, že jejich země byla zaprodána Spojenci, kteří kdysi odpřisáhli ji chránit.

Neville Chamberlain, britský ministerský předseda, který tolik chtěl zajistit „mír pro naši dobu“ za každou cenu, o šest měsíců dříve na konferenci v Mnichově ustoupil Hitlerovi. Chamberlain se nechal přesvědčit diktátorovým ujištěním, že to je jeho „poslední územní požadavek v Evropě“, a přiznal Říši převážně německojazyčné Sudety v pohraničí země. Čas prokázal lež, ale v mrazivém březnovém ránu 1939 se to jevilo tak, že Československo bylo obětováno pro zajištění budoucnosti západní Evropy.

21

Zivot za nacisticke okupace.indd 21

08.09.2021 16:14:29

KAPITOLA 1

Někteří bývalí českoslovenští politikové, jako již předtím prezident Edvard Beneš, uprchli do Londýna, stát se rozdělil, v okupovaných českých zemích zrušili Němci ministerstva obrany a zahraničních věcí.

Zatímco nemnoho pražských Němců mávalo před kamerami prapory se svastikou, větší počet lidí se shromáždil na Václavském náměstí a zpíval národní hymnu, která byla zakázána příští den, kdy Hitler vyhlásil nacisty ovládaný protektorát Čechy a Morava. Protektorát zahrnoval většinu Čechy osídlených krajů bývalého Československa, v jehož východní části byla vyhlášena formálně samostatná, fakticky však nacistickému Německu podřízená Slovenská republika. V jejím čele byl katolický kněz Jozef Tiso, který se stal tehdejším představitelem Slováků, kteří tvořili 85 procent obyvatelstva tohoto státu.

Nařízení a zákazy Prvním opatřením nového protektora, Konstantina von Neuratha, bylo zavedení výjezdních povolení, aby se omezil pohyb občanů a identifikovali ti, kteří byli romského nebo židovského původu. Z těch mnozí raději spáchali sebevraždu, než by žili pod nacistickým panstvím a riskovali transport do koncentračních táborů. Od ostatních se vyžadovalo prokázat „nezávadný“ původ v rozsahu tří generací.

Von Neurath zavedl také přísnou cenzuru českých novin, zakázal strany demokratické opozice a rozpustil jejich odbory.

Noviny každodenně přinášely seznamy těch, kteří byli popraveni, uvězněni nebo transportováni do koncentračního tábora, takže se občanům připomínalo, co je čeká, když by se vzpírali nacistickým na­řízením.

Všechny stránky veřejného života se musely přizpůsobit nacistic­ kým zákonům. V platnost vstoupily nové dopravní předpisy stanovující jízdu vpravo, i když jen málo Čechů vlastnilo automobil. Již od září 1939 se osobní auta nesměla užívat pro soukromé účely, v ro­ce 1941 byla všechna motorová vozidla zabavena a jejich další použití velmi omezeno. Ve spojitosti s oficiálním bojkotem židovských ob­chodů bylo na prodejnách označení ujišťující zákazníky, že mají árijské majitele.

Němci se snažili myšlenkově působit na mládež zákazem učebnic, které nevyhovovaly nacistické ideologii, a zaváděním takových, které šířily nacistickou rasistickou pseudovědu a propagandu.

22

Zivot za nacisticke okupace.indd 22

08.09.2021 16:14:29

PŘEDEHRA K VÁLCE

Česká kultura byla podřízena přísným pravidlům a omezením se zákazy všeho, co pozvedalo národní hrdost, a s vyloučením toho, co režim označoval za „úpadkové umění“. Jazz byl zakazován, protože se pokládal za „primitivní hudbu z džungle“, bezcennou pro bílou árijskou společnost. Divadelní hry se přísně cenzurovaly, kina směla promítat jen lehké komedie a každý film musel být opatřen německými titulky. Existovalo jen málo rozptýlení mimo fotbalu, hokeje nebo plavání. Prostým Čechům se kvalita života prudce zhoršila.

Akce odporu Pro ty, kteří pracovali ve zbrojních továrnách, zavedli Němci dlouhou pracovní dobu. Nebylo například nic neobvyklého, že dělníci důležitých profesí pracovali i po celou neděli, aby plnili normy, uložené jim jejich německými zaměstnavateli. Odhadovalo se, že české továrny dodaly polovinu munice a zbraní použitých při ovládnutí Polska, Belgie, Nizozemska a Francie. V důsledku toho se zdravotní stav dělníků zhoršoval. Mnohé ženy raději otěhotněly, než aby pokračovaly v otrocké práci pro Němce, přestože strava z hubených přídělů znamenala riziko nedostatečné výživy dítěte ohrožující jeho zdraví.

Po měsících německé okupace nálada značně potemněla a mnozí si přáli, aby mohli dělat víc než jen házet na nepřítele sněhové koule.

28. října 1939, v den tradičně slaveného, tehdy však zrušeného státního svátku vyhlášení Československa, nespokojenost lidí přetekla, přestože úřady pod hrozbou tvrdých trestů varovaly před nenastoupením do práce a před protesty. Ke zprvu pokojné demonstraci, která nabyla na prudkosti, vyšlo do ulic v centru Prahy asi 100 000 lidí, kteří strhávali německé názvy ulic a provolávali protiněmecká hesla.

Pomníky padlých z první světové války pokryly květiny a sochy byly zahaleny do československých vlajek, které nacisté zakázali. Německá policie odpověděla střelbou do davu, při níž byl smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal, zabit dělník Václav Sedláček a těžce zraněno devět dalších. Čtyři stovky protestujících byly zatčeny.

Dne 15. listopadu byla Opletalova rakev vezena ulicemi na nádraží k pohřbu v jeho domově, zpívala se celá československá hymna. Studenti vyvěsili v oknech svých kolejí černé vlajky a zúčastnili se druhé spontánní demonstrace proti okupaci, provázené protifašistickými hesly. To nacisty rozzuřilo, a protože zprávy o Opletalově smrti 23

Zivot za nacisticke okupace.indd 23

08.09.2021 16:14:29