0042653

Kukačky_001 az 003.qxp_Sestava 1 19.05.2021 11:27 Stránka 3

Moje dítě není moje

Podle scénáře Jana Coufala zpracovala Anna Staňková a Kateřina Šizlingová

Kukačky.indd 3

20.05.2021 15:51:45

I. KAPITOLA

PŘED ŠESTI LETY

Proč to trvá tak neskutečně dlouho? Kdy už ji konečně odvezou na sál? Tereza je netrpělivá. Má silné bolesti, kontrakce už dávno začaly. Zbytky té otravné psychoprofylaxe pro prvorodičky se jí už dávno vykouřily z hlavy, zůstaly jen příkazy lékařky a sestřiček. Že má co nejvíc chodit a zhluboka a pravidelně dýchat. A taky bolest. Zkusila i ten nafukovací balón, ale nepomohlo to, nejradši by si lehla. Není divu, že tomu předpokoji před porodním sálem tady všichni říkají hekárna.

Klekla si na postel a Martin se posadil vedle ní. Ještě že je tu se mnou, pomyslela si, s ním má pocit bezpečí a jistoty. I v té sprše jí pomohl, jinak by se ven sotva vyhrabala. Teď ji hladí po tváři a něco jí šeptá do ucha. „Strašně funíš!“ To si teda mohl odpustit.

Podívá se na něj dopáleně. „Buď rád, že neřvu.“ Konečně leží na porodním sále, celá zpocená a ochraptělá z neustálého křiku. Ta bolest se opravdu nedá vydržet a mladá maminka už ztratila všechny zábrany. Proč jí ta doktorka nedá konečně pokoj! To je pořád: tlačte – pořádně – nebojte se toho, a ona se přitom snaží ze všech sil.

.5.

Kukačky.indd 5

20.05.2021 15:51:45

KUKAČKY

Martin stojí vedle porodního lůžka, trochu směšný v tom zeleném nemocničním mundúru. Tereza jeho přítomnost téměř nevnímá, ale pevně se drží jeho ruky a při každé kontrakci ji křečovitě sevře. Bolest teď na chvíli ustoupila a Martin jí podává kalíšek s vodou.

Tereza se podívá na lékařku. „Ještě jeden epidurál, prosím,“ žadoní.

Primářka Kateřina je neoblomná. „Dítě už je skoro venku, to vydržíte. Napijte se. A zatlačte!“ Další kontrakce. Tereza upustí kelímek s vodou a prudce stiskne Martinovu ruku. Takže ji čeká další kolo.

Lékařka konečně zvedá do vzduchu novorozeně, pokládá ho Tereze na břicho a ta ho k sobě přivine. Je to chlapeček. Ještě je celý umazaný od krve a plodové vody, ani se nedá poznat, jak vypadá.

V Tereziných očích se zračí vítězosláva a neskutečné štěstí. Bolest je pryč, zůstala jen radost.

Martin má v očích slzy. Přistoupí blíž a tiskne Tereze obě ruce.

Oba si dojatě prohlížejí syna. V tom tichém srozumění je vyruší netrpělivý hlas lékařky. „Vezměte malého k sobě!“ nařizuje jedné ze sester a tón jejího hlasu naznačuje, že něco zřejmě není úplně v pořádku. Sestra příkaz okamžitě splní. Vezme Tereze miminko a odnáší ho pryč.

Martin se poleká. „Co je? Něco se stalo?“ Ale lékařka mu nehodlá nic vysvětlovat. „A vy teď už musíte odejít,“ řekne jen.

Tereza leží ochable na lůžku a nepřítomně kouká do stropu. Zdá se, že usíná. Ruce, které Martin svírá, jsou najednou bezvládné.

Vzápětí ho další sestra nemilosrdně vystrčí ze sálu ven.

... .6.

Kukačky.indd 6

20.05.2021 15:51:45

I. kapitola

Po nemocniční chodbě spěchá doktor Tesař, míří k porodu na vedlejším sále. Karel se ho pokusí zastavit. Je nervózní, porod trvá příliš dlouho a bude prý nutný císařský řez. „No konečně! Hledali vás!“ pustí se do Tesaře. „Tak už jsem se našel,“ utrousí Tesař a přidá do kroku. „Doufám, že včas. Mám svoji ženu rád.“ Karlova slova zní téměř výhrůžně.

Karlova manželka Olga je ještě při vědomí, ale anesteziolog ji už připravuje na operaci. Doktor Tesař právě přišel. Má zpoždění a mladá lékařka Marta ho rychle informuje o průběhu porodu. Došlo ke komplikacím, ozvy se začaly během kontrakcí ztrácet a dítě uvízlo v porodních cestách. Snaží se mluvit klidně, ale v jejím hlase je slyšet nervozitu a strach.

Doktor Tesař se nakloní k Olze. „Tak to mrně vyndáme, co vy na to?“ zeptá se familiárně a povzbudivě se na ni usměje.

Olga přikývne. „Co jinýho, přece ho tam nenecháme.“ Je jí strašně zle, už ani nekřičí, je ale pevně odhodlaná tenhle zápas vyhrát. Kéž by byl Karel vedle ní! Ve svém věku a po všech těch zkušenostech by uvítala jeho podporu. Není to sice její první porod, ale stejně…

Anesteziolog už uvádí Olgu do umělého spánku. Sotva zavřela oči, Marta se otočí na doktora Tesaře. „Čekali jsme na vás víc než deset minut,“ řekne vyčítavě.

Operace začala. V sále je naprosté ticho, ale ve vzduchu visí napětí. I sestry si to uvědomují. Jen Olga klidně spí v narkóze, nevnímá, jak se doktor snaží její dítě zachránit. Je slyšet jen pravidelné pípání přístrojů.

Konečně je chlapeček venku. Chvíli ale trvá, než se nadechne a sálem se rozlehne jeho hlasitý křik. Doktor se narovná a s úlevou se usměje.

.7.

Kukačky.indd 7

20.05.2021 15:51:45

KUKAČKY

„Nemohli vás najít! Co jste si myslel? Že když je to její čtvrté dítě, že to půjde samo?“ kárá primářka doktora Tesaře. Sešli se spolu na novorozeneckém oddělení, kde připravuje sestra Kamila jmenovky pro obě miminka. Žádné omluvy se ale nedočká, Tesař naopak přechází do útoku: „Já zas slyšel, že vy jste měla namále…“ Kateřina ho přeruší: „Já svou práci zvládla. Dítě i matka jsou v pořádku.“ Je vidět, že se musí přemáhat, aby zachovala klid. „To samý platí u mě. Ten kluk se hned nadechnul a řval. Nebyl v bezvědomí,“ brání se Tesař. „Jestli se objeví nějaké poškození, budu vědět, za kým jít,“ upozorní ho ještě Kateřina a opustí dětský pokoj.

K Tesařovi přistoupí sestra Kamila a pohladí ho po paži, on ji ale očividně nevnímá.

Kamila se vrátí k postýlkám a připevňuje na ně jmenovky novorozenců Jakuba Kadlece a Tomáše Holce. Datum narození mají oba chlapečkové stejné: 7. 5. 2014. Jen čas se nepatrně liší: Jakub se narodil v 16.07, Tomáš v 16.10. Stejné mají i zavinovačky a postýlky. „Kubík a Tomík, takoví hezký kluci. Oni jsou vážně jako dvojčata,“ mumlá si pro sebe Kamila. Miminka jsou si opravdu hodně podobná.

Za chvíli už vezou dvě sestřičky po nemocniční chodbě dvě postýlky s novorozenci. Ta první, Radka, před sebou strká postýlku s Tomášem, ta druhá, Kamila, veze Jakuba. Na jipce už na ně čekají netrpělivé maminky Tereza a Olga. Jsou u nich i oba tatínkové Martin a Karel.

Radka se zastaví u prvního lůžka a Karel pomůže Olze si sednout, sestřička jí pak položí miminko do náruče. Totéž se opakuje u druhého lůžka. Kamila podá Tereze chlapečka a ta si ho se šťastným úsměvem prohlíží, stejně jako jeho tatínek Martin.

.8.

Kukačky.indd 8

20.05.2021 15:51:45

I. kapitola

Martin po chvíli zvedne oči a jeho pohled se setká s pohledem Karla. V očích obou se odráží porozumění, sounáležitost i úleva.

Dvě šťastné rodiny. Karel, Olga a jejich syn Tomáš. Tereza, Martin a jejich Jakub.

...

Praha se probouzí do nového dne. V moderně zařízené ložnici leze po posteli chameleon. Zastaví se v místě, kde deka končí, a upřeně hledí do tváře spící Terezy. Zdá se, že ji pozoruje s opravdovým zájmem.

Tereza se zavrtí a otevře oči. Chvíli otráveně kouká na chameleona, tohle ranní probuzení není žádná novinka. Pak se posadí a rozhlíží se po ložnici. „No tak, Kubo, dej ho přece pryč!“ Ale Kubu není nikde vidět. Chameleon dál nehybně stojí na dece a civí na Terezu. „Budíček!“ ozve se najednou rozesmátý Jakubův hlas, kluk byl celou dobu schovaný za záclonou.

To už se vzbudil i Martin. Automaticky se podívá na budík. „Takhle brzo? Kubo, je teprv půl sedmý!“ protestuje a zavrtá se zpátky do peřin.

Ani Tereza není zřejmě ochotná vylézt z postele. Ale Jakuba to neodradí. „Do školy to máme deset kilometrů a sto dvacet metrů, to je patnáct minut jízdy autem,“ deklamuje s důrazem na každém slově. „A k tomu ještě čas na parkování.“ Martin po něm mrskne polštář. Pak se otočí k Tereze a oba se začnou smát. Tyhle Jakubovy reakce už dobře znají.

Martin nakonec přece jen vstane a jde připravit snídani. Tereza zmizí v koupelně. Jakub, už oblečený, krmí na kuchyňském

.9.

Kukačky.indd 9

20.05.2021 15:51:45

KUKAČKY

stole chameleona. Drží v ruce cvrčka a soustředěně sleduje, jak si ho chameleon šikovně přitáhl jazykem a spokojeně přežvykuje.

Tereza se vrací ze sprchy a utírá si mokrou hlavu. „Víš, kde jsem zas našla ty tvoje cvrčky? V koupelně ve sprše!“ vytýká Jakubovi a zadívá se z okna. Žijí tady už tři roky, ale toho výhledu přes terasu se stále nemůže nabažit. Původně byla proti, koupit byt v centru. Je z malého města, zvyklá na dům s velkou zahradou a to samé chtěla i pro Jakuba. K bytu v holešovickém přístavu ji přemluvil Martin. Jako architekt dostal dobrý tip od jednoho klienta, a když jí ukázal ten výhled, bylo rozhodnuto. Znamenalo to se i hodně zadlužit, ale v září se Tereza vrátí do práce. Jako učitelka sice moc peněz nevydělá, ale se splácením to pak bude přece jen o něco lehčí. „Jdou tam, kde je voda,“ vytrhne ji Jakub ze zamyšlení. „Taky se chceš napít, když máš žízeň.“ Martin už má snídani hotovou. „Kdo si dá na lívance šlehačku a kdo tvaroh?“ zavolá na ně od stolu. „Já bych prosila trochu od všeho,“ hlásí se Tereza. „Co ty, Jakube?“ „Já snídat nebudu,“ prohlásí Jakub. „Proč, prosím tě?“ „Já mám z toho zápisu žaludeční neurózu.“ „Ale bez jídla ti to nebude myslet. To přece víš, ne?“ upozorní syna Tereza. „Jak to, že ne?“ „Říká se tomu hypoglykemie. Nedostatek cukru. Mozek najednou vypne, cvak a hotovo.“ „A až se tě paní učitelka u zápisu zeptá, jak se jmenuješ, tak budeš jenom koktat. Nikde tě nebudou chtít vzít,“ doplní její odbornou informaci Martin.

. 10 .

Kukačky.indd 10

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

Jakub chvíli váhá, chameleona pořád drží v ruce. Pak druhou rukou popadne lívanec a pustí se do něj.

Konečně už sedí všichni tři v autě. V Praze zrovna vrcholí ranní špička. Z Holešovic se do centra dostali celkem rychle, ale na Vinohradech uvízli v zácpě. Auto trhaně popojíždí a Martin musí neustále zastavovat. „Deset minut a ani se to nehnulo. Něco se tam muselo stát.“ Začíná být nervózní. „Pořád ještě máme dobrej čas. Hlavně v klidu,“ chlácholí ho Tereza. „Když zavoláme, počkají na nás?“ navrhne Martin.

Oba se snaží mluvit tiše, aby Jakuba nestresovali, ale ten sedí klidně na zadní sedačce a hraje si se spinnerem. Dohadování rodičů si nevšímá. Znovu a znovu roztáčí spinner na prstu a pak trpělivě sleduje jeho kroužení. Zdá se, že je zcela ponořený do svého vlastního světa a to, co se děje kolem, vůbec nevnímá.

Najednou spinner zastaví a zastrčí si ho do kapsy. „Radši to vemu pěšky,“ prohlásí jakoby mimochodem. Odepne si bezpečnostní pás a otevře dveře auta. „Co to děláš?!“ natáhne se po něm Martin. „Jakube!“ Ale Jakub už je venku na silnici a kličkuje mezi auty k chodníku.

Tereza neváhá, vyskočí z auta a rozběhne se za ním. Martin se musí provozem probojovat sám.

Do školy dorazili téměř současně. Tereza vezme Jakuba za ruku. Teď ještě najít třídu, kde probíhá zápis prvňáčků. Sláva, tady to je! Stihli to jen taktak. Tereza zaregistruje, že v hloučku rodičů a dětí jsou i jejich kamarádi Ondřej a Petra s dcerou Dominikou. Zamává jim. Oči jí mimoděk sklouznou na nástěnku na zdi a tam si mezi různými vývěskami a reklamami všimne oznámení,

. 11 .

Kukačky.indd 11

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

že škola hledá pedagogy a asistenty pedagogů pro doplnění učitelského sboru. V tu chvíli si uvědomí, že v autě zapomněla všechny Jakubovy doklady včetně vyplněné přihlášky. Taky obrázky, které Jakub nakreslil, a příklady, co vypočítal. Snad je Martin vezme s sebou! Je na sebe strašně naštvaná. Takový důležitý okamžik a oni zvorali, co mohli! Přijeli na poslední chvíli, a k tomu ještě tohle. Jakub bude ve stresu.

Musí mu to říct dřív, než půjdou dovnitř. Nějak šetrně, ví, jak Jakub těžko snáší jakoukoli změnu či napětí. Opatrně volí slova, je nervózní a je to na ní znát. Jakub se na ni upřeně dívá, snaží se pochopit, co se mu pokouší vysvětlit. Najednou jako by celý ztuhl, zřejmě si uvědomil, co se stalo. Tereza ho vezme kolem ramen. „Zkus to zvládnout bez křiku, prosím…“ říká mu laskavě. „Slíbíš mi to, ano?“ Naléhavě se dívá synovi do očí. Jakub nakonec kývne.

To už se otevřely dveře třídy a učitelka je zve dál. Dovnitř vcházejí společně s Petrou, Ondřejem a jejich Dominikou.

U lavic sedí rodiče s dětmi, proti nim vždy jedna nebo dvě učitelky. Pár dětí si hraje na koberci na zemi. Taky Tereza s Jakubem se posadí.

Učitelka se snaží navázat s Jakubem kontakt. „Ahoj… Řekneš mi, jak se jmenuješ?“ Jakub ji chvíli mlčky pozoruje a pak neochotně odpoví: „Jakub Kadlec.“ Učitelka se usměje. „Já jsem Monika.“ Podává mu ruku.

Ale Jakub nereaguje. „A co rodiče? Povíš mi o nich něco?“ „Mamince je dvacet devět let, jedenáct měsíců a tři dny. Měří sto šedesát dva centimetrů, váží padesát jedna kilo. Krevní skupinu má A.“

. 12 .

Kukačky.indd 12

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

Učitelka vypadá překvapeně. „Páni, co ty všechno nevíš! Tak ještě to jméno a máme kompletní popis.“ „Jaký jméno?“ „Přece tvojí maminky.“ „Maminka je maminka.“ Tereza se usměje a pohladí Jakuba po vlasech. Učitelka už dál nenaléhá.

Do třídy právě dorazil Martin. Spěšně se omlouvá, najít blízko školy místo na zaparkování nebylo snadné. Přinesl ale všechny potřebné doklady a pokládá je na lavici před učitelku. „Tak jak to jde?“ chce vědět.

Učitelka se nedá vyrušit a věnuje se dál Jakubovi. „A tatínek je tatínek, viď…“ „Táta se jmenuje Martin Kadlec,“ ožije Jakub, „je mu třicet jedna let, čtyři měsíce a jeden den. Měří sto sedmdesát šest centimetrů a váží sedmdesát šest kilo. Krev má stejnou jako máma, A.“ „Koukám, že dobře,“ konstatuje Martin a poplácá syna po zádech.

Jakub pokračuje: „Mně je pět let, jedenáct měsíců a dvacet pět dní. Měřím sto osmnáct centimetrů, vážím dvacet dva kilo. Krevní skupinu mám B. Do školky jsem nechodil, protože se mě ostatní děti bojí,“ řekne s ledovým klidem. „Kubo, co to povídáš? Tak to přece není,“ ohradí se Tereza. Jako by všechno ostatní, co Jakub říkal, nevnímala. „Proč by se tě, prosím tě, báli?“ přidá se Martin.

Ale Jakub trvá na svém. „Myslíš, že ze mě budou mít strach i tady?“ zeptá se učitelky.

Učitelka se k němu nakloní. „Jakube, za sebe můžu říct, že budu ráda, když tady budeš.“

. 13 .

Kukačky.indd 13

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

Je poledne. Tereza s Martinem sedí na venkovní zahrádce spolu s Ondřejem a Petrou. Petře se pod šaty klene těhotenské bříško.

Ještě pořád se baví o tom, jak probíhal zápis, vzpomínají, jak děti odpovídaly na otázky učitelek. „… a maminka je maminka,“ říká Tereza a je na ní vidět, že je dojatá. „Málem mně ukápla slza.“ „Moc hezky to řekl,“ souhlasí Petra. „Teď se dojímáš, ale počkej, až bude v pubertě,“ otočí se k Tereze Ondřej. „Mám z toho moc dobrej pocit, teda z tý školy,“ konstatuje Martin, „bylo by fajn, kdyby v září mohly naše děti sedět spolu.“ Ondřej s Petrou se na sebe podívají. Tváří se rozpačitě. Tohle je zřejmě vůbec nenapadlo a úplně nadšení z toho evidentně nejsou. Trapné ticho přeruší číšník, který přináší objednané jídlo.

Tereza ho s úlevou začne dirigovat, kam má talíře postavit. Pak s Petrou volají na děti, které si hrají na vedlejším hřišti. Každé zvlášť… „Pro mě ještě kečup, když budete tak hodný,“ požádá Martin číšníka. „Hromadu kečupu,“ dodá Ondřej. „Ať si zvykáš.“ Martin na něj vrhne varovný pohled. Zaregistruje ho i Tereza a okamžitě zareaguje. „Do New Yorku jedeš přece ty?“ říká překvapeně.

Místo Ondřeje ale odpoví Petra. „Kdybych čekala jedno… Ale dvojčata?“ Položí si ruku na břicho. „A k tomu ještě Dominika…“ Po delší pauze se konečně ozve Martin. „Nějak jsem ti to nestihl říct, promiň.“ Ve vzduchu visí napětí. Všichni čekají, co na to řekne Tereza. „Taková šance se přece neodmítá,“ snaží se zachránit situaci Petra.

. 14 .

Kukačky.indd 14

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

Tereza kývne. „Neodmítá.“ Otočí se na hřiště. „No tak, Jakube, neslyšel jsi? Oběd!“ Na jejím hlase je ale znát, jak je naštvaná.

...

Olga nakonec prosadila svou. Tomáš sedí na židli v ordinaci neurologa a sestra se mu chystá nabrat krev. Kluk nevypadá na to, že by se bál. „No vidíš, ani jsi neplakal,“ pochválí ho sestra, když je s odběrem hotová. „Motorkáži nebrečej,“ opáčí Tomáš a pohlédne pyšně na Karla a Olgu.

Neurolog mezitím dočetl zprávu od dětského lékaře a vyptává se rodičů. „Takže jaké má Tomáš problémy? Ztráta hybnosti?

Znecitlivění prstů, brnění…?“ „Stěžuje si na bolest nohou…“ začne vysvětlovat Olga, ale Karel ji přeruší. „Každýho kluka bolí kosti, když roste, ne?“ „Tak se na to podíváme, Tomáši. Postav se přede mě, pěkně se narovnej a budeš dělat, co ti budu říkat, ano?“ zavelí doktor a otočí se na kluka.

Tomáš kývne. „Teď zavři oči, natáhni ruce před sebe a ukazováčkem pravé ruky se dotkni špičky nosu…“ Tomáš si sáhne na ucho. Karel to nevydrží a drcne ho do hlavy.

Tomáš si okamžitě přendá ruku na špičku nosu. „A ta bolest… budí tě to často ze spaní?“ „Co mám říct, abyste mi dovolil jezdit motokros?“ ozve se nečekaná, ale upřímná odpověď. „Řekni pravdu.“

. 15 .

Kukačky.indd 15

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

„Budím se, jen když náš pes dostane žihadlo, pak strašně kňučí,“ sdělí věcně. „Tak víš co, mladíku? Počkáme na výsledky krve a můžeš startovat… A všechno nejlepší k narozeninám!“ Tomáš se otočí a plácnou si s tátou dlaněmi. Karlův obličej září, ale Olga radši nic neříká, i když je ráda, že mají vyšetření za sebou.

Na zahradě domu v Hranicích Tomáš suverénně sešlápne startovací páku malé motokrosové motorky. Pravačkou lehce přidává plyn a vychutnává si klidné brblání válců. Vzápětí zabere nadoraz a ozve se ostrý řev motoru vytočeného naplno. Je to už jeho druhá mašina, silnější a lepší než ta, na které jezdil doteď. Vedle něho vzrušeně postává Karel a ukazuje mu, kde co na stroji je. Podle jeho výrazu těžko říct, kdo si motorku přál víc, jestli Tomáš, nebo on. Dnes je Tomášovi šest a Karel skoro nemohl dospat, jak se těšil, že mu ji dá.

Motokros je celý Karlův život. Vlaky a motorky. Jako strojvedoucí pracuje na směny a každé volné odpoledne tráví na dráze za městem. Když byl mladý, za místní klub i závodil. Ten bohužel v devadesátých letech skončil s činností a pozemky pod dráhou byly rozprodány. Karlovi se ale podařilo sehnat sponzory, pozemky pronajmout a klub znovu rozjet. Pro motokros dokázal nadchnout skoro celé městečko a sám vede oddíl nejmladších závodníků. Jsou to kluci kolikrát mladší než Tomáš a už zvládnou několikametrové skoky. Sám Tomáš uměl jezdit snad dřív než chodit. Už má za sebou pár závodů, ale tohle bude jiná liga. Novou mašinu už to chtělo.

Najednou se ozve zahvízdání. „Čau, brácha,“ zamává na ně z terasy Karlův bratr David.

Je ředitelem místní základní školy, žije sám, a když jim zemřeli

. 16 .

Kukačky.indd 16

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

rodiče, Karel mu pomohl postavit si na zahradě vlastní malý domek. Zrovna na něm natírá okap. „Dobrý, co!?“ Karel rozjařeně překřikuje řev motorky a ukazuje mu, jak s ní barevně ladí i nová helma. Olga to všechno s obavami sleduje. Na tohle si nikdy nezvykne. Bůhvíjak rychle může tahle mašina jezdit. „Vážně jsi nemohl počkat?!“ Odtáhne Karla stranou, aby nemuseli tolik křičet. I tak musí zvýšit hlas, jinak by ji v tom rámusu sotva slyšel. „Nech ho. Má narozeniny. Proč mu to děláš?“ zastává se syna Karel. „Dyť ani nevíme, jestli je opravdu zdravej…“ zlobí se Olga. „To jsem ji měl nechat zavřenou v kumbále? Koukni na ni… taková krása…“ přesvědčuje ji Karel. „Přece sama vidíš, že mu nic není.“ Ukáže na Tomáše, který se motorky nastartované na stojanu nemůže nabažit. „Já to chci mít černý na bílým.“ Olga je neústupná. „Ty se bojíš, že se někde vyfláká, viď?“ „O tom radši vůbec nemluv,“ vyplaší se Olga. „Je to kluk. Potřebuje dobrodružství,“ snaží se ženu obměkčit Karel. „Kdo ho potřebuje? Ty, nebo on?“ „No tak klidně já. Protože se už nemůžu dívat na to, jak ho furt hlídáš…“ rozhodí Karel rukama.

V té chvíli k nim dolehne cvaknutí stojanu a zvuk rozjíždějící se motorky. „Tomáši, počkej na mě!“ vykřikne Karel v marné snaze kluka zastavit.

Ale Tomáš už mezitím zařadil rychlost. Sedí na motorce, na hlavě má helmu, teď pustil spojku a vyjíždí ze zahrady na ulici. Karel

. 17 .

Kukačky.indd 17

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

zbledne, vyrazí za ním a za Karlem běží vyděšená Olga. Proboha, hlavně ať se nezabije!

Ale kdepak! Tomáš jede prostředkem silnice, občas kličkuje a jízdu si vysloveně užívá. Na konci ulice se otočí a přidá plyn.

Teď prosviští kolem Olgy a Karla. Ten křičí a rukama mu zuřivě ukazuje, aby zastavil. Zezadu z domu vyběhly obě dcery Holcových, Bára a Marcela, za nimi se loudá David. „Jak je to silný?“ ptá se nevzrušeně Karla. „To už je skoro čtyřtakt, ne?“ Tomáš mezitím dorazil na druhý konec ulice, znovu se prudkým smykem otáčí a přidává plyn. Karel skočí doprostřed silnice přímo proti řítící se motorce a roztáhne obě ruce, jako by ji chtěl za kaž­ dou cenu zastavit. Těsně před ním, doslova na poslední chvíli, Tomáš zabrzdí. Zvedne si štít helmy a pyšně prohlásí: „Takhle jezdí Valentino Rossi.“ „Zato tys, chlapče, dojezdil,“ konstatuje Karel. Ale v hlase má úlevu. Olga jenom kroutí hlavou.

Doma v dílně zamyká Karel motorku na řetěz. Tomáš drží v ruce helmu a rukavice a tváří se zkroušeně. Kousek dál si David připravuje věci na čištění úlů, je vášnivý včelař.

Konečně se Tomáš odhodlá promluvit. „Já vám třeba poseču zahradu…“ snaží se to vyžehlit. „Pozdě,“ zní Karlova nesmlouvavá odpověď. „Nebo umeju auto…“ zkouší to Tomáš dál.

Karel natáhne ruku. „Helmu!“ Tomáš se na něj nešťastně dívá. „Je mi šest. Byl to dárek. Nemůžeš mi ho hnedka zase vzít.“ „Dárek, se kterým ale neumíš zacházet. Tak teď buď chlap a přijmi následky.“ Karel je zklamaný.

. 18 .

Kukačky.indd 18

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

Tomáš ještě chvíli váhá, pak helmu s rukavicemi vrazí otci do rukou a naštvaně vyběhne z dílny. „Neříkej, že ti ho není líto,“ zastane se synovce David. „Je to osel. Podělal to. Během první minuty, co tu motorku má,“ odsekne Karel. „Jen jestli on nebude, brácha, po tobě?“ neodpustí si David.

Olga v kuchyni zdobí narozeninový dort pro Tomáše. Dává si záležet na každém detailu. „Co myslíš, bude se mu líbit?“ ptá se Karla, který právě vešel do dveří. „No nevím… Kola to nemá, motor taky ne, nevoní to benzínem…“ „Hele, to tys mu ji dal na řetěz, tak to teď neházej na mě!“ brání se Olga. „Nemůže se přece sebrat a jezdit sám po silnici!“ „Ty ses bál, že je to tak? Že spadne, bez chráničů… nebo vletí pod auto… A takhle já se, Karle, bojím pořád. Teď, když je ve stejným věku, jako byl Kája.“ „Kája – to bylo něco jinýho. Ten měl přece problémy už předtím,“ zarazí se Karel. „Ale co když jsme něco přehlídli?“ Olga má v očích obavu. Vzpomínka na Káju, jejich syna, který zemřel, je stále silná. I přes ty roky, které největší bolest obrousily. „No tak ty určitě ne. Dyť ho furt hlídáš. Stačí, aby kejchnul, a už u něj stojíš s kapesníkem,“ vyhrkne Karel bez rozmyslu. Poté se ale pokusí Olgu uklidnit: „Když tak Tomáše pozoruju, jak na tý mašině sedí, jak se k ní staví… já úplně vidím sebe. Nebejt zdravej, tak to nesvede. Hlavně nesejčkuj… nic mu není. A ten dort se ti povedl, Oli. Určitě se mu bude líbit.“

. 19 .

Kukačky.indd 19

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

Dort už je na stole v jídelně a Olga zapaluje velkou svíčku uprostřed, má tvar šestky. Sešli se tu všichni kromě Marcely. Tomáš se ještě nepřestal mračit, není ochotný se s rodinou bavit. „Klidně si trucuj, ale tu svíčku sfoukneš!“ poručí mu Olga. Otočí se ke dveřím a zavolá nahoru do patra: „Marcelóóó!“ Žádná odezva. „Leží se sluchátkama na uších,“ podotkne Bára. „Tak na co čekáš?!“ pobídne ji Karel.

Bára protočí oči, neochotně se zvedne a odšourá se ke schodům. „Ségraaa!“ zařve na celý dům. „A co dárky, ty taky nechceš?“ David položí před Tomáše pečlivě zabalený balíček. „Takže tohle si můžu nechat?“ Tomáš váhá, je na něm vidět, že je zvědavý. Pak ale spustí: „Proč jste mi ji dávali? Když je teďkon zamčená?“ „Protože tatínek myslel, že víš, co je to zodpovědnost…“ začne mu vysvětlovat David. „Jenomže to je pro našeho malýho cizí slovo,“ přisadí si Marcela, která konečně dorazila na oslavu. „Ty se do toho nepleť!“ utře ji Tomáš. „Někdo tady v tý rodině rozum mít musí,“ odsekne Marcela. „Kdybys ho měla ty, netaháš se s tím klukem ze statku,“ zasáhne nečekaně do hádky mladší sestra Bára. „Z biofarmy,“ opraví ji Marcela. „Kravinec jako kravinec,“ neodpustí si Bára. „Tak, a dost! U stolu bude klid!“ okřikne dcery Karel a bouchne do stolu.

Olga ještě chvíli čeká, než se rodina uklidní, a pak pobídne Tomáše: „Takže, Tomášku, je to na tobě.“ Tomáš se nejdřív rozmýšlí, ale pak se nadechne a foukne. Svíčka na dortu zhasne. Marcela s Bárou bouchnou konfety, ty se

. 20 .

Kukačky.indd 20

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

vznášejí ve vzduchu, a všichni začnou zpívat: „Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, milej Tomáši…“ Olga si přitáhne syna blíž a udělá mu na čele křížek. „Všechno nejlepší, kluku jeden zlobivej, milovanej…“ Dá mu pusu a sevře ho ve své měkké náruči.

... „Pro mě je to taky novinka, dozvěděl jsem se to teprve včera,“ vysvětluje doma Tereze Martin. Ví, že má máslo na hlavě. „Hele, Ondřej fakt jet nemůže, to musíš uznat…“ Martinova firma dostala zakázku na projekt muzea v New Yorku. On a Ondra na tom společně pracují už od začátku a teď po nich investor chce, aby na realizaci dohlíželi přímo v místě stavby. Pro oba je to velká příležitost. „Na jak dlouho to je?“ chce vědět Tereza. V jejím hlase je spíš zájem než zlost. Takovou věc přece musí probrat společně! „Na půl roku…? Možná na deset měsíců… na rok?“ Martin v duchu počítá. „Nedokážu odhadnout, jak rychle to tam všechno půjde.“ „Domluvili jsme se, že až Kuba půjde do školy, nastoupím do práce,“ namítne Tereza klidně. „No tak bys s tím ještě chvilku počkala.“ „A co Jakub? Taky počká?“ „Tohle od tebe nebylo úplně fér…“ Martin se cítí zaskočený. „Neviděl jsi, jak se tvářili Petra s Ondřejem? Jak je vyděsila představa, že by Jakub měl sedět s jejich Dominikou? A to ho znají a mají ho rádi.“ „Já vím. Ale bude tam mít svou asistentku, se vším mu pomůže… Proto jsme taky vybrali tuhle školu.“

. 21 .

Kukačky.indd 21

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

„Myslíš, že to bude stačit?“ „Chybí mi tričko a taky jedny kalhoty,“ ozve se v tu chvíli hlas Jakuba. Stál ve dveřích kuchyně, jistě už nějakou dobu, a musel všechno slyšet.

Tereza si jen povzdychne, tohle není nic nového. Vezme syna kolem ramen a vrací se s ním do dětského pokoje. Martin jde pomalu za nimi.

Pokoj je pečlivě uklizený, na posteli jsou v komínku červená trička s límečkem, která Jakub vyndal ze skříně. Teď je nahlas přepočítává. „Možná je ještě v prádle, potřebuješ ho hned teď?“ ptá se Tereza. „Chci mít pořádek,“ vysvětlí jí Jakub. „Anebo se zlobíš, protože mám jet pryč?“ podezírá syna Martin. „Víš přece, že vás mám rád, tebe i maminku…“ „Říkáš to,“ odpoví Jakub pohotově. „Říkám to, protože to je pravda.“ Martin si syna posadí na klín. „Víš, Petra bude mít dvojčátka. Takže Ondřej bude muset přebalovat miminka, nakupovat, prát, vařit…“ „On zůstane doma… Tak proč ty ne?“ Jakub není s odpovědí spokojený. „Protože pracuju ve firmě. A jestli tam chci pracovat i dál, tak bych měl jet, když to po mně chtějí,“ vysvětluje mu Martin trpělivě. „Já to tak nechci,“ prohlásí Jakub nesmlouvavě.

Martin ví, že ho nepřesvědčí, přesto to ještě zkusí: „Ani když ti slíbím, že budeš moct spát s maminkou v ložnici, až budu pryč?“ Tereza se do toho vloží, už ví, co bude následovat: „Kubí, to bude dobrý…“ Ale Jakub je už neposlouchá, zuřivě mlátí hlavou Martinovi

. 22 .

Kukačky.indd 22

20.05.2021 15:51:46

I. kapitola

do hrudi a hlasitě křičí: „Nechci… nechci… nechci…!“ A začne kopat nohama.

Martin ho sevře pevněji. Zatím spolu pokaždé záchvat překonali. Musí zvládnout i tenhle…

Je večer. Jakub, už uklidněný, leží v posteli vedle Martina, Tereza u stolu prochází kartičky s obrázky a hledá tu, kterou se dnes chystá s Jakubem probrat. Na kartičkách jsou zachyceny běžné konfliktní situace, k nimž v rodině občas dochází, včetně jejich řešení, jsou to vlastně jakési návody pro děti, jak se v takových případech zachovat. Hlavní postava má na sobě červené tričko.

Konečně Tereza našla, co hledala, a jde si lehnout vedle Jakuba z druhé strany. „Takže dneska to bude o tom, jak zvládnout věci, které se nám úplně nelíbí,“ říká. „Třeba loučení.“ A ukáže Jakubovi obrázek, na kterém jsou nakresleny dvě možnosti, jak takovou situaci řešit: správná i špatná. Ale Jakub se místo na obrázek dívá na ni. „Proč jsem takovej?“ vyhrkne najednou. „Jakej?“ „Takovej.“ „Kubo, každej jsme přece nějakej.“ „Nikdo se mnou nechce být. Ani na moje narozeniny nikdo nechce přijít,“ konstatuje Kuba. „To není pravda,“ ohradí se Martin. „Dědové přijdou určitě a ba­bička taky.“ Jakub ale není s odpovědí spokojený. „Je to tím, že mám jinou krev?“ pátrá dál. „Jak jinou? Modrou?“ dobírá si ho Martin. „Béčko. Béčko je horší než áčko.“

. 23 .

Kukačky.indd 23

20.05.2021 15:51:46

KUKAČKY

„Béčko je přece stejně dobrý jako áčko,“ namítne Martin, ale trochu se zarazí, jako by si teprve teď uvědomil tu nesrovnalost. „Kubí, co blbneš? Ty jsi ten nejlepší kluk na světě,“ dodá Tereza a přitiskne syna k sobě.

... „Počkej!“ mírní Marcela šeptem Hynka a zachytí přepravku, která se málem zřítila na zem. Marcela vypomáhá Olze v krámku s lahůdkami, který si otevřeli v postranní uličce u náměstí v Hranicích. Hynek přivezl zboží od svých rodičů z farmy. Marcela hned využila příležitosti, aby s ním mohla být chvilku o samotě a nabídla se, že od něj zboží ve skladu převezme. Líbají se tak vášnivě, že přitom div neshodí basy s pivem narovnané ke zdi. Vyruší je až hlas Olgy, která k nim přichází z krámu. Marcela Hynka rychle odstrčí a jde mámě naproti. „Zboží už je složený?“ chce vědět Olga. Samozřejmě jí došlo, při čem oba vyrušila. „Jasně, je to složený,“ odpoví Hynek s drzým úsměvem a podá jí desky s dodacím listem. „Tady mi to jen podepište a já zas jedu o dům dál.“ Tváří se nenápadně, ale cukají mu koutky.

Olga se podepíše, Hynek naznačí vzdušný polibek Marcele, Olze kývne a vyjde ze skladu na parkoviště. „U pokladny stojí Luboš,“ upozorní vtom Olga dceru. Marcelu to pobaví, dva nápadníci si v obchodě podávají dveře. Trochu se upraví a přesune se loudavým krokem do obchodu. Luboš je syn místní farářky, ke které chodí její máma do sboru. Sice nemá motorku jako Hynek, ale je s ním větší zábava. „Co je?“ zeptá se ho s předstíraným nezájmem. „Ráno.“

. 24 .

Kukačky.indd 24

20.05.2021 15:51:46