0042634

K AREL FELT

120 LET FOTBALU U NÁS HISTORIE OD 1901 DO 2021 • MEDAILONKY NEJVĚTŠÍCH OSOBNOSTÍ • STATISTIKY

120 LET fotbalu.indd 3

08.09.2021 17:29

H

Nakladatelství Euromedia Group, a. s., děkuje firmám AVANT investiční společnost, a.s., KARELLI CZ, s.r.o., JKL PARTNERS s.r.o., bez jejichž podpory by tato kniha nevznikla.

120 LET fotbalu.indd 5

08.09.2021 17:29

OBSAH Předmluva předsedy VV FAČR Petra Fouska............................................ 11 Jak šly roky... aneb 120 let krásné i pohnuté historie.................................. 13 MEDAILONKY........................................................................... 67 Jan KOŠEK Král fotbalu za Rakousko-Uherska.......................................... 68 Jindřich VALÁŠEK První reprezentační střelec. . ....................................... 70 Václav PILÁT Předčasně pohřbený špílmachr.......................................... 72 Antonín JANDA-OČKO Holohlavý tank z Letné........................................ 74 Jan VANÍK Pálil za obě pražská S........................................................ 76 Antonín HOJER Nejlépe střílející obránce v historii.................................... 78 Karel PEŠEK KÁĎA Zlatovlasý vůdce Železné Sparty na trávníku i na ledě.. .......... 80 John William MADDEN Skotský Dědek učil trenéřině. . ............................... 82 Josef SILNÝ Prvního ligového stovkaře ukradli na nádraží............................. 84 František PLÁNIČKA Jsi malý, řekli mu na Spartě..................................... 86 Ladislav ŽENÍŠEK Nejlepší obránce stříbrného šampionátu.......................... 88 Jaroslav BURGR Premiéru zažil ve finále poháru.. ..................................... 90 Josef ČTYŘOKÝ Vystoupil ze stínu slavných ........................................ 92 Ferdinand DAUČÍK Kapitán Slavie, šéf Barcelony..................................... 94 Štefan ČAMBAL Režisér stříbrné zálohy............................................... 96 František KLOZ Kladenský střelec dal život za svobodu............................... 98 Antonín PUČ K nejslavnějšímu gólu mu pomohl čpavek............................... 100 Oldřich NEJEDLÝ Reprezentaci vystřílel finále, Spartě trofeje......................... 102 František SVOBODA Bombardér, který protrhl i síť................................... 104 Vojtěch BRADÁČ Slávista, který zachránil Spartu..................................... 106 Vlastimil KOPECKÝ Král kliček a mistr asistencí...................................... 108 Josef BICAN Nejlepší kanonýr v historii................................................ 110 Jan ŘÍHA Z protihráčů si dělal kuželky. . ................................................. 112 Karel KOLSKÝ Slávu získal na hřišti, smrt našel pod ledem........................... 114 Vlastimil BUBNÍK Nejslavnější obojživelník Bubál.................................... 116 Jaroslav VEJVODA Diktátor, ale trenérský génius.. .................................... 118 Ladislav NOVÁK Kapitán slavné Dukly a stříbrných Chilanů. . ......................... 120 Svatopluk PLUSKAL Mistr skluzů oslnil svět. . ........................................ 122 Josef MASOPUST Zlatý míč mu přivezl Eusébio....................................... 124 Jan LÁLA Na kraj obrany ho poslal Bican................................................ 126 Adolf SCHERER Železničář, který poslal Čechoslováky do finále...................... 128 Ján POPLUHÁR Nesmlouvavý stoper, který nikdy nebyl vyloučen..................... 130

120 LET fotbalu.indd 6

08.09.2021 17:29

Viliam SCHROJF Nejlepší gólman chilského šampionátu.............................. 132 Tomáš POSPÍCHAL Stříbrný Chilan, který Klokany dovedl na vrchol.. ................ 134 Josef KADRABA Kanonýr, který měl zmizet z historie.................................. 136 Andrej KVAŠŇÁK Velký šéf z Letné.. ................................................... 138 Václav MAŠEK Čtyřicet let nejrychlejším střelcem..................................... 140 Jozef ADAMEC Hatrlo dal hattrick Brazilcům........................................... 142 Rudolf KUČERA Jeho hvězdu zhasl faul loktem.. ....................................... 144 Rudolf VYTLAČIL Skvělý útočník a geniální trenér.. ................................... 146 Jan BRUMOVSKÝ Komár, který bodal i rozdával radost............................... 148 Ivan MRÁZ Byl u největší slávy Sparty i její potupy.................................... 150 Anton MALATINSKÝ Trnavský mág Toni Báči......................................... 152 Karol DOBIAŠ Patino učaroval v Trnavě i Ďolíčku...................................... 154 Ladislav KUNA Šéf trnavských Bílých andělů.......................................... 156 Michal VIČAN Jediný zvedl evropský pohár............................................ 158 Karol JOKL Dlouho nejmladší reprezentant............................................. 160 Ladislav PETRÁŠ V Mexiku mu postavili sochu. . ...................................... 162 Ján PIVARNÍK Blonďatý expres hrál i La Ligu........................................... 164 Anton ONDRUŠ Kapitán bělehradských šampionů.................................... 166 Ján a Jozef ČAPKOVIČOVÉ Nejslavnější bratislavská dvojčata. . ..................... 168 Koloman GÖGH Nenápadný, ale spolehlivý bojovník. . ................................ 170 Marian MASNÝ Mazlil se s míčem, ale život se nemazlil s ním.. ....................... 172 Ladislav JURKEMIK Brankáři se jeho dělovek báli.................................... 174 Jozef VENGLOŠ Jako první dobyl Británii, a pak i svět................................. 176 Václav JEŽEK Český trenér století nikdy nebyl vyhozen................................ 178 Antonín PANENKA Okouzlil svět vršovickým dloubákem. . ............................ 180 František VESELÝ II. Největší z červenobílé dynastie................................. 182 Ivo VIKTOR Gólově ho pokřtil Pelé...................................................... 184 Zdeněk NEHODA Neuměl hlavou, tak jí dal nejslavnější góly.. ........................ 186 Dušan a Peter HERDOVÉ Létající křídlo a pohodář Bača............................. 188 Přemysl BIČOVSKÝ Zlatá motorová myš a velký smolař.............................. 190 Karel KROUPA Nejlepší kanonýr a Zbrojovák století................................... 192 Luděk MACELA Kapitán zlatých olympioniků.......................................... 194 Ladislav VÍZEK Vizour bavil fanoušky hrou i vtípky.................................... 196 Jindřich SVOBODA Zlatým gólem rozhodl olympijské finále. . ........................ 198 Jan BERGER Honza není člověk, Honza je Bůh!......................................... 200 Jan STEJSKAL Tituly vychytal oběma S................................................. 202

120 LET fotbalu.indd 7

08.09.2021 17:29

Rostislav VOJÁČEK Nejpevnější pilíř obrany Baníku.................................. 204 Ján KOZÁK Úspěchy sbíral jako hráč i trenér. . .......................................... 206 Alexander KÁROLYI Jednatřicet let ve fotbalovém taláru............................. 208 Rudolf BAŤA Z hokejového sudího fotbalovým diplomatem. . .......................... 210 Jozef CHOVANEC Velel na hřišti, na lavičce i rozhodčím............................... 212 František STRAKA „Franz“ hrál i trénoval na tatarák.. ................................ 214 Tomáš SKUHRAVÝ Bomber, fotbalový bůh i ďábel.................................... 216 Michal BÍLEK Hrdina kvalifikace, ale nemilovaný kouč.. ............................... 218 Ľubomír MORAVČÍK Poslední společný fotbalový král. . .............................. 220 Ivan HAŠEK Tleskal mu zaplněný Václavák............................................. 222 Luboš KUBÍK Z emigrace až pro evropské stříbro...................................... 224 Ivo KNOFLÍČEK Expres ze Šardic....................................................... 226 Miroslav KADLEC Sestřelil Francii, pak představil tým královně...................... 228 Václav DANĚK Sahal po Zlaté kopačce................................................. 230 Patrik BERGER Slavia ho ukradla Spartě, poháry sbíral v Anglii.. ..................... 232 Dušan UHRIN Učitel s fotbalovými trofejemi........................................... 234 Petr KOUBA Překonal i slavného tátu. . ................................................. 236 Horst SIEGL Nejslavnější gól dal Barceloně............................................ 238 Pavel KUKA Velký kanonýr, občas i palič šancí......................................... 240 Jiří NĚMEC Moc nemluvil, ale nohama psal básně...................................... 242 Pavel HAPAL Pokořil Hamburk, šampionát prožil se sádrou........................... 244 Jiří NOVOTNÝ Čtrnáct titulů už nikdo nepřekoná....................................... 246 Tomáš ŘEPKA Rebel a král červených blikanců........................................ 248 Petr ČECH Muž v přilbě, který sbíral rekordy a trofeje.................................. 250 Vladimír ŠMICER Štístko Slavie i českého fotbalu. . ................................... 252 Karel BRÜCKNER Faktorem X dobýval Evropu......................................... 254 Tomáš GALÁSEK Pevný štít hvězdné středové řady. . .................................. 256 Pavel NEDVĚD Grande Paolo měl Zlatý míč i nohy..................................... 258 Karel POBORSKÝ Nejslavnější fotbalový lob.......................................... 260 Jan KOLLER Kanonýr Dino ničil evropské giganty.. ..................................... 262 Milan BAROŠ Skvělý žolík i nejlepší střelec šampionátu. . ............................. 264 Marek JANKULOVSKI Jediný vyhrál světový šampionát klubů........................ 266 Tomáš UJFALUŠI Zanechal stopu v pěti ligových soutěžích............................ 268 Tomáš ROSICKÝ Malý Mozart psal velké fotbalové symfonie. . ........................ 270 Zdeněk GRYGERA Z výborného obránce špičkovým manažerem. . .................... 272 Jiří JAROŠÍK Osm titulů ze čtyř zemí.. ................................................... 274

120 LET fotbalu.indd 8

08.09.2021 17:29

Pavel VRBA Strůjce viktoriánských úspěchů........................................... 276 Pavel HORVÁTH Šest Českých pohárů ve čtyřech týmech.. ............................ 278 David LAFATA Lafi, král českých kanonýrů............................................. 280 Tomáš HÜBSCHMAN Na ligový gól čekal 200 zápasů.. ............................... 282 Milan ŠKODA Ze stopera excelentním kanonýrem..................................... 284 Marek JANKULOVSKI Jediný vyhrál světový šampionát klubů........................ 286 Vladimír DARIDA Reprezentaci vedl jako kapitán k postupům. . ....................... 288 Bořek DOČKAL Jako by dal míči oči.................................................... 290 Jindřich TRPIŠOVSKÝ Sparta ho odmítla, tak zvedl ke hvězdám Slavii............... 292 Theodor GEBRE SELASSIE Theo, symbol bojovnosti a věrnosti..................... 294 Petr RADA Srdcař, který si na lavičku nesedne......................................... 296 David LIMBERSKÝ Mistr šajtlí i velkých průšvihů..................................... 298 Tomáš SOUČEK Oslnil Slavii a pak i Anglii............................................. 300 Patrik SCHICK Gólový zabiják s tváří neviňátka. . ...................................... 302 Jaroslav ŠILHAVÝ Reprezentaci vrátil tvář a pohodu.................................. 304 Adam HLOŽEK Sparťanský klenot láme rekordy.. ...................................... 306 120 let fotbalu ve statistikách...................................................... 309

120 LET fotbalu.indd 9

08.09.2021 17:29

Český svaz footballový byl založen v říjnu 1901, zakládající schůze se zúčastnili zástupci sedmnácti klubů či kroužků. Šlo o událost vskutku mimořádnou, byť si to přímí účastníci stěží mohli uvědomit.

Vznikem řídicího orgánu bylo potvrzeno postavení Čech coby průkopníka fotbalu na kontinentu. Svaz se stal dvanáctým v rámci Evropy. Kromě kvarteta zemí z kolébky fotbalu, Anglie, Skotska, Severního Irska a Walesu, měly svaz ještě Dánsko, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Itálie, Německo, Malta a Maďarsko, tehdy ještě Uhry, kde byl svaz založen také v roce 1901.

Sto dvacáté výročí vzniku svazu je vhodnou příležitostí se ohlédnout. Zjistíme, že fotbal v Česku a předtím samozřejmě v Československu měl světu co říci, zaznamenával mimořádné úspěchy, ať to byly dvě finálové účasti na světovém šampionátu, titul mistra Evropy z roku 1976 či zlato a stříbro z olympijských her. Po vzniku České republiky na ně navázalo stříbro z mistrovství Evropy 1996 a semifinále ze stejné soutěže o osm let později. Český fotbal dal světu i skvělé hráče, za všechny si připomeňme držitele Zlatých míčů Josefa Masopusta a Pavla Nedvěda. Stejné pocty by se jistě dočkal i Josef Bican, pokud by se Zlatý míč v jeho době uděloval…

Fotbal je světovým sportem číslo jedna. Na vysoké úrovni jej hrají v řadě zemí a je stále těžší se prosadit do nejužší špičky. Proto jsem velmi rád, že naše reprezentace přispěla k roku oslav vynikajícím výsledkem, kterým čtvrtfinále na mistrovství Evropy bezesporu je.

Za sto dvacet let se toho ve fotbale událo velice mnoho, stejně tak bylo o tomto období napsáno nepočítaně publikací. To však neznamená, že už je téma vyčerpáno. Vždy se dá najít nový úhel pohledu, jiné řazení získaných poznatků a jejich zpracování. Právě tuto ambici má zkušený novinář a autor řady fotbalových publikací Karel Felt, který zde přináší nejen přehled historických událostí spojených s naším fotbalem, ale i vizitky vybraných 120 fotbalových osobností, a vše je doplněno souborem zajímavých statistik.

Petr Fousek Předseda VV FAČR

11

120 LET fotbalu.indd 11

08.09.2021 17:29

JAK ŠLY ROKY... aneb 120 let krásné i pohnuté historie Není asi muž, v jakémkoliv věku, který by nikdy nekopl do balonu. Možná ani taková žena se nenajde. Fotbal je světový fenomén, nejrozšířenější a nejpopulárnější sport. Mezinárodní fotbalová federace FIFA sdružuje 211 národních asociací, nejde tedy o země, protože z Velké Británie jsou jejími členy všechny čtyři asociace (Anglie, Skotsko, Wales, Severní Irsko). FIFA má tedy více členů než Mezinárodní olympijský výbor nebo Organizace spojených národů. Český svaz footballový, založený 19. října 1901, se stal členem FIFA už v roce 1906, tedy dva roky poté, co byla ustanovena. Za sto dvacet let existence prošel český fotbal dlouhou cestou. Dvakrát se spojil a dvakrát rozešel se Slovenskem, vždy z politických důvodů. Tato kniha je ale především o lidských příbězích, těch je 120. A jako u každé takové publikace výběr vyvolává spoustu otázek. Proč zrovna ten, a nikoliv tamten... U většiny se snad čtenáři shodnou s autorem, že právě tihle psali českou fotbalovou historii. Až jednou někdo bude psát publikaci o českém fotbale k jeho 200. výročí, bude to mít nejspíš s výběrem snazší, ale to píši spíš jako pokus o žert. Opatřena je i statistikami, jaké nebyly dosud takto souhrnně nabídnuty. Ponořme se tedy do historie českého a několik desetiletí československého fotbalu. Ale začít bychom měli u samotného prvopočátku této hry...

První kopali Číňané, pravidla dali Angličané Fotbal ve svojí moderní podobě vznikl ve druhé polovině 19. století v Anglii, a to díky hádce zastánců hry nohama i rukama s těmi, co chtěli do míče jen kopat. Počátky hry, při níž se kopalo do čehosi, co připomínalo míč, jsou však staré více než 4 000 let. Něco, co mohlo být podle archeologů míčem, se našlo jako otisk v egyptském Karnaku už v roce 2000 před naším letopočtem, jen o šest století mladší jsou malby ze Střední Ameriky. První písemně doložená hra, při níž se kopalo do čehosi kulatého, vznikla v Číně ve 2. století před naším letopočtem a jmenovala se cchu-ťü. Ve starověkém Řecku a Římě měli míčových her, při nichž se používaly nohy, hned několik, nejznámější byl episkyros, doložený už 600 let př. n. l.

Rozkvět míčových her byl zaznamenán ve středověku v různých koutech Evropy. V roce 1480 byla podle italských kronikářů centrem calcia, jak se v Itá-

13

120 LET fotbalu.indd 13

08.09.2021 17:29

lii jmenuje fotbal dodnes, Florencie. Obraz, na němž na jednom z náměstí ve Florencii hráč kope do míče, ale pochází až ze 17. století.

První záznam z Anglie o něčem, co později dostalo název football, pochází už z roku 1175. A v 16. století zaznamenal fotbal ve Velké Británii doslova boom, ale stále mu chyběla jednotná pravidla. Jasně stanovené nebyly rozměry hřiště ani počet hráčů. Tady lze hledat i zrod pozdějšího sporu. Hrálo se především na školách a časem se prosadily dvě verze, jedna povolovala hru nohama i rukama, druhá pouze nohama. Nejednotnost pravidel vyústila v roce 1848 v setkání zástupců čtrnácti středních škol, kteří se dohodli na pravidlech, v nichž ale bylo možné hrát míč rukama i nohama, a srážet k zemi toho, kdo míč držel. To se ale nelíbilo části účastníků, k nimž se přidávali další.

A tak byla 26. října 1863 založena v Londýně The Football Association, používající nezaměnitelnou zkratku FA. U jejího zrodu stálo jedenáct škol a klubů, jedním z nich byl současný účastník Premier League Crystal Palace. První pravidla vyloučila hru rukama, skládání soupeře s míčem, ale nestanovila přesný počet hráčů, a dokonce ani rozměr míče... Do současné podoby se fotbal proměnil mnoha změnami až v příštích desetiletích. A jelikož Pravidlovou komisi FIFA ovládají Britové, je obtížné do nich prosadit sebemenší maličkost. Změna pravidel se nelíbila vyznavačům hry rukama i nohama a skládání soupeřů, a tak v roce 1871 vznikla Rugby Football Union. Oba sporty dodnes soupeří o to, který je populárnější, oba však dobyly celou planetu...

První zápas v Roudnici, pak první derby a hned průšvih Z Anglie se fotbal rychle rozšířil do Evropy a brzy do celého světa. Kdo jej ale přivezl do Čech, se už asi nikdy nedozvíme. Historici však dohledali první fotbalové utkání, o němž existují záznamy. V roce 1886 přišel na gymnázium v Roudnici nad Labem jako nový profesor tělocviku Jan Sommer, který se s fotbalem potkal v cizině, a hned s ním seznámil nejen studenty, ale i sportovce ve městě. A tak se na roudnickém ostrově 29. září 1887 uskutečnil první zápas mezi místním veslařským klubem fungujícím pod názvem Český Athletic Club a Sokolem Roudnice. Řídit ho měl hrabě Lobkowicz a veslaři měli vyhrát 1:0. Podle některých pramenů se první zápas v Čechách hrál až 15. srpna 1892 a výsledek se nedochoval. V Roudnici však věří prvnímu datu, a dokonce na počest tohoto utkání zbudovali pomník. Berme tedy onen zářijový termín jako první utkání „hry v míč kopaný“, jak zněl český název fotbalu. Podle jakých pravidel se hrálo, si odnesli aktéři do věčnosti.

14

120 LET fotbalu.indd 14

08.09.2021 17:29

V Praze se prý do míče kopalo mnohem dříve, a to především zásluhou německých studentů. Fotbal tu provozoval Čtenářský spolek Lesehalle, jenž měl už v roce 1882 požádat c. k. policejní ředitelství o povolení fotbalového mače. Zda ho dostal a zápas se uskutečnil, se však nedochovalo. O tři roky později ale časopis Cyklista zmiňuje, že si členové Klubu velocipedistů Praha zpestřují společné chvíle i hrou zvanou football. Jisté ale je, že v roce 1891 se ze studií v Anglii vrátil mladý kníže Emerich Thurn-Taxis a na zámek Loučeň přivezl učitele angličtiny, komorníka a zahradníka, a tato čtveřice byla základem zámeckého fotbalového týmu. Ten se v roce 1893 utkal v Praze s místním německým Veslařským a bruslařským klubem a prohrál 0:4. Za pražský tým ale hráli i Angličané a Češi.

To už byl fotbal v Praze poměrně rozšířený. V roce 1891 vznikl Athletic Club Praha, o rok později byl při Literárním a řečnickém spolku Slavia 2. listopadu založen Akademický cyklistický odbor, k němuž se přidávaly další sporty, v roce 1896 oficiálně fotbal. Vznikaly a posléze se štěpily další spolky a kluby. Takhle vznikl v roce 1893 Český footballistický kroužek Akademického gymnázia, vzápětí přejmenovaný na ČFK Kickers. Slavia tvrdí, že je o rok starší než její rival z Letné. Ten „porážku“ uznal, i když...

Z AC Praha, sídlícího na Maninách, v roce 1893 odešla skupina nespokojenců, kterou do své náruče přijala noblesní čtvrť Královské Vinohrady a podle ní byl pojmenován 16. listopadu 1893 založený Athletic Club Královské Vinohrady. Hlavní sportem v něm byl fotbal. Vinohradská honorace však fotbal nechtěla, došlo k roztržce s radnicí, a tak byl klub 9. srpna 1894 v kavárně Demínka přejmenován na AC Sparta. Klub působil krátce na Invalidovně, pak kousek od Holešovického pivovaru a na začátku minulého století se přestěhoval na Letnou. Od roku 1917 má stadion na stejném místě. Slavia měla hřiště v místech dnešního Národního technického muzea. Slávistický měl kapacitu hlediště 30 000 diváků, sparťanský, který byl mladší, 45 000 diváků.

Vraťme se ještě do 19. století. V březnu roku 1896 se na Císařské louce uskutečnil první organizovaný turnaj pod názvem „Národní zápasy mužstev, kopaný míč cvičících“. Zúčastnily se Kickers, jeho vítěz, AC Praha a obě pražská S. Jejich historicky první derby se hrálo 29. března a Sparta vyhrála 1:0. Na hřišti. Do historie však vstoupil výsledek 0:0. Otec českého sportu Josef Rössler-Ořovský, který zápas rozhodoval, branku odvolal. Tehdy totiž s výsledkem

15

120 LET fotbalu.indd 15

08.09.2021 17:29

musela souhlasit obě mužstva. Slávisté byli proti. A tak se zrodila dodnes nesmiřitelná rivalita.

Ještě za Rakouska-Uherska vznikla pikantní situace. Fotbal, ač u jeho zrodu v Čechách stáli studenti, jim byl zakazován, a hrozilo jim dokonce vyloučení ze školy. A tak jej hráli maskování, nejčastěji kníry nebo i plnovousy, ale také pod jinými jmény. To byl i případ druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. V letech 1901 až 1904 jako student, navíc stipendista gymnázia na Vinohradech, hrával za Slavii C. Kdyby se to proláklo, vyhodili by ho. A tak na soupisce Slavie se objevovala jména jako Bělský, Berger, König, Novotný nebo Spolný, ale i jiná. Kdyby se tehdy přísně kontrolovala identita hráčů, to by bylo kontumací... Na tom ale nikdo neměl zájem. Po vstupu na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy Beneš s fotbalem skončil, později odešel do zahraničí, kde spolupracoval s pozdějším prezidentem T. G. Masarykem na přípravě vzniku nového státu, ale to už nebylo o fotbale. Velkým fanouškem Slavie však zůstal.

Fenomenální letenská S V roce 1897 se začalo hrát mistrovství Čech, pražská S brzy převzala nadvládu, a to nejen na hřišti. Stála i u zrodu Českého svazu footballového. Kluby, jichž přibývalo jako hub po dešti, cítily nutnost jednotné organizace, která by turnaje zaštiťovala. A tak došlo k památné schůzi 19. října 1901 v restauraci U Zlaté váhy v ulici Karoliny Světlé na Novém Městě. Zúčastnili se jí zástupci Slavie, Sparty, AC Praha, FK Horymír, FK Hradčany, Letenského FK Česká vlajka, FK Malá Strana, SK Meteor Praha VIII, SK Olympia Praha VII, SK Vyšehrad, AFK Karlín, ČAFC Královské Vinohrady, SK Olympia Košíře, Unionu Žižkov, SK Plzeň, FK Unionu Plzeň a AC Roudnice. Předsedou Českého svazu footballového se stal medik Karel Freja, bývalý střední útočník Slavie a v době zvolení ČAFC Královské Vinohrady. Postupně vznikaly další kluby.

Svaz se měl k světu. Ujal se organizace Mistrovství Čech, které se hrávalo už od roku 1897, a to zvlášť na jaře a na podzim. Šestkrát ho vyhrála Slavia, dvakrát Kickers, jednou německý DFC, a to poslední ČAFC Praha. Pak mistrovství zaniklo a nahradil ho Pohár dobročinnosti – Charity Cup. Ten se hrál v letech 1906 až 1916, 4× ho vyhrála Slavia, 3× Viktoria Žižkov, 2× SK Smíchov a Sparta. V Čechách klubů přibývalo, v roce 1898 vznikly například SK Klatovy a SK Český Brod, o rok později AFK Chrudim, v roce 1900 Polaban Nymburk a AFK Kolín.

16

120 LET fotbalu.indd 16

08.09.2021 17:29

Čeští fotbalisté se rozkoukávali i po okolních zemích. V lednu 1899 sehrála Slavia první mezinárodní zápas s výběrem Berlína, skončil 0:0. První oficiálně doložené mezistátní utkání odehrála tehdy reprezentace Čech 1. dubna 1906 v Budapešti proti Uhrám a skončilo 1:1. Gól dal Jindřich Valášek z pražského Meteoru. V roce 1906 byl Český svaz footballový přijat za člena FIFA. Vídeň protestovala, a tak dostal statut provizorního člena. Plnohodnotným členem se stal až v roce 1923, už pod názvem Československá asociace fotbalová. Češi slavili velké úspěchy na tehdejších vrcholných akcích. V roce 1911 se tým složený převážně z hráčů Slavie, doplněný o sparťany, stal amatérským mistrem Evropy. V Roubaix porazil nejprve Francii 4:1, poté Anglii 2:1. Trenérem byl kouč Slavie, Skot John William Madden, a hvězdami útočníci slávista Jan Košek a sparťan Václav Pilát.

Na Moravě a ve Slezsku se fotbal prosazoval později, až v prvních dvou dekádách 20. století. Do jeho začátku byly známé ČSK Uherský Brod, zřejmě nejstarší moravský klub, založený už v roce 1893, o rok později vznikla Slovácká Slavia v nedalekém Uherském Hradišti, o dva roky později pak německý Rude-club Brno. Po roce 1900 přibývaly další, například SK Haná Kroměříž (1902), ČSK Uherské Hradiště (1904), Moravská Slavia Brno (1906), Troppauer Opava (1907), SK Přerov (1908), Slavoj Michálkovice (1909), SK Olomouc (1912), SK Židenice, předchůdce brněnské Zbrojovky (1913), SK Baťa Zlín a SK Slezská Ostrava, předchůdce Baníku (oba 1922). Ti nejlepší fotbalisté ale odcházeli do Prahy. Za všechny jmenujme sparťanskou legendu a před druhou světovou válkou nejlepšího středního záložníka v Evropě Karla „Káďu“ Peška, rodáka z Olomouce, nebo útočníka Slavie i Sparty Josefa Silného, pocházejícího z Kroměříže.

První titul získala Sparta Sparta a Slavia patřily mezi světovými válkami k nejlepším celkům v Evropě.

Slavia šokovala hrdé Španělsko a Barcelonu, rovnocenné partie hrála i s anglickými kluby. Sparta výrazně pomohla rozvoji fotbalu v Severní Americe, kam ji pozvali krajané z Chicaga. Výborně si vedla i reprezentace, která v roce 1919 pod vedením Maddena skončila druhá na Vojenských hrách v Říme, kde ale Itálii a Belgii reprezentovali vojáci. V témže roce vyhrála Pershingovu olympiádu v Paříži, byl to velký mezinárodní fotbalový turnaj, který hrály reprezentace vojenského paktu Dohoda. Češi postupně porazili Belgii 4:1,

17

120 LET fotbalu.indd 17

08.09.2021 17:29

USA 8:2, Kanadu 3:2 a ve finále Francii 4:2. Zúčastněné země po letech odvolaly svoji účast na turnaji, a tudíž byly výsledky vyškrtnuty z historických statistik. Nebyl zanesen ani zmíněný turnaj v Říme. O rok později se Češi probojovali až do finále olympijského turnaje v Antverpách. Postupně porazili 7:0 Jugoslávii, ve čtvrtfinále Norsko 4:0, v semifinále 4:1 Francii. Ve finále s Belgií anglický sudí Lewis uznal dvě neregulérní branky domácích a kapitán „Káďa“ odvedl české mužstvo ze hřiště. Češi byli vyloučeni z her a nedostali ani stříbrné medaile. Hvězdami týmu byli kromě „Kádi“ útočníci Antonín Janda-Očko a Jan Vaník.

Po vzniku republiky se název národní asociace změnil na Československý svaz fotbalový a v roce 1922 na Československou asociaci fotbalovou, sdružující kromě Čech, Moravy a Slezska i fotbalové svazy národnostních menšin – maďarské, židovské, německé, polské a Podkarpatské Rusi. V roce 1926 čeští zástupci výrazně přispěli k založení Středoevropského poháru, tehdy největší klubové soutěže, kterou hrály kluby z Československa, Rakouska, Itálie, Jugoslávie, Maďarska, Švýcarska, Rumunska. Železná Sparta, vedená „Káďou“, vyhrála první ročník v roce 1927, podruhé v roce 1935, Slavia pak poslední kompletní ročník 1938.

Zastavme se teď u nejvyšší soutěže. Oficiální ligová soutěž vznikla až v roce 1925, do té doby se hrály turnaje, ale ty nebyly tím pravým. Dokonce ani populární Pohár dobročinnosti. V roce 1912 se hrálo poprvé Mistrovství Českého svazu fotbalového. Zúčastnilo se ho šestnáct týmů, rozdělených počtem účastníků do čtyř nerovnoměrných skupin. V té nazvané Čechy A byly Sparta, Slavia, Viktoria Žižkov, ČAFC Vinohrady, Olympia Praha I, Meteor Praha VIII, SK Kladno a SK Pardubice, skupinu vyhrála Sparta. Čechy B tvořily SK Slavia VII, což bylo v podstatě druhé mužstvo Slavie, AFK Vršovice a AFK Kolín, který ji vyhrál. Ve skupině Morava byly Moravská Slavia Brno, její vítěz, SK Olomouc, SK Haná Kroměříž a SK Přerov. Čtvrtá byla skupina Plzeň a v ní jediný tým – SK Plzeň, který postoupil rovnou do semifinále, v němž Západočechy porazil Kolín 3:2 a Sparta ve druhém duelu o finále zdolala Moravskou Slavii 6:3 a ve finále Kolín 4:0. Jelikož bylo toto měření později uznáno za oficiální v rámci Čech a Moravy, získala tak Sparta svůj první platný titul.

Další ročník domácího mistrovství vyhrála Slavia. V té době byli českými fotbalovými hvězdami Jan Košek, útočník Slavie a krátce i Sparty, který se proslavil třemi góly do sítě tehdy už profesionálního anglického Southampto-

18

120 LET fotbalu.indd 18

08.09.2021 17:29

nu v roce 1906. K nejlepším fotbalistům u nás patřili Jindřich Baumruk nebo Rudolf Krummer, kteří rovněž oblékali oba dresy. Konečně ze hřiště Slavie na to sparťanské to nebylo daleko. Do Sparty přišel další velikán Antonín Janda-Očko a v její bráně stál „král komiků“ Vlasta Burian.

Fotbal pak přerušila první světová válka, do níž narukovala spousta výborných fotbalistů a mnozí se již nevrátili, nebo jako invalidi museli na fotbal zapomenout. Zázračně přežil Václav Pilát, jeden z pilířů předválečné Sparty.

Na bojišti byl těžce zraněn střepinou dělostřeleckého granátu, ale dokázal se uzdravit, a i když měl při běhání a v obratnosti pohybové potíže, Spartě pomohl ještě k pěti titulům. Stál také u zrodu Železné Sparty, nejlepšího týmu po první světové válce, a to nejen v Čechách.

Nejvyšší soutěž byla obnovena ještě v roce 1918. Do vzniku oficiální první profesionální ligy střídala názvy – Mistrovství Středočeské župy, Mistrovství Českého svazu fotbalového... Oficiálně však byla uznávána jako nejvyšší fotbalová soutěž. První ročník obnovené soutěže vyhrála, pět let pak vládla Sparta. Poslední ročník v roce 1924 ovládla Slavia. V té době se hrála i domácí pohárová soutěž. Již zmíněný Pohár dobročinnosti skončil v roce 1916, už v roce 1918 ho nahradil Středočeský pohár, který zanikl nedohraným ročníkem 1937, devětkrát ho vyhrála Sparta, sedmkrát Slavia, třikrát Viktoria Žižkov. Tyto dvě soutěže jsou brány jako oficiální předchůdci současného domácího poháru, takže je starší než sama liga.

Mezníkem byl rok 1925, kdy byla založena Asociační liga, a hned profesionální. Stále se jí zúčastnily především kluby z Prahy, v prvním ročníku jich bylo deset – vítězná Slavia, dále Sparta, Viktoria Žižkov, Čechie Karlín, ČAFC Královské Vinohrady, SK Libeň, AFK Vršovice, SK Meteor VIII, SK Libeň, Nuselský SK a německý DFC Prag. První ročník, který se hrál jen na jaře, byl uzavřen až na podzim 1925, kdy už byl rozběhnutý druhý, který se hrál podzim–jaro.

Měsíce totiž trval spor o výsledek mezi Spartou a AFK Vršovice. Zápas skončil jasným vítězstvím Sparty 7:1, ale soupeř nechtěl vysokou porážku uznat, protože zápas se hrál podle něj na neregulérním terénu. Výsledek byl nakonec anulován a nařízen byl nový zápas, který Sparta vyhrála 3:2. To však stačilo Slavii k titulu díky lepšímu skóre.

Druhý ročník pak vyhrála Sparta a titul obhájila. Hegemonii pražských S prolomila v roce 1928 Viktoria Žižkov, jinak se od roku 1925 o titul střídaly oba

19

120 LET fotbalu.indd 19

08.09.2021 17:29

letenské kluby, přičemž do posledního kompletně odehraného společného ročníku v roce 1938 osmkrát vyhrála Slavia, pětkrát Sparta. Od druhého ročníku se hrála i druhá liga, později kvalifikační turnaje mezi vítězi regionálních soutěží, zvaných stále župy. Prvním mimopražským účastníkem bylo SK Kladno. Soutěž také střídala názvy, z Asociační ligy se stala Středočeská 1. liga, v roce 1927 to byla dokonce Kvalifikační soutěž středočeské 1. ligy, hrála se pouze na jaře za účasti sedmi pražských klubů a Kladna. Od podzimu už se hrálo opět „anglickým“ systémem podzim–jaro, ale startovalo jen sedm týmů. To už v soutěži nebyl německý DFC. Od ročníku 1929/1930 se soutěž jmenovala 1. asociační liga. Bez ztráty bodu ji vyhrála Slavia a do soutěže přibyl druhý mimopražský klub – Teplitzer FK. Mimopražské kluby postupně přibývaly, v roce 1933 si postup vybojoval první moravský klub – SK Židenice, do dalšího ročníku postoupil jako první slovenský klub ČsŠK Bratislava, v ročníku startoval v nejvyšší soutěži dokonce SK Rusj Užhorod. To už se soutěž jmenovala Státní liga. Do posledního společného ročníku postoupil zástupce Slezska – SK Slezská Ostrava. Na jaře 1939 po druhém kole odstoupil ŠK Bratislava, vznikl Protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát. Republika se po dvaceti letech poprvé rozdělila.

Asi vás napadne, jestli se už tenkrát uplácelo. Ano, protože snaha o ovlivňování výsledků je jen o málo mladší než fotbal sám. Jenže v období, o němž jsou předchozí řádky, byly úplatky směšné. A ne vždy šlo o peníze, ale i o párek pro rozhodčího nebo věcný dar. „Zkusili to na mne funkcionáři SK Nusle, jestli bych je jako nováčka šetřil. To jsem odmítl, stejně jako nabízené peníze.

Ve Slavii jsem bral dost. Dal jsem jim sedm gólů. Funkcionáři přišli znovu.

Přinesli mi balíček. Na můj argument, že jsem je nešetřil a dal jim sedm gólů, odpověděli, že jsem jich mohl dát i deset a víc. Přiznám se, že balíček jsem si nechal. Byla v něm luxusní látka na pánský oblek. To bylo poprvé a naposledy, co jsem něco takového udělal, ale svědomí mám čisté,“ vyprávěl mi před čtvrt stoletím Josef Bican. Uplácelo se nejen kvůli výsledkům, ale i přetahování hráčů. Řádově šlo o jednotky stovek, maximálně tisíc korun. Tresty? Zákaz činnosti, pokuty klubům, časové tresty pro hráče, ale hlavně obrovská ostuda a opovržení, a to bylo pro potrestané nejhorší. Kdeže loňské sněhy jsou... Římské stříbro a ukradená Zlatá Niké V meziválečném období dosáhla velikého úspěchu fotbalová reprezentace. Československo se přihlásilo do kvalifikace mistrovství světa 1934, které

20

120 LET fotbalu.indd 20

08.09.2021 17:29

hostila Itálie. Postup přes Poláky byl vcelku snadný. Ve Varšavě Čechoslováci, tedy spíš Češi, vyhráli 2:1 góly Josefa Silného a Františka Pelcnera. Odveta se nehrála, protože Poláci z kvalifikace odstoupili. Důvod? Jako v mnoha případech ryze politický – spor o Těšínsko.

V květnu vzal asociační kapitán, jak se tehdy nazývala funkce trenéra reprezentace, Karel Petrů dvaadvacet hráčů. Dvanáct jich bylo ze Slavie, sedm ze Sparty, jeden ze Židenic, jeden z Teplitzer FK, což byl německý klub, a exsparťan Silný byl už v té době hráčem SC Nimes, tedy první krajánek v národním mužstvu! Pikantní, protože v novém tisíciletí není nic mimořádného, když se na hřišti objeví jediný hráč z domácí nejvyšší soutěže.

Druhý světový šampionát měl šestnáct účastníků. V prvním kole narazili Čechoslováci na Rumunsko a góly Antonína Puče a Oldřicha Nejedlého zvítězili v Terstu 2:1. Ve čtvrtfinále se střetli v Turíně se Švýcary. Na jejich vedoucí gól zareagoval trefou František „Franci“ Svoboda. Jiří Sobotka dostal Čechoslováky do vedení, ale soupeř stihl vyrovnat. Zápas rozhodl osm minut před koncem Nejedlý trefou na 3:2. Semifinále hrál tým vedený kapitánem Petrů v Římě proti Němcům. Skóre otevřel Nejedlý, soupeř po půli vyrovnal, ale Nejedlý dvěma trefami zkompletoval svůj hattrick a jasnou výhru 3:1.

Finále s Itálií se hrálo 10. června na římském Stadiu del Partito Nazionale Fascista před 45 000 diváky, včetně italského fašistického vůdce Benita Mussoliniho. S tím si přišel před utkáním podat ruku švédský sudí Ivan Eklind a zřejmě dostal patřičné instrukce. Přitom právě jeho si Čechoslováci pro finále vyžádali... A litovali. Sudí připustil na hřišti jatka a tlačil Italy. Už po čtvrthodině Guaita brutálně sestřelil Rudolfa Krčila. Nesmělo se střídat, takže ten zbytek zápasu odkulhal. Čechoslováci ale vzdorovali a do poločasu vydrželi. Po začátku druhé půle Puče sestřelil Ferraris tak, že slávistický kanonýr ležel dlouhé minuty za postranní čárou. Petrů, ve snaze ho probrat, mu nechtěně kápl do oka čpavek. „Pálilo to jako čert, vyletěl jsem na nohy a vletěl na hřiště,“ vzpomínal Puč. V 71. minutě vstřelil falšovanou střelou vedoucí gól. Reportér Josef Laufer líčil zápas tak barvitě, že fanoušci u rozhlasových přijímačů radostí šíleli. K sošce Zlaté Niké chybělo devět minut, když vyrovnal Orsi po několika nedovolených zákrocích, které rozhodčí nechtěl vidět.

Pět minut po prodloužení, opět po sérii faulů, vstřelil Schiavio vítězný gól na 2:1. Po zbytek prodloužení už rozmlácení a pokopaní Čechoslováci neměli sílu vzdorovat. Jedenáctka hrdinů měla toto složení: František Plánička – La-

21

120 LET fotbalu.indd 21

08.09.2021 17:29

dislav Ženíšek, Josef Čtyřoký – Josef Košťálek, Štefan Čambal, Rudolf Krčil – František Junek, František Svoboda, Jiří Sobotka, Oldřich Nejedlý, Antonín Puč. V týmu ještě byli brankář Čestmír Patzel, obránci Ferdinand Daučík a Jaroslav Burgr, záložníci Vlastimil Kopecký, Jaroslav Bouček, Adolf Šimperský, František Šterc, Antonín Vodička, útočníci Géza Kalocsay, Josef Silný a Erich Srbek.

Zahraniční média psala, že Čechoslováci jsou morálními vítězi, doma byli hráči přivítáni jako hrdinové, cestu vlaku provázely špalíry fanoušků a fanynek nejen na velkých nádražích. „Moc hezké, ale nám bylo strašně smutno. Za normálních okolností bychom vyhráli,“ litoval po téměř půl století tehdy nejlepší gólman na světě František Plánička. Nejedlý byl s pěti góly nejlepším střelcem šampionátu, nejlepším hráčem domácí Giuseppe Meazza. O něm nebylo sporu. K hvězdám mistrovství patřili i obránci Ženíšek a Čtyřoký, středopolaři Košťálek s Čambalem, i útočníci Junek, Svoboda, Sobotka a samozřejmě Puč. Zaujali také dva rakouští útočníci Matthias Sindelar a Josef Bican. Jejich „Wunderteam“ porazili v boji o bronz Němci.

A také to nebylo zrovna křišťálové. „Ovšem mnohem víc nás v semifinále s Itálií řezal, jako pak ve finále Čechoslováky, sudí Eklind,“ vzpomínal Bican už s úsměvem.

O čtyři roky později hostila světový šampionát v červnu Francie, a ani tam Čechoslováci nechyběli. V kvalifikaci porazili Bulharsko, když na hřišti soupeře remizovali 1:1, ale v Praze vyhráli 6:0, k čemuž hattrickem přispěl útočník Slavie Ladislav Šimůnek. Na turnaj odjelo osm hrdinů z předchozího mistrovství, a tentokrát už i čtyři mimopražští hráči. Systém se šestnácti účastníky byl stejný, a tým trenéra Josefa Meissnera porazil góly Košťálka, Nejedlého a Zemana 3:0 Nizozemsko. Ve čtvrtfinále narazil na Brazílii s tehdejší největší fotbalovou hvězdou Leônidasem. Zápas skončil 1:1, Leônidas dostal Jihoameričany do vedení, ale Nejedlý z penalty vyrovnával. Tři minuty před koncem utkání skočil Plánička pod nohy Perácia a zabránil jistému gólu. Po utkání se ukázalo, že i prodloužení dochytal se zlomenou rukou. Byl to jeho poslední zápas za národní tým. Na kontě jich měl 73, což byl na dlouhá desetiletí nepřekonatelný rekord. O dva dny později došlo podle regulí k opakovanému utkání, které vyhráli Brazilci 2:1. Vlastimil Kopecký sice vstřelil vedoucí branku, ale po změně stran Leônidas srovnal a Roberto poslal Čechoslováky domů. Titul obhájili Italové.

22

120 LET fotbalu.indd 22

08.09.2021 17:29

Bicanova žádost zůstala v šuplíku Cizinci v českém fotbale se to na začátku 19. století zrovna nehemžilo. Tři se ale zapsali nesmazatelně do jeho historie. Prvním byl trenér John William Madden, jemuž se přezdívalo Dědek. Rodilý Skot a bývalý hráč a kouč Celtiku Glasgow přišel do Prahy už v roce 1905. Jak a proč se do Čech vlastně dostal, nikdo nikdy neobjasnil. Údajně ho přivedli funkcionáři Slavie, kteří v Británii sháněli trenéra... Faktem je, že už v roce 1908 vyhrál se Slavií Pohár dobročinnosti, domácí pohárovou trofej dobyl devětkrát a získal čtyři mistrovské tituly. Na její lavičce skončil v roce 1930. Málokterý trenér působil u jednoho mužstva čtvrt století. Ještě v roce 1938 zaskakoval na lavičce Slavie, když vyhrála Středoevropský pohár. Byl vynikajícím stratégem, ale i psychologem, lze říct, že mistrně používal metodu cukru a biče. Výborně ovládal fyzioterapii a hráčům léčil především pokopané a zhmožděné klouby. Prováděl i masáže, byl průkopníkem regenerace. Českou reprezentaci dovedl ke dvěma trofejím, v roce 1911 s ní vyhrál amatérské mistrovství Evropy a v roce 1919 Pershingovu olympiádu.

V roce 1930 přivedli funkcionáři Sparty na Letnou vynikajícího belgického reprezentačního útočníka Raymonda Braineho. S Beerschotem získal čtyři tituly a dvakrát byl králem střelců belgické ligy. Zájem o něj měly i kluby z Anglie, ale Sparta byla rychlejší, a hlavně štědřejší. Belgický tisk největší hvězdu tamního fotbalu tehdy poplival. Nařkl ho z profesionalismu, což bylo v jeho zemi téměř zločinem, zatímco v Česku byl profesionalismus ve fotbale běžný.

Ve sparťanském dresu získal tituly v letech 1932 a 1936, v roce 1935 prostřílel Spartě cestu ke Středoevropskému poháru, v letech 1932 a 1934 se stal králem střelců nejvyšší soutěže. V té nastřílel 120 gólů. V roce 1937 odjel za rodiči do Antverp a už se nevrátil... Belgický svaz, Beerschot a prý i peníze ze sbírky pomohly Braineho vykoupit ze Sparty. Se svým klubem pak získal ještě dva belgické tituly.

Nejslavnějším cizincem, který přišel do české nejvyšší soutěže, byl Josef Bican. Narodil se českým rodičům ve Vídni a rád jezdíval k babičce do Sedlice u Blatné. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy a jednou z opor slavného „Wunderteamu“ na světovém šampionátu v Itálii. V roce 1937 jeli funkcionáři Slavie do Vídně údajně pro kanonýra Matthiase Sindelara, rodáka z Kozlova na Vysočině. Jenže jemu se z Austrie nechtělo a požadavky klubu byly prý nehorázné. Slávisté ale věděli, že v Admiře hraje Pepi Bican, který má také český původ. Ten nabídku přijal. Někteří

23

120 LET fotbalu.indd 23

08.09.2021 17:29

výboři byli nejprve zklamaní, ale Bican brzy ukázal svoje kanonýrské kvality a stal se legendou nejen Slavie. Bicanovo československé občanství bylo celonárodním zájmem. Až na jednu výjimku... Žádost byla na příslušný úřad odeslána včas. Blížilo se mistrovství světa 1938, na němž měl být největší hvězdou československého týmu. Udělení občanství se však nestihlo. Žádost zapadla na dno šuplíku jednoho úředníka a po bouři nevole fanoušků byla objevena a kladně vyřízena až po návratu národního týmu z neúspěšného šampionátu, po tvrdé kritice tisku a zásahu z „vyšších míst“. O nejkrásnější fotbalová léta připravila Bicana světová válka. Radost dělal fanouškům svojí hrou a góly i za protektorátu. Odmítl dokonce Hitlerovu nabídku stát se Němcem. Bohužel komunistický režim s ním za jeho věrnost Slavii a republice tvrdě zatočil...

Protektorát fotbal nezadusil Politika nepřinesla fotbalu, a sportu vůbec, nikdy nic dobrého. Tvrdý úder mu zasadila první i druhá světová válka. Mnichovská dohoda z 29. září 1938 a následné zabrání Sudet ještě ligu tolik nepoznamenalo. Ročník 1938/1939 byl rozehrán, už 14. března 1939 Jozef Tiso vyhlásil na doporučení Hitlera Slovenský štát a následujícího dne došlo k okupaci Čech a Moravy. Odehrána byla dvě jarní ligová kola. ČsŠK Bratislava ze soutěže odstoupil a jeho výsledky byly anulovány. Z Československé asociace fotbalové se znovu stal Český svaz fotbalový. Nejvyšší soutěž dohrálo jedenáct týmů a titul získala Sparta.

Reprezentace, tehdy výběr Čech a Moravy, stihla v tom roce sehrát tři zápasy, 7:3 porazila Jugoslávii a s Ostmarkou (název Rakouska po jeho obsazením Německem) hrála 4:4, stejně jako s reprezentací fašistického Německa.

V protektorátu už se hrály jen zápasy Čechy–Morava.

Nový ročník byl rozehrán na podzim pod názvem Mistrovství Čech a Moravy, podle jiných zdrojů Národní liga, za účasti dvanácti týmů. První čtyři ročníky tohoto protektorátního mistrovství vyhrála Slavia a střelcům kraloval Josef Bican, který v prvním ročníku soutěže nastřílel 50 branek a v tom posledním pátém dokonce 57. V protektorátní nejvyšší soutěži nastřílel za pět ročníků neuvěřitelných 223 ligových gólů! Fotbal, biograf a divadlo byly v podstatě jediné životní atributy, které daly lidem alespoň trochu zapomenout na válečné útrapy a porobu.

Období protektorátu, především období tzv. heydrichiády, kdy bylo popraveno, nebo skončilo v koncentračních táborech víc než tři sta tisíc Čechů,

24

120 LET fotbalu.indd 24

08.09.2021 17:29