0042621

David Urban

Rozsudek smrti Rozsudek smrti_001 a 003.indd 3

26.07.21 11:04

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 4

Všechny postavy a události v této knize jsou smyšlené. Jakákoliv podobnost se skutečnými, žijícími či mrtvými osobami je čistě náhodná.

Příběh se časově odehrává po událostech zaznamenaných v povídce Tři opice ze stejnojmenné knihy, vydané nakladatelstvím Kalibr v roce 2020.

ROZSUDEK SMRTI Copyright © David Urban, 2021 ISBN 978-80-242-7631-1

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 5

Část 1 Sex, drogy a první krev

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 7

Kapitola 1 „AlKA 20, AlKA 20, TADy HNíZDO,“ ozvalo se z vysílačky vozidla městské policie. „To si dělá prdel? Co to zas bude za kravinu?“ povzdechl si strážník Franta Válek a pro zvýraznění své nelibosti zlostně praštil tlustou rukou do volantu.

Dnešní noční směna byla už od nástupu otravná a náročná. Hned od sedmi hodin se to v celém rajonu mlelo, ale tentokrát to nebylo jen tím, že byl pátek. Víkendové noci probíhaly ve znamení častých výjezdů ke rvačkám, výtržnostem nebo podnapilým řidičům. lidi vyrazili ze svých domovů do hospod a na diskotéky a část z nich se utrhla ze řetězu. Incidentů bylo víc než ve všední dny, ale dalo se to vydržet. Po půlnoci většinou nastal klid a do rána si policejní hlídky stihly dokonce i odpočinout.

Jenže to se týkalo běžných víkendů, ke kterým dnešní noc nepatřila. Trvalo to již několik let a ani tentokrát pražští občané zavedenou tradici neporušili. Tahle noc byla zkrátka prokletá a služba byla vyloženě za trest. „Posraný čarodějnice,“ zaklel a zamračeně pohlédl na usmívajícího se parťáka, který se jeho výlevem bavil. „Třeba to bude něco pohodového. Nějaká vykradená hospoda, kde nám dají pozdní večeři,“ klidnil ho Jarda Horák a sáhl po vysílačce. „To určitě,“ zamručel starší policista, ale představa jídla ho okamžitě zaujala. Hlasitě polkl sbíhající se sliny a něžně si 7

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 8

přejel po velkém břiše. Prsty zkontroloval knoflíky a oddechl si, že je manželka tentokrát přišila dostatečně pevně. Košile uniformy byla napnutá k prasknutí, otvory hodně rozevřené, ale tučnému panděru se naštěstí zatím nepodařilo prodrat skrz. Pořídil by si větší, ale nikoho ve skladu materiálu nenapadlo, že by strážníci narostli do jeho rozměrů, takže je neměli. „Hnízdo, tady Alka 20, poslouchám,“ zahlásil se Jarda operačnímu důstojníkovi a v duchu se těšil na další akci. Oproti Frantovi byl rád, když se v rajonu něco dělo. Jeho běžný parťák byl stejné nátury jako on. Kdyby si nutně nemusel vzít dovolenou, mohli si dnešní noc užít pořádné akce do sytosti.

Jezdili by od případu k případu, hlídkovali a řešili problémy.

Jenže měl smůlu a do hlídky dostal jednoho z nejlínějších kolegů z oddělení.

Franta Válek patřil mezi nejdéle sloužící strážníky na hrdlořezském oddělení. Nastupoval v době jeho založení spolu se současným vedoucím a jako jedni z mála na něm vydrželi sloužit až dodnes. Kdysi se pohyboval v terénu jako každý jiný policista, ale postupem času zapustil kořeny v kanceláři. V pravidelné osmihodinové pracovní době řešil dopravní přestupky, parkovačky a drobné mezilidské spory. S každým rokem stráveným za kancelářským stolem lenivěl a tloustl. Poslední měsíce opouštěl oddělení pouze ve výjimečných případech.

K Jardově smůle právě taková situace nastala. Mladší strážníci měli dovolené nebo marodili, takže na noční službu najednou neměl kdo nastoupit. K dispozici byl jen vedoucí oddělení nebo jeho dlouholetý kamarád. Nebylo zbytí a Franta Válek musel pracně dopnout opasek s pistolí a vyrazit potírat zločinnost do víru velkoměsta.

Od začátku noční dvanáctihodinové služby Jarda poslouchal stesky a výtky staršího kolegy a snažil se být v klidu. S nelibostí nechával většinu výzev operačního k prověrkám mož8

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 9

ných rvaček nevyslyšenou, protože věděl, že na obézního kolegu se při zákroku nemůže spolehnout. Franta by nejraději popojížděl pustým okrajem rajonu a vyhýbal se setkání s lidmi, ale to mu Jarda nedovolil. Přes jeho odpor ho donutil řešit oznámení o rušení nočního klidu nebo drobné krádeže v otevřených obchodech a vietnamských večerkách. Tam si byl jistý, že situaci zvládne sám a jeho nechtěný parťák nemusí ani vystupovat z auta.

Po půlnoci se však málem pohádali, když si to Franta vozidlem namířil do zapadlé uličky za koňskými stájemi v Počernicích a chystal se sklopit sedačku, že si do rána zdřímnou.

Ve vysílačce se ozývaly desítky oznámení, jak omladina a opilci putují ulicemi, zapalují táboráky a dělají bordel. Hlídky státní i městské policie zasahovaly na desítkách míst a starý strážník se chystal v klidu prospat. V Jardovi bouchly saze a vyříkal si to s ním. Od té chvíle se Franta tvářil ublíženě, mlčel, ale poslouchal ho.

Nějaké spaní v pracovní době nebyl Jardův styl. Nikdy se k ničemu takovému nesnížil a nikdy se práci nevyhýbal. On miloval službu u policie i vzrušení, které provázelo každý zásah. Ať si říkal, kdo chtěl, co chtěl, on si své nadšení nenechal vzít ani po patnácti letech služby. Netušil, kde se to v něm vzalo, ale našel v sobě hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost a právo. Občas svými názory budil posměch a nechápavé pohledy ostatních kolegů, kteří službu u městské policie považovali za obyčejnou práci. On v ní viděl své životní poslání. „Alko 20, zajeďte do ulice Pod Táborem, za vlakovým viaduktem u zahrádkářského učiliště by měl být v lese nějaký squat a prý tam došlo ke rvačce. Oznamovatelem je nějaký Mikuláš Škubal, bezdomovec. Bude na vás čekat pod železničním mostem a dovede vás na místo,“ oznámil operační. „Rozumím, jakmile budeme na místě, podáme hlášení,“ odpověděl mladší strážník.

9

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 10

„Pokud zjistíte, že to sami nevyřešíte, dejte vědět a zkusím vám někoho sehnat na pomoc. Momentálně jsou naše hlídky všechny vytížené a jste jediní volní. Kluci z místního oddělení v Kyjích, kterým to územně patří, mají taky moc práce, tak se snažte,“ doplnil informaci nadřízený důstojník a ukončil spojení. „Místňáci ze státní jsou líní a my abychom za ně makali,“ zaskuhral Franta, ale poslušně se rozjel na uvedenou adresu.

Pohlédl na hodiny, zamračil se a tiše zašeptal další výčitku. litoval, že se nehodil marod. Na tohle už neměl věk, náladu ani fyzičku. Jediné, co ho trochu hřálo u srdce, byly slíbené peníze za přesčasy. Snad těch šest nekonečných hodin do rána přežije ve zdraví a bez průšvihu. S Jardou po boku o tom trochu pochyboval. „Už aby bylo sedm…“ „Neboj, nejspíš to bude nějaká strkanice mezi bezdomovci.

Já to celé vyřídím, akorát mě budeš pro jistotu krýt,“ chlácholil ho Jarda, který se těšil, že se konečně dostane do pořádné akce. Teď už nebylo zbytí, byli jediní k dispozici, takže nemohli zákrok odmítnout, ani kdyby se Franta stavěl na hlavu. „Bude to v pohodě, uvidíš.“ „To doufám,“ zavrčel Franta. „Nepočítej s tím, že se s někým budu prát nebo se za někým honit.“ „S tím fakt nepočítám,“ zasmál se urostlý strážník, když pohlédl na velké břicho a věčně zpocenou tvář staršího kolegy. Poněkolikáté za noc si povzdechl: jak velitele mohlo napadnout dávat do hlídky strážníky, kteří nemají žádnou fyzičku, natož náturu zasahovat? Vždyť to bylo riskantní pro oba členy hlídky. Doteď měli štěstí, že řešili jenom prkotiny, ale u rvačky bezdomovců bude muset krýt záda nejen sám sobě, ale i dávat pozor, aby se Frantovi omylem něco nestalo.

Vedoucí by určitě nepřežil, kdyby se mu jeho nejlepší administrativní pracovník a kamarád zranil ve službě.

10

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 11

Kapitola 2

VOZIDlO MěSTSKé POlICIE ZASTAVIlO se skřípěním brzd pod temným obloukem železničního viaduktu a přední světla ozářila malou shrbenou postavu, stojící na okraji hustého křoví.

Staré špinavé oblečení na hubeném muži viselo jako na strašákovi, dlouhé mastné rozcuchané vlasy mu vlály v drobném větříku. Chvíli mžoural do kotoučů světel, která ho oslepila. Modře blikající maják ho však utvrdil v tom, že jeho oznámení policie nebrala na lehkou váhu. Šouravě se vydal proti policejnímu vozidlu, kryl si rukávem obličej a jednou rukou na něj ukazoval. „Ty vole, zombie,“ ohodnotil Válek scénu, která působila hororovým dojmem. Přesně stejné záběry viděl v televizi při sledování starého Romerova filmu – takhle se zombie vrhaly na živé lidi, aby se nakrmily jejich mozky.

Bezdomovec na policisty mával, jako by je vyzýval, aby vystoupili a následovali ho. Ústa se mu tiše otevírala, jak se přes hluk motoru pokoušel něco říct. „Vypadá tak. I tu pusu nenažraně otvírá,“ poznamenal mladší policista a sklidil Frantův smích. „Tak si ho vyslechneme,“ prohodil k němu, než vystoupil z vozidla. Nečekal na obézního kolegu a zamířil k oznamovateli. „Pojďte hned se mnou! On ji zabije, jestli už není pozdě!“ zakřičel muž podobný živé mrtvole, otočil se a rovnou se vydal k otvoru v křoví na protější straně silnice.

11

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 12

„Počkejte!“ zadržel ho Jarda a ohlédl se na Frantu, jestli se mu konečně podařilo vylézt z auta. „Neboj, už jdu!“ křikl otráveně parťák.

Dvojí hlasité klapnutí signalizovalo, že uzamkl služební vozidlo, a během vteřiny se s hlasitým funěním objevil vedle nich. „Kdo koho zabije?“ obrátil se Jarda na bezdomovce. Tohle přestávalo vypadat jako obyčejná bezdomovecká rvačka o krabicové víno. „Martin Frýdl, ten vyfetovanej hazjl… Naši libušku…,“ vykoktal ze sebe a bez dalších okolků si to namířil na prošlapanou cestičku mezi hustým křovím, která směřovala do temného lesa. Sebejistě pokračoval po udusané hlíně a proplétal se mezi ohnutými větvemi keřů, aniž si všímal toho, že se stezka propadla do tmy. Na chvíli se zastavil, aby se ohlédl, jestli jdou policisté za ním, a když viděl, že váhají, křikl na ně, aby si pospíšili. „Jde o život, honem!“ Franta se zastavil na okraji silnice a nelibě sledoval klikatou pěšinku. Zombík se mu ztratil před očima, a kdyby nezaslechl jeho hlas, myslel by si, že se vrátil zpátky pod zem. Nelíbilo se mu jít do neznámé temnoty, ale když pohlédl na Jardu, který zapnul baterku, bylo mu jasné, že se tomu nevyhne. Chlupy na zátylku se mu z té černočerné tmy zježily.

Světlo pouličních lamp se dostalo stěží na konec křovinatého úseku a zlehka olízlo pár prvních kmenů stromů. „Tak pojď,“ pronesl odhodlaně Jarda a popohnal zavalitého muže do většího chvatu. Předběhl ho a vyrovnal krok s hubeným bezdomovcem. „Vyprávějte dál. Co se stalo?“ „Jděte napřed, já vás doženu,“ zachrčel zezadu zpožďující se Franta.

Mladší strážník jen zhluboka vydechl a protočil oči v sloup. letmo koukl za sebe, aby si ověřil, že kolega rozsvítil baterku 12

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 13

a v rámci svých možností je sleduje. Dokonce to vypadalo, že mírně zrychlil, ale nejspíš šlo o světelný klam. Pochyboval, že Franta s nimi udrží tempo, ale nezbylo mu než se v duchu modlit, aby se cestou neztratil. Nějakým šestým smyslem tušil, že se mu i sebemenší podpora a záloha bude hodit. „Tak povídejte,“ vyzval znovu drobného mužíka. „Seděli jsme kolem ohniště a bylo nám fajn. Povídali jsme si o životě a trochu popili. Martin vytáhl nějakou drogu a stříkl si ji do žíly. Trochu jsem se s ním pohádal, že se nerozdělil, ale libuška mě uklidnila. Chvíli bylo všechno v pohodě, Martin byl samá legrace a pak se najednou začal navážet do libušky. Říkal, že je nadržený jako prase a ať se podívá. Ona nechtěla. Ukázalo se, že jí taky vadilo, že si celou dávku nechal pro sebe. Přímo mu řekla, že kdyby měl fet i pro ni, tak by mu vyšukala mozek z hlavy. Chlast jsem sehnal já, tak říkala, že by dala radši mně než jemu,“ začal vyprávět a na chvilku se zastavil, aby popadl dech. „Já šukat nechtěl, nezajímá mě to a ona to moc dobře věděla. Nejspíš to řekla, aby ho naštvala. Jeho to rozzuřilo, skočil po ní a začal z ní trhat oblečení.

Bránila se a já jí pomáhal, ale koukněte na mě… Jsem slabý jako moucha a přeprala by mě i malá holka. Dal mi párkrát pěstí a já se poroučel k zemi. Podívejte,“ zaúpěl, když se dotkl modřiny pod okem. Světlo Jardovy baterky odhalilo napuchlé levé oko, roztržený ret a zakrvácený obličej. „Hm, hrozný,“ odbyl bezdomovce a postrčil ho dopředu.

Mikuláš Škubal ho zajímal jen potud, pokud ho dovede za napadenou dívkou. Byl sice potlučený, ale o život mu nešlo, o čemž v případě napadené libušky začínal pochybovat. „Tak sebou hněte, ať nepřijdeme pozdě. Je to ještě daleko? Co bylo dál?“ „Už jen kousek. Támhle prosvítá náš oheň,“ ukázal dopředu, kde mezi kmeny stromů a nízkými větvemi probleskoval oranžovožlutý plamen.

13

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 14

„Asi jsem byl v bezvědomí,“ pokračoval zombie Škubal, „a když jsem se probral, tak Martin ležel na libušce a držel ji. Myslím, že už byla svlečená. Bylo to zvláštní. Všude bylo takové ticho… Ani mu už nenadávala. Zvedl jsem se ze země a chtěl ho z ní shodit, ale všiml si mě. Podíval se na mě a zavrčel jako nějaká šelma. Bál jsem se ho, tak jsem radši utekl pro pomoc.“ „Sakra!“ zaklel Jarda a zrychlil. „Žila vůbec?“ „Nevím,“ pokrčil rameny zadýchaný starý bezdomovec a nechal se statným policistou předběhnout. „Počkej tady na mého parťáka a doveď ho za mnou!“ Jarda si proklestil cestu několika křovinami a konečně spatřil plamen v ohništi uprostřed provizorního bezdomoveckého tábora. Na zavěšených látkách a starých stanových celtách mezi kmeny stromů se pohybovaly stíny, ale žádnou z lidských postav nespatřil.

Zaposlouchal se do noci. Ticho rušila jen projíždějící auta na blízké silnici a jeho zrychlený dech.

To bylo špatné. Čekal zvuky boje, křik a hádku, ale ticho znělo příliš zlověstně.

Rozběhl se, nakolik mu nepřehledný terén dovolil, přeskakoval spadané větve, rozházený odpad a střepy rozbitých lahví. Čím více se blížil k plápolajícímu plamenu, tím více začínal mít neblahé tušení.

Prodral se nízkou hradbou pichlavého křoví mezi tlustým kmenem vzrostlé borovice a nataženou plachtou, sloužící jako stěna a strop provizorního přístřeší. Kanadou dupl na starý polštář a druhou rozkopl na zemi ležící hromadu lahví a krabic od vína. Rychlostí, s jakou vylétl z porostu, se setrvačností zastavil u kamenů, které ohraničovaly ohniště s kovovými tyčkami a usazeným roštem. Těžce vyrovnal balanc, aby nepřepadl do ohně. loktem se zarazil o tyč a rychle ucukl, 14

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 15

aby se nespálil. Několik plechových kastrolů o sebe zacinkalo.

V nádobách nad ohništěm vřela voda a bublala tmavá omáčka. Její vůně pronikla Jardovi do nosu a na zlomek vteřiny přebila okolní pach hniloby, plísně a moči, který na něj okamžitě zaútočil.

Bezradně se rozhlédl.

Plácek kolem ohniště byl prázdný. Útočníka nebo dívku neviděl ani neslyšel. Baterka v jeho ruce opsala několikrát půlkruh, přelétla po starých špinavých celtách a zbytcích látek, které tvořily stěny a střechy stanových příbytků. Pod nimi ležely matrace, spacáky, igelitové tašky a klasický nepořádek, jaký vídal v každém podobném squatu. „Haló!“ zakřičel a zaposlouchal se do ševelení větru v korunách stromů a praskání hořícího dřeva v ohništi.

Nikdo mu neodpověděl.

Postoupil k prvnímu obydlí, aby ho prozkoumal. Pachatel třeba utekl a dívka se mohla skrývat někde mezi hadry a věcmi. Stanová celta po jeho pravé ruce byla prázdná. Na proleželých matracích se válelo několik kusů peřin a jeden otrhaný vojenský spacák. Rozhrábl ho botou, ale nikdo se pod ním neschovával.

Skrz otevřenou plachtu modrobílého turistického stanu, který stál po levé straně, spatřil, že v něm také nikdo není.

V mezeře mezi ním a dalším zastřešeným spaním zahlédl vyšlapanou cestičku, která podle směru vedla do míst, odkud přišel. V dálce se míhalo drobné světlo baterky blížícího se Franty Válka. „Sakra, ty se loudáš,“ zašeptal si spíše pro sebe a vrátil se k hledání dívky.

Posvítil si na protější stranu, kde byla mezi stromy na natažené šňůře zavěšena hnědá plachta. Připomínala látkovou bránu nebo stěnu, která oddělovala tábor od okolního lesa.

Kde sakra jsou?

15

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 16

„libuško? Martine?“ zavolal do ticha jména bezdomovců a zaposlouchal se. Nevěřil, že by útočník i s dívkou z tábora odešli, aniž by je cestou potkal. Hlouběji do temného porostu se určitě nevydali, nebylo by to logické.

Vtom to zaslechl.

Zpoza plachty k němu dolehlo nějaké šoupání, vzdychání a sténání. „Policie! Je tam někdo?“ zakřičel a rozběhl se kolem plápolajícího plamene k zavěšené látce. Zvuk určitě vycházel odtud a bylo to jediné místo, na které od ohniště neviděl.

Obezřetně nadzvedl levý cíp staré plachty a jasným světlem baterky protnul temnotu, která se za ní skrývala.

16

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 17

Kapitola 3

V ZáŘI SVěTElNéHO KUŽElU SPATŘIl na zemi ležící dvojici.

Zanedbaný muž měl kalhoty stažené ke kolenům a zběsile přirážel mezi roztažené nohy pod ním ležící dívky. Bílý zadek zazářil jako měsíc.

Když ostré světlo baterky osvítilo mužův obličej, neartikulovaně zavrčel, přivřel víčka, ale v souloži dál pokračoval. V jeho očích se zračilo šílenství feťáků, tvář hyzdila zlostná grimasa s krvácejícími škrábanci. Z úst mu kanul vazký provaz slin, který se s každým přírazem pohnul jako napnutá struna, ale přesto se nepřetrhl. Končil na levé tváři mladé dívky, odkud se táhl podél ucha k bahnité zemi. libuška strnule hleděla do nebe a hlava se jí pohybovala v pravidelném rytmu přirážení. S rukama bezvládně rozhozenýma od těla ležela pod násilníkem. Předloktí měla zbarvená všemi odstíny modřin, nehty na rukou zlámané a zakrvácené, když se pokoušela útočníkovi bránit. Na sobě měla jen zbytky roztrhaného trika s krátkým rukávem a látkovou sukni vyhrnutou k pasu. Další oblečení leželo kousek od její hlavy, kam ho násilník odhodil, když jí ho strhal z těla.

Jarda s hrůzou v očích strnul na místě. Na výjev, který se mu naskytl, nebyl připraven.

Frýdl se zasmál šíleným smíchem a naklonil se nad bílý hrudník mladé dívky.

Slina se přetrhla.

17

rozsudek smrti.qxp_Sestava 1 19.07.21 13:51 Stránka 18

Znovu zvedl hlavu a s šíleným šklebem se zadíval na policistu. Jasný paprsek světla odhalil na jeho zubech čerstvou krev. Jarda pohlédl na dívčino odhalené ňadro a vytřeštil zděšením oči.

Malá světlá bradavka byla ohraničena krvavým kousancem. „Do hajzlu!“ vykřikl policista, když se vymanil z počátečního omámení a šoku z nečekané scény. Posvítil do dívčina obličeje, jako kdyby čekal, že ho požádá o pomoc, ale ničeho podobného se nedočkal.

Nemohl.

Bezvládná hlava se s vyčítavým pohledem natočila jeho směrem. Jejich zraky se setkaly. Zatímco v strážníkových očích se zračil děs, dívčiny byly do široka otevřené a postrádaly jiskru života. Celý obličej měla podrápaný, zakrvácený a pohmožděný desítkami ran. Vypadal jako hrůzostrašná posmrtná maska. „Franto, kurva, pohni prdelí!“ zakřičel zplna hrdla Jarda Horák, přiskočil k násilníkovi a chytil ho za rameno. Baterkou v druhé ruce ho uhodil do zátylku. Podařilo se mu ho strhnout z nehybné dívky, ale ke své smůle zakopl o vyčnívající kořen a setrvačností se svalil na zem těsně vedle Martina Frýdla. Šílený bezdomovec, ležící mezi mrtvou dívkou a policistou, se odrazil nohama od země a odsunul se od nich. Rychle se postavil a natáhl si kalhoty. Neartikulovaně zařval na ležícího strážníka a zaváhal, jestli na něj má zaútočit nebo se dát na útěk.

Jarda využil jeho chvilkové nerozhodnosti, sáhl po upuštěné baterce a ještě v kleku s ní posvítil násilníkovi do obličeje. Nečekaným světlem mu oslepil vytřeštěné oči. Ječící ústa se zavřela, muž se k němu otočil zády a rozběhl se do temného lesa.

18