píše Láďa Hruška
DA ILIP ŠKO F Í L S E KR
Šíleně smutný výzo KONEČNĚ ZASE POSLEDNÍ DEN VE ŠKOLE Hurááá! Teda… jak se to vezme.
R Za normálních
okolností bychom se na tenhle okamžik samozřejmě všichni těšili. Jenže dneska to bylo trochu jiný. NAŠTĚSTÍ jsme o tom ale věděli předem. Naši třídní
úču Ivanu Teplou, který jasňačka nikdo neřekne jinak než Číča, uvidíme dneska naposledy.
7
Prostě s námi končí a bude mít od nás konečně ten svatej klid, jak si vždycky zbožně přála, když jsme udělali nějakej průšvih… Odchází do důchodu. Prásknul mi to samo sebou strejda Milan, kterej na naší škole taky učí. Ve sborovně si o tom už měsíc cvrlikaly i červený propisky a učitelský notýsky… Den „Dé“ je prostě tu a my jsme se na něj patřičně připravili. Celá třída. Všichni v téhle mimořádné situaci táhneme za jeden provaz. I ten náš Prdlouš a šprtka Jana (která jinak myslí jen na sebe a nezná kamaráda ani kamarádku). A to je v naprostým cajku…
:-P Q :-D Zazvonilo. Ve třídě nastalo hrobový ticho jako nikdy předtím. Ufff! Slyšel jsem dokonce vlastní dech, a jak mi bije srdce. Chtělo se mi brečet, ale nechtěl jsem. Stačil jsem si nenápadně zamáčknout slzu v oku, aby si
8
toho nikdo nevšiml. Mezitím jsem ale postřehl, že to samý udělala i Líba a asi dalších pět lidí ve třídě…
Q
Číča vešla a měla na sobě dlouhý zlatý šaty. Takový, jaký mívají princezny v pohádce. Ona ale už dávno žádná princezna není. Je to naše KRÁLOVNA!!!
9
Všichni jsme jí začali tleskat. Zasloužila si to. Moc jí to slušelo a bylo vidět, že si na sobě dala ráno před zrcadlem asi dlouho záležet. „Tak, vy moje KOŤÁTKA
Je to tu. Bude se nadělovat.
A každému podle jeho zásluhy,“ řekla rádoby milopřísně a POTOM ZAČALA TA PRAVÁ ŠOU!!!
Q :-P Q
Každý z nás jí nesl vlastnoručně vyrobeného ANDÍLKA! Někdo ho namaloval, jinej ho uplácal z rychleschnoucí hmoty, já ho vyřezal z březové kůry. Stálo mě to sice dva šmiky nožem do palce, ale přežil jsem to. Pro naši Číču skoro cokoliv…
QQQ
„Ježíšku, vy moji kocourci! Tohle mi nedělejte!“ vyhrkla a potom už z ní hrkaly jen ty slzy. Slzy mega štěstí…
10
Díky tomu jsme zažili to, co si přeje každý školák, a hlavně záškolák. Aby úča při rozdávání nekomentovala naše výzo!!! Třídní byla šťastná a my taky. Možná víc než ona, HAHA …
:-D :-D :-D
Vtom se ozvalo zachrchlání ve školním rozhlase. Teda nejdřív to zachrchlalo ve skříňce pověšený nad tabulí a pak do ní zachrchlal náš říďa Poldík Paštika. Asi si před tím důležitým proslovem musel šluknout ze svého oblíbeného doutníčku.
Q
MI LÍ Ž ÁC I ! L EG OV É ! O K A Ě N Y OLEG VÁ Ž E N É K Y. PRÁZDN I N A IM R P M VŠE P Ř E J I VÁ M L TO U TO YC H C H T Ě B ÍM Š V E A P Ř E D ENÉ N A Š Í O B L ÍB T A V O K Ě OD C E S TO U P EJÍ E P L É . Z A J T Ě N A IV I KO LEGY N A T O, Š K O L U A Z I Š A N O R PRÁC I P T O VA L A . RO N I OBĚ P O N H C E C O VŠ
O S L E DY N Á M I N A P S U T E J DNES S BUDE Ž E N A N Á , E ÍM Ř Ě A V A Ž E S E D O B R É M V N E J T A V Z POMÍ N D ÍVAT . P Ř IJ D E P O S A Č B O S N A N Á L S KÝ E LÝ U Č IT E C A Z I T I J E IVA N O, P Ř A Ž T Ě M A V ÍČ K O, A R D Z É N V SBOR PE ĚDČE NÍ , DÁ Š V Y S V Z O R M Ů R A U B ÍŘ J E ŠT Ě B OROV N Ě S E V E S S TA V I, MI LÍ ! A S VÁ M O K ÍČ F A K N A J E D N O U OPĚ T A V ID Ě N O N ÍM Š Ě T ŽÁC I , SE V Z Á Ř Í .
Néééééé Tu poslední větu jsme zrovna teď
fááákt
slyšet nechtěli!!!
R Ale třídní to dostalo.
Až tak, že utekla ze třídy. „Omlouvám se, koťátka, ale mám s sebou jen jeden papírový kapesníček a ten už mi nestačí. Opravdu
12
jste mě všichni dojali. Za chvilku se vrátím,“ odběhla do kabinetu a vrátila se po chvíli zase celá šik. Umyla si i ty černý slzy, co jí tekly po tváři. Třídní modelka Pavlína Černá říkala, že to má z nekvalitní řasenky, která prej barví slzy. Nám to ale bylo fuk! Když se Číča vrátila zpátky, teprve uviděla ten nápis na tabuli a začala si zase utírat oči a smrkat zároveň. A to ještě nevěděla, co přijde dál. Všichni jsme si stoupli a přednesli jí básničku, kterou jsme pro ni o přestávkách složili s Líbou. Teda. Složila ji samozřejmě ona a já jí jen koukal pod ruku, aby ty rýmy byly v pohodě i za nás kluky ve třídě… NAŠE MILÁ IVANKO! S VÁMI NEBYLY HODINY JEN PRUDA A NUDNÉ PSANÍ…
VLÁDLA TU POHODA
A MY TĚŠILI SE NA NI.
13
UMÍTE BÝT PŘ ÍSNÁ,
ALE I ZKRÁTKA BOŽÍÍÍ, NEBRALA JSTE NÁS
JEN JAKO ŠKOLNÍ ZBOŽÍ…
BUĎTE I DÁL STÁLE TAKOVÁ,
JSTE TOTIŽ PROSTĚ SVĚTOVÁ!
Q
BYL TO ZKRÁTKA DOJÁČEK JAK BLÁZEN Až do KONCE!!!
14
Domácí hádka
Mohl to být docela poklidný fajn večer, jenže se to doma trošku víc zvrtlo…
R Safra
Začalo to tím,
že máma připálila řízky k večeři. A to je máme přitom jen párkrát do roka. Na Vánoce, na Velikonoce, když si máma chce u táty něco vyžehlit a pak když se ségrou přineseme domů výzo. Je to prostě takovej náš domácí svátek, z kterýho se ale dneska stal spíš malej rodinnej smrádek
Q
Já se ségrou bychom to přežili. Na rohlík s paštikou k večeři jsme zvyklí. HAHA! Zato s tátou to málem švihlo!
15
„Máme na pánvi pět malých černoušků!“ vypálila na něj ségra hned, jak vešel do dveří. „Máma si spravovala ulomený umělý nehty v koupelně a věnovala jim o trošku víc času než řízečkům.“ Ségruš se ode mě učííí a je dobrááá…
Q
Řízky se ale mámě naštěstí přismahly jen z jedný strany, takže na vočko na talíři vypadaly good a večeře nakonec mohla začít vcelku na pohodu.
16
I KDYŽ TEDA NA POHODU… KÉŽBY!
„Hmm! Čtyři dvojky! To ses docela pochlapil, kluku jeden,“ pronesl nad prvním soustem dvoubarevného řízku táta. „Lepší než dvě čtyřky, že jo?“ „Nekomentuj a jez! Mám pro vás celkem dvě překvapení. A jako první probereme téma PES! “ zahájil večeři táta. „Júúú! PEEEES!“ jásala sestra, až si málem vypíchla
oko vidličkou. Holčičko, nejásej předčasně, říkal jsem si v duchu. Tohle nebude jen tak, znám tátu. Byl totiž až podezřele pozitivně naladěnej. „Tááák, vzhledem k docela pěknému vysvědčení a chování se ptám: Jakého pejska byste chtěli?“ řekl táta a slavnostně položil na stůl cedulku.
17
Ale vůbec se nám přitom nedíval do očí. A to mně bylo právě hned podezřelý.
:-/ :-/ :-/
„Mně to je jedno!“ vypískla ségra a mrkala na nás štěstím bez sebe jak barbína. „MNĚ TEDA NE “ Musel jsem přece taky říct svůj
názor! „Já bych chtěl psa, kterej by nás všechny ochránil. Nějakýho velkýho, se kterým bych na procházce mohl
18