0042352

Obsah PŘEDMLUVA 4 MARIA MONTESORRI A NOVÁ PEDAGOGIKA

11

PRINCIPY MONTESSORIOVSKÉ METODY

14

POHLED NA DÍTĚ JAKÝ MÁ VÝZNAM UČIT SE EMOCÍM EMOCE A SOCIÁLNÍ VAZBY EMOCE: UŽIVATELSKÝ MANUÁL DOPLŇUJÍCÍ PŘEHLED

POZNÁVÁNÍ EMOCÍ

NAPODOBENÍ EMOČNÍCH PROJEVŮ S UŽITÍM MODELOVACÍ HMOTY SUŠENKOVÉ EMOTIKONY EMOCIONÁLNÍ VAJÍČKA VYJÁDŘENÍ EMOCÍ POMOCÍ OVOCE A ZELENINY KAMENNÉ EMOCE VYJÁDŘENÍ EMOCÍ OBLIČEJEM A TĚLEM

2

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 2-3

26 30 32 35 44

46 50 54 58 60 64 68

ZACHÁZENÍ S EMOCEMI

70

SKLENICE KLIDU OD DESTRUKCE K REKONSTRUKCI ODFOUKNUTÍ ZLOSTI HNĚTENÍ ZLOSTI MASKY STUDU DEKA BEZPEČÍ TVORBA TABULE RADOSTI TVORBA TABULE ZKLIDNĚNÍ VÝROBA SLIZU NECHUTI STOPY SMUTKU „PROTISTRESOVÉ KOULE“: BALONKY NA UVOLNĚNÍ HNĚVU A NERVOZITY KOSTKY EMOČNÍCH STRATEGIÍ PANENKA NA SDÍLENÍ EMOCÍ KOŠÍKY EMOCÍ VYBARVOVÁNÍ MANDAL

74 76 80 84 88 92 96 98 100 102 106 108 110 114 118

PŘÍLOHA S MATERIÁLY PRO JEDNOTLIVÉ AKTIVITY

120

3

08.04.21 17:16

Obsah PŘEDMLUVA 4 MARIA MONTESORRI A NOVÁ PEDAGOGIKA

11

PRINCIPY MONTESSORIOVSKÉ METODY

14

POHLED NA DÍTĚ JAKÝ MÁ VÝZNAM UČIT SE EMOCÍM EMOCE A SOCIÁLNÍ VAZBY EMOCE: UŽIVATELSKÝ MANUÁL DOPLŇUJÍCÍ PŘEHLED

POZNÁVÁNÍ EMOCÍ

NAPODOBENÍ EMOČNÍCH PROJEVŮ S UŽITÍM MODELOVACÍ HMOTY SUŠENKOVÉ EMOTIKONY EMOCIONÁLNÍ VAJÍČKA VYJÁDŘENÍ EMOCÍ POMOCÍ OVOCE A ZELENINY KAMENNÉ EMOCE VYJÁDŘENÍ EMOCÍ OBLIČEJEM A TĚLEM

2

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 2-3

26 30 32 35 44

46 50 54 58 60 64 68

ZACHÁZENÍ S EMOCEMI

70

SKLENICE KLIDU OD DESTRUKCE K REKONSTRUKCI ODFOUKNUTÍ ZLOSTI HNĚTENÍ ZLOSTI MASKY STUDU DEKA BEZPEČÍ TVORBA TABULE RADOSTI TVORBA TABULE ZKLIDNĚNÍ VÝROBA SLIZU NECHUTI STOPY SMUTKU „PROTISTRESOVÉ KOULE“: BALONKY NA UVOLNĚNÍ HNĚVU A NERVOZITY KOSTKY EMOČNÍCH STRATEGIÍ PANENKA NA SDÍLENÍ EMOCÍ KOŠÍKY EMOCÍ VYBARVOVÁNÍ MANDAL

74 76 80 84 88 92 96 98 100 102 106 108 110 114 118

PŘÍLOHA S MATERIÁLY PRO JEDNOTLIVÉ AKTIVITY

120

3

08.04.21 17:16

Předmluva Maria Montessori věřila, že citová výchova je úzce spjata se socializací, neboť emoce se odehrávají a projevují v rámci vztahového kontextu.

V tomto vztahu se dospělý stává rádcem a vzorem, který má dítě provázet na vzrušující cestě za učením se jazyku emocí. Jak to může udělat, aniž by oba uvízli v emočních výkyvech?

Cílem této knihy je podat rodičům pomocnou ruku při delikátním úkolu emoční výchovy jejich ratolestí.

Kniha obsahuje vedle bohaté a různorodé nabídky možných aktivit a her pro děti také hotové materiály, s jejichž pomocí se mohou děti učit pojmenovat, rozpoznat, vyjádřit a regulovat své emoce. Text principiálně vychází z montessoriovského přístupu k výchově a oslovuje přímo dospělé; vyzývá je k tomu, aby při interakci s dětmi odráželi a identifikovali své vlastní emoce a tím získali nástroje ke čtení emočních projevů dětí a reakci na ně.

Znalost jazyka emocí přispěje k tomu, aby z dětí vyrostli sebevědomí, druhé respektující a tolerantní dospělí.

Materiály zařazené v závěru knihy jsou rozdělené do dvou částí. První část zahrnuje aktivity, které dítě seznamují s jazykem emocí a pomáhají mu porozumět tomu, jakým způsobem se každá emoce odráží v obličeji a postoji těla.

Druhá část je věnována vyjadřování emocí obličejem a tělem a navrhuje strategie pro ovládání emocí. Všechny v knize uvedené aktivity vyžadují použití a manipulaci s různými materiály – například s ovocem, kameny, hlínou, moukou a papírem –, které trénují motorické schopnosti dítěte a zapojují jeho smysly.

V souladu s montessoriovskou filozofií jsou ruce hlavním nástrojem, jehož prostřednictvím objevujeme svět i sami sebe.

4

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 4-5

08.04.21 17:16

Předmluva Maria Montessori věřila, že citová výchova je úzce spjata se socializací, neboť emoce se odehrávají a projevují v rámci vztahového kontextu.

V tomto vztahu se dospělý stává rádcem a vzorem, který má dítě provázet na vzrušující cestě za učením se jazyku emocí. Jak to může udělat, aniž by oba uvízli v emočních výkyvech?

Cílem této knihy je podat rodičům pomocnou ruku při delikátním úkolu emoční výchovy jejich ratolestí.

Kniha obsahuje vedle bohaté a různorodé nabídky možných aktivit a her pro děti také hotové materiály, s jejichž pomocí se mohou děti učit pojmenovat, rozpoznat, vyjádřit a regulovat své emoce. Text principiálně vychází z montessoriovského přístupu k výchově a oslovuje přímo dospělé; vyzývá je k tomu, aby při interakci s dětmi odráželi a identifikovali své vlastní emoce a tím získali nástroje ke čtení emočních projevů dětí a reakci na ně.

Znalost jazyka emocí přispěje k tomu, aby z dětí vyrostli sebevědomí, druhé respektující a tolerantní dospělí.

Materiály zařazené v závěru knihy jsou rozdělené do dvou částí. První část zahrnuje aktivity, které dítě seznamují s jazykem emocí a pomáhají mu porozumět tomu, jakým způsobem se každá emoce odráží v obličeji a postoji těla.

Druhá část je věnována vyjadřování emocí obličejem a tělem a navrhuje strategie pro ovládání emocí. Všechny v knize uvedené aktivity vyžadují použití a manipulaci s různými materiály – například s ovocem, kameny, hlínou, moukou a papírem –, které trénují motorické schopnosti dítěte a zapojují jeho smysly.

V souladu s montessoriovskou filozofií jsou ruce hlavním nástrojem, jehož prostřednictvím objevujeme svět i sami sebe.

4

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 4-5

08.04.21 17:16

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 6-7

08.04.21 17:16

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 6-7

08.04.21 17:16

„Důkazem toho, že náš vzdělávací přístup je správný, je štěstí dítěte.“ Maria Montessori

8

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 8-9

9

08.04.21 17:16

Maria Montessori a nová pedagogika

Maria Montessori byla mimořádně inteligentní, citlivá a odhodlaná žena, která skutečně toužila významně přispět ke zlepšení mezilidských vztahů. Montessori, vynikající neuropsychiatrička, pedagožka, antropoložka a filozofka, vnesla světlo do hluboké temnoty, v níž na konci 19. století končila řada filozofických teorií.

Byla průkopnicí kulturní revoluce v oblasti pedagogiky a dokázala zcela převrátit tradiční koncepci vzdělávání dětí doma i ve škole.

Narodila se dne 31. srpna 1870 ve středostavovské katolické rodině v Chiaravalle v provincii Ancona.

Dětství a dospívání prožila mezi Florencií a Římem, kde studovala vědu a medicínu, a byla jednou z prvních žen, které na univerzitě získaly titul doktora medicíny.

Poté, co se svými teoriemi o vzdělávání dětí s mentálním postižením seznamovala odbornou veřejnost na různých konferencích, jí byla roku 1906 nabídnuta příležitost uplatnit je v praxi. Nejdříve v Římě a později i v Miláně otevřela „Casa dei bambini“ neboli Dům dětí, mateřskou školu pro děti z dělnických rodin žijících v činžovních domech v Římě a později v Miláně.

Dne 31. března 1898 přivedla na svět Maria, syna z utajovaného, pro vědecký svět nepřijatelného, vztahu s kolegou Dr. Giuseppem Montesanem.

Porod musel proběhnout v tajnosti a hned po něm bylo dítě předáno do pěstounské péče. Teprve až v roce 1913 získala Maria Montessori zpět právo na jeho opatrovnictví.

Zkušenosti z Domů dětí inspirovaly její první a nejdůležitější dílo s názvem Metoda vědecké pedagogiky aplikovaná na vzdělávání dětí v Domech dětí.

Tato celosvětově a dlouhodobě úspěšná kniha představila inovativní koncepce a revoluční metody, k nimž patřily: smyslová výchova prostřednictvím strukturovaných materiálů, zohlednění svobodné volby dítěte, respekt k dětem jako individualitám a odmítání používat ve vzdělávání dětí jak tresty, tak i odměny.

Na rozdíl od tradičních metod, které zahrnovaly čtení a učení se zpaměti, montessoriovská metoda učila děti tak, že je vybízela k použití konkrétních nástrojů, což vedlo k mnohem lepším výsledkům.

Kniha zaznamenala obrovský úspěch a otevřela cestu k zakládání nových základních škol a prvních mateřských škol pro děti mladší tří let založených na montessoriovských metodách. Filozofie Marie Montessori zaujala množství pedagogů z celého světa, její knihy byly přeloženy do šestatřiceti jazyků a vydány byly v padesáti osmi zemích.

MARIA MONTESSORI PATŘILA MEZI OSVÍCENÉ A VELMI VŠESTRANNÉ VĚDCE. AKTIVNĚ SE VĚNOVALA SOCIÁLNÍM OTÁZKÁM A V OBLASTI PEDAGOGIKY REVOLUČNĚ PŘESMĚROVALA POZORNOST NA DĚTI A JEJICH VROZENÉ DOVEDNOSTI. 11

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 10-11

08.04.21 17:16

Maria Montessori a nová pedagogika

Maria Montessori byla mimořádně inteligentní, citlivá a odhodlaná žena, která skutečně toužila významně přispět ke zlepšení mezilidských vztahů. Montessori, vynikající neuropsychiatrička, pedagožka, antropoložka a filozofka, vnesla světlo do hluboké temnoty, v níž na konci 19. století končila řada filozofických teorií.

Byla průkopnicí kulturní revoluce v oblasti pedagogiky a dokázala zcela převrátit tradiční koncepci vzdělávání dětí doma i ve škole.

Narodila se dne 31. srpna 1870 ve středostavovské katolické rodině v Chiaravalle v provincii Ancona.

Dětství a dospívání prožila mezi Florencií a Římem, kde studovala vědu a medicínu, a byla jednou z prvních žen, které na univerzitě získaly titul doktora medicíny.

Poté, co se svými teoriemi o vzdělávání dětí s mentálním postižením seznamovala odbornou veřejnost na různých konferencích, jí byla roku 1906 nabídnuta příležitost uplatnit je v praxi. Nejdříve v Římě a později i v Miláně otevřela „Casa dei bambini“ neboli Dům dětí, mateřskou školu pro děti z dělnických rodin žijících v činžovních domech v Římě a později v Miláně.

Dne 31. března 1898 přivedla na svět Maria, syna z utajovaného, pro vědecký svět nepřijatelného, vztahu s kolegou Dr. Giuseppem Montesanem.

Porod musel proběhnout v tajnosti a hned po něm bylo dítě předáno do pěstounské péče. Teprve až v roce 1913 získala Maria Montessori zpět právo na jeho opatrovnictví.

Zkušenosti z Domů dětí inspirovaly její první a nejdůležitější dílo s názvem Metoda vědecké pedagogiky aplikovaná na vzdělávání dětí v Domech dětí.

Tato celosvětově a dlouhodobě úspěšná kniha představila inovativní koncepce a revoluční metody, k nimž patřily: smyslová výchova prostřednictvím strukturovaných materiálů, zohlednění svobodné volby dítěte, respekt k dětem jako individualitám a odmítání používat ve vzdělávání dětí jak tresty, tak i odměny.

Na rozdíl od tradičních metod, které zahrnovaly čtení a učení se zpaměti, montessoriovská metoda učila děti tak, že je vybízela k použití konkrétních nástrojů, což vedlo k mnohem lepším výsledkům.

Kniha zaznamenala obrovský úspěch a otevřela cestu k zakládání nových základních škol a prvních mateřských škol pro děti mladší tří let založených na montessoriovských metodách. Filozofie Marie Montessori zaujala množství pedagogů z celého světa, její knihy byly přeloženy do šestatřiceti jazyků a vydány byly v padesáti osmi zemích.

MARIA MONTESSORI PATŘILA MEZI OSVÍCENÉ A VELMI VŠESTRANNÉ VĚDCE. AKTIVNĚ SE VĚNOVALA SOCIÁLNÍM OTÁZKÁM A V OBLASTI PEDAGOGIKY REVOLUČNĚ PŘESMĚROVALA POZORNOST NA DĚTI A JEJICH VROZENÉ DOVEDNOSTI. 11

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 10-11

08.04.21 17:16

Montessori se vždy stavěla do čela zápasů o změnu sociálních a kulturních poměrů ve společnosti, zejména pokud se týkaly nižších sociálních vrstev a ženských práv. Horlivě podporovala emancipaci žen stejně jako mírové návrhy. Bez jakékoli stranickosti navrhovala politickým vůdcům inovativní řešení a podněcovala debaty o možném zlepšování společnosti. To, že zpočátku byla nastupujícím fašistickým režimem v Itálii dobře přijímána, jí umožnilo ve dvaceti neapolských základních školách zavést montessoriovskou metodu.

Dokonce i proslulá vzdělávací reforma Giovanniho Gentileho, ministra školství v prvním Mussoliniho kabinetu, počítala s možností tuto metodu ve školách uplatňovat. V Římě a Neapoli byla založena Montessori společnost, jejímž posláním bylo vydávání knih, otevírání nových škol, výroba montessoriovských materiálů pro školy a pořádání školení pro pedagogy.

S tím, jak fašismus upevňoval své pozice, a začalo se schylovat k válce, vzaly sny Marie Montessori za své. Její rovnostářské principy, respektování svobody jednotlivce a poselství míru se neshodovaly s totalitními režimy, které postupně montessoriovské školy v Itálii i v Německu zakazovaly. Maria Montessori uprchla se svým synem do Španělska, kde pokračovala ve vydávání svých děl, dokud ji španělská občanská válka v roce 1936 nedonutila znovu utíkat – nejdříve do Anglie, poté do Nizozemí a nakonec v roce 1939 do Indie. Po skončení války, v roce 1947, se načas vrátila do Itálie, aby reorganizovala Montessori společnost a znovu otevřela montessoriovské školy. Jejím hlavním sídlem však zůstala amsterodamská rezidence, z které pak dál podnikala cesty po celém světě.

Zemřela 6. května 1952 v nizozemském přímořském letovisku Noordwijk aan Zee. Na jejím náhrobku je napsáno: „Prosím drahé, silné děti, aby se ke mně připojily při budování míru v člověku a ve světě.“

„CASE DEI BAMBINI“ („DOMY DĚTÍ“) BYLA MÍSTA, KDE MĚLY DĚTI PROSTŘEDNICTVÍM NAHODILÉHO UŽÍVÁNÍ RŮZNÝCH MATERIÁLŮ MOŽNOST VOLNĚ OTESTOVAT, CO JE ZAJÍMÁ. BYLY PILNÉ, AKTIVNÍ A ŠŤASTNÉ; VYKAZOVALY SPONTÁNNÍ VNITŘNÍ DISCIPLÍNU A MOHLY SVOBODNĚ ZÍSKÁVAT ZKUŠENOSTI ZE SOCIÁLNÍCH KONTAKTŮ.

12

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 12-13

13

08.04.21 17:16

Montessori se vždy stavěla do čela zápasů o změnu sociálních a kulturních poměrů ve společnosti, zejména pokud se týkaly nižších sociálních vrstev a ženských práv. Horlivě podporovala emancipaci žen stejně jako mírové návrhy. Bez jakékoli stranickosti navrhovala politickým vůdcům inovativní řešení a podněcovala debaty o možném zlepšování společnosti. To, že zpočátku byla nastupujícím fašistickým režimem v Itálii dobře přijímána, jí umožnilo ve dvaceti neapolských základních školách zavést montessoriovskou metodu.

Dokonce i proslulá vzdělávací reforma Giovanniho Gentileho, ministra školství v prvním Mussoliniho kabinetu, počítala s možností tuto metodu ve školách uplatňovat. V Římě a Neapoli byla založena Montessori společnost, jejímž posláním bylo vydávání knih, otevírání nových škol, výroba montessoriovských materiálů pro školy a pořádání školení pro pedagogy.

S tím, jak fašismus upevňoval své pozice, a začalo se schylovat k válce, vzaly sny Marie Montessori za své. Její rovnostářské principy, respektování svobody jednotlivce a poselství míru se neshodovaly s totalitními režimy, které postupně montessoriovské školy v Itálii i v Německu zakazovaly. Maria Montessori uprchla se svým synem do Španělska, kde pokračovala ve vydávání svých děl, dokud ji španělská občanská válka v roce 1936 nedonutila znovu utíkat – nejdříve do Anglie, poté do Nizozemí a nakonec v roce 1939 do Indie. Po skončení války, v roce 1947, se načas vrátila do Itálie, aby reorganizovala Montessori společnost a znovu otevřela montessoriovské školy. Jejím hlavním sídlem však zůstala amsterodamská rezidence, z které pak dál podnikala cesty po celém světě.

Zemřela 6. května 1952 v nizozemském přímořském letovisku Noordwijk aan Zee. Na jejím náhrobku je napsáno: „Prosím drahé, silné děti, aby se ke mně připojily při budování míru v člověku a ve světě.“

„CASE DEI BAMBINI“ („DOMY DĚTÍ“) BYLA MÍSTA, KDE MĚLY DĚTI PROSTŘEDNICTVÍM NAHODILÉHO UŽÍVÁNÍ RŮZNÝCH MATERIÁLŮ MOŽNOST VOLNĚ OTESTOVAT, CO JE ZAJÍMÁ. BYLY PILNÉ, AKTIVNÍ A ŠŤASTNÉ; VYKAZOVALY SPONTÁNNÍ VNITŘNÍ DISCIPLÍNU A MOHLY SVOBODNĚ ZÍSKÁVAT ZKUŠENOSTI ZE SOCIÁLNÍCH KONTAKTŮ.

12

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 12-13

13

08.04.21 17:16

Principy montessoriovské metody

Maria Montessori si vytvořením nové vědecké pedagogiky založené na empirickém zkoumání, sledování poznatků získaných přímým pozorováním a průběžném objektivním vyhodnocování vstupních teorií získala nesporně zasloužené uznání. Sama byla dítětem doby, která potlačovala základní lidské instinkty, aby mohla ovládat činy a záměry lidí, a to v Marii Montessori instinktivně vyvolávalo nutkání bouřit se proti totalitním konceptům a naopak vytvářet prostor pro uplatnění skutečné podstaty lidské přirozenosti.

Při svém neustálém a trpělivém pozorování interakcí mezi dětmi a dospělými si uvědomila, k jakému množství chyb v nich dochází – chyb, jejichž důsledkem téměř vždy bylo špatné chování dítěte. Školy nebyly vytvářeny s ohledem na děti, ale s ohledem na dospělé: prostředí, vybavení, učební materiály a vyučovací metody škol byly voleny z perspektivy dospělých, a na dětech bylo, aby se jí přizpůsobily a podřídily. Učitelé „dusili tvůrčí spontánnost dítěte“, potlačovali vůli dítěte a formovali ji podle standardů společnosti, což mělo zjevný negativní dopad na behaviorální, emoční a kognitivní úrovni.

Montessori měla odvahu jít proti tomuto ve společnosti zaběhanému proudu a vycházet z přirozené podstaty dítěte. „Vzdělání musí být zamýšleno jako podpůrný nástroj k rozvoji vrozených psychologických schopností lidské bytosti,“ věřila.

To, co vytvořila, nebyla jen prostá vyučovací metoda, byl to skutečně holistický vzdělávací přístup, který zohledňoval vývoj dítěte v celém rozsahu.

Její postřehy o výchově začínají od okamžiku, kdy se dítě narodí, neboť je přesvědčená, že se malý průzkumník vydává na svou životní pouť již vybavený dovednostmi, které bude potřebovat.

Novorozenec je již kompetentní a autonomní bytostí, kterou není třeba definovat ani „modelovat“ jako sochařské dílo. Dítě potřebuje předlohu, vzor, který mu v určitém bezpečném rámci pomůže hledat souvislosti a současně mu poskytne prostor a důvěru, které jsou nezbytné, mají-li se vrozené schopnosti dostat na povrch. „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ – to je způsob, jakým děti často vyjadřují potřebu dělat věci samy. Pomoci jim pak znamená obklopit je atmosférou důvěry a optimismu, věřit v jejich potenciál a vštěpovat jim trpělivost potřebnou k tomu, aby se tento jejich potenciál mohl plně projevit a rozvíjet.

Dítě má absorpční mysl, tedy intelektuální schopnost rychle vstřebávat poznatky, které vycházejí z jeho přímých zkušeností, a převádět je do vzorců chování a jednání. Není nutné rozvláčné slovní vysvětlování, aby se dítě naučilo, jak fungují předměty a další prvky jeho světa. A ještě méně nutné je odstraňovat dítěti z cesty všechny ty, které jsou z našeho dospělého pohledu pro ně příliš složité a náročné. Musíme pouze umístit bezpečné materiály – vhodné pro věk dítěte – do čistého a bezpečného prostředí, v dosahu dítěte a vždy na stejném místě, aby je dítě mohlo prozkoumávat samostatně, svým vlastním tempem, tak dlouho a zevrubně, jak si přeje.

14

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 14-15

08.04.21 17:16

Principy montessoriovské metody

Maria Montessori si vytvořením nové vědecké pedagogiky založené na empirickém zkoumání, sledování poznatků získaných přímým pozorováním a průběžném objektivním vyhodnocování vstupních teorií získala nesporně zasloužené uznání. Sama byla dítětem doby, která potlačovala základní lidské instinkty, aby mohla ovládat činy a záměry lidí, a to v Marii Montessori instinktivně vyvolávalo nutkání bouřit se proti totalitním konceptům a naopak vytvářet prostor pro uplatnění skutečné podstaty lidské přirozenosti.

Při svém neustálém a trpělivém pozorování interakcí mezi dětmi a dospělými si uvědomila, k jakému množství chyb v nich dochází – chyb, jejichž důsledkem téměř vždy bylo špatné chování dítěte. Školy nebyly vytvářeny s ohledem na děti, ale s ohledem na dospělé: prostředí, vybavení, učební materiály a vyučovací metody škol byly voleny z perspektivy dospělých, a na dětech bylo, aby se jí přizpůsobily a podřídily. Učitelé „dusili tvůrčí spontánnost dítěte“, potlačovali vůli dítěte a formovali ji podle standardů společnosti, což mělo zjevný negativní dopad na behaviorální, emoční a kognitivní úrovni.

Montessori měla odvahu jít proti tomuto ve společnosti zaběhanému proudu a vycházet z přirozené podstaty dítěte. „Vzdělání musí být zamýšleno jako podpůrný nástroj k rozvoji vrozených psychologických schopností lidské bytosti,“ věřila.

To, co vytvořila, nebyla jen prostá vyučovací metoda, byl to skutečně holistický vzdělávací přístup, který zohledňoval vývoj dítěte v celém rozsahu.

Její postřehy o výchově začínají od okamžiku, kdy se dítě narodí, neboť je přesvědčená, že se malý průzkumník vydává na svou životní pouť již vybavený dovednostmi, které bude potřebovat.

Novorozenec je již kompetentní a autonomní bytostí, kterou není třeba definovat ani „modelovat“ jako sochařské dílo. Dítě potřebuje předlohu, vzor, který mu v určitém bezpečném rámci pomůže hledat souvislosti a současně mu poskytne prostor a důvěru, které jsou nezbytné, mají-li se vrozené schopnosti dostat na povrch. „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ – to je způsob, jakým děti často vyjadřují potřebu dělat věci samy. Pomoci jim pak znamená obklopit je atmosférou důvěry a optimismu, věřit v jejich potenciál a vštěpovat jim trpělivost potřebnou k tomu, aby se tento jejich potenciál mohl plně projevit a rozvíjet.

Dítě má absorpční mysl, tedy intelektuální schopnost rychle vstřebávat poznatky, které vycházejí z jeho přímých zkušeností, a převádět je do vzorců chování a jednání. Není nutné rozvláčné slovní vysvětlování, aby se dítě naučilo, jak fungují předměty a další prvky jeho světa. A ještě méně nutné je odstraňovat dítěti z cesty všechny ty, které jsou z našeho dospělého pohledu pro ně příliš složité a náročné. Musíme pouze umístit bezpečné materiály – vhodné pro věk dítěte – do čistého a bezpečného prostředí, v dosahu dítěte a vždy na stejném místě, aby je dítě mohlo prozkoumávat samostatně, svým vlastním tempem, tak dlouho a zevrubně, jak si přeje.

14

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 14-15

08.04.21 17:16

To je mimo jiné i důvod, proč by hračky neměly být nacpané do košů, kde nakonec budou ležet zapomenuté, ale místo toho umístěny na otevřených, nízkých a viditelných policích, ke kterým mají děti samy přístup, kdykoli chtějí. Jsou-li hračky navíc rozděleny podle typu, pomáhá to dítěti naučit se, že každá věc zaujímá ve světě určité místo a že realita je rozdělená do jasných a předvídatelných kategorií.

Za takových okolností to nejspíš bude dítě, kdo se bude jako první zlobit, když najde své hračky jinde než na jejich místě, rozbité nebo špinavé. Ono samo pak bude chtít udržovat své hračky čisté a uspořádané, protože tak odpovídají realitě, kterou se naučilo znát – a kterou se pak vždy bude snažit reprodukovat i ve svém životě.

Postel dítěte by měla být nízká a umístěná tak, aby k ní dítě mělo volný přístup vždy, když se cítí unavené 16

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 16-17

a potřebuje si odpočinout nebo spát. Roztříděné oblečení je umístěno do zásuvek opět v dosahu dítěte, aby se naučilo správné pořadí jejich oblékání; pak může „trénovat“ samostatné oblékání, kdykoli má chuť si tuto svou dovednost vyzkoušet. Totéž lze říci o kuchyni: dítě má stůl a židli odpovídající jeho výšce, a vlastní příbor vhodné velikosti v zásuvce, na kterou dosáhne.

Díky tomu se může podílet na prostírání stolu i sklízení z něj, jíst samo a případně se i připojit k mytí nádobí ve dřezu (s dopomocí stoličky pod nohy) nebo skládání špinavého a vyndávání čistého nádobí z myčky. Tato opatření pomáhají dítěti stát se nedílnou součástí domácího a školního života už tím, že bude umět na přiměřené úrovni odpovídat za péči o sebe sama.

Bude rozvíjet své manuální dovednosti, schopnost řešit problémy a také získávat silný pocit sebevědomí, protože vidí, že je schopné provádět stejné činnosti jako dospělí.

Dítě, které se bude cítit jako nedílná součást světa, jako někdo, kdo je oceňován a komu je nasloucháno, bude pravděpodobně také umět svobodně vyjádřit své nejniternější potřeby.

Dospělý je vždy po jeho boku coby nenahraditelný a zcela zásadní průvodce, vzor a pozorný pozorovatel těchto spontánních procesů, jehož rolí je vést, orientovat, povzbuzovat a utěšovat dítě, kdykoli se objeví překážka. Zásahy dospělého je třeba odměřovat, měly by být diskrétní a respektovat tempo dítěte; jeho intervence by nikdy neměla být útočná ani omezující a neměla by předbíhat nebo nahrazovat akci dítěte.

Jak dítě roste, prochází fázemi spojenými se zvýšenou citlivostí na určité kategorie podnětů; Maria Montessori označuje tyto fáze jako citlivá období.

Představují jakési přirozené volání, zcela instinktivní a mimo kontrolu dítěte, jsou něco jako neodolatelný našeptávač, díky němuž jsou děti vnímavější k určitým 17

08.04.21 17:16

To je mimo jiné i důvod, proč by hračky neměly být nacpané do košů, kde nakonec budou ležet zapomenuté, ale místo toho umístěny na otevřených, nízkých a viditelných policích, ke kterým mají děti samy přístup, kdykoli chtějí. Jsou-li hračky navíc rozděleny podle typu, pomáhá to dítěti naučit se, že každá věc zaujímá ve světě určité místo a že realita je rozdělená do jasných a předvídatelných kategorií.

Za takových okolností to nejspíš bude dítě, kdo se bude jako první zlobit, když najde své hračky jinde než na jejich místě, rozbité nebo špinavé. Ono samo pak bude chtít udržovat své hračky čisté a uspořádané, protože tak odpovídají realitě, kterou se naučilo znát – a kterou se pak vždy bude snažit reprodukovat i ve svém životě.

Postel dítěte by měla být nízká a umístěná tak, aby k ní dítě mělo volný přístup vždy, když se cítí unavené 16

Montessori emozioni_001-069-ITA-ING_CZ.indd 16-17

a potřebuje si odpočinout nebo spát. Roztříděné oblečení je umístěno do zásuvek opět v dosahu dítěte, aby se naučilo správné pořadí jejich oblékání; pak může „trénovat“ samostatné oblékání, kdykoli má chuť si tuto svou dovednost vyzkoušet. Totéž lze říci o kuchyni: dítě má stůl a židli odpovídající jeho výšce, a vlastní příbor vhodné velikosti v zásuvce, na kterou dosáhne.

Díky tomu se může podílet na prostírání stolu i sklízení z něj, jíst samo a případně se i připojit k mytí nádobí ve dřezu (s dopomocí stoličky pod nohy) nebo skládání špinavého a vyndávání čistého nádobí z myčky. Tato opatření pomáhají dítěti stát se nedílnou součástí domácího a školního života už tím, že bude umět na přiměřené úrovni odpovídat za péči o sebe sama.

Bude rozvíjet své manuální dovednosti, schopnost řešit problémy a také získávat silný pocit sebevědomí, protože vidí, že je schopné provádět stejné činnosti jako dospělí.

Dítě, které se bude cítit jako nedílná součást světa, jako někdo, kdo je oceňován a komu je nasloucháno, bude pravděpodobně také umět svobodně vyjádřit své nejniternější potřeby.

Dospělý je vždy po jeho boku coby nenahraditelný a zcela zásadní průvodce, vzor a pozorný pozorovatel těchto spontánních procesů, jehož rolí je vést, orientovat, povzbuzovat a utěšovat dítě, kdykoli se objeví překážka. Zásahy dospělého je třeba odměřovat, měly by být diskrétní a respektovat tempo dítěte; jeho intervence by nikdy neměla být útočná ani omezující a neměla by předbíhat nebo nahrazovat akci dítěte.

Jak dítě roste, prochází fázemi spojenými se zvýšenou citlivostí na určité kategorie podnětů; Maria Montessori označuje tyto fáze jako citlivá období.

Představují jakési přirozené volání, zcela instinktivní a mimo kontrolu dítěte, jsou něco jako neodolatelný našeptávač, díky němuž jsou děti vnímavější k určitým 17

08.04.21 17:16