Issuu

David Bruns J. R. Olson VIRUS PANDORA

Přeložila Jiřina Stárková

ISBN 978-80-242-7844-5

OD J. R.

Quasarovi a Dexterovi, dvěma hodným starým psům Přestože jste přešli přes Duhový most a nechali za zády Olsonovic smečku, zůstanete navždy v našich srdcích. OD DAVIDA

Alexovi a Cate Být vaším tátou je ta nejhezčí činnost na světě.

AMERIČANÉ

Donald Riley, zástupce ředitele operací, skupina Vznikající hrozby při CIA Judith Hellmanová, ředitelka, Národní zpravodajská služba Roger Trask, ředitel, Ústřední zpravodajská služba, CIA Poručík (nižší důstojník) Janet Everettová, námořní důstojník na ponorce; analytička, skupina Vznikající hrozby při CIA Podporučík Michael Goodwin, důstojník kybernetických operací, Námořnictvo Spojených států; analytik, skupina Vznikající hrozby při CIA Námořní poručík (nižší důstojník) Andrea Ramirezová, USS Michael Murphy (DDG-112), komunikační důstojník; analytička, skupina Vznikající hrozby při CIA Komandér-poručík Minto, výkonný důstojník, USS Michael Murphy (DDG-112) Elizabeth Soroushová, zodpovědná zvláštní agentka, Minneapolská terénní divize IZRAELCI

Rachel Jaegerová, agentka izraelské tajné služby Mosad Noam Glantz, vedoucí týmu zvláštního oddělení Kidon, Mosad; nadřízený Rachel Jaegerové Benjamin Albedano, ředitel operací, Mosad Šira Fishbeinová, vedoucí kybernetických operací, Mosad 7

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

FINANČNÍCI

Alyan Sultan al-Quahtamní, saúdský obchodní magnát Sálih bin Ghannam, saúdský obchodní magnát a bývalý šéf saúdské tajné služby Chajim Zarecki, izraelský obchodní magnát Izák Lehrmann, izraelský obchodní magnát TÝM PROJEKTU OSVOBOZENÍ

Jean-Pierre Manzul, výkonný ředitel, Recodna Genetics; přítel Talii Tahirové Dr. Talia Tahirová, lékařka Světové zdravotnické organizace; přítelkyně Jeana-Pierra Manzula Dr. Lakšmi Čandrasekaranová, výzkumná vědecká pracovnice, Recodna Genetics; indická mikrobioložka Dr. Katie McDonoughová, výzkumná vědecká pracovnice, Recodna Genetics; australská odbornice na syntetickou biologii Dr. Greta Bergerová, výzkumná vědecká pracovnice, Recodna Genetics; švédská odbornice na techniku CRISPR Dr. Lu Xianshan, výzkumný vědecký pracovník, Recodna Genetics; čínský odborník na přenos virů aerosolem Dr. Farádž al-Harbí, výzkumný vědecký pracovník, Recodna Genetics; občan Saúdské Arábie VEDLEJŠÍ POSTAVY

Kásim, velitel bezpečnostního týmu, laboratoře firmy Recodna Genetics Sven Gunderson, ředitel, Světová zdravotnická organizace, centrála Východního Středomoří, Káhira, Egypt Jason Winslow, archeolog; odborník na terénní výzkum v Arktidě Dylan Mattias, ředitelství operací, CIA

[ 1 ] USS Donald Cook (DDG-75) na hlídce v Ománském zálivu

Komandér Alan Renner, velící důstojník torpédoborce Donald Cook, si přejel kapesníkem po čele a zvlhlý čtverec látky vsunul do postranní kapsy modrého pláště. Očekával by, že po sedmadva ceti dnech v zálivu si na horko a vzdušnou vlhkost přivykne, ale každý den vnímal jako osobní útok na svoji osobu. Postavil se přímo pod proud vzduchu z klimatizace vycházející z ventilace nad jeho hlavou. Pot na jeho čele se změnil ve studený lepkavý povlak. V otevřeném vstupu na křídle můstku na levoboku se objevil důstojník v zeleném maskovacím obleku. „Chtěl jste se mnou mluvit, kapitáne?“ Díky přívětivému piho vatému obličeji a předpisově zastřiženým světlým vlasům vypadal poručík (nižší důstojník) Zack McCoy výrazně mladší než na svých třiadvacet let. Renner spatřil za jeho zády svalnatou postavu velitele Ramoneho. Ramone byl veterán, který zažil se zelenáči bezpočet abordážních operací. Na nováčka McCoye určitě dohlédne. Renner oslovil důstojníka hlídky, pěknou ženu s tmavými vlasy staženými do drdolu. „Výkonný důstojník a komodor jsou v bojové místnosti, důstojníku. Požádejte je, aby přišli na poradu, prosím.“ „Provedu, pane.“ Oba muži se dostavili vzápětí a výkonný důstojník Seth Goo den podržel komodorovi dveře na můstek. Gooden byl spolehlivý chlapík, nyní už na své třetí plavbě Ománským zálivem, a Renner jeho úsudku důvěřoval. Jak ho odváděl ke stolu s mapou, vycítil ve služebně starším muži neklid. Zdroj Goodenova napětí nebyl žádným tajemstvím. Kapitán Jack Tasker, teprve nedávno jmenovaný komodorem Stíhací perutě 60 9

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

a operující na torpédoborcích, absolvoval ve své nové funkci slu žební kolečko. Jeho první zastávkou byl právě Cook. Tasker byl vysoký a šlachovitý muž s dlouhými pažemi volně spuštěnými podél těla. Protože komodor byl na palubě teprve necelý den, Renner nevěděl, co si o svém novém šéfovi má myslet, jedno však věděl jistě. Tasker je agresivní. A má v úmyslu se ve své velitelské pozici prosadit. A sice ještě dnes. „Výkonný důstojníku, ujměte se řízení jednání,“ požádal Renner. Gooden poklepal nakrátko zastřiženým nehtem na íránské přístavní město Čáhbahár. „Kontakt vyplul z přístavu v 10:30 místního času. O hodinu později vstoupil do mezinárodních vod.“ Ukazováčkem přejel diagonálně přes modř Ománského zálivu. „Nejspíš se jedná o malé nákladní plavidlo plující rovnoměrnou rychlostí devíti uzlů. Kurz a rychlost nasvědčují tomu, že míří k Jemenu. Kapitáne, v souladu s nejčerstvějšími pokyny Páté floty doporučuju kontakt zadržet a vyslat tým NNPZ.“ Nové povely, o nichž se výkonný důstojník zmínil, dorazily spolu s komodorem. Zpravodajská služba zachytila zprávy o nových zbra ních mezi členy povstalecké skupiny Hútiů bojujících v jemenské občanské válce. Všechny hlídkující lodi v oblasti dostaly rozkaz zastavit a prohledat každé íránské a vlajkou neoznačené plavidlo mířící k Jemenu. V případě, že se na palubě najdou zbraně, je třeba loď obsadit a odplout s ní do nejbližšího přátelského přístavu. Ozbrojené a speciálně vycvičené zásahové týmy Námořnictva Spojených států amerických, známé jako oddíly Navštívit, Nalodit, Prohledat a Zabrat, tvořili dobrovolníci lodní posádky. Většina zákroků odhalila chudé námořníky, kteří se snaží obstarat si obživu obchodováním v Ománském zálivu, avšak každá taková abordáž byla pro bezpečnost Rennerovy posádky rizikem. „Pane McCoyi, vy tým NNPZ povedete,“ oznámil Renner. „Bu dete postupovat bezpečně, profesionálně a důkladně. Je to jasné?“ Renner přitom vyslal pohled k veliteli Ramonemu. „Provedu, pane,“ odpověděl McCoy. „Mám povolení vydat ruční zbraně?“ „Povoluje se,“ přisvědčil Renner. Nato se obrátil ke svému nadří zenému, komodorovi. „Přejete si něco dodat, pane?“ 10

VIRUS PANDORA

Tasker zavrtěl hlavou, ale zrakem přejel po McCoyově mladistvé tváři. Po vydání rozkazu probíhala akce plynule. Renner určil kurz k zachycení kontaktu a nechal zvýšit rychlost na dvaadvacet uzlů. Výkonný důstojník vydal příkaz, aby se tým NNPZ shromáždil před skříní s ručními zbraněmi. Renner vykročil k otevřenému vstupu na křídlo můstku a vyšel do žhavého slunce. Vedle početných elektronických senzorů měla loď také hlídkující muže na obou stranách můstku i na prodloužené zádi. Kývl na pozdrav námořníkovi s triedrem na očích. „Upozor něte mě, až budete mít plavidlo v zorném poli.“ Mladík odpověděl, aniž odložil triedr. „Provedu, kapitáne. Za tím vidím jenom kouř, samotnou loď ne, pane.“ Renner propátral obzor svým vlastním dalekohledem. Rozostře nou modrou linii mezi vodou a oblohou zbarvil hustý černý dým. Když se dostatečně přiblížili, z kontaktu se vyklubala stařičká arabská plachetnice s jediným vysokým komínem. Byla to velká, přes třicet metrů dlouhá loď, v nejširším místě měřila nejmíň deset metrů a měla vysoko umístěnou čtvercovou záď. Z dob, kdy byla poháněná větrem, jí dosud zbyly dva stěžně, Renner však plachty neviděl. Ani vlajku oznamující, kde je loď registrovaná. Plavidla bez vlajky a s nízkým ponorem jako tahle loď obvykle patřila některé rodině a zpravidla se v Ománském zálivu používala k přepravě komodit – potravin, dřeva nebo dobytka. Značné oblibě se však těšila i u pašeráků zbraní. „Vpřed jednou třetinou rychlosti,“ nařídil Renner. Když loď zpo malila, hvízdání větru na křídlech můstku se zmírnilo a dveřmi se vevalila vlna ulepeného horka. „Výkonný důstojníku,“ oslovil podřízeného, „mohl byste naše přátele požádat, aby zastavili, prosím?“ Gooden se zazubil. „Rozkaz, kapitáne.“ Uchopil sluchátko ná mořního rádia VHF. „Plavidlo bez vlajky, tady je USS Donald Cook. Máte rozkaz zastavit a připravit se na abordáž. V souladu s nařízením Výboru Spojených národů máme oprávnění prohledat vaši loď, zda nepřepravuje ilegální zbraně.“ Zopakoval příkaz, nato podal sluchátka s mikrofonem své ko legyni, která tlumočila příkaz v arabštině a perštině. Nižší důstojník 11

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

Jahandarová, útlá mladá žena, měla výrazné rysy a pleť barvy vlašského ořechu, na sobě černý neprůstřelný oděv, na krátkých vlasech zelenou balistickou přilbu a na pravém stehně připevněné pouzdro se služební pistolí. Torpédoborec přizpůsobil svou rychlost i kurz plachetnici. Ren ner triedrem sledoval, jak se v přední části paluby menšího plavidla shromáždila skupina mužů. Varování Jahandarové si vysloužilo zlostnou reakci. Renner tázavě zvedl obočí. „Tvrdí, že kvůli nám zastavit nemusí, pane.“ „Kapitán volá bojovou místnost. Připravte pětipalcové dělo k va rovnému výstřelu přes příď kontaktu.“ „Rozkaz, kapitáne. Připravit pětipalcové dělo k varovnému vý střelu.“ Během zopakování rozkazu Renner viděl, jak se střílna věže s dělem Mk 45 stáčí do náležité pozice. Zaznamenali to i muži shromáždění na palubě plachetnice. Přes to jejich loď ani nezpomalila. „Pětipalcové dělo plně připravené, pane.“ „Palte,“ rozkázal Renner. Výstřel děla kalibru 62 otřásl okny můstku. Renner sledoval, jak střela vypálená z věže dopadla na palubu kontaktu a odvalila se. Výstřel měl kýžený účinek. Plachetnice okamžitě zpomalila a nad volným mořem mezi oběma plavidly se usadil černý dým. „Zastavit,“ přikázal Renner. „Výkonný důstojníku, vyšlete týmy NNPZ.“ Renner přešel na křídlo můstku, triedr v ruce. Komodor už tam na něj čekal. Společně se dívali, jak se na hladinu spouští nafukovací člun s pevným trupem obsazený poručíkem McCoyem a osmi muži abordážního týmu. Pilot nastartoval motor a malé plavidlo vystře lilo od své mateřské lodi. Na opačné straně torpédoborce byl spuštěný totožný člun s dru hým týmem, a co nevidět se objevil v jejich zorném poli. Renner souhlasně přikývl, zatímco jeden člun zaujal krycí pozici na zádi plachetnice, druhý obeplul cíl, na nějž se jeho muži měli nalodit. „Volám Cooka,“ zazněl přes otevřený obvod McCoyův hlas. „Tady naloďovací tým. Zahajujeme abordáž.“ 12

VIRUS PANDORA

„McCoyi, tady Cook. Rozumím.“ Hlas výkonného důstojníka vylétl z otevřeného vstupu na můstek. Renner pozoroval, jak nafukovací člun přirazil podélně k pla chetnici a dva muži týmu vztyčili třímetrový teleskopický žebřík. Jeden ozbrojený muž po něm vyšplhal na palubu a zaujal krycí pozici, karabinu M4 v pohotovosti. Další na řadě byl velitel Ramone, po něm McCoy a nižší důstojník Jahandarová, tlumočnice z perštiny. Za necelé dvě minuty byl na pa lubě celý tým a kormidelník se s člunem odlepil od boku plachetnice. Vítr utichl a Renner poslouchal hlasy nesoucí se přes klidnou hladinu. Jahandarová ostrým hlasem a s pomocí dalšího námořníka naháněla posádku plavidla na vyvýšenou palubu na zádi. Renner napočítal patnáct mužů, většinou v ušmudlaných tričkách, kraťa sech a sandálech. Tlumočnice je bombardovala otázkami a plynule předávala in formace McCoyovi. Loď je na cestě do Mirbatu v Ománu a veze pšenici a v podpalubí stádo ovcí. Nato zazněl Ramoneho hluboký hlas, jímž rozděloval zbývající členy týmu do dvojic, aby prohledali loď. Uplynulo deset minut, potom patnáct. Renner slyšel, jak jeden muž z abordážního týmu zaúpěl. „Pane, potvrzuju, že jsou tam ovce a všude jsou bobky –“ „Stačí, Vasquezi,“ zahřměl z otevřeného obvodu Ramoneho hlas. Po dalších pěti minutách se znovu ozval Vasquez: „Pane McCoyi, tohle musíte vidět.“ Renner a komodor si vyměnili pohled. „Výkonný důstojníku,“ zavolal Renner, „hlaste status.“ Než stačil oslovený reagovat, z otevřeného obvodu se ozval Mc Coyův hlas. „Abordážní tým volá můstek. Na palubě jsou zbraně. Nejmíň stovka protitankových řízených střel a dvě bedny se sou částkami.“ „Kapitáne!“ přerušil ho výkonný důstojník. „Máme společnost, pane.“ Na můstku se Gooden sklonil nad radarový zesilovač. „Volám bojovou místnost. Určete blížící se cíl. Ihned.“ „Můstku, tady bojová místnost. Pravděpodobně se jedná o rychlé hlídkové čluny. Vypadá to na roj. Je jich nejmíň dvanáct.“ 13

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

„Jsou to boghammary, kapitáne.“ Hlas výkonného důstojníka zněl ponuře. „Doporučuju všeobecnou bojovou pohotovost.“ „Proveďte,“ souhlasil Renner úsečně. Zatímco výkonný důstojník vydával rozkazy k obsazení příslušných pozic, Renner podnikl kroky k ochraně členů své posádky na palubě cizí lodi. „Plnou parou vpřed,“ nařídil. „Plnou parou vpřed, pane.“ Zakrátko Renner ucítil uklidňující záběr hřídele o síle sto tisíc koňských sil, která poháněla Cooka rozrážejícího vodu. Někdo z posádky na můstku mu podal ochrannou kuklu a on si ji přetáhl přes hlavu. „Loď je v bojové pohotovosti, kapitáne,“ hlásil výkonný důstojník. „Dobře, důstojníku. Kormidlo deset stupňů vlevo,“ Renner zvolil směr, jímž Cook odřízne přibližující se hlídku i plachetnici, „nový kurz dvě-osm-nula.“ „Bojová místnost volá můstek. Odhadujeme dvacet blížících se rychlých útočných člunů.“ Íránské hlídkové lodě byly v podstatě ozbrojené lodi s dlouhým úzkým trupem, mimořádně rychlé a dobře ovladatelné. Mohly nést až půl tuny lehkých zbraní, jakými jsou například kulomety ráže .50, RPG a rakety ráže 107 milimetrů. Pro nevyzbrojené tankery představovaly ničivou sílu, ovšem s výstrojí válečné lodi Námoř nictva Spojených států nemohly soupeřit. „Bojová místnosti, tady kapitán. Považuju to za demonstraci síly. Pokud vystřelí, odpovíme stejně.“ „Můstku, tady bojová místnost. Rozumíme. Připravíme pětipal cové dělo.“ Renner si přiložil k očím triedr. Už bylo vidět blížící se plavidla, seřazená do řady tvořené ostrými příděmi člunů. V jejich stopách se pěnily bělostné čepice vln. Íránci jen předvádějí svou sílu. Formace se za pár minut rozpadne. „Můstku, tady bojová místnost, blíží se k nám letadla! Dva rychle se pohybující body s kurzem dva-devět-nula, vzdálenost čtyři a půl kilometru, rychlost čtyři sta uzlů.“ Renner cítil, jak se mu sevřel žaludek, triedrem však neustále sledoval přijíždějící hlídkové čluny. Při zvětšení rozeznával námoř níky na jejich palubě. 14

VIRUS PANDORA

Letadla a hlídkové čluny? Několikavrstevný útok? „Volám bojovou místnost. Identifikujte letouny,“ odpověděl Renner. „Pravděpodobně jde o íránské stíhačky Kowsar, pane. Čas odříz nout –“ Důstojník se odmlčel. „Střelba z hlídkového člunu!“ Renner viděl opakující se záblesky, jak jeden z íránských člunů zahájil střelbu. Instinktivně rozkázal: „Kormidlo vpravo, plnou parou vpřed. Bojová místnosti, odpo vězte střelbou z pětipalcového děla.“ Rovnoměrné rány vypálené každé tři sekundy z těžké zbraně Cooka zněly jako metronom. Jedna z přijíždějících íránských hlídek zmizela v gejzíru vody. Potom druhá a třetí. Blížící se rakety svištěly ke Cookovi. Renner uslyšel, jak se do střelby zapojil Phalanx CIWS a přidal se k výstřelům ohlušujícími ránami z šestihlavňových kanonů Gatling chrlících každou sekundu padesát dvacetimilimetrových střel. V pozadí zaslechl burácení otevírajících se věží s kanony ráže .50. Za necelých devadesát sekund bylo po všem. Semknutá řada hlídkových člunů se rozpadla a po jejich spěšném úniku zbyla jen nesouměrná kresba křižujících se bílých vln. „Palbu ukončit!“ zahulákal Renner. Pětipalcové dělo ztichlo. „Volám bojovou místnost. Namiřte na ty íránské stíhačky zaměřo vací radar. Připravte se vypustit na můj povel vertikální odpalovací systém.“ Uplynula sekunda, která mu připadala jako hodina. Potom druhá. „Stíhačky to balí a odlétají, kapitáne.“ Renner přistoupil ke své kapitánské židli a ztěžka dosedl na ko žený sedák. Sevřel područky tak křečovitě, až mu zbělely klouby na prstech. Každou chvíli ustoupí nával adrenalinu a on se roztřese jako osika. Zhluboka se nadechl, zadržel dech a potom ho pomalu vypustil z plic. „Výkonný důstojníku?“ „Slyším, pane.“ „Zrušte bojovou pohotovost. Nasaďte na tu plachetnici navigační posádku a dopravte ilegální náklad do Ománu.“ 15

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

„Rozkaz, pane.“ Na můstku byla zahájena běžná aktivita prová zená uklidňujícími zvuky. Renner si stáhl kuklu a vytáhl z kapsy kapesník. „Blahopřeju, Alane.“ Ruka s kapesníkem se mu zastavila na tváři. Dočista zapomněl, že je na palubě komodor. „K čemu, pane?“ „Že jste nezahájil třetí světovou válku.“

[ 2 ] Kancelář ředitelky Národní zpravodajské služby Liberty Crossing, McLean, Virginie

Don stoupal po schodech do patra řídících pracovníků v komplexu Liberty Crossing. U poslední bezpečnostní kontroly ukázal služební průkaz a vešel do přijímací kanceláře ředitelky Národní zpravodaj ské služby. Za stolem seděla mladá žena s nenápadným sluchátkem s mikrofonem a obsluhovala několik monitorů. Odtrhla oči od obrazovek. „Co si přejete, pane?“ Don se nervózně usmál. „Ve tři mám domluvenou schůzku s ředi telkou.“ Kvůli tónu jeho hlasu to vyznělo jako otázka, ačkoli třikrát ověřoval čas i místo setkání. Při jízdě z Fort Mead uvažoval, co asi může mít ředitelka Národní zpravodajské služby na srdci. Íránský útok na USS Donald Cook před dvěma dny vyostřil situaci v Ománském zálivu – ovšem Írán je jen nepatrná součást jeho nynější práce jako zástupce zpravodajské sekce J2 v Kyberne tickém velitelství. Recepční se na něj zářivě usmála. „Jistě, pane Riley, ředitelka vás hned přijme. Můžete jít dál.“ Do prostorné kanceláře by se vešlo přinejmenším deset pracov ních kójí, jaké mají v Kybernetickém velitelství, a to Don nepočí tal oddělený sedací prostor s koženou pohovkou a dvěma křesly rozestavenými kolem nízkého konferenčního stolu. Oknem zahlédl vrcholky stromů a modrou oblohu jarní Virginie. Když Judith Hellmanová vzhlédla od stolu, v jejím jindy přísném obličeji se objevil přívětivý výraz. „Pojďte dál, Done.“ Zvedla se a s nataženou rukou přešla přes místnost. Don jí pevně stiskl pravici. Hellmanová byla vysoká žena s oh nivě rusými vlasy a povahou, která se měnila hodinu od hodiny. 17

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

Kdykoli se s ní Don setkal, tvářila se zaneprázdněně, ale ten den byla uvolněná, ba dokonce přátelská. „Za pár minut se k nám přidá Roger.“ Mávla rukou k sedacímu koutu. „Dáte si se mnou zatím kafe?“ V dané situaci mohl „Roger“ znamenat jedině Rogera Traska, ředitele CIA. Představa páteční odpolední kávy se dvěma nejmoc nějšími osobami amerických zpravodajských služeb nezbavila Dona zvědavosti, ani neulevila jeho žaludku staženému nervozitou. Následoval Hellmanovou do sedacího koutu, kde měla připra venou termosku. „Přísahám, že kdyby mi teď odebrali krev, byla by půl na půl s kávou,“ poznamenala se smíchem. Donův rozčilený smích zněl jako zvuk, jaký vydávají pískací hračky. Nabízený šálek kávy však přijal překvapivě pevnou rukou. Hellmanová se posadila na pohovku a zkřížila nohy. Chvíli si ho zkoumavě prohlížela oříškově hnědýma očima. „Co noha?“ Don se přes nohavici bezděčně dotkl zjizvené tkáně na noze. Zranění po kulce z pistole Rafíka Rošeda se už dávno zahojilo, přesto na ten střet myslel každý den. „Je v pořádku. Fyzioterapii jsem kompletně dokončil a jsem zdravý jako ryba.“ „A rodina kapitána McHugha?“ zajímala se Hellmanová. „Jste s nimi v kontaktu?“ Don se soustředil na kávu. Jeho nejlepší přítel Brendan McHugh se ze Severní Koreje nevrátil. „Ano,“ odpověděl Don konečně. „Liz pořád pracuje u FBI. Je to nejsilnější žena, jakou znám. A skvělá matka. Brendana – to tiž kapitána McHugha – nejde nahradit, ale jeho blízcí si vedou dobře.“ Hellmanová přikývla, najednou o poznání vážnější. Než mohla navázat konverzaci, otevřely se dveře a vešel ředitel CIA. Roger Trask byl energický, zhruba pětašedesátiletý muž s hustou hřívou šedých vlasů. „Done! Těší mě, že vás vidím.“ Stisk jeho ruky byl vřelý; Donovy zpocené prsty se v Traskově masité dlani docela ztratily. Hellmanová a Trask si chvíli povídali a víceméně neúspěšně se snažili zapojit Dona do rozhovoru. S ubíhajícími minutami v něm narůstal neklid. Zatahal si za límeček košile. 18

VIRUS PANDORA

„Takže se cítíte zdráv, Done? Jako znovuzrozený?“ Traskův srdeč ný výraz vystřídal pronikavý pohled. „Naprosto, pane.“ Byla to pravda. Cítí se dobře. Stanovil si úplně nový zdravotní režim. Kromě denního cvičení se stravuje zdravě, mezi hlavními jídly nesvačí, shodil deset kilo a pětikilometrovou trasu uběhne pod třicet minut, což je jeho osobní rekord. Ředitel CIA postavil šálek na stůl. „Možná bychom pro vás měli nový úkol,“ oznámil. „Něco, na čem už chvíli pracujeme.“ Hellmanová si pohrdavě odfrkla. „Něco, na čem už chvíli pra cuješ ty, Rogere. Já si pana Rileyho s radostí ponechám v Kyber netickém velitelství.“ Don sledoval slovní ping-pong, ale přitom hořel zvědavostí. Trask uměl vystupňovat očekávání. Spojil prsty do stříšky. „Akce vašeho týmu při té zapeklité situaci v Severní Koreji byla příklad ná, Done.“ Střelil pohledem po Hellmanové. „Ředitelka Národní zpravodajské služby mi dala požehnání ten druh operace zopakovat, a sice za nových okolností.“ Když se Trask odmlčel a napil se kávy, Don se předklonil v křesle. „Není žádným tajemstvím, že nám momentálně působí největší vrásky Íránci. Bílý dům i Kongres to stojí spoustu energie, ovšem rozmetání ISIS způsobilo v dané oblasti obrovský chaos. Její bojov níci nezmizeli, jen přešli do ilegality – a online. Setkáme se s nimi znovu, na jiném místě a v podobě nové hrozby.“ Po porážce ISIS v Sýrii a Iráku se aktivita online znásobila. In ternet zaplavuje propaganda džihádistických skupin salafistů, kteří lákají víc a víc mladých lidí, aby se k nim přidali. „Podle mého názoru spočívala síla korejské operace v tom, jak rychle váš tým odhalil v nastalém zmatku skutečnou hrozbu. Zkoumali jste problém z nezvyklého úhlu pohledu a kladli si otáz ky mimo obvyklý rámec. A když nastal čas hrozbu odhalit a eli minovat, dokázali jste spojit kybernetické prostředky, analytiky i terénní jednotky ve vysoce funkční tým, který odvedl prvotřídní práci.“ Don si zachoval zamyšlený výraz. „Co máte na mysli, pane?“ Trask se zaklonil v křesle a nechal hovořit Hellmanovou. „Udě lila jsem souhlas k vytvoření nového týmu v rámci operačního ředitelství CIA. Říkáme mu skupina Vznikajících hrozeb. Jedná se 19

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

o špičkovou záležitost. Chceme, abyste ji vedl na pozici zástupce ředitele pro operace.“ Don se opřel v křesle. Nová pracovní skupina je obrovská od povědnost. „Je to třaskavina, Done,“ upozornil ho Trask. „Severní Korea nám otevřela oči. Potřebujeme tým, který bude pátrat po příští vel ké hrozbě v těch nejtemnějších koutech. Kybernetika je kontaktní sport. Musíme mít k dispozici kybernetické operátory, kteří budou fungovat v reálném čase.“ „Smím si vybrat členy týmu?“ zeptal se. Trask přisvědčil. „Kromě toho budete mít možnost využít podle potřeby prostředky Národní tajné služby. Stejně tak analytiky.“ Prostředky Národní tajné služby. Vyškolení důstojníci CIA. Pra covníci tajných akcí z Divize zvláštních aktivit CIA. Vojenští ope rátoři z velitelství Společných zvláštních operací. Přístup ke jmeno vaným prostředkům znamená, že ředitelka Národní zpravodajské služby to myslí vážně. Pokud si Don vybere ty správné lidi, mohlo by to vyjít. Klíčem k úspěchu bude jeho základní tým. Hellmanová se zasmála. „Myslíte na kadety, že?“ Don přikývl. „Teď z nich jsou důstojníci. Konkrétně z těch dvou mladých žen. Goodwin bude za pár týdnů absolventem Námořní akademie. Everettová a Ramirezová slouží ve flotě. Díky tomu jsou pro zlanaření ti praví, nemyslíte?“ „Osvědčili se,“ souhlasila Hellmanová. „Ale uvědomte si, že s pře ložením musí souhlasit.“ Pootočila šálkem s kávou. „Jestli jsem se za těch třicet let něco naučila, pak to, že tenhle život… inu, není pro každého. Po Severní Koreji na sebe možná nebudou chtít vzít tak velkou odpovědnost.“ Její poznámka Dona zaskočila. Protože působí v Námořní aka demii jako externí přednášející, s Goodwinem se vídá pravidelně, ale s oběma mladými ženami je v kontaktu jen vzácně. Trask si stoupl. „Nevím, jak vy dva, ale víkend volá. Loučím se, paní ředitelko. Pane Riley…“ Don také vstal, Hellmanová ho však oslovila: „Zdržte se ještě chvíli, Done.“ Jen co se za Traskem zavřely dveře, dolila si kávu. 20

VIRUS PANDORA

„Je to pro vás velká příležitost, Done, ale pár věcí bychom si měli vyjasnit. Jako zástupce ředitele operací budete hrát první ligu. Politika, rozpočty, vnitřní tahanice.“ Povzdychla si. „Chápete, co říkám? Tohle bude úplně jiné než dělat zástupce sekce J2 v Kyber netickém velitelství.“ „Rozumím.“ Zapátrala v jeho obličeji. „Ztráta vašeho přítele mě mrzí. S ka pitánem McHughem jsem se viděla jenom jednou, a nepadli jsme si do oka.“ „Brendan byl upřímný. Proto byl tak dobrý v tom, co dělal.“ „Chraňte si záda, Done. Ne každý je tak přívětivý jako já.“ Obda řila ho vlčím úsměvem. „Co jsem vám řekla, jsem myslela naprosto vážně. Tenhle styl života si postupně vybere svou daň. Mějte to na paměti.“

[ 3 ] Akabský záliv, nedaleko od Haqalu, Saúdská Arábie

Z dálky zářila obrovská jachta na temném oceánu jako naleštěný drahokam. Alyan Sultan al-Quahtamní se předklonil v koženém sedadle na zakázku, až se tváří málem dotkl bočního skla vrtulníku. Jak se blížili, Al-Buraq se jim představila se všemi podrobnostmi. Šedesát metrů pohyblivého vrcholného přepychu na objednávku, jaký jen lze za peníze pořídit. Loď kotvila, ale důmyslná ilumina ce na velké nadstavbě vzbuzovala dojem, že se řítí do zčeřených vod Akabského zálivu. Její jméno znamenalo v arabštině „blesk“, nicméně náboženský smysl byl jasný. Al-Buraq byl okřídlený kůň, který přepravoval islámské proroky. Přistávací plochy pro vrtulníky na přídi i na zádi byly obsazené a obě přístaviště pro čluny sklopená, což znamenalo, že majitel jachty Sálih bin Ghannam dal personálu na dnešní večer volno a všichni jeho zaměstnanci jsou na pevnině. Jak měl při setkáních Arabsko-izraelské koalice benevolence ve zvyku, na palubě zůstali jen nejdůležitější a nejspolehlivější členové posádky. Sálih je člověk, který má rád vše pod kontrolou – a sice do po sledního puntíku. Jako bývalý šéf saúdské tajné služby si vydělává peníze postaru: obchodováním s tajnými informacemi. S indis krétnostmi o královské rodině, obchodními smlouvami s několika státy, dokonce dohodami s těmi správnými Izraelci. To všechno pochopitelně během služby pro svou milovanou zemi. Pro Sáliha bude jeho životní poslání ukončené pouze tehdy, až se Saúdské království povznese do pozice opravdové světové velmoci. A aby k tomu došlo, veškeré oblastní síly budou muset spadat pod dynastii Saúdů. 22

VIRUS PANDORA

Vrtulník MD 902 zpomalil a znehybněl ve vzduchu, zatímco pilot čekal na povolení k přistání, jež měl udělit bezpečnostní tým na jachtě. Alyan sledoval, jak se z lodi vznesla další helikoptéra. Bylo mu řečeno, že oba Izraelci připlují po moři z nedalekého izraelského ejlatského přístavu, proto sem vrtulník určitě dopravil dalšího večerního návštěvníka. Fakt, že si Sálih pozval na jachtu na jed nání koalice potenciálního obchodního partnera, leccos vypovídá o strategickém významu dotyčného. Možná si Sálih konečně uvědomil nutnost zvýšit rychlost jejich investic v oblasti povodí Nilu, jak to už celý uplynulý rok navrhoval Alyan. Pilot přijal z radiovysílačky potvrzení a posunul páku cykliky dopředu. Al-Buraq se pod nimi ukázala ve vší své kráse a lesku. Byla to překrásná loď s dlouhými a čistými liniemi a technolo gickými vymoženostmi v každém koutku i skulině. A nepochybně opatřená všemi možnými elektronickými monitorovacími systémy. Alyan se musel v duchu zasmát. Člověka z tajné služby vykořeníte, ale vykořenit z člověka tajnou službu nejde. Pilot opatrně přistál a postranní dveře se okamžitě otevřely. Člen ochranky, který Alyana přivítal, byl vyzbrojený samopalem zavěšeným na krku, na boku pistolí, taserem a nožem. A vlastníma rukama. Všichni Sálihovi muži jsou někdejší členové saúdských zvláštních jednotek a vyškolení zabijáci. „Tudy, pane,“ pronesl arabsky. Volnou rukou ukázal ke schodům na zádi za přistávací plochou. „Vím, kam mám jít,“ ohradil se Alyan. Muž promluvil do mik rofonu na krku, přikývl a ustoupil. Jednací místnost Arabsko-izraelské koalice benevolence se nachá zela v nitru velké jachty, pod úrovní hlavní paluby. Kobercem vy stlaná chodba vzdávala poctu dlouhé kariéře majitele lodi. Na stě nách visely fotografie, na nichž Sálih pózoval s různými světovými vůdci: s Ronaldem Reaganem, Anvárem Sádátem, Muammarem Kaddáfím, Abdalláhem II. Jordánským, Erdoğanem z Turecka, šejkem Chalífem ze Spojených arabských emirátů a v neposlední řadě se současným vůdcem dynastie Saúdů. Alyan si všiml, že Sálih se úzkostlivě vyhýbá zveřejnění snímků s proslulými političkami. V nestřežených okamžicích se totiž tenhle 23

DAVID BRUNS & J. R. OLSON

starý válečník útočně vyhrazuje vůči nedávným snahám umožnit ženám v království větší svobodu. Alyan zaklepal na dveře jednací místnosti a vešel. Do nosu ho udeřil pronikavý zápach hořícího tabáku. „Konečně,“ zabručel Chajim Zarecki a zadusil cigaretu. „Jdete pozdě – zase.“ Ze stříbrného pouzdra vyjmul další cigaretu značky Noblesse a zapálil ji, ačkoli mu kouř z té předešlé dosud vycházel mezi rty. Překupník zbraní měl pleť barvy i konzistence pergamenu zkropeného vodou a při řeči sípal. Podle hodin na stěně za Zareckim Alyan zjistil, že jsou dvě mi nuty po desáté. Poznámku ignoroval a uložil svůj mobil do elek tromagneticky stíněné schránky u dveří – v souladu s dalším Sáli hovým požadavkem při setkáních. „Salam alejkum,“ zazněl za clonou cigaretového kouře Sálihův hlas. „Vítej v mém skromném obydlí, příteli.“ „Alejkum salam,“ odpověděl Alyan. Někdy ho napadlo, že Sálih při setkáních tolik kouří jakoby v sebeobraně proti cigaretám svých izraelských krajanů. Ve srovnání se Zareckiho nápadnou neduživostí byl Sálih ztě lesněním zdraví. Vlasy sčesané z čela měl sněhobílé a v nápadném kontrastu se svou tmavě bronzovou pletí. Vysedlé lícní kosti, pev ná brada a výrazný nos dodávaly někdejšímu šéfovi tajné služby na odpočinku vznešené vzezření. Nově příchozího ohodnotil bys trým pohledem, jenž zanechal v Alyanovi pocit, že byl ohodnocen a shledán nevyhovujícím. Alyan potlačil rozmrzelost pramenící ze Sálihova chování a po sadil se vedle třetího muže v místnosti, Izáka Lehrmanna. Ačkoli Alyan byl o deset let mladší než Lehrmann, smýšlel o něm jako o spojenci stejné generace. Lehrmann byl jako ze škatulky, na sobě svůj oblíbený oděv: tmavě modré dvouřadé sako, bílou košili, tmavou kravatu a v klopě špendlík. Povoláním byl bankéř, peníze si však vydělával legál ním praním peněz, povětšinou z realitních smluv. Pohádkově bo hatý rod Lehrmannů měl z pohledu Izraele nejblíž k podnikatelské smetánce. Dva Izraelce, dva Saúdy – velice nepravděpodobné seskupení, pokud kdy k podobnému došlo – spojovaly společné cíle finanční 24