Tanya Stewnerová
Lili Větroplaška Srnečka ve sněhu
Ilustrovala Eva Schöffmannová-Davidovová
Lili Vetroplaska_8.indd 3
28.07.21 15:22
Vánoční prázdniny „Ne, tohle prostě nepřichází v úvahu!“ prskala oranžově pruhovaná kočka, která ležela stočená do klubíčka na Liliině posteli. „To je absolutně nepřijatelné!“ Lili si tiše povzdechla a zvedla vlněnou přikrývku, kterou právě opatrně přehodila přes kočičí dámu. „Ale vždyť jste si stěžovala, že vám je zima!“ „To je pravda! Celá se třesu chladem!“ jektala kočka. „Ale zalézt zbaběle pod přikrývku je zcela jednoznačně pod mou úroveň!“ Kočka se považovala „za výkvět kočičí aristokracie“ a také se tak chovala. Proto ji pojmenovali 7
Lili Vetroplaska_8.indd 7
28.07.21 15:22
Šlechtična. Podrážděně povytáhla drápky a zaťala je do prostěradla. „Vy zkrátka a dobře nechápete, že tak vznešené osobnosti jako já si musí za všech okolností zachovat svou důstojnost, i když tak hrozně trpí!“ Lili by si nejradši znovu povzdechla, jenže dobře věděla, jak je kočičí dáma citlivá. Hlavně v zimě. Toto roční období se Šlechtičně očividně vůbec nezamlouvalo. „Takže budete radši dál mrznout?“ zeptala se zdvořile. „Ovšemže ne!“ odsekla kočka. „Děláte si ze mě snad legraci? Nebo mou zoufalou situaci neberete vážně?“ „To určitě ne,“ odpověděla Lili chvatně. „Ten odporný chlad je každým dnem horší. Moje ubohé, prokřehlé tělo je naprosto vyčerpané!“ Šlechtična si dramaticky povzdechla. „Ještě nikdy jsem takhle netrpěla…“ Lili se zatvářila soucitně. „Máte pravdu. Venku se pořádně ochladilo.“ Pohlédla z okna. Prosincový mráz ponořil jejich zahradu do hlubokého zimního spánku. Ještě sice nebyla zasněžená, ale holé větve stromů pokrývala jemná, bílá jinovatka. „Nastavím topení, aby víc hřálo,“ prohlásila Lili a vstala. „Pak vám bude tepleji.“ 8
Lili Vetroplaska_8.indd 8
28.07.21 15:22
„Topení? Máte na mysli tu hranatou bednu, co jen tak zbůhdarma visí na zdi?“ odfrkla si kočka. „Kdepak, ta naprosto neužitečná věc není tak jemné dámě jako já nic platná.“ Lili si zhluboka povzdechla a zeptala se. „Co byste řekla termoforu?“ „Termo– čemu? Ach! To je ten malý syčící přístroj, kterým si dvojnožci prskají na hlavu teplý vzduch?“ „No…“ Lili se zamyslela. Má kočka na mysli totéž co ona? „To je jedna z nejšikovnějších věcí v celém domě!“ vyhrkla Šlechtična nadšeně. „Ano, ano! To by mi mohlo pomoct! Prosím, přineste ten prskofouk, pokud možno hned!“ Lili konečně došlo, o čem kočka mluví. Rychle se zvedla a odběhla do koupelny. Vzápětí se vrátila s fénem. „Prosím, prskněte mi ten teplý vzduch napřed na nohy a pak na hrudník!“ zavelela Šlechtična, otočila se na záda a natáhla packy. Lili zapnula stříbrně se lesknoucí fén a nasměrovala proud teplého vzduchu nejprve na kočičí tlapky a pak na srst na hrudi. Kočka začala příst. „Ach… ano… to je nádhera. Ještě o trošku výš! 9
Lili Vetroplaska_8.indd 9
28.07.21 15:22
Tam ne, trochu ke straně… ano… tak se mi to líbí…“ Do pokoje nakoukl Liliin tatínek. „Tak co, Lili, už jsi – “ Zarazil se. „Ty upravuješ Šlechtičně srst fénem?“ „Ne, já – “ „Ale vždyť sis ještě vůbec nic nezabalila!“ rozčílil se tatínek, když si všiml rozházených věcí v jejím pokoji. „Za půl hodiny máme odjíždět!“ „Cože? Už tak brzo?“ Lili vypnula fén. „Je mi líto, madam, ale musím se pustit do balení.“ „To snad ne!“ Šlechtična se zvedla a zatvářila se nešťastně. „Vy mě klidně ponecháte na pospas mému utrpení?“ Vtom panu Větroplachovi proběhl mezi nohama do pokoje malý bílý psík. „Ahoj, Lili! Jak se máš?“ zaňafal vesele a vyskočil na postel. „Dole je všechno vzhůru nohama. Všichni vyvádějí, jako by jim přeskočilo.“ Celá rodina se už několik dnů připravovala na dovolenou na horách. Dnes vyráželi do rakouských Alp. „Ahoj, Bonsaji!“ Lili podrbala psíka za ušima. „Víš, já mám taky ještě spoustu práce.“ Tatínek spokojeně přikývl a odešel. 10
Lili Vetroplaska_8.indd 10
28.07.21 15:22
„Co je s číčou?“ zeptal se psík neklidně. „Zdá se, že je úplně vyřízená!“ Když si kočka všimla, že se na ni psík dívá, začala ihned naříkat. „Je mi hrozně! Nikdy předtím nemusela dáma takhle trpět! Naprostá tragédie!“ zaskučela a prudce strčila packou do Lili. „Překládejte, prosím.“ Kočičí a psí řeč jsou dva zcela odlišné jazyky, a tak si Šlechtična a Bonsaj nemohli povídat bez Lili, která jim tlumočila. Ovládala totiž všechny zvířecí jazyky, které existují. Při tlumočení zpravidla zjednodušovala pozoruhodný způsob kočičího vyjadřování, což Šlechtična považovala za neomalenost a náležitě ji to rozčilovalo. „Šlechtičně je děsná zima,“ přeložila psíkovi kočičí litanii. „Chudinka malá!“ svěsil Bonsaj uši. „To je mi líto!“ Rozběhl se ke kočce a začal jí olizovat bok. Šlechtična překvapeně vykulila oči. Ale nejspíš se jí to líbilo, protože se obrátila na záda, aby se Bonsaj mohl dostat i k jejímu měkkému bříšku. „Tohle se kočkám líbí, že?“ vyštěkl psík, zatímco zaujatě olizoval centimetr za centimetrem. „Samira to dělala Liovi, když mu bylo špatně… Taky si nesmírně liboval!“ 11
Lili Vetroplaska_8.indd 11
28.07.21 15:22
Lili se usmála. Samira byla tygřice ze zoologické zahrady, v níž Lili pracovala jako zvířecí tlumočnice, a Lio byl jedním z jejích mláďat. V poslední době strávil Bonsaj spoustu času s kočkovitými šelmami všech velikostí… Šlechtična začala příst. „Pan Bonsaj má prostě styl…“ Jenže po chvíli se psíkovi nalepilo na jazyk tolik chlupů, že se začal dusit. „Divím se, že kočky v jednom kuse nezvrací…“ vyhrkl a prudce se rozkašlal. Pak se zamyslel, jestli by kočičí kamarádce nemohl pomoct i jinak. Nakonec se natáhl napříč přes její bříško. „Takhle bude Šlechtičně krásně teplo!“ vyštěkl hrdě. Kočka se nejprve zatvářila trochu dotčeně, ale pak dojatě pronesla: „To se pozná skutečný džentlmen!“ A se spokojeným povzdechem přivřela oči. Lili s úsměvem potřásla hlavou a konečně se pustila do balení. Větroplachovi jezdili každoročně o Vánocích na zimní dovolenou a Lili se pokaždé ukrutně těšila. Hory a sníh totiž milovala. Letos ji zvlášť potěšilo, že s nimi pojede i rodina jejího nejlepšího kamaráda Lukáše, která bydlela v sousedství. Lukáš už s Větroplachovými strávil letní dovolenou u Severního moře. Tentokrát se 12
Lili Vetroplaska_8.indd 12
28.07.21 15:22
k němu přidají i jeho rodiče, kteří si s Větroplachovými a babičkou dobře rozuměli. O půl hodiny později měla Lili sbaleno. Bonsaj a Šlechtična se k sobě ještě pořád tulili na její posteli. Když Lili otevřela dveře, ihned zvedli hlavy. „Kouknu se, jestli je dole ještě pořád takový zmatek,“ vyštěkl psík, seskočil z postele a vesele seběhl ze schodů. Šlechtična vyrazila s hrdě vztyčenou hlavou za ním. V přízemí vládl absolutní chaos. V chodbě a obývacím pokoji se na podlaze povalovaly kufry, tašky, košíky a další zavazadla. Na odjezd to zatím rozhodně nevypadalo. Táta chystal v kuchyni svačinu na dlouhou cestu autem a babička v jídelně okem znalce kontrolovala lyžařské vybavení a současně nastavovala navigaci. Náhle se zpoza jejích zad ozvaly podivné zvuky. „Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas…“ Lili se otočila. Uviděla maminku, jak se s náručí plnou zimních bot a širokým úsměvem ve tváři šine chodbou a prozpěvuje si. „… Kašpárek maličký, nebo děda Mráz…“ Vzápětí boty upustila do velkého koše. „Tak co, zlatíčko!“ usmála se a políbila Lili na čelo. „Máš sbaleno?“ 13
Lili Vetroplaska_8.indd 13
28.07.21 15:22
Lili přikývla. Maminčina dobrá nálada ji překvapila. Obvykle bývala nervózní a podrážděná, protože při své náročné profesi moderátorky televizních novin byla neustále ve stresu. „Konečně dovolená!“ pronesla maminka s rozzářenou tváří. „Já jsem tak ráda!“ A pokračovala ve zpěvu. „Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich…“ Popadla Lili za ruku a vesele s dcerkou zatočila. „… maminčiny písničky, Vánoce a smích!“ Lili se usmála. Tak dobrou náladu maminka neměla už celou věčnost! „Proč paní domu vydává ty úděsné zvuky?“ zeptala se Šlechtična. Usadila se na jednom z kufrů a tvářila se otráveně. „Ty skřeky jsou bezpochyby klasickou formou mučení! Nesmírně dráždí moje citlivé smysly,“ odfrkla si a znechuceně se odvrátila. Zato Bonsaj nadšeně poskakoval mezi Lili a maminkou, které vesele tancovaly po chodbě a z plna hrdla prozpěvovaly vánoční písničku, přestože si pořádně nepamatovaly její text. Lili pevně svírala maminčiny ruce, zpívala a smála se. Palma v květináči na chodbě se rázem povytáhla o několik centimetrů do výšky. Vtom zazvonil telefon. Rozesmátá paní Větroplachová sáhla po sluchátku a podala ho dceři. Udýchaná Lili se po něm natáhla. Byl to Lukáš. 14
Lili Vetroplaska_8.indd 14
28.07.21 15:22
Lili Vetroplaska_8.indd 15
28.07.21 15:22
„Čau,“ pozdravil. „Je u vás Šlechtična? Venku je děsná kosa…“ „Jo, je tady,“ přikývla Lili. Kočka bývala u Větroplachových častěji než u Lukášovy rodiny, které patřila. „Má pěkně mizernou náladu.“ „Jak můžeš pronést něco tak nemístného!“ zavtipkoval Lukáš, který velice dobře věděl, jak je kočka nedůtklivá. „S tím nic nenaděláš. Ten mráz jí dává zabrat.“ Lukáš se zasmál. „Mrzí mě, že tě otravuje svým nářkem.“ V pozadí Lili zaslechla, jak Lukášova máma volá: „Co se tam tak vybavuješ? Před deseti minutami jsme už měli být hotoví!“ „Už mi chybí jen knížky, mami!“ odpověděl Lukáš. Pak vyhrkl do telefonu: „Proto ti volám. Potřebuju poradit, jaké knížky si mám sbalit. O prázdninách si chci hodně číst.“ „To jsi tvrdil i před poslední dovolenou, ale nepodařilo se ti otevřít ani jedinou,“ zasmála se Lili. „Protože TY pořád zažíváš spoustu příhod se zvířaty, které jsou MNOHEM zajímavější…“ Lili zaslechla, jak se Lukáš směje. „Ale tentokrát nejedeme jen s tvými, ale i s mými rodiči! Nepředpokládám, že by nás potkalo něco vzrušujícího.“ 16
Lili Vetroplaska_8.indd 16
28.07.21 15:22
„To máš pravdu,“ přikývla Lili. Ani ona si nedokázala představit, že by je na téhle dovolené mohlo čekat nějaké dobrodružství…
17
Lili Vetroplaska_8.indd 17
28.07.21 15:22
Vyrážíme! O dvě hodiny později nebyly ještě pořád ve velkém kufru kombíku pana Větroplacha naskládané všechny kufry, tašky a koše. Ani Petříkovi nebyli připraveni vyjet. Lukášův táta Alex, elegantní čahoun s tmavou pletí, zaparkoval svůj džíp vedle kombíku. Teď pobíhal společně s Lukášem a jeho půvabnou maminkou, která se jmenovala Isabela, mezi jejich domem a autem stejně jako Větroplachovi. Lili zalezla do auta, aby babičce pomohla protáhnout otvorem v kufru jejich lyžařskou výstroj. Když pak vystupovala, spatřila Šlechtičnu, která zvědavě vykoukla ze dveří… a vzápětí zase ucouvla 18
Lili Vetroplaska_8.indd 18
28.07.21 15:22
do domu. „Mráz! Odporný, lezavý mráz!“ Když si všimla Lili, žalostně zamňoukala. „Tahle situace je prostě neúnosná!“ Lili se zamračila. Šlechtična a Bonsaj pojedou na dovolenou s nimi. Ale na horách bude určitě ještě chladněji než tady… „Proč se ta číča zas rozčiluje?“ zeptal se Lukáš, který právě ukládal do džípu krabici s knihami. „Kvůli mrazu…“ zabručela Lili. „Není divu. Kočky jsou z fyziologického hlediska pouštní zvířata,“ vysvětloval kamarád. Byl mimořádně chytrý, hotová chodící encyklopedie. „To znamená, že milují teplo.“ „Takže Šlechtična předvádí takové divadlo každou zimu?“ zeptala se Lili. „Když loni udeřily mrazy, museli jsme její znechucené mňoukání poslouchat celé týdny. Doufám, že to letos bude lepší…“ Lukáš přistoupil k Lili, zadíval se na zachmuřenou kočičí hlavu, která vykukovala zpoza dveří, a poškrábal se na zátylku. Dělal to vždycky, když usilovně přemýšlel. Určitě ho co nevidět napadne, jak Šlechtičně pomoct. „Mohli bychom jí něco obléknout,“ navrhl vzápětí. „Jenže co? To je spíš tvoje parketa…“ 19
Lili Vetroplaska_8.indd 19
28.07.21 15:22
Lili povytáhla obočí. „To by muselo být něco hodně elegantního…“ Zpoza auta se vynořila babička. „Co třeba nějaké dupačky, Lili? Táta má schované všechno tvoje oblečení z dob, kdy jsi byla malá.“ „Cože?“ Už jen ta představa Lili pohoršovala. Navíc se před Lukášem cítila trochu trapně. Ve dle babičky se objevil pan Větroplach. „Přesně tak. V krabicích ve sklepě. Kočce by vážně mohly sedět,“ dodal a očividně mu to připadalo zábavné. „Mám pro ně zajít?“ „Ne!“ vyjekla Lili. „Ano!“ oponoval Lukáš. „To by bylo fajn!“ „Ale…“ Lili bezmocně mávla rukou. „Hned jsem zpátky,“ rozesmál se pan Větroplach a rozběhl se do sklepa. Po chvíli se vrátil s krabicí, na které velkým písmem stálo: LILIINY DUPAČKY. „Jestli si ta kočka nechá něco z toho navléknout, tak puknu smíchy!“ Lili nesouhlasně protáhla obličej. Zatímco se pan Větroplach dál věnoval autu, Lukáš začal prohrabovat krabici. „Tohle je cool!“ vykřikl a se smíchem vytáhl fialovo-zeleně kostkované dupačky s nápisem NÁŠ PRCEK. Lili cítila, jak rudne. „Hned to tam vrať!“ 20
Lili Vetroplaska_8.indd 20
28.07.21 15:22
„Ani mě nenapadne! Myslím, že tohle je přesně její velikost!“ odpověděl Lukáš. Lili mu prudce vytrhla směšné dupačky z ruky a zastrčila je hluboko pod ostatní oblečení. Ale v jednom měl Lukáš pravdu. Možná by se tím Šlechtičně opravdu dalo pomoct. S povzdechem popadla krabici a odnesla ji do domu. Lukáš se rozchechtal a vyrazil za ní. „Madam, mám pro vás dárek,“ oznámila Lili zvědavě vykukující kočce a postavila krabici s oblečením těsně před ni. „Vážně?“ Šlechtična se zájmem očichávala krabici stejně jako Bonsaj, který k ní přiběhl. „Lili!“ vyštěkl překvapeně. „To voní tak trochu jako ty! Anebo možná ne! Spíš ne! Vlastně ano! Nebo snad ne?“ mával zmateně ocasem. „Tohle oblečení jsem nosila, když jsem byla malá,“ vysvětlovala Lili. „Tak malá jako číča… hm… totiž Šlechtična.“ „Mám pocit, že špatně slyším!“ Kočka rozčileně bičovala ocasem podlahu. „Jednak jsem vás už několikrát prosila, abyste mě za žádných okolností netitulovala tou otřesnou přezdívkou! A zadruhé: já nejsem malá! Někteří moji známí dokonce tvrdí, že jsem překvapivě velká!“ 21
Lili Vetroplaska_8.indd 21
28.07.21 15:22
„Jistě, máte pravdu,“ souhlasila okamžitě Lili. „Chtěla jsem jen říct, že jako miminko jsem byla asi tak velká jako vy.“ „Ty jsi byla miminko?“ vyhrkl Bonsaj zmateně. „Ano. Tehdy jsem vypadala úplně jinak než dnes. Tak třeba: neměla jsem vůbec žádné vlasy!“ Pes s kočkou se zaraženě dívali na Lili. „Žá… žádné vlasy?“ vykoktala Šlechtična zděšeně. „Tím myslíte, že jste měla… úplně holou hlavu?“ „Jo tak!“ zaštěkal Bonsaj. „Ty jsi byla plešatá!“ Tohle slovo se naučil teprve nedávno. „Měla jsi holou hlavu jako náš listonoš!“ „Tak nějak,“ přikývla Lili. „Miminkům bývá hrozná zima… protože právě nemají vlasy.“ Lukáš, který klečel vedle ní, se zasmál. „Proto se pro ně vyrábí speciální oblečení, které je zahřeje. Je lepší než jakýkoli prskofouk!“ básnila Lili. „Věci pro miminka jsou vážně stylové. V lidském světě jsou považovány za nejdokonalejší a nejvkusnější oblečení, které existuje!“ Lukáš se kousl do ruky, aby se nerozchechtal. „Proto jsem se rozhodla, že vám daruji některé ze svých drahocenných dupaček, abych zmírnila vaše utrpení,“ pokračovala Lili. „Bylo by pro mě velkou ctí, kdybyste si nějaké vybrala a nosila.“ 22
Lili Vetroplaska_8.indd 22
28.07.21 15:22
„Ach…“ Kočka si okouzleně přejela packou po srsti. Očividně se cítila polichoceně. „Pokud vám na tom tolik záleží, tak mi ty modely ukažte!“ „Já chci taky jedny, Lili!“ žadonil Bonsaj. „Já chci být taky frajer!“ „No jasně,“ povzdechla si Lili. Pak vytahovala jedny dupačky za druhými a vyzvedávala je do výšky. Když Bonsaj uviděl růžové s nápisem PRINCEZNIČKA, hlasitě se rozštěkal. „Tyhle! Ty budou moje! Ty jsou senzační!“ Lili jen přikývla a odložila růžové dupačky stranou. Když to Lukáš uviděl, přitiskl si dlaň k ústům ještě pevněji, aby nevybuchl smíchy. Lili předvedla Šlechtičně všechny ostatní dupačky a jako by to tušila, kočka se nadchla až pro ty fialovo-zelené s nápisem NÁŠ PRCEK. „Tyhle! Jsou vskutku půvabné!“ rozhodla. „Opravdu působivý model!“ Lukáš ze sebe vyrazil zajíkavý skřek. Lili nehnu la ani brvou a podala dupačky Lukášovi. „Zkus jí to obléct.“ Zatímco Lili oblékla Bonsaje do růžových princeznovských dupaček, Lukáš namáhavě navlékl Šlechtičně vybraný model. Obě zvířata se do nich opravdu vešla. Když je Lili uviděla, měla co dělat, 23
Lili Vetroplaska_8.indd 23
28.07.21 15:22
aby se nesmála. Zato Lukáš se bez ustání zajíkal a hihňal. Nápis NÁŠ PRCEK umístil kočce na zádech tak, aby si ho každý mohl přečíst. „To má být vtip?“ zeptala se paní Větroplachová, která právě vešla do domu. Šlechtična ve své nové garderobě hrdě přecházela po místnosti a Bonsaj se s vypnutou růžovou hrudí nesl za ní. „Mráz je poražen!“ mňoukala kočka nadšeně. „Elegantně a stylově! Přesně podle mého gusta.“ Za paní Větroplachovou se objevil Liliin tatínek a vybuchl smíchy. „Počkej, zaběhnu pro foťák!“ zvolal a vzápětí už dělal jeden záběr za druhým. Objevila se i babička, tiše se usmála a řekla: „Ale teď už vážně dost. Za pět minut odjíždíme!“ Tentokrát to byla skutečně pravda. Obě rodiny vyrazily na cestu, auta napěchovaná až po střechu. Větroplachovi museli před brankou přibrzdit a krokem se prodírat mezi skupinkou reportérů a fotografů, kteří tam číhali, aby si vyfotografovali Lili. Od té doby, co maminka všem oznámila, že Lili umí mluvit se zvířaty a dokáže přimět rostliny, aby rostly rychleji, byla středem pozornosti a neustále ji pronásledovali novináři. Ale až do Rakouska se za nimi určitě nevydají. Aspoň Lili v to doufala. 24
Lili Vetroplaska_8.indd 24
28.07.21 15:22