0042265

Eva Papoušková

Sára Kalamita ilustrovala Galina Miklínová

blok_SARA_KALAMITA_kor.indd 3

13.09.21 19:34

blok_SARA_KALAMITA_kor.indd 4

13.09.21 19:35

D

o kufru auta se dá naložit spousta věcí. Znáte to, když jedete na prázd­ niny, nebo když se dokonce stěhujete… nebo když jedete daleko na ná­ vštěvu k přátelům. Vejde se do něj tolik pokladů. Dudlíky a plínky, hračky a složené prolézačky, nočník a hromady šatů a bot. Takže je úplný zázrak, že to všechno motor utáhne, a auto tím pádem uveze.

Na zadním sedadle našeho auta seděla jako ve vajíčku v sedačce malá Sára.

Druhé jméno neměla, ale v životě jí budou říkat Sára Kalamita. Kalamita. Jako katastrofa, průšvih, malér a trabl. Když říkám, že je zatím malá, myslím tím skutečně malá, taková, která nedávno vyklouzla mamince z bříška.

Miminko Sára byla velmi bystré dítě už od začátku. Brzy potom, kdy se narodila, už uměla oknem koukat nahoru do mraků. A také se smát. A to dě­ lala ze všeho nejraději, protože krásný úsměv zdědila po svém tátovi. Sářin táta a máma nikdy nepochybovali o tom, že je Sára kouzelné dítě, se kterým je čekají mnohá překvapení.

9 blok_SARA_KALAMITA_kor.indd 9

13.09.21 19:35

Sářina rodina právě cestovala. Obloha nad městem byla nesmírně zajíma­ vá, takže zatímco auto uhánělo po magistrále a vpředu seděli Sářin usměvavý táta, který velmi obratně řídil, a Sářina máma, která jedla svačinu, dívala se malá Sára oknem na nebe, co se tam děje. A viděla velký fialový mrak, nabru­ čený, divoký a obtloustlý, jak si to žene k elegantnímu oblaku mlhoviny, který ho jen tak lechtal svým výčnělkem na podbřišku. Kdyby Sára rozuměla řeči mraků, slyšela by, jak na sebe pokřikují. „Ty jedna Mlhovino, já ti dám, takhle mě lechtat! Já to nesnáším, celý se pak klepu a otřásám a musím se smát, což nesnáším ještě víc, protože jsem odjak­ živa mrak bručivý!“ „No jo, zase se rozčiluješ, Bručoune,“ dráždila ho Mlhovina a klidně ho lechtala dál. V tu chvíli fouknul vítr, popohnal Mlhovinu blíž k Bručounovi, a tím to všechno spískal. Bručoun to napral přímo doprostřed bílého mlhovi­ nového oblaku. Jeho fialová se propletla s bílou tak oslnivě, až se zablesklo.

10 blok_SARA_KALAMITA_kor.indd 10

13.09.21 19:35

„Hrom a blesky,“ řekl spokojeně vítr, „to jsem to zase vyvedl! Bude bouřka, jupííí.“ A taky že byla. Na kapotu auta začaly padat velké kapky. „Vidíte to, lidi, jak já, chudák, tady trpím, že z toho až vodu cedím?“ Bručoun na obloze zařval jako hrom. A z mraků začal létat k zemi jeden blesk za dru­ hým. Auto se mezi nimi proplétalo a Sára se v sedačce smála a tleskala ruka­ ma. Sára totiž také uměla tleskat, stejně jako strkat si palec u nohy do pusy, což byla velká legrace.

Na dálnici se objevila řeka vody a auta v ní plavala kupředu. A pak se to sta­ lo. Dešťová voda, která ševelila dálnicí, namočila gumu na pneumatikách Sá­ řina auta. To začalo po vodě tančit. Nejdřív otáčka doprava, pak doleva a zase znova dokola. Sára se rozesmála, protože to bylo jako na kolotoči. Ten si užila ještě v bříšku u své mámy, která měla velice ráda pouťové atrakce všeho dru­ hu. Vlastně se Sára narodila poté, kdy maminka v jednom dalekém městě jela

11 blok_SARA_KALAMITA_kor.indd 11

13.09.21 19:35