0042260

For the curious

WorldWarII_Visual_Encyclopedia_OBAL_CZ.indd 1-3

w w w. k n i z n i k l u b. c z w w w. b o o k t o o k . c z

Cover images: Front: Alamy Images: AF archive clb, Martin Bennett br, Kevin Howchin bl; Corbis: Bettmann crb, Hulton-Deutsch Collection c, Mark Stevenson / Stocktrek Images (Background); Dreamstime.com: Andreykuzmin t, Eugene78; Fotolia: He2 b; Back: Dorling Kindersley: Royal Armouries, Leeds bl, Musee de l’Air et de l’Espace / Le Bourget tc, The Tank Museum br; Dreamstime. com: Eugene78; Spine: Corbis: Hulton-Deutsch Collection t; Dreamstime.com: Andreykuzmin c. All other images © Dorling Kindersley. For further information see: www.dkimages.com

Seznamte se s klí klíčovými ovými hrá hráči i a významnými událostmi nejhroziv nejhrozivějšího jšího konfliktu 20. století. Podrobné popisy vojáků a jejich vybavení, nám voják námořník níků, , tanků, lodí i letadel, zbraní tank a mnoho dalšího.

ISBN 978-80-242-7647-2

Doporučená cena 349 Kč

19.08.2021 20:16

KLÍČOVÍ HRÁČI

VOJENŠTÍ VELITELÉ

VOJENŠTÍ VELITELÉ

ERWIN ROMMEL

Během druhé světové války vedli vojenští velitelé početně n ­ ejsilnější ­armády – pozemní vojska, námořnictvo i letectvo, které se kdy utkaly na světových bojištích. Museli se řídit příkazy svých vlád a zároveň plá­ novat bojové strategie. Do jejich kompetence patřilo i udržování bojového ducha vojáků, zabezpečení dostatečné výbavy a výstroje jednotek, co se týče ­zbraní, potravin, střeliva a paliva. A museli se snažit i přelstít své ­protivníky. V předvečer každé bitvy se správný velitel snažil zajistit si vítězství, ale zároveň se také připravit na případnou porážku.

Německého generála Rommela, známého jako „Pouštní liška“, se jeho nepřátelé obávali a zároveň ho uznávali. Jeho Africkému sboru (Afrikakorps) se během tzv. pouštní války v severní Africe podařilo zvítězit v několika klíčových bitvách. Nakonec byly jednotky poraženy britským generálem Montgomerym a Rommel byl v roce 1943 ze severní Afriky vytlačen.

STYL VEDENÍ Rommel byl vynikajícím tankovým velitelem.

Za svůj úspěch vděčil okamžiku překvapení a rych­ losti. Poté, co byl poražen v severní Africe, byl ­převelen do Francie, kde se postavil do čela armády, jež měla čelit spojenecké invazi. Nedokázal však zabrá­ nit vylodění v den D. Následně byl během leteckého ­útoku vážně z­ raněn a do bojů se již nezapojil.

St aň se př íkl ad em pr o sv é mu že - bě he m slu žb y i v os ob ním živ ot ě.

ZÁKLADNÍ DATA Narodil se 15. listopadu 1891.

1912: Vstoupil do armády, sloužil v 1. i 2. světové válce.

1940: Velitel 7. obrněné divize ve Francii a Belgii.

1941–1943: Vedl boje v Africe.

1944: Zraněn ve Francii.

Zemřel 14. října 1944.

Trest smrti Rommel byl obviněn, že se zapojil do atentátu na Hitlera. Vzhledem k jeho slávě a zásluhám v bojích dostal na vybranou: soudní řízení pro velezradu, nebo sebevražda.

19

KLÍČOVÍ HRÁČI

VOJENŠTÍ VELITELÉ

DOUGLAS MACARTHUR Douglas MacArthur patřil spolu s Dwightem Eisenhowerem a Georgem Pattonem k nejslavnějším spojeneckým generálům ve druhé světové válce.

Vedl spojenecké síly, převážně Američany, během války v Pacifiku a v roce 1945 velel armádě, která okupovala poražené Japonsko.

Ne us tup uje me … jen po stu pu jem e jin ým sm ěre m.

STYL VEDENÍ MacArthura překvapila rychlost japonských útoků, především na Filipínách. Znovu vybudoval americkou armádu a pomocí jednotek námořní pěchoty, armády a amerického válečného loďstva se ubránil a nakonec i vyhrál. MacArthur dokázal velmi šikovně využít média pro propagaci svých úspěchů.

ZÁKLADNÍ DATA Narodil se 26. ledna 1880.

1903: Vstoupil do americké armády.

24

Tomojuki Jamašita vedl v letech 1941 a 1942 ­japonskou invazi do Malajsie. V únoru 1942 dobyl britskou ostrovní pevnost Singapur.

Pod jeho vedením bojovaly japonské jednotky na Filipínách, včetně bitev o Bataanský poloostrov a ostrov Corregidor.

STYL VEDENÍ Japonská armáda a námořnictvo kontrolovaly celou zemi. Avšak generálové mezi sebou často soupeřili a velitelé občas dokonce neuposlechli rozkazy, které Jamašita vydal. Jeho rychlé vojenské operace v Malajsii Spojence překvapily.

Během svého pobytu v Německu se naučil metodám moderního vedení války a dokázal pak obejít zastarale rozloženou obranu.

Věř ím, že jse m pro své jed not ky zku sil udě lat to nej lep ší.

ZÁKLADNÍ DATA Narodil se 8. listopadu 1885.

1935–1941: Sloužil na Filipínách.

1906–1945: Sloužil v japonské císařské armádě. Byl mimo jiné nasazen na následujících bojištích: 1937–1939: Čína,

1942–1945: Bojoval v Pacifiku a obsadil Japonsko.

1939: Mandžusko, 1941–1942: Malajsie a Singapur,

1951: Vedl jednotky v korejské válce.

1944–1945: Filipíny.

Zemřel 5. dubna 1946.

Zemřel 23. února 1946, za válečné zločiny byl oběšen.

1917–1918: Bojoval v první světové válce.

Muž, co držel slovo Když se MacArthur ­musel s jednotkami roku 1942 stáhnout z ­Filipín, pronesl: „Já se vrátím!“ Své ­slovo splnil v roce 1944.

TOMOJUKI JAMAŠITA

Padlý generál Vítězství ve východní Asii vynesly Jamašitovi přezdívku „Malajský tygr“. Po porážce ho Spojenci zatkli a odsou­ dili ho za válečné zločiny a pověsili.

25

KLÍČOVÍ HRÁČI

VOJENŠTÍ VELITELÉ

DOUGLAS MACARTHUR Douglas MacArthur patřil spolu s Dwightem Eisenhowerem a Georgem Pattonem k nejslavnějším spojeneckým generálům ve druhé světové válce.

Vedl spojenecké síly, převážně Američany, během války v Pacifiku a v roce 1945 velel armádě, která okupovala poražené Japonsko.

Ne us tup uje me … jen po stu pu jem e jin ým sm ěre m.

STYL VEDENÍ MacArthura překvapila rychlost japonských útoků, především na Filipínách. Znovu vybudoval americkou armádu a pomocí jednotek námořní pěchoty, armády a amerického válečného loďstva se ubránil a nakonec i vyhrál. MacArthur dokázal velmi šikovně využít média pro propagaci svých úspěchů.

ZÁKLADNÍ DATA Narodil se 26. ledna 1880.

1903: Vstoupil do americké armády.

24

Tomojuki Jamašita vedl v letech 1941 a 1942 ­japonskou invazi do Malajsie. V únoru 1942 dobyl britskou ostrovní pevnost Singapur.

Pod jeho vedením bojovaly japonské jednotky na Filipínách, včetně bitev o Bataanský poloostrov a ostrov Corregidor.

STYL VEDENÍ Japonská armáda a námořnictvo kontrolovaly celou zemi. Avšak generálové mezi sebou často soupeřili a velitelé občas dokonce neuposlechli rozkazy, které Jamašita vydal. Jeho rychlé vojenské operace v Malajsii Spojence překvapily.

Během svého pobytu v Německu se naučil metodám moderního vedení války a dokázal pak obejít zastarale rozloženou obranu.

Věř ím, že jse m pro své jed not ky zku sil udě lat to nej lep ší.

ZÁKLADNÍ DATA Narodil se 8. listopadu 1885.

1935–1941: Sloužil na Filipínách.

1906–1945: Sloužil v japonské císařské armádě. Byl mimo jiné nasazen na následujících bojištích: 1937–1939: Čína,

1942–1945: Bojoval v Pacifiku a obsadil Japonsko.

1939: Mandžusko, 1941–1942: Malajsie a Singapur,

1951: Vedl jednotky v korejské válce.

1944–1945: Filipíny.

Zemřel 5. dubna 1946.

Zemřel 23. února 1946, za válečné zločiny byl oběšen.

1917–1918: Bojoval v první světové válce.

Muž, co držel slovo Když se MacArthur ­musel s jednotkami roku 1942 stáhnout z ­Filipín, pronesl: „Já se vrátím!“ Své ­slovo splnil v roce 1944.

TOMOJUKI JAMAŠITA

Padlý generál Vítězství ve východní Asii vynesly Jamašitovi přezdívku „Malajský tygr“. Po porážce ho Spojenci zatkli a odsou­ dili ho za válečné zločiny a pověsili.

25

VOJÁCI Měkký klobouk

VOJÁCI

AUSTRALSKÝ PĚCHOTNÍ STŘELEC Australané bojující po boku britských vojsk se v roce 1939 ocitli daleko od domova.

V roce 1941 byla Austrálie sama v nebez­­ pečí, protože Japonsko začalo obsazovat tichomořské ostrovy. Australští vojáci se střetli tváří v tvář s japonským nepřítelem v džungli Nové Guineje.

TĚŽKÝ POSTUP Zalesněné svahy hor Nové Guineje se staly svědky divokých bojů v džungli.

Propocení vojáci se nikdy příliš dobře nevyspali a při prodírání se spletitou džunglí na ně neustále dotíral hladový hmyz.

Nepřítel se mohl ukrývat za dalším stromem nebo v jeho větvích a mířit na ně puškou.

Vojáci si s sebou nesli jídlo a pitnou vodu

Pevné kotníkové boty ze surové kůže

58

Pevná přilba

JAPONSKÝ KULOMETČÍK Japonští vojáci byli vycvičeni k naprosté poslušnosti. Řídili se starodávným kodexem cti, který například uváděl: „Nikdy se nevzdávej.“ Složit zbraně proto bylo nemyslitelné. Spojenečtí vojáci to velmi těžko chápali.

Puška s nasazeným bajonetem

BOJ V DŽUNGLI Japonci se stali vynikajícími odborníky na boj v džungli. Odstřelovači se ukrývali ve vrcholcích stromů, zatímco kulometčíci maskovali své zbraně pomocí listů a větví. Japonské jednotky denně ušly 30 km a vojáci dokázali přežít s méně než 2 kg jídla na den.

ZBRANĚ A VÝBAVA Mnoho Australanů nosilo měkký klobouk, nikoli standardní přilbu.

ZBRANĚ A VÝBAVA Vlněné onuce chránily před chladem a úrazy

Japonská uniforma zahrnovala přilbu a zvláštní boty. Větvičky a listy dobře maskovaly.

Hlavní zbraní střelce byla puška SMLE 303 č. 1. Bajonet připevněný k pušce se používal v boji zblízka jako bodná zbraň.

Starší puška typu Arisaka měla velmi dlouhý bajonet pro boj zblízka.

Příruční lékárnička se vždycky hodila.

Kulomet typu 99 byl lehký a vypálil 500 střel za minutu, což z něj činilo ideální zbraň pro přepady.

Dávky a střelivo se nosily po kapsách.

59

VOJÁCI Měkký klobouk

VOJÁCI

AUSTRALSKÝ PĚCHOTNÍ STŘELEC Australané bojující po boku britských vojsk se v roce 1939 ocitli daleko od domova.

V roce 1941 byla Austrálie sama v nebez­­ pečí, protože Japonsko začalo obsazovat tichomořské ostrovy. Australští vojáci se střetli tváří v tvář s japonským nepřítelem v džungli Nové Guineje.

TĚŽKÝ POSTUP Zalesněné svahy hor Nové Guineje se staly svědky divokých bojů v džungli.

Propocení vojáci se nikdy příliš dobře nevyspali a při prodírání se spletitou džunglí na ně neustále dotíral hladový hmyz.

Nepřítel se mohl ukrývat za dalším stromem nebo v jeho větvích a mířit na ně puškou.

Vojáci si s sebou nesli jídlo a pitnou vodu

Pevné kotníkové boty ze surové kůže

58

Pevná přilba

JAPONSKÝ KULOMETČÍK Japonští vojáci byli vycvičeni k naprosté poslušnosti. Řídili se starodávným kodexem cti, který například uváděl: „Nikdy se nevzdávej.“ Složit zbraně proto bylo nemyslitelné. Spojenečtí vojáci to velmi těžko chápali.

Puška s nasazeným bajonetem

BOJ V DŽUNGLI Japonci se stali vynikajícími odborníky na boj v džungli. Odstřelovači se ukrývali ve vrcholcích stromů, zatímco kulometčíci maskovali své zbraně pomocí listů a větví. Japonské jednotky denně ušly 30 km a vojáci dokázali přežít s méně než 2 kg jídla na den.

ZBRANĚ A VÝBAVA Mnoho Australanů nosilo měkký klobouk, nikoli standardní přilbu.

ZBRANĚ A VÝBAVA Vlněné onuce chránily před chladem a úrazy

Japonská uniforma zahrnovala přilbu a zvláštní boty. Větvičky a listy dobře maskovaly.

Hlavní zbraní střelce byla puška SMLE 303 č. 1. Bajonet připevněný k pušce se používal v boji zblízka jako bodná zbraň.

Starší puška typu Arisaka měla velmi dlouhý bajonet pro boj zblízka.

Příruční lékárnička se vždycky hodila.

Kulomet typu 99 byl lehký a vypálil 500 střel za minutu, což z něj činilo ideální zbraň pro přepady.

Dávky a střelivo se nosily po kapsách.

59

VOJÁCI

Letecké brýle

VOJÁCI

STŘELEC BOMBARDÉRU Americké bombardéry B-17 útočily ve formacích čítají­ cích kolem 54 letadel. Každá B-17 měla 10 členů posádky a 13 kulometů. Střelec ovládal kulomet Browning, za sekundu vystřelil 14 ran a byl schopen za­ sáhnout stíhačku vzdálenou až 550 m. Zkoušku způsobilosti k létání na B-17 mnozí neslo­ žili, protože nevydrželi vysokou nadmoř­ skou výšku, ve které se létalo.

Nouzová záchranná vesta pro případné přistání na moři

DENNÍ NÁLETY Život střelce byl drsný a nebezpečný.

Prostory v letadle byly stísněné a ledově studené. Při létání za denního světla byly bombardéry dobře vidět, ale létaly velmi vysoko. Bombardérem svištěl vítr, stejně jako nepřátelské kulky.

Teplá kožená bunda pro létání ve vysokých nadmořských výškách

STÍHACÍ PILOT LUFTWAFFE Piloti německého letectva Luftwaffe dosáhli v první fázi války mnoha vítězství.

Nejvýznamnějším „esem“ stíhacích pilotů byl národní hrdina Adolf Galland, který létal ve stíhačce typu Me-109. Do června 1941 dosáhl 70 vítězství a stal se ve svých 30 letech generálem.

STÍHACÍ ESO Piloti v letadlech Focke-Wulf Fw 190 představo­ vali výzvu pro každého. Letoun se objevil v roce 1941; byl rychlejší než britský Spitfire. Do soubojů se ­řítil nejvyšší rychlostí převyšující 600 km/h a sváděl nad Německem boje se spojeneckými bombar­ déry. Německá letecká esa však čelila ohromné přesile, ­protože spojenecká letecká síla neustále rostla.

Hluboké kapsy pro mapy a záchrannou sadu

ZBRANĚ A VÝBAVA Střelci B-17 nosili vyhřívané obleky, boty, rukavice a přilbu s kyslíkovou maskou a interkomem.

Bojoví piloti nosili kožené letecké bundy. Stejně jako mnoho spoje­­nec­kých pilotů nosili kolem krku lehké šály.

Dobrý střelec pálil krátké, ostré dávky. Věděl, že může střílet jen minutu, než mu dojdou náboje.

Bojové kalhoty měly na stehnech velké kapsy na zápisníky, mapy, příkazy a záchranné sady.

Každá B-17 měla pro své kulomety typu Browning 9 000 nábojů.

66

ZBRANĚ A VÝBAVA

Kožené boty

Piloti komunikovali prostřednictvím rádia. Pozemní dispečink naváděl pilota, kde má zaútočit na nepřátelské bombardéry.

67

VOJÁCI

Letecké brýle

VOJÁCI

STŘELEC BOMBARDÉRU Americké bombardéry B-17 útočily ve formacích čítají­ cích kolem 54 letadel. Každá B-17 měla 10 členů posádky a 13 kulometů. Střelec ovládal kulomet Browning, za sekundu vystřelil 14 ran a byl schopen za­ sáhnout stíhačku vzdálenou až 550 m. Zkoušku způsobilosti k létání na B-17 mnozí neslo­ žili, protože nevydrželi vysokou nadmoř­ skou výšku, ve které se létalo.

Nouzová záchranná vesta pro případné přistání na moři

DENNÍ NÁLETY Život střelce byl drsný a nebezpečný.

Prostory v letadle byly stísněné a ledově studené. Při létání za denního světla byly bombardéry dobře vidět, ale létaly velmi vysoko. Bombardérem svištěl vítr, stejně jako nepřátelské kulky.

Teplá kožená bunda pro létání ve vysokých nadmořských výškách

STÍHACÍ PILOT LUFTWAFFE Piloti německého letectva Luftwaffe dosáhli v první fázi války mnoha vítězství.

Nejvýznamnějším „esem“ stíhacích pilotů byl národní hrdina Adolf Galland, který létal ve stíhačce typu Me-109. Do června 1941 dosáhl 70 vítězství a stal se ve svých 30 letech generálem.

STÍHACÍ ESO Piloti v letadlech Focke-Wulf Fw 190 představo­ vali výzvu pro každého. Letoun se objevil v roce 1941; byl rychlejší než britský Spitfire. Do soubojů se ­řítil nejvyšší rychlostí převyšující 600 km/h a sváděl nad Německem boje se spojeneckými bombar­ déry. Německá letecká esa však čelila ohromné přesile, ­protože spojenecká letecká síla neustále rostla.

Hluboké kapsy pro mapy a záchrannou sadu

ZBRANĚ A VÝBAVA Střelci B-17 nosili vyhřívané obleky, boty, rukavice a přilbu s kyslíkovou maskou a interkomem.

Bojoví piloti nosili kožené letecké bundy. Stejně jako mnoho spoje­­nec­kých pilotů nosili kolem krku lehké šály.

Dobrý střelec pálil krátké, ostré dávky. Věděl, že může střílet jen minutu, než mu dojdou náboje.

Bojové kalhoty měly na stehnech velké kapsy na zápisníky, mapy, příkazy a záchranné sady.

Každá B-17 měla pro své kulomety typu Browning 9 000 nábojů.

66

ZBRANĚ A VÝBAVA

Kožené boty

Piloti komunikovali prostřednictvím rádia. Pozemní dispečink naváděl pilota, kde má zaútočit na nepřátelské bombardéry.

67

VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI A BITVY

TICHOMOŘÍ A ASIE

IWODŽIMA

STRUČNÉ INFORMACE

Na začátku roku 1945 USA potřebovaly novou základnu, ze které by mohly zahájit nálety na Japonsko. Vybrali si Iwodžimu („Ostrov síry“).

Výsledná bitva o ostrov mezi americkou námořní pěchotou a Japonci se stala jednou z nejkrvavějších bitev celé tichomořské války, ale do konce dubna byli Američané schopni zprovoznit letiště.

Američtí mariňáci se na ostrově Iwodžima vylodili dne 15. února 1945.

Boje skončily až 16. března.

Dne 23. února vztyčili mariňáci americkou vlajku na hoře Suribači.

Iwodžima je dlouhá jen 8 km.

OKINAWA Japonci slíbili, že budou za svou vlast bojovat až do samotného konce a chápali, že „odrazovým můstkem“ pro postup směrem na hlavní japonské ostrovy byla Okinawa.

Spojenecké jednotky se tam vylodily 26. března 1945. Čelily zoufalé bitvě, kterou Japonci nazvali „ocelový déšť“.

STRUČNÉ INFORMACE Obrovská spojenecká flotila zahrnovala 37 letadlových a 19 bitevních lodí. Útok vedl admirál Raymond Spruance z amerického námořnictva.

Spojenci utržili ztráty asi 12 000 zabitých a 36 000 zraněných vojáků.

OSTROV SMRTI Na 20 000 Japonců se na Iwodžimě ukrylo v jeskyních a bunkrech v kopcích. V bitvě padli téměř všichni japonští obránci a také 6 000 mari­ ňáků. Navzdory tomu, že americké jednotky utrpěly vyšší ztráty (pokud jde o zraněné vojáky) než ­Japonci, bitvu nakonec vyhrály.

Ne ná vid ěli jsm e je… ale re sp ek to va li jsm e jej ich sc ho pn os ti.

Po ruč ík Ca rus o (am eric ká nám ořn í pě cho ta)

Narazit a zapálit Střelci na spojeneckých válečných lodích stříleli na japonské piloty, protože věděli, že někteří jsou kamikadze, jejichž cílem bylo narazit do lodí.

Po těžkém bombardování mariňáci pronikli na ostrov ze vzduchu a moře.

OCELOVÝ DÉŠŤ Bitva o Okinawu trvala 82 dní. Když skončila ­ (21. června 1945), Spojenci ztratili celkem 30 lodí, ­přičemž mnoho dalších bylo při sebevražedných útocích japonských pilotů kamikadze poškozeno.

Na samotném ostrově zemřelo více než 100 000 Japonců.

130

131

VÝZNAMNÉ UDÁLOSTI A BITVY

TICHOMOŘÍ A ASIE

IWODŽIMA

STRUČNÉ INFORMACE

Na začátku roku 1945 USA potřebovaly novou základnu, ze které by mohly zahájit nálety na Japonsko. Vybrali si Iwodžimu („Ostrov síry“).

Výsledná bitva o ostrov mezi americkou námořní pěchotou a Japonci se stala jednou z nejkrvavějších bitev celé tichomořské války, ale do konce dubna byli Američané schopni zprovoznit letiště.

Američtí mariňáci se na ostrově Iwodžima vylodili dne 15. února 1945.

Boje skončily až 16. března.

Dne 23. února vztyčili mariňáci americkou vlajku na hoře Suribači.

Iwodžima je dlouhá jen 8 km.

OKINAWA Japonci slíbili, že budou za svou vlast bojovat až do samotného konce a chápali, že „odrazovým můstkem“ pro postup směrem na hlavní japonské ostrovy byla Okinawa.

Spojenecké jednotky se tam vylodily 26. března 1945. Čelily zoufalé bitvě, kterou Japonci nazvali „ocelový déšť“.

STRUČNÉ INFORMACE Obrovská spojenecká flotila zahrnovala 37 letadlových a 19 bitevních lodí. Útok vedl admirál Raymond Spruance z amerického námořnictva.

Spojenci utržili ztráty asi 12 000 zabitých a 36 000 zraněných vojáků.

OSTROV SMRTI Na 20 000 Japonců se na Iwodžimě ukrylo v jeskyních a bunkrech v kopcích. V bitvě padli téměř všichni japonští obránci a také 6 000 mari­ ňáků. Navzdory tomu, že americké jednotky utrpěly vyšší ztráty (pokud jde o zraněné vojáky) než ­Japonci, bitvu nakonec vyhrály.

Ne ná vid ěli jsm e je… ale re sp ek to va li jsm e jej ich sc ho pn os ti.

Po ruč ík Ca rus o (am eric ká nám ořn í pě cho ta)

Narazit a zapálit Střelci na spojeneckých válečných lodích stříleli na japonské piloty, protože věděli, že někteří jsou kamikadze, jejichž cílem bylo narazit do lodí.

Po těžkém bombardování mariňáci pronikli na ostrov ze vzduchu a moře.

OCELOVÝ DÉŠŤ Bitva o Okinawu trvala 82 dní. Když skončila ­ (21. června 1945), Spojenci ztratili celkem 30 lodí, ­přičemž mnoho dalších bylo při sebevražedných útocích japonských pilotů kamikadze poškozeno.

Na samotném ostrově zemřelo více než 100 000 Japonců.

130

131

VÁLEČNÁ TECHNIKA

LETECTVO

Zadní střelecká věž s dvěma kulomety

Mohutný podvozek pro těžký bombardér

Rychlost

560 km/h

Výzbroj

16,25 m 13,05 m

7

CHARAKTERISTIKA Rozměry

8 kulometů ráže 7,7 mm ve třech věžích

Spojenecké bombardéry jako Lancaster byly vystaveny útokům německých nočních stíhačů na Messerschmittech Bf 110. Tento dvoumotorový stíhač se stal po roce 1940 příliš pomalým, než aby byl nasazován do vzdušných soubojů, ale hodil se pro noční létání. Zpočátku jeho posádka vyhledávala bombardéry jen vizuálně, ale do roku 1942 byla většina nočních stíhačů vybavena radary.

Osádka

Rychlost

462 km/h

Výzbroj

Rozměry

31,09 m 21,18 m

Od roku 1942 patřil bombardér Avro Lancaster k nejpoužívanějším strojům během nočních náletů Velitelství bom­ bardovacího letectva na Německo. Toto čtyřmotorové letadlo shodilo bombu „Grand Slam“ o hmotnosti 9 979 kg, nejtěžší bombu, jakou kdy shodil bombardér během druhé světové války.

MESSERSCHMITT BF 110

CHARAKTERISTIKA

Osádka

BOMBARDÉR LANCASTER

4 kanony v nose, 2 kulomety v zadní střelecké věži

3

B f 11 0 s e p ři b lí ž il a k l e ta d lu z e s p o d u a j e h o k a n o n y ro z s tř íl e ly b ři c h a s p o je n e c k ý c h b o m b a rd é rů .

NOČNÍ STÍHAČI Pozemní kontrola upozornila piloty nočních stíhaček Bf 110, kteří pak zaujali pozice, na nichž čekali na spojenecké bombardéry.

Vlastní radar letounu byl jednoduchý, ale dokázal zachytit nepřátelské stroje. Stíhač se při­ blížil a bombardér sestřelil svými výkonnými kanony. Spojenci našli způsob, jak oklamat radar nočních stíhačů pomocí klamných cílů z pásů kovových fólií.

Dvířka pumovnice se otevřela a mohly být shazovány bomby.

Lehký, ale dobře vyzbrojený Lancaster měl střelecké věže nahoře, v ocase a v nose. Byl méně vyzbrojený než americké B-17, ale díky tomu byl lehčí a schopný unést více bomb.

SKVĚLÉ MOTORY MERLIN Lancaster byl úspěšným letounem, který se zrodil z neúspěchu. Starší letadlo, Manchester, bylo nespolehlivé, takže bylo přepracováno, doplnily se další dva motory a říkalo se mu Lancaster. Nové motory značky Merlin byly stejné jako u stíhačky Spitfire. Díky skvělým motorům Lancaster vznesl do historie.

150

Nepřátelský vyhledávač Noční stíhač Bf 110 lovil pomocí radaru a sbíral signály pomocí antény umístěné v nose letadla. Letoun byl vyzbrojen silnými kanony, kvůli kterým si vysloužil přezdívku „ničitel bombardérů“.

Nosič pod křídlem pro uchycení rezervních nádrží nebo bomb

Ocasní kolo

Svastika na ocase

151

VÁLEČNÁ TECHNIKA

LETECTVO

Zadní střelecká věž s dvěma kulomety

Mohutný podvozek pro těžký bombardér

Rychlost

560 km/h

Výzbroj

16,25 m 13,05 m

7

CHARAKTERISTIKA Rozměry

8 kulometů ráže 7,7 mm ve třech věžích

Spojenecké bombardéry jako Lancaster byly vystaveny útokům německých nočních stíhačů na Messerschmittech Bf 110. Tento dvoumotorový stíhač se stal po roce 1940 příliš pomalým, než aby byl nasazován do vzdušných soubojů, ale hodil se pro noční létání. Zpočátku jeho posádka vyhledávala bombardéry jen vizuálně, ale do roku 1942 byla většina nočních stíhačů vybavena radary.

Osádka

Rychlost

462 km/h

Výzbroj

Rozměry

31,09 m 21,18 m

Od roku 1942 patřil bombardér Avro Lancaster k nejpoužívanějším strojům během nočních náletů Velitelství bom­ bardovacího letectva na Německo. Toto čtyřmotorové letadlo shodilo bombu „Grand Slam“ o hmotnosti 9 979 kg, nejtěžší bombu, jakou kdy shodil bombardér během druhé světové války.

MESSERSCHMITT BF 110

CHARAKTERISTIKA

Osádka

BOMBARDÉR LANCASTER

4 kanony v nose, 2 kulomety v zadní střelecké věži

3

B f 11 0 s e p ři b lí ž il a k l e ta d lu z e s p o d u a j e h o k a n o n y ro z s tř íl e ly b ři c h a s p o je n e c k ý c h b o m b a rd é rů .

NOČNÍ STÍHAČI Pozemní kontrola upozornila piloty nočních stíhaček Bf 110, kteří pak zaujali pozice, na nichž čekali na spojenecké bombardéry.

Vlastní radar letounu byl jednoduchý, ale dokázal zachytit nepřátelské stroje. Stíhač se při­ blížil a bombardér sestřelil svými výkonnými kanony. Spojenci našli způsob, jak oklamat radar nočních stíhačů pomocí klamných cílů z pásů kovových fólií.

Dvířka pumovnice se otevřela a mohly být shazovány bomby.

Lehký, ale dobře vyzbrojený Lancaster měl střelecké věže nahoře, v ocase a v nose. Byl méně vyzbrojený než americké B-17, ale díky tomu byl lehčí a schopný unést více bomb.

SKVĚLÉ MOTORY MERLIN Lancaster byl úspěšným letounem, který se zrodil z neúspěchu. Starší letadlo, Manchester, bylo nespolehlivé, takže bylo přepracováno, doplnily se další dva motory a říkalo se mu Lancaster. Nové motory značky Merlin byly stejné jako u stíhačky Spitfire. Díky skvělým motorům Lancaster vznesl do historie.

150

Nepřátelský vyhledávač Noční stíhač Bf 110 lovil pomocí radaru a sbíral signály pomocí antény umístěné v nose letadla. Letoun byl vyzbrojen silnými kanony, kvůli kterým si vysloužil přezdívku „ničitel bombardérů“.

Nosič pod křídlem pro uchycení rezervních nádrží nebo bomb

Ocasní kolo

Svastika na ocase

151

VÁLEČNÁ TECHNIKA

JAPONSKÝ ÚTOK POSLEDNÍ NA ŘADĚ Koncem roku 1944 byla Zuikaku poslední ze šesti letadlových lodí, jež v prosinci 1941 zaútočily na Pearl Harbor, která byla ještě stále pro­ vozuschopná. Dne 25. října ji potopily americké bombardéry v bitvě u mysu Engaño na Filipínách.

Zuikaku šla ke dnu s více než 800 námořníky na palubě, včetně kapitána.

162

První plavba Zuikaku („Šťastný jeřáb“) byla uvedena do služby v září 1941.

V listopadu odplula do Pearl Harboru – na palubě nesla 84 letadel.

USS Yorktown byl zasažen japonskými střemhla­ vými bombardéry a během bitvy u Midway byl potopen. USS Hornet potopilo torpédo v roce 1943.

USS Enterprise potopila 71 nepřátelských lodí a poškodila téměř 200. Roku 1945 se do letové pa­ luby trefil pilot kamikadze a otevřel v ní díru.

Rozměry

33 m

251 m

2 217 32,5 uzlů (60 km/h)

Výzbroj

Více než 72 letadel, více než 50 protile­ tadlových kanonů

CHARAKTERISTIKA

Osádka

26 m 34 uzlů (64 km/h)

Výzbroj

1 660

USS Yorktown nepatřil, spolu se sesterskými loděmi Enterprise a Hornet, k největším letadlovým lodím amerického námořnictva, určitě však k nejslavnějším spojeneckým válečným plavidlům. Během bojů s Japonci došlo k potopení Yorktownu a Hornetu. Válku přežila pouze Enterprise, která bojovala téměř ve všech t­ ichomořských námořních bitvách.

Rychlost

Rozměry

257 m

Osádka

Japonci doufali, že letadlové lodě jako Zui­ kaku porazí americké námořnictvo v Pacifiku.

V prosinci 1941 se Zuikaku zúčastnila útoku na Pearl Harbor; poté se zapojila do bojů v ­Korálovém moři (1942) a Filipínském moři (1944).

USS YORKTOWN

CHARAKTERISTIKA

Rychlost

LETADLOVÁ LOĎ ZUIKAKU

NÁMOŘNICTVO

90 letadel, více než 50 protiletadlových kanonů (další byly přidány do roku 1945)

Příprava na bitvu V roce 1942 byl USS Yorktown odtažen do suchého doku v Pearl Harboru na Havaji, kde ho rychle opravili, aby se mohl zúčastnit bitvy o Midway.

Paluba se hemží lidmi, kteří ji připravují k bojovému nasazení.

163