0042252

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 3

Pavel Hrdlička KOMU TO PROSPÍVÁ?

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 5

Věnuji své ženě Jaroslavě a dcerám Janě a Pavle

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 7

Odkazy k budovám jsou na stranách 197–199.

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 9

MÍSTO PROLOGU PÁR SLOV O STARÉ PRAZE Císař kázal pobořiti brány, věže a zdi a zasypati příkopy okolo Starého Města.

Jest se tak stalo, jak císař nařídil.

KRONIKA BENEŠE Z WEITMILE

Jenže ono se tak nestalo! Staré brány, hradby a obranné věže využili staroměstští ještě za husitských válek a části opevnění můžeme vidět dokonce i dnes. Například Prašnou bránu nebo obranné věže ve vnitroblocích Bartolomějské ulice. Ctihodný letopisec Beneš Krabice z Weitmile se zmýlil. Buď úmyslně, aby nerozhněval Jeho Majestát, císaře Karla, toho jména čtvrtého, nebo prostě nevystrčil nos ze svého skriptoria. Jak to měl ostatně všechno stihnout? Byl totiž kanovníkem pražským, olomouckým, arcijáhnem žateckým, farářem v Horce a Poštovicích. Takovým mnohoobročníkům se říkalo „kanovník všude a nikde“.

9

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 10

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

Ale vraťme se k Starému Městu pražskému velikému, jak zněl oficiální název Starého Města. Před jeho hradbami se bouřlivě rozvíjelo Nové Město, založené císařem Karlem. Staré Město se sice nazývalo velikým, ale Nové Město bylo mnohem větší. Mělo širší a rovnější ulice, domy vyrůstaly na větších parcelách. Koňský trh a hlavně pak Dobytčí trh mnohonásobně překonávaly svou rozlohou obě významná tržiště Starého Města, totiž Velký rynek a Havelské tržiště. Čím však Staré Město překonávalo Nové, byl počet patricijských rodin ve Starém Městě usedlých: žili tam Velflovicové, Olbramovicové, Rokycánerové, Štukové, Benešovicové, Rotlevové, Rostové a tak dále. Ti měli v držení nejenom domy na Starém Městě, ale i statky v širokém okolí Prahy.

Kromě vesnic však vlastnili i hrady, Olbramovicové Škvorec a František Rokycáner Okoř. K tomu je nutné připočíst ještě asi padesát rodin takzvaně „rathausfähig“, které pevně držely vládu nad městem a střídaly se v konšelském úřadě. Staré Město bylo i nadále přesvědčeno o své výlučnosti a s bouráním hradeb nijak nespěchalo. Už proto, že parkány a okolní příkopy měly připadnout Novému Městu. To tak akorát!

Staré Město mělo bourat na své náklady a tím ti Nováci z Nového Města získají parcely, kterým se říkalo městiště. A ty pak budou pronajímat nebo prodávat! Není proto divu, že se s bouráním nespěchalo. Proto staroměstští hradby neudržovali a nedrželi stráže v branách. O to ať se postarají novoměstští na své náklady.

Na Starém Městě se již tenkrát rozlišovaly adresy na dobré a ty horší. Dobrá adresa byla na tržištích, kde se točily groše. Tam stály nejcennější domy za sto i více kop. Nejdražším domem v Praze, pomineme-li paláce šlechty, byl dům průchoditý, zvaný též Kronovský, v ceně šesti set kop grošů, v cípu Velkého rynku. V době našeho vyprávění patřil kramáři Křížovi, který se obratným obchodováním vypracoval mezi nejbohatší muže ve městě.

Co se týče dobrých a špatných adres, mnohé se změnilo. Tam, kde jsou dnes Příkopy a Národní třída, byl tehdy polozasypaný příkop a jím 10

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 11

M Í S T O PR OLOG U PÁR S LOV O S TA RÉ P RA ZE

vedla smrdutá strouha. V místě, kde je dnes Národní divadlo, bývala cihelna a vápenice. Rudolfinum stojí na bývalém smetišti a Filozofická fakulta na místě rasovny a pozdější katovny. Hotel InterContinental vznikl na území dávného hampejzu; dnes nejdražší ulice Pařížská se jmenovala Rabínská a vedla Židovským městem.

V době tohoto vyprávění byla Praha oficiálním hlavním městem Svaté říše římské. Později se však stala provinčním městem, takže neměla dostatek prostředků na důkladnou přestavbu – a právě díky tomu si zachovala dodnes své kouzlo.

Pražské vysoké učení vzniklo za složitých podmínek. Nejprve bylo třeba, aby je povolil papež. V archivu Univerzity Karlovy je zachována zakládací listina datovaná 26. ledna 1347. Nadační listinou ji později založil český a římský král Karel IV. dne 7. dubna 1348. V slavném dokumentu je psáno: … aby nemuseli ti, kteří bez přestání lační po plodech věd, v cizině žebrati o almužnu, ale aby nacházeli v království stůl jim k hostině připravený.

Předpokládalo by se, že bude připravena budova univerzity, koleje i byty profesorů, ale kdepak. Vyučování začalo, kde se dalo. V klášterech, v kostelech, v Týnské škole, dokonce i v románské bazilice svatého Víta na Pražském hradě. Tam to muselo být zvláště spletité, neboť chrám byl přestavován na gotickou katedrálu. Vyučovalo se tedy na staveništi. Teprve koncem padesátých let 14. století byl ze sbírek pražského duchovenstva zakoupen dům Mainlina od Věže a tam se umístila celá artistická fakulta. Samozřejmě to nestačilo. Teprve v roce 1366 založil císař Karel kolej v bývalém domě žida Lazara u Židovské branky. Obohatil ji šesti vesnicemi a daroval jí první knihy. Na jeho přání se kolej nazývala Collegium Caroli. Budovu dnešního Karolina získal pro univerzitu až jeho syn Václav IV. od Martina Rotleva v roce 1383.

Vlastně by se tedy Karolinum mělo jmenovat podle Václava. To ovšem nešlo, protože Kolej krále Václava stála již tři roky na Havelském tržišti (dnes na Ovocném trhu, přibližně vedle budovy soudu). Rozlehlý 11

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 12

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

a výstavný dům (původně nazývaný Velká kolej) měl velkou aulu, kapli, byty a učebny pro dvanáct profesorů, našlo se místo i pro studentské vězení zvané karcer, žáky přezdívané „kurník“. U kostela svatého Havla, to byla nějaká adresa! Král Václav přesně stanovil, jak mají být místa na nové koleji obsazována. Šest míst připadlo profesorům českého národa, pět míst profesorům dalších tří národů. O posledním místě se mělo hlasovat.

Profesoři i žáci oněch tří národů to brali jako nerovnoprávnost. Když pak byl zvolen rektorem energický Konrád Soltau, propukly nepokoje naplno. A tím začíná příběh.

12

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 13

LÉTA PÁNĚ 1385 PONDĚLÍ NA SVATÉHO JIŘÍ, 24. DUBNA

„Konečně doma!“ oddechli si tři mladíci, když stanuli před bránou pojmenovanou po svatém Janovi. Podle oblečení, teď už značně omšelého, mohlo jít o studenty. A opravdu – vraceli se z padovské univerzity, kde strávili zimní semestr. Ono to přece jinak zní, když k bakalářskému titulu ještě poznamenáte „Studoval jsem i v Padově“. Na zpáteční cestě se zdrželi v Benátkách, protože – myslete si, co chcete – benátský masopust musíte vidět. Říkají mu karneval a trvá celý týden. Lidé tam chodí v nádherných maskách a celý týden tancují. Všude podávají víno a orientální sladkosti a občas se dostane i na studenty z Čech.

Trojice zatím vstoupila bránou, kterou Pražané nazývali Svinskou, na území Nového Města pražského. Očividně neměli nic k proclení a stráži v bráně nestáli ani za pohled. Dříve než se rozejdou do svých domovů, alespoň si je představme. Ten hubený, který oba své kolegy přečníval nejméně o hlavu, byl synem novoměstského písaře a jmenoval se Jan. Kolegové mu říkali 13

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 14

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

Longurius čili Bidlo. Ten prostřední, co se týče vzrůstu, se jmenoval Václav a byl synem Prokopa ševce z Havelského trhu.

Přezdívku měl Koníček, protože na začátku své studentské dráhy se představoval jako Václav od Černého koníčka. Nejmenší, ale nejzavalitější byl synem správce arcibiskupských statků v Roudnici. Domů to měl ještě notný kus cesty. Proto se rozhodl přespat na Koleji krále Václava. Jmenoval se Petr neboli prostě Pešl. Měl příjemný hlas a uměl hrát na loutnu. Jeho zpěv dokázal obměkčit i lakomé hospodyně. Co by si studenti bez něj na zpáteční cestě počali! Poslední groše jim došly už v Benátkách.

Prošli smrdutou Svinskou ulicí, kde se přes den prodávala prasata, a stanuli na Dobytčím trhu. „Tak velké náměstí nemají ani v Benátkách,“ prohlásil Václav, který byl místní patriot. „Jenže náměstí v Benátkách je mnohem výstavnější. Jen si vzpomeň na dóm svatého Marka a Dóžecí palác,“ upozornil Pešl, který neměl rád vychloubačnost. „Jen počkej, až dostaví kapli Božího těla, která bude středem tohoto převelikého náměstí. Benátčané také nepostavili to své náměstí za třicet let,“ bránil své město Jan přezdívaný Bidlo.

A na náměstí se se svými druhy rozloučil, neboť bydlel opodál.

Václav a Petr prošli celým náměstím a pokračovali ulicí Flašnéřskou. Na Staré Město vstoupili Svatomartinskou branou.

Vydali se přes Uhelný trh na Havelské tržiště. Sotva však minuli soukenické kotce, spatřili před Kolejí krále Václava hloučky studentů, jak o něčem vášnivě diskutují. To by nebylo nic divného, kdyby ovšem nebyli všichni ozbrojení. „Podívej se na Čučku! Ještě nedávno byl beánem, a nyní vláčí meč málem delší, než je sám,“ zvolal překvapený Václav. „Můžeš mi říct, co se tu děje?“ zeptal se studenta přezdívaného Čučka.

14

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 15

PON D Ě LÍ N A S VAT É H O JIŘÍ

„Vy nic nevíte? Odkud jste spadli?“ divil se oslovený student. „Vracíme se z Padovy a tady to vypadá, jako by Prahu oblehli Tataři.“ „Jóó, z Padovy! To abych vám říkal magnificence,“ poškleboval se Čučka. „Ale tady to má jiné grády! Už skoro tři měsíce se neučí a v lednu se ani nekonal kvodlibet. A za to mohou cizáci. Vede je současný rektor, Meklenburák Soltau. Nejprve se mu podařilo obsadit Velkou kolej v Rotlevově domě a teď chce taky Kolej krále Václava. Ale to si může zkusit! Právě ukazujeme, jakou máme sílu.“ Udeřil na meč, jehož hrot tahal po zemi. „Myslím, že si tady, kolego, moc neodpočineš,“ konstatoval Václav, když se odpoutali od bojechtivého studentíka. „Bydlím na konci Havelského tržiště. Dům to sice není největší, ale místa je tam dost a máma nám připraví pořádnou večeři.“ Při slově „večeře“ mu zakručelo v žaludku. Není divu! Ráno si na faře vyprosili chléb a sýr a od té doby nic nejedli, nechtěli se zdržovat.

A teď jsou skoro nešpory, tedy hodina před západem slunce.

Dům U Černého koníčka se tísnil na samém konci Havelského tržiště mezi kovárnou a domem U Červených zvonů. Sotva ho Václav uviděl, přidal do kroku. Náhle však stanul jako přimrazený. Kolega Petr ho dohonil a spatřil, co Václava zarazilo.

Vchod do domu byl zabedněný prkny a na vratech byl vápnem namalovaný kříž. Mor! Nic jiného to znamenat nemohlo. Václav přistoupil blíž, aby si prohlédl rychtářskou pečeť. „Tak to abych šel,“ řekl Petr, obrátil se a pomalu kráčel ke Koleji krále Václava, raději co nejdál od morového domu.

To není možné. To se přece nemohlo stát, říkal si pro sebe Václav a tupě zíral na zabedněná vrata. Všechno se jistě vysvětlí, snažil se sám sebe uklidnit, a zabušil na sousední vrata. Otevřela mu služka Anča. „To jsi ty, mladý pane? Počkej tady. Zavolám hospodyni.“ 15

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 16

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

Zabouchla Václavovi vrata před nosem. Trvalo celou věčnost, než se vrata znovu pootevřela. Za nimi stála sama paní Dymuta. Část zavití si přetáhla přes obličej.

Jako bych byl malomocný, uvědomoval si Václav. „Potkalo tě velké neštěstí. Tvoji rodiče i bratr jsou na pravdě Boží. Domů nemůžeš, sám rychtář to zakázal, aby se nákaza dál nešířila. Buď sbohem,“ oznámila a zabouchla vrata.

Václav chvíli stál před zavřenými vraty a nevěděl, co si počít. Pak se rozběhl přes Havelské tržiště na Staroměstskou rychtu. Snad se od rychtáře dozví víc, ale hlavně ať ho pustí domů!

Neměl to daleko, neboť rychta byla též na Havelském tržišti – na rohu ulice, která vedla ke Svatohavelské bráně. Bylo to veliké stavení, nejméně na rozloze čtyř domů. Ve dvoře byl plátenický trh, který přinášel nemalý zisk, ale pro rychtáře Martina Rotleva, bývalého mincmistra, to byla asi maličkost.

Rychtáře ani jeho zástupce nezastihl. Našel tam pouze písaře. „Rychtář není přítomen. Copak nevidíš, co se na tržišti děje?“ vysvětloval Václavovi. „Já ani rychtáře nepotřebuji. Chci se dostat domů!“ „A co ti v tom brání?“ podivoval se starý písař. „Brání mi v tom rychtářská pečeť a zatlučená vrata.“ „Poslechni, nejsi ty náhodou syn ševce od Černého koníčka?“ začínal pomalu chápat rychtářský písař. „To jsem! Vracím se z Vlach a nemůžu se dostat domů.“ „Hluboce s tebou cítím, ale to by mohl říct každý. Takže pro primo – vrata domu U Černého koníčka jsou zatlučena, aby se nákaza dál nešířila, a pro sekundo – rychtářská pečeť je tam proto, aby dům nebyl vyrabován, když tam momentálně nikdo není.

A dále…“ „Tak mi konečně řekni, co mám dělat, abych se domů dostal,“ skočil mu do řeči Václav.

16

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 17

PON D Ě LÍ N A S VAT É H O JIŘÍ

„To musí rozhodnout rychtář. A ty máš vlastně štěstí v neštěstí. Zítra se totiž otevírá plátenický trh a to si náš rychtář nedá ujít. Přijď zítra a nezapomeň s sebou přivést alespoň dva svědky, měšťany osedlé, majetku očitého nejméně deset kop.“ „K čemu, proboha?“ „Přece abychom se ujistili, že jsi opravdu syn Prokopa ševce.

Dům se stejně bude muset vykouřit.“ „To je sice hezké, ale kam mám jít dneska? Snad ne na schody kostela?“ „To bych ti ani neradil. Noci bývají ještě mrazivé. Ale tvůj táta byl přece švec. Tak se obrať na ševcovský cech. Je povinností cechu starat se o své členy a jejich rodiny.“ Václavovi nezbylo než se i s vakem, který neustále tahal s sebou, trmácet do Nožířské ulice, kde sídlil ševcovský cechmistr Ambrož. To, co mu radil rychtářský písař Mikuláš, byla pravda. Ševcovský cech nebyl v Praze bez vlivu. Vždyť ve třech městech pražských, když připočteme i prťáky, kteří obuv pouze opravovali, měl nejméně dvě stě členů.

Než došel Václav z Velkého rynku na Ovocný trh, úplně se setmělo. Chodci začali rozsvěcovat lucerny. Václav si uvědomil, že nemá světlo, ale bylo mu to jedno. Jen ať mě ponůcka zastaví, říkal si. V nejhorším se vyspím v šatlavě. Nicméně věděl, že by to bylo proti církevnímu právu. Student vysokého učení je pod ochranou církve, a patří proto do vězení univerzitního, kterému se říká „kurník“. Tam sice bývala legrace, ale to teď Václav nejméně potřeboval. Chtěl se někde vybrečet, jenže muži nepláčou, alespoň ne na veřejnosti.

Konečně stanul v Nožířské ulici, které se také říkalo Ševcovská, neboť tam sídlilo víc ševců než nožířů. Na žádnou ponůcku nenarazil. Všichni biřici asi teď pobíhají po Havelském tržišti a snaží se zklidnit zdivočelé studenty.

17

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 18

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

Nesměle zaklepal na dveře domu U Půlkola, kde žil mistr Ambrož, cechmistr počestného řemesla ševcovského. Klepání musel několikrát opakovat, až se nakonec vrata na štěrbinu otevřela. Za vraty stála hospodyně, paní Kunka. Svíčkou si posvítila na Václava. „Tos ty, Václave? U nás se musí klepat hlasitěji. Tak ses konečně vrátil? Takové neštěstí tě potkalo. Chápu, že nechceš být sám v domě . Jen pojď dál. Právě jsem nosila na stůl. Jedl jsi vůbec?“ Vedla Václava do prostorné jizby s velkým stolem a lavicemi, osvětlené dvěma lojovými svíčkami. Konverzaci stačila obstarat sama a Václava nepustila ke slovu. Mistr Ambrož vedl ještě typicky staročeskou domácnost. Sám seděl v čele stolu a čeleď po stranách. On a hospodyně měli vlastní misky, kdežto tovaryši a učedník jedli kaši dřevěnými lžícemi z jedné mísy. Podle toho to na stole vypadalo. Domácnost doplňovala dcerka Johanka, která pomáhala matce. „Tak ses, studente, konečně vrátil,“ pronesl mistr Ambrož. „Neměl jsi nikam chodit. Pak to takhle vypadá.“ „Jenže to by také skončil na hřbitově u Panny Marie… Ale pohřeb měli tvoji rodiče krásný. Zúčastnil se skoro celý cech.“ „Však to něco stálo,“ zabručel cechmistr. Po odmlce pokračoval: „Celou kopu! Dlužíš cechu dvacet grošů,“ soukal ze sebe. „Za tvýho tátu a bratra platí pohřebné cech, jak je to psáno ve stanovách. Ale tvoje máma v cechu není, takže dlužíš jednu třetinu.“ „Rád zaplatím, jen co se dostanu do domu,“ sliboval Václav. „Tys ještě doma nebyl?“ podivil se Ambrož. „Vrata jsou zatlučená a pod rychtářskou pečetí.“ „No jo! Opatrnosti není nikdy dost.“ „Budu potřebovat, abys mi ráno dosvědčil, že jsem opravdu synem Prokopa ševce, jinak mi rychtář dům neotevře.“ 18

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 19

PON D Ě LÍ N A S VAT É H O JIŘÍ

„Já mám sice práce nad hlavu, ale tohle pro člena cechu udělat musím,“ bručel cechmistr Ambrož.

To bylo hlavní, co Václavovi leželo na srdci. Nyní se však o slovo přihlásily i ostatní životní potřeby. Hlasitě mu zakručelo v žaludku. Toho si všimla hospodyně. „Ty ho tady vyslýcháš, a Václav od rána nejedl.“ Podala mu dřevěnou lžíci a vybídla ho, aby se posadil k míse, z níž zatím zásluhou hladové čeledi mizela hrachová kaše. I když Václav kaši zrovna nemiloval, tentokrát se nedal pobízet.

19

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 20

ÚTERÝ NA SVATÉHO MARKA, 25. DUBNA

Druhý den ráno Václav, doprovázen cechmistrem Ambrožem, vykročil na Starou rychtu. „Co teď budeš dělat?“ zajímal se cechmistr. „Nepočítej s tím, že bys mohl provozovat řemeslo. Nejsi vyučený a vlastně ani nevíš, co je potěh.“ Václav náhodou věděl, co je potěh, neboť tímto řemenem otec vyplácel své nezbedné ratolesti. „To mě ani nenapadlo, i když vím, co je potěh. Udělám si bakalářské zkoušky a budu si hledat místo písaře.“ „Tvá matka, pokud se pamatuji, chtěla, abys byl knězem.“ „Já se na to nehodím, a hlavně, studium teologie je zdlouhavé, trvá nejméně pět let. Na to nemám prostředky. A i kdybych je měl, nemám na zakoupení fary. Čekat, až si mě nějaký majitel práva podacího vybere ke svému kostelu? Takových čekatelů jsou plné koleje.“ „Tvůj táta měl vždycky fajnový kunčofty a dělal boty podle nejnovější módy. Jestli po něm zbyly kůže, koupím je od tebe.“ 20

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 21

ÚT ER Ý N A S VAT É H O MA RK A

Tak o tohle cechmistrovi jde, uvažoval Václav. Jeho otec Prokop využil polohy svého domu a zaměřil se na klienty z Králova dvora, který byl skoro naproti. Nechtěl tudíž odebírat kůže od místních koželuhů z Petrské čtvrti, a proto nakupoval nejkvalitnější usně, jako byl třeba gdaňský kordován, barevné kůže z Frankrajchu nebo z Vlach. Kůže měkké, voňavé, barvené indigem nebo nachem. Takové střevíce byly špičaté až běda, ale šly dobře na odbyt. „Asi se pokusím prodat dílnu jako celek,“ odpověděl Václav vyhýbavě.

Po cestě přibrali ještě kováře, který sousedil s domem U Černého koníčka. Tím splnili podmínku dvou svědků očitých.

Ve dvoře Staroměstské rychty se právě konal plátenický trh.

Kam se jen člověk podíval, všude byli pláteníci, kteří nabízeli své zboží, od neběleného plátna, které nazývali šerka, až po jemné plátno, kterému říkali kment. Z toho všeho rychtář vybíral poplatky a hradil tím provoz rychty.

Martina Rotleva našli ve skriptoriu, kde sídlil písař Mikuláš.

Toho právě za něco peskoval. „Když říkáš, žes to někam založil, tak to koukej najít.“ Na sobě měl sametový tapart, který mu sahal až po kolena, a zdobil ho rudý klobouk s dlouhou hedvábnou pentlí. Oblečený byl sice draze, ale solidně. Na příchozí hleděl spatra a bylo vidět, jak ho zdržují. „To je syn Prokopa ševce z Havelského trhu,“ vysvětloval písař Mikuláš. „Tak rychle! O co jde?“ pobízel rychtář netrpělivě.

Jenže to na Václava neplatilo. „Chci se konečně dostat do domu, který mi podle práva patří.“ „O který palác se vlastně jedná?“ zeptal se rychtář ironicky. „Jsem synem Prokopa ševce, který vlastnil dům U Černého koníčka na začátku Havelského trhu proti domu Hankovu. Po 21

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 22

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

smrti rodičů a bratra jsem se stal právoplatným dědicem, a to jak podle práva městského, tak i podle práva zemského, a proto žádám, aby mně bylo učiněno po právu.“ „Ale ty se nějak vyznáš,“ nadhodil Martin Rotlev a bylo vidět, že se začíná bavit. „Jsem studentem vysokého učení a právo studuji. Chci se mu věnovat i po studiu.“ „Když jinak nedáš, budeme tedy postupovat podle práva.

Podej mi kříž,“ přikázal svému písaři. Pak se obrátil na oba svědky. „Uveďte písaři jméno, povolání a majetek, který musí činit nejméně deset kop grošů kutnohorské ražby.“ Když učinili tomuto úkonu zadost, rychtář před ně postavil kříž. „Opakujte po mně: Přísahám Bohu Všemohoucímu, že budu mluvit pravdu a nic než pravdu. K tomu mi dopomáhej Bůh.“ Když oba svědci skončili, zeptal se jich: „Můžete potvrdit pod přísahou, že tento mladík je opravdu synem Prokopa ševce usedlého v domě U Černého koníčka?“ To oba svědci potvrdili.

Potom se rychtář obrátil na Václava a vzal ho též pod přísahu. „Můžeš pod přísahou potvrdit, že jsi jediným dědicem majetku po ševci Prokopovi?“ Václav přitakal. „Výborně,“ pochvaloval si rychtář Martin Rotlev. „Tak až to tady písař Mikuláš sepíše a dáš mu tři groše, počkáš na podrychtáře a půjdete nejdřív na radnici. Tam to oznámíte, přizvete buď konšela, nebo alespoň přísežného měšťana, a oni tě doprovodí do tvého domu.“ „To tady budeme trčet?“ ozval se kovář. „Vždyť mně stojí živnost!“ „Co byste tady trčeli, jak říkáš? Svou povinnost jste splnili, a tak můžete jít po svém. Ostatně já půjdu také.“ 22

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 23

ÚT ER Ý N A S VAT É H O MA RK A

Václav se ještě obrátil na cechmistra Ambrože. „Cechmistře, potřebuji založit třemi groši. Všechno vyrovnám, jakmile se dostanu do domu.“ Pak čekal a čekal. Posadil se do výklenku okna a pozoroval písaře. Již na první pohled pochopil, že starý písař už špatně vidí, což je v jeho profesi vada přímo osudová. Listiny prohlížel s nataženou rukou, byl tedy dalekozraký. Zato čtení a psaní mu činily potíže. Jak dlouho ještě bude moci vykonávat své povolání? V Itálii si Václav všiml, že někteří starší církevní hodnostáři používají skla. Něco takového by asi rychtářský písař ke čtení potřeboval.

Před dveřmi skriptoria nastal hluk a vstoupili dva univerzitní mistři, které Václav znal. Byli to kolegiáti z Velké koleje, Menso z Bekhusen a Jindřich z Oyty – jeden z univerzitního národa bavorského a druhý ze saského. Václav se rychle stáhl do výklenku okna. Chtěl vědět, s čím univerzitní činovníci přišli. „Chceme si promluvit s rychtářem,“ šel rovnou k věci mistr Menso. „Jak račte vidět, není tu. Nepočká to?“ „Ne. To tedy nepočká. Okamžitě ho sežeň.“ Mistr Menso byl očividně zvyklý rozkazovat. „Jsem rychtářský písař a shánět někoho nepatří mezi mé povinnosti. To, co chcete od rychtáře, mi můžete nadiktovat. Podání u mě stojí dva groše.“ Jenže se jich nedočkal. Než se spor mohl rozvinout v pořádnou hádku, objevil se rychtář. Nebyl asi daleko. „Co to má znamenat?“ rozčiloval se mezi dveřmi. „Studenti se zbraní už jsou i na pavlači rychty, jako by jim Havelské tržiště nestačilo! Jestli okamžitě neodejdou, nechám je pomocí biřiců rozehnat.“ „Tito mladí muži jsou zde proto, aby se zabránilo nejhoršímu.

Jsou naším doprovodem.“ 23

KomuToProspiva_kor2.qxp_Sestava 1 29.03.21 20:29 Stránka 24

KOM U T O PR OS P ÍVÁ ?

„Ani páni korouhevní s doprovodem dvaceti jezdců si nedovolí s oděnci vstoupit na území rychty. Proto to nebudu trpět ani studentům. Chci okamžitou nápravu.“ Mistr Jindřich z Oyty vyšel na pavlač, aby se skřípěním zubů splnil příkaz neoblomného rychtáře. Zatím mistr Menso vysvětloval důvod ozbrojené návštěvy. „Stala se věc neslýchaná, která vrhá stín na celé vysoké učení. Konrád ze Soltau, rektor univerzity, byl zbit. Nejprve mu na hlavu narazili koš shnilé zeleniny, pak ho povalili a nakonec zkopali! Zahájili jsme již pátrání po těch lotrech a přišli jsme tě požádat, abys i ty po těch zlotřilcích pátral.“ „Já nejsem od toho, abych pátral. Jsem tady, abych soudil, a jak sám nejlépe víš, na souzení příslušníků vysokého učení nemám kompetenci. Obrať se na konzistoř. Ostatně, proč nepřišel ten Soltau sám?“ „Je zraněný a leží. My ho zastupujeme. Od té doby, co jsme poslali stížnost papeži, nám arcibiskup Jenštejn není zrovna nakloněn. Ještě stále je možnost, že ten hanebný čin spáchal někdo mimo univerzitní prostředí. Nasvědčuje tomu koš zeleniny a fakt, že rektor Soltau měl i jiné nepřátele, například přespolní řezníky, kteří nechávají zbytky hnijícího masa přímo před kolejí, kde pro smrad nelze ani okna otevírat. Rektor si na ně už několikrát stěžoval, protože potkani velcí jako kočky běhají kolem naší alma mater. A potom: stalo se to mimo půdu kolejní, na rohu ulice, které se říká Plaierova, a někdo to musel vidět. Proto se, rychtáři, obracíme na tebe.“ „Proč musel zrovna vycházet ven? Copak neviděl to srocení před vraty?“ „Právě kvůli tomu šel. Byl totiž pozván k jednání mistrem Jenkem z Prahy do koleje Všech svatých. Šel zadním vchodem, který vede …“ 24