DEN PRVNÍ Jako kouzlem se nízké, podlouhlé ostrovy vznášely na opálově zbarvené mořské hladině. Lehce se chvějící, mihotavé souostroví před nimi leželo jako fata morgana. Obrysy větších ostrovů se již daly rozpoznat pouhým okem, ale moc toho na nich vidět nebylo. Stará, legendami opředená pevnost na Cigogne, vysloužilý maják na Penfretu, opuštěná farma na Prénecu a několik zvětralých domků na Saint-Nicolasu, hlavním ostrově celého souostroví, seskupeného do téměř dokonalého kruhu. Tak tohle byly Îles de Glénan. Mýtus. Z Concarneau, nádherného modrého města, jehož obyvatelé odnepaměti nazývají tyto ostrovy svými „ochránci“, to sem bylo deset námořních mil. Den co den tvořilo souostroví pevný, neměnný, uklidňující horizont. Podle toho, jak se jevilo – jasné a ostře konturované nebo rozmazané a zamlžené, pevné nebo mihotavé – lidé předpovídali počasí na příští den, a v některé dny dokonce na celý další rok. Již po staletí se zde s bretaňskou zarputilostí vedly spory o tom, kolik těch ostrovů vlastně je. Nejčastěji se udával počet sedm, devět, dvanáct nebo dvacet. Všeobecná shoda existovala pouze ohledně sedmi „velkých“ ostrovů. Velké přitom znamenalo dlouhé několik set metrů – nanejvýš. Kdysi dávno tu byl pouze jeden opravdu velký ostrov, ale v průběhu věků ho běsnící moře 5
Bretansky_priboj.indd 5
9.8.2021 13:33:06