Václav Soukup
Nejlepší četa aneb Cesta do armády Autentický deník z kurzu základní přípravy Armády České republiky
Jméno:
Ročník:
Místo narození:
Václav Soukup
1993
Praha
Vzdělání: Střední s maturitou, obor Knihkupecké a nakladatelské činnosti
Služební zařazení:
Hradní stráž
Poznámky: Po roce a sedmi měsících na vlastní žádost propuštěn z aktivní služby. „Ničeho nelituju, ale zjistil jsem, že patřím spíš ke knihám.“ V současnosti se věnuje psaní a překládání beletrie z angličtiny.
Obsah PŘED VÝCVIKEM
6
VÝCVIK 10 Týden první
12
přechod do vojenského světa, fasování, ranní a večerní tělocviky
Týden druhý
26
vstupní přezkoušení z tělocviku, teorie, pochodování, opisování
Týden třetí
36
systém trestných bodů, poprvé na střelnici, zima, bahno a plazení
Týden čtvrtý
46
zranění, dvakrát do Prahy, slavnostní přísaha
Týden pátý první výstřely, dril s ručními zbraněmi, první fázové zkoušky
56
Týden šestý
64
taktika, kopání okopů, nosítka, první ostré výstřely
Týden sedmý
72
první komplexní polní výcvik, noční mrazy a střežení, mobily
Týden osmý
80
bláto a kaluže, střelby, blik-vztyk!
Týden devátý
90
hod granátem, druhé fázové zkoušky, sníh a střelby
Týden desátý
100
druhý komplexní polní výcvik, bitva, bojová hra
Týden jedenáctý
110
třetí fázové zkoušky, vracení materiálu
Týden dvanáctý výstupní přezkoušení z tělocviku, slavnostní vyřazení z kurzu
118
Před výcvikem
7. ledna 2016 pročítám webové stránky AČR určené zájemcům o kariéru profesionálního vojáka a vyplňuju nezávazný registrační formulář. Ještě toho dne mi elektronickou poštou přijde zpráva, ve které mi AČR děkuje za zájem sloužit v ozbrojených silách a potvrzuje mi registraci s tím, že mě budou kontaktovat v případě obsazování pozice, pro kterou splňuju kvalifikační a jiné předpoklady. Zhruba za dva týdny mi volá pracovník rekrutačního střediska, pan nadrotmistr, a domlouváme si první informační setkání. Na schůzce v rekrutačním středisku obdržím termín na lékařské vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Dostávám informační materiály a papír s pokyny a doporučeními pro zmíněné vyšetření. 9. března se brzy ráno dostavuju do vojenské nemoc nice. Při registraci u přezkumné komise se nás schází okolo patnácti uchazečů. Dostáváme Lékařská vysvědčení, do kterých se nám budou zapisovat výsledky. Začínáme rozbory moči a krve. Poté následuje psychologické vyšetření – u počítačů odpovídáme na dlouhé řady otázek a plníme další zadané úkoly; součástí je i pohovor s paní psycholožkou. Zbytek dne pak chodíme v areálu nemocnice od jedné budovy k druhé, abychom do Lékařského vysvědčení získali všechna potřebná razítka. Jedná se např. o vyšetření očí, uší, EKG, rentgen, psychiatrii nebo měření tlaku. Od jedné paní doktorky se dozvídám, že tímto vyšetřením úspěšně prochází zhruba čtyřicet procent uchazečů. Pozdě odpoledne dostávám papír, že 8 | NEJLEPŠÍ ČETA
jsem zdravotně způsobilý pro povolání do služebního poměru vojáka z povolání. Za dva dny, 11. března, mi elektronickou poštou přichází potvrzující zpráva od pana nadrotmistra z rekrutačního střediska. V příloze mi posílá pár formulářů, které vyplňuju a posílám mu je zpátky. Jsou to nějaké dotazníky a životopis. Brzy poté si s panem nadrotmistrem domlouváme další schůzku, kde mi sděluje termín konání fyzických testů a poučuje mě k nim. 20. dubna se dostavuju do vojenské nemocnice na fyzické testy. Společně s ostatními uchazeči děláme kliky, sedy-lehy, skok daleký z místa a zátěžový test na rotopedu. Z devíti nás uspěje šest. Ty úspěšné si paní kapitánka jednotlivě volá k sobě do kanceláře, kde se s nimi pokouší najít služební místo, které by jim vyhovovalo. Nakonec podepisuju smlouvu na čtyři roky. Na Kurz základní přípravy mám nastoupit zhruba za půl roku – 3. října; do té doby a i během onoho kurzu si to ještě můžu bez udání důvodu rozmyslet. Před výcvikem | 9
výcvik
Týden první
přechod do vojenského světa, fasování, ranní a večerní tělocviky
2. 10. 2016, neděle – DEN 0 Večer přijíždím do areálu Dědických kasáren ve Vyškově. Čtyřlůžkový pokoj, který se na příští tři měsíce stane mým druhým domovem, nacházím v šedivém čtyřpatrovém panelovém domě. Patro domu tvoří dlouhá široká chodba lemovaná dveřmi s čísly pokojů. V každém z nich je sprcha i záchod. V šest se s ostatními máme hlásit na vrátnici. Schází se nás tam veliký houf. Měříme si jeden druhého pohledy a moc toho nenamluvíme. Část z nás přebírá muž v maskáčové polní uniformě. Tvoří se fronta, každý ukazujeme občanku, načež si nás voják odškrtne. Venku si nás řadí do čtyřstupu. Dozvídáme se, že jsme třetí rota. Voják nás vede areálem kasáren až k budovám, kde bydlíme. Propouští nás s tím, že zítra v 6:40 se máme začít vměstnávat do kinosálu poblíž vrátnice a v něm tiše čekat. Máme štěstí, protože naše rota bude fasovat věci jako první – hned zítra. Už zítra z nás udělají vojáky, říká ten muž, a podle toho se k nám budou chovat. Do té doby si máme udělat pohodlí a zabydlet se. Několik z nás se jde projít po areálu. Bavíme se o tom, kdo kam po výcviku nastoupí. Jeden z nás je tu už podruhé – těsně před koncem svého prvního výcviku neudělal výstupní přezkoušení z tělocviku. Později se na pokoji seznamuju se svými spolubydlícími.
14 | NEJLEPŠÍ ČETA
3. 10. 2016, pondělí – DEN 1 Jdeme do kinosálu, kde se usazujeme a čekáme. Je nás tam opravdu hodně, sedadla nestačí, někteří musejí stát nebo sedět na schodech. Na plátně běží nějaká komedie. Pak se ztlumí zvuk a instruktoři jeden po druhém vyvolávají jména těch, kteří jsou v jejich četě. Trvá to dlouho a naše četa přichází na řadu až téměř nakonec. Na chodbě se vyrovnáváme do tří řad – jsme druhá četa třetí roty. Teď nás čeká úvodní papírování aneb kolečko na uvítanou. Tvoří se dlouhý zástup. Každý předkládáme občanku a Rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Potom ti, kteří pracovali, předkládají potvrzení o rozvázání pracovního poměru a ti, co byli vedeni na úřadu práce, předkládají potvrzení zase o tom. Diktujeme své telefonní číslo a číslo na někoho blízkého. Nakonec obdržíme každý Zdravotní knížku. Dámy v bílém do nich vypisují údaje z našich Lékařských vysvědčení, která u sebe máme z lékařského vyšetření ve vojenské nemocnici. Je okolo jedenácté. Venku se řadíme do čtyřstupu a pan rotmistr nás odvádí do stravovacího zařízení. Už během uvítacího kolečka dali někteří instruktoři důrazně najevo, že jakékoliv povídání se jim vůbec nelíbí, takže jdeme mlčky. Stravovací zařízení kasáren se podobá školní jídelně. Na talíř dostáváme dvě klobásy, tři rohlíky a hořčici. Týden první | 15
Bereme si jeden a půl litru balené vody, balenou bagetu a dvě sušenky. Jíme téměř beze slov, jen sem tam se ozve tlumený hovor. Po jídle tiše vycházíme ven a stavíme se zase do čtyřstupu. Dozvídáme se, že tohle byl oběd, a tu bagetu, tu si máme nechat k večeři. Jídlo a papíry, které jsme si s sebou ráno vzali, si odnášíme zpátky na pokoj a hned zas míříme na další sraz. Přesouváme se ke čtyřpatrovému panelovému domu. Nade dveřmi je nápis „Budova centra základní přípravy“. Vycházíme do třetího patra a začínáme fasovat. Tvoří se fronta. Dlouhé stání střídá pár kroků. Než na člověka dojde řada, je třeba to vydržet. Nakonec si každý odnášíme velké zelené pytle s materiálem. Uvnitř je přilba, taktické řemení MNS s páskem a pouzdrem na doplňky, batoh na malou polní, batoh na velkou polní, lopatka, pončo, chrániče na kolena, pouzdro na čutoru a deka. Vracíme se na pokoje, kde si ty věci vybalujeme a ukládáme. Na povel pana rotmistra bereme taktické řemení MNS s páskem a pouzdrem na doplňky a jdeme s tím na chodbu. Tam nám pan rotmistr – bývalý výsadkář – pomáhá se sestavením vesty a jejím správným nastavením. Potom k nám promlouvá a vysvětluje, co po nás bude chtít. Ve zkratce je to pořádek a disciplína. Když to nebude, bude zle. Následuje další sraz venku a míříme na veliký plac uprostřed areálu kasáren. Jsou tam nastoupeni všichni ostatní účastníci kurzu, celkem je nás něco přes pět set padesát. Stojíme v pozoru v civilním oblečení a pak 16 | NEJLEPŠÍ ČETA
slyšíme: „pohov!“ Mikrofonu se ujímá pan plukovník a pronáší krátkou povzbudivou řeč. Pak se slova chopí ministr obrany. Jsou tam i novináři a televize. Některé čety, třeba ta naše, se pohov a pozor ještě neučily, a tak jen napodobujeme ostatní. Poté každá četa odchází za svým programem. „Pochodem v chod!“ velí instruktoři. Po cestě se někdo za mnou ve tvaru baví. „Bez toho kecání, pánové, ano?“ ozve se pan rotmistr důrazně. A tak zase jdeme tiše. Čeká nás další fasování. Tentokrát všechny ty věci sotva uneseme: Tepláková sportovní souprava, sportovní kraťasy, dvě sportovní trička, sportovní ponožky i obuv, termoprádlo, zelená trička, zelená trička s dlouhým rukávem, kukla, baret, zelené bavlněné rukavice, osušky, ešusy, příbor, pracovní oděv, sada na čištění Týden první | 17
obuvi, kapesní vařič, pytel na prádlo, polní stejnokroj vzor 95 – tj. kalhoty, košile, pásek a čepice – polní boty, polní boty zimní, svetr, taška, kožené rukavice a knížka s názvem „Příručka vojáka“. Oblékáme se do maskáčů a ověšeni všemi těmi věcmi se plahočíme zpět na pokoje, kde si je ukládáme. Na levém rameni máme českou vlaječku a na prsou své jméno. Je půl šesté. Další sraz je stanoven až za dvě a půl hodiny, ale ten čas máme využít na samostudium papírů, které jsme dostali. Bylo nám řečeno, že z nich budeme zítra zkoušeni. V maskáčích a kanadách si sedáme ke stolům a čteme v papírech, děláme si výpisky. Na jednom papíře jsou základy vojenské zdvořilosti: činnost vojáka při oslovení – představení se nadřízenému – činnost vojáka po vstupu nadřízeného do místnosti – vstup do místnosti, kde se nachází nadřízený – při odchodu z místnosti. Na dalším papíře je článek 35 (voják je zejména povinen) a článek 26 (voják je povinen). Dále pak texty s nadpisy „Heslo“ a „Vydávání a plnění rozkazů“. Také je tam tabulka se signály. Při studiu jíme ty bagety. Jsou v nich kuřecí kousky v těstíčku, dresink, paprika, nakládaná okurka a pe kingské zelí. Jdeme na sraz a o pár desítek minut později už sedíme v plném kinosále. Posloucháme uvítací přednášku Velitelství výcviku. V sále je pozoruhodné ticho. Pan rotmistr nás poté odvádí na venkovní tělocvik. V maskáčích děláme série shybů, dřepů, kliků s rota18 | NEJLEPŠÍ ČETA