KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 5
Mému otci Peterovi, bratrÛm Florianovi a Marianovi, kmotfienci Aliahmadovi a v‰em ostatním lékafiÛm a zdravotníkÛm, ktefií se kaÏd˘ den starají o to, aby se lidem Ïilo lépe. My, spisovatelé, o tom jen pí‰eme…
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 6
Kaufbeuren roku 1679 VûÏ ãarodûjnic
Z S
J V morov˘ hfibitov
Ho rní ryn ek
kostel sv. Trojice
HörmannÛv dÛm Dolní rynek radnice Rennwegská brána
ta We r
ch
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Hláska
hostinec U Modré kachny
klá‰terní zahrada
Stránka 7
kostel sv. BlaÏeje
strouha katovna
klá‰ter franti‰kánek
Ho rní ryn ek
do natu Kem
Kemnatská brána jezuitská kolej kostel sv. Martina
‰pitál sv. Ducha
silnice do Schongau
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 9
Osoby KUISLOVA RODINA JAKOB KUISL, kat mûsta Schongau MAGDALENA FRONWIESEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), Jakobova star‰í dcera SIMON FRONWIESER, mnichovsk˘ lékafi BARBARA WEISHEITINGEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), Jakobova mlad‰í dcera VALENTIN WEISHEITINGER, mnichovsk˘ mûstsk˘ muzikant GEORG KUISL, JakobÛv syn PETR, PAUL a SOPHIA, dûti Magdaleny a Simona
MNICHOV A SCHONGAU JOHANN LECHNER, schongausk˘ soudní písafi JOHANN SCHREEVOGL, schongausk˘ mû‰Èan a KuislÛv pfiítel MARTA STECHLINOVÁ, porodní bába MATHIAS a JOSEF, schongau‰tí bifiici CRESCENTIA LAUBINGEROVÁ, dcera lazebníka z Peitingu PLUKOVNÍK, nájemn˘ vrah KORUNNÍ PRINC MAX EMANUEL, budoucí bavorsk˘ kurfifit
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 10
KAUFBEUREN JOHANN REHLINGER, kaufbeurensk˘ purkmistr MARTIN EDEN, syn zesnulého mûstského fyzikuse Hermanna Edena CONRAD NÄHER, kaufbeurensk˘ kat RAFAEL, katovsk˘ pacholek GOTTLIEB BÄRWEIN, správce ‰pitálu HANS KOHLER, lékárník LEONHART SCHROPP, chirurgus OTEC DAMIÁN, ‰pitální duchovní THOMAS WIDMANN, pfiedstaven˘ kaufbeurensk˘ch jezuitÛ TOBIAS HÖRMANN Z GUTENBERGU, baron a kaufbeurensk˘ mû‰Èan XAVER KLINGENSTEINER, kemnatsk˘ kat
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 11
Krysafi z Hamelnu (starobylá nûmecká povûst pfievyprávûná bratry Grimmy)
P
fied mnoha lety nav‰tívil mûsto Hameln podivuhodn˘ muÏ. Byl obleãen˘ do pestrého ‰atu a prohla‰oval o sobû, Ïe je krysafiem. Za urãit˘ finanãní obnos slíbil mûsto zbavit v‰ech krys a my‰í. Mû‰Èané souhlasili, krysafi vytáhl pí‰Èalu a zaãal hrát. Vzápûtí vybíhaly ze v‰ech domÛ krysy a my‰i a shromáÏdily se kolem nûj. KdyÏ v úkrytech nezbyla ani jediná, vydal se muÏ z mûsta a havûÈ ho následovala aÏ k fiece Vezefie. Na bfiehu si svlékl ‰aty a vstoupil do vody, krysy ho následovaly a v‰echny se utopily. Mû‰Èané se zbavili krysí pohromy, ale platit se jim nechtûlo. Vymlouvali se tak dlouho, aÏ krysafi s kletbami na rtech ode‰el. V létû se objevil znovu, tentokrát obleãen˘ jako lovec, tváfi zamraãenou, na hlavû rud˘ klobouk podivného tvaru. V uliãkách mûsta znovu zaznûla jeho pí‰Èala. Tentokrát ho nenásledovaly krysy a my‰i, ale dûti. Malí chlapci a dívky se v hojném poãtu shromáÏdili kolem krysafie a cel˘ zástup ‰el za ním aÏ k vysoké hofie, v níÏ v‰ichni zmizeli. Matky vypukly v náfiek a pláã. Na v‰echny strany byli vysláni poslové, ale po dûtech nezÛstala ani stopa. Celkem se jich ztratilo sto a tfiicet.
11
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 13
Prolog Kraj Allgäu, léta Pánû 1679
S
mrt se ohlásila tich˘m pískáním. Cornelius van Leyden si nejprve myslel, Ïe sly‰í vzdálené dûtské hlasy, jakési nafiíkání nebo broukání. Ale pak se zvuky zaãaly podobat spí‰e tlumenému smíchu. Jasnû, nûkdo se poblíÏ chichotal! Van Leyden cítil, jak mu tepe krev v Ïilách na spáncích. Otevfiel oãi a nevidûl nic neÏ ãernoãernou tmu. Copak oslepl? Pokusil se posadit, ale oãividnû nejen ztratil zrak, ale i ochrnul. Jak jinak si mohl vysvûtlit, Ïe se nedokázal ani pohnout? Nebo moÏná umfiel a tohle kolem je peklo? Chvíli se pokou‰el rÛznû zmítat a dospûl k závûru, Ïe neochrnul, ale kdosi ho svázal siln˘mi koÏen˘mi fiemeny. Mûl jimi omotan˘ hrudník, paÏe, bfiicho a nohy. LeÏel v temné místnosti, pravdûpodobnû sklepním Ïaláfii, svázan˘ jako balík. Spí‰e se mu ulevilo, neÏ Ïe by mûl strach. Cornelius van Leyden se neocitl v kobce poprvé. Jako dlouholet˘ Ïoldnéfi slouÏil jiÏ tolika pánÛm, Ïe by to ani nedokázal spoãítat. Posledním byl francouzsk˘ král Ludvík XIV., pod jehoÏ praporem bojoval v nizozemské válce. Raboval, vypaloval, znásilÀoval a vraÏdil, vÏdy s poÏehnáním pfiíslu‰ného pána a nûkdy i církve. JiÏ dvakrát utekl v poslední chvíli hrobníkovi z lopaty. V prvním pfiípadû dokázal tûsnû pfied popravou uniknout ze Ïaláfie. Venku se jiÏ stavûla ‰ibenice, ale kamarádi se k nûmu prolámali pomocí stfielného prachu. Podruhé se s ním utrhl provaz a velitel mu dal milost. Van Leyden se nebál vûzení ani ìábla. Mûl 13
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 14
sedm ÏivotÛ jako koãka a byl pfiesvûdãen, Ïe i z této díry se dostane se zdravou kÛÏí! Jen kdyby mû tak nebrnûla hlava… Lebka mu tfie‰tila, jako by ho nûkdo pfietáhl paÏbou ruãnice. Asi to byl následek nepoãítan˘ch pohárÛ vína, které do sebe vãera lil v té zaplivané kaufbeurenské putyce. S pár dal‰ími flandersk˘mi Ïoldnéfii si pfiipíjeli na zdraví svého nejnovûj‰ího pána, onoho mladého bavorského korunního prince, kterému je‰tû teãe mléko po bradû. Ale i pfiesto se brzy stane kurfifitem, a tím pádem jedním z nejmocnûj‰ích vládcÛ fií‰e. Propíjeli Ïold, pak si k nim pfiisedlo pár nevûstek a je‰tû nûjací chlápci, na nûÏ si van Leyden jiÏ nedokázal pofiádnû vzpomenout. Lili do nûj víno… a pak se ocitl tady. Tu‰il, co se stalo. Dostal se do rukou bandû mizern˘ch verbífiÛ, ktefií ãlovûka opijí a pak mu nechají podepsat lejstro. Pravdûpodobnû vãera na‰krábal kfiíÏek na nûjak˘ cár papíru a bude muset slouÏit novému kníÏeti. Asi ho hodili sem dolÛ, aby trochu vyspal kocovinu. Pak dostane nové hadry, nauãí se pískat novou pochodovou melodii a bude ma‰írovat pod nov˘m praporem. „Hej! Vy tam!“ zafival do tmy. „PusÈte mû ven, zmetci! Nebo mi pfiineste aspoÀ nûco k pití! Sly‰íte?“ Teprve nyní si uvûdomil nûco, ãeho si kvÛli urputn˘m bolestem hlavy zatím nev‰iml. Cosi cítil na ãele nebo lépe fieãeno, nûco mu obepínalo hlavu. Zacloumal sebou a ozvalo se chfiestûní. Van Leyden pfiekvapenû pfiem˘‰lel. To, co pÛvodnû pokládal za koÏen˘ fiemen kolem krku, byl ve skuteãnosti Ïelezn˘ kruh spojen˘ s podivnou klecí obepínající hlavu. Strãili ho do klece jako ptáãka zpûváãka a navíc svázali jako hovûzí roládu pfied peãením v troubû. „Zatracenû… Co… to má bejt?“ Van Leyden sebou zmítal a Ïelezn˘ kruh se mu bolestivû zadíral do krku. Hlavu mûl opravdu zamknutou v kovové konstrukci! Mezitím si oãi ponûkud zvykly na tmu a Ïoldnéfi se rozhlédl po místnosti postavené z nahrubo skládan˘ch 14
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 15
kvádrÛ. Dokázal se dokonce trochu natoãit a na podlaze si pov‰iml mihotajících se stínÛ. Opût usly‰el ono záhadné pískání a tlumené chichotání. Koneãnû mu do‰lo, odkud se oz˘vá. To pískaly krysy. Desítky jich pobíhaly po zemi a upíraly na nûj svá hladová oãka, jako kdyby si prohlíÏely velkou voÀavou ‰unku. ·plhaly na nûj a pfiebíhaly po jeho tûle. Mal˘ma noÏkama zkoumaly pruty klece, v níÏ vûzela van Leydenova hlava. Ocásky ho ‰imraly do nosu. Jedna z krys se mu zakousla do prstu a cel˘m tûlem mu probûhl záchvûv ostré bolesti. Dal‰í ochutnávala vojenské boty. „PusÈte mû ven!“ fival van Leyden. „Tohle uÏ není sranda!“ Náhle tûsnû za ním nûco zaskfiípûlo a do kobky pronikl paprsek svûtla. Krysy zmizely ve sv˘ch norách stejnû rychle, jako se pfiedtím objevily. Van Leyden nad sebou ve slabém svûtle spatfiil velkou mfiíÏ. Visela pfiibliÏnû tfii kroky nad ním jako mezistrop. K ãemu tam proboha je? Od kamenné podlahy se odráÏela ozvûna krokÛ. „No koneãnû,“ oddechl si Ïoldnéfi. „Pohnûte sebou, neÏ mû ty bestie seÏerou zaÏiva. A sundejte mi tu pitomou Ïeleznou masku. K ãemu vÛbec to divadlo? Jestli jste mû chtûli vydûsit, tak si zapamatujte, Ïe van Leyden se nebojí ani v‰ech ìáblÛ, co jen jsou v pekle!“ Postava neodpovûdûla a zastavila se tûsnû za ním. Nûco kutila poblíÏ jeho hlavy a Ïoldnéfi doufal, Ïe ho koneãnû zbaví obtíÏné konstrukce. Ale to se m˘lil. MuÏ v pozadí zfiejmû nûco ‰rouboval. „Hej! Co tam provádí‰?“ jeãel van Leyden. „U ìasa, co… co to je?“ ·rouby zaskfiípûly, ale Ïoldnéfie daleko, ale daleko více vydûsil úplnû jin˘ zvuk. Opût se blíÏily pi‰tící krysy. Ëapkaly jiÏ pfiímo za jeho hlavou. ¤inkot pfiedznamenal vytaÏení zábrany a pak jiÏ do otevfiené klece kolem hlavy zamífiil cel˘ zástup krys. Proplétaly se vlasy, oãichávaly jeho u‰i, zakusovaly se do nosu, rozdíraly mu rty… Cornelius van Leyden klel, prosil, Ïadonil, fival a modlil se, zatímco ho krysy poÏíraly zaÏiva. Teì uÏ si byl jist˘, Ïe se chichotají. 15
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 17
1 Mnichov, 2. srpna, léta Pánû 1679
T
„
o francouzské burgundské chutná opravdu v˘teãnû. VÛbec nevím, jak jsme mohli celá léta pít ty kyselé patoky z Por˘ní. A votre santé!“ Mnichovsk˘ purkmistr Wilhelm Ligsalz pozvedl sklenku, zhluboka se napil a spokojenû mlaskl. „Skvostné!“ Ligsalz si pohladil bradku a pustil se do jelení k˘ty, která pfied ním na stfiíbrném talífii plavala v hnûdé pivní omáãce. Ko‰ili se ‰piãat˘m límcem i manÏety mûl jiÏ posety ãetn˘mi skvrnami. Zvûfiina pfiedstavovala tfietí chod veãerní hostiny. Pfied ní se podával kapr na franck˘ zpÛsob a poté pfii‰la na fiadu peãená husa s chlupat˘mi knedlíky, specialita obtloustlé kuchafiky, která právû pfiiná‰ela dal‰í dÏbán vína. Magdalenû se udûlalo ‰patnû jiÏ po husí peãínce. Od té doby se v talífii jen nimrala a pfiesouvala maso z jedné strany na druhou. Mlãky usrkla ze sklenice a kradmo sledovala pestrou stolní spoleãnost. Po její levici sedûl Hans Schobinger, jeden z nejbohat‰ích mûstsk˘ch sládkÛ. Jeho vyzáblá manÏelka se svû‰en˘mi koutky vypadala, jako by se úãastnila spí‰e pohfibu neÏ zábavné veãefie. Vpravo vedle Magdalenina manÏela Simona Fronwiesera se usadil správce mûstské pokladny s manÏelkou, proti nûmu sedûl purkmistr a také hostitel, doktor Malachias Geiger. Na rozdíl od na‰Àofien˘ch hostÛ mûl na sobû jen prostou ãernou kazajku a ãern˘ kabátec. Pfiátelsky se na Magdalenu zadíval a pozvedl sklenici. 17
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 18
„Dûti jsou v‰echny v pofiádku, paní Fronwieserová?“ „Dûkuji, nemÛÏu si stûÏovat,“ odvûtila Magdalena a pfiinutila se k úsmûvu. „O malou Sophii se na‰tûstí obãas mÛÏe postarat má mlad‰í sestra Barbara.“ „Rodina je vzácn˘ poklad, paní Fronwieserová,“ poznamenal Malachias Geiger váÏn˘m tónem. „MoÏná ten nejcennûj‰í, kter˘ v tûchto neklidn˘ch ãasech máme.“ Magdalena pfiik˘vla a snaÏila se nedávat najevo nevolnost. Nesná‰ela tyhle veãefie, na nûÏ je doktor Geiger obãas zvával. Mluvilo se pfii nich o vûcech, které ji nezajímaly, zábava byla strojená a spí‰e pfiipomínala peãlivû nazkou‰ené divadlo. Sice Ïili se Simonem v Mnichovû jiÏ fiadu let, ale takzvaná lep‰í spoleãnost si od nich stále drÏela odstup. Od doktora Geigera bylo milé, Ïe je stále zval, a snaÏil se tím otupit pfiedsudky, ale ostatní hosté nehodlali manÏele pfiivandrovalé ze vzdáleného Schongau jen tak pfiijmout mezi sebe. „Ochutnala jste jiÏ nûkdy ovocnou zmrzlinu?“ zeptala se Mathilde Schobingerová Magdaleny. Cukla koutky v neupfiímném úsmûvu a posmû‰nû na svou sousedku zírala. „Pravdûpodobnû ne, Ïe? Je to velmi drahá delikatesa. ¤íká se, Ïe na francouzském královském dvofie se podává kaÏd˘ den. Král ji má rád hlavnû s borÛvkami! Led se dováÏí z Alp a míchá se s tfitinov˘m cukrem ze Západní Indie. Chutná v˘teãnû!“ „Nemyslím si, Ïe bychom mûli napodobovat ve‰keré francouzské novinky, i kdyby byly sebemodernûj‰í, en vogue, jak se fiíká. Kdybych chtûla lízat led, ulomila bych si v zimû rampouch. Vyjde to levnûji,“ odvûtila Magdalena chladnû. Dala si záleÏet na tom, aby francouzská slova vyslovila s co nejvyumûlkovanûj‰ím pfiízvukem. Sládkovû manÏelce na okamÏik ztuhly rysy. „Hm, haha, manÏelka ráda vtipkuje, Ïe drahá?“ Simon Fronwieser stiskl Magdalenû pod stolem koleno. „Nበsyn Petr nám pfied nûkolika t˘dny pfiinesl od dvora trochu ledov˘ch bonbonÛ. Byly v˘borné!“ „Drobky z panského stolu, to je tedy úroveÀ!“ zasmál se 18
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 19
drsnû purkmistr Ligsalz a dopfiál si dal‰í dou‰ek vína. „Nic ve zlém, Fronwiesere. Vበstar‰í syn to dotáhl daleko.“ Utfiel si víno z vousÛ. „Sly‰el jsem, Ïe patfií ke dvoru korunního prince, na‰eho budoucího kurfifita. To je úctyhodné!“ „Hovofiit o pfiíslu‰nosti ke dvoru by bylo pfiíli‰ troufalé,“ namítl usmívající se Simon. „Ale je pravda, Ïe se uÏ úãastnil nûkolika audiencí. Princ si cení jeho znalostí latiny i dal‰ích akademick˘ch oborÛ.“ Magdalena pocítila tiché zadostiuãinûní. Na ‰estnáctiletého Petra byla nesmírnû hrdá. Díky stipendiu studoval na vyhlá‰ené mnichovské koleji Svatého Michaela. Uãitelé si ho nemohli vynachválit. Tu a tam zavítal na kurfifitsk˘ dvÛr, i kdyÏ Magdalena nevûdûla pfiesnû, co tam vlastnû dûlá. Oãividnû si tam na‰el pár pfiátel a pfiedev‰ím si ho oblíbil korunní princ Max Emanuel, s nímÏ se pfied nûkolika lety seznámil. Budoucí kurfifit pro nûj obãas posílal a i dnes Petr ode‰el do mnichovského zámku. RodiãÛm fiekl, Ïe si v kurfifitské knihovnû prohlédne pár star˘ch rukopisÛ. Magdalena si v‰ak v‰imla, Ïe pfii tûch slovech tûkal oãima. Jako vÏdy, kdyÏ pfied ní nûco tajil. Îe by se zamiloval? Proã ne. Pfiála by mu to, vÏdyÈ dosud trávil vût‰inu svého ãasu mezi knihami. Na rozdíl od mlad‰ího bratra Paula, kterého jiÏ nûkolikrát vidûla ve spoleãnosti pochybn˘ch a podstatnû star‰ích Ïen‰tin. „Pojede vበsyn s následníkem trÛnu do Vídnû?“ vyptával se zvûdavû Hans Schobinger. Zraky v‰ech hostÛ se obrátily na Simona. Kurfifit Ferdinand Maria zemfiel teprve v kvûtnu a jiÏ za krátkou dobu pozval k sobû císafi jeho sedmnáctiletého syna Maxe Emanuela, budoucího bavorského vládce. O chystané cestû se mluvilo po celém mûstû. Úãast v princovû prÛvodu byla pokládána za obrovskou ãest. O pohodlí poãetné druÏiny se mûl starat zástup sluÏebnictva. ¤íkalo se, Ïe si Max Emanuel s sebou bere i osobního kuchafie, uãitele ‰ermu a vlastního parukáfie. „Ne, to ne… Petr bude mít jiné povinnosti,“ odpovûdûl Simon vyh˘bavû. „Upfiímnû fieãeno, jsem docela rád, Ïe u toho nበsyn nebude. Ve Vídni pr˘ vypukla epidemie…“ 19
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 20
„Îe i vy vûfiíte tûm nesmysln˘m povídaãkám!“ zavrtûl purkmistr Ligsalz hlavou. „Nûkdy si fiíkám, jestli by nebylo lep‰í tyhle takzvané noviny zakázat! Pí‰ou se v nich jen nesmysly nebo se vyÏívají v líãení rÛzn˘ch ohavností.“ „No, aÈ je to jak chce, vás syn má zfiejmû pfied sebou záfinou budoucnost,“ obrátil se sládek Hans Schobinger na Simona a pozvedl sklenku. „Mûli bychom mu pfiipít na zdraví.“ „Skuteãnû skvûlou, coÏ je o to podivuhodnûj‰í, kdyÏ uváÏíme jeho pÛvod,“ dodala manÏelka pichlavû. „Jak to myslíte?“ Magdalenin hlas znûl náhle mrazivû, jako by pfiicházel z alpsk˘ch údolí, odkud se dováÏel led na v˘robu zmrzliny, o níÏ byla pfied chvílí fieã. Sládkova Ïena zrudla. „No, já jen…“ „Ech, vyprávûl vám uÏ doktor Fronwieser, Ïe Leopoldova akademie zafiadila jeho nejnovûj‰í traktát do sv˘ch osnov?“ odvádûl doktor Geiger hovor k bezpeãnûj‰ímu tématu. „A to vy‰el teprve minul˘ mûsíc ve sborníku Miscellanea Curiosa. Tak nám pfiece povûzte, doktore Fronwiesere, o co pfiesnû jde?“ „Víte, to se nedá jen tak snadno vysvûtlit. V podstatû dále rozvíjím svou teorii o v˘znamu ãistoty pfii léãení. Moje v˘zkumy ukazují zcela jednoznaãnû…“ Simon se pustil do mnohomluvného v˘kladu a Magdalena vyuÏila pfiíleÏitost, aby se trochu uklidnila. Jak jen tu sládkovskou zmiji nenávidûla! To bylo typické. Ti, ktefií sami nepocházeli z urozeného rodu, se chovali nejpov˘‰enûji. Naparovali se pfied ostatními mû‰Èansk˘mi zbohatlíky a v‰em dávali najevo svou nadfiazenost. UÏ tomu bylo sedm let, co se Fronwieserovi rozhodli dát navûky sbohem malému mûstu Schongau a odstûhovat se do Mnichova. Po celém Bavorsku proslul˘ lékafi Malachias Geiger nabídl Simonovi místo svého asistenta. A také se postaral o to, aby Fronwieserovi získali mnichovské mû‰Èanské právo. Pfiesto jim nûktefií starousedlíci více ãi ménû okatû stále dávali najevo, Ïe je pokládají za pfiivandrovalce. Simon to zfiejmû pfiíli‰ nevnímal a na rozdíl od Magdaleny si uÏíval mûstského Ïivota. ManÏelce se v‰ak st˘skalo po Schongau. 20
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 21
Její rodi‰tû bylo vzdálené více neÏ padesát mil a vedle sídelního Mnichova vypadalo jako smradlavá venkovská díra. Ale b˘val to její domov, kter˘ dokonale znala a kde vyrostla. A kde dodnes Ïili její otec a bratr. Se Simonem a Magdalenou se do Mnichova odebrala vût‰ina rodiny, nejen synové Petr a Paul a mladá dcera Sophia, ale i Magdalenina mlad‰í sestra Barbara, která se v hlavním mûstû Bavorska provdala za mûstského muzikanta. V Schongau zÛstal jen otec Jakob Kuisl a bratr Georg. Jakob byl schongausk˘m popravãím a Georg jeho pacholkem. A já jsem dcera bezectného kata, pomyslela si Magdalena. V podstatû se rovnalo zázraku, Ïe to dotáhla tak daleko. Zasmu‰ile sledovala svého manÏela, jenÏ právû vychvaloval v˘hody ãerstvé vody pfii léãení ran. I doktor Geiger obãas prohodil zasvûcenou poznámku. Oba uãenci se ocitli ve svém Ïivlu. O katovském pÛvodu Fronwieserovy rodiny vûdûlo v Mnichovû jen pár zasvûcencÛ a Simon úzkostlivû dbal, aby to tak i zÛstalo. Jako katova dcera by Magdalena vlastnû ani nemohla b˘t pov˘‰ena do mû‰Èanského stavu, ale v téhle vûci zasáhl doktor Geiger a vyuÏil své vlivné kontakty. Nakonec se tedy mohli nastûhovat do v˘stavného domku v lep‰í ãtvrti Graggenau, nedaleko Geigerovy ordinace, kde pracoval i Simon. Jako lékafi slu‰nû vydûlával a Petr bude díky tomu moci jiÏ brzy zaãít v Ingolstadtu studovat medicínu. V‰echny tfii dûti prospívaly a celá rodina si Ïila lépe, neÏ se kdysi mohlo Magdalenû snít. A pfiesto nebyla ‰Èastná. Snad se jiÏ brzy v‰ichni zase shledáme, pomyslela si. I kdyÏ jen nakrátko. Ano, pojedou do Schongau, celá rodina! Srdce jí sevfiel stesk po rodném mûstû. O dÛvodech nastávající cesty ov‰em tûmhle nafoukancÛm vyprávût nebude. „Já si myslím, Ïe nejãistûj‰í tekutina je pivo,“ zabruãel sládek Schobinger, kter˘ naslouchal Simonovû pfiedná‰ce stejnû znudûnû jako ostatní hosté. „KdyÏ se napiju mnichovské vody, tak neslezu z noãníku. Co na tom mÛÏe b˘t zdravého?“ „Inu, nejde jen o vodu, ve skuteãnosti i pálenka…“ 21
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 22
„Vida, na‰e dobrá Agáta uÏ nese dal‰ích chod,“ pfieru‰il Geiger svého kolegu a mával na kuchafiku, která s velkou mísou mífiila do jídelny. „Nemáme sice ledové bonbony, ale zato Ïloutkové cukroví slazené medem. MoÏná by nám pan správce pokladny mohl povûdût, jak to vypadá s budováním nov˘ch hradeb a obrann˘ch postavení. VÏdyÈ by se mohlo stát, Ïe se Turci jednou objeví i pfied Mnichovem!“ „BÛh nás ochraÀuj! Ti pohani by nám jistû nafiídili, abychom popíjeli tu jejich dûsivû hofikou kávu.“ Purkmistr si olízl rty. „Radûji si dám je‰tû trochu té vynikající domácí medoviny. A taky trochu Ïloutkov˘ch zákuskÛ.“ Magdalena ucítila nasládlou vÛni krému a obrátil se jí Ïaludek. Radûji ani nemyslela na to, kolik chodÛ je‰tû bude následovat.
❦ Mnoho mil odsud sedûl Magdalenin bratr Georg v schongauské katovnû u daleko prost‰í veãefie. Nakrájel si zbytky ‰peku a k nûmu pfiikusoval tvrd˘ Ïitn˘ chléb z minulého t˘dne, skrojek plesnivého s˘ra a fiedkev, na níÏ je‰tû ulpívaly kousky hlíny ze záhonu. Na o‰oupaném stole stál i dÏbán piva s hustou pûnou. A dva talífie. „Chce‰ se napít?“ zeptal se Georg a nervóznû k˘vnul smûrem k polici s nûkolika hlinûn˘mi poháry. Pfiíli‰ pozdû si uvûdomil, Ïe si ani nepamatuje, kdy je naposledy myl. Urãitû do nich od té doby napadaly mrtvé mouchy. Katovna byla na‰tûstí osvûtlena jen louãí, takÏe stejnû nebylo skoro nic vidût. Sáhl po jednom z pohárÛ a chvatnû z nûj setfiel nejhor‰í ‰pínu. „Dûkuju, ale nemám ÏízeÀ. Napila jsem se uÏ venku u ka‰ny.“ Mladá statná dívka sedící u stolu naproti nûmu se usmála a Georg znervóznûl je‰tû víc. S Crescentií Laubingerovou se potkal teprve potfietí a poprvé s ní mûl schÛzku u sebe doma. Crescentia, nejmlad‰í dcera lazebníka z Peitingu, byla hezké 22
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 23
dûvãe s bujn˘m poprsím, ãerven˘mi tváfiemi a ‰irok˘m úsmûvem, z nûjÏ se Georgovi podlamovala kolena. Seznámili se pfied nûkolika mûsíci na posvícení, zaãali si povídat, zatancovali si a Georg si v‰iml, Ïe se to jejímu otci pfiíli‰ nelíbí. Star˘ lazebník Laubinger byl sice také bezectnou osobou, ale Georg jakoÏto pouh˘ katovsk˘ pacholek stál na spoleãenském Ïebfiíãku je‰tû daleko pod ním. KaÏdopádnû do doby, neÏ by sloÏil mistrovskou zkou‰ku. A tomu otec zatím tvrdo‰íjnû bránil. Dlouho uÏ to nevydrÏím, pomyslel si Georg a cítil, jak se v nûm vzmáhá hnûv. „Co je s tebou?“ zajímala se Crescentia. „Zaãal ses nûjak mraãit.“ „Ále, to nic.“ Nalil si do poháru tmavé pivo a mohutn˘mi dou‰ky se napil. Mûl za sebou dlouh˘ a tûÏk˘ den. JiÏ brzy ráno musel vyãistit schongauskou muãírnu od zaschlé krve a zamést popel. Pak na káfie odvezl k rasovi mrtvé dobytãe a lopatou vybral jámu pod latrínou za radnicí. Odpoledne pfii‰el na fiadu zeleninov˘ záhon za katovnou. Georg sklízel, plel a okopával. Potom musel podojit krávu a nakrmit slepice. Práce nebrala konce a nemûl nikoho, kdo by mu pomáhal. Otec se o domácnost nestaral. Crescentia si vzala patku chleba, odlamovala si malé kousky a rozhlíÏela se po neuklizené svûtnici. Pohledem se zastavila na velkém meãi visícím v koutû vedle oltáfiíku a krucifixu. „To je…,“ zaãala nejistû. „Jasnû, popravãí meã,“ vyhrkl Georg úseãnû. „Brr! Vypadá pfií‰ernû!“ Crescentia se otfiásla. „Loni jsem vidûla, jak tvÛj otec srazil hlavu ovãákovi Hartlovi. To teda bylo divadlo. Potfieboval tfii rány. Moc hezk˘ pohled to zrovna nebyl.“ „Mnû to povídej,“ povzdychl si Georg. „Stál jsem hned vedle. OkamÏitû po popravû jsem si musel doma vyprat ko‰ili. Byla celá od krve.“ „Lidi fiíkají, Ïe tvÛj otec stárne.“ Georg jen mlãky pfiik˘vl. Pfied sedmi lety se vrátil z Bam23
KATOVA DCERA_8.qxd
8.7.2021
12:00
Stránka 24
bergu domÛ a zÛstal v Schongau jako otcÛv pacholek. Poãítal s tím, Ïe se brzy stane nov˘m schongausk˘m katem. VÏdyÈ Jakobu Kuislovi bylo uÏ tenkrát skoro ‰edesát. Georg doufal, Ïe otec odejde na vejminek a dá ‰anci synovi. To se ale spletl. Otec byl pofiád stejnû paliãat˘ a navíc siln˘ jako b˘k. Postupnû v‰ak ztrácel potfiebn˘ fortel, coÏ zaãínalo b˘t pfii popravách znát. Zejména kdyÏ se opil… Jakob Kuisl zaãal pfied nûjakou dobou zase pít. K alkoholu mûl sklon odjakÏiva. Zatím svou vá‰eÀ bohudík dokázal udrÏet v urãit˘ch mezích, ale i tak trávil více veãerÛ v schongausk˘ch krãmách neÏ doma. I teì pravdûpodobnû sedûl v herberku U Zvonu. A já abych doma poklízel, pomyslel si Georg. Jako bych byl dûveãka! Ale aspoÀ mohl poãítat s tím, Ïe otec zÛstane pár dal‰ích hodin venku. A on, Georg, se bude moci postarat o Crescentii. Tfieba se dneska uÏ doãká… „To je ale macek! Mohl bys mi ukázat, jak se drÏí?“ „PromiÀ, neposlouchal jsem, co jsi fiíkala?“ vytrhl se Georg ze sv˘ch my‰lenek. „Ten meã. Vezmi si ho. Chtûla bych vidût, jak s ním vypadá‰.“ „Aha, jistû,“ pokrãil Georg rameny. „Proã ne?“ Vstal a pfie‰el do rohu svûtnice. Siln˘mi prackami, stejnû ochlupen˘mi jako ty otcovy, sundal meã z úchytu. Pfied nûkolika dny ho nabrousil tak, Ïe byl ostr˘ jako bfiitva. „Hu! Skoro mi nahání‰ strach,“ zachichotala se vesele Crescentia. Georg vycenil zuby jako divoké zvífie. RukojeÈ z vydûlané Ïraloãí kÛÏe mu sedûla dokonale v ruce. Postoupil o krok dopfiedu a vrhl na stûnu mohutn˘ stín. „Musí‰ se trefit pfiesnû mezi dva obratle,“ vysvûtloval odbornû. „Není to tak jednoduché. Nacviãoval jsem to na mrtv˘ch kozách a zavû‰en˘ch velk˘ch fiepách. AÏ jednou sloÏím mistrovskou zkou‰ku, tak se rychle rozkfiikne, jak jsem ‰ikovn˘.“ 24