0042198

David Urban

Výjezdovka

Vyjezdovka_001 a 003.indd 3

14.01.21 16:23

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 5

PŘedmluva

Stálá VÝJEZDOVá SKUpINA je oficiální označení kriminalistů, kteří jsou operačním důstojníkem vysíláni na místa činu v počátcích vyšetřování. Jakmile tyto kriminalisty zahlédnete v prostoru ohraničeném policejní páskou, můžete si být jistí, že zde došlo k závažnějšímu trestnému činu.

Všechna čtyři pražská obvodní ředitelství a nadřazené krajské ředitelství mají denně ve službě několik výjezdových skupin, složených z detektiva operativce, vyšetřovatele a kriminalistického technika. Ke spolupráci si s ohledem na vyšetřovaný případ zvou další specialisty – od soudního lékaře přes daktyloskopy, balistiky, psovody až třeba po pyrotechniky, zásahovou jednotku či Urnu. trojici kriminalistů z výjezdové skupiny na místě činu poznáte podle rukávů označených nápisem policie ČR nebo podle bílých ochranných obleků, které vídáte zejména v záběrech televizních zpráv a kriminálních seriálů.

Sebemenší zajištěná stopa nebo střípek informace získaný od náhodného svědka může pomoci rozlousknout i ten nejsložitější případ. perfektně odvedená nebo naopak pokažená prvotní práce na místě činu častokrát rozhoduje o osudu celého případu, o vypátrání pachatele a zajištění všech důkazů k jeho spravedlivému soudnímu potrestání. povídky v této sbírce se věnují práci mužů a žen kriminální policie, kteří se prvotními úkony na místě činu zabývají. Na 5

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 6

následujících stranách se seznámíte s pravdivými informacemi o tom, jak vypadá skutečná práce policistů v terénu – bez příkras a filmového dramatizování. Všechny příběhy vycházejí ze skutečných případů, ke kterým jsem se v průběhu své policejní služby nachomýtl. toto jsou příhody party kriminalistů známé jako „výjezdovka“.

David Urban

6

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 7

LoupeŽ po americku

V DEVAtENáCt hODIN ZAJEl na výstupní stanoviště autobusového nádraží Florenc dálkový autobus ve žlutých barvách. Řidič prohodil pár slov s kolegou a příjemnou mladou stevardkou a rozloučil se s nimi. Spěchal domů na plánovanou sobotní oslavu narozenin a byl rád, že je z Budapešti zase v praze. Neměl Maďary příliš v lásce, jejich řeč mu přišla divná, na jeho vkus byli hluční a také moc temperamentní. proto s oblibou bral krátké směny, kdy se v jejich divném státě moc nezdržoval. Nejraději jezdil na otočku. pálivé klobásy byly jedinou věcí, kterou měl na Maďarsku rád, a proto se na trasu dobrovolně hlásil.

Dnes mu však potěšení z uzenin kazil nepříjemný zápach, který útočil na jeho čichové buňky celou cestu do prahy. V duchu na původce smradu nadával a na seznam neoblíbených cizinců si přidal i Američany. S žádným se nikdy dříve nesetkal, ale dnešní zkušenost mu stačila. Nerad soudil celý národ podle jediného člověka, ale nemohl si pomoci. V mysli si je zaškatulkoval jako nafoukané, sebestředné a drzé socky.

Když procházel k východu z autobusového nádraží, letmo pohlédl na mladého muže, který arogantně pozoroval ostatní cestující. Kdyby ho stevardka a kolega nepřemluvili, vyhodil by ho z autobusu hned na první zastávce nebo by ho ani nevzal dovnitř. Kašlal by na to, že měl zakoupenou jízdenku, prostě by ho vykopl. Na muže si stěžovala nejdřív jedna starší 7

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 8

cestující a postupně se přidávali další. On je chápal, taky ten strašný puch, který se ze zástupce americké zlaté mládeže linul, nemohl ani vystát.

Zhnuseně odvrátil zrak od mladíka a vešel do podchodu metra. Měl sto chutí si přivonět k čabajkám, které si nesl, ale odolal. Spraví si chuť a čich až doma. Bůhví, jaké páchnoucí bezdomovce ještě potká cestou metrem. lidé se z autobusu líně trousili, brali si svých pár zavazadel a pozvolna se rozutíkali pryč. Nikdo z nich neměl potřebu se na zastávce zdržovat déle, než bylo nutné. po namáhavé a dlouhé cestě se těšili na pohodlí domova nebo lákadla hlavního města.

Michael Cronin vystoupil z autobusu celý rozlámaný mezi posledními. Měl pocit, jako kdyby cestoval celý den a ne jenom osm hodin. Ještě štěstí, že autobus nebyl plný a on se mohl natáhnout na dvousedačce. původně na sedadle u okna seděla nějaká stará Češka, ale jakmile si k ní přisedl, začala se ošívat. Koutkem oka si všiml, jak se na něj zhnuseně podívala, nakrčila nos a odtáhla se.

Nevydržela v jeho společnosti dlouho. Jakmile vyjel autobus ze stanice, využila toho, že je skoro prázdný, a se svolením posádky si přesedla daleko od něj.

Aby se bába nezbláznila, pomyslel si, když ji zahlédl vedle otevřeného zavazadlového prostoru. Zamračeně ho pozorovala a nesouhlasně kroutila hlavou. Usmál se na ni a mávl rukou, ale jen protočila oči a odvrátila zrak.

Několik dní se nemyl a nepřevlékal si oblečení, ale rozhodně neměl pocit, že by zapáchal. před nástupem do autobusu se nastříkal deodorantem, který si přivezl z domova. ten podle reklam eliminoval jakýkoliv zápach a propůjčoval uživateli svěží vůni jarních květin. Nechápal, o co těm lidem v autobuse šlo a proč si na něj stěžovali řidičům. Normální banda komunistických debilů, kteří nechápou, o čem je svobodný ame8

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 9

rický způsob života. Nejspíš mu záviděli a znechucené pohledy, které jeho směrem vrhali, byly formou jejich ubohého vzdoru. O jeho bezstarostném životě si mohla většina z nich nechat jen zdát.

Z rodného New Yorku vyrazil na začátku prázdnin do Evropy. Za peníze našetřené z kapesného zvládl během léta procestovat většinu hlavních měst. Byl volný jako orel bělohlavý, který je ve znaku jeho národa, užíval si a patřil mu celý svět. ti trapní malicherní cestující z autobusu mohli být rádi, že s nimi chvíli sdílel společný prostor. Konečně si díky němu mohli přičichnout, jak chutná a voní svoboda. Jejich problém, že ji neznali, páchla jim a ohrnovali nad ní nos, zasmál se své myšlence.

V úložném prostoru autobusu zůstal už jen jeho batoh. po dvouměsíčním putování byl potrhaný a špinavý – věrně odrážel podobu svého majitele. Michael to nevnímal. hodil si ho na záda a vyrazil vstříc velkoměstu, které se na závěr svého putování starým kontinentem rozhodl poctít svojí návštěvou.

Když autobus zajížděl na konečnou, všiml si potěšeně, že projížděli kolem restaurace McDonald’s. Byl rád, že před další cestou pobude aspoň chvilku na pravé americké půdě, kde do sebe hodí pořádný kus hovězího masa v nadýchané housce.

Za poslední dolary si koupil tác plný hamburgerů a s chutí se do nich pustil. Už rozbalení prvního ho varovalo, že bude zklamaný, a jeho předtucha se vyplnila. tohle byla hodně slabá napodobenina. Kdepak, Amerika je Amerika, na tu prostě nikde v Evropě nemají. Kdyby neměl hlad, rovnou by zbytek jídla vyhodil do koše. takhle si v duchu aspoň zanadával a potvrdil si, že ve východní Evropě to stojí za starou bačkoru.

Strávil ve fastfoodu necelou hodinku, kdy s úsměvem opětoval zamračené pohledy okolních strávníků. Další závistivci.

Kdyby si nepotřeboval dobít mobil, dávno by vypadl do parku 9

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 10

a užíval si západu slunce. Jenže nutně musel zavolat tátovi do Států. potřeboval poslat další peníze, protože nehodlal v praze tvrdnout dlouho. Docela mu stačilo vidět tuhle vesnici z autobusu.

S tátou mluvil naposledy předevčírem a nebyla to moc přátelská konverzace. Jeho hluboký hlas zněl v telefonu hodně naštvaně, dokonce mu nadával do rozmazlených spratků a vyčítal mu, že nehorázně utrácí. Michael pochopil, že situace je vážná, raději mlčel a se vším souhlasil. takhle naštvaného tátu ještě nezažil. Dokonce mu vyhrožoval, že mu další peníze nepošle. Ještěže u telefonátu byla i máma, která se za syna postavila a jako vždy otce přemluvila. Stejně si neodpustil mít poslední slovo. prý to jsou poslední dolary, které mu posílá, a víc už od něj nedostane, i kdyby se stavěl na hlavu.

Ať si to udělá, jak chce, ale musí mu to vystačit na cestu domů.

Michael musel uznat, že částku, kterou mu táta vložil na účet, propočetl hezky. Vyšlo by to na dolar přesně na nejkratší cestu z Maďarska do USA. Jenže co by to bylo za prázdniny, kdyby si neužíval svobody a utrhával si od pusy. proč by to dělal? Jemu patří svět, takže nehodlal šetřit jako nějaký starý senil. Nevěřil, že ho táta nechá na holičkách, až mu za chvíli zavolá. Máma ho přemluví, on vyměkne a pošle mu další kapesné. Určitě si moc dobře uvědomuje, že se musí do týdne vrátit domů, aby stihl začátek školy.

Dojedl, odpojil nabíječku a zeptal se servírky na nějaké levné ubytování. Byla úplně blbá a nic mu neporadila. I ta její angličtina s hrozným přízvukem byla k smíchu. Zkusil oslovit pár hostů, ale bylo to jako bavit se s dementy, jen čuměli a nikdo z nich mu nerozuměl. Když konečně na někoho anglicky mluvícího narazil, nebyl z prahy a o žádné ubytovně nevěděl.

Strašná země, klel v duchu, měl se jí zdaleka vyhnout. prý perla v srdci Evropy, možná díra Evropy. Díra jako do prdele, 10

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 11

zasmál se svému přirovnání. lidi tady jsou snad ještě debilnější než Maďaři, a to je co říct. pomalu se začínalo stmívat a ruch v pražských ulicích utichal. Doprava v okolních ulicích postupně řídla, příjezd autobusů na nádraží Florenc skoro ustal, občas z brány vyjel některý autobus na Ukrajinu. Dokonce i fastfood se s každou minutou vylidňoval. Na to, že je sobota, je tady mrtvo, zhodnotil Michael situaci. posadil se na oprýskanou lavičku před budovou muzea vedle restaurace a sebevědomě vytočil tátovo číslo. V New Yorku byly dvě hodiny odpoledne, takže rodiče budou nejspíš grilovat na zahradě. Aspoň táta nebude mít řeči, že ho vyrušil při něčem důležitém. po třetím zazvonění Michaelův otec Carl Cronin telefon zvedl. „Ahoj, tati, tak jsem dojel do prahy,“ ohlásil se Michael. „to je dobře, doufám, že sis koupil letenku. Kdy tě máme čekat na letišti?“ „No, s tím je trochu problém…“ nechal větu odeznít do ztracena. „Už zase nemáš peníze?“ zeptal se s narůstajícím vztekem Carl. „poslal jsem ti dost, aby ti to stačilo na cestu na letiště i letenku. Neříkej, že jsi všechno utratil.“ „Měl jsem menší výdaje a na letenku mi nezbylo. prosím, pošli mi peníze jen na ni. Slibuji, že si ji hned koupím a poletím rovnou domů, už žádné okliky a utrácení,“ zaprosil devatenáctiletý mladík. „Ne, kašlu na tebe. Už jsem ti poslal dost. Stačilo. Udělej to, jak chceš, ale ať jsi do začátku školy doma. Nevolej, dokud nevystoupíš z letadla. Nazdar!“ ukončil naštvaně hovor a Michael jen nevěřícně zíral na hluchý telefon. tohle táta přehnal, bude mu klást nějaká ultimáta. to tedy ne! Vytočil mámino telefonní číslo a těšil se, jak si na tátovo 11

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 12

chování postěžuje. Máma ho ve štychu nenechá a tátu pěkně srovná do latě. Nedovolí, aby jejich jediné dítě zanechal bez prostředků v nepřátelském koutě východní Evropy. „Máma ti nepomůže, Michaele, pohnojil sis to sám, tak si to vyžer. hraješ si na velkého cestovatele, který sám prošel Evropou, tak se doprav domů,“ ozval se v matčině telefonu Carl Cronin a vzápětí ho položil. tak to je v pytli, táta se fakt naštval, došlo Michaelovi. Zkusím mu zavolat zase zítra, nechá mě vycukat a pak mi peníze stejně pošle. Nebo počkat! Vykašle se na nějaké doprošování a překvapí ho, až bez jeho pomoci stane na prahu jejich newyorského domu, zaradoval se v duchu, když si vzpomněl na řešení, které v podobné situaci použil jeho kamarád Alex. Jo, však jim ukáže, že se o sebe dokáže postarat.

Vítězoslavně se usmál a pohlédl na nebe. Vypadalo to na příjemnou noc, pár hvězd už vyšlo a bylo docela teplo. Najde si místo na přespání někde v parku, beztak to nebude poprvé, kdy při svém putování přespí pod širákem. Vlastně by se dalo říct, že si už skoro nevzpomínal na noc, kterou strávil v měkké posteli. ten první týden prázdnin v luxusním hotelu ho přišel dost draho a ovlivnil zbytek jeho cesty. prošel kolem autobusového nádraží, minul policejní stanici a zaujal ho osvětlený kostel na Karlínském náměstí. Obešel budovu a pod košatým dubem našel pěknou lavičku. posadil se a chvíli koukal na nebe plné hvězd, kterému dominoval nažloutlý měsíc. Všude bylo ticho a klid, ulice se vylidnily a v parku kolem božího svatostánku nezahlédl pejskaře ani bezdomovce. Ideální místo na přespání. Sice mu do očí svítila lampa, ale aspoň ho na světle nikdo nepřepadne.

Opřel se o batoh, zavřel oči a promýšlel, jak nejsnadněji získá peníze na další cestu. * 12

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 13

Dvoučlenná hlídka Místního oddělení v Karlíně stála na Rohanském nábřeží a kontrolovala projíždějící vozidla. Buzerovat a trestat, jak říkal jejich vedoucí směny, a tak se tím řídili.

Stát na frekventované spojnici mezi centrem města a libní bylo nejlepší řešení, protože během hodiny tu projela stovka vozidel a málokteré splňovalo všechny podmínky provozu na komunikacích. pokud bylo v pořádku vozidlo, našlo se něco u řidiče. Vyhlédnout si ten správný cíl, na to již měli po pár letech služby vytrénovaný čich. Málokdy po jejich zákroku někdo odjel bez pokuty. Když se hodně zadařilo, zastavili opilého nebo zfetovaného řidiče, což bylo ještě lepší. pokud ráno odevzdali štos pokutových bloků a zadokumentovaný přestupek, byl jim odměnou spokojený úsměv zástupce vedoucího pro hlídkovou činnost a zejména tučná odměna, která jim přistála na kontě každé čtvrtletí. „Víte, že byste neměla za jízdy telefonovat?“ zeptal se jako malého dítěte strážmistr petr Malina sympatické blondýnky za volantem luxusního vozidla. „Já vím, ale bylo to strašně důležité, musela jsem to vzít,“ s úsměvem na rtech zamrkala na přísně se tvářícího policistu. ten jen nevěřícně zavrtěl hlavou a začal s ženou hrát její hru.

Druhý člen hlídky, podpraporčík Jaroslav Sršeň, mezitím prověřoval řidičku v policejní evidenci. Systém na něj vychrlil několikastránkový seznam dopravních přestupků, z kterého pochopil, že žena má při řízení vozidla problémy skoro každý den. Samé telefonování za jízdy, nepozornost, nepoužívání pásů a podobné drobnosti. podivil se, že v tom množství nefigurovala žádná dopravní nehoda, o kterou si svým jednáním přímo koledovala. Všechno spáchala ve večerních hodinách, ale tomu se nedivil, když se v seznamu deliktů dostal až k prošetřované trestné činnosti. Mladá kráska byla spojována s trestným činem kuplířství, kdy u několika případů figurovala jako společnice a prostitutka.

13

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 14

Vystoupil z vozidla a předal Malinovi ženiny doklady. Než si ho stačil vzít stranou a poreferovat mu o zjištěných informacích, ozvala se z otevřeného okýnka služebního vozidla vysílačka. „Sokol 25, Sokol 25, tady hnízdo, přepínám.“ Jarda se v duchu zaradoval, když zaslechl jejich volací znak.

Modlil se, aby to byla konečně pořádná akce. Nebavilo ho celou noc stavět vozidla a buzerovat lidi, na to sloužil u policie už moc dlouho. pro mladého petra Malinu, který u sboru pracoval teprve rok, to byla největší zábava. Opájel se policejní mocí a při dopravních kontrolách si ji užíval. Byl pánem situace a mohl s lidmi jednat podle své nálady. S hezkými ženami flirtoval a se smíchem je káral, zatímco nesympatičtí řidiči si užili pravé policejní buzerace. Blázen, který ještě nic nepochopil, pomyslel si Sršeň, ono ho to při prvním pořádném průšvihu a setkání s inspekcí přejde. „hnízdo, hnízdo, tady Sokol 25, poslouchám,“ ozval se operačnímu středisku. „Sokol 25, zajeďte okamžitě na Karlínské náměstí. Měla by tam stát sanitka a záchranáři ošetřují nějakého oloupeného Američana. Měl ho před deseti minutami někdo přepadnout, pobodat a okrást. pachatel může být někde v okolí, takže dávejte pozor. posílám tam ještě další tři hlídky. přepínám.“ „Rozumím, vyrážíme,“ potvrdil Sršeň a zavolal na kolegu, aby si okamžitě nastoupil. „Co se děje? Měl jsem ji pěkně rozdělanou,“ naštvaně se ohradil mladší policista, když dosedl na sedadlo spolujezdce.

Auto se s pištěním kol a se spuštěnými majáky a houkačkou odlepilo od chodníku a zamířilo na místo činu, vzdálené jen pár ulic. Blondýnka zklamaně zavrtěla hlavou, dopnula si vrchní knoflíčky na blůzce a nasedla zpět do svého Mercedesu. Mladý policista se jí líbil, byl zábavný a ona měla volno, 14

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 15

což byla zajímavá rovnice s jediným možným řešením. Byla rozhodnutá, že mu dá. Nebylo by špatné mít kamaráda na policejním oddělení, jehož rajonem často projížděla a kde občas v některém z penzionů pracovala. Škoda že to nedotáhli do konce a on tak narychlo ujel, povzdechla si. Zařadila rychlost a vyrazila do noční prahy. holt se nechá přefiknout někým za peníze. „loupež, nějaký drban u kostela pobodal Američana a okradl ho,“ odsekl netrpělivě Jarda a zamračil se na kolegu. „ta ženská byla děvka, víš o tom? Jestli jsi ji místo pokuty chtěl ojet, tak bys nejspíš něco chytl.“ „Nebuď blázen, mám s sebou gumy,“ protočil oči nevěřícně Malina.

Sršeň si další zbytečný proslov odpustil, s napjatým pohledem přejížděl temné stíny a s kvílením brzd zaparkoval za sanitkou stojící před karlínským kostelem. Oba policisté v očekávání akce vyskočili z auta ven. Byli na místě činu první, takže byla šance, že se dostanou k podstatné informaci o pachateli nejdříve a třeba se jim ho podaří v okolních ulicích vypátrat a chytit. Za loupežníka by je čekala pěkná odměna, napadlo okamžitě strážmistra.

Malina si odjistil pouzdro s pistolí a obezřetně sledoval okolí, zatímco jeho starší kolega se vydal k otevřené sanitce. „Ahoj. Co pro nás máte?“ pozdravil se s lékařem a dvěma záchranáři.

Doktor právě ošetřoval krvavé zranění na krku asi dvacetiletého muže, kterého policista okamžitě podle oblečení, zjevu a zápachu zařadil mezi bezdomovce. „Zraněný má dvě bodné rány v oblasti krku, kolem krkavice. Jednu delší řeznou ránu pod bradou. Naštěstí nic nezasáhlo tepnu. Krvácí to hodně, ale zavolali nás včas, takže je šance, že ho zachráníme,“ sdělil policistovi základní informace lékař a dál ošetřoval zraněného mladíka.

15

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 16

„Můžeme s ním mluvit?“ „pokud to stihnete, ztratil dost krve a nejspíš brzy omdlí.

Možná nebude schopen mluvit. Jakmile to dovážu, odvezeme ho na Bulovku na ORl, takže se ptejte rychle. Nemůžeme se zdržovat.“ „Můžete nám říct, jak se vám to stalo a kdo vám to udělal?“ zeptal se blednoucího mladíka nesmělou angličtinou Sršeň.

Američan mu chraplavým tichým hlasem s velkou námahou odpověděl, že večer dorazil do prahy a neměl kde přenocovat. Venku bylo příjemné teplo, tak si lehl na lavičce vedle kostela. Byl unavený a okamžitě usnul. před chvílí ho probudil neznámý muž tím, že mu šacoval batoh, který měl pod hlavou. On své věci začal bránit, ale pachatel vytáhl nějaký nůž a několikrát ho bodl a řízl do krku. Začal křičet o pomoc, ale nikdo ho asi neslyšel a nepřišel. Útočník se naštěstí lekl a utekl pryč. „A co se dělo dál?“ „Šel jsem před kostel, kde stáli nějací lidé a ti mi zavolali záchranku. Držel jsem si krk a oni se mnou počkali na sanitku,“ odpověděl pobodaný muž, který se ztěžka držel při vědomí. „Jak ten muž vypadal? Jak mluvil?“ „Asi dva metry vysoký, silnější postavy, v černé mikině s kapucí. Obličej jsem neviděl. Nepromluvil.“ „Ukradl vám něco?“ zeptal se ještě Sršeň, ale mladík v tu chvíli ztratil vědomí. hovor byl u konce. „Jeďte, rychle!“ zavelel lékař záchranářům, vystrčil policistu ze sanitky a zabouchl zvenku dveře. Sanitka se rozjela s blikajícími majáky a puštěnou sirénou do nemocnice. lékař se otočil k policistovi a podal mu cestovní pas pobodaného. „tady máte doklady, dovezte je do nemocnice, stejně tam pojedete. Já musím jet k dalšímu případu.“ 16

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 17

lékař nastoupil do vozidla a vyrazil opačným směrem než sanitka. pobodaného muže v rámci možností ošetřil a stabilizoval a o zbytek se už postarají v nemocnici. Víc na místě udělat nemohl. podpraporčík Sršeň zasedl k vysílačce a všechny zjištěné skutečnosti přetlumočil operačnímu důstojníkovi. Za chvíli se éterem rozezněly informace o loupeži a popis pachatele. hlídky nacházející se poblíž potvrdily příjem a vydaly se pátrat po okolí. „Jdi najít tu lavičku a pohlídej ji, než dorazí výjezdovka, já si zatím promluvím s oznamovatelem,“ rozdělil úkoly Sršeň a vydal se k muži, který zůstal stát na chodníku u kostela. podle slov lékaře měl právě on zavolat zraněnému Američanovi pomoc. Strážmistr Malina s rukou na zbrani odešel zklamaně podél kostela hledat místo, kde došlo k loupežnému přepadení. Myslel, že bude pátrat po pachateli, ale místo toho hledá blbou lavičku. „Dobrý večer, pane hajný,“ pozdravil oznamovatele policista, který si jeho jméno přečetl z předloženého občanského průkazu. „Můžete mi říct, jak se to tady seběhlo?“ Muž znovu netrpělivě převyprávěl, co všechno věděl. Už ho to přestávalo bavit, vykládal to do telefonu policistům, doktorovi a teď zase. Začínal litovat, že si krvácejícího muže všímal a nezachoval se jako ty tři opice, co nic nevidí, neslyší a mlčí. policista musel konstatovat, že toho opravdu moc nevěděl. Muž šel z hospody po ulici, když zpoza kostela vyběhl zakrvácený mladík, který anglicky něco říkal. On mu nerozuměl, ale viděl všude krev, tak zavolal záchranku. „Bohužel vám opravdu nemám co říct, pachatele jsem neviděl a přepadení taky ne,“ vysvětlil závěrem. „Kdyby to nevadilo, je pozdě a já musím zítra brzy ráno odjet z prahy, tak bych potřeboval odejít.“ Uniformovaný policista nakonec neochotně souhlasil.

17

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 18

Kriminalisté z výjezdové skupiny většinou chtějí s oznamovatelem hovořit, ale jelikož tenhle nic neví, tak snad nebude problém, když ho propustí. Opsal si z občanky totožnost a zjistil telefonní číslo. Když muži doklad vracel, pořádně si ho prohlédl, aby zapsal do záznamu přesný popis. Vysoký asi 170 centimetrů, hubený, v džínách, kšiltovce a modré mikině s kapucí. Na rukávech mikiny zaznamenal tmavé skvrny, na které se zeptal. „to je od krve toho Američana. Jak jsem mu pomáhal, tak mě umazal,“ odpověděl přesvědčivě, převzal si doklad a zrychleným krokem vyrazil k Florenci.

Sršeň se vydal za kolegou a společně zůstali stát u poslední lavičky v zadní části kostela. Na zemi ležel otevřený batoh a pár vyhozených kusů oblečení. pod dřevěnými laťkami lavičky se na dlažebních kostkách chodníku leskly loužičky usychající krve. pod vedle stojícím odpadkovým košem se odráželo světlo lampy na rozbité zakrvácené pivní lahvi. * „Ahoj, Roberte, stihl jsi už dopsat papíry k tomu znásilnění?“ zeptal se telefonem vyšetřovatele vedoucí výjezdové skupiny poručík Eduard Braun. „Jo, mám to hotové. Co se děje? Neříkej, že máme další výjezd?“ „Bohužel jo. loupež v Karlíně,“ odpověděl kriminalista a shrnul všechny informace, které se zatím dočetl v počítači a zjistil od operačního důstojníka. „V pohodě, můžeme vyrazit. Mám u sebe Marka, tak si skočí do kanceláře pro věci a sejdeme se za pět minut před barákem.“ Eda se podíval na hodiny a povzdechl si. půl jedenácté. to zas bude noc, nejméně tři čtyři hodiny mají o zábavu vystaráno. Oblékl se, na krk pověsil odznak kriminální policie, vzal 18

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 19

si blok a seběhl dolů k transportéru výjezdové skupiny. Robert Bříza už seděl vzadu a čekal. „tak kam jedeme?“ zeptal se od volantu technik Marek tvrdý. „Karlínské náměstí vedle kostela,“ odpověděl Eda a pustil maják.

Vozidlo se odpíchlo od chodníku a tichým Žižkovem vyrazilo Koněvovou ulicí dolů kolem autobusového nádraží Florenc ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje. transportér se hnal prázdnými ulicemi a během deseti minut parkoval vedle nádherné románské stavby, osvětlené ze všech stran silnými reflektory. Členové výjezdové skupiny vystoupili a vydali se k ohraničenému místu činu. podél kostela vedla dlážděná cesta s lavičkami, která byla v pravidelných intervalech osvětlena pouličními lampami. tady je světla jako ve dne. Kdo by loupil zrovna na tomhle místě, podivil se Eda, když došli k poslední lavičce na rohu kostela.

Kriminalista pohlédl na dvojici uniformovaných policistů a kývl jim hlavou na pozdrav. Neměli na sobě tradiční černé kombinézy kluků z pohotovostní motorizované jednotky, takže se nejspíš jednalo o hlídku z Místního oddělení v Karlíně.

Ačkoliv před víc než dvaceti lety začínal svoji kariéru na zdejším oddělení a někteří kluci z jeho éry tu stále pracovali, tyto dva policisty neznal. podle služebních čísel, žlutě zářících na levé straně jejich hrudi, si odvodil, že ani jeden z nich neslouží u sboru dlouho. „Ahoj, kluci, poručík Braun, vedoucí výjezdové skupiny. Vy jste byli první na místě činu?“ oslovil čekajícího strážmistra Malinu a podpraporčíka Sršně. „Ano. Kolega zajistil místo činu a já vytěžil v sanitce poškozeného a potom ještě oznamovatele události,“ nahlásil starší z uniformovaných policistů.

19

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 20

„tak mi nadiktuj nacionále poškozeného a oznamovatele a pak mi stručně řekni, co jsi zjistil,“ požádal Eda Braun a zapsal si zjištěné údaje. „ten Američan přežije?“ „Asi ano,“ pokrčil rameny podpraporčík. „Doktor ho stabilizoval, ale zdálo se mi, že před odjezdem sanitky ztratil vědomí.“ „hm,“ zabručel Eda a pohlédl na Roberta. „Že by to nakonec byla loupežná vražda?“ nadhodil vyšetřovatel to, co oba ihned napadlo. „to brzy zjistíme. Kam ho vezli?“ zeptal se policisty. „Na Bulovku,“ odpověděl aktivně Malina. „Já tam zavolám a zjistím, jak na tom je.“ „Super,“ ohodnotil jeho snahu Eda. „Dej nám co nejdřív vědět, ať víme, jestli je to případ pro nás, nebo jestli budeme muset poslat pro krajskou výjezdovku.“ „Nějací svědci?“ zajímal se vyšetřovatel. „Ne,“ zavřel hlavou Sršeň. „Jen oznamovatel.“ „Co je ten hajný zač?“ „Nevím, nelustroval jsem ho. Říkal, že šel kolem z hospody, viděl toho zraněného kluka a zavolal záchranku. Nikoho jiného neviděl,“ znejistěl Sršeň, když mu došlo, že prověření osob na místě činu je základní povinností hlídky, která dorazí jako první. „Jak vypadal? Neseděl na něj popis pachatele?“ zeptal se netrpělivě poručík Braun. Věděl, že se občas stane, že policisté na místě narazí na pachatele, který nestačil utéct, a proto se vydává za svědka nebo oznamovatele. „Ne, popis nesouhlasil,“ odpověděl podpraporčík kriminalistovi a muže podle svých poznámek popsal. „Byl od krve? to mi říkáš jen tak? A ty jsi ho pustil pryč, aniž bychom s ním mluvili? Co když to byl pachatel? popis skoro odpovídá! to tě nenapadlo?“ dožadoval se kriminalista 20

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 21

odpovědí, na které nebyl zasahující policista schopen odpovědět. „prověřil jsi ho aspoň v našich evidencích?“ „Ne,“ hlesl nešťastně podpraporčík Sršeň.

Eda si hlasitě a naštvaně povzdechl. Vytáhl mobilní telefon a byl vděčný, že jim před rokem konečně rozdali přístroje s možností napojit se na policejní evidenci a zjišťovat informace o osobách přímo na místě činu. Naklepal dotaz k osobě Kamila hajného a během několika sekund se na displeji objevily požadované informace. Eda je v rychlosti přelétl pohledem a otočil se k policistovi, který se mezitím vzdálil od pásky ohraničující místo činu. Očividně si přál být neviditelný a kriminalista se mu nedivil. „tak ten tvůj hajný má v minulosti několik násilných skutků, pár krádeží, a co je zajímavé, taky dvě loupeže,“ zlostně se podíval na muže v uniformě a ironicky dodal: „Dobrá práce.“ „Modli se, ať ho najdeme na adrese, kterou uvedl, a bude na tom telefonním čísle. Nedej bože, aby ten Američan umřel.“ „pane poručíku,“ vyžádal si Edovu pozornost Malina. „povídej,“ vyzval ho příkře kriminalista. V žilách se mu vařila krev z možnosti neuvěřitelného průšvihu, který by mohli odnést i oni. Když se kácí les, létají třísky, takže vedení nebude zajímat, kdo co udělal, a budou trestat plošně. „Cronin je stabilizovaný a podle primáře je minimální riziko, že by nepřežil. Rány nejsou prý tak hrozné, jak na první pohled vypadaly.“ „Aspoň něco,“ oddechl si Eda a pohlédl na Roberta. „Zkusíš zavolat hajnému? Já jsem tak naštvaný, že ani nemůžu mluvit.“ „Jasně,“ souhlasil vyšetřovatel a vytočil číslo oznamovatele.

S nevěřícím vrtěním hlavy sjel stejně zamračeným pohledem oba policisty. Ženský hlas mu ve sluchátku hlásil, že volané číslo neexistuje. „Nefunguje,“ pohlédl na Edu, kterému se zatmělo před oči21

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 22

ma. „Zavolám na záchranku, jaké se jim zobrazilo číslo volajícího, třeba se jen spletl a nebyl to úmysl.“ „Díky,“ odtušil kriminalista a sledoval Roberta, který s telefonem u ucha obcházel kolem místa činu. Upřel pohled na karlínské policisty a potichu jim naštvaně spílal do debilů. Jako kdyby tušili, že nad nimi visí Damoklův meč, nenápadně se vzdálili z dosahu jeho hněvu. „Co je? Vypadáš nasraně,“ konstatoval technik, který znuděně postával u natažené pásky a čekal, až začnou s ohledáním místa loupežného přepadení. Mezitím si ho prohlížel a v hlavě si sumíroval, jaké stopy zajistí. Eda se postavil vedle něj a zhluboka vydechl. „Já se z těch mladších kluků poseru,“ odtušil a vylíčil technikovi, co kluci z místního oddělení provedli. „tak to se ti nedivím,“ přitakal důvodům jeho podráždění. „Mám telefon na hajného, přehodil dvě číslice,“ oznámil Robert, když se ke kolegům připojil. „A?“ zajímal se vedoucí výjezdovky. „Vyzvání, ale nebere to. Myslím, že nebude problém ho dodatečně sehnat,“ usoudil vyšetřovatel. „Vrhneme se na ohledačku a uvidíme, co dál.“ „Já jsem připravený,“ oznámil technik a vytáhl z brašny fotoaparát. Vyšetřovatel začal kreslit plánek místa činu. Eda si zamyšleně prohlížel lavičku, která stála mezi dvěma jasně svítícími lampami. Silné žárovky celé místo loupežného přepadení osvětlovaly jako reflektory divadelní jeviště. Necelého půl metru napravo od dřevěné lavičky s bočním ozdobným kováním visel na železném sloupku plastový odpadkový koš. pod ním se na dlažebních kostkách leskly střepy z rozbité pivní lahve. Větší dolní část s vinětou Radegast ležela u nohy lavičky a byla na ostrých hranách potřísněna krví.

Kriminalista se sehnul k zemi a pečlivě prohlédl písčitou zem.

22

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 23

„Jestli mu to udělal tou lahví, tak byla prázdná. Nevidím tu žádné mokré skvrny ani necítím zápach piva,“ zamyslel se Eda. „taky jsem si všiml,“ kývl hlavou Robert. „Možná tu lahev vzal z koše.“ „ty bys šel loupit a zbraň si našel až na místě?“ „Jo, je to divné,“ připustil vyšetřovatel a mávl na Sršně, který k němu hned přiběhl. „Čím Cronin říkal, že ho pachatel zranil?“ „Jestli jsem to dobře pochopil a přeložil, tak nožem.“ „Opravdu jsi slyšel slovo nůž?“ zadíval se na Sršně přísně detektiv. „Nevím,“ hlesl podpraporčík. „Myslím, že řekl, že ho pobodal. Já jsem si asi automaticky odvodil, že nožem.“ „V pořádku,“ uklidnil ho Eda a pozorně si prohlížel rozbitou lahev. „Však to zjistíme od něj v nemocnici. Řekl bych, že na zbraň se díváme.“ „Zajistíme z ní stopy a vezmeme ji celou jako věcnou stopu,“ poznamenal Robert a vrátil se k prohlídce lavičky a jejího okolí.

Kapky a loužičky tmavě rudé krve potřísnily několik příček dřevěného sedáku lavičky a vytvořily trojúhelník. tam zraněný muž pravděpodobně seděl s roztaženýma nohama při útoku lupiče. Dolů na zem po užší části příčky kapala další krev, která pod lavičkou vytvořila větší kaluž. Na levé straně lavičky ležel pootevřený starý roztrhaný batoh a z něj čouhal kus mikiny.

Marek tvrdý vyfotil místo činu ze všech stran a rozbitou lahev spolu se skvrnami krve zaznamenal detailně s měřítkem. Robert Bříza určil, co vše se na místě činu bude zajišťovat a podrobně dokumentovat. technik rozmístil požadované číslice ke stopám a znovu vše vyfotil. postupně zajistil biologické stopy z krevních kapek a lahve, která byla identifiková23

výjezdovka.qxp_Sestava 1 06.01.21 15:53 Stránka 24

na jako útočníkova zbraň. pivní lahev zajistil v celku ke komplexnímu zkoumání, aby technici v laboratoři sejmuli případné otisky pachatele spolu s jeho DNA. „Vezmi ještě pachovku a DNA z toho batohu, vypadá to, že ho pachatel prohledával,“ rozhodl vyšetřovatel, když pohlédl na otevřené zavazadlo. Marek ze své brašny vytáhl skleněnou lahev, jaká se používá na zavařování kompotů, a sterilními kleštěmi z ní vyndal speciální látkový hadřík. pokryl s ním místa, kterých se pachatel loupeže zřejmě dotýkal, překryl látku alobalem a zatížil. teď musel dvacet minut čekat, až do sebe látka nasákne všechny pachy – teprve pak ji bude moci uzavřít do lahve. Čas čekání vyplnil sběrem a dokumentací dalších důkazů.

Jakmile technik zajistil pachovou stopu, otřel přezky a zapínání batohu dřevěnou tyčinkou s vatou napuštěnou speciálním roztokem, čímž odebral části DNA všech osob, které se těch míst v poslední době dotýkaly. pokud byl pachatel v databázi policie, srovnání DNA ho bezpečně identifikuje, stejně jako by tomu bylo u otisků prstů. „Jdu se kouknout po kamerách v okolí, třeba tady nějaké budou,“ oznámil Eda a nechal vyšetřovatele s technikem na místě činu.

Zadíval se na fasády blízkých domů. Když budou mít štěstí, tak tady nějaká kamera bude a nahrála aspoň příchod nebo odchod pachatele. Že by snímala průběh samotného loupežného přepadení, to by už bylo zbožným přáním. Někdy se vyplnilo. třeba pachatelem nebude hajný, ale ta shoda náhod, že se takový drban vyskytoval na místě loupeže, byla alarmující.

Na rohové budově školy objevil kameru, která podle natočení mohla mířit k místu činu. Ačkoliv bylo po půlnoci, v jedné z přízemních místností problikávalo světlo. Nejspíš se bude jednat o byt školníka, napadlo Edu, a tak na okno zaklepal.

24