Jan Lebeda
S Medovníčkem do pohádky Ilustrovala Veronika Balcarová
3
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 3
14.07.2022 23:55:53
Končí zima a přichází jaro
K
„
ap, kap, kap, žbluňk, kap, kap, kap, žbluňk,“ slyšel skřítek Medovníček ze spaní, a to ho probudilo. Chví-
li mu trvalo, než pochopil, že ze střechy jeho chaloupky kape voda z roztátého sněhu. 5
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 5
14.07.2022 23:55:53
„No, to jsem tomu dal,“ pomyslel si. „Vždyť jsem skoro zaspal jaro.“ Honem vyskočil ze zahřáté postýlky, protáhl se a udělal několik dřepů. Potom ještě opatrně otevřel dveře chaloupky, jestli není na blízku nějaké nebezpečí, a dvakrát ji rychle oběhnul, aby se mu rozproudila krev. Medovníček byl hodný skřítek. Staral se o ptáčky i všechna ostatní zvířátka a rád jim pomáhal, když to potřebovali. Dokonce rozuměl jejich řeči a uměl si s nimi povídat. Ale ze všeho nejvíc měl rád včeličky. Vážil si jejich pracovitosti a píle. Také se mu líbilo, jak umí držet při sobě a neváhají bojovat na život a na smrt, když jejich družkám nebo matičce hrozí nějaké nebezpečí. A včeličky mu jeho lásku opětovaly. Každou chvíli ho některá navštívila, aby se zeptala, jestli nepotřebuje med. Ten měl Medovníček ze všeho nejraději a užíval ho každý 6
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 6
14.07.2022 23:55:54
den. Proto byl také zdravý a měl červené tváře. Včely se staraly, aby ho měl doma stále plný hrneček. Skřítek si postavil svoji chaloupku na kopci uprostřed hlubokého lesa pod mohutným dubem mezi jeho kořeny. Skoro nebyla vidět. Kdo o ní nevěděl, sotva si jí všiml. Před chaloupkou měl lavičku z březové kůry, na které rád sedával. Pod lesem pak byla louka s několika mezemi. Protékal jí potůček, který se vléval do velikého rybníka. Za tím rybníkem stála vesnice, které všichni říkali prázdninová. Ona se tak nejmenovala, ale žili tam dědečkové a babičky, ke kterým jezdila jejich vnoučata na prázdniny i na svátky. Děti sem jezdily opravdu rády. Vždyť babičky jsou přece nejhodnější lidé na světě – tedy hned po maminkách. U babičky a u dědy nemusely brzy ráno vstávat ani do školky, ani do školy, a večer mohly být déle venku a užívat si všelijaká dobrodružství. V prázdninové vesnici měl Medovníček několik známých. Byl to hlavně pan včelař Ambrož a pak také kamarád Jirka, který už chodil do druhé třídy. S oběma se Medovníček rád setkával. Ale jeho největším kamarádem byl Barvínek. To byl také hodný skřítek, který se zase staral o všechny rostliny. Dbal, aby jablíčka byla pěkně žlutá, rybíz červený, švestky modré, meruňky 7
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 7
14.07.2022 23:55:54
oranžové. Také obilí, aby dobře rostlo a zrálo, nebo aby byl dostatek brambor, na loukách narostla pěkná tráva a v lese rostly samé zdravé stromy. Skřítek Barvínek rozuměl řeči rostlin, a tak se s Medovníčkem dobře doplňovali. Oba také uměli čarovat a kouzlit. Když to bylo třeba, uměli se proměnit třeba v nějaký kamínek, šišku nebo stromek, keř, prostě jak je to právě napadlo. Barvínek nepotřeboval žádnou chaloupku. Přespával mezi rostlinami a na zimu se proměnil třeba v nějaký lísteček, zavrtal se mezi suchou trávu někde na mezi, nechal se zasypat sněhem a v klidu přečkal i ty největší mrazy. Nebylo divu, že si Medovníček, hned jak si zacvičil, vzpomněl na Barvínka. Dobře věděl, kde jeho největší kamarád přespával zimu. Vždyť mu tam jako dárek k Vánocům položil krabičku barevných kříd, aby je na jaře našel. Sotva si Medovníček vyčistil zoubky a opláchnul se vodou, posnídal dvě lžičky medu. Jindy mu stačila jedna lžička, ale po té dlouhé zimě byl dost vyhladovělý. Potom už si jenom navlékl kožíšek, protože přece jen byla ještě trochu zima. Také si nazul zimní boty a pro jistotu strčil do kapsy rukavice. Pak už se vydal na cestu. 8
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 8
14.07.2022 23:55:54
Kráčel lesem a s radostí poslouchal, jak ptáčkové zpívají a radují se z konce zimy. Šel potichu, aby mu pod nohama nepraskla ani malá větvička. Les je domovem mnoha zvířátek a ptáčků i hmyzu. Kdo se naučí pohybovat se tady tiše a nenápadně, ten uvidí mnoho zajímavých věcí. Tím se Medovníček řídil. Vyšel z lesa a pomalu šel k mezi pod trnkový keř, kde přečkával zimu kamarád Barvínek. Ještě, než došel na správné místo, potkal ještěrku, které chyběl kousek ocásku. „Copak se ti stalo, ještěrečko?“ zeptal se jí. „Ty dobře víš, Medovníčku, že jsem v zimě celá ztuhlá. Abych se mohla trochu pohybovat, 9
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 9
14.07.2022 23:55:54
10
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 10
14.07.2022 23:55:54
potřebuji sluníčko. Zimu jsem přečkávala nedaleko na mezi pod kamenem. Nedávno se stala hrozná věc. Všechna tráva kolem toho kamene hořela. Nemohla jsem se ani pohnout a schovat i ocásek, který mi trochu vyčníval. Skoro celý mi uhořel. Moc to bolelo, ale už je to lepší. Snad mi zase doroste.“ Medovníček ještěrku politoval a nabídl, že jí odpoledne přinese trochu hojivé masti. Sám ji vyrobil z jezevčího sádla, které dostal od jezevce Rudolfa. Do toho sádla přimíchal několik léčivých bylinek a hojivá mast byla na světě. Ale potom už spěchal k mezi za Barvínkem. Už z dálky bylo vidět, že něco není v pořádku. Mez byla úplně bez sněhu a celá černá, jakoby očouzená. Medovníčka až zabolelo u srdíčka. Nějaký nerozumný člověk tady nedávno vypaloval starou uschlou trávu. Tomu člověku bylo jedno, že tím zabije mnoho broučků a ještěrek, cvrčků a koníčků a že opálí i některé keře na mezi. A což teprve kdyby se oheň dostal až do lesa! Medovníček došel k místu, kde měl spát svůj zimní spánek skřítek Barvínek. Našel tam jenom důlek a ohořelou trávu. Barevné křídy zmizely.
11
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 11
14.07.2022 23:55:54
Medovníčkovi bylo do pláče. „Že on se Barvínek přeměnil v lístek suché trávy a v tom ohni uhořel!“ strachoval se. Sedl si o kus dál do zelené trávy a přemýšlel, co bude dělat. Najednou to nad ním zašumělo a přiletělo několik špačků. Právě se vraceli z teplých krajů. „Nazdar, Medovníčku, jak jsi přečkal zimu?“ snesli se k němu na louku a mezi zbytky sněhu hledali něco k snědku. „Což já, dobře jsem ji přečkal, ale nebohý Barvínek, ten asi zrovna tady na tom místě uhořel,“ naříkal Medovníček. „I neuhořel, Medovníčku, naopak tě pozdravuje a my ti od něho neseme vzkaz. Je daleko odtud, až na Moravě. Tam loni pomrzla vinná réva a také meruňky. Barvínek tam musí letos dohlédnout, aby bylo všechno v pořádku. Využil silného větru ke konci zimy, proměnil se v suchý lístek a doletěl skoro až tam. Zbytek cesty ho donesli havrani. Vzkazuje ti, že na tebe bude vzpomínat a až tady začnou červenat jeřabiny, určitě se vrátí.“ „Juchůůů,“ zvolal skřítek Medovníček. „Za tuhle zprávu vám nastotisíckrát děkuji, vy kluci špačkovití. Kdybyste něco potřebovali, víte, kde bydlím.“ 12
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 12
14.07.2022 23:55:55
Skřítek měl velikánskou radost, že je Barvínek živ a zdráv. Trochu ho mrzelo, že se dlouho neuvidí, ale dobří kamarádi a přátelé na sebe umí čekat. Včeličky ještě nelétaly a Medovníček, celý šťastný, se vrátil do své chaloupky, aby připravil hojivou mast pro ještěrku. Velice jí to pomohlo, ocásek se zahojil a dokonce dorostl. Tak nakonec všechno dobře dopadlo. Děti, je správné vypalovat starou trávu? 13
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 13
14.07.2022 23:55:55
Jak skřítek zachránil káčátko
D
ivoká kachna březňačka snad dostala svůj název podle toho, že sedí na vejcích a vyvádí své mladé už brzy na jaře,
zpravidla v měsíci březnu. Kačer březňačky je zvláště v době námluv krásně zbarvený, aby se kachnám líbil. Naopak samice 14
nova_TD_S Medovnickem do pohadky_text.indd 14
14.07.2022 23:55:55