Issuu

Jan Lebeda

Pohádky skřítků Medovníčka a Barvínka Ilustrovala Veronika Balcarová

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 3

13.04.2022 15:34:17

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 4

13.04.2022 15:34:18

Skřítkové se skamarádili

luboko v lese měl na kopci svoji chaloupku skřítek Medovníček. Postavil si ji pod starým, košatým dubem. Před

ní si vyrobil lavičku z březové kůry, na které rád sedával. Nedaleko lavičky Medovníček zasadil do země semínko ze smrkové 5

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 5

13.04.2022 15:34:18

šišky, které nalezl zapadnuté na střeše. Teď už z něho vyrůstal krásný, rovný smrk. Medovníček byl hodný skřítek. Pomáhal všem zvířátkům i ptáčkům, když potřebovali jeho pomoc. A také uměl kouzlit. Když chtěl, proměnil se třeba ve větvičku, nebo se stal houbou, kamenem u cesty, prostě jak bylo třeba. A když nebezpečí pominulo, zase se proměnil ve skřítka. Ze všeho nejraději měl včeličky. Znal všechny včelí úly v okolí, za kopcem, dokonce i v prázdninové vesnici. Hned pod Medovníčkovým lesem se táhla dlouhá a široká louka, za ní se leskla hladina rybníka a hned za tím rybníkem byla ta prázdninová vesnice. Říkalo se jí tak, protože v ní žili hodní dědečkové a babičky, ke kterým jezdily děti na prázdniny, ale i na neděle a svátky. Někteří dědečkové chovali včely a Medovníček 6

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 6

13.04.2022 15:34:18

o nich dobře věděl. A tak jako pomáhal včelám a měl je rád, tak také včely milovaly jeho. Každou chvíli se některá z nich zastavila u jeho chaloupky a přinesla mu trochu sladkého včelího medu. Skřítek měl na stolku připravený hrneček, do kterého ten med střádal. A každý den ráno, v poledne i večer si ho nabral na lžičku a pochutnal si na něm. Med je zdravý. Však měl skřítek červené tváře, byl silný a veselý. I jeho kabátek měl takovou medovou barvu, čepice byla žlutá jako pampelišky na louce a boty zelené, aby dobře ladily s trávou. Jednou po ránu se Medovníček vypravil na lesní paseku, aby se podíval, jestli už zrají maliny. Paseka je takové místo v lese, na kterém nerostou stromy, ale jenom keře, tráva a vřes. Právě tady se daří malinám. A opravdu, hned na kraji paseky, kam nejvíc svítilo sluníčko, našel několik červených malin. Utrhnul si je a pochutnal si na nich. A jak tak hledá další, najednou vedle něho dopadla šiška. „Kdepak se tu bere šiška?“ rozumoval skřítek. „Nikde žádný strom, ze kterého by spadla, ale možná, že si ji nesla sojka a upustila ji.“ A pokračoval v hledání červených malin. „Bum!“ dopadl vedle něho zelený žalud. 7

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 7

13.04.2022 15:34:19

„No tohle, žádný dub tady neroste, aby z něho padaly žaludy. Že by zase sojka?“ Ale když ho po chvíli do čepice uhodil kamínek, měl toho právě dost. Podíval se doprava, potom hned zase doleva a zdálo se mu, že opodál ve vysoké trávě se pohnulo něco červeného a také modrého. Medovníček se schoval za pařez, proměnil se v houbu muchomůrku a čekal, co se bude dít. Po chvíli uviděl, že se k němu blíží mužíček, který byl asi tak stejně velký jako on. Měl červený kabátek, klobouček modrý jako nebe, zelené kalhoty a přes rameno hnědou brašničku. Když se sehnul k muchomůrce, aby si ji prohlédnul, Medovníček se opět proměnil ve skřítka a toho druhého chytil pevně za nohu. „A mám tě, uličníku!“ zvolal. „Kdopak ti dovolil házet na mě šišky, žaludy a kameny, co? To se dělá?“ „Nezlob se, Medovníčku,“ začal se hned omlouvat druhý mužíček. „Já jsem skřítek Barvínek. Starám se o květiny, aby měly správnou barvu, o trávu, aby dobře rostla, o obilí, aby na sluníčku zrálo. Nemám svoji chaloupku jako ty. Bydlím na loukách mezi trávou, kde je mi nejlépe. Jenomže teď právě lidé všechny louky posekali a suší na nich seno. Musím počkat, až 8

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 8

13.04.2022 15:34:19

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 9

13.04.2022 15:34:19

vyroste nová tráva. Proto jsem se zatím vypravil do lesa. Když jsem tě uviděl, bál jsem se, že jsi člověk a že mi třeba ublížíš. Chtěl jsem si tě pořádně prohlédnout, proto jsem na tebe házel. Promiň mi to, prosím.“ „Tak ty jsi také skřítek?“ zvolal vesele Medovníček. „Vítám tě v našem lese. Abych se přiznal, už mi tady bylo trochu smutno.

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 10

13.04.2022 15:34:20

Víš co? Zůstaň tady na pasece. Pomohu ti postavit nějakou chaloupku a můžeš tu bydlet se mnou. A budeme se kamarádit, chceš?“ „To víš, Medovníčku, že bych chtěl. Ty by ses staral o zvířátka, já zase o rostliny. Určitě by nám spolu bylo dobře. A být s tebou kamarád, to bych si moc přál. Nikdy bych tě nezradil, kamarádsky bych se s tebou o všechno rozdělil, a kdybychom spolu měli nějaké tajemství, nikomu bych je neprozradil. Kdybys byl v nouzi, vždycky bych ti pomohl. Prostě jako správný kamarád. Ale já chaloupku vlastně nepotřebuji. Mně je nejlépe na sluníčku, nevadí mi ani déšť a v zimě spolu s trávou i květinkami zapadám sněhem a počkám na jaro. Když mám žízeň, stačí mi pár kapek dešťové vody. K jídlu si utrhnu několik semínek nebo zrníček. To mi bohatě stačí. Ale kdyby ti to nevadilo, tak bych si udělal trochu místa tady u toho pařezu. Pěkně bych se o něj opřel, a dávej pozor, teď ti něco předvedu.“ Barvínek se opřel o pařízek a najednou z něho byl docela obyčejný lupínek trávy. Ale nebyla to tráva jenom zelená. Měla i modrou, a také červenou barvu, jak v ní prosvítaly Barvínkovy šatičky i jeho klobouk. Za chvíli se zase proměnil ve skřítka. 11

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 11

13.04.2022 15:34:20

„To je výborné,“ odpověděl Medovníček. „Tak si podáme ruce na to naše kamarádství.“ Oba skřítkové si podali ruku, pevně ji stiskli, a potom se objali. Byli z nich kamarádi. Ale protože se už začalo stmívat, museli se rozejít. Ještě se domluvili, že asi tak za dva nebo tři dny hned ráno spolu vyrazí a obejdou všechny včelí úly. Když objeví nějaký úl, který by potřeboval natřít novou barvou, skřítek Barvínek to zařídí. Popřáli si navzájem dobrou noc a rozešli se. Barvínek se opřel o pařízek, proměnil se v lupínek trávy a hned usnul. Bylo těch dojmů na něho moc. Medovníček se vrátil do své chaloupky. Umyl se, vyčistil si zoubky a za chvíli ulehnul do postýlky. Moc se těšil na ráno. Pak už bylo jenom slyšet, jak spokojeně oddychuje. A co vy, děti, máte nějakého dobrého kamaráda? Dobrou noc.

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 12

13.04.2022 15:34:20

Skřivánčí zpívání a mlsný ježek Bonifác

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 13

13.04.2022 15:34:20

ylo krásné jaro, ale sluníčko hřálo tak, že vlastně už nastávalo léto. V lese voněly konvalinky a v korunách ovocných

stromů to jenom bzučelo, jak se včely snažily. Ptáčkové už měli hnízda opravená a samičky do nich nakladly svoje vajíčka. Teď na nich budou sedět a zahřívat je, dokud se z nich nevylíhnou malí ptáčci. To pak bude pípání a starostí, jak je všechny uživit! Také skřivánci se připravovali na svoje mláďata. Medovníček měl skřivánčí zpěv velice rád. Ráno ještě před východem sluníčka vstal a zašel si na kraj lesa k loukám a polím. Věděl, že skřivani hnízdí na zemi právě tady. Tentokrát vzal s sebou i svého kamaráda Barvínka. Tomu se také skřivánčí zpěv líbil a rád vstal spolu s Medovníčkem, aby si tu nádheru poslechl. Sluníčko ještě ani nevyšlo a už se k obloze vznášel první zpěváček. A za ním hned druhý a třetí, čtvrtý a za chvíli jako kdyby zpívalo celé nebe. Všichni ti skřivánci vyletěli co nejvýš a v té výšce se třepotali a zpívali na celý kraj. „Jestlipak víš, Medovníčku,“ zeptal se Barvínek, „že oni mezi sebou soutěží? Ten, který vyletí nejvýš a má nejkrásnější zpěv, ten si může vybrat mezi skřivánčími slečnami tu nejhezčí nevěstu.“ 14

Text_TD_Pohadky skritku Medovnicka a Barvínka.indd 14

13.04.2022 15:34:21