0042109

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 1

Se špetkou skořice

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 5

Kyselé Část první

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 7

EMONIN RECEPT „Když ti život nadělí citrony, udělej z nich kokosovo-citronový pudink ‚tembleque‘“

Hodí se pro: Vaše srdce, pokud vám chybí někdo, koho milujete.

Ingredience: dvě plechovky kokosového mléka, hrst bílého cukru, čtyři hrstky kukuřičného škrobu, špetka soli, pár lístků verbeny citronové, pár vanilkových lusků, skořice na dozdobení.

Postup: 1. V rendlíku přiveďte k varu kokosové mléko. Rozmělněte několik lístků verbeny citronové spolu s vanilkou a přidejte je do zahřátého kokosového mléka. Nechte vylouhovat.

2. Asi po patnácti minutách přidejte do rendlíku sůl, cukr a kukuřičný škrob. Míchejte, dokud se škrob v kokosovém mléce zcela nerozpustí. Vzniklou směs přiveďte k varu 7

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 8

a míchejte, dokud nezhoustne a nedosáhne pudinkové konzistence.

3. Přelijte do vysoké misky a přikryjte potravinovou fólií. Nechte pět hodin odpočinout v lednici.

4. Po vyklopení z misky poprašte skořicí. * Nejlépe chutná zastudena, zatímco myslíte na palmy a posloucháte hity Héctora Lavoe.

8

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 9

První den Holčička kupodivu nepláče, ani když jí copánek se zaťatými zuby rozplétám počtvrté. Z nás dvou mám k slzám jednoznačně blíž já, protože tímhle tempem přijdeme pozdě obě. „Holčičko, moc mě to mrzí. Vím, že to bolí. Maminka jenom nechce, ať vypadáš jako urousaná cácorka.“ Moje omluva ji evidentně moc nezajímá, protože zaprvé pramínky vlasů neutahuju tak moc, aby ji to bolelo (to proto má účes celý nakřivo a vůbec nedrží!), a zadruhé sleduje Moanu.

Moanu přímo miluje. Nechala by mě hrát si s jejími vlasy do soudného dne, kdybych jí dovolila koukat u toho na Moanu.

Díky bohu, že mě Angelica nechává používat svůj účet na Netflixu. Poposednu si na kraj pohovky, abych dosáhla na vlasy nad jejím čelem. Tohle je nejtěžší část, musím začít s malými pramínky a pořádně utahovat. „Emoni, vete. Už musíš běžet. Já ji učešu.“ Nemusím se na Buelu stojící u schodiště vedoucího ke dvěma ložnicím nahoře ani otáčet. „Už to bude, Buelo. Už to skoro mám.“ „Přijdeš pozdě do školy.“ „Já vím, ale…“ začnu, ale větu nechám nedokončenou, pro9

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 10

tože vím, že Buele to vysvětlovat nemusím. Ona mě vždycky chápe i beze slov.

Buela přejde ke mně a zvedne hřeben, který jsem položila na gauč. „Chtěla bys ji tam odvést sama.“ Přikývnu a kousnu se do spodního rtu. Tolik jsem se snažila, abych Holčičku dostala do dobré školky. I když školka, kterou vede Mamá Clara, má dlouhý pořadník, tak dlouho jsem tam volala a chodila se ptát, až nás Mamá Clara nakonec přijala.

A teď, když tam Holčička konečně půjde, úplně vyšiluju. Za celé ty dva roky od chvíle, co se narodila, byla vždycky s někým z rodiny. Zaplétám jí vlasy na vrcholku hlavy. Není to složitý účes, tvoří ho několik rovných copánků, do kterých se vplétá růžová stužka, která jí ladí s oblečením. Má na sobě halenku s bílým límečkem a růžový svetřík. Vypadá rozkošně. Nemohla jsem si dovolit koupit jí do školky víc než tři nové kousky, ale koupě tohohle rozhodně nelituju.

Otočím její židličku, abych se na ni mohla podívat zepředu, ale ona koutkem oka pořád nenápadně pošilhává po Moaně.

I když mě svírá u srdce, neubráním se zahihňání, že je už takhle brzo pěkně mazaná. „Holčičko, maminka potřebuje jít do školy. Buď na ostatní děti hodná a dávej pozor, aby ses od Mamá Clary hodně naučila, ano?“ Holčička přikývne, jako by si právě vyslechla veledůležitou přednášku, jak to v životě někam dotáhnout. Přitisknu si ji na břicho a přitom dávám pozor, abych ji netiskla moc pevně a nepocuchala jí účes, se kterým jsem se hodinu mořila. Naposledy ji políbím na čelo, zhluboka se nadechnu, popadnu z gauče svůj školní batoh, a abych si to nerozházela u babičky, opatrně narovnám igelit, kterým je gauč přikrytý. „Buelo, nezapomeň jí přibalit svačinky. Mamá Clara říkala, že je každý den musí mít s sebou. Jo, a taky její pitíčko! Víš, že bez něj nevydrží.“ Když kolem Buely procházím, ještě se k ní spiklenecky přitočím a zašeptám: „A taky jsem jí přibalila malou 10

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 11

lahev s vodou. Vím, že ji moc nemusí, ale nechci, aby pila jen samé sladké, víš?“ Buela mi s výrazem, jako by se pokoušela potlačit úsměv, zlehka položí dlaň na záda a vede mě ke dveřím. „No to se podívejme, najednou dáváš lekce rodičovství ty mně. Nena, prosím! Jako bych tebe a tvého otce sama nevychovala!“ Buela mě jemně stiskne a uhladí mi vlasy, které mám vyčesané a sepnuté na vrcholku hlavy. „Bude v pořádku, Emoni.

Ty si dej záležet, aby se ti vydařil první školní den. Buď na ostatní děti hodná. A hodně se toho nauč.“ Na okamžik se k ní nakloním a přivoním si k jejímu oblíbenému parfému s vůní vanilky. „Bendición, Buela.“ „Que Dios te bendiga, nena.“ Plácne mě přes zadek a otevře mi vstupní dveře. Venku mě obklopí důvěrně známé zvuky West Allegheny Avenue: troubící auta, skřípějící brzdy autobusů, lámaná angličtina s příměsí španělštiny, kterou na sebe lidé na rozích pokřikují, a volání matek, které z otevřených oken svým dětem na poslední chvíli dávají instrukce. Dveře se za mnou zavřou, a jakmile zámek zapadne na své místo, zajíknu se. Za těmi obyčejnými dřevěnými dveřmi je všechno, co miluju. Přitisknu na ně ucho a slyším tlesknutí následované Bueliným vysokým radostným hlasem: „Ták, Emmi! Dnes z tebe bude veliká holčička!“ Utáhnu si popruhy batohu o něco těsněji. Zatímco sbíhám po schodech dolů, dodávám si odvahu úplně stejně: Ták, Emoni. Je to tady. Je na čase být velká holka.

11

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 12

Emma Chtěla jsem Holčičce dát nějaké hezké jméno. Takové, které o ní nikomu hned neprozradí tak moc jako to moje. Jelikož nikdo nikdy nepotkal bílou holku jménem Emoni, při pohledu na moje jméno v životopise nebo na přihlášce na vysokou si každý hned pomyslí, že přesně ví, co jsem zač. Ví tak o mně mnohem víc, než potřebují, což je pěkně na hovno – teda na houby –, a informace sakra nejsou zadarmo. A tak jsem chtěla, aby jméno mojí dcery nikomu neřeklo víc, než si dotyčný vědět zaslouží.

To proto jsem se s Tyronem do krve pohádala a trvala na tom, že se bude jmenovat Emma. „Jde ti jenom o to, aby v jejím jméně byly stejný písmena jako v tom tvým.“ Tyrone je pěkný ufňukánek. „Ne, jenom chci, aby znělo jinak než naše jména,“ opáčila jsem. Už si nepamatuju, jestli jsem ji v tu chvíli políbila na tvářičku nebo ne, ale zato si vybavuju, že mě v tu chvíli zaplavila vlna emocí pramenící z touhy dát své dceři do života ten nejlepší start. A i když naše jména mají stejná písmena, to moje zní ostře, jako když o sebe cinká stříbro: Í-má-ní. To její zní naopak měkce, plyne na jazyku jako šeptem pronesená slova někoho, kdo se budí ze sna.

12

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 13

Ten den, kdy jsem vyplňovala rodný list Holčičky, přišel Tyrone nakonec stejně pozdě, takže mi Emma prošla. I když vím, že jméno samo o sobě nikomu lepší životní příležitosti nezaručí, alespoň jí tak dám šanci vejít do místnosti plné lidí, kteří se teprve rozhodnou, jestli je Emma někdo, o kom by se toho rádi dozvěděli víc.

13

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 14

Jako sestry Angelica na mě čeká na rohu, stejně jako už od základky.

V dlouhých tmavých vlasech má jasně červené pramínky ve stejném odstínu jako její rtěnka. Přenese váhu z nohy na nohu. Má na sobě ty nejobtáhlejší legíny, jaké jsem kdy na někom viděla.

Na půl cesty k ní se zastavím a předstírám, že ji nemůžu poznat. „No holka, klukům z tebe spadne čelist až na chodník!

A to je teprve první den,“ povídám jí, když se do mě zahákne loktem a společně vyrážíme k autobusové zastávce. „Kámo, vždyť víš, že kluci jsou mi volní. Ale pokud jde o holky… Přes léto jsem trochu slídila na sociální sítích, a spousta z nich jsou teď pěkný kočky!“ Zasměju se a potřesu hlavou. „Tuší vůbec Laura, s kým se to zapletla?“ Angelica se usměje a na pár vteřin vypadá úplně jako anděl, po kterém se jmenuje. „Moje holka moc dobře ví, že se jen kochám. Jenom chci, aby věděla, že na ní nevisím. Že v mým rybníčku je spousta ryb!“ Angelica se oficiálně vyautovala vloni a od té doby jako by chodila po vodě – pořád ve svých Air Maxech, samozřejmě. Pár měsíců po tom, co svoji orientaci přiznala doma i ve škole, byla 14

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 15

na workshopu grafického designu, který pro mládež pořádalo muzeum umění ve Filadelfii, a tam poznala Lauru. Laura o sobě říká, že má mezi předky vikingy, a taky na to vypadá. Je vysoká, ramenatá a jako všichni umělci má šikovné ruce, ze kterých se srdci mojí nejlepší kamarádky určitě dostane té nejlepší péče. „No jasně. Vždyť vidím všechny ty tvoje posty o ní. Jestli zahlídnu ještě jednu fotku, na které se vy dvě hrdličky líbáte, tak si smažu účet. Nebo ještě líp, hacknu tvůj a smažu ho tobě!“ „No tak, Emoni, nebuď mrcha. Pořád se Tyrone chová jako čurák?“ Plácnu ji po paži. „To proto tě k Holčičce nepouštím, mluvíš jako dlaždič.“ „A ty snad ne?“ Angelica po mně střelí pohledem a našpulí rty. „Jo, ale taky to mám od tebe. A snažím se s tím něco dělat.“ Před pár týdny mi před Holčičkou ujelo sprosté slovo a málem jsem umřela hanbou, když jsem ji uslyšela říkat „ho-ho-ho“, jako by si nacvičovala nové slovo. Od té doby se snažím neklít. „Jak se moje neteř vůbec má? Neviděla jsem ji už od… od kdy? Už od neděle?“ Obě se zasmějeme. I když Angelica si s klením hlavu nedělá, s Holčičkou si moc rozumí a vždycky mi píchne s hlídáním, když já ani Buela nemůžeme. Teď, když už jsou malé dva, Buela trvá na tom, že by se na její výchově měla podílet zase o něco míň. A mně to vůbec nevadí, protože Holčička je to nejskvělejší dítě v celé ulici. Problém je, že často nevím, kde mi hlava stojí, když se musím věnovat Holčičce, chodit do práce, a teď do toho všeho ještě začala škola. A co teprve, až bude jenom na mě i výchova malé, se kterou mi Buela první dva roky tak pomáhala. Nahlas sice neřeknu, že se Tyrone fakt chová jako čurák – ne, hovado – vlastně kretén, ale to ani nemusím.

Copak ještě někdo v tomhle století používá slovo kretén? „Haló! Emoni, posloucháš mě?“ Angelica mi luskne prsty před obličejem.

15

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 16

„Promiň… Na chvíli jsem byla mimo. Cos říkala?“ Angelica si dramaticky povzdechne. Ona to jinak než dramaticky vlastně ani neumí. „Ty už mě vůbec neposloucháš.“ Vyvlíknu se z jejího rámě. „Co to kecáš? Vždyť pomalu nedělám nic jiného.“ „Ptala jsem se tě na tu večeři, co jsi nám nechala, když jsem hlídala Holčičku. Co že to bylo?“ „Pollo guisado, dušené kuře. Chutnalo ti?“ Angelica u nás doma jí už od doby, kdy jsme byly malé holky, ale protože mám ve zvyku svoje jídla pořád nějak vylepšovat, každé chutná jinak. „Trochu jsem se bála, že jsem to tou kapustou nakonec zkazila.

V původním receptu nebyla.“ „Bylo to úplně boží. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys to nemohla uvařit pro mě a pro Lauru. Za měsíc máme výročí, šest měsíců! Napadlo mě dát si u nás doma romantickou večeři, máma nebude doma.“ „Večeřet doma není nikdy romantické, Gelly,“ varuju ji. Přijede autobus, my nastoupíme a spolu s námi i ostatní, kteří stejně jako my chodí do školy nebo pracují poblíž Yorktownu a Fairmountu nebo ještě dál na jih v Center City. „Ale večeřet něco, cos uvařila ty, to už romantika je!“ Najdeme si místa ke stání a chytíme se stropních úchytů, zatímco autobus se rozjíždí a nás čeká trhaná desetiminutová jízda. „Takže teď jsem tvoje kuchařka? Máš štěstí, že tě mám tak ráda.“ „Ne, mám štěstí, že ráda vaříš a nikdy si nenecháš ujít příležitost procvičit si to na svých přátelích. Šéfkuchařka Emoni Santiagová, náš nový Masterchef!“ Zasměju se a vytáhnu mobil, abych si mohla dělat ohledně večeře pro Gelly poznámky.

16

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 17

Magie Buela má pro kohokoliv, kdo se zeptá, připravenou tu samou historku.

Když jsem byla o něco málo starší, než je teď Holčička, pořád jsem za Buelou chodila do kuchyně. Vždycky jsem si sedla ke kuchyňskému stolu a jedla rýži nebo levnější variantu Cheerios, případně cokoliv jiného, co se dá jíst prsty, zatímco ona si na svém stařičkém rádiu nahlas pouštěla El Gran Combo, Celii Cruz nebo La Lupe, houpala se v bocích a u toho něco míchala na sporáku. Jednoho dne však něco bylo jinak, i když si Buela přesně nepamatuje proč. Možná to bylo tím, že měl Julio při své každoroční návštěvě ze San Juan zpoždění, nebo dostala vynadáno v práci za to, že brala zákazníkovi míry moc dlouho, každopádně ten den z nějakého důvodu nechala rádio vypnuté a při vaření nebyla ve své kůži. V jednu chvíli na mě musela zapomenout, protože hodila kuchyňský hadr na podlahu a odešla.

Vyšla z kuchyně, aniž se ohlédla, přešla obývák, otevřela vstupní dveře a byla pryč.

Nemůžeme se shodnout ani na tom, co vařila. Ona tvrdí, že to byl vývar, takže nic, co by se mohlo připálit. Podle mých poněkud mlhavých dětských vzpomínek bylo v hrnci moro – rýže 17

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 18

a fazole – něco, co saje vodu. Buela trvá na tom, že si jen šla na verandu vyčistit hlavu, a když se o deset minut později vrátila, zjistila, že jsem si ke sporáku přitáhla židličku, na kuchyňskou linku jsem rozložila koření a s loktem napůl v hrnci jsem jeho obsah míchala.

Je jasné, co následovalo. Na to ji znám moc dobře. Mohla se pominout. Byla si jistá, že chybělo jen pár vteřin, abych se opařila, aby připálila večeři nebo aby nedej bože vzplanul celý dům.

(Buela by určitě oponovala, že tohle není správné pořadí co do důležitosti, ale i když vím, že by ji vzalo, kdyby se mi něco stalo, co si budeme nalhávat – zapálit celý dům? To už se vzít zpátky nedá.) A to se vlastně ani nic nespálilo. A co víc, Buela říká, že když obsah hrnce – ať už v něm bylo cokoliv – ochutnala, bylo to to nejlepší, co kdy jedla. Prý jí to spravilo celý den, který byl najednou sladší. Říká, že se jí vybavily vzpomínky na Portoriko, na které roky ani nepomyslela, a ona se do nich schoulila jako do houpací sítě. Pokaždé, když tu historku vypráví, použije nějaké jiné přirovnání, ale vždycky něco podobně sentimentálního.

Já vím jen to, že jí ten den u večeře do talíře kanuly slzy. Byly mi teprve čtyři, když jsem se naučila, že člověka může rozplakat i šťastná vzpomínka.

Od té doby je Buela přesvědčená, že když jde o vaření, mám kouzelné ruce. Nevím, jestli mám opravdu nějaký dar, nebo mi to jen opakovala tak často, až jsem tomu sama začala věřit, ale zato jsem si jistá, že v kuchyni jsem šťastnější než kdekoliv jinde na světě. Kuchyně je jediné místo, kde se můžu uvolnit a soustředit na úplně základní věci: chuť, vůni, texturu, splynutí a krásu.

A když vařím, opravdu se děje něco neobyčejného. Jako by mi stačilo na nějaké jídlo jen pomyslet, abych věděla, že když přidám tohle nebo uberu tamto a dochutím to svým vlastním kořením, uvařím něco, co ještě nikdo přede mnou. Angelica si myslí, že je to tím, kde žijeme; protože u nás ve čtvrti nemáme 18

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 19

ty správné ingredience, musíme improvizovat. Teta Sára tvrdí, že to prostě máme v krvi. Prý máme vrozenou potřebu skrze jídlo vyprávět příběhy. Buela si je jistá, že je to požehnání a magie.

Moje jídlo nejen že dobře chutná, ono je dobré – je to esence dobroty, která vás zahřeje a díky které máte ze života o něco lepší pocit. Asi prostě jen vím, že když dám dohromady konkrétní bylinku s určitou zeleninou a masem a trochou eso ahí, bude to fungovat.

A i kdyby všechno ostatní selhalo, trocha limetkové šťávy ani lahev pálivé omáčky ještě nikoho nezabila.

19

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 20

Autoři „Tak jo, kámo, uvidíme se u oběda?“ ujišťuje se Angelica, když se zastavíme u učebny, kde mám třídní konzultace. Tak se na Schomburgu říká třídnickým hodinám. „Jo, drž mi místo u okna, jestli tam budeš dřív. A taky mi vezmi…“ „Vezmu ti jablečné pyré, kdyby se zdálo, že už na tebe nezbyde. Já vím, Emoni.“ Angelica se ušklíbne a odkráčí. Zná mě moc dobře a ví, že po jablečném pyré ze školní jídelny s extra dávkou skořice se můžu utlouct.

Slečna Fuentesová je mojí třídní učitelkou od prvního dne, kdy jsem na schomburskou střední přišla, a její třída se za tu dobu vůbec nezměnila. Nade dveřmi pořád visí ten samý motivační citát: Autory svého životního příběhu jste vy sami. Ten citát na nás dvacet shlíží od první chvíle, kdy jsme dovnitř vstoupili jako vyjukaní prváci. A i když už při pohledu na něj nemám nutkání protočit panenky, pořád mi přijde pěkně otřepaný.

I přesto je třídnická hodina mojí oblíbenou, i když je nejkratší; slečna Fuentesová si zapisuje docházku, informuje nás o důležitých věcech, řeší s námi vysoké školy a dává nám cvičení na „posilování charakteru“. Ale především je to jediná hodina, ve které 20

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 21

se sejdou ti samí studenti jako tehdy v prváku. To proto tam můžeme mluvit otevřeněji než v kterékoliv jiné hodině.

Slečna Fuentesová stojící vedle okenních rolet vzhlédne a všimne si, že si prohlížím její motivační citát. „Slečno Santiagová, jaké jste měla léto?“ zeptá se a pootočí roletami, aby dovnitř vpustila víc světla. To je celá ona, všem nám říká slečno nebo pane. A to už od chvíle, kdy jsme do její třídy vstoupili poprvé a bylo nám čtrnáct. Posadím se do svojí lavice ve druhé řadě hned u dveří. Sedávala jsem v ní od chvíle, co jsem otěhotněla a každých pět minut jsem musela běhat na záchod. A už jsem v ní zůstala.

Pokrčím rameny. „Dobré. Mám práci. A vy?“ Slečna Fuentesová nechá rolety být a úkosem na mě pohlédne. „Výřečná jako vždy. Je to příjemná změna, mít studenta, který se neštítí víceslabičných slov.“ Doprovodí to však úsměvem.

I když to nikdy neřekla, vím, že patřím mezi její oblíbence. Do třídy se jeden po druhém trousí další studenti.

Opětuju její úsměv. „Páni, slečno Fuentesová, vy jste si přes léto pilovala sarkasmus. Udělala jste veliký pokrok.“ Slečna Fuentesová si přestane hrát s roletami a popojde blíž k mojí lavici. „Jak se má Emma?“ zeptá se tiše. „Kde pracujete?“ „Má se moc dobře, slečno Fuentesová. A pracuju v Burger Jointu.“ Slovo „Joint“ jako vždycky vyslovím jako džón, i když správně je to džoint. Jenom proto, že se čtvrť Temple pomalu mění, si ještě nemusí hrát na něco nóbl – fast food vždycky zůstane fast foodem, ať už mu říkáte jakkoliv. „Je to kousek od univerzity, víte kde? Dva dny v týdnu mám směnu po škole a čtyři hodiny pracuju o víkendu.“ O lavici mi zabubnují její úhledně upravené nehty a já si představuju, jak si u toho v hlavě promítá mapu severní Filadelfie a přejíždí po ní pomyslným prstem. „Ano, myslím, že už jsem šla kolem. A zvládnete všechno s tou novou prací?“ 21

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 22

Sklopím oči k lavici. „Myslím, že to půjde. Nemám zas tak dlouhé směny.“ „Dobrá… Já jen, že poslední ročník je stresující už sám o sobě, tak si toho nenaberte moc.“ Nevím, co jí na to odpovědět. Opravdu nepracuju tolik hodin; vlastně bych jich potřebovala víc. Moje výplaty nejsou nic moc, ale pomáhají poplatit jídlo, věci pro Holčičku a vůbec cokoliv, na co nestačí Buelin invalidní důchod.

Slečna Fuentesová moje mlčení přejde. „Na konci hodiny pro vás mám překvapení. Jeden předmět, který by se vám mohl líbit.“ Stiskne mi rameno a pak obrátí svou pozornost k Amiru Robinsonovi ze Strawberry Mansion. „Vítejte zpět, pane Robinsone! Bože svatý, vy jste se přes léto ale vytáhl!“ Slečna Fuentesová popojde o kousek dál a pokračuje: „Pane Connore, to místo úplně vzadu jsem oprašovala jen a jen pro vás…“

22

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 23

Ta holka Jo. Já jsem ta holka, před kterou vás máma varuje, že byste se s ní radši neměli moc přátelit. Abyste náhodou nedopadli jako ona. Ještě jsem ani neukončila prvák, a už jsem měla břicho, přes které jsem si pomalu neviděla na prsty u nohou. Měla jsem štěstí, že se Holčička narodila v srpnu, protože kdybych poslední měsíc těhotenství musela chodit do školy, určitě bych to vzdala.

Když holka otěhotní už jako náctiletá, její tělo není to jediné, co se změní. Nejen že jsem pořád musela chodit na malou nebo mě bolela záda. Nejenom že mě bolely nohy a vařila jsem totálně ujetá jídla (moje kreace sice pořád chutnaly skandálně skvěle, ale byly to šílené kombinace, jako třeba burger s makaróny a jalapeño papričkami nebo karibské tacos s jehněčím masem).

Ty největší změny se vůbec netýkaly mého těla.

Buela si musela přibrat další šití, aby si přilepšila k důchodu.

Viejos, kteří postávali na rozích a hráli domino, potřásali hlavami, když jsem prošla kolem, kluci ve vlaku se při pohledu na moje nalitá prsa ušklíbali, ale ani je nehnulo, aby mě pustili sednout.

A taky jsem musela dopisovat asi milion náhradních testů, abych vynahradila svoje absence, když jsem byla u doktora nebo mě přepadala tak hrozná ranní nevolnost, že bych do školy nedošla.

23

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 24

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, ředitel Holderness spolu se studijní poradkyní svolali v hlavní kanceláři schůzku, na kterou pozvali taky Buelu a slečnu Fuentesovou. Ředitel s výchovnou poradkyní navrhli, že mě nechají přeložit na jinou školu, kde mají speciální program pro těhotné. Ale slečna Fuentesová o tom nechtěla ani slyšet. Řekla, že by se mi na jinou školu v polovině školního roku zvykalo těžko, a protože má speciální program rozvolněné osnovy, nemohla bych k promoci v řádném termínu. Věděla jsem, že si moje učitelka předtím telefonovala s Buelou, a musely spolu vymyslet nějaký plán, protože Buela jí hned přizvukovala a řekla, že možnost zůstat na schomburské střední bude mít „zásadní vliv na mé akademické vyhlídky“. Ta věta zněla, jako by si ji dopředu nacvičila; vyslovovala jednotlivé hlásky s takovou péčí, jako by si dávala záležet, aby to řekla správně. Bylo mi jasné, že jí slečna Fuentesová pověděla, co se na schůzce bude řešit. Tehdy jsem ani pořádně nevěděla, co ta slova znamenají, ale bylo mi jasné, že se slečna Fuentesová snaží, abych mohla co nejdýl žít jako mí vrstevníci.

Vždycky jsem byla drobné štíhlé postavy, a lidi tak měli tendenci si myslet, že mám i podobně nenápadnou osobnost. A najednou jsem byla chodící odstrašující případ v podobě nafouknuté teenagerky, která zabírá mnohem víc místa, než by se slušelo, a nejde přehlídnout.

24

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 25

Intenzivní „Mám pro vás dvě oznámení,“ řekne slečna Fuentesová. „Slečno Fuentesová,“ zvolá Amir bez přihlášení. „Doufám, že nechcete říct, že odcházíte.“ „Ne, ne, nic takového, pane Robinsone,“ odpoví a my všichni samou úlevou zaplujeme do lavic. „První oznámení se týká změn ve vašem rozvrhu. V srpnu k nám přišlo několik nových učitelů, což samozřejmě ovlivnilo i rozvrhy. Studenti absolventského ročníku dostanou na výběr nové volitelné předměty.

Všem vám za chvíli rozdám sylaby. Mé druhé oznámení se týká nového studenta.“ Sborově zaúpíme. Studenti se každou chvíli mění snad ve všech našich předmětech a nám je to fuk. Ale třídnická hodina je jiná. Nikdo z nás netouží mít mezi sebou někoho cizího, kdo u nás stejně dlouho nevydrží. „Já vím, já vím. Zuby nehty jsem se před vedením snažila uhájit, že je nás ve třídě dost a chceme svůj malý stabilní kolektiv, ale nikde jinde prostě nebylo místo. Už jsem se s tím novým studentem setkala a myslím, že k nám skvěle zapadne. Dnes se přišel jen zapsat, ale až přijde zítra do školy, dejte si záležet, abyste udělali dobrý první dojem. Jen jsem chtěla, ať o něm víte.

Tak, a teď k novým volitelným předmětům.“ 25

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 26

Slečna Fuentesová se uměje a každému z nás na lavici položí list papíru. „Pořádně si je prohlédněte, rozmyslete se, který předmět by vám seděl nejlépe, a zítra mi dejte vědět.“ Když zazvoní na konec hodiny, všichni se natáhneme pro své batohy. Při východu z učebny slečně Fuentesové zamávám a pohlédnu na dlouhý seznam volitelných předmětů. Stále jsou na něm naši staří známí oblíbenci: fotografování, kreativní psaní, práce se dřevem a tanec. A úplně dole na konci seznamu se skví: Kulinářské umění: Intenzivní kurz španělské kuchyně.

Název kurzu vyčnívá nad všemi ostatními a přitahuje můj zrak, dokud všechna ostatní slova nevyblednou. Za celou dobu, co na schomburskou střední chodím, nikdy žádný volitelný předmět kulinářského umění nebyl, a to máme cvičnou kuchyni i roky nevyužívanou kantýnu. Napadne mě, že takový předmět bude hned plný.

A na vteřinu cítím, jak to ve mně bublá nadšením jako ve vařícím hrnci. Konečně můžu chodit do opravdického kurzu vaření, který se navíc zaměřuje na nějakou národní kuchyni.

A pak si vzpomenu, že jsem v posledním ročníku. Nejrozumnější by bylo svůj současný rozvrh neměnit a nechat si volnou hodinu, ne přibírat si další předměty a další práci. A tak své nadšení zase krotím, dokud úplně nepohasne.

O dvě hodiny později se u vchodu do školní jídelny potkávám s Angelicou, která si prohlíží frontu, jako by hledala někoho, kdo nás pustí před sebe. „Vidělas ten volitelný grafický design? Měla bys tam chodit se mnou!“ Zavrtím hlavou. Gelly ví, že na žádný poděla – pošahaný – grafický design chodit nemůžu. „Angelico, obě víme, že nenakreslím ani rovnou čáru.“ Angelica přestane natahovat krk a jdeme si stoupnout na konec fronty. Začnu se přehrabovat v batohu. „Náhodou tvoje rovný čáry jsou nádherný. Nebuď na sebe 26

skořice.qxp_Sestava 1 13.06.21 19:58 Stránka 27

tak přísná. Spíš se žádný předmět nevyrovná kulinářskýmu umění, co? To je předmět jako stvořený pro tebe.“ Když vidí, že z batohu vytahuju mobil, položí mi dlaň na zápěstí, abych ruku zase schovala. „Holka, co děláš? Vypálilo ti přes léto slunce díru do hlavy? Vždyť víš, že když tě s ním uvidí někdo z ochranky, tak ti ho zabaví. Úplně se v tom vyžívaj.“ „Buela jde o půl páté k doktorovi, po škole už jí asi zavolat nestihnu. Jenom jsem jí chtěla rychle napsat, ať vím, jak šlo předání ve školce.“ Angelica se se mnou vymění, aby na mě nikdo z ochranky ani z učitelů neviděl. Před pohledy kuchařek se sice neschovám, ale ty zajímají jen velikosti porcí a jestli se fronta na jídlo hýbe.

Nejdřív zkontroluju, že nevolal nikdo ze školky, pak napíšu zprávu Buele a hodím telefon zase do batohu. „Díky, že mě kryješ.“ „Budeš mi to muset oplatit, až budu Lauře posílat rajcovní fotku.“ Zavrtím hlavou a usměju se. Zaplatíme za oběd a zamíříme ke stolu u okna. Jedno Angelice musím nechat, když už si něco vezme do hlavy, je jako pitbul. Jakmile si sedneme ke stolu, zase do mě začne hučet o volitelných předmětech. „Emoni, ty už zase děláš to co vždycky.“ Se zaúpěním se zakousnu do svého sendviče. Jablečné pyré si schovávám úplně nakonec. „Co dělám?“ ptám se s pusou plnou krůtího masa. Kdyby na chleba dali trochu čatní, potřeli ho česnekem a trochu ho opekli, tak by neměl chybu. Úplně mě svrbí prsty a nejradši bych vytáhla telefon, abych si ten recept mohla zapsat. „Zase se chováš jako mučednice – jako vždycky, když něco chceš, ale vezmeš si do hlavy, že kvůli Holčičce nebo Buele to nejde.“ Polknu. Že by měla pravdu? Fakt to dělám? Kamarádi někdy vidí věci, kterých si nikdo jiný nevšimne. „Víš, jak ráda bych 27