0042104

David Pazdera

CZ 75 Příběh české legendy

Prvních čtyřicet pět let naší nejslavnější pistole

© David Pazdera, 2020 ISBN 978-80-242-7088-3

Tato kniha vznikla v prvé řadě díky vstřícnosti České zbrojovky a.s. – jak jejího vedení, tak mnoha současných i bývalých zaměstnanců. Jmenovitě uvést zaslouží zejména Radek Hauerland, Tomáš Hauerland, René Ondra, Václav Polanský, Stanislav Střižík a Milan Trkulja. Velké poděkování ale patří úplně všem, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli.

Speciální dík náleží Vojtěchu Kouckému, synu Františka Kouckého, za zpřístupnění unikátních rodinných dokumentů.

Obsah Rok 1975

7

Trocha techniky

13

České pistole před pětasedmdesátkou

21

Česká zbrojovka Uherský Brod a pistole před pětasedmdesátkou

39

Poslední mohykán: život a dílo Františka Kouckého

57

Zrození legendy

77

Pětasedmdesátky z pětasedmdesátého

107

Tajemství úspěchu CZ 75

121

Prvních 45 let

131

Výroční pistole CZ 75

163

Autoři a zdroje obrazového doprovodu

174

Rok 1975 Zklidnění studené války • Nástup mezinárodního terorismu • Zrození zázračných devítek • Překvapení ze zotročené části světa • Dobrý duch krále Václava?

R

ok 1975 byl bohatý na velké události. Historické přehledy připomínají zejména začátek krutovlády Rudých Khmérů v Kambodži; ukončení války ve Vietnamu (kde k vítězství komunistických sil přispělo Československo rozsáhlými dodávkami výzbroje); nebo vyhlášení nezávislosti Angoly – aby zde vzápětí propukla vleklá občanská válka, jeden z horkých zástupných konfliktů studené války (v němž opět nechyběly československé zbraně).

Celkově se ale mezinárodní napětí výrazně snížilo díky podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Mezi 35 signatáři nechyběla Československá socialistická republika, která stejně jako náš tehdejší Velký bratr Sovětský svaz považovala výsledný text za úspěch východního bloku a nedělala si těžkou hlavu s tím, že zavazuje rovněž respektovat lidská práva a základní svobody včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství. Jak mohli režimní pohlaváři tušit, že to někdo v normalizačním Československu bude brát vážně a že si tím právě zadělali na patálii jménem Charta 77?

Nebezpečí bezprostředního vypuknutí jaderné války vystřídaly jiné hrozby. Útok na zasedání vrcholných představitelů ropného kartelu OPEC ve Vídni, za nímž stál neblaze proslulý Carlos Šakal, spolu s krvavými akcemi západoněmecké ultralevicové skupiny Rote Armee Fraktion potvrdil, že svět čelí nové vlně terorismu. Tentokrát mezinárodního a vedeného s takovou razancí a vybavením, že kromě jiného zvýšil poptávku po modernizaci výzbroje bezpečnostních složek. V západní Evropě a v mnoha dalších státech po celém světě začal být za nový policejní ideál považován výkonný, původně vojenský náboj 9 mm Parabellum (9 mm Para, od roku 1983 oficiálně nazývaný 9 mm Luger, označovaný též 9×19 a v případě vojenských verzí 9 mm NATO). Současně se ze Spojených států do Evropy šířily nové střeRok 1975 | 7

K významným událostem roku 1975 patřilo ukončení války ve Vietnamu.

Ne náhodou byla ve znaku západoněmecké ultralevicové skupiny Rote Armee Fraktion rudá hvězda zkombinována se samopalem H&K MP5.

lecké techniky, jejichž osvojení umožňovalo mužům a nyní už také ženám zákona zasahovat cíle rychleji a přesněji než kdy dřív. Zbrojovky zase začaly konstruovat a vyrábět zbraně vhodné právě pro tuto bojovou střelbu (combat shooting).

V 70. letech minulého století se tak začala utvářet nová generace služebních a obranných samonabíjecích pistolí, jimž se právě kvůli použití náboje 9 mm Parabellum začalo zanedlouho říkat zázračné devítky – Wonder Nines. K dalším společným rysům zbraní této rodiny, jejímuž globálnímu rozšíření zásadní měrou napomohl ostře sledovaný tendr na novou krátkou palnou zbraň amerických ozbrojených sil zahájený v roce 1979 (zvítězila italská pistole Beretta 92), patřil velkokapacitní zásobník a takzvané SA/DA (single action/double action) spoušťové a bicí ústrojí. Poslední položka dovolovala první výstřel tlakem prstu na spoušť bez předchozího napnutí bicího prvku (v té době nejčastěji vnějšího kohoutu), díky čemuž bylo možné nosit zbraň s nábojem v komoře připravenou k použití s minimálním rizikem neúmyslného výstřelu. Žádný z uvedených prvků nebyl sám o sobě ve zbraňové konstrukci novinka. V případě spoušťového napínání je u samonabíjecích pistolí dokonce všeobecně uznáváno české prvenství, neboť takové řešení v praxi poprvé použil rodák z Pardubic Alois Tomiška (1867–1946) na modelu Little Tom, který se začal vyrábět ve Vídni před první světovou válkou. Zázračné devítky 8 | CZ 75 / Příběh české legendy

čESkOSLOVEnSkO 1975: POkLIDnÁ ŠEDÁ ZÓna V roce 1975 se v Československé socialistické republice neodehrávala žádná dramata. Díky pětce na konci letopočtu se slavilo další kulaté výročí osvobození Rudou armádou. 29. května se novým prezidentem stal někdejší politický vězeň a nyní symbol normalizace, generální tajemník KSČ Gustáv Husák. Zlepšení životní úrovně obyvatelstva symbolizovalo otevření dvou nových obchodních domů v hlavním městě. Moc se tím nezměnilo na dlouhodobém nedostatku některého zboží. V červnu proběhla na Strahovském stadionu již čtvrtá československá spartakiáda.

Počasí jí nepřálo.

Krátkou palnou zbraň si mohlo legálně pořídit naprosté minimum obyvatel. Nota bene pro obranu. Pravda: násilná kriminalita u nás byla na nízké úrovni; nebyla však ani úplně zanedbatelná – za rok 1975 statistiky uvádějí 137 vražd.

Režim neviděl rád, i když se o moderních služebních a obranných zbraních jen psalo. Od Střelecké revue, v dané době jediného tuzemského periodika s tímto zaměřením, se požadovalo, aby se věnovala především sportovní střelbě. První článek o nové pistoli CZ 75 v ní vyšel v květnu 1976.

V normalizačním Československu byl v roce 1975 zvolen prezidentem Gustáv Husák (1913–1991).

Časopis Střelecká revue začal jako měsíčník vycházet v roce 1969.

však byly celkem, který je větší než součet jeho částí. Velký výkon použitého náboje ve spojení s palebnou silou kolem 15 nábojů a možností pohotového použití, to byla koncepce, která zásadním způsobem měnila pravidla hry. Nástup samonabíjecích pistolí kategorie Wonder Nines tak přinesl nový pohled na úlohu a podobu krátkých palných zbraní a určil další směřování zbrojní konstrukce.

Historické sumáře to většinou nezmiňují, ale významným mezníkem byl v tomto ohledu právě rok 1975. Během něj byly totiž veřejně představeny Rok 1975 | 9

Akce teroristů, jako byl Iljič Ramirez Sánchez zvaný Carlos Šakal, vyvolaly potřebu modernizace výzbroje bezpečnostních složek. dvě zcela zásadní pistole: již zmíněna italská Beretta 92 s tělem (rámem) z hliníkové slitiny a celoocelová ČZ model 75. Česká zbraň zahraniční odborníky nesmírně překvapila. Po dlouhém období, kdy se z Československa v poměrně velkých počtech vyvážely laciné, vcelku solidní, ale – s čestnou výjimkou ryze dvoučinného (DAO) spoušťového mechanismu modelu ČZ vz. 45 – nepříliš invenční obranné pistole ráže 6,35 mm Browning a 7,65 mm Browning, se na scéně zničehonic objevila v podstatě dokonalá zázračná devítka, perfektně vyhovující novým západním trendům. Navíc s některými dosud nikdy nepoužitými konstrukčními prvky, díky nimž se z ní opravdu skvěle střílí. Frustraci západních střelců dobře vystihl proslulý americký průkopník bojové střelby Jeff Cooper (1920–2006), který se s pětasedmdesátkou poprvé setkal již v roce 1976 během svého instruktorského působení ve Švýcarsku: Je škoda, že tato pistole musela vzniknout v zotročené části světa…

Působilo to opravdu zvláštně. Z Československa se přece po srpnu 1968 pod Husákovým vedením záhy stal jeden z nejvěrnějších satelitů Sovětského svazu. Normalizace přinesla odklon od částečného liberalismu druhé poloviny 60. let, který výrobním podnikům nakrátko otevřel cestu k modernizaci výrobního zařízení i samotných produktů, a v hospodářství opět zavládl tuhý centralistický socialismus. Východní blok neměl ani zvlášť velké zkušenosti s nábojem 9 mm Parabellum. V Československu krátce po druhé světové válce vzniklo několik kvalitních prototypů armádních pistolí této ráže, střílely jím sériově vyráběné zdařilé samopaly vz. 48, resp. 23/25, ale brzy se přešlo na sovětský náboj 7,62×25 mm (Tokarev), zatímco Varšavská smlouva si jako pistolový standard zavedla ráži 9 mm Makarov (9×18 mm).

10 | CZ 75 / Příběh české legendy

Jedním z hlavních průkopníků moderní bojové střelby ze samonabíjecí pistole byl Američan John Dean „Jeff “ Cooper (1920–2006).

V roce 1975 vyšla v revidované edici jeho kniha Cooper on Handguns. Československá zbrojní konstrukce se sice právem těšila velmi dobré po­ věsti, nicméně hodnoceno podle sériových výrobků, právě samonabíjecí pistole nebyly oblast, ve které by po druhé světové válce zářila.

Jak se tedy stalo, že v březnu 1975 měla na Evropské výstavě lovu a sportovní střelby v Madridu veřejnou premiéru československá pistole, která byla jednou z prvních zázračných devítek – a přitom jedna z nejlepších a nejvlivnějších?

Pistolový guru Jeff Cooper, který nejen skvěle střílel, ale také o tom pěkně psal, tuhle záhadu okomentoval s vtipem sobě vlastním: Snad v tom všem má ruce duch dobrého krále Václava.

Něco na tom možná bude. Protože fenomén jménem CZ 75 se na scéně objevil jako výsledek podezřele mnoha šťastných náhod.

Rok 1975 | 11