0042103

Petr Hrubec

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 7

21.09.2021 9:37

OBSAH

Úvod / strana 10 Můj příběh / strana 15 Kapitola 1 / Šipkový boom / strana 19 Kapitola 2 / Šipky a fanoušci / strana 57 Kapitola 3 / Hráči / strana 71 Kapitola 4 / Šipková globalizace / strana 87 Kapitola 5 / Královna Paláce / strana 97 Kapitola 6 / Svět profesionálů / strana 107 Kapitola 7 / Světové šipky v ČR / strana 139 Kapitola 8 / Šipky v době covidové / strana 159 Kapitola 9 / Budoucnost šipek / strana 169 Kapitola 10 / Šipky po česku / strana 193 Závěr / strana 237

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 9

21.09.2021 9:37

ÚVOD Velké sportovní haly nacpané k prasknutí. Rozjaření fanoušci tančící v originálních kostýmech. Strhující bitvy hráčů na pódiu a uvolněná nálada v publiku. To jsou obrázky připomínající spíše párty než sportovní utkání. Přesně tak ale vypadají profesionální šipky.

Je to show promyšlená do posledního detailu, při níž jsou diváci nedílnou součástí dění. Šipky v podání organizace PDC (Professional Darts Corporation) totiž jako jediné v současné době fanouškům nabízí unikátní mix zábavy a profesionálního sportu. Díky tomu si k nim našli cestu i ti, pro které jinak bývá sledování sportovních klání nudné.

Samozřejmě tím hlavním lákadlem pro příznivce zůstávají dech beroucí výkony hráčů na pódiu, kteří se předhání v tom, kdo víckrát trefí 3 cm² velký segment v terči, ale smyslem večera stráveného na šipkách není jen pasivní sledování soubojů nejlepších hráčů planety. Je jím možnost svobodně se projevit – zpívat, tančit a bavit se. Prostě po svém prožít vzrušující večer ve společnosti podobně naladěných lidí. A protože je u šipek na prvním místě zábava, fanoušci vždy odcházejí domů spokojení, a to bez ohledu na to, kdo zrovna vyhraje. Můžeme to samé říct o nějaké jiné sportovní disciplíně?

I díky jedinečné atmosféře se šipky staly jedním z nejrychleji rostoucích sportů planety. Přitom je ještě nedávno pouze málokdo považoval za plnohodnotnou sportovní disciplínu. V posledních letech ale tato původně hospodská hra dokázala shodit svůj starý kouřem nasáklý kabát a vyměnit ho za ohoz, který jde s dobou. Šipky jsou rychlé, moderní a zábavné – a to pro fanoušky v aréně i diváky u televizí. Kromě návykové atmosféry a propracované show je jednou z jejich největších předností fakt, že se na pódiu stále něco děje. Těžiště zápasu se každou chvíli přelévá z jedné strany na druhou, a tak se diváci nemají šanci nudit. Při šipkařské bitvě se v rychlém sledu střídají momenty vzrušení, emotivní radosti, ale také zklamání. Tady hluchá místa nehledejte. A buďte si jisti, že jakmile vás tahle hra chytne, už vás nepustí.

Během několika posledních let šipky doslova explodovaly. Z minoritního sportu na okraji zájmu se stal světový fenomén, který dokáže o diváky soupeřit s hokejem i fotbalem.

Mnohonásobně se zvýšily dotace turnajů i sponzorské smlouvy hráčů, takže souboje profíků na pódiu už nejsou pouze zápasem o prestiž, ale také tvrdým zápolením o miliony.

Právě nárůst finančních odměn udělal šipky mnohem atraktivnější i pro nezaujaté diváky.

A ukažte mi jiný sport, kde o tak velkých sumách rozhoduje rozdíl jediného milimetru.

Důkazem tohoto boomu je i Česká republika. Ještě nedávno borce jako van Gerwen, Wright či Price znala jen skalní komunita hráčů a fanoušků. Dnes jméno světové šipkařské jedničky patří do povinné výbavy každého sportovního fanatika. A většinová veřejnost už se také seznámila s naším historicky prvním zástupcem mezi profesionály Karlem Sedláčkem a začíná poznávat i jeho mladého kolegu Adama Gawlase.

– 10 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 10

21.09.2021 9:37

Být na šipkách v kostýmu je zážitek, který by měl alespoň jednou v životě zažít každý sportovní fanoušek.

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 11

21.09.2021 9:37

Obrovský hlad po této disciplíně v České republice i na Slovensku dokládá zvyšující se sledovanost televizních přenosů, rostoucí počet aktivních hráčů i bleskurychle vyprodané šipkařské exhibice v Praze na Královce. A také to, že v rukou držíte tuto knihu! Šipky jsou u nás na vzestupu, a to samozřejmě neušlo ani činovníkům PDC – nejznámější a nejkvalitnější šipkařské organizace světa, jež je synonymem hokejové NHL či basketbalové NBA. Na základě zvyšující se popularity PDC v roce 2019 uspořádala historicky první profesionální turnaj European Tour na českém území. A další jistě budou následovat.

Co ale dělá šipky výjimečné? Čím jsou pro fanoušky tak zajímavé, že se po vstupenkách vždy jen zapráší? Co vlastně tuto hru odlišuje od ostatních sportů? Jaké je tajemství unikátně pozitivní šipkařské atmosféry, kterou jinde nezažijete? A jak to, že k jejich historicky největšímu rozmachu dochází právě teď? To jsou otázky, na něž chci touto knihou odpovědět. Vezmu vás také do zákulisí, kde zblízka poznáte hráče, s nimiž jsem měl možnost natáčet pro TV Nova rozhovory, i ostatní důležité osobnosti, na něž nemíří světla reflektorů, ale bez nichž by šipky nebyly tím, čím jsou dnes.

Takže pokud vás zajímá, jaký je v soukromí nejlepší hráč planety Michael van Gerwen, jak vypadá život šipkařských profíků na Tour, jak se vyjednává s hvězdami PDC, aby přijely do Prahy, či jak se bude tento sport dál vyvíjet v budoucnosti, jste na správné adrese.

Tak ať to lítá!

– 12 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 12

21.09.2021 9:37

Zkušený australský šipkař Simon Whitlock patří k nejoblíbenějším hráčům mezi českými fanoušky.

Tady se zdraví se svými příznivci při exhibici Prague Darts Masters v pražské hale Královka.

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 13

21.09.2021 9:37

Autor knihy a vášnivý amatérský šipkař Petr Hrubec.

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 14

21.09.2021 9:37

MŮJ PŘÍBĚH Moje první vzpomínka na terč a šipky pochází někdy z první poloviny devadesátých let.

Bylo mi devět, když si moji rodiče pořídili srub na břehu řeky Sázavy. V tom magickém údolí pod vesničkou Luka pod Medníkem, které si pro jeho podobnost s Grand Canyonem oblíbili trampové, jsem prožil mnoho víkendových a prázdninových dobrodružství.

Trávili jsme tam skoro každou sobotu a neděli a já si užíval všeho, co srub u řeky může mladému klukovi nabídnout. Chodil jsem s tátou na ryby, sjížděli jsme vodu, houbařili nebo dováděli se sestrou na matračkách v hučících peřejích. Také jsme si hodně četli, hráli karty i šipky. Večer se pak sedělo u ohně, opékali jsme buřty a povídali si na verandě. Třeba i o slavném spisovateli, a ještě slavnějším rybáři Otovi Pavlovi, který na té samé verandě před začátkem druhé světové války hrával ping-pong. Podle svědectví starousedlíků byl dobrým kamarádem původních majitelů našeho srubu.

Naše chatka je položená na kamenité stráni prudce se svažující nad řeku. Je to místo, kde slyšíte šumění peřejí a zpěv ptáků. Místo, jež není zasažené civilizací, kde není tekoucí voda a kam musíte od zaparkovaného auta dojít 15 minut pěšky se vším, co potřebujete na víkend v krosně na propocených zádech. A pro mě to vždy bylo místo odpočinku, rodinné pohody, zábavy, ale také sportovního zápolení. Táta byl velkým sportovním nadšencem, a tak jsme se od dětství měřili v nohejbalu, volejbalu či tenise. Já hrál s mámou a proti nám stál táta s mladší sestrou. Ale v šipkách jsme bojovali každý za sebe. Už nevím, kdo tehdy vítězil. Mám pocit, že já, ale možná si jen idealizuji vzpomínky nebo mě a moji sestru prostě rodiče vyhrávat nechávali. Čím jsem si ale jistý, je, že mě ta hra bavila. Pocit, když se mi na terči podařilo zasáhnout vytyčené číslo, byl vzrušující a zároveň uklidňující. V tu chvíli jsem cítil, že vše je tak, jak má být. Jako by se tím celý svět dostal do rovnováhy. A když jsem trefil triple, na který jsem cílil, dostal jsem křídla a zaplavila mě vlna energie, díky níž jsem měl dojem, že dokážu, cokoli si jen usmyslím.

Terč visel na jedné stěně srubu, hned vedle vchodových dveří. Obarvený byl černě, zeleně a bíle a vyrobený byl z nějakého pochybného materiálu – určitě to nebyl sisal, tedy agávová vlákna, z nichž se dělají profesionální terče dnes. Házelo se na něj divnými plastovými šipkami s ocelovým hrotem. Ani nevím, kde ho táta vzal nebo jak se tam ocitl. Dobrých 20 let visel na stěně chatičky, jak našemu srubu přezdíváme, než jsem ho nahradil modernějším.

I když to byly nádherné chvíle, šipky pro mě tehdy neznamenaly nic víc než další letní hry a dovolenkové zábavy. Ale měly velkou výhodu v tom, že se daly provozovat společně a mohl jsem se jim věnovat i sám. Musím přiznat, že o profesionální podobě této hry jsem v té době nevěděl zhola nic. Kdyby mi někdo řekl, že házením na terč se dá živit, kdo ví, co by taková informace v mém životě způsobila...

– 15 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 15

21.09.2021 9:37

Další vážné setkání se šipkami přišlo až 20 let poté. Na sport jsem ale ani během těch let nezanevřel a vždy byl v nějaké formě součástí mého života. Hrál jsem závodně baseball, fotbal, volejbal i další sporty. Mé srdce pak dlouho patřilo basketbalu, k němuž jsem přičichl v USA. V 18 letech jsem ale ukončil svou zářnou a jistě velice slibnou kariéru v té nejnižší pražské juniorské soutěži. Už mi to nedávalo smysl, nedokázal jsem být disciplinovaný a chodit na tréninky, protože mě tehdy zlákaly jiné neřesti včetně cigaret a alkoholu. Lásku ke sportu jsem ale nikdy neztratil a dál jsem alespoň občas sportoval rekreačně a pro radost. Tenis, badminton, stolní tenis, fotbálek s kamarády, to bylo moje. I nějakou tu šipku jsem si hodil, ať už u kamaráda doma na elektronickém terči, nebo párkrát v hospodě. Spíše než bych sport dělal, jsem o něm psal. Nejprve jako začínající redaktor v MF Dnes, poté v Hospodářských novinách, pak dlouho jako redaktor a editor v TV Nova a následně jsem se začal živit na Nova Sport jako promo producer, tedy někdo, kdo vyrábí upoutávky na sportovní události. Šipky mi znovu vtrhly do života v roce 2015, jen pár dní po Vánocích. Bylo mi 30 let a stále jsem pracoval na Nova Sport v oddělení self promotion. Seděl jsem večer doma u televize a přepínal kanály, když jsem narazil na šipky. Ten moment si pamatuji jako dnes, protože jsem si udiveně říkal: „Šipky v televizi? To je nesmysl, na to se přece nemůže nikdo dívat.“ Pak ale kamera přiblížila červené políčko – takzvaný triple 20 – a k předchozím dvěma šipkám se zapíchla třetí. Najednou jsem pocítil úžas a zaplavil mě nával vzrušení podobný tomu, které jsem prožíval v dětství na chatě.

Doslova mě to zhypnotizovalo a zajímalo mě, zda to hráč dokáže zopakovat. Nepodařilo se mu to, další šipka se zapíchla pouze do singlu 20. Doufal jsem tedy, že nahází 180 bodů v příštím hodu, jenže padl pouze jeden triple a mně došlo, že perfektní skóre není tak častou záležitostí, jak by se mohlo zdát. Po chvíli jsem proto přepnul program a sledoval jiný sport.

Druhý den se opakoval stejný scénář. Zase jsem projížděl kanály a opět narazil na šipky. Teď už jsem ale položil ovladač na sedačku a sledoval zápas. Kdo tehdy hrál, vám nepovím, ale vzpomínám si, že mě to opravdu chytilo. Takže jsem na šipkové mistrovství světa koukal další den a potom i další. Postupně jsem se začal s hrou více seznamovat, učit se herní kombinace a poznávat jednotlivé hráče. Jako člověka živícího se výrobou sportovních upoutávek mě na šipkách přitahovala jejich rychlost, dynamika a na první pohled zajímavé a odlišné osobnosti hráčů. Také atmosféra v sále byla jiná, než jsem znal třeba z fotbalu či hokeje. Lidé na sobě měli různé kostýmy a v přestávkách rozjařeně tančili. Ti muži na pódiu navíc nevypadali jako klasičtí sportovci. A lišila se i celá hra – byla neučesaná, živelnější, lidová a neuvěřitelně zábavná.

Asi dva týdny po skončení World Darts Championship do kanceláře, kterou sdílím se dvěma dalšími kolegy, nakráčel náš šéf Honza. A nesl zajímavou informaci – naše televize právě zakoupila vysílací práva na šipky a to znamená, že od února budeme na Nova

– 16 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 16

21.09.2021 9:37

Sport přenášet výkladní skříň tohoto sportu Premier League Darts. Pak se Honza zeptal, zda je mezi námi někdo, kdo o nich něco ví, aby se postaral o upoutávky. Hned jsem se nadšeně přihlásil, že já už mám něco nakoukáno a že už tomu tak trochu „rozumím“. No, nebudu vám lhát, než vzniklo první promo, musel jsem se toho ještě hodně naučit. Ale poznávat ten nový svět s veškerými jeho zákonitostmi a specifiky mě nesmírně fascinovalo. A baví mě to dodnes.

Od začátku Premier League Darts 2015 jsem tak šipky začal sledovat pravidelně. Brzy jsem se seznámil s Pavlem Kordou, komentátorem, činovníkem České šipkové organizace, ale hlavně celoživotním šipkovým fanatikem. Jeho nadšení pro tento sport mě nakazilo jako virus. Rok a půl od prvního šipkařského přenosu na Nova Sport jsem už spolu s ním a českým reprezentantem Pavlem Drtilem seděl v autě mířícím do Frankfurtu nad Mohanem. Jeli jsme na soutěž reprezentací PDC World Cup of Darts, kde jsem pak poprvé seděl tváří v tvář největším hvězdám tohoto sportu Gerwenovi, Andersonovi, Barneveldovi a dalším. Vše se seběhlo opravdu rychle, a kdyby mi tohle někdo řekl před pár měsíci, asi bych se jen nechápavě usmál.

Z těchto rozhovorů vznikly první šipkařské pořady pro Nova Sport. Pak následovaly další rozhovory, další pořady a desítky, spíše stovky upoutávek. Moc rád také vzpomínám na natáčení Šipkařské školy s naším nejlepším hráčem Karlem Sedláčkem, vznik otevřeného turnaje Nova Sport Open, ale také na svou návštěvu na podnicích PDC, a hlavně pražských exhibic, kterých jsem se účastnil jako divák i novinář a v zákulisí natáčel rozhovory. Šipky mě pohltily, zamiloval jsem se do nich a jsem za to opravdu vděčný, neboť energie, jež z nich sálá, mě neustále nabíjí. Ke správnému šipkařskému fanouškovství samozřejmě patří i pořízení terče. Ten visí nejen u mě doma, ale je už několik let nezbytným vybavením naší kanceláře na Nově. Bitvy s kolegy, ať už každý za sebe nebo ve dvojicích, nás nesmírně baví i přesto, že se můj průměr příliš nezvedá a trefit double je někdy zapeklitým úkolem. Ale i když se nedaří u terče, vím, že pro šipky jsme toho tady společně udělali mnoho a další krásné věci budou následovat. Tento sport je v České republice na obrovském vzestupu a nikdo nemůže tušit, kde až se zastaví. Intuice mi říká, že díky profesionálům, jako je Karel Sedláček či Adam Gawlas, se šipky brzy stanou jedním z nejoblíbenějších sportů tuzemských diváků. A přál bych si, aby se láska k tomuto sportu a pozitivní nálada, která mě na šipkách uchvátila, přenesla skrze stránky této knihy i na vás.

Poznámka autora: Pokud nejsou u citací uvedeny zdroje, vychází všechny z rozhovorů, které jsem s dotyčnými osobami vedl osobně během své reportérské práce nebo při přípravě této knihy. V několika málo případech jsem těžil také z volně dostupných britských periodik.

– 17 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 17

21.09.2021 9:37

To, jak je rozvržený terč, má na svědomí britský truhlář Brian Gamlin, který jej v této podobě představil veřejnosti v roce 1896.

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 18

21.09.2021 9:37

ŠIPKOVÝ BOOM Když v baru houstne dým Hospodská hra. Přesně tak byly šipky dlouhá léta zapsány v myslích sportovních fanoušků. A nutno říct, že právem. Stačí se podívat na starší zápas, třeba z ikonické doby osmdesátých let, kdy se před terčem střetávaly osobnosti jako Eric Bristow, John Lowe či Jocky Wilson. I na té nejvyšší úrovni se šipkařské bitvy odehrávaly v sálech plných cigaretového dýmu. Hráči běžně při zápasech pili pivo a kouřili, stejně jako lidé v publiku. Ne, tohle mělo k naší představě o profesionálním sportu hodně daleko. „Tehdejší hráči byli normální chlapi z fabriky, kteří si šli po šichtě dát deset piv a zahrát šipky,“ říká šipkařský odborník a komentátor Nova Sport Pavel Korda. „Nejlepší hráči té doby prostě takto fungovali. Při zápasech byli samozřejmě nervózní, a protože ještě neexistovali žádní mentální kouči, tak se nervozita krotila alkoholem a nikotinem. Bylo úplně běžné, že se při zápase vykouřilo třeba deset cigaret.“ Šipkaři v té době v hospodách hráli i trénovali. A když jste v hospodě, musíte si přece něco dát. Většinou padla volba na zlatavý nápoj z chmele, a proto byste tehdejší hráče na první dobrou těžko dokázali odlišit od štamgastů (čest výjimkám!). Pivní pupek prostě k šipkám patřil stejně jako kolo k cyklistům. A nutno říct, že u mnoha profíků to platí i dnes. Jenže v současné době už není na vině pouze český národní nápoj, ale také nepravidelný a velice nezdravý životní režim, při němž hráči tráví většinu času sami na hotelích nebo v tréninkové místnosti. Na kvalitní jídlo alespoň třikrát denně, pořádný spánek, nedej bože hodiny v posilovně není čas ani chuť (opět čest výjimkám!).

Na postavách některých hráčů to možná není vidět, ale šipky za posledních 30 let ušly obrovský kus cesty. Ze zábavy se stal plnohodnotný profesionální sport, jemuž jsou hráči zcela oddaní. Házení na terč je pro ně regulérním zaměstnáním, kterým tráví většinu svého času. A není nezvyklé, aby tréninku věnovali třeba i osm hodin denně. Jinak už to v dnešní obrovské konkurenci nejde. Ti nejlepší mají servis podobný jiným profi sportovcům. Zaměstnávají manažery, fyzioterapeuty, sportovní psychology i maséry.

Peníze, jež se v šipkách dají vydělat, dosahují mnohamilionových částek. A pokud je chcete získat, musíte pro to udělat maximum.

Vítězná hra britské královny Alžběty I dnes ale platí to, co platilo vždy a snad bude platit i nadále – šipky a hospody vždy patřily k sobě. Původ tohoto sportu sice můžeme vystopovat až do středověku, jeho moderní historie se ale začala psát až v roce 1896. Tehdy britský truhlář Brian Gamlin vynalezl číselné rozvržení terče tak, jak jej známe nyní. V příštích desetiletích tyto terče zaplavily britské hospody a hra v šipky se stala oblíbenou kratochvílí při pití piva. Ke konci první

– 19 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 19

21.09.2021 9:37

světové války už mnoho náleven mělo své vlastní šipkařské týmy a po celé zemi se běžně pořádaly turnaje. První opravdu velký podnik se uskutečnil v roce 1927 pod názvem News of the World Individual Darts Championship a zorganizovaly ho stejnojmenné úspěšné noviny. Premiérového klání se zúčastnilo úctyhodných 1 000 hráčů. Šipky ale v té době nebyly, jak by se z jejich usídlení v hospodách mohlo zdát, pouze mužskou záležitostí. Mezi ženami je ve třicátých letech 20. století pomohli zpopularizovat ti, které by u terče asi nikdo nečekal – vládnoucí pár britské královské rodiny. Když se 17. prosince 1937 královna Alžběta I. se svým mužem králem Jiřím VI. vydali na inspekci komunitního centra v Buckinghamshiru, otevřeli dveře do herní místnosti a uviděli několik mužů, jak hrají šipky. Královna se mužů zeptala, zda by si to mohla také zkusit.

Na tři šipky naházela skóre 21, král Jiří si zapsal 19 bodů. A protože byl pravým britským gentlemanem, prohru přijal a královně srdečně pogratuloval.

Letmé a nevinné setkání panovníků se šipkařským sportem neuniklo pozornosti médií a vzbudilo velkou vlnu zájmu. Lidé si druhý den v novinách mohli přečíst titulek „Královna porazila krále v šipkách“. Deník News of the World na to konto poznamenal, že „pokud někdo potřeboval více důkazů o rostoucí oblíbenosti šipek, tak teď je dostal“. Editor časopisu Darts a Sports Weekly News odhadoval, že královnino zapojení do hry přiláká k terčům tisíce žen. A nemýlil se, v příštích týdnech opravdu davy žen doslova zavalily šipkařský svaz British Darts Council s tím, že by se chtěly tuto úžasnou hru naučit.

Popularita šipek dál strmě stoupala a v roce 1938/39 se na turnaj News of the World přihlásilo neuvěřitelných 280 000 hráčů! Finálový duel mezi Jimem Pikem a Marmadukem Breconem v londýnské aréně Royal Agricultural Hall naživo vidělo 14 534 fanoušků. Tehdy favorizovaný Pike podlehl svému soupeři 1:2 na sety a nutno říct, že ne všem divákům se výhra outsidera líbila. Už v té době se totiž na šipky sázelo, a to živě a přímo v hale. Kolik padne „stoosmdesátek“? Jaké bude nejvyšší zavření v zápase? Diváky obíhal bookmaker se svými pomocníky a kurzy se vždy po pár odházených šipkách měnily.

Ano, čtete správně, live sázení není fenoménem posledních let, skvěle se mu dařilo už v předválečné Anglii.

Poražený finalista Jim Pike se v příštích letech stal nejznámější tváří a hlavním ambasadorem tohoto sportu. Mimo jiné byl několikanásobným kapitánem týmu News of the World, jenž za války svým šipkařským uměním vybíral peníze pro Červený kříž. V roce 1946 se pak účastnil „Zápasu století“. V něm před tisíci fanoušky, z nichž někteří zaplatili za vstupenku až dvě libry, což byly na tu dobu velké peníze, sice prohrál se svým soupeřem Joe Hitchcockem, přesto mu to na popularitě neubralo. Tehdy se místo klasické hry „501 double out“ hrálo „1001 double out“ na dvě vítězné hry. Souboj mezi Pikem a Hitchcockem byl velmi vyrovnaný a každý z tehdejších soupeřů si uzmul jednu hru pro sebe, takže se muselo rozhodovat ve hře třetí. Pikovi stačilo, aby zavřel „double 2“ a stal by se šampionem, jenže trefil vedlejší pole „double 17“, čehož jeho soupeř využil

– 20 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 20

21.09.2021 9:37

a neomylně poslal svou šipku do „doublu 16“. Ihned po úspěšném zásahu začali jeho fanoušci proklamovat, že se stal světovým šampionem.

Kouzlo jednoduchosti Jak plynul čas, šipkařské řady rozšiřovali další a další nadšenci. Během šedesátých let 20. století se oficiálních turnajů každý rok účastnily zhruba čtyři miliony Britů. Stejně jako se Anglie stala kolébkou fotbalu, byla i domovem šipek. Co ale lidi na této hře fascinovalo, že tak snadno podlehli jejímu kouzlu? A co hráče k terčům přivádí dodnes?

Podle mě je jedním z největších lákadel šipek jejich jednoduchost – pravidel i technického provedení. K tomu, abyste odhodili šipku, nepotřebujete číst knihy ani trénovat.

Prostě ji vezmete do ruky a hodíte. Tak snadné to je. A to samé platí i u pravidel. Základní hru „501 double out“, která se hraje na všech turnajích, pochopíte za pár minut. Vsadím se, že vám pravidla vysvětlím maximálně v šesti krátkých větách. Nevěříte?

1) Terč se skládá z čísel od 1 do 20 a také políček zeleného a červeného středu.

2) Každé číslo má několik segmentů, které můžete trefit.

3) Na vnějším okraji terče je pole dvojnásobků, takzvaných doublů (jedná se o dvojnásobnou hodnotu daného čísla, takže double 20 je hozených 40 bodů).

4) Každé číslo má také segment trojnásobku, takzvaný triple (když hráč trefí triple 20 upisuje se mu 60 bodů).

5) Každý hráč začíná hru se skóre 501 a snaží se dostat k nule s tím, že číselné hodnoty, které zaznamená třemi šipkami, se mu od té 501 odečítají.

6) Aby hru ukončil, musí poslední šipkou trefit double (takže, pokud mu bude na konci zbývat 20 bodů, musí hru ukončit dvojnásobkem čísla 10).

To je vše. Snadné, že? A úplně nejlepší je podívat se na nějaký přenos a garantuji vám, že pravidla vám budou jasná během chvilky. Poté co jim porozumíte, můžete si nerušeně užívat dramatické souboje na pódiu nebo ty s přáteli na reálném terči.

Další výhodou šipek je, že nejsou drahé, může je tak provozovat kdokoli. Dobrý terč a šipky pořídíte dohromady za dva a půl tisíce korun a klidně vám vydrží třeba i několik let. Do souboje se soupeřem se lze pustit prakticky hned a hry navíc trvají jen pár minut, takže rychle znáte vítěze a poraženého. Šipky také neznají věkové limity. Začít s nimi můžete kdykoli. I mezi profíky najdeme dost hráčů, kterým je více než 45 let.

Návykový pocit Každý, komu se podařilo trefit triple nebo double, na který mířil, vám poví, že je to fantastický pocit. Je pravda, že podobně se cítí i fotbalista, jenž dá gól, nebo tenista po efektně zakončené výměně. Ale mně se zdá, že u šipek je to trochu jiné. Jako kdyby se při nich dělo něco víc a satisfakce po přesném hodu byla silnější. Zajímavou teorii,

– 21 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 21

21.09.2021 9:37

proč to tomu tak je, má jeden z nejlepších tuzemských hráčů Pavel Jirkal. Podle něj hraje důležitou roli skutečnost, že v případě šipek házíte nějakým předmětem, jímž se snažíte něco zasáhnout. „Dříve jsme lovili pomocí oštěpů,“ říká. „Museli jsme trefit nějaké zvíře, abychom přežili. Při hraní šipek mi přijde, jako kdybychom se napojili na nějakou část svého nevědomí.“ Někomu by se mohlo zdát, že nad tím Jirkal zbytečně psychologizuje, ale možná na té teorii něco přeci jen bude. Mě osobně vždy fascinovaly sporty, v nichž se něčím hází.

Je pravda, že koordinace oka a ruky je důležitá takřka při všech disciplínách, ale mohou šipky spolu s lukostřelbou či hodem oštěpem zprostředkovat toto napojení ryzeji než jiné aktivity? Že by nás přímo propojovaly s tím pradávným lovcem v nás?

Ale zpět k historii. První šipkařský televizní přenos se uskutečnil už v roce 1937. Několik dalších zápasů si diváci užili i ve čtyřicátých letech, pravidelné živé vysílání šipkařských turnajů na britských ostrovech ale muselo počkat až do let sedmdesátých. O dekádu později to bylo ještě lepší, tehdy už přenosy hojně běžely na státní BBC a komerční ITV. Jenže i když byl šipkařský obsah u veřejnosti populární, dlouhá léta se ho nedařilo nabídnout v hezkém balení, jako se to povedlo u fotbalu. Byla to prostě hospodská hra. Přesto, že hráči předváděli sportovní výkony vysoké úrovně, veřejnost je nebrala vážně. V šipkách chyběly peníze, profesionalismus i marketingová podpora, takže ti pupkatí borci na pódiu byli vnímáni spíše jako nadšenci, hobíci, ale rozhodně ne jako profesionální sportovci.

První pokusy o změnu přišly v sedmdesátých letech, kdy vznikla British Darts Organisation (BDO), díky níž se svět učil vyslovovat jména prvních šipkařských hvězd. Úroveň hry strmě stoupala a věhlas borců jako Leighton Rees, John Lowe, Eric Bristow, Jocky Wilson či Bobby George poprvé přesáhl i kanál La Manche. Tohle byli první profíci, kteří se už tehdy dokázali uživit pouze hraním šipek. Na živobytí si vydělávali díky finanční odměně – tzv. prize money za turnaje a honorářů z exhibicí.

V roce 1978 se šipkařský svět dočkal velkého milníku. Tehdy se podařilo zorganizovat první mistrovství světa pod názvem 1978 Embassy World Darts Championship. Turnaj se konal v Heart of the Midlands Club v anglickém Nottinghamu a přijeli na něj hráči z několika zemí světa včetně Austrálie, Kanady, Švédska a USA. Jeho vítěz Velšan Leighton Rees si za triumf odnesl na tu dobu krásných 3 000 liber (90 000 Kč). Byl to další důkaz toho, že šipky rostou jako sport, kvalita hry se zvyšuje a do budoucnosti se může pohlížet s optimismem. A to i díky partnerství pořádající organizace BDO s britskou veřejnoprávní televizí BBC. Jenže hned na začátku osmdesátých let dostal tento vývoj tvrdou ránu.

Tlustý Pupek a Ještětlustší Pupek V roce 1980 si oblíbený a hojně sledovaný parodický program BBC „Not the 9’O Clock News“ v jedné ze satirických skečí udělal ze šipek drsnou srandu. Hráče tehdy vykreslil

– 22 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 22

21.09.2021 9:37

Dnes už zesnulý Eric Bristow je jednou z nejikoničtějších postav šipkařské historie.

Svůj první titul mistra světa vyhrál v roce 1980.

Celkem jej získal pětkrát.

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 23

21.09.2021 9:37

jako alkoholiky a tento krásný sport degradoval na soutěž v pití. Scénka začíná uvedením obou mužů na scénu. Přes pupky mají přetažená barevná trika podobná dresům té doby a už na první pohled vypadají jako letití štamgasti. Jméno jednoho zní Tlustý Pupek a druhého Ještětlustší Pupek. Když se pak postaví před terč a zamíří, namísto házení si vybírají ze sklenic alkoholu položených na stolečku před nimi. Pointa je jasná, kdo vypije víc a je opilejší, vyhrává. Celé to glosuje komentátor používající tradičních šipkových výrazů. Hodnoty alkoholu zkonzumované hráči se zapisují na tabuli. Místo náhozu 140 bodů je tak zaznamenáno 140 miligramů alkoholu. Kdo dřív dosáhne magické hranice 501, vítězí.

I dnes ta scénka působí humorně, ale když člověk ví, co všechno způsobila, tuhne mu úsměv na rtech. Stejně jako hráčům, které tehdy poškodila. „Ano, bylo to vtipné,“ píše ve své autobiografii The Crafty Cockney jeden z nejlepších borců té doby Eric Bristow. „Ale hodně nám to ublížilo, hlavně u BBC a dalších kanálů.“ Jeho slova potvrzuje i další tehdejší legenda John Lowe. Ten ve své autobiografii The Stoneface napsal: „Šipky to poškodilo opravdu nepředstavitelně, a to na dlouhou dobu. Ta újma se navíc ukázala jako nezvratná.“ Bobby George pak ve své autobiografii Bobby Dazzler: My Story dodává: „Mezi šipkaři panovalo přesvědčení, že kvůli tomuto skeči se z nás stal pouze terč posměchu.“ Všichni tito skvělí hráči dob minulých měli pravdu. I přesto, že se jednalo pouze o jednu vtipnou scénku, trefila se do černého. Zcela bez příkras vyřkla to, co všichni viděli: šipkaři při hře pijí alkohol a je to pro ně zcela samozřejmé.

Mohlo by se zdát, že se dopad této skeče přeceňuje, ale jak píše Ned Boulting ve své skvělé knize Heart of Dart-ness: Bullseyes, Boozers and Modern Britain: „Prakticky nenajdete žádnou šipkařskou autobiografii, která by tuto scénku nezmiňovala.“ Organizace BDO a její autokratický šéf Olly Croft se snažili image sportu zachránit a ukázat veřejnosti jeho přívětivější tvář zákazem pití a kouření na pódiu. Toto nařízení sice rychle vešlo v platnost a cigarety i piva ihned zmizely z rukou hráčů, pošpiněnou pověst se tím však napravit nepodařilo. Neblahým důsledkem této skeče tak byla skutečnost, že šipky se začaly rychle vytrácet z televizního vysílání. V roce 1988 je přestala přenášet stanice ITV a následovala i BBC. Ta se omezila na přenos pouze jednoho turnaje ročně, a to mistrovství světa. Nikdo s tímto „sportem alkoholiků“ už nechtěl mít nic do činění. To byla pro šipky na vzestupu pořádná facka, z níž se nedokázaly vzpamatovat více než deset let. „Přitom nikdo z televize ani sponzorů na šipkařské činovníky netlačil, aby to udělali a změnili tak image šipek. Oni to prostě jen udělali,“ diví se Bobby George zákazu alkoholu a cigaret. A legendární komentátor Sid Wadell, po němž se dnes jmenuje trofej pro mistra světa, s ním souhlasil: „Pití a kouření bylo v krásném kontrastu se skvělými schopnostmi hráčů. Podle mě to z nich dělalo obyčejné lidi, se kterými je možné se ztotožnit.“

– 24 –

TVN_2021_The Darts_DEF.indd 24

21.09.2021 9:37