0042092

Alena Mornštajnová Petr Šabach Aňa Geislerová Jaroslav Rudiš Petra Dvořáková Marek Epstein Bianca Bellová Pavla Koucká

SOUKROMÁ TAJEMSTVÍ

Soukroma tajemstvi.indd 5

02.09.20 9:44

Poznámka nakladatele Povídka Petra Šabacha „Prokletí rodu Grussů“, která byla původně otištěna v časopise Vlastní cestou (2/2011), ­vychází se svolením autorovy manželky a nakladatelství Paseka.

Copyright © Alena Mornštajnová, Aňa Geislerová, Jaroslav Rudiš, Petra Dvořáková, Bianca Bellová, Pavla Koucká, „Petr Šabach-heirs“ c/o DILIA, 2011, „Marek Epstein“ c/o DILIA, 2020 All rights reserved Illustration © Tereza Mariánová, 2020 ISBN 978-80-242-6948-1

Soukroma tajemstvi.indd 6

02.09.20 9:44

„Nic to není. Jen malý škrábanec.“

Soukroma tajemstvi.indd 7

02.09.20 9:44

ALENA MORNŠTAJNOVÁ pohádky „Pozdravuj Honzu.“ Máma jí upravila vlasy za ucho, jako to dělávala, když byla malá holka.

Anna to nesnášela, ale neucukla, protože už byla dospělá a uvědomovala si, že to samé dělá Ríšovi. Strká mu vlasy za ucho, utírá mu nudli u nosu svým kapesníkem, ráno ho při oblékání těsných punčocháčů štípe do nohou, i když samozřejmě nechtěně, prostě spěchá, někdy ho cestou z obchodu tahá za ruku, aby si dvouleté nohy pospíšily a dorazily domů co nejdříve a ona stačila připravit večeři, než Honza dorazí z práce. Jednoduše řečeno – dělá mu všechny ty věci, které u své mámy nesnášela.

Povzdechla si. „To víš, že ho budu pozdravovat.“ „Škoda, že nemohl přijet s vámi.“ Anna si přehodila batoh na záda a obě objemné tašky popadla do jedné ruky. Byly těžké a ucha se jí zařezávala 9

Soukroma tajemstvi.indd 9

02.09.20 9:44

do dlaní. „Je teď v práci od rána do večera, příště určitě přijede.“ „Doufám, že mu to nevyčítáš. Dělá to pro rodinu, tak si toho važ. Máš štěstí, je jako tvůj táta, ten taky…“ „Já vím, táta byl ze všech chlapů na světě ten nejlepší, děti měl moc rád a je hrozná škoda, že umřel tak mladý a já si na něj vůbec nepamatuju.“ Vzala Ríšu za ruku a postrčila ho ke své matce. „Dej babičce pusu.“ Pak se předklonila, políbila matku na obě tváře a dodala: „Neboj se. Mám toho nejlepšího manžela a žiju si jako v pohádce. Jsme jako dvě holubičky.

Ale teď už tvoje holubička musí letět, nebo nám to ujede. Pa.“ Otočila se a pospíchala k vlaku.

Vlak dorazil do cílové stanice s půlhodinovým zpožděním.

Byla unavená. Ríša v kupé chvíli neposeděl, Anna měla co dělat, aby ho zabavila. Schody z vagonu na peron byly vysoké, tak nejdřív pomohla vystoupit Ríšovi a pak vyndala tašky. Toužebně se rozhlédla po nástupišti. Byla by ráda, kdyby na ně Honza čekal u vlaku a pomohl jí se zavazadly, ale nebyl tam. Povzdechla si. Snad nezapomněl, že mají přijet, a bude před nádražní budovou.

Byl tam. Skláněl se nad autem a prohlížel kapotu. Když se k němu dovlekla, položila tašky na zem a nasadila úsměv. „Ahoj, díky, že jsi pro nás přijel.“ Otočil se. „Podívej se, no… podívej se.“ Ukazoval na škrábanec na přední straně auta.

10

Soukroma tajemstvi.indd 10

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

02.09.20 9:44

Anna se naklonila blíž. „Nic to není. Jen malý škrábanec.“ „Jak můžeš říct takovou pitomost? Na tom vůbec nezáleží, jestli je to škrábnuté trochu nebo moc, musí se vyměnit celý plech.“ Anna otevřela zadní dveře a posadila Ríšu do autosedačky. „Naštěstí máš havarijní pojištění.“ „Co to meleš? Budu muset vysolit pět tisíc za spoluúčast.“ Anna viděla, že jsou jakékoliv námitky zbytečné, a ne­ toužila po ničem jiném, než být konečně doma, uložit Ríšu do postele, uvařit si hrnek meduňkového čaje a jít si lehnout. Z těžkých tašek jí rozbolela ramena a cítila, jak jí bolest stoupá podél páteře do hlavy. „Hm,“ řekla jen. „Hm? Tak pro tebe je to hm? Protože ty nevyděláváš, válíš se doma, zatímco já musím každé ráno vstát a jít makat, abys měla na ten svůj pohodlný život.“ Anna se přesvědčila, že je Ríša v sedačce správně připoutaný, naložila tašky a batoh do kufru a posadila se na sedadlo spolujezdce.

Honza se vsoukal za volant a vztekle zavřel dveře. Na Ríšu se za celou dobu ani nepodíval. Anna cítila, jak ji pálí v krku a do očí se jí tlačí slzy.

Honza se na ni podíval. „Proč zase řveš?“ Přestože byla Anna odhodlaná neodpovídat, odsekla: „Děláš, jako kdybych za to škrábnutí mohla já.“ „Jasně že za to můžeš. Kdybys seděla doma na zadku a pořád někde necourala, tak by se to nestalo. Na tom pohádky

Soukroma tajemstvi.indd 11

11

02.09.20 9:44

zatraceném parkovišti před nádražím je vždycky tak málo místa! Příště si jdi domů hezky pěšky.“ „S těmi taškami? S Ríšou?“ „Tak se furt někde neflákej.“ „Byla jsem u mámy.“ „Máš být doma. Domácnost je tvoje jediná starost, ale ty na svoje povinnosti kašleš. Raději si jezdíš za zábavou.“ „Říkám, že jsem byla u mámy.“ „Stejně tě jen očkuje těmi chvalozpěvy na svého zesnulého manžela. Jeho kvalit nikdo nedosáhne. Asi proto umřel tak mladý, zabila ho ta jeho dokonalost.“ „Máma o tobě mluví hezky a říká, jaké mám štěstí…“ „Jasně že máš štěstí. Kdo by si vzal takovou cuchtu, jako jseš ty.“ „To už přeháníš.“ „Podívej se na sebe, jak vypadáš. Neupravená, rozcuchaná. Ani ses nenamalovala.“ „Jsem unavená.“ „Prosím tě z čeho? Vždyť nic neděláš.“ Zastavili před domem. Honza zůstal sedět za volantem a nasupeně zíral před sebe. Vystoupila a vyndala tašky a batoh.

Ríša spal. Celou dvouhodinovou cestu vlakem nezabral, a teď během pětiminutové jízdy usnul. Uvolnila bezpečnostní pás, opatrně Ríšu vyndala a přehodila si ho přes rameno. Poklesla v kolenou a poslepu nahmátla ucha tašek. Poponese je alespoň ke vchodu, tam je položí, vyjde s malým nahoru a pro tašky se 12

Soukroma tajemstvi.indd 12

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

02.09.20 9:44

vrátí. A příště si vezme taxi. I když to by zase poslouchala, že jen zbytečně utrácí peníze, které Honza tak těžce vydělal.

Odstoupila od auta, Honza nastartoval a odjel a Anna vykročila k chodníku. Noha se jí zvrtla ve výmolu, taška jí podrazila kolena a Anna se převážila dopředu. Pustila tašky, mávla rukou do prázdna, ale pádu už nezabránila.

V letu k sobě přitiskla Ríšu co nejpevněji a pak už jen cítila, jak ramenem dopadá na obrubník chodníku a hlavou jí proletěla myšlenka – Honza se bude strašně zlobit.

Měla zlomenou klíční kost, ale otřes mozku rentgen vyloučil. U ní i u Ríši. Na rozražené čelo stačily jen dva stehy, ale do druhého dne se jí okolo oka vybarvil modrofialový monokl. Ríša měl odřenou levou tvář. Jak dopadl a jak moc se uhodil, nevěděli, protože pád nikdo neviděl a Anna si ho nepamatovala. Z bezvědomí se probrala až v sanitce, kterou zavolal náhodný kolemjdoucí.

Pro jistotu je oba nechali přes noc na pozorování v nemocnici. Anna usnula jen díky prášku na spaní. V hlavě se jí stále přehrával okamžik, který pádu předcházel, vyčítala si, že nedávala pozor. Neměla brát všechny věci najednou, měla požádat Honzu, ať jí s taškami pomůže alespoň ke vchodu.

Tušila ale, že by to stejně neudělal. Řekl by, že je neschopná, že si toho neměla tolik nabrat. A ať si ty věci odtáhne sama. Přesně to by řekl… *** pohádky

Soukroma tajemstvi.indd 13

13

02.09.20 9:44

„Skoro jsi mi zabila dítě!“ křičel na ni Honza už od dveří nemocničního pokoje, když je přijel vyzvednout. „Promiň,“ zašeptala a sklonila se k Ríšovi, aby se mu pokusila obout boty.

Odstrčil ji. „Už na něj ani nesahej.“ Popadl syna do náručí a nesl ho chodbou k východu. Anna jednou rukou vylovila z nemocniční skříně batoh a tašky špinavé od silničního prachu, který se zaryl do látky, a pospíchala za ním. Ríša se na ni přes Honzovo rameno překvapeně díval a nezavázané tkaničky trčící mu z bot se pohupovaly v rytmu tátových vzteklých kroků.

Anna věděla, že Honzu náhlý záchvat otcovské lásky brzy přejde. Chvíli ji bude trestat tím, že jí nedovolí se k Ríšovi ani přiblížit, bude na ni křičet výčitky a trápit ji jedovatými poznámkami, ukazovat jí, že její domácí povinnosti on při vší své vytíženosti zvládá daleko líp, ale pak ho začne starost o syna otravovat a milostivě ho opět svěří do její péče.

Zažívala to už několik let. „Ukaž, já tu kytku zaleju.“ Dora jí vzala konvičku z rukou a vyhoupla se na pohovku. „Jak to, prosím tě, můžeš ­vydržet?“ Anna by to nejraději udělala sama, přestože ji rameno bolelo a stále nemohla zvednout ruku. Honzovi by se nelíbilo, že si Dora nepřisunula ke stěně židli, ale stojí na pohovce.

V duchu se rozhodla, že až Dora odejde, zkontroluje, jestli 14

Soukroma tajemstvi.indd 14

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

02.09.20 9:44