cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 3
MA RT I N NEKOL A
ČESKÝ N E W YO R K
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 4
Vyšlo s podporou:
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 5
Autor si dovoluje poděkovat následujícím kolegům a přátelům, kteří poskytli pro knihu cenné podklady: Josef Baláž, Kateřina Barton, Drew Batchelder, Helen Benes, Vaclav Benes, Marian Beneš, Petr Bísek, Anne Cerny, Steve Drobny, Marek Drvota, Vera Dvorak, Frank Fristensky, Jackie Graziano, Jiří Gruntorád, Suzanna Halsey, Eva Hanhardt, Monika Hanková, Christopher Harwood, Martina Hornak, Jiří Horníček, Tanya Chebotarev, Edward Chlanda, David Z. Chroust, Pavel Illner, Majda Kallab Whitaker, Edward J. Kasinec, Milada Kubíková-Stastny, Helena Lukas, Zora Machková, Slavomír Michálek, Katarina Mirovsky, Milena Mládková, Janene Molfetta, Jim Nedelka, Pavla Niklová, Helen Otypka, Pavel Paleček, Steven Payne, Milada Polišenská, Hana Popelová, George Profous, Patrick Raftery, Jitka a Karel Robes, Josef Schrabal, Bob Singleton, Mark Slouka, Karel Smékal, Jiří Suchánek, Jiřina Šilhánová-Sager, Vlado Šimko, Filip Šír, Paul Uhlir, Debbie Van Cura, Linda Vašatová-Petlánová, Emil Wcela.
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 6
OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 PRŮKOPNÍCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 V TABÁKOVÉM DÝMU
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
VÍTEJTE V ČESKÉ ČTVRTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 ČESKÁ NÁRODNÍ BUDOVA
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
VE JMÉNU BOŽÍM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 BANK OF EUROPE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 WEBSTEROVA KNIHOVNA SOKOL
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
ASTORIA
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
WINFIELD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 MORRISANIA NEBOLI ČESKÝ MARAZÍN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 OKOLÍ NEW YORKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 VE ŠKOLNÍCH ŠKAMNÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 PRKNA, CO ZNAMENAJÍ SVĚT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 MÚZY VE VÍRU VELKOMĚSTA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 7
CO JE PSÁNO... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 SPORTEM KU ZDRAVÍ KOMUNITY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 CO ČECH, TO GURMÁN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Z VÁLEČNÉ VŘAVY K SAMOSTATNÉ REPUBLICE
. . . . . . . . . . . 113
OD SVOBODY K TEMNOTĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 VE STUDENÉ VÁLCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 ČESKÝ NEW YORK ZÁŘÍ DÁL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 BIBLIOGRAFIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 8
ČESKÝ NEW YORK Martin Nekola Copyright © Martin Nekola, 2021 All rights reserved ISBN 978-80-242-7264-1
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 9
ÚVOD
Poprvé jsem navštívil New York v srpnu 1995 díky tátovi, který mne jako tenisový trenér světového jména vzal s sebou na turnaj U.S. Open. Třináctiletému klukovi se otevřely zcela nové obzory. Tolik světel, tolik ruchu, tolik zázraků, kterých jsem se nemohl nabažit a chtěl je vidět zas a znovu. Od té doby jsem napočítal dvě desítky návštěv, včetně té, kdy jsem se procházel po World Trade Center pouhý týden před tragickým 11. zářím 2001. Zamiloval jsem se do města, které je vlastně autonomním mikrosvětem. Metrem se ocitnete v rušných ulicích centra, v parcích, na pláži, uprostřed mokřad, ve skalách, mezi poli. Jen v Queensu se překročením pár ulic rázem dostanete z židovské čtvrti do černošské, z korejské do senegalské, z filipínské do mexické. Zbožňuji procházky po místech, o nichž rodilí Newyorčané, žijící trochu v bublině svých sousedství, pravděpodobně ani netuší. Chci se vracet a na mapě dychtivě prozkoumávám zajímavé kouty města, které mi dosud zůstaly utajeny. Už poprvé v roce 1995 jsem na lavičce v Central Parku zaslechl postarší pár hovořit česky, ale nemohli jsme zajít do nedávno zavřené restaurace pana Vašaty, prý legendárního podniku. Tehdy mi to nic neříkalo, ale jak postupovala léta, pídil jsem se
po historii české komunity, procházel archivy a knihovny, potkával se s krajany, naslouchal jejich neuvěřitelným životním příběhům a získal vzácné přátele. Jakmile jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku. Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce a shromažďování materiálů držíte v rukou. Rád bych touto knihou vyjádřil poděkování všem krajanům, že měli odvahu a sílu vydat se přes daleký oceán a otisknout nesmazatelnou českou stopu v duši New Yorku, hvězdě zářící nad všemi městy světa. Když se po vyčerpávající cestě lodí blížili k bráně do Nového světa, nejprve spatřili sochu Svobody, symbol všech jejich nadějí a snů. První zastávkou mezi lety 1892–1954 byla obávaná imigrační stanice na Ellisově ostrově na dohled od Manhattanu. Celkem jí prošlo přes dvanáct milionů lidí. Kdo měl štěstí, zodpověděl 9
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 10
Č E S K Ý N E W YO R K
uspokojivě všechny úřední otázky a prokázal dobrý zdravotní stav, zakrátko obdržel povolení vstoupit na pevninu. Mnohé však nařízení lékařů nebo bezpečnostní důvody zdržely na ostrově týdny či měsíce. 4. srpna 1913 se takto v New Yorku objevila i patnáctiletá Anna Běláková z Březové na Zlínsku, moje prababička. Na obálce knihy se na vás usmívá úplně vpravo, oděná v kroji při oslavě v České národní budově. Přijela za starší sestrou, která už tu žila nějaký čas s rodinou a potřebovala pomocnici v domácnosti. Přes těžké začátky prababička naplno prožila svůj americký sen a po devíti letech se vrátila domů jako obdivovaná mladá dáma. Zemřela pouhých pár měsíců po mém narození. Neustále si pokládám otázku, jak velký šok muselo být pro prostou dívenku z moravského venkova ocitnout se najednou uprostřed všech vjemů, lákadel a nebezpečenství, která New York poskytoval. Měnil se navíc před očima, výškové budovy i nové obytné čtvrti rostly jako houby po dešti, ani příliv imigrantů nepolevoval. Již v polovině 70. let 19. století překročil samotný Manhattan milion obyvatel, na svou dobu naprostý unikát. Populace celého New Yorku se po uplynutí dalších padesáti let zpětinásobila. Mohl jeden člověk vůbec vstřebat tak překotný vývoj města, kde žil a pracoval? Nejen prababička, ale většina českých krajanů v náročné zkoušce obstála. Pojďme se vydat po jejich stopách...
Vytoužený pohled na sochu Svobody v mlhách z parníků
Martin Nekola, v Praze 9. 9. 2020 Ellisův ostrov 10
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 11
P R Ů KO P N Í C I
Prvním Čechem žijícím na místě dnešního New Yorku byl zároveň první Čech v Americe, legendární Augustin Heřman z Kokořínska. O datu jeho narození se stále vedou spory, ví se však, že coby mladík se usadil v tehdejší nizozemské kolonii Nový Amsterdam. Ve 40. letech 17. století se stal úspěšným obchodníkem a byl zároveň zvolen předsedou Rady devíti, která spravovala město. Kvůli neshodám s guvernérem Peterem Stuyvesantem ale přesídlil do britské provincie Maryland, kde zakoupil rozsáhlá panství a vytvořil první podrobné mapy oblasti.1 Kolem roku 1650 přišel jiný pobělohorský exulant Bedřich Filip, v zámoří znám jako Frederick Phillipse. Byl vyučený tesař, ale díky obchodnímu duchu velmi zbohatl a patřil vůbec k nejmajetnějším lidem celé nizozemské kolonie. Záznamy z první poloviny 18. století zmiňují několik desítek Moravských bratří, kteří ovšem New Yorkem jen projeli a začali působit v Pensylvánii. Z téže doby víme o obchodníku Uriahu Hyamovi a zubaři Eliáši Wollinovi. Oba byli židé a patrně pocházeli z Prahy. Podrobnější 1
zprávy o zajímavých osobnostech jsou k dispozici až ve 30. letech 19. století. Osud zavedl do New Yorku například hudebního skladatele, houslistu a dirigenta samouka Antonína Filipa Heinricha původem z Krásné Lípy, který se do USA přestěhoval již během napoleonských válek. Po pobytu v Bostonu, Filadelfii, Pittsburghu a divočině v Kentucky se pokoušel prosadit na Manhattanu se svými programními symfoniemi. Období vrcholu kariéry, koncertování a hudebních festivalů, pořádaných na jeho počest, střídala evropská turné bez větších úspěchů. Zemřel v New Yorku v chudobě po propuknutí občanské války a jeho tvorba upadla na čas v zapomnění.
Nový Amsterdam, polovina 17. století
Blíže k Heřmanovi Zelený, Milan: Augustine Herrman Bohemian: první Čech v Americe, MM Publishing s.r.o., Praha 2017. 11
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 12
Č E S K Ý N E W YO R K
biskupa, jako čtvrtý v pořadí. Ačkoliv zemřel předčasně, za Neumannovy zásluhy v oblasti duchovního života a rozvoj církevního školství v USA došlo roku 1963 k jeho blahořečení a 19. června 1977 k prohlášení za svatého. V New Yorku se dál objevovali pouze jednotlivci z českých zemí, včetně Leopolda Eidlitze z pražské židovské rodiny, který emigroval roku 1843 a brzy se zařadil mezi prominentní architekty. Patřil k zakládajícím členům Amerického institutu architektů a byl pověřen například návrhem budovy kapitolu státu New York v hlavním městě Albany. Ze stejných poměrů pocházel také Karl S. Kuh. V roce 1846 spoluzakládal synagogu Ahavath Chesed a svépomocný spolek židů z Čech na Dolním Manhattanu, ale poté se přestěhoval do Jižní Karolíny, kde na konci 60. let dokonce zasedal ve státní Sněmovně reprezentantů. K atmosféře velkoměsta přičichl také známý dobrodruh a cestovatel Čeněk Paclt, ovšem ten se jen po několikadenním pobytu na podzim 1846 raději vypravil lodí do New Orleans, rozčarován z toho, že nemůže najít zaměstnání a že se ihned stal obětí loupežného přepadení. Ve druhé polovině 40. let se New York rozšiřoval dále na sever a vznikala moderní infrastruktura, odpovídající potřebám raketově rostoucí populace. Vždyť jen po tzv. Velkém hladomoru v Irsku, způsobeném plošným znehodnocením úrody brambor plísní, město zvolily za svůj nový domov desítky tisíc Irů. Ti tvořili až jednu čtvrtinu obyvatel.
František Vlasák z Prahy přicestoval roku 1836, provozoval kožešnictví na Broome Street na Dolním Manhattanu a měl štěstí, neboť se stal obchodním partnerem Johna Jacoba Astora, v té době prvního multimilionáře v USA, pozemkového magnáta a mecenáše umění. Vlasák si změnil jméno na Francis Lassak, vybudoval prosperující kožešnické impérium, a když v březnu 1889 zemřel, zanechal dědicům majetek přesahující závratných pět milionů dolarů. Ve stejném roce jako Vlasák vkročila do newyorského přístavu také noha pětadvacetiletého Jana Nepomuka Neumanna (1811–1860) z jihočeských Prachatic.2 V katolické katedrále svatého Patricka byl vysvěcen na kněze, ale poté se odstěhoval do Filadelfie, kde se roku 1852 ujal funkce
Kněz Jan Nepomuk Neumann 2
V Prachatickém muzeu je umístěna malá expozice mapující Neumannův život: www.prachatickemuzeum.cz/ zivotni-pout-svateho-jana-nepomuka-neumanna. 12
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 13
Průkopníci
Roku 1845 se New York ocitl na předních stránkách světového tisku, když byl vůbec prvním telegrafním vedením, vynálezem Samuela Morse, propojen s osmdesát mil vzdálenou Filadelfií. V květnu 1848 byla dokončena konstrukčně mimořádně náročná stavba kamenného High Bridge, spojujícího Manhattan a Bronx. Most zároveň sloužil jako akvadukt pro zásobení města vodou. Během pár nadcházejících měsíců zabila epidemie cholery na 5 000 Newyorčanů. Z tajemné Kalifornie na západě přicházely zvěsti o začínající zlaté horečce, avšak všeobecná pozornost se stáčela do Evropy, kde doutnalo revoluční napětí. V březnu na Sicílii proti nadvládě dynastie Bourbonů, v Prusku za sjednocení Německa, v Rakousku za ukončení feudalismu a absolutismu, v Uhrách a českých zemích rezonovaly národnostní požadavky, zlepšení postavení dělníků, svoboda tisku a shromažďování. Konkrétně v Čechách došlo k porážce revoluce už v červnových dnech a bouřlivý vývoj v dalším období věstil černý scénář. Proběhly sice dílčí politické a hospodářské reformy, od roku 1851 ale svírala českou společnost omezení tzv. Bachova absolutismu. Germanizace školství, potlačování národní kultury, policejní represe a tuhá cenzura vedly mnoho lidí k bolestnému odchodu z vlasti. Přidaly se ještě živelné pohromy, nedostatek půdy k obdělávání a v případě mladých mužů touha vyhnout se vojenské službě. Rodiny rozprodávaly majetek, v Hamburku, Brémách či Terstu nastoupily na zaoceánský parník a vyrazily vstříc 3
americkému snu. Po několik týdnů trvajícím přeplutí Atlantiku se ocitly v přístavech v Baltimoru, New Bern, Bostonu, Filadelfii, New Orleans, ale především v New Yorku, zářivé to bráně do Nového světa. Ještě do konce roku 1848 záznamy dokládají příjezd tří pražských zlatníků Ondřeje Hubáčka, Josefa Čilinského a Josefa Kubína, výrobce hudebních nástrojů Františka Červeného, trojice bratrů Čížkových z Domažlic, hudebního skladatele Maxmiliana Marečka a konečně také vlastence a národopisce Vojty Náprstka, který doma zavčasu unikl zatčení a odebral se do desetiletého amerického exilu. V New Yorku se zhruba rok živil výrobou lepenkových krabic.3 Na jaře 1849 přicestoval další Pražan Jan Konvalinka, který podobně jako Vlasák vydělal značné jmění v kožešnictví. Provozoval velkoobchod na 36 Maiden Lane na Dolním Manhattanu, proslul ovšem také vlastnictvím honosného sídla v Brooklynu. Za připomenutí stojí i jméno Františka Korbela. Za účast na studentských nepokojích v Praze během revoluce byl uvězněn, ale podařilo se mu uprchnout, dostat se do Nizozemska a odtud za oceán. V New Yorku pracoval v doutníkářské továrně, načež se nechal najmout jako kreslič při stavbě železnice v Panamě. Onemocněl žlutou zimnicí, ale zotavil se, vrátil se do New Yorku a po amnestii dokonce navštívil Čechy, aby s sebou odvezl do Ameriky dva mladší bratry Antonína a Josefa. Společně v roce 1863 přesídlili do Kalifornie a založili firmu F. Korbel & Bros, která vy-
Habenicht, Jan: Dějiny Čechův amerických, Nakl. časopisu Hlas, St. Louis 1910, s. 140. 13
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:20 Stránka 14
Č E S K Ý N E W YO R K
Hubáček, Čilinský, Náprstek, Červený a další pionýři se v červenci 1850 zasloužili o vznik Prvního Českoslovanského spolku. Na standartě se skvělo heslo „kde vůle, tam síla“. Celkem sedmnáct původních členů se scházelo každou sobotu, a především díky Náprstkovi, který se ujal funkce knihovníka spolku a neúnavně budoval první sbírku českých knih, nebyla o zábavu nouze. Ze vzpomínek Josefa Čilinského: „Náprstek hrál na piano, my zpívali a veselili se po česku, někdy si zatančili a při tom hlavně potřeb přistěhovalců jsme dbali. V tom pak ohledu péče a starost Náprstkova o mnohé i nehodné a podpory si nezaslouživší byla přímo úžasná, tak jako staral se co nejvíce o náš pokrok a postu, chtě abychom se drželi jen svého rozumu, nevěřili na kněze a nic jim nedávali, jako spíše o poznání volných institucí země této usilovali.“5 Spolek se snažil povzbudit český národní ruch a pomáhat přistěhovalcům v nouzi. Činnost ukončil po zhruba dvou letech, když se osazenstvo rozuteklo do jiných koutů Ameriky. Náprstek, jak známo, nalezl uplatnění ve státě Wisconsin, konkrétně v Milwaukee na břehu Michiganského jezera, kde vydával satirický týdeník Flug-Blätter, vůbec první české krajanské periodikum na území USA, byť psané v německém jazyce. Roku 1856 vznikl nejen proslulý Central Park, ale dala o sobě vědět také první česká škola, lépe řečeno amatérské vyučování v soukromém bytě na Houston Street,
Bratři Josef, Antonín a František Korbelovi (podobizna z roku 1885), kteří se od doutníkářství v New Yorku dostali k pěstování a prodeji vína v Kalifornii.
ráběla krabice na doutníky. U řeky Sonoma poté zakoupili pily, kde zpracovávali dřevo, a především rozsáhlé pozemky, které proměnili na vinice, najali zkušeného vinaře Františka Haška z Mělníka a jali se vyrábět žádané šampaňské. V první polovině 50. let se v New Yorku usadily zhruba čtyři desítky českých rodin, které položily základy budoucí početné krajanské komunity.4 V počátcích udržovali našinci v neznámém prostředí díky jazykové příbuznosti velmi úzké vztahy s Poláky, Rusíny, Chorvaty a jinými slovanskými národy, pochopitelně v čele se Slováky. 4
Některá významná jména zmiňuje Čapek, Thomas: The Čech (Bohemian) Community of New York, Czechoslovak Section of America’s Making, Inc., New York 1921, s. 58–75. 5 Vojan, Jaroslav E. S.: Velký New York, nákladem New-Yorských listů, New York 1912, s. 36. 14
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 15
Průkopníci
čtvrti East Village, se hojně usazovali první Češi a Avenue B získala přízvisko Bohemian Boulevard. Pracovali zpravidla v tabákových továrnách, dílnách na výrobu perlových knoflíků, ale díky zručnosti se postupně prosazovali jako krejčí, tesaři, truhláři, kožešníci, řezníci, zedníci, pekaři, hostinští a mimo jiné i výrobci klavírů, o jejichž služby měla eminentní zájem firma Steinway, která brzy po založení roku 1853 dosáhla dominantního postavení na americkém trhu a registrovala si také sto třicet devět patentů. Dobré jméno si vydobyli také kameníci. Hned devět newyorských firem na zpracování žádaného mramoru se nacházelo v českých rukou.6 Krajanská komunita se rozrůstala a sebevědomě nakupovala akcie k založení prvních česko-amerických novin. Záměr nakonec nevyšel a prestižní prvenství si připsalo město St. Louis na řece Mississippi ve státě Missouri, kde v sobotu 21. ledna 1860 vyšlo první číslo týdeníku Národní noviny. Na začátku 60. let už bychom našli v celém New Yorku tři sta rodin z Čech a přicházely další, ačkoliv občanská válka Severu proti Jihu situaci zkomplikovala a na nějaký čas evropskou imigraci přibrzdila. Češi vstupovali do Lincolnovy unijní armády, respektive do newyorských regimentů. Jako první dobrovolník bývá zmiňován Jakub Dušenes, který v bitvě u Gettysburgu v Pensylvánii v červenci 1863 přišel o nohu. Po skončení války žil dlouho v domově pro vojenské vysloužilce. Někteří dosáhli i na důstojnickou hodnost,
Členové Prvního Čechoslovanského spolku
Hlavička spolkových stanov
táhlé obchodní třídě, protínající jih ostrova Manhattan. Na východní straně ulice, asi půl míle od břehu East River, z ní pravoúhle vychází Avenue B a táhne se šest bloků až k parku na Tompkinsově náměstí. Právě v těchto místech, spadajících dnes do 6
Bercovici, Konrad: Around the World in New York, D. Appleton-Century Company, New York 1938, s. 370. 15
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 16
Č E S K Ý N E W YO R K
Jakub (James) Dušenes, první český dobrovolník z New Yorku v občanské válce
Lev Jan Palda
kupříkladu kapitán Leodegar Maria Kinský a podplukovník Edvard Wratislav z Mitrowicz, potomci šlechtických rodů.7 I během válečných let bujel spolkový život. Roku 1861 vznikla dobročinná Slovanská lípa, o dva roky později tzv. Českoslovanský v nemoci podporující spolek a vzdělávací spolek Včela, který se roku 1867 transformoval do Tělocvičné jednoty Sokol. Výše zmíněné subjekty se v dalším období porůznu spojovaly a štěpily a nemá smysl dopodrobna popisovat interní spolkové boje. Na každý pád aktivní jádro krajanů provozovalo pomoc potřebným, zpěv, ochotnické divadlo, vzdělávání dětí a fyzické cvičení v Sokole. Dle sčítání obyvatelstva 1. července 1870 v New Yorku žilo 1 487 Čechů, přičemž
jako samostatný národ se objevili ve statistikách vůbec poprvé. Do té doby byli úředně považováni za Rakušany.8 Začátek 70. let je rovněž spjat se skromnými začátky české publicistiky ve městě. Redaktoři Jiří Šrétr a Lev Jan Palda, který měl předchozí zkušenosti s vydáváním Národních novin v Chicagu, se v dubnu 1871 jali publikovat jednostránkový, ručně psaný politický plátek Lucerna. Motivovala je prusko-francouzská válka. Na 19. listopadu Palda dokonce svolal manifestaci, na které se sešlo přes pět set protestujících, odsuzujících agresivní politiku Berlína. Až roku 1874 se nákladem Slovanské lípy objevuje týdeník New Yorské listy, redigovaný učitelem hudby a operním zpěvákem Janem Reindlem.
7
Blíže Čermák, Josef: Dějiny občanské války s připojením zkušeností českých vojínů, Nakl. August Geringer, Chicago 1889. 8 V celém státě New York ve stejnou dobu přitom žilo pouhých 2 071 Čechů. O deset let později, roce 1880 New York City vykazoval 8 093 Čechů, v roce 1890 pak 11 868. 16
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 17
Průkopníci
V deník se změnily v květnu 1877, přičemž nový majitel Jan Vratislav Čapek, který prodělečný list odkoupil ve veřejné dražbě, jej na poslední chvíli zachránil. Narůstal počet odběratelů, a když se zdálo hospodaření konečně vyrovnané, propukla stávka doutníkářů, poklesly prodeje a finanční situace New Yorských listů znovu směřovala ke krachu. Tentokrát přišla pomocná ruka od redaktora Františka Škardy z Clevelandu, vydávajícího tam Dělnické listy (Workmen’s News). Škarda se přestěhoval do New Yorku a oba tituly splynuly v jeden, nadále pod názvem Dělnické listy a po příštích šest let jim patřil český tiskový monopol v New Yorku. Zkázu přinesl radikální socialista Leo Kochmann, který přišel z Čech a pracoval v redakci. Šířil názory, že Škarda zaměstnance vykořisťuje a že noviny určené pro dělníky by měli v rukou mít samotní dělníci. Došlo ke stávce v redakci a v říjnu 1882 vyšlo první číslo Dělníka Amerického (American Workman).9 Původní titul zanikl v červenci 1883 a Škarda se raději vytratil do Texasu, kde se živil výrobou doutníků. V dalším období si přízeň čtenářů s různou úspěšností snažily vydobýt listy Patriot, Proletář, Hlas lidu, Volné listy a další.10 Díky tiskaři Danielu Mašínovi byly roku 1886 obnoveny i New Yorské listy, nicméně jejich vydávání bylo finančně náročné a ještě několikrát změnily majitele.
„Malá Bohémie“ v okolí Avenue B prosperovala, na síle zákonitě nabíraly úvahy o potřebě reprezentativního svatostánku českého krajanského života, kde by pod jednou střechou našly útočiště spolky, škola, divadlo i masa lidí, přicházejících na schůze či zábavy. Přání mnohých se realizovalo roku 1884, kdy byl společnými silami zakoupen za 12 900 dolarů vyhovující pětipatrový dům na čísle 533 na východní 5. ulici, postavený před dvaceti lety. V přízemí vytoužené Národní budovy se nacházel malý hostinec, taneční sál, jeviště a sokolovna, první poschodí pak ukrývalo
Jan Reindl
9
Čapek, Thomas: The Čech (Bohemian) Community of New York, Czechoslovak Section of America’s Making Inc., New York 1921. s. 39–40. 10 Blíže Chroust, David: One Century of Bohemian and Czechoslovak New York, 1874–1966: New Yorské listy and Its World; přednáška vyslovená na kongresu Společnosti pro vědu a umění 2. července 2010 v Táboře. 17
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 18
Č E S K Ý N E W YO R K
Národní budova na čísle 533 na východní 5. ulici Knihovna a čítárna
konflikty, míra kriminality mezi nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí. Někteří na ně hleděli skrz prsty kvůli laxnějšímu přístupu k víře v Boha. Zároveň se u newyorských Čechů rozmáhalo maloměšťáctví, touha bydlet ve vlastním bytě či domku a dosáhnout dobrého životního standardu, avšak nevystavovat majetek příliš okázale, aby ostatní nezáviděli. S jistou přezíravostí nahlíželi na Němce a Iry, kteří v mnoha newyorských
Nákres sokolovny v přízemí
knihovnu a učebnu, druhé spolkové místnosti a vyšší patra obývali nájemníci. Obecně měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst. Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné 18
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 19
Průkopníci
čtvrtích převládali. Dokonce to prý zčásti ovlivňovalo i politické smýšlení. Většina se koncem 19. století přikláněla k republikánům, a to často jen z toho důvodu, že Irové volili demokraty. V průběhu času se prohlubovaly rozpory a nepochopení mezi první a druhou generací. Děti od malička vyrůstaly v americkém prostředí, zatímco čeští rodiče zápasili s angličtinou a uchovávali si mnoho zvyklostí a kulturních vzorců ze staré vlasti. Pro mladé již český element nebyl vlastní. Buď se rozhodli jej částečně přijmout, nebo zcela odmítnout a žít jako ryzí
11
Američané, přičemž své rodiče označovali lehce pejorativním výrazem „Bohoes“. Zároveň se nehodlali smířit s podřadným zaměstnáním, prosazovali se jako obchodníci, učitelé, právníci, lékaři, úředníci a stoupali na ekonomickém a sociálním žebříčku vzhůru.11 Hledání živobytí mimo doutníkářství, možnost rozjezdu vlastního podnikání, ale i občasné půtky s polskými a ukrajinskými sousedy vedly Čechy k přesunutí se z East Village o nějaké čtyři míle severněji do Upper East Side, kde se rodila nová česká čtvrť.
Miller, Kenneth D.: The Czecho-Slovaks in America, George H. Doran Company, New York 1922, s. 58. 19
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 21
V TA B Á K O V É M DÝ M U
Mnohé překvapí, že nejčastějším oborem, v němž se nově příchozí čeští přistěhovalci v New Yorku a okolí prosadili, byl tabákový průmysl. Z dobových pramenů vyplývá, že v 70. letech 19. století výroba kuřiva zaměstnávala až neuvěřitelných 90 %
našich lidí. Po první světové válce nicméně číslo rapidně kleslo až na 15 %. Při bližší analýze se lze dopátrat příčin. Během sedmitýdenní prusko-rakouské války roku 1866 vpadla v létě pruská vojska do Čech. Jejich řádění padlo za oběť i množství vypálených tabákových továren ve východních Čechách, především v Sedlci na Kutnohorsku. Tisíce lidí se ocitly bez obživy, když tu se rozšířily zprávy, že v Americe panuje velká poptávka po krejčích a zejména kvalifikovaných dělnících, ovládajících technologie výroby doutníků. Ostatně přední tabáková firma Kerbs & Spiess přímo do Sedlce vyslala své zástupce, aby provedli nábor. První odvážlivci ostatně odešli už počátkem 60. let a jejich dopisy z Ameriky líčící svobodné poměry a široké možnosti, jak finančně zabezpečit rodinu, povzbuzovaly ostatní, aby dali sbohem špatně placené dřině ve fabrice i životu pod habsburskou nadvládou. Netrvalo dlouho a velké tabákové továrny na Manhattanu, hojně vlastněné Řeky nebo Armény, se staly největšími zaměstnavateli. Přičinliví krajané si ovšem zřizovali miniaturní výrobny různě ve sklepích, pronajatých skladištích i vlastních bytech.
Newyorská firma vyrábějící doutníky Kerbs & Spiess si vybírala kvalifikované pracovníky přímo na Kutnohorsku. 21
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 22
Č E S K Ý N E W YO R K
chování tabákových zplodin se množila, zejména u děti, onemocnění dýchací soustavy.2 V New Yorku od roku 1864 existovala mocná odborová organizace doutníkářských dělníků, International Cigar-Makers’ Union of America. Podle některých byla však příliš konzervativní a málo důrazně zastupovala zájmy zaměstnanců malých dílen. Nespokojené křídlo se odtrhlo a založilo opoziční unii Progressive Cigar-Makers of America. Mezi oběma organizacemi se rozpoutal nevybíravý konkurenční boj, který se přenesl i na stránky krajanského tisku. Náladu v oboru popisoval ve svých cestopisných reportážích také známý redaktor Jan Wagner: „… zručný doutníkář nebo doutníkářka týdně vydělá 15 až 20 dolarů, byly však doby, kdy řemeslo doutníkářské bylo zlatým dolem, zvláště za veliké války občanské, kdy dělník vydělal týdně až 80 dolarů. Doutníkáři z oné doby, kteří dovedli šetřiti, mají nyní slušné jmění. (...) Doutníkářství chytají se v Americe zvláště tací přistěhovalci, kteří se ve své vlasti žádnému řemeslu nepřiučili. Jsou to lidé s takzvaným školským vzděláním, za něž ovšem Američan ničeho nedá. Tak najdeš v dílnách doutníkářských všechny možné živly: rozmanité řemeslníky, bývalé důstojníky, profesory i lékaře, kteří tímto způsobem jsou nuceni chléb si vydělávati. Doutníkáři mají dva ústřední podpůrné spolky, které v době stávek hrají důležitou úlohu a svými fondy leckdy přiměly bosse k po-
Obývací pokoj české rodiny doutníkářů
Zejména dětem způsobovala výroba doutníků a později cigaret nemalé zdravotní potíže.
Tabákové listy váleli dnem i nocí muži, ženy i děti a týdně dokázali vyprodukovat až 4 000 doutníků. Poměr se dokonce postupně obracel ve prospěch něžného pohlaví. Tenčí prsty a jemnější dlaně dle znalců dokázaly ubalit kvalitnější kusy. Navíc dámy nepodléhaly tak často svodům alkoholu a bývaly obecně spolehlivější a pečlivější. Už roku 1874 vyrábělo doutníky v New Yorku na 4 000 českých žen a 3 000 mužů.1 Slušné výdělky zatlačovaly do pozadí nepříjemný fakt, že vlivem vde1 2
Pestilence in the Cigar; In: New York Sun, 26, září 1874, s. 4. Riis, Jacob A.: How the other Half lives: Studies Among the Tenements of New York, Charles Scribner´s sons, New York 1890, s. 139–140. 22
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 23
V tabákovém dýmu
volnosti. Organizace doutníkářů jest přísná a každý člen spolku musí se jí plně podrobiti. Jakmile bylo usneseno stávkovati, musí býti práce zastavena, a kdo neuposlechne, považován jest za skéba3, jenž vydán jest všelikému utiskování ze strany spoludělníků, ba není mnohdy ani svým životem jist...“4 Rostoucí nespokojenost s pracovními podmínkami a dlouhými směnami na podzim 1877 vyústila ve stávku newyorských doutníkářů, do níž se zapojilo na 10 000 lidí. Jako místopředsedkyně stávkového výboru působila Češka Marie Hauslerová.5 Po několika měsících došlo k dohodě, mzdy o něco vzrostly a majitelé továren si oddechli, že se výroba znovu rozeběhla naplno. Drobní čeští výrobci ovšem vyšli jako poražení, neboť o jejich méně kvalitní produkty klesal zájem. Mnozí tedy ukončili své podnikání a přestěhovali se z Dolního Manhattanu z blízkosti továren na Upper East Side, kde položili základy nové české čtvrti.6 Není bez zajímavosti, že druhým častým zaměstnáním vedle doutníkářství byla výroba perleťových knoflíků a dobrému jménu se těšili především perleťáři z Žirovnice u Pelhřimova, kde měl obor dlouhou tradici. Velkých úspěchů dosáhl Benedikt Schwanda z Hlinska, který přicestoval do USA v roce 1898, první výrobní knoflíkový závod B. Schwanda & Sons Ocean Pearl Buttons otevřel na 74. ulici, načež o čtyři 3 4
5
6
Doutníkářská továrna počátkem 20. století
Zaměstnanci továrny
roky později přemístil výrobu na 36. avenue v Queensu, kde rozlehlá továrna fungovala ještě v 50. letech. Produkovala naprostou většinu knoflíků toho typu v celé Americe.
Americký výraz „scab“ pro stávkokaza. Wagner, Jan: Za Atlantským oceánem. Črty z cest po Severní Americe, Matice lidu, roč. 24, č. 1, Praha 1890, s. 25–26. Blíže ke stávce Boris, Eileen: Home to Work: Motherhood and the Politics of Industrial Homework in the United States, University of Cambridge Press, Cambridge 1994, s. 32–39. Vojan, Jaroslav E.S.: Velký New York, nákladem New-Yorských listů, New York 1912, s. 42. 23
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 25
VÍTEJTE V ČESKÉ ČTVRTI
V průběhu 80. let se Češi začali koncentrovat převážně ve čtvrti Upper East Side, kterou lze geograficky vymezit jako prostor mezi 59. a 96. ulicí a zároveň řekou East River a 5. avenue. Skládala se ze sousedství Lenox Hill, East Harlem, Carnegie Hill a Yorkville. Právě poslední jmenované se proměnilo v unikátní středoevropské městečko, plné slavných jmen a silných příběhů. Yorkville, původním názvem Jones Woods, bývala v 18. století hustě zalesněná oblast, z níž okolo 35 hektarů spravovala zámožná rodina Jonesových. Okolí se brzy začalo osidlovat, již ve 30. letech 19. století tu vyrůstala železnice spojující jih Manhattanu s Harlemem, o další dvě desetiletí později byla na 3. avenue zastávka tramvaje, tehdy ještě tažené koňmi. Jonesovi své pozemky se značným ziskem prodali a na místě postupem času vzniklo na tři sta padesát obytných budov.1 V roce 1885 se Yorkville stalo součástí New Yorku a tisíce lidí ze střední třídy tu nalezly domov. Všude vyrůstaly zprvu čtyř až pětipatrové cihlové domy, přezdívané „brownstone“ dle barvy fasády. Nechyběly ani manufaktury, ob1
chody, restaurace, dílny a dopravní uzly a v pěší vzdálenosti samozřejmě Central Park, zanedlouho oáza klidu uprostřed ocelové džungle mrakodrapů. Za českou epochu v tomto pestrém koutě velkoměsta lze označit 90. léta 19. století až 40. léta 20. století. Pro zajímavost v tomto údobí vzrostl počet obyvatel New York City ze tří a půl na sedm a půl mi-
Yorkville na mapě Manhattanu z konce 19. století
Lofaso, Anthony: Origins and History of the Village of Yorkville in the City of New York, Xlibris, New York 2010, s. 103–104. 25
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 26
Č E S K Ý N E W YO R K
pamatují časy, kdy dokonce i policajti mluvili výhradně česky a během svátků celé sousedství vonělo pečenou husou…“5 „Příchozí – přistěhovalec a turista – snadno zapomene v jádru české čtvrti, že jest v Americe. Nebýti současně anglických nápisů na obchodech, vyvolával by český hovor, který kolkolem všude zní, a české firmy a nápisy v příchozím dojem zcela českého města.“6 Srdcem české Yorkville byl bezpochyby roh 1. avenue a 73. ulice. Ať se odsud kolemjdoucí vydal jakýmkoliv směrem, příští minuty míjel pouze české podniky a živnosti. Za všechny to byli řezníci Hrdina s vyhlášenými jitrnicemi a Martínek, kde lidé čekali fronty na libové párky,7 Salivarův bar, Steiningerův obchod s potravinami, Kusova drogerie, pekárna Josefa Nekoly, která každé úterý a čtvrtek ve tři odpoledne lákala na čerstvé teplé koblihy s náplní, knihkupectví Franzl, Brunnerův oděvní obchod, šperkařství Teodora Jandáčka a Freda Pavlíčka, Libčákův obchod s nábytkem, pohřebník a balzamovač Štolba, Vepřovského lékárna, oční lékař Dr. Černík, Hýblovy delikatesy, pánské ho-
Detail mapy české čtvrti kolem 73. ulice
lionu.2 Plných šest z deseti rodin žijících přímo v Yorkville patřilo imigrantům, což bylo samo o sobě unikátem.3 Vedle dominující české komunity tu žili také Maďaři, židé, Poláci, Slováci, Rusíni, pochopitelně i všudypřítomní Němci, Irové a Italové.4 Následující dobové fragmenty hovoří přesvědčivě: „Ve dnech, kdy šestiposchoďový činžák byl nejvyšší budovou na První avenue a byt se studenou vodou byl pronajímán za dvanáct dolarů měsíčně, čtvrť Yorkville od 65. po 77. ulici byla malým Československem a První avenue se svými československými řeznictvími a pekárnami byla známá jako česká Broadway. Starousedlíci z Yorkville 2
Na Manhattanu v roce 1940 žilo 1 889 924 obyvatel, z toho 12 637 Čechů. Viz 16th Census of the United States, Population and Housing Statistics for Health Areas, New York City, U. S. Government Printing Office, Washington, 1942. 3 Tough, Rosalind, Robinson, Sophia M.: Yorkville, American Community and Melting Pot; In: The Journal of Land & Public Utility Economics, Vol. 19, No. 3 (Aug. 1943), s. 358. 4 Blíže The Upper East Side – A Framework for the Future of five Neighborhoods; a planning and zoning Study; Friends of the Upper East Side, New York 2015, s. 34–73. 5 Furek, Lillian: New York, New York: Oh Those Memories; In: Naše rodina, Vol 11, No. 3, CGSI, St. Paul 1999, s. 96. 6 Vojan, Jaroslav E. S.: Velký New York, Nákladem New-Yorských listů, New York 1908, s. 176. 7 Prosperujících řezníků a uzenářů bylo v okolí mnoho. Čistě pro představu vlastní prodejny v oboru provozovala rodina Kuthanova, bratři Havránkové, Bureš a Květoň, Konáš a Halada, Lejcar, Klíma, Kremlička, Doutlík, Bartuněk, Král, později Harant. 26
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 27
Vítejte v české čtvrti
se střižním zbožím Katz a Poláček, firma Pokorny & Winkler se věnovala údržbě a natírání kočárů, notářské služby poskytoval Leo Schack, cukrovinky z Evropy nabízela Antonie Ptáčková, dámské klobouky Zdeněk Breda a výčet by mohl směle pokračovat. K hodinám hry na housle vyzýval v inzerátech zkušený pedagog Alois Jukl, na pojišťovací služby krajanům se specializovali Brodský a Sovák, po vzniku Československa se ze značných výdělků těšily dopravní společnosti, prodávající lodní lístky do Evropy či přímo pořádající zájezdy. K těm větším a známějším patřila firma Doubrava a Šperakus. Přes deset kilometrů dlouhá 1. avenue byla velmi rušnou dopravní tepnou, ani o poznání klidnější 73. ulice však nepostrádala lidské mravenčení na chodníku, dětský smích a halekání podomních pro-
1. avenue a 73. ulice
ličství pánů Pěnkavy a Pírka, kadeřnictví Marie Hájkové, Sazamův obchod s kávou, oříšky a kořením, krejčovství manželů Hnízdových a Antona Kroutila, klenotnictví Ficek, pohřební služba Frank Bělský a syn, velkoobchod s vínem a lihovinami Igora Adlera, Pichertova čistírna obleků a kožichů, Růžičkovo papírnictví, holič a divadelní vlásenkář František Doubek, obchod s krajkami, hedvábím a vlněným zbožím Josefa Pekla, obuvnictví Johna Němce, květinářství Franc, Bláhovo nábytkářství, knihkupectví Jana Růže, Stropnického půjčovna maškarních obleků, obchod
Vyhledávané Hýblovy delikatesy nabízející vše od čerstvých hub a zrajících sýrů po český mák 27
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 28
Č E S K Ý N E W YO R K
28
cesky new york_001-168OK.qxp 15.01.21 15:21 Stránka 29
Vítejte v české čtvrti
Novinové reklamy a inzeráty českých živnostníků
dejců.8 Oproti jiným čtvrtím se zde kriminalita držela na nízké úrovni, jen zřídka se objevily vážnější konflikty, vyžadující zásah strážců zákona. Ti zpravidla hovořili česky a pocházeli přímo z rajónu, kde sloužili. Nejzářivější kariéry v uniformě dosáhl Frank Frištenský, jehož otec byl původem krejčím z Kutné Hory. Příjmení není náhodné. Bratranec Gustav Frištenský se stal na obou stranách Atlantiku slavným zápasníkem. Frank se přidal k policejnímu sboru v útlém mládí, postupoval služební hierarchií vzhůru a v roce 1950 byl jmenován zástupcem náčelníka celého New York Police Department. Většina Čechů v Yorkville obývala byty 8
v činžovních domech, od garsoniér po vícepokojové. K luxusu měly daleko, chyběla v nich například toaleta, kterou na chodbě sdílely dvě až čtyři rodiny. Vana bývala umístěna v kuchyni u kamen, pro nedostatek místa mnozí rodiče přespávali na rozkládací pohovce v obývacím pokoji. Ti majetnější se postupně stěhovali do rodinných domů na Long Islandu. V Yorkville nechyběly široké možnosti vyžití, přesto krajané o víkendech rádi zamířili na táhlé pláže a do lunaparku na Coney Island, na projížďky po řece Hudson na vyhlídkovém parníku nebo do parků v Brooklynu. New York nabízel tolik lákadel...
Blíže ke každodennímu ruchu v Yorkville viz Trebat, George: The Immigrants’ Son, an American Story, AuthorHouse, New York 2012; srov. Gindele, John F., Gindele, Joseph G.: Yorkville Twins: Growing Up in New York City in the 1940s, 1950s, and 1960s, Golden Valley Publishing, Crystal (MN) 2015. 29