Issuu

Fa n y

ned á

se !

Ilustrovala Marie-Anne Abesdrisová

DENÍK ODHODLANÉ PRUDILKY: fany se nedá! First published in France under the title: Le journal d’une peste, tome 3 By Virginy L. Sam and Marie-Anne Abesdris © 2016, De La Martinière Jeunesse, a division of La Martinière Groupe, Paris. Translation © Kateřina Kyslíková, 2021 ISBN 978-80-242-7232-0

Pro chvilkové i věčné prudilky, malé i velké neposluchy, drsňačky, nepoddajné rebelky, houževnaté bojovnice, neohrožené a nezdolné odpadlíky, věčné buřičky, zkrátka pro všechny, kdo se nenechají ničím uplatit a díky nimž má svět pořád šťávu.

Srdečné díky Thomasi Leclereovi za to, jak se po hlavě vrhá do dobrodružství s Fany. Béatrici Decroixové za její nadšení a za sdílenou touhu držet neustále hlavu vzhůru. Celému špičkovému a skvělému týmu nakladatelství Seuil – La Martinière Jeunesse: Marion, Amélii, Olivii, Aude, Hubertovi, Nelsonovi, Claire, Florence, Claudine…

Ja k

é, st ro . lý mi sone t a W

Od chvíle, kdy

zrušil naši schůzku, jsem

rozhozenÁ.

HOdNe 7

Měli jsme se sejít (naneštěstí i dohromady s tím unudlencem Kevinem

) kvůli vyrábění xylofonu ze

skleněných lahví a rumba koulí z ruliček od toaletního

papíru. Potřebovali jsme je na společný referát

z hudebky.

Jenze Theo tu schuzku na POSLEDNI chvili ZRUSIL. Padl jsem do p os t e le s př íšer n ou h o r e č k ou .

m Já jse á. otrá ve n

C hce se mi strašně brečet.

Po pravdě, Theo to úplně nezrušil: jen schůzku

o týden posunul, což není tak hrozné. Ale stejně mě

to rozhodilo.

Protože já, pokud bych nebyla:

mr tvá,

U VEZNENÁ

V ZAJETI

v cizí zemi,

sériového

í drahé holčičce Naš

v r ah a,

áty karafi modré barva) blíbená (má o

NÁ ZA S YPA ěji,

neb o áv h ové z ě n s e v

JÁ bych teda NIKDY s

Je tu kos a

schůzku

nezrušila.

H lavně ne poté, co mě políbil (sice na špičku nosu, ale i tak to byl OPRAV DOV Ý POLIBEK! ).

Nik dy po me nu ... n eza o… e h T j Ach, mu 9

A pokaždé, když jsem ROZHOZENÁ, ODSKÁČOU si

to bonbony. Jakmile mám mizernou náladu, dokážu bez

problémů spolykat dvě balení najednou.

Í Z V L ÁŠ TN ÁNÍ P OD Ě KOV

alené o jsou ob c , m tě í patř áte cu kru. M m lé e s y k v ám ocit, že v po nich p u sy skočí z p y v , il ž o jazyk jako plazí se d o a n e v . ze ř etězu ý n e ž r t u slimák

A když mám chuť na bonbony, je mým oficiálním dodavatelem Eva. Vzhledem k tomu, že je benjamínek,

dostane od rodičů všechno, co chce. (Zatímco já už

tři měsíce žebrám o propisku se stříbrnými třpytkami.

MARNĚ. ) pro

ná tě

Eva nasadí výraz malé mučednice, znásobí svoje šišlání a šup! Táta se naprosto ROZNĚŽNÍ a vyhoví jí úplně ve všem.

Já byše m váž ně štlašně mo č c h t ěla hod ně bonb on ků, ty můj n ejlepčejš í tatínečtu na švětě !

d Hne de, to bu u… ušk draho

ý stn a ť Neš výraz. . adné n s Jak

je vá žn ě S vě t vý. aved li n es pr

a r v i cí otázka m e s e Neustál

í š t ě v j e n i t u o s j P r oč y k c y d ž v é v o s u o ň mr nejroz maz lenější?

š , m i k rob se má k a J

Tenhle zvláštní jev jsem zaznamenala dokonce

i ve třídě: učitelé jsou na mého kamaráda Blaise

mnohem HODNĚJŠÍ než na ostatní děti (s výjimkou paní Tyranové, samozřejmě, ta neví, co je to sympatie). Zdá se, že k tomu existuje jediný důvod: Blaise má potíže s růstem a je NEJMENŠÍ ZE ŠKOLY .

Důkaz mé teorie: Doktor chce Blaisovi předepsat speciální injekce, aby vyrostl. Charlie mu radil, aby okamžitě změnil lékaře, protože „píchání injekcí je nelidské. Člověk musí být krvelačný barbar, aby něco takového vnucoval bližnímu svému.“ (Podotýkám, že Charlie při pohledu na jehlu omdlívá a každé očkování se pro něj mění

12v drama.)

Příklad, který to dokazuje: Jednou jsme si, Linda a já, zničily úkol z přírodovědy, když jsme se polily džusem od Williama Sedláka. Blaise zašel za paní učitelkou Brouskovou, aby nás zachránil. , čitel ko P a ní u ě ě L in d n l e d í j em v polil js k ol y mácí ú o d y n a F a em m džu s ý n č e l b ja mn ě e kv ů li ž , e s a bojím pětku. u o n a t s do

Neboj,

milý Blais i, jsem s i

jistá, že jsi to neudělal naschvá l.

Záver: malY = mazánek Nicméně, díky Blaisovi jsme dostaly dva dny navíc,

abychom zvládly úkol odevzdat.

D ÍKY, BL A I SI .

A Ň P O ŘÁ D H L AVN Ě ZŮST

Ok, tak jo

Eva mě bohatě zásobila kyselými pásky, které štípají

do jazyka, V ÝMĚNOU za reklamní hodinky Buřtik,

které jsem vyhrála ve školkové tombole. Uspořádali ji kvůli tomu, aby měli z čeho zaplatit nový strom na dvůr, ten starý umřel. á c h e mic k ť příc h u

uřtik

, … ti p íc hy r, v o m z s o P š u m ře

mňam

Výhry byly hodně ubohé, ale máma mě donutila, abych přispěla svým kapesným (lístek mě stál

2 eura),

protože přeci „je hrozně smutné vidět na dvoře

mateřské školky MRTV Ý strom, navíc dětičky to může

zneklidňovat“.

a lin k ané S OS izov … t a m m t ra u c há p ro slou o p i, d ět

(Tak určitě! Když víme, jak se Eva a její kamarádky baví mučením brouků, které pomocí lžičky vystřelují otevřeným oknem do kuchyně, nejsem si moc jistá, že nějaký mrtvý strom je kdovíjak rozhodí.)

u, vezm i s Když upen p e l h n že te u troch k a t je můj…

né, Dojem

? no ne n e be

pe k

Během pár dní jsem tudíž snědla TOLIK bonbonů, že

v jídelně už VŮBEC NEMÁM HLAD . Vzhledem k těm

nechutnostem, které nám tam servírují, je to spíš ta lepší varianta.

Cože,

co to je?

Zase brokolice!

HHO! U , r Pozo á

n í hnus ln á z r a) (unive omáčk á d ě hn

nastal včera, když rodičům zavolal náš výchovný poradce, aby je upozornil, že ztrácím chuť k jídlu, a udělal jim přednášku o ULT RA vážných chorobách typu anorexie. (Pche, unáhlené katastrofické scénáře.)

h ráše

ísn já v t

Popla ch n ěn é má my d li k e n z a g e m Moje máma toho moc nevydrží, takže málem omdlela při představě, že vypadám jako kostra potažená

kůží. Zavolala tátovi, který přišel z práce dřív, a oba

si mě PŘEDVOLALI K V ÝSLECHU, jako kdybych

byla na policejní stanici kvůli vraždě paní učitelky

T Y RANOV É . 16

o z vá s Vša k my t e… vymá č kn e m

ějaké Má š n my , pr o bl é u š ku ? d r ah o

že? Trávicí potí Kvů li kamarád ovi?

Je ti špatně ? , holčičko tu , že jsme vždyť víš … pr o tebe v ž d y c ky

M L U V,

B ol í tě zu b y ?

Kvů li nějak ému učitel i? cp u ? Má š zá

No jistě, vždycky, a dokonce i potom.

a Děve n k i ná m d e ř p á… rý v k s o n ěc

Byli tak rozrušení, že jsem toho využila a trochu se

politovala (zatvářit se čas od času jako chudák není zase tak špatné, doporučuji to každému):

m. J ÍS T , př ísahá Á D NE e s ě V jídeln íná é, že př ipom n e š u s y v k Maso je ta ji týden se Yû lý u in m a n v žvejku. Z r o el, átkem. Učit n a b r a k a il s málem udu l, ylézt na stů v l e s u m , r ozo který měl d s ní, y a zatřást h o n a z ji û chytit Y ut. la vyplivno aby to moh , to, vážně lí c o m i Je m i jsem ů že te s a m k mo c ž e t o ne m Zase ta ibar vila (až n ep ř t… ji, tu r ealitu v y z k ou š e u s Yû k r o t s i h . la) n a tu vymysle i s m e js

Ovšem ve chvíli, kdy jsem ta slova pronášela, jsem neměla ani tušení, že KAŽDÝ RODIČ MÁ PRÁVO

JÍT DO ŠKOLNÍ JÍDELNY jednou za rok na oběd, aby věděl, co se dětem servíruje.