0042029

pravidla ceskeho pravopisu_003.qxp_Sestava 1 13.07.20 10:37 Stránka 1

PRAVIDLA ČESKÉHO PRAVOPISU

© Věra Zahradníčková, 2014, 2020 All rights reserved ISBN 978-80-242-6790-6

Obsah

........................................................................ ..................................................................

7 8

PRAVOPISNÁ PRAVIDLA Označování hlásek písmeny I. Označování hlásek ve slovech domácích........................................

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)........................................................

Skupiny bě/ bje, vě/ vje, pě........................................................

Psaní mě/ mně.......................................................................

Psaní skupin souhlásek..............................................................

Předložky a předpony s a z.........................................................

Délka samohlásek....................................................................

II. Psaní přejatých slov..................................................................

11 12 12 38 38 40 43 46 50

Předmluva Použité zkratky

.....................................................

.................................................................

Zkratky a značky I. Zkratky .................................................................................

II. Zkratková slova.......................................................................

III. Značky......................................................................................

............................................................

Psaní velkých písmen I. Velká písmena u vlastních jmen a názvů.........................................

II. Velká písmena jako výraz úcty.....................................................

III. Psaní velkých písmen na začátku větných celků ..............................

.............................................................

Hranice slov v písmu I. Spřežky .................................................................................

II. Spojovací čárka – spojovník .......................................................

III. Dělení slov ............................................................................

................................................................

55 55 58 59 60 61 68 68 69 69 69 70

Členicí znaménka I. Tečka..........................................................................................

II. Čárka.........................................................................................

III. Středník.....................................................................................

IV. Otazník.....................................................................................

V. Vykřičník.....................................................................................

VI. Dvojtečka..................................................................................

VII. Uvozovky..................................................................................

VIII. Pomlčka................................................................................

IX. Tři tečky................................................................................

X. Závorky.......................................................................................

XI. Odsuvník...................................................................................

72 72 74 78 78 79 79 80 80 81 82 83

.........................................................

85

PRAVOPISNÝ SLOVNÍK

Předmluva Námi předkládaná Pravidla českého pravopisu jsou určena nejen žákům a studentům, kteří se seznamují se zákonitostmi českého pravopisu, ale též běžnému uživateli, pro kterého představují místo strohých a striktních nařízení řadu doporučení či nabízejí různé možnosti podle konkrétní komunikační situace, podle individuálních cílů mluvčího či povahy produkovaného textu.

Pravidla českého pravopisu se skládají ze dvou částí. První tvoří výkladová část, kde jsou podrobně popsána pravidla českého pravopisu (doložená na konkrétních příkladech). Druhou část představuje abecedně řazený slovník, který podává informaci o spisovné podobě slova, uvádí též informace výslovnostní a tvaroslovné.

Pro snadnější orientaci je do hesláře zapracován dodatečný návrh MŠMT ČR z roku 1994, vydaný pod názvem Dodatek ke školnímu vydání Pravidel českého pravopisu z roku 1993, který připouští ve sporných jevech možnost dvou variant (tzv. dublet). Týká se dubletní podoby v psaní s a z ve slovech cizího původu a označování délky samohlásek ve slovech cizího původu. Tyto konkurenční varianty je třeba stylově odlišit (např. varianta analysa je chápána jako knižní až archaická, zatímco varianta analýza má neutrální charakter; varianta oportunismus je neutrální, zatímco oportunizmus je stylově nižší).

Přínosem pro uživatele je naznačené dělení slova u každého základního hesla, což se může zdát jako formální jev, ale poznat hranici slabik nebo stavbu slov není vždy tak jednoznačné. Protože je rozdělené slovo opticky narušené, předkládáme uživateli následující doporučení, a to i přesto, že nabízíme komplexní možnost dělení slova: Složená slova je vhodné dělit v místě švu slovních základů. U slov se slabičnou předponou upřednostňujeme oddělit tuto předponu. Tvoří-li první slabiku jediná samohláska, není obvyklé ji nechat samostatně na řádku, rovněž neodsouváme na nový řádek ojedinělou hlásku.

Věříme, že vám budou Pravidla českého pravopisu užitečným pomocníkem.

Přesto je nutné zvážit výběr hesla z hlediska stylové vhodnosti, neutrálnosti či příznakovosti slova, vhodnosti jeho užití v mluveném či psaném projevu a vhodnosti užití vzhledem k adresátovi.

Autoři

Použité zkratky aj. angl. ap., apod. atd. atpod., atp. bud. círk. citosl. č. j. č. mn. část. dok. dn. dř. franc. hist. hovor. chem. ital. j., jedn. jm. kap. kniž. lat. m. mj. mn. např. násl. nedok. neodb. neskl. nespis. neživ. ob.

a jiné anglicky a podobně, a podobný a tak dále a tomu podobný, a tak podobně budoucí čas církevní citoslovce číslo jednotné číslo množné částice dokonavé sloveso dnes, dnešní dříve francouzsky historický, historicky hovorový, hovorově chemický, chemicky italsky jednotné (číslo) jméno kapitola knižní, knižně latinsky mužský rod mimo jiné množné (číslo) například následující nedokonavé sloveso neodborný, neodborně nesklonné (jméno) nespisovný, nespisovně neživotný obecný, obecně

odb. os. p. pod. podst. jm. pomn. popř. předl. příč. příd. jm. příjm. přísl. přít. rozk. řec. řidč. s., str. sport. srov. st. stř. tj. tzv. vl. jm. zájm. záp. zast. zkr. zn. zprav. zvl. ž. živ.

odborný, odborně osoba, osobní pád podobný, podobně podstatné jméno pomnožné (jméno) popřípadě předložka příčestí přídavné jméno příjmení příslovce přítomný čas rozkazovací způsob řecky řidčeji strana sportovní, sportovně srovnej stupeň střední rod to je(st) takzvaný vlastní jméno zájmeno záporný, záporně zastaralý, zastarale zkratka značka zpravidla zvláště ženský rod životný

V hranatých závorkách [ ] je uveden přepis výslovnosti.

PRAVOPISNÁ PRAVIDLA

Označování hlásek písmeny

11

1 OZNAČOVÁNÍ HLÁSEK PÍSMENY Český pravopis užívá pro označení českých hlásek těchto písmen: a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, y, ý, z, ž.

Spřežka ch – tj. spojení písmen c a h – se považuje za jediné písmeno.

Písmeno ě není samostatnou hláskou. Čte se jako e, háček změkčuje předcházející souhlásku (děti [ďeťi], tělo [ťelo], něco [ňeco]), naznačuje vsunutí j (věno [vjeno]) nebo ň (země [zemňe]).

Písmena q (v abecedě řazeno za p), w (řazeno za v), x (řazeno za w), popřípadě některá další: ä, ê, ő, ű, ł aj., se vyskytují ve slovech cizího původu.

Samohlásky České samohlásky mají dvojí podobu, mohou být krátké nebo dlouhé. To se projevuje v grafické podobě i ve výslovnosti (v rozdílné délce tónu). krátké

a, e, i/ y, o, u

dlouhé

á, é, í/ ý, ó, ú/ ů

Dvojhlásky jsou tvořeny dvěma samohláskami. Vyslovují se v jedné slabice. V češtině používáme českou dvojhlásku ou (louka). V citoslovcích, cizích a přejatých slovech se vyskytují dvojhlásky au (automobil), eu (euro).

Souhlásky Podle pravopisu dělíme souhlásky na tvrdé, měkké, obojetné.

Po tvrdé souhlásce píšeme y, po měkké i, po obojetné lze psát obojí.

12

Označování hlásek ve slovech domácích

Souhlásky párové 1. Na konci slov se znělé souhlásky párové vyslovují jako neznělé: b – p, d – t, ď – ť, h – ch, v – f, z – s, ž – š, v cizích slovech také g – k. Pravopis k tomu nepřihlíží, takže se znělé souhlásky píší tam, kde je v jiném tvaru téhož slova nebo ve slovech příbuzných znělá souhláska: hrad (hrady), lev (lvi), mez (meze).

2. Ve skupinách párových souhlásek se vyslovuje celá skupina buď zněle, nebo nezněle, ale píše se podle toho, které hlásky jsou v jiných tvarech téhož slova nebo ve slovech příbuzných: lehký (lehoučký), hebký (heboučký), nehty (nehet).

1.1 Označování hlásek ve slovech domácích 1.1.1 Pravidla pro psaní i (í) a y (ý) Písmena i/ í a y/ ý označují jedinou hlásku. Kdy se píše měkké a kdy tvrdé, určují následující pravidla:

♦ y (ý) po pravopisně tvrdých souhláskách h, ch, k, r a d, t, n (pokud se jimi označují souhlásky tvrdé) hýl, chytat, kytara, rýč, dýka, tyčka, nýt Poznámka: Ve zvukomalebných slovech se píše po tvrdých souhláskách měkké i (např. hihňat se, chichi, kikirikí/ kykyryký).

♦ i (í) po pravopisně měkkých souhláskách ž, š, č, ř, c, j a ď, ť, ň (pokud se jimi označují souhlásky měkké; píše se di, ti, ni) žiletka, šídlo, číslo, říjen, cíl, jinovatka, dílo, tisk, niť Poznámka: U podstatných jmen vzoru hrad zakončených na c se píše tvrdé y (např. tácy, puncy – viz níže).

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

13

♦ i (í)/ y (ý) po pravop. obojetných souhláskách b, f, l, m, p, s, v, z Y/ Ý se píše v kořenech slov domácích jen ve vyjmenovaných slovech (výjimečně i v příponě: slepýš, kopyto, brzy) a ve slovech příbuzných nebo od nich odvozených, dále v předponě vy-, vý-, v některých koncovkách podstatných a přídavných jmen a v některých složených tvarech slovesných v koncovkách příčestí minulého.

PSANÍ I/ Y po pravopisně obojetných souhláskách Slova vyjmenovaná

♦ by, bý být (existovat) – aby, abych, abychom, abys, abyste, blahobyt, by, bych, bychom, bys, byste, bytí, bytost, bytostný, bývalá, bývat, dobýt, dobyvatel, kdyby, kdybych, kdybychom, kdybys, kdybyste, ledabylý, nabýt, nabývat, nabyvatel, nabývatel, nadbytek, nazbyt, nedobytný, neodbytný, nezbytný, obývat, odbyt, odbýt, pobýt, pobývat, pozbýt, přebytek, přebývat, přibýt, přibývat, starobylá, úbytek, ubývat, zabývat se, zbýt, zbytečný, zbytek, zbývat, živobytí bydlit (mít domov) – zabydlit, ubydlit se, bydlení, bydlo, bydliště, obydlí, spolubydlící obyvatel (ten, kdo někde bydlí) – obyvatelstvo, obyvatelný, obývací, obývat, pobývat byt (prostor k bydlení) – bytař, bytná, bytovka, obytný, bytový, bytelný, ubytovat (se), ubytování, ubytovna

14

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

příbytek (byt, obydlí) – příbyteček nábytek (vybavení bytu k ukládání věcí) – nábytkářský, nábytkový dobytek (hospodářská zvířata) – dobytče, dobytčí, dobytkářství, dobytčák (vůz) obyčej (ustálený zvyk) – obyčejný, obyčejně, nadobyčej, neobyčejně, neobyčejný bystrý (rychlý) – bystřina/ Bystřina, bystře, bystrost, bystrozraký, zbystřit, Bystrouška, Bystřice, Bystrovany bylina (nízká rostlina) – býložravec, býlí, bylinářka, bylinkový, černobýl (rostlina), zlatobýl kobyla (samice koně) – kobylka, pakobylka, kobylinec, kobylí, Kobylisy býk (samec krávy) – býkovec/ Býkovec, býčí, býček, Býkovice Přibyslav (město) – přibyslavský babyka (druh javoru) – babykový názvy s y/ý uprostřed slova – Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Bydžov, Rabyně, Hrabyně, Bylany, Byšice, Zbýšov, Babylon, Byzanc, Libye cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – byrokracie (úřednická vláda), byznys (obchod), bysta (druh sochy), byreta (nástroj v chemii), by-pass (přesměrování), byť (spojka)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

15

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech:

(příbytek, živobytí)

bydlo

x

bidlo

(tyč)

(plevel)

býlí

x

bílí

(bílé zabarvení)

(bydlení)

byt

x

bit

(byl bit = byl tlučen; dvojková číslice)

(existovat)

být

x

bít

(tlouci)

(získat)

dobýt

x

dobít

(baterii)

nabýt (nabude, nabyde)

x

nabít

(zmlátit)

(získat)

(zkušenost)

nabytá

x

nabitá

(zbraň)

(získané)

nabyté

x

nabiti

(dojmy = plni dojmů)

odbýt (odbude, odbyde)

x

odbít

(míč, hodiny odbily půlnoc)

přebýt (přebude, přebyde)

x

přebít

(kartu)

přibýt (přibude, přibyde)

x

přibít

(hřebík)

ubýt (ubude, ubyde)

x

ubít

(usmrtit)

zbylý

x

zbitý

(ztlučený)

zbýt (zbude, zbyde)

x

zbít (zbije)

(ztlouct)

x

sbít (sbije)

(stlouct dohromady)

(být někde)

(být navíc) (na váze)

(co zůstal) (zůstat)

16

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

♦ ly, lý slyšet (vnímat sluchem) – nedoslýchat, uslyšet, vyslyšet, poslyš, slýchat, proslýchá se, slyšení, neslyšící, nedoslýchavý, slyšitelný, neslýchaný, neslyšně, slyšitelně mlýn (budova se zařízením na rozemílání obilí) – mlynář, mlynářka, mlynářský, mlýnek, mlýnice, mlýnský, mlýnské blýskat se (zářit, oslňovat) – blýskavý, blyštět se, zablýsklo se, zablýskat, blýskání, blýskavice, blyštivý polykat (pozřívat potravu) – zalykat, spolykat, polykání, polykač plynout (pomalu téci, pozvolna ubíhat) – plynulý, plynně, rozplynout se, vyplývat, uplynout, vyplynout, oplývat, splývat, plyn, plynoměr, plynovod, plynárna, plynař, svítiplyn, plynojem, bioplyn, plynoucí, plytký, odplyňování plýtvat (mrhat, utrácet) – vyplýtvat, plýtvání, plýtvající, vyplýtvaný vzlykat (přerývaně plakat) – rozvzlykat, provzlykat, zalykat se, vzlyk, vzlykání, vzlykot lysý (holý, bez porostu) – lysina, olysalý, lyska, Lysá, Lysá hora, Lysá nad Labem lýtko (část dolní končetiny) – lýtkový (sval) lýko (pletivo pod kůrou stromů) – lýkovec, lýkožrout, lýčí, lýčený (tj. z lýka), lýkový lyže (náčiní určené k pohybu po sněhu/ vodě) – lyžovat, zalyžovat si, lyžáky, lyžař, lyžařka, lyžařský, lyžování, lyžárna

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

17

pelyněk (léčivá bylina hořké chuti) – pelyňkový plyš (hebká tkanina) – plyšový názvy s y/ý uprostřed slova – Volyně, Lysolaje, Lysá, Lýdie cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – lyceum (vyšší škola), lymfa (míza), lydit (hornina), lynč (potrestání viníka bez soudu), lyra (hudební nástroj), lyrika (literární druh), lyzol (dezinfekční prostředek)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech: x

mlít (sloveso zakončené na -ít)

(z lýka)

lýčený

x

líčený

(předstíraný, strojený; vyprávěný; vylepšený líčidlem)

(vodní pták)

lyska

x

líska

(lískový keř)

(objevují se blýská (se) blesky; třpytí se)

x

blízká

(nedaleká; příbuzná)

mlýn, mlynář(ka)

(náčiní pro pohyb na sněhu)

lyže

x

líže

(olizuje jazykem)

(znamenat, plynout z čeho)

vyplývat

x

vyplivat

(plivat z úst)

(architektonický prvek)

vlys (vlysový)

x

lis

(zařízení k lisování)

(být proslulý)

slynout

x

slinit

(vlhčit slinami)

(povrchní, jalový)

plytký

Slova lišej (vyrážka) a lišaj (noční motýl), ližiny (trámce k posunování těžkých břemen), lísat se (otírat se), mlít se píší s měkkým -i-.

18

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

♦ my, mý my (zájmeno 1. os. č. mn.) mýt (čistit tekutinou) – mycí, myčka, umýt, umývat, vymýt, smýt, omýt, omyvatelná, umývadlo/ umyvadlo, umývárna/ umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mýdlový, mydlit, namydlit, mydlinky, mydlář, mydlina myslit i myslet (uvažovat) – mysl, myšlenka, pomyslit/ pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit/ vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si/ usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl, Křesomysl mýlit se (plést se, chybovat) – mýlka, mylný, neomylný, omyl, pomýlit se, zmýlit se, zmýlená hmyz (drobní členovci se třemi páry končetin) – hmyzí, hmyzožravec, odhmyzit myš (drobný hlodavec) – myší, myšina, myšák, myška hlemýžď (šnek) – hlemýždí mýtit (kácet, odstranit) – mýtina, vymýtit, vymycovat, vymýcený zamykat (zavírat klíčem) – od(e)mykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, vymycovat, přimykat se, zamykání, uzamykat smýkat (vláčet) – smyk, smýčit, vysmýčit, smyčec, smyčcový, smyčka, přesmyčka, prosmýknout se, průsmyk, zasmýkat dmýchat (foukat, vhánět vzduch) – rozdmýchat, dmychadlo/ dmýchadlo, dmýchání

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

19

chmýří (jemné chloupky, peří) – ochmýřit se, ochmýřený nachomýtnout se (vyskytnout se) – ochomýtat se, nachomýtnutí Litomyšl (město) – litomyšlský názvy s y/ý uprostřed slova – Mýto, Vysoké Mýto, Kamýk, Přemysl, Nezamysl, Křesomysl, Mydlovary, Myjava, Mykény cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – mykat (rozvolňovat textilní vlákna), mys (výběžek pevniny do moře), sumýš (třída ostnokožců), mykologie (nauka o houbách), mykóza (onemocnění plísněmi), myocyt (svalová buňka), myogen (svalová bílkovina), myologie (nauka o svalech), myom (nezhoubný nádor), myriáda (nesčíslné množství), myrta (keř), mystifikace (předstírání), mytologie (bájesloví), mýtus (výmysl), mýtné (poplatek za použití silnice/ mostu/ tunelu)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech: (1. os. č. mn.)

my

x

mi

(3. pád zájmena já)

(vodou)

mýt

x

mít

(vlastnit)

(medvídek)

mýval

x

míval

(měl)

(vykácet, vysekat)

vymýtit

x

vymítat

(vyhánět, vymetat)

(rozfoukat)

rozdmýchat

x

rozmíchat

(rozkvedlat)

20

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

♦ py, pý pýcha (povýšenost, samolibost) – pyšný, pyšná, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy pytel (vak) – pytlovina, pytlák, pytlačit, pytlovat, strašpytel, pytlácký, pytlík, pytlíček pysk (ret; část květu) – pyskatý, ptakopysk, pyskoun, Solopysky netopýr (malý savec z řádu letouni) – netopýří slepýš (beznohá ještěrka) – slepýší pyl (jemný prášek v prašníku rostliny obsahující samčí pohlavní buňky) – opylovat, opylovač, opylení, opylit, pylový kopyto (rohovité pouzdro chránící konce prstů kopytníků) – sudokopytník, lichokopytník, kopýtko klopýtat (zakopávat) – klopýtnout, klopýtnutí, klopýtání třpytit se (zářivě se lesknout) – třpyt, třpytivý, třpytka, zatřpytit se, třpytkování zpytovat (přemýšlet o vině) – jazykozpyt, nevyzpytatelný, zpytující pykat (nést trest za něco) – odpykat, odpykávat, odpykání pýr (plevel) – pýřavka

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

21

pýřit se (červenat se) – zapýřit se, pýřivý čepýřit se (čechrat si peří) – čepýření, rozčepýření názvy s y/ý uprostřed slova – Solopysky, Chropyně, Pyšely, Přepychy, Spytihněv, Spytovice, Pygmalion, Thermopyly, Pythagorova věta, Pyreneje, Pyrrhovo vítězství cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – pylon (věžovitá stavba), pyj (úd), pyžamo (oblečení na spaní), copyright (právo na duševní vlastnictví), propylen (bezbarvý plyn), papyrus (materiál pro zápis textů), pyramida (jehlan), acylpyrin (lék), pyromanie (žhářství), pyrotechnik (odborník v přípravě ohňostrojů), pyré (kaše), pyrit (nerost), pylon (sloupová stavba), pyróza (pálení žáhy)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech: (povýšenost)

pýcha

x

píchá

(bodá)

(prášek v květu)

pyl

x

pil

(vodu)

(beznohá ještěrka)

slepýš

x

slepíš

(lepidlem)

(květy)

opylovat

x

opilovat

(pilníkem)

(úd)

pyj

x

pij

(rozk. zp. od pít)

(nést trest za něco)

pykat

pikat

(hrát na pikanou)

(silnější typ člověk klidné povahy)

pyknik

piknik

(občerstvení v přírodě)

22

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

♦ sy, sý syn (potomek) – synovský, synovec, synáček, prasyn, zlosyn sytý (najedený) – sytost, dosyta, nasytit, prosytit, přesytit, zasytit, nasycený, přesycený, nenasytný, nenasyta, dopolosyta, sytič, jednosytý sýr (výrobek z mléka) – syreček, sýrař, sýrárna, sýrový, syrovátka, syřidlo, sýrařství syrový (nezpracovaný) – syrovinka, syrý (vlhký) sychravý (chladný a vlhký) – sychravo, Sychrov usychat i usýchat (následek nedostatku vody) – vysychat/ vysýchat, zasychat, přesychat sýkora (pták) – sýkořice, sýkorčí sýček (sova) – sýčkovat sysel (hlodavec) – syslí syčet (vydávat zvuk ssss) – sykat, sykot, zasyčet, sykavky, syčák, syčící, syčení sypat (nechávat padat sypký materiál) – nasypat, zasypat, posypat, nasypat, dosypat, odsypat, vysypat, obsypat, přesypat, sesypat, sypání, násyp, zásyp, přesyp, posyp, osypky (nemoc), sýpka (na zrno), násypka, sypkovina, sypek (na peří), sypátko, sypký, násypný, posypaný, osypaný, vysypaný, přesýpací

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

23

názvy s y/ý uprostřed slova – Sylva, Bosyně, Syneč, Sýrovice, Sychrov, Synkov, Syslov, Syrovín, Pensylvánie, Syrakusy, Sýrie cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – symfonie (orchestrální skladba) , sympatie (náklonnost) , symptom (příznak), symbol (grafický znak), symetrála (osa), psychologie (nauka o duševních jevech), systém (způsob uspořádání), symetrie (souměrnost), synchronní (existující současně), sympozium (porada odborníků), syntax (skladba), syndrom (soubor příznaků), synonymum (slovo stejného nebo podobného významu), synagoga (židovský chrám), syntéza (slučování, shrnutí), syntetický (souhrnný), syfilis (onemocnění), sylaba (slabika), sylvín (nerost), symbióza (soužití více jedinců), syžet (námět díla)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech: (ze sýra)

sýrový

x

sírový

(ze síry)

(syrový, vlhký)

syrý

x

sirý

(osiřelý)

(přesypávat)

sypat

x

sípat

(chraptět)

Slova sirup, sirob, sivý (šedivý) se píší s měkkým -i-.

24

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

♦ vy, vý vy (zájmeno 2. os. mn. č.)

– vykat, vykání vysoký (velký na výšku) – vyšší, nejvyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vysočina, Vysočany, Vyšehrad výt (vydávat táhlý zvuk) – zavýt, vytí, vyjící výskat (hlasitě povykovat) – výskot, zavýsknout, zavýskat, výskání zvykat (navyknout (si), přivyknout (si), uvyknout) – zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, zvykání, navykat, navyknout, přivyknout si, návyk, odvykat, odvyknout, obvykle, obvyklý, nezvyklý, neobvyklý žvýkat (rozmělňovat pohyby dásní a zuby) – žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka, dožvýkat, sežvýkat, žvýkání, žvýkající vydra (vodní šelma) – vydří, vydrovka, vydřiduch, Povydří výr (největší sova) – výří, Výrovka vyžle (plemeno loveckých psů; přen. velmi hubené dítě) – vyžlátko, vyžlovitý, Vyžlovka povyk (křik, rámus) – povykovat, povykující výheň (žár)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

25

SLOVA S PŘEDPONOU VY-/ VÝnapříklad: výbava, výběr, vybíjená, výbor, výborný, výbuch, výcvik, výčep, vydatný, vydávat, výdech, výfuk, vyhladovět, výhled, výhoda, výhra, výhrůžka, východ, výjimka, výkaz, výklad, výklenek, vylákat, výlet, vyloučit, vyměnit, výmysl, vynález, vynikající, výnos, výplata, vyplnit, výpověď, vyprávět, výraz, vysavač, výskok, výsledek, výslech, výstava, výstup, vysvědčení, výrobek, výtečný, výtrus, vyučování, vyviklat, vyvolat, vývoz, výzbroj, vyzdobit, vyznamenání názvy s y/ý uprostřed slova – Vyškov, Výtoň, Švýcarsko cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – cavyky (okolky, drahoty), kavyl (tráva), vyza (ryba), výtoň (místo, v němž se z vorů odebírá vytínáním naturální daň)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech:

(vydávat táhlý zvuk)

výt

x

vít

(plést)

(pták)

výr

x

vír

(vířivý pohyb vzduchu/ vody)

(radostí)

výskat

x

vískat

(ve vlasech)

(vysoký)

výška

x

vížka

(věžička)

(vysunutý – např. pavlače)

vysutý

x

visutý

(visící – např. lanovka)

(zasít)

vyset

viset

(být pověšen)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

26

♦ zy, zý brzy (zanedlouho; časně)

Pozor na psaní slova brzičko (přípona -ičko)!

jazyk (orgán chuti, řeči) – jazýček, jazykový, jazykovitý, jazykozpyt, jazykověda, cizojazyčný, dvojjazyčný, jazylka, jazykotvorný nazývat (se) (jmenovat se) – vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se Ruzyně (dřívější název letiště v Praze) – ruzyňský cizí a jiná slova s y/ý uprostřed slova – enzym (bílkovinná látka), benzyl (jednomocná skupina odvozená od toluenu), zygota (oplozené vajíčko), dizygotní (vzešlý ze současného oplození dvou vajíček), zymáza (enzym v kvasinkách), zymologie (nauka o kvašení), zymóza (kvašení)

POZOR na psaní Y (Ý) x I (Í) v těchto slovech:

(jmenovat se)

nazývat se

x

nazívat se

(hodně zívat)

♦f Po písmenu f se v základech domácích slov y (ý) nepíše.

27

Chtěl bych mýt velké auto.

Na stromě seděl vír.

28

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

Koncovky podstatných jmen

PODSTATNÁ JMÉNA RODU ŽENSKÉHO číslo jednotné

vzor tvrdý

vzor měkký

vzor měkký

vzor měkký

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

žena ženy ženě ženu ženo! ženě ženou

růže růže růži růži růže! růži růží

píseň písně písni píseň písni! písni písní

kost kosti kosti kost kosti! kosti kostí

ženy žen ženám ženy ženy! ženách ženami

růže růží (ulic) růžím růže růže! růžích růžemi

písně písní písním písně písně! písních písněmi

kosti kostí kostem kosti kosti! kostech kostmi

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

PODSTATNÁ JMÉNA RODU STŘEDNÍHO číslo jednotné

vzor tvrdý

vzor měkký

vzor smíšený

vzor měkký

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

město města městu město město! městě, -u městem

moře moře moři moře moře! moři mořem

kuře kuřete kuřeti kuře kuře! kuřeti kuřetem

stavení stavení stavení stavení stavení! stavení stavením

města měst městům města města! městech (o jablkách, -cích) městy

moře moří (strnišť) mořím moře moře! mořích

kuřata kuřat kuřatům kuřata kuřata! kuřatech

stavení stavení stavením stavení stavení! staveních

moři

kuřaty

staveními

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

29

Označují-li podstatná jména oko, ucho, ruka, noha, rameno, koleno a jejich zdrobněliny části těla, mají v množném čísle zvláštní tvary: oči (očima), uši (ušima), ruce (rukama), nohy (nohama), ramena (2.p. ramenou/ ramen; 6.p. ramenou/ ramenech), kolena (2.p. kolenou/ kolen; 6.p. kolenou/ kolenech).

Neoznačují-li jména oko, ucho, ručička, noha, rameno, koleno části těla, skloňují se v množném čísle podle vzoru žena nebo město: oka (oky), ucha (uchy), ručičky (ručičkami), nohy (nohami), ramena (2.p. ramen; 6.p. ramenech), kolena (2.p. kolen; 6.p. kolenech).

Vlasy jí splývaly přes uši. x Má krásné modré oči. x

Chyť tu nádobu za obě ucha!

Na polévce plavou mastná oka.

PODSTATNÁ JMÉNA RODU MUŽSKÉHO číslo jednotné

vzor tvrdý životný

vzor tvrdý neživotný

vzor měkký životný

vzor měkký neživotný

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

pán pána pánu, -ovi pána pane! (hochu!) pánu, -ovi pánem

hrad hradu (lesa) hradu hrad hrade!

muž muže muži, -ovi muže muži! (otče!) muži, -ovi mužem

stroj stroje stroji stroj stroji!

páni, -ové (občané) pánů pánům pány páni! , -ové (občané!) pánech (o pstruzích)

hrady

muži, -ové (přátelé) mužů mužům muže muži! , -ové (přátelé!) mužích

stroje

muži

stroji

6. p. (o) 7. p. (s)

hradě, -u hradem

stroji strojem

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

pány

hradů hradům hrady hrady! hradech (o hříbcích, -kách) hrady

strojů strojům stroje stroje! strojích

30

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

číslo jednotné

vzor tvrdý životný

vzor měkký životný

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

předseda předsedy předsedovi předsedu předsedo! předsedovi předsedou

soudce soudce soudci, -ovi soudce soudce! soudci, -ovi soudcem

předsedové (husité; hovorově: husiti) předsedů předsedům předsedy předsedové! (husité!; hovorově: husiti) předsedech (o sluzích) předsedy

soudci, -ové

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

soudců soudcům soudce soudci! , -ové! soudcích soudci

Odchylky ve tvarech: 1. č. j. člověk → č. mn. lidé; 2. č. j. manžel (vzor pán) → 5. p. č. j. manželi, 1. a 5. p. č. mn. manželé (ženatí muži i manželský pár)/ manželové (ženatí muži), 4. p. č. mn. manžele/ manžely, 7. p. č. mn. manželi/ manžely; 3. vlastní jméno ve 3. pádě č. j. podle vzoru pán (pánu/ pánovi) a muž (muži/ mužovi) ve spojení s dalšími jmény má koncovku -ovi pouze v posledním jménu (Josefu Kajetánu Tylovi).

Koncovky přídavných jmen

PŘÍDAVNÁ JMÉNA TVRDÁ číslo jednotné

rod mužský životný

rod mužský neživotný

rod ženský

rod střední

1. p.

mladý (skaut) mladého mladému mladého mladý! mladém mladým

mladý (strom) mladého mladému mladý mladý! mladém mladým

mladá (žena) mladé mladé mladou mladá! mladé mladou

mladé (děvče) mladého mladému mladé mladé! mladém mladým

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

31

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

(ti) mladí (skauti) mladých mladým mladé mladí! mladých mladými

(ty) mladé (stromy) mladých mladým mladé mladé! mladých mladými

(ty) mladé (ženy) mladých mladým mladé mladé! mladých mladými

(ta) mladá (děvčata) mladých mladým mladá mladá! mladých mladými

Některá přídavná jména tvrdá mají (kromě tvarů s dlouhou samohláskou v koncovce) také jmenné tvary: č. j.: zdráv, zdráva, zdrávo; č. mn.: zdrávi – živ., zdrávy – neživ., zdrávy, zdráva.

Jmenné tvary bývají pouze v 1. p. č. j. a mn., výjimečně ve 4. p. č. j a mn.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA MĚKKÁ číslo jednotné

rod mužský životný

rod mužský neživotný

rod ženský

rod střední

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro)

jarní (motýl) jarního jarnímu jarního (motýla) jarní! jarním jarním

jarní (den) jarního jarnímu jarní (den) jarní! jarním jarním

jarní (noc) jarní jarní jarní

jarní (jitro) jarního jarnímu jarní

jarní! jarní jarní

jarní! jarním jarním

5. p.

6. p. (o) 7. p. (s) č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

jarní (motýli, dny, noci, jitra) jarních jarním jarní jarní! jarních jarními

32

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

PŘÍDAVNÁ JMÉNA PŘIVLATŇOVACÍ vzor otcův, otcova, otcovo číslo jednotné

rod mužský životný

rod mužský neživotný

rod ženský

rod střední

1. p.

otcův (bratr) otcova otcovu otcova otcův (bratře)! otcovu, -ově otcovým

otcův (kabát) otcova otcovu otcův

otcova (sestra) otcovy otcově otcovu otcova (sestro)! otcově otcovou

otcovo (kolo) otcova otcovu otcovo otcovo (dítě)! otcovu, -ově otcovým

otcovi (bratři) otcových otcovým otcovy otcovi (bratři)! otcových otcovými

otcovy (kabáty) otcových otcovým otcovy

otcovy (sestry) otcových otcovým otcovy otcovy (sestry)! otcových otcovými

otcova (kola) otcových otcovým otcova otcova (hříbata)! otcových otcovými

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

otcovu, -ově otcovým

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

otcových otcovými

Přídavná jména přivlastňovací se tvoří od podstatných jmen (obecných i vlastních), která pojmenovávají osoby, příponami: 1. -ův, -ova, -ovo od podstatných jmen rodu mužského (Josefův, Josefova, Josefovo); 2. -in, -ina, -ino od podstatných jmen rodu ženského (Adelin, Adelina, Adelino).

Podobně se tvoří přídavná jména přivlastňovací z vlastních jmen zvířat (Bobíkův, Bobíkova, Bobíkovo). Netvoří se však od obecných názvů zvířat (nepoužíváme např. psova miska, ale psí miska).

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

33

PŘÍDAVNÁ JMÉNA PŘIVLATŇOVACÍ vzor matčin, matčina, matčino číslo jednotné

rod mužský životný

rod mužský neživotný

1. p.

matčin (bratr) matčina matčinu matčina matčin (bratře)! matčinu, -ině matčiným

matčin (dům) matčina matčinu matčin

matčina (sestra) matčiny matčině matčinu matčina (sestro)! matčinu, -ině matčině matčiným matčinou

matčino (kolo) matčina matčinu matčino matčino (dítě)! matčinu, -ině matčiným

matčini (bratři) matčiných matčiným matčiny matčini (bratři)! matčiných matčinými

matčiny (domy) matčiných matčiným matčiny

matčina (kola) matčiných matčiným matčina matčina (děcka)! matčiných matčinými

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

rod ženský

rod střední

č. množné

1. p.

2. p. (bez) 3. p. (k) 4. p. (pro) 5. p.

6. p. (o) 7. p. (s)

matčiných matčinými

matčiny (sestry) matčiných matčiným matčiny matčiny (sestry)! matčiných matčinými

Duálové tvary Přídavná jména, zájmena a číslovky (takový, nějaký, náš, obě, tři, ap.) rozvíjející podstatné jméno, které si uchovalo duálové tvary (ruce, nohy, oči, uši a jejich zdrobněliny), mají v 7. pádě množného čísla zakončení -ma. mávat maličkýma ručičkama kráska s dlouhýma nohama hýbat oběma ušima mezi čtyřma očima

x x x x

hodinky se svítícími ručičkami židle s polámanými nohami hrnečky s odřenými uchy polévka s mastnými oky

34

Pravidla pro psaní i (í) a y (ý)

Pravopis zakončení a koncovek sloves Koncovky příčestí minulého Ve složených tvarech slovesných rozhoduje o psaní i/ y mluvnická shoda přísudku s podmětem.

Mluvnická shoda s podmětem v množném čísle STEJNÉHO RODU (u rodu mužského též stejné životnosti) podmět v množném čísle rodu mužského životného

-i

Chlapci pobývali na pláži i přes poledne. Psi byli vycvičeni k vyhledávání drog.

Poznámka: Podstatná jména rodiče, koně, lidičky jsou mluvnicky životná, přestože mají neživotnou koncovku. (Pozor však na koně houpací.) podmět v množném čísle rodu mužského neživotného

-y

Z dáli se ozývaly neznámé zvuky.

Poznámka: Podstatné jméno den může mít též životnou koncovku.

I tehdy však vyžaduje shodu jako podstatné jméno neživotné. (Dny/ Dni se krátily.) podmět v množném čísle rodu ženského

-y

Dívky běhaly po louce bosy.

několik podmětů rodu středního a alespoň jeden z nich je v jednotném čísle

-y

Housata, kachňata i kotě nakonec skončily ve vodě.

Poznámka: Podstatné jméno dítě má v čísle jednotném tvar rodu středního, v čísle množném však tvar rodu ženského – děti. Proto se píše v množném čísle ve shodě -y (Děti postavily sněhuláka.)

Podstatná jména oko a ucho (části těla) jsou rodu středního, ale oči a uši mají tvar rodu ženského. (Slzely jí oči dojetím.

Bolely mě uši.)

Je-li podmět v množném čísle rodu mužského, pro který lze užít životný i neživotný tvar (slanečci/ slanečky, uzenáči/ uzenáče, ledoborci/ ledoborce, ukazatelé/ ukazatele ...), pro pravopis vždy platí: životné tvary podstatných jmen vyžadují ve shodných tvarech jmen přídavných a příčestí měkké -i, neživotné tvary tvrdé -y (Ledoborci vypluli nebo Ledoborce

35

Psy pronรกsledovaly srny.