ZASLIBENA ZEME_2021
6.1.2021
16:53
Stránka 3
/ I/
T
fii t˘dny jsem vidûl mûsto pfied sebou, jako by leÏelo na jiné planetû. Dûlilo nás jenom nûkolik kilometrÛ, úzk˘ pruh mofie, kter˘ bych byl témûfi mohl pfieplavat. Pfiesto v‰ak pro mû bylo tak nedosaÏitelné, jako by ho obklíãila armáda tankÛ. Chránily ho nejmohutnûj‰í ba‰ty dvacátého století: zdi z papíru, vízov˘ch pfiedpisÛ a nelidsk˘ch zákonÛ lhostejné byrokracie. Octl jsem se na ostrovû Ellis Island – v létû roku 1944 – a pfiede mnou se rozkládalo mûsto New York. Ellis Island pfiedstavoval nejmírnûj‰í internaãní tábor, s nímÏ jsem mûl zku‰enost. âlovûka tam ani netloukli, ani nemuãili, ani neudfieli k smrti. Dokonce dostával i dobrou stravu, která ho nic nestála, a postel, v níÏ smûl spát. Sice stály v‰ude stráÏe, ale chovaly se témûfi pfiátelsky. Na Ellis Island úfiady zadrÏovaly pfiistûhovalce do Ameriky, jejichÏ doklady vypadaly podezfiele nebo zcela neodpovídaly pfiedpisÛm. Pro Ameriku totiÏ nestaãilo platné vstupní vízum amerického konzulátu v Evropû – pfied vstupem do zemû ho musel provûfiit a potvrdit také imigraãní úfiad v New Yorku. Teprve potom dostal cizinec povolení ke vstupu, nebo – pokud ho úfiad prohlásil za neÏádoucího – se musel pfií‰tí lodí vrátit. Návrat ov‰em zdaleka nebyl tak jednoduch˘ jako dfiíve. V Evropû pokraãovala válka, také Amerika byla ve válce, nûmecké ponorky fiádily v Atlantiku a do evropsk˘ch pfiístavÛ zamífiily osobní parníky jen zfiídkakdy. Odmítnut˘ emigrant – kter˘ mnoho let poãítal Ïivot jen na dny a t˘dny – by snad mûl takov˘ prodlouÏen˘
3