Issuu

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 3

Rachael Lippincottová, Mikki Daughtryová

CELOU TU DOBU

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 4

ALL THIS TIME Czech language copyright © 2021 by Euromedia Group, a. s. Text copyright © 2020 by Mikki Daughtry Jacket illustration copyright © 2020 by Lisa Perrin Published by arrangement with Simon & Schuster Books For Young Readers, an imprint of Simon & Schuster Children’s Publishing Division All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage and retrieval system, without permission in writing from the Publisher. Translation © Renata Heitelová, 2021 ISBN 978-80-242-7611-3

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 5

Pro každého, kdo měl někdy někoho jako Marley. Nenechte takovou osobu odejít. M. D. Pro Mikki R. L.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 7

1 Náramek s přívěsky mi v dlani připadá těžký. Díval jsem se na něj už tisíckrát, ale kontroluju ho znovu, protože vím, že musí být dokonalý, schopný napravit všechno, co je potřeba. Uvažoval jsem i nad roztomilejšími, delikátnějšími náramky, jaké Kimberly obvykle nosí, jenže něco na tomhle ke mně promlouvá, jeho stříbrné články jsou pevné a bytelné, stejně jako náš vztah… Tedy většinou. Když jsem před pár měsíci ten náramek objednal, měl to být dárek k naší maturitě. Neměl sloužit k udobření a jako způsob omluvy, Kimberly je však poslední dobou zamlklá. Odtažitá. Podobně jako vždycky, když jsme rozhádaní. Jenže pokud vím, teď jsme se nepohádali, proto netuším, za co bych se měl omlouvat. Dlouze vydechnu a na toaletách v hotelu se zadívám do zrcadla na svůj odraz. Dvakrát zkontroluju, že jsou kabinky prázdné. Svraštím obočí a prohrábnu si neposedné hnědé vlasy, snažím se je uhladit tak, jak se to Kim líbí. Po několika pokusech a marném úsilí to vzdám a naposledy se na náramek zadívám.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 8

Zatímco si ho prohlížím, třpytivé stříbrné přívěsky o sebe chrastí. Ten cinkot se mísí s tlumenými zvuky středoškolského maturitního večírku, který se za dveřmi právě koná. Možná až Kim náramek uvidí, konečně mi prozradí, co se děje. I když, kdoví. Možná mi dá prostě pusu a řekne mi, že mě miluje a že ten problém nemá se mnou nic společného. Zkoumám těch šest přívěsků zblízka. Každý znamená jeden rok, co spolu chodíme. Měl jsem obrovské štěstí, protože jsem na Etsy našel někoho, kdo mi je pomohl navrhnout. Sám totiž nemám absolutně žádný umělecký talent. Je to víc než jen náramek. Je to symbol našeho společného života. Palcem pomalu kloužu po kouscích naší minulosti a několik přívěsků se ve světle zaleskne a zamrká na mě. Dva glazurované roztleskávací střapce – tyrkysový a bílý. Skoro stejný pár držela Kimberly jako kapitánka roztleskávaček ten večer, kdy jsem ji požádal, aby byla oficiálně mou přítelkyní. Zlatá sklenička na šampaňské s okrajem lemovaným bublinkami z drahokamů – slouží jako připomínka mého propracovaného pozvání na maturitní ples před několika měsíci. Ukradl jsem láhev šampaňského z máminy barové skříňky, abych Kimberly překvapil. Máma mě sice potrestala doživotním domácím vězením, ale stálo za to vidět, jak se Kim rozsvítily oči, když jsem odpálil zátku. Zarazím se u nejdůležitějšího přívěsku, který se nachází přesně uprostřed náramku. U stříbrného deníku s opravdovou sponou na boku. Jednou, ještě na druhém stupni základní školy, když jsme se učili u ní doma v kuchyni, Kim odběhla nahoru do koupelny. Mezitím jsem z jejího batohu vytáhl růžový deník a na první tři prázdné stránky nakreslil srdíčka a napsal „miluju tě“.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 9

Když to našla, rozbrečela se a slzy se proměnily v obvinění. „Četl jsi všechna moje tajemství?“ vykřikla a ukázala na mě prstem, zatímco si druhou rukou tiskla ten deník k hrudi. „Ne,“ řekl jsem a otočil se na židli k ní. „Jenom mě napadlo, že to bude… Nevím. Asi romantický.“ Vzápětí se na mě vrhla. Dovolil jsem jí, aby mě povalila na podlahu, protože mě těšilo, že mám její krásný obličej tak blízko svého. Když se naše oči střetly, zlost ji konečně opustila. „Je to romantický,“ potvrdila a potom se rty opatrně otřela o moje ústa. Byl to náš první polibek. Můj první polibek. Opatrně ten malý přívěsek otevřu a otočím jemné stříbrné stránky. Jsou tu celkem tři s vyraženým srdíčkem. Drobné hádky mezi námi asi nikdy nezmizí, ale vždycky budeme jeden druhého milovat. Usměju se na prázdná očka na náramku, která čekají, až je zaplní víc životních vzpomínek, jež si teprve vytvoříme. Jedno pro každý rok na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Potom jí daruju nový, aby ho mohla zaplnit. Dveře na toalety se rozletí a hlasitě narazí do zarážky trčící ze stěny. Rychle schovám náramek zpátky do sametové krabičky a přívěsky o sebe zacinkají. Skupina kluků z basketbalového týmu se nahrne dovnitř. Ozve se sborové: „Kyle, co tady děláš, kámo?“ a „Maturanti 2020, vole!“ Na všechny se usměju a zastrčím si krabičku zpátky do kapsy saka. Prsty sklouznu po láhvi Jacka Danielse zastrčené za opaskem, což je první krok mého plánu, v němž musím přesvědčit dva své nejlepší kamarády, aby se vykašlali na tenhle školou placený maturitní večírek a šli se mnou na naše oblíbené místo u rybníka, abychom to tam skutečně oslavili.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 10

Nejdřív však musím dát Kimberly tenhle náramek. Odejdu z toalet a zamířím krátkou chodbou k narvanému sálu toho nóbl hotelu. Vstoupím dovnitř a projdu pod mořem tmavě tyrkysových a bílých balónků, což jsou barvy Ambrožovy střední školy. Několik už se jich uvolnilo a otáčejí se u vysokého klenutého stropu. Uprostřed místnosti visí stovky stuh z obrovského transparentu s nápisem: BLAHOPŘEJEME MATURANTŮM! Hluk se přese mě přelévá ve vlnách, z každého koutu proudí nadšení a energie z toho, že jsme to zvládli. Rozumím tomu. Po posledním roce jsem už rozhodně připravený odsud vypadnout. Projdu davem nejrůznorodějších skupinek lidí. Zdá se, že jedno překročení pódia prolomilo všechno, na čem až do dnešního rána záleželo. Každému je jedno, který sport hrajete nebo jaké dostáváte známky. Je fuk, kdo vás pozval nebo nepozval na ples. Už dál nepřemítáte o tom, proč na vás má učitel Louis celé pololetí spadeno. Najednou Lucy Williamsová, předsedkyně třídy, flirtuje s Mikem Dillonem, vyhulencem, který si zopakoval desátou třídu, zatímco kapitáni matematického desetiboje pracují společně s mými dvěma spoluhráči z útoku na tom, aby zpoza baru šlohli pivo. Dneska večer jsme si všichni rovni. „Ahoj, Kyle.“ Na bolavém rameni mi příliš silně přistane ruka. Snažím se sebou netrhnout a otočím se k Mattu Paulsonovi, nejhodnějšímu klukovi na celé planetě. Cítím se jako kretén, že ho nesnáším. „Ach, promiň,“ omluví se, když si uvědomí, na které rameno mi položil ruku, a rychle ji odsune. „Slyšel jsi už, že na podzim mířím na Bostonskou univerzitu, abych tam hrál fotbal?“

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 11

„Hm, jo,“ odpovím a pokusím se polknout povědomý pocit závisti, který ze mě vybublá. Není to jeho vina, připomenu si. „Blahopřeju, kámo.“ „Hele, kdybys na začátku sezóny tak dobře nevedl tým, ani bych na jejich radaru nezablikal. Byl jsi zatraceně skvělej quarterback. Kdyby nebylo všeho, cos mě naučil, fotbalový stýpko bych nedostal,“ prohlásí a neúmyslně mi přisype sůl do otevřené rány. „Ale mrzí mě, co se stalo…“ „To nic,“ přeruším ho a napřáhnu k němu ruku, abych nepůsobil jako vůl. „Hodně štěstí do příštího roku.“ Pustím mu ruku a otočím se na patě, abych pokračoval v hledání. Nohy mi kmitají, abych se od něj dostal co možná nejdál. V tuhle chvíli chci vidět pouze jedinou osobu. Zastavím se u baru a rozhlížím se po davu, jestli někde neuvidím Kim. Přeskakuju očima z jedné osoby na druhou, ovšem bez úspěchu. „Předkrm?“ zeptá se někdo vedle mě. Ohlédnu se a uvidím muže s tácem plným jednohubek nejrůznějších tvarů na křehkém bílém talířku. Věnuje mi strojený úsměv, který říká: Nemůžu se dočkat, až odsud za dvě hodiny vypadnu. Všimnu si na jeho košili loga Soví řeky, jediné restaurace poblíž, jež se dostala do televize Food Network díky své „moderní současné kuchyni“. Očividně tam jedl i šéfkuchař Gordon Ramsay a nenašel nic, na co by si stěžoval. „Děkuju, dám si,“ řeknu a odměním ho krátkým úsměvem. Popadnu jednohubku a strčím si ji hned celou do úst, než se vydám dál. Okamžitě toho lituju.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 12

Je to kreveta? Guma? Proč je to sakra tak tuhé? A proč to chutná jako stará šunka? Gordon zjevně tenhle kousek masa neochutnal. Rozhlédnu se na obě strany, než se rychle sehnu a vyplivnu sousto do černého koktejlového ubrousku, který mi číšník dal. Najednou se vedle mě zableskne a já poskočím. Mávnu rukou bez krevety, náhle slepý jako patrona. Černé tečky mi z vidění pomalu vymizí a já uvidím vřelé hnědé oči a vysoké lícní kosti, stejné, jako mám já. Má na sobě oblíbené bílé květované šaty. Spatřím, jak se za telefonem široce usmívá. „Mami, přestaň…“ požádám ji, jenže stiskne tlačítko na mobilu znovu a oslepí mě další sprchou světla. „Víš, jestli se chystáš udělat řadu trapných fotek, aspoň si vypni ten blesk. Nemusíš kvůli tomu člověka oslepit.“ „Ach, tohle se holkám na Instagramu bude moc líbit,“ poznamená a ďábelsky se zachechtá. Přimhouří oči a klepne párkrát na displej. „Mami, nepostuj to,“ vyhrknu a vrhnu se na ni. Napůl ji obejmu, abych ji rozptýlil, a snažím se jí vykroutit telefon z ruky. Zatímco to dělám, uvidím tu fotku – v obličeji mám výraz hrůzy, oči zpola zavřené, gumová kreveta mi visí z jazyka, právě na cestě do koktejlového ubrousku. Tohle v žádném případě nesmí „holky na Instagramu“ vidět. Lépe řečeno nikdo. Kim by mi to nikdy nezapomněla. Máma trochu povolí sevření a přitulí se ke mně. Vezmu jí mobil a fotku smažu. „Zapomeňte na to, dámo.“ „Dobrá,“ podvolí se a naoko se zamračí. Růžová barva rtěnky zdůrazňuje pokleslé koutky jejích rtů. „Zlom své staré matce srdce. Nemůžu mít vůbec nic.“

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 13

Zasměju se, dám jí pusu na tvář a tentokrát ji doopravdy obejmu. Natočím tělo opatrně tak, aby necítila tu flašku, co skrývám pod sakem. „Máš snad mě, ne?“ Dramaticky si povzdechne. „Asi mi to bude muset stačit.“ Její hlas tlumí tuhá látka mého saka. „Hej,“ vydechne, odtáhne se a usměje. „Proč jsi tu sám? Už jsi jí dal ten náramek?“ Srdce mi buší, jako to dělává před začátkem fotbalového zápasu. „Čekám na správnej okamžik,“ odpovím a rozhlédnu se po sále. „Viděla jsi ji někde?“ „Před pár minutami stála se Samem u terasy,“ sdělí mi a kývne doprava k oknům sahajícím od podlahy až ke stropu, která nás oddělují od terasy z velkých kamenů, z níž je výhled na hotelovou zahradu. Máma natáhne ruku a lehce mi upraví uzel na kravatě. Koutky rtů se jí zkroutí do drobného úsměvu. Je to windsorský uzel. Ne že bych byl takový snob, abych znal jiný způsob, jak uvázat kravatu, ale když jsem byl v sedmé třídě, máma strávila dopoledne tím, že se učila ten uzel vázat, jen aby to pak mohla naučit mě. Tehdy jsem šel s Kim na první ples. Máma bývá u všeho. „Opravdu si myslíš, že se jí bude líbit?“ zeptám se. Když jsem ho objednával, byl jsem si tak jistý, ale teď… „Rozhodně.“ Jemně mě poplácá po tváři. Po tom ujištění jí vrátím mobil. Obrovská chyba. Popadne ho a rychle udělá dvě fotky, pořád s tím bleskem, který mi teď propálil sítnici. Pokusím se na ni zamračit, ale ona se na mě nevinně zakření, vrásky kolem očí se jí zvýrazní a mě to mračení hned přejde. Dnes večer nedovolím, aby mě něco trápilo, dokonce ani matčino ustavičné zaznamenávání mého života.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 14

A tak se usměju a zapózuju jí pro poslední fotku, a jakmile je díkybohu spokojená, konečně se vydám hledat Kim. Cestou k terase zahodím zmuchlaný ubrousek do koše. Za sklem je obloha tmavá a zlověstná. Najít Kim mi většinou netrvá dlouho. Má v sobě vždy takový oheň a magnetismus, který k ní lidi přitahuje. Ve škole se obvykle musím prodrat davem, jen abych se k ní dostal, proto se rozhlížím po největší skupině a záblesku toho určitého odstínu blond vlasů, v nichž se vždy udrží světlo místnosti. Je to tak, co si jen pamatuju, ta barva je pořád stejná, jako když jsme se ve třetí třídě dohadovali o poslední houpačku na hřišti. Vyrazím do davu a lidi mi ustupují, aby mě nechali projít, ze všech směrů se na mě usmívají a plácají si se mnou. „Ty sportovní články mi budou příští rok chybět, Lafferty,“ pronese pan Butler, můj učitel žurnalistiky, a poplácá mě po zádech, když kolem něj procházím. Což je jen další připomínka celé té doby, kdy jsem seděl na lavičce a psal o zápasech, místo abych v nich opravdu hrál. Tak kde je? Discokoule nad hlavami vysílá záblesky třpytivého světla, čímž ztěžuje vidění. Už chci vytáhnout mobil a napsat jí zprávu, když… Tamhle. Její blond vlasy vykouknou za Samovými širokými rameny, když Kim mírně přesune váhu na levou nohu. Hedvábné šaty jí obepínají boky, vypadá v nich dnes večer neuvěřitelně. Dlouhé vlasy má rozpuštěné na ramenou, modré oči jasné a otevřené, rty se jí lesknou.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 15

Jak se k ní však blížím, všimnu si, že se tváří vážně, na čele se jí tvoří známá vráska, když mluví. Jako vždycky, když se něco děje. Tenhle výraz jsem viděl před týdnem na plese a dnes odpoledne, zatímco jsme se fotili, kdykoli jsem se jí na to však zeptal, jenom mávla rukou. Zadívám se z ní na Sama a pozoruju ho, jak si nervózně prohrabuje tmavé vlasy. Tehdy si uvědomím, že spolu musí mluvit o Kalifornské univerzitě. Napětí v mých ramenou povolí. Kim i mě už přijali, ale Sam je na seznamu čekatelů. Vždycky jsme se Samem snili o tom, že spolu budeme hrát fotbal na UCLA, jenže po srazu absolventů ten sen vzal za své kvůli mému zranění. Zklamal jsem tím nás oba. Poté co jsem přestal hrát, Sam zahodil tolik přihrávek a pokazil tolik bloků, že seděl na lavičce skoro tak často jako já. Když všechny jeho fotbalové vyhlídky vyhasly, jeho známky šly do kytek spolu s jeho fotbalovou kariérou. Kim mu proto pomáhá posílat seminárky a aktualizované přílohy, které snad nakloní váhy v jeho prospěch. Soudě podle posledních pár týdnů ho tam rozhodně budeme potřebovat. Nejenom že je Sam kamarád, který mě během toho posledního prokletého roku neopustil, je taky lepidlem, co drží naši trojici pohromadě. Je vždy hlasem rozumu, zejména když se s Kim hádáme. Je tím, kdo nás přitáhne zpátky k sobě, když je situace nahnutá. Jestli se na UCLA dostane, pořád můžeme jít studovat všichni společně. I když už spolu nebudeme hrát na hřišti. Ovšem z Kimberlyina výrazu to vypadá, jako že k tomu možná nedojde. Dojdu k nim, obejmu Kim kolem pasu a nakloním se k polibku. Bezmyšlenkovitě mi ho oplatí, je však zjevně rozptýlená.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 16

„Co se děje? Stalo se něco?“ zeptám se a zadívám se z ní na Sama a zase zpátky. Nakloní se k dalšímu polibku a tentokrát se její rty pevně setkají s mými. Uklidní mě tím, ale neodpoví. Chci tu otázku zopakovat, místo toho však ze sebe ten podivný pocit setřesu. Všichni dneska ze sebe setřásají staré záležitosti, my můžeme taky. Nechat tohle, ať je to cokoli, prozatím za sebou. Nakonec jsem sem přece přišel, abychom spolu slavili. Rozhlédnu se na obě strany, než si rozepnu sako a ukážu jim tu flašku, kterou jsem propašoval. „Co říkáte, že bychom zajeli k rybníku a…“ Ani to nestačím doříct, když se za oknem zableskne a ozáří to celou oblohu. Při dlouhé vlně hromobití se sklo slabě zatřese. Můj odraz se zachvěje, zírá zpátky na mě, ale Kim a Sam hledí jeden na druhého. „Ne, kámo,“ odpoví Sam a ukáže na oblohu. „Nechci se dneska nechat usmažit zaživa.“ „Ale, no tak,“ namítnu, když do okna začnou hlasitě bušit velké dešťové kapky. „Co jsi provedl se Samem? Špatný počasí ho nikdy nezastavilo.“ Plácnu ho rukou do ramene. „Vzpomínáš na tu bouřku před dvěma lety, potom co jsme vyhráli národní mistrovství? Myslím, že jsi to byl ty, kdo trval na tom, že půjdeme slavit. Myslím, že mám ještě z tý doby omrzliny.“ Oba mlčí. Z toho ticha mám špatný pocit a naskočí mi husí kůže. „Co je?“ zeptám se a pokusím se podívat Kimberly do očí. Ona však uhne pohledem a kouká místo toho na stuhy nad mým ramenem. Začínám mít tušení, že tu o Samovo přijetí na vysokou nejde.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 17

Spustím ruku z jejího pasu a odtáhnu se. „Co mi vy dva neříkáte?“ „Já…“ začne Kimberly, ale hlas se jí vytratí. Sam uhne očima. Déšť za okny ještě zesílí. „Řekněte mi to,“ naléhám a chytím Kim za ruku, stejně jako mnohokrát předtím. Zadívám se na její zápěstí a pomyslím na ten náramek v kapse saka, na stránky maličkého stříbrného deníku se srdíčky. Potom si ale všimnu, jak se zavrtí, jak to obvykle dělává, než mi poví něco, co se mi nebude líbit. Obrním se a ona se konečně napřímí a zadívá se mi přímo do očí. Slejvák venku utlumí všechny hlasy v místnosti kromě toho jejího, když mi konečně poví pravdu.

*** „Kyle!“ volá za mnou Kim, zatímco kapky hlasitě bubnují do plechové střechy nad vstupem do budovy. Jak jenom mohla? Ta slova se mi opakují v hlavě, zatímco scházím ze schodů. Podám lístek obsluze parkoviště, právě když mě Kimberly dožene. Nevšímám si jí. „Počkej, Kyle, prosím,“ naléhá a chytí mě za paži. Sotva se mě prsty dotkne, instinktivně se k ní chci naklonit, pak se jí však vytrhnu a popadnu klíče od obsluhy, než se vydám do deště. „Neobtěžuj se. Chápu to.“ Jde za mnou a snaží se mi to vysvětlit, já to však nechci slyšet. Jestli mi to opravdu chtěla vysvětlit, měla to udělat už dávno, a ne to držet v tajnosti až do našeho maturitního dne.

Celou tu dobu_kor2qxp.qxp_Sestava 1 10.08.21 15:59 Stránka 18

„Měla jsem ti to říct, ale nechtěla jsem ti ublížit…“ Oblohu znovu osvětlí blesk a hlasitý úder hromu ji umlčí dřív, než to musím udělat já. Otočím se a zadívám se na ni. Šaty má úplně promočené a vlasy jí teď matně a zplihle visí kolem obličeje. „Nechtělas mi ublížit?“ zasměju se. „Tím, žes mi to udělala za zády? Že ses s tím svěřila mýmu nejlepšímu kámošovi?“ „Sam je i můj nejlepší kamarád.“ „Lhala jsi mi do očí, Kimberly. Celý měsíce.“ Odemknu auto a otevřu dveře tak prudce, že se skoro odrazí zpátky. „Máš pravdu, ublížila jsi mi.“ Nasednu do auta a zabouchnu dveře. Berkeley. To slovo mi neustále běží hlavou, každá slabika jako ostré bodnutí zrady. Berkeley. Berkeley. Podala si tam žádost, a vůbec mi o tom neřekla. Poslala tam doplňkové seminárky a aktualizované kopie a dostala se tam už před pár měsíci. A zatím seděla tady a předstírala, že si se mnou vybírá koleje a předměty, a povídali jsme si o tom, jak si o prázdninách uděláme výlet domů autem. Přitom celou tu dobu věděla, že se mnou na UCLA nepůjde. Svěřila se s tím Samovi. Proč to neřekla mně? Jsem připravený odsud odjet, jenže Kim vklouzne na místo spolujezdce, ještě než zařadím. Na okamžik se zarazím. Chci jí říct, ať si sakra vystoupí, nedokážu se k tomu však přimět. Musíme to vyřešit. Pořád mám v kapse ten náramek. Sešlápnu plyn a vyrazím z parkoviště na hlavní cestu. Když zatáčím, kola na mokré cestě klouzají. „Kyle!“ vykřikne a zapne si bezpečnostní pás. „Zpomal.“