Daniela Krolupperová
Ilustrovala Ivona Knechtlová
5
Mechové vÍly Jsou Docela MaličKé. člověK Je snaDno přehléDne. žiJÍ v lese a pečuJÍ o Mech. aBy se Mechové vÍly naučily, JaK to v lese choDÍ, MusÍ Do šKoly. steJně JaKo Děti. a steJně JaKo Děti ve šKole oBčas neposlouchaJÍ, oBčas zloBÍ a něKDy neDávaJÍ pozor. naJDou se DoKonce i Dny, KDy se JiM Do šKoly vůBec nechce!
7
Jednoho letního dne seděly víly v lavicích pod širokým listem kapradiny. Měly hodinu květoznalství. Slečna učitelka byla přísná. Vždycky si hned všimla každé nepravosti. Stačilo, aby se Mia jenom malinko zhoupla na židli. Slečna učitelka už přísně zvedla prst a řekla: „Mio, co to má znamenat?
8
9
Houpat se na židli? To by nešlo! Tak se víla mechová nikdy nechová!“ Potom káravým hlasem dodala: „Houpání na židli je nebezpečné! Hrozí úraz!“ Jenomže Mia si nemyslela, že by se mohla zranit. Mně se přece nic takového stát nemůže, říkala si v duchu sebejistě. Nejsem nešikovná! Navíc – houpání bylo příjemné. Nedalo jí to a znovu se zhoupla. SlečnA učitelka po ní loupla ostřížím okem. „Mio, zůstaneš po škole,“ rozhodla. „Jinak si zřejmě vůbec nezapamatuješ, že houpat se na židli je nebezpečné.“ Mia se zakabonila. Trest ji mrzel. Těšila se, že po vyučování půjde s ostatními
10
mechovými vílami k tůňce v borůvčí. Chtěly se plavit na spadaných listech. Přitom si vždycky užily spoustu legrace! Mia se mračila jako rozezlený dubový mužík. Teď má po zábavě. V duchu se na slečnu učitelku za její přísnost hněvala. Takhle jí zkazit odpoledne! Ale slečna učitelka si toho nejspíš vůbec nevšimla. Dál probírala rostliny, které může mechová víla potkat na mýtinách a podél lesních cest. I to je prý velmi důležité. Mia nechápala. Proč se toho musím o každé kytce naučit tolik? durdila se v duchu. K čemu? litovala zkaženého odpoledne a slečnu učitelku neposlouchala.
11
hoDinou lesnÍho KvětoznalstvÍ vyučovánÍ sKončilo. pan šKolnÍK zazvonil na lučnÍ zvoneK a MaličKé Mechové vÍly vysKočily z lavic. hBitě vyBěhly zpoD KapraDinového listu, KDe Měly třÍDu. vesele štěBetaly a společně se rozBěhly K lesnÍ tůňce. nezDržovaly se ani oBěDeM. u tůňKy si DaJÍ letnÍ polévKu z lesnÍch JahoD. JeDiný, KDo zůstal seDět v lavici poD listeM KapraDiny, Byla zKroušená Mia.
12