0041937

Anna Musilová Jolana Hanáková Magdalena Mintová Sam Xabyssus Kateřina Šardická Aleš Novotný Theo Addair Martina Mátlová Alžběta Bílková Veronika Burgerová Radek Blažek Klára Nováková

Nejkrasnejsi darek.indd 3

8.10.2020 22:08:52

NEJKRÁSNĚJŠÍ DÁREK Copyright © Theo Addair, Alžběta Bílková, Radek Blažek, Veronika Burgerová, Jolana Hanáková, Martina Mátlová, Magdalena Mintová, Anna Musilová, Klára Nováková, Aleš Novotný, Kateřina Šardická, Sam Xabyssus, 2020 All rights reserved Illustration © Myokard, 2020 ISBN 978-80-242-7040-1

Nejkrasnejsi darek.indd 4

8.10.2020 22:08:52

Antologie českých young adult povídek

Nejkrasnejsi darek.indd 5

8.10.2020 22:08:52

Nejkrasnejsi darek.indd 6

8.10.2020 22:08:53

Anna Musilová žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích. Studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově a pracuje jako redaktorka v nakladatelství, dřív psala třeba pro Cosmopolitan nebo iDnes.cz, působila i v Českém rozhlase. Kromě toho se věnuje focení, malování a cestuje – nejraději a nejčastěji do Velké Británie, která se v průběhu let stala jejím druhým domovem. Její největší vášní jsou knihy. S romány všech možných žánrů se často schovává po kavárnách, a když zrovna nečte, tak píše; anebo k psaní čerpá inspiraci. Je autorkou románů Černooká (Yoli, 2018) a Tamařino souhvězdí (Yoli, 2019). Právě pracuje na své třetí knize.

Nejkrasnejsi darek.indd 7

8.10.2020 22:08:54

Nejkrasnejsi darek.indd 8

8.10.2020 22:08:54

North Finchley Anna Musilová

Když přistáli na Stanstedu, za malými okénky už byla dávno tma. Letadlo bylo plné Čechů, na vánoční nákupy do britské metropole vyrazilo víc lidí, než by v tuhle dobu, poslední víkend před svátky, očekávala. Neměla by se tolik divit, letenka na tenhle termín byla nezvykle levná. Všichni se tlačili v uličce, tahali z přihrádek nad hlavou prázdná zavazadla, která plánovali naplnit nesmysly z trhů a Primarku, významně vzdychali, když něco trvalo déle, než byli ochotní tolerovat, a když letušce u východu říkali „goodbye“, minimálně u poloviny z nich to znělo jako urážka, o marné snaze napodobit britský přízvuk nemluvě. Sára se jen mlčky usmála a známou, a v jejích vzpomínkách přesto tak vzdálenou cestou se vydala skrz letištní halu, podchodem až k zastávce autobusů směřujících do Londýna.

Ještě před několika lety by jela na Victorii a odtamtud podzemkou do Greenwiche, kde kdysi bydlela v pronajatém bytě společně se svojí nejlepší kamarádkou a dalšími čtyřmi spolubydlícími z různých koutů světa, kteří studovali na anglických univerzitách.

Teď však nastoupila do autobusu, který mířil až na sever města – nikdy předtím tam nebyla, i když v Londýně žila víc než rok a půl. Dalších takových míst, dosud neprobádaných, tu byly stovky. Tenkrát, když jí a Eleně bylo 9

Nejkrasnejsi darek.indd 9

8.10.2020 22:08:54

devatenáct, nebyl na nějaké objevování čas. Pendlovaly mezi školou a prací, v Sářině případě mezi školou a dvěma pracemi. Ne že by byla nějak přehnaně ambiciózní, koneckonců to ani nebyly pozice, které by si člověk dobrovolně vybral, pokud ale chtěla v Londýně vyjít s penězi, nezbylo jí než mezi semináři prodávat v bistru a po večerech a nocích doplňovat zboží ve skladu. Ne, takhle si ten studentský život těsně po maturitě rozhodně nepředstavovala.

Ale škola ji bavila a pro svůj sen člověk přece musí něco obětovat, tak si nestěžovala. Do určité doby. Potom pohár trpělivosti přetekl a zásobárna sil zůstala beznadějně prázdná, záložní zdroj neměla. Na rozdíl od Eleny. Řekla jí, že má vystoupit v North Finchley. Tedy vlastně… napsala. V posledním z mnoha dopisů, které si během tohoto půl roku vyměnily. Po víc než tříletém zarputilém mlčení, které ani jedna strana nemínila prolomit, už se Sára smiřovala s tím, že to tak zůstane napořád, místo aby spolkla hrdost a udělala první krok. To prostě nebyl její styl. Až pak jednou, v polovině června, našla ve schránce obálku nadepsanou úhledným rukopisem, který by poznala vždycky a všude. Nejenom proto, že od ní na střední opisovala písemky z dějepisu, který nesnášela a odmítala se na něj učit, ale protože ho znala od dětství – to, jak se ty roztřesené klikyháky plné chyb a nejistoty vyvíjely a stávaly se sebevědomějšími, půvabnějšími, stejně jako ruka, která je vedla. Čím víc se autobus blížil k severnímu Londýnu, tím zřetelněji se jí vybavoval pocit, který měla tenkrát při čtení prvního dopisu. Bušení srdce, sucho v ústech, nervozita a strach obálku otevřít. Co jí může chtít? Po takové době? Přece má dávno svůj život, vysněný život jich obou, 10

Nejkrasnejsi darek.indd 10

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

malebný domek na okraji Londýna a k tomu přítele. Briana Connellyho.

To, že se roky nebavily, neznamenalo, že přestala život své někdejší nejlepší kamarádky sledovat na sociálních sítích. Věděla přinejmenším to, co Elena ze svého života sdílela. Takže všechno, protože Elena na Instagramu v podstatě žila, a s ní i všichni, které milovala. Brian měl tmavé vlasy, vousy jako hipster, zbožňoval elektronickou hudbu, přes den byl právník, po večerech DJ v klubech. Zvláštní kombinace. K Eleně se vůbec nehodil, překvapilo ji, že se dali do kupy. A teď ho měla potkat i Sára. Představa, že se z instagramové usměvavé podobizny najednou vyloupne živý člověk z masa a kostí, se kterým se bude muset bavit, i když vůbec netuší o čem, jí připadala tak absurdní, že se jí na okamžik na hrudi usadila panika. Vzala by nohy na ramena a odletěla zpátky do Prahy, kdyby to šlo, ale už bylo pozdě.

Seděla v tom pitomém dálkovém autobusu, který už jinde než na zastávce, kde ji Elena měla za pár minut vyzvednout, nestavěl. Podvědomě vztáhla ruku ke zlatému přívěsku tvaru poloviny srdce, který jí odpočíval mezi klíčními kostmi.

Jako by jí dotek chladného kovu mohl dodat odvahu.

North Finchley. Mezi lidmi stojícími na zastávce ji nepoznala do poslední chvíle. Už si myslela, že na ni zapomněla, chvíli si dokonce paranoidně představovala, že celé tohle pozvání byl jen hloupý vtip, ale ne. Elena postávala mezi kapkami deště, ozářená vánočními světélky, kterými byla vydekorovaná výloha obchodu za jejími zády. Neměla deštník, voda jí smáčela krátké světlé vlasy, které dřív, když ještě byly kaštanově hnědé, nosila dlouhé po bedra a elegantně zvlněné, a Sára si vzpomněla, jak si z nich jejich North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 11

11

8.10.2020 22:08:54

angličtí kamarádi před lety dělali srandu, když při sebemenší průtrži mračen vytahovaly deštník. „Co děláte, takový krásný počasí! Víte, kdy se začnete cejtit jako místní?

Až necháte deštníky doma!“ Možná Sáru už tehdy mělo napadnout, že ona tak úplně nezapadne. Milovala tuhle zemi, její jazyk, literaturu, nádherné domy v Notting Hill, i černý čaj s mlékem měla raději než kafe. Ale na déšť, na ten si nikdy nezvykla. Nesnášela nevyzpytatelné počasí, měla ráda věci pod kontrolou, chtěla jim rozumět, chtěla vědět, co ji čeká a na co se může spolehnout, možná proto, že ve svém dětství se nemohla spolehnout na nic a na nikoho.

Když si vzala z kufru autobusu tašku naplněnou několika málo kousky oblečení, kosmetikou a vánočním dárkem pro Elenu, vyšla své kamarádce vstříc. Eleniny plné rty se roztáhly v širokém úsměvu a Sára podvědomě sklouzla pohledem k pize nad horním rtem, jako by si chtěla ověřit, že je to vážně Elena, která jí nabízí svou náruč. „Vítej zpátky,“ řekla a znělo to trochu omluvně, lítostivě.

Sára přikývla. „Na fotkách to není poznat, ale takhle naživo vážně vypadáš jako Scarlett Johansson.“ Elena se rozesmála a plácla ji do ramene, zatímco Sára je obě schovala pod deštník. Jako by od jejich posledního setkání neuplynuly roky a roky. Jako by naposled, co společně stály na tomhle ostrově, na sebe neječely, neházely věcmi a nevyčítaly si kdejakou blbost, kterou jedna nebo druhá udělala mezi jejich desátým a jednadvacátým ro­kem života.

Tím začínal první dopis od Eleny, to o tom byl. Navázala v něm tam, kde skončily, čas ale vybělil vztek, strach, 12

Nejkrasnejsi darek.indd 12

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

smutek, zkrátka všechny negativní emoce, které kdysi rozbily to, co pěstovaly celé dospívání a kus dětství. „Když jsi odjížděla z Victorie, trvala jsem na tom, že tě půjdu vyprovodit. Celou cestu z Greenwiche jsi se mnou nepromluvila slovo, protože jsi byla přesvědčená, že částečně můžu za to, co se stalo. Že jsem špatná kamarádka. Snad sis myslela, že si jedu užít ten pohled na tvou prohru, jak jsi to sama pojmenovala. Ani jsi mě neobjala, než jsi nastoupila do autobusu a odjela zpátky domů, i když jsi věděla, že se neuvidíme rok, možná víc. Nevím, jestli to byl způsob, jak mě potrestat, ale tou náhlou absencí gesta, které mezi námi bylo přirozené jako dýchat a pít, jsi to dokázala víc než vším, co jsi řekla předtím. Pokud mám být patetická, a ten poněkud romantický ráz dopisů v dnešní internetové době to myslím umožňuje, zlomilas mi tím srdce. Kdo říká, že to je výsada životních lásek? Konce přátelství umí chutnat stejně hořce, když na to přijde,“ psala. Elena původně jela do Anglie studovat tvůrčí psaní. Později změnila specializaci na herectví, ale talent vyjádřit emoce tváří i písmem se v ní nezapře. „Vím, že to zní jako výčitka. Ale jen uvádím na pravou míru věci, které jsem ti nestihla říct, nebo jsi mě nenechala. Z toho nástupiště ti tenkrát mávala vyděšená malá holka, protože co jiného je člověk v tom velkém světě, když je mu dvacet? Dospělák? Těžko. Byla jsem děcko, které mělo strach, zůstala jsem sama. Na co mi byly peníze rodičů, to, že já jsem měla možnost zůstat, studovat dál, když najednou celá ta krásná Anglie a moje budoucnost bez tebe působily pustě? Stála jsem tam, měla jsem strach a v hlavě se mi usadila neodbytná myšlenka, že mě nenávidíš, a byla tak urputná, že jsem stejné pocity začala chovat sama k sobě.“ Na rozdíl od Eleny, vyjadřování pocitů nikdy nebylo Sářinou silnou stránkou. A tak jí nikdy neřekla, že celou cestu do Doveru, a ještě i plavbu přes kanál La Manche, North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 13

13

8.10.2020 22:08:54

probrečela. Částečně kvůli tomu, že skoro dva roky dřela pro nic za nic, psychický stav posledních měsíců ji připravil o obě práce, tím pádem o finance i sen, a nechal jí akorát možnost se buďto zadlužit, nebo opustit školu a vrátit se domů. Ale brečela hlavně kvůli Eleně. Po tolika letech, kdy spolu trávily každý den, věděly jedna o druhé první a poslední, to nejhorší i nejlepší, se odloučily a zdálo se, že nadobro.

Nelámalo jí to srdce o nic míň, ale do dopisů to nikdy nenapsala, ani jí to neřekla. Byly sice dlouhé, aby bylo patrné, že chce s Elenou navázat kontakt, že po tom ve skrytu duše touží, ale přesto byly svým způsobem strohé. Nechtěla se k minulosti vracet. Bylo by to jako otevřít Pandořinu skříňku. Navíc každodenní realita jí minulost připomínala dostatečně. Po návratu z Británie byla tak zničená, že na žádné studium už neměla sílu, nastoupila do práce, nudné práce sekretářky, v níž je dodnes. „Vím, že sis myslela, že jsem měla v životě všechno hladké a bezproblémové: úplná rodina, žádné depky, tátovy peníze mi vždycky kryly záda, dokonce sis myslela, že jsem po příjezdu sem pracovala jen ze solidarity k tobě, protože jsem to přece nepotřebovala. Ale tohle období bylo rozhodně nejhorší. Doteď je. Proto ti píšu. Rozešly jsme se ve zlém a já už to tak dál nechci. Chybíš mi. Doufám, že si tenhle dopis přečteš, že mi odepíšeš, že mi odpustíš, protože já jsem tobě odpustila už dávno, a taky že mě navštívíš, nebo mě necháš, abych přišla já za tebou, že si k sobě najdeme cestu zpátky.“ Elena odemkla dveře v malém patrovém domku, kde s Brianem vlastnili od letošního jara byt, jak Sára věděla z Eleniných dopisů. Uvnitř to vonělo božsky – sušenými pomerančovými slupkami a čokoládovými sušenkami a, jak jinak, všude byla rozvěšená světélka.

14

Nejkrasnejsi darek.indd 14

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

Sára se nadechla a z nervozitou staženého hrdla jí uniklo tiché: „Hello.“ Bůhví proč se cítila vedle Eleny trapně, když mluvila anglicky, přestože jazyk používala denně v práci a nedělal jí nejmenší problémy. Jenže Elena už sem patřila, byl to její jazyk, rodný jazyk jejích budoucích dětí, a mohl být i její, Sářin, jenže nebyl, a to vědomí ji z nějakého důvodu brzdilo. „Brian tu není. Odjel na svátky k rodičům.“ Sáře se trochu ulevilo, ale snažila se nedat to najevo. „Nebudete spolu?“ „Uděláme si Vánoce až před silvestrem.“ „A to tady budeš sama? Myslím až v pondělí odjedu.“ „Pracuju. Natáčíme i přes svátky.“ Sára najednou netušila, co říct. A věděla, že ona, na rozdíl od Eleny, která spoustu niterných a důležitých věcí napsala do dopisů, by něco říct měla. Něco důležitého. Na jejich odloučení má svůj díl viny, dokonce možná větší. Jenže omlouvat se je z nějakého důvodu těžší než vyčítat, nadávat, křičet. Byla na sebe naštvaná, na svoji povahu, na svoje ego, které nebylo vidět, a tím větší patrně bylo.

Ticho, které už skoro začínalo být trapné, nakonec prolomila Elena. „Udělala jsem ti tradiční anglický vánoční oběd. Myslela jsem, že bys ho třeba chtěla zase ochutnat.

Já dávám sice pořád přednost salátu s řízkem, ale… vím, že tys měla pro tyhle místní mišmaše slabost.“ V momentě, kdy to řekla, se Sáře trochu ulevilo. Jednak měla opravdu hlad jako vlk a jednak jídlo bylo rozhodně způsobem, jak oddálit nevyhnutelné sklouznutí k otázkám minulosti. „To je skvělý, děkuju.“ Elena nandala na talíř krůtí plátky, kapustičky, masové North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 15

15

8.10.2020 22:08:54

koule, zeleninovou směs, mini párečky, omáčku a trochu brusinek. Bylo to ještě podivnější než anglická snídaně a Sára to milovala. „Nemáš čaj s mlíkem?“ Elena se zasmála a přikývla.

Zatímco jedly – Elena si dala jen symbolicky na malý talířek –, plánovaly, co budou dělat v následujících dnech.

Vlastně, Elena plánovala. Sára jen přikyvovala, věděla, že jsou důležitější věci než jít nakupovat do Camdenu, a věděla, že Elena to ví taky, jen se tím věčným mluvením snažila pohřbít ticho a fakt, že se možná změnily a že možná nic nebude jako dřív. Nemůže být, když se o slepení vztahu snaží jen jedna strana, a ještě ta, která má na jeho rozbití mnohem menší podíl.

Chvíli si povídaly o tom, co už nakously v dopisech: o Elenině angažmá v jednom londýnském divadle a reklamách na kosmetiku, které natáčela, vzpomínaly na Sářinu maminku, kterou měla Elena vždycky moc ráda a která před několika měsíci zemřela, a Sára si tak prošla další intenzivní epizodou, kterou naposled zažila právě tady, v Londýně.

Nakonec se po jídle svalily na gauč a pustily si na Netflixu Lásku nebeskou, to byla jejich vánoční tradice, když byly teenagerky, a nesměla chybět ani teď. Propletené vztahové patálie se šťastnými konci a tancujícím Hughem Grantem, co mohlo být lepšího?

Když film skončil, objaly se, vlažně a krátce, přestože obě chtěly podvědomě setrvat jedna druhé v náručí o něco déle.

Elena odešla do ložnice, zatímco Sára zůstala spát na rozloženém gauči. Když byly malé holky a přespávaly u sebe, stahovaly z postele matraci na zem k té druhé a do tří do rána 16

Nejkrasnejsi darek.indd 16

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

si špitaly o klucích, co se jim líbili, o svých tajných přáních a obavách. Sára na to vzpomínala jako na nejšťastnější období v životě, tehdy se i v jejich malém bytečku s oprýskanými stěnami – protože její máma si jako samoživitelka nic jiného nemohla dovolit – cítila dobře. Kdyby to udělaly i teď, třeba by se ledy prolomily. Člověk je prý upřímnější, když je unavený, možná proto byla třetí hodina ranní ideál­ ní dobou pro sdílení tajemství. Nicméně čtyřiadvacetileté Sára a Elena zůstaly každá ve svém pokoji, celou noc a tu další také, a důležitá slova zůstávala spát za zdmi, skrz které nemohla proniknout.

Dny trávily pestře, byly plné optimismu a veselí, jak se o Vánocích sluší a patří, na čemž měla větší zásluhu Elena a její bohatý plán. Navštívily kluziště u Přírodopisného muzea v South Kensingtonu, což bylo Elenino nejoblíbenější místo. Samozřejmě hlavně proto, že vysoké platany byly ověšené malými zlatavými žárovičkami. „Je to jako kouzlo, viď?“ komentovala to. Prošly se kolem řeky k Tower Bridge, na obědy chodily do Pretu, jejich oblíbeného bistra, kde Sára během studentských let pracovala. Notnou dobu strávily v Camdenu, kde se konaly jejich milované trhy. Chodily sem a tam, zkoušely si tuniky, které ani jedné neslušely, očuchávaly svíčky roztodivných vůní a nakonec odešly se starými knížkami z antikvariátu a vinylovými deskami Beatles.

Idylické dny. Skoro jako by takhle trávily každý víkend, jako by Sára bydlela hned za rohem, jako by si každý večer volaly, jako by jejich životy byly stále neodmyslitelně spjaté. Jenže Elena, přestože to na své náladě nedávala znát, měla čím dál neodbytnější pocit, že to, co je k sobě poutá ve skutečnosti, už není nic než nostalgie.

North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 17

17

8.10.2020 22:08:54

V neděli večer, jen deset hodin před odletem, začínala frustrace ze Sářiny plochosti a zakřiknutosti vyvěrat na povrch. Elena měla pocit, jako by ji stále trestala za věci, za které nemohla. Snažila se tenkrát půjčit si od rodičů peníze, aby mohla Sáře pomoct. Tehdy totiž nepracovala, nepotřebovala to, ale když jí rodiče odmítli peníze dát, rozhodla se jít do práce, aby měla i na Sářino nájemné. Jenomže po čase už byla vyčerpaná, Sára si připadala jako přítěž a Elena ji tak začala vnímat. Její pasivita a rezignovanost ji přestávaly bavit, třebaže věděla, že za to Sára nemůže. Nemůže za to, že její život byl od začátku jedna velká překážka a že se to na ní podepsalo, že měla problémy, které jí bránily to zvládat s větší lehkostí. Ale nemohla za to ani Elena. A připadalo jí to nefér.

Tak v ní jednou bouchly saze a Sára, ta klidná, tichá a zádumčivá holka, jí oplatila stejnou mincí. Problémem bylo, že teď, když si k sobě konečně zase našly cestu, se k tomu schylovalo znovu. Co když tohle nikdy nepřekonají? Třeba už tohle přátelství skončilo nadobro a je vážně potřeba se s tím smířit.

Nic přece netrvá věčně. Elenina odhodlanost se měnila v odevzdanost smísenou se vztekem, který bylo stále těžší ovládat.

Když si Sára sbalila všechny věci a strčila do batohu dárek, který jí Elena koupila pár dní před jejím příletem, s povzdechem si sedla na gauč. Sbírala odvahu říct věci, které měla říct už dávno. Elena si ale tu trochu vzduchu namáhavě vypuštěného z úst vyložila jako úlevnou reakci podloženou myšlenkou konečně je ten víkend za mnou. „Ty už se k tomu nevrátíš, že ne?“ uhodila na ni. Poklidná atmosféra Vánoc se jako mávnutím kouzelného proutku rozplynula. Zbyla jen prosincová šeď, v Anglii přítomná po celý rok.

18

Nejkrasnejsi darek.indd 18

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

Sára trhla hlavou kamarádčiným směrem. Stála tam, ta krásná, okouzlující žena, která měla všechno, po čem ona kdy toužila, a měla slzy v očích, jako by trpěla. Pak jemně zavrtěla hlavou a Sára nevěděla, jestli to gesto mělo vyjádřit zklamání nad jejím jednáním, neschopností přiznat svou chybu, nebo to, že už nechce nic slyšet, protože se stejně vidí naposledy. „Eleno, já… jsem celý víkend přemýšlela jak a jestli vůbec.“ „Já se k tomu vrátila. Omluvila jsem se ti v těch dopisech, tím pozváním, pořád dokola. A ty… opustilas mě.

Víš, jak v prdeli jsem byla? Víš, že nejseš jediná, komu tvůj odjezd podělal život?“ „Z Instagramu to nevypadalo,“ utrousila polohlasně Sára a Elena ucouvla, jako by do ní ta slova prudce narazila. „Děláš si srandu? Tos vážně soudila, jak na tom jsem, z blbýho Instagramu, místo aby ses ozvala a zeptala se?“ „Nechtěla jsem to vědět. Bylo mi hrozně. Máma onemocněla krátce po tom, co jsem přijela, dělala jsem práci, kterou nenávidím, za směšný peníze, ve dvaadvaceti jsem byla seklá na místě, na kterým jsem bejt nikdy nechtěla… můj život byl ještě větší noční můra než předtím a já… byla jsem naštvaná.“ „Takže jsem to schytala já?“ „Jo. Promiň, ale jsem jenom člověk. Snažím se sice bejt dobrej člověk, ale někdy jsem prostě jenom člověk, co závidí, srovnává se s ostatními a říká si, proč ona, a ne já? Proč já, a ne ona? I u nejlepší kamarádky. Tím spíš. Protože to je to zrcadlo, který ti život nastavuje dennodenně, a ty přitom vidíš, co je za ním. Stydím se za to a mrzí mě to, ale je to tak.“ North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 19

19

8.10.2020 22:08:54

„Tak to ses za to zrcadlo nikdy pořádně nepodívala. Vidělas jen sebe v odraze a litovala toho, co vidíš. Víc tě nezajímalo. Instagram? Panebože, Sáro. Instagram byl – je – obraz světa, kterej si všichni přejeme žít, ale nežijeme. Je to ideál, kterej chceme, aby lidi kolem nás viděli, ale víme, že jsou to kecy. Skoro každej ten post o dokonalým životě, dokonalý Eleně, jsem psala s brekem.“ „Ale proč? Vždyť máš všechno, co…“ „Chci? Ty děláš, jako bys mě viděla poprvé. Vždyť moc dobře víš, že naši mi sice cpali prachy horem dolem, ale nikdy je nezajímalo, kdo jsem, co mám ráda, nikdy jsme nebyli rodina v tom pravým smyslu. Proč myslíš, že radši dobrovolně trávím svátky v ateliérech, točením nějaký podělaný reklamy na krém proti vráskám? Viděli jen úspěchy, jen… Instagram, pozlátko, ale ne to, co je za tím. Myslela jsem, že aspoň ty mě znáš. Bylas jediná, kdo mě znal.“ Sáru rozbolela hlava. Měla se prostě omluvit už na začátku, dát jí ten dárek, měly tohle mučivé období ukončit pateticky, v objetí, slzách, se vzlykáním, jenže to nebyl její styl, a tak teď byly tam, kde před lety, zase se hádaly o tom samém, dokola a dokola. „Všichni si vždycky mysleli, že jsem namyšlená kráva, protože mám prachatý rodiče, protože si studuju v Londýně pofidérní umělecký obory, protože chci bejt hérečka, no jo, ona si myslí, že když má hezkou tvářičku, tak po ní všude hrábnou všema deseti. Ale ty ne. Tys mě viděla. A pak jsi přestala a to bolelo. Pořád to bolí.“ Nepřestala. Moc dobře věděla, že Elena není povrchní, ani namyšlená, že peníze rodičů a možnosti, které jí dávala krása, ji nezkazily. Byla velkorysá, obětavá, chytrá a talen20

Nejkrasnejsi darek.indd 20

A n n a M u s i l o vá

8.10.2020 22:08:54

tovaná a vědomí toho všeho Sáře obnovení jejich přátelství v určitém období života ztěžovalo. Nemělo by, bylo to příšerné, uvědomovala si to, ale bylo to tak. „Jen bys měla vědět… i když netuším, proč bych se před tebou měla shazovat, když tě to nezajímá.“ „Co bych měla vědět?“ povzbudila ji Sára. Nestála o to, aby se před ní Elena shodila, chtěla se usmířit, nechtěla s ní přestat mluvit, jen nevěděla, jak na to. „Že tenhle vysněnej pohádkovej život není taková pohádka. Brian mě první rok musel vydržovat, protože jsem nemohla sehnat práci – ani jako herečka, ani jinde. Bylo to ponižující. A bylo ponižující poslouchat, že jsem moc mladá, moc stará, že mám moc tlustý stehna, tmavý vlasy, dlouhý řasy, bylo těžký slyšet, že neumím hrát. Od vlastních rodičů. Bylo hnusný zjistit, jak tenhle byznys funguje. A nejhorší bylo, že… jsem ti nic z toho nemohla říct, protožes to nechtěla slyšet,“ do očí jí znovu vstoupily slzy. „V ty nejhorší večery jsem toužila přijít domů a najít na gauči tebe, ne Briana. Vybrečet se na rameni tobě. Tak jako tys brečela kdysi mně. Ale to je jedno. Máme každá svůj život. Asi je to vážně nostalgie, co nás k sobě přivedlo, nevím. Bylo naivní myslet si, že pár dopisů to spraví. Nebo posraný Vánoce.“ Podívala se na hodiny na stěně. Bylo půl dvanácté. „Měla bys jít spát, Sáro. Letí ti to brzo ráno. Autobus na Stansted stojí na protější straně ulice, kdes vystupovala. Určitě trefíš.“ Nestihla nic říct a Elena už zmizela v ložnici. Sára si rozestlala gauč, lehla si a zhruba dvě hodiny se neklidně převalovala, až bylo prostěradlo pod ní celé zmuchlané. Vánoční stromek svítil do tmy. Takhle se přece rozloučit nemohly.

Vstala, vzala z batohu pomuchlaný dopis, který nikdy North Finchley

Nejkrasnejsi darek.indd 21

21

8.10.2020 22:08:54