0041853

Pet r Macek

IVA JANŽUROVÁ VČERA, DNES A

ZÍTRA Doplněné a rozšířené vydání k 80. narozeninám

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 3

09.09.20 14:52

IVA JANŽUROVÁ Včera, dnes a zítra Petr Macek Copyright © Petr Macek, 2013, 2020 Photos © Divadlo Kalich (Richard Kocourek, foto na obálce; Robert Vano), ČTK (139; 176 ČTK/Zbyněk Stanislav), Profimedia (198), Pressdata (56, 60, 72, 75, 135, 151, 205; 78 Pressdata/Miloslav Mirvald; 80 Pressdata/Jan Kuděla; 87, 89 Pressdata/Karel Ješátko; 134 Pressdata/Ivan Minář; 147 Pressdata/Alena Červená), archiv Divadla F. X. Šaldy (31), Národního divadla (159, čb. příloha), deníku Blesk, rodinný archiv Ivy Janžurové, soukromé archivy

All rights reserved

ISBN 978-80-242-7004-3

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 4

09.09.20 14:52

„Jan Werich má ve své knížce kapitolu Žena komik, ve které nás se Stellou Zázvorkovou uvedl jako příklady.

Je pro mě velmi hřejivé, že přestože jsem s panem Werichem nikdy netočila, tenhle velikán mě někde pozoroval, sledoval a ocenil…“ Iva Janžurová

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 5

09.09.20 14:52

Rozjařená Iva s dcerou Theodorou na kolotoči ve francouzském Cannes, kam vyrazily zavzpomínat.

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 6

09.09.20 14:52

SL A M Ě N Ý K LOB OU K I V Y JA N Ž U ROV É Televizní estráda sedmdesátých let. Na jevišti papundeklová kulisa pokladny městského biografu, v ní sedí Iva Janžurová. Ve frontě na ulici luští křížovku Zdeněk Dítě a vstupenek se dožaduje Felix Holzmann. Jenže nějak se nedokáže s pokladní domluvit na tom, na jaký film půjde a v kolik ho hrají. Na programu jsou totiž snímky V sobotu večer, v neděli ráno a Včera, dnes a zítra (mimochodem skutečně existující romantické trháky). Nechápavý Holzmann tápe, pokladní se špatně skrývanou netrpělivostí a vzrůstající neurotičností ztrácí klid a publikum řičí smíchy. Tohle je jejich Janžurka, jakou ji milují.

Kdo zná Ivu Janžurovou pouze z televizní obrazovky, může lehce nabýt dojmu, že jde o osůbku právě takto ztřeštěnou, roztěkanou až roztržitou, roztomile vyjevenou, s věčným úsměvem na tváři a charakteristicky nakažlivým výbušným smíchem. Do našich srdcí – familiárně označovaná právě jako Janžurka – vstoupila coby parťačka Jiřího Sováka, ale také Miloše Kopeckého, Vladimíra Menšíka, Vlastimila Brodského, Petra Nárožného, Jiřiny Bohdalové, Jiřiny Jiráskové, Františka Peterky, Jiřího Hrzána a mnoha dalších. Díky často opakovaným crazy komediím střihu Pane, vy jste vdova! nebo Zítra to roztočíme, drahoušku…! se její jméno stalo synonymem dobré nálady, při jehož vyslovení se bezděčně usmíváme.

Přesně takhle k ní přistupoval také autor této knihy, který se právě pokouší koncipovat začátek svého vyprávění formou osobní vzpomínky. Zasloužil bych za to samozřejmě dostat vyhubováno, protože bych měl vědět, že osobnost Ivy 7 VČERA, DNES A ZÍTRA

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 7

09.09.20 14:52

Janžurové má mnohem více vrstev a řada z nich je možná i přímým opakem toho, jak se jeví ve svých komediálních rolích – a zachytit je nebo rozšifrovat v odpovídající míře je velkou výzvou. Je v ní také cosi introvertního, melancholického až hořkosladkého, a určitě řada tajemství, která ozvláštňují ohromnou šíři jejího hereckého a dramatického nadání. Iva nemá místo jen v titulcích populárních komedií, ale také v řadě zásadních děl československé kinematografie, jimž se – stejně jako herečce – dostalo světového uznání.

Aniž by to tak bylo plánováno, podklady pro vznik této biografie se začaly hromadit v době Iviných sedmdesátin. Při přípravách dokumentu Což takhle dát si Janžurku pro televizi Prima, jehož jsem byl scenáristou, se totiž zrodil nápad, aby herečka společně s dcerami Sabinou a Theodorou vyrazila na výlet do francouzského Cannes, kde by si dodatečně vychutnala jeden ze svých mezinárodních (ne)úspěchů.

Během zmíněné cesty mi poprvé bylo dáno dostat se k ní blíže. Ne že bychom pro sebe předtím byli úplní cizinci, již dříve jsme se setkali při několika příležitostech či rozhovorech, tohle však měl být – už pro samotný cíl výpravy – několikadenní intenzivní poznávací zájezd.

Kdyby věděla, co ji čeká, možná by si jej odpustila. „Petříčku, tak my jsme na letišti, kde vás najdeme?“ „Ještě v autě, za chviličku jsem u vás,“ zalhal jsem pohotově, úlekem čerstvě probuzený a nevěřícně zírající na nefungující budík, který před půldruhou hodinou selhal ve svém poslání.

Odlet jsem stihnul, ovšem takových škobrtnutí bylo na naší cestě víc. Nikdy to nedala pocítit okolí na své náladě, naopak. Když ji štáb tvrdohlavě oslovoval „paní Janžurová“, ona každého povzbuzovala s tím, ať jí říkají Ivuško – ostatně jako většina lidí z branže. Nezahořkla, ani když jsme stanuli před naším motýlkem. Přestože se celou cestu těšila a v letadle vyprávěla, jak kdysi na francouzské Riviéře bydlela v krásném penzionku na kopci a každé ráno skrz rozevláté závěsy vyšla na balkón, odkud obdivovala nekonečný horizont se sluncem zalitým mo8 I VA J A N Ž U R O VÁ

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 8

09.09.20 14:52

řem a lokala čerstvý vzduch, rozpočet produkce stačil pouze na jednopodlažní motel kousek za městem s výhledem na benzinovou pumpu a supermarket. „Největší zklamání člověk připravuje sám sobě tím, že si něco maluje v příliš růžových barvách,“ utrousila pouze, když se šla ubytovat.

Na Riviéru herečku s její rodinou doprovázel autor knihy Petr Macek.

Misi jsme úspěšně zvládli i přes podobné úrazy osudu. Cannes i Nice nás přivítaly krásným počasím a dobrým jídlem, natočili jsme, co jsme měli, troufnu si říci, že i společnost byla oboustranně příjemná. Při večerech herečka vyprávěla, většinou nad vínem, jehož znalost jí je přisuzována na vysoké úrovni. „Neustále jsem někam zvaná coby odbornice přes víno, ale ta pověst je přehnaná. Když jsem byla ještě mladší než dnes, dejme tomu v polovině své mladosti, seznámila jsem se blíže s vínem, které jsme jako mladí herci pili bez rozmyslu, stačilo nám, když 9 VČERA, DNES A ZÍTRA

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 9

09.09.20 14:52

jakžtakž ušlo. Později jsem se ale občas dostala mezi vinaře. A jednou na nějaké ochutnávce se mě zeptali, jak mi chutná. Já plácla první, co mi přišlo na mysl, řekla jsem, že z toho vína mám v ústech pocit, jako když se mi tam práší. Příslušný vinař se vyděsil, víno ochutnal, nechal si donést zátku a objevil na ní trhlinku, kudy asi pronikla stopa plísně. Nalité vzorky nám odebral a nechal donést jinou láhev. A od té doby jsem braná jako autorita,“ směje se. Pravdou ovšem je, že víno umí ocenit, angažuje se dokonce jako spoluzakladatelka spolku Dámy vína.

Gurmánský zážitek ji držel na nohou, i když jsme v noci marně pátrali po taxíku, který by nás odvezl k motelu. Snahu vzdala až po několika desítkách minut a unaveně se posadila na trávu v parku. Přece jen jsme točili dokument k jejím tehdejším sedmdesátinám. Štáb se tedy vydal ulovit vůz do prázdných ulic na vlastní pěst. Radost z toho, že jsme odvoz nakonec sehnali, jí vydržela až do doby, než jsme zastavili před značně vzdáleným nocležištěm. „Jé, já někde ztratila svetr!“ uvědomila si, když vystupovala z vozu. „Byl drahý?“ „Ne, ale takový s cípama…“ chytila se za ústa dříve, než jsem za ni tu ztrátu mohl oželet mávnutím rukou, a v očích se jí zračilo veškeré zoufalství světa: „Když on byl památeční!“ Nedalo se nic dělat.

Nebudu prozrazovat, kolik to noční pendlování po milionářském letovisku s místním taxikářem na volné noze, který si nechal odvyprávět, jaká je Ivuška doma hvězda, a podle toho si nechal zaplatit, stálo. Důležité bylo, že na tom posledním místě, kam se pátrání přesunulo, se svetr našel. Nebyl v restauraci ani nikde, kde jsme se zastavovali, ale v parku, kde si jej při čekání složila pod sebe, aby ji nestudilo. Sama celou tu dobu seděla v recepci motýlku, pila kávu z automatu a vyhlížela, kdy a s jakou se vrátím. Radost z nálezu měla vskutku ryzí.

Její slova o tom, že jsem dokonalý gentleman, patří k nejhezčím pochvalám, jakých se mi kdy dostalo. Hřála mě ještě po příletu domů.

Krátce po návratu přišel telefonát.

10 I VA J A N Ž U R O VÁ

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 10

09.09.20 14:52

„Petříčku, mně v tom chaosu na letišti v Nice musel uvíznout na bezpečnostním pásu slamák… Mohl byste tam zavolat? Dostala jsem ho kdysi od krajanů v Americe, taky je památeční…“ Díky této vzpomínce ve mně asi navždy bude více než cokoli jiného v souvislosti s ní převažovat úsměv. Dokument tehdy vznikl, s úspěchem se odvysílal a krátce poté vzniklo také první vydání této knihy, která má být poctou legendě.

Informací a historek o Ivě a s Ivou bylo totiž příliš mnoho, než aby se daly obsáhnout v hodinovém pořadu. Často, když jsme se v následujících letech potkali, si Iva na schůzku brala onen ztracený a zachráněný svetr z Cannes (klobouk se už nenašel). Uběhlo dalších deset let. A jelikož první náklad knihy byl rozebraný, rozhodl jsem se při příležitosti Iviných osmdesátých narozenin k textu vrátit. Revidovat jej, doplnit, co nám v něm chybělo, a zaznamenat vše, co se stalo od jeho první publikace.

Poslední detaily jsme ladili po telefonu na jaře 2020, během celosvětové pandemie koronaviru. Iva se uchýlila do dobrovolné izolace na svou chalupu a do Národního divadla posílala jen autovidea – třeba jak šije roušky. Pomohla tak zahájit iniciativu mnoha dobrovolníků, kteří šili roušky pro lékaře a zdravotníky. Viru covid-19 a následnému nouzovému stavu vyhlášenému na území ČR se povedlo to, co nikdy předtím nikomu a ničemu. Donutily herečku načas zvolnit a věnovat se i sobě, nejen pracovním povinnostem, které ji celý život přitahují jako magnet.

Takže jaká byla Iva Janžurová včera? Co dělá dnes? A co ji čeká zítra? Tato kniha je pokusem zmapovat důležité události v jejím životě a kariéře. Nabízí pohledy kolegů, blízkých a přátel. Nedělá si ambici pitvat její duši a otevírat třinácté komnaty. Je toho mnoho, co slova obsáhnout a popsat nedokážou. Vědom si jejího literárního talentu, považuji beztak za jisté, že bude-li Iva chtít něco podobného v budoucnu zveřejnit, napíše si to sama.

Vše ostatní snad naleznete na následujících stránkách.

Petr Macek 11 VČERA, DNES A ZÍTRA

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 11

09.09.20 14:52

K A P I T O L A

P R V N Í

ROZ E NÁ KOM I N DA

Na podlaze pomyslné střižny či promítací místnosti leží kupa výstřižků z celuloidového filmového pásu. Na jeho políčkách s černými, perforovanými okraji jsou střípky ze života Ivy Janžurové, její vjemy a postřehy, vzpomínky na to či ono natáčení či divadelní roli. Okamžiky úsměvné, dojemné, překvapivé, jímavé,

Touhu rozesmávat okolí v sobě Iva objevila už jako malá.

Stejně jako o generaci později její dcery.

13 VČERA, DNES A ZÍTRA

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 13

09.09.20 14:52

osudové… Některé už vybledlé a vyšisované časem, jiné zas pestrobarevné, vonící novotou. Pohodlně se usaďte, protože se do nich chystáme společně s Ivou ponořit a vybrat z nich pro vás ty nejzajímavější. Kde v jejich probírání začít? Třeba odpovědí na otázku, které prý čelí nejčastěji. „Každou chvíli jsem tázána, proč je tak málo žen, které vstupují na dráhu komika. V ten moment si vždycky pomyslím, proč se ptají mě, vždyť to by měli vysvětlovat spíše muži!“ říká herečka. Sama ve skutečnosti žádnou nerovnoprávnost ve světě komiky nespatřuje. Podle ní stejnou měrou rozhodují příležitost a příroda. „Ono nejde mít vždy spanilý obličej, a když už se to nějaké dámě přihodí, možná nemá nejmenší chuť jej dehonestovat. Když ale vezmu svou vizáž, myslím, že mě příroda ke komice mým exteriérem předurčila. Také to chce mít touhu bavit lidi s vědomím, že pro to mám i zábavně vypadat a být ochotná se k tomu příhodně i zkašpařit. Touhle jistotou mě jako malou holčičku vybavili už moji bratři, když mě zapojovali do zábavných programů pro naše rodiče a já v roli souseda odnaproti s bříškem vycpaným polštářem, v naraženém baretu a s namalovaným knírem zažívala v šesti letech omamné salvy smíchu maminky a tatínka,“ zakládá legendární umělkyně první střípek do svého alba vzpomínek.

Na první straně je datum 19. května 1941…

NEČEKANÉ ČEKÁNÍ Datum, kdy se zhruba třítisícové městečko Žirovnice na Vysočině dočkalo nové občanky, je dané. Své vyprávění ale Iva překvapivě zahajuje ještě dříve – nečekanou perličkou, která jejímu narození předcházela: chybělo prý málo, aby na svět vůbec nepřišla! „Inu, narodila jsem se trochu nečekaně. Maminka byla už starší, bylo jí devětatřicet let, a když zjistila, že je v tom krásném požehnaném stavu, začali si s tatínkem dělat velké starosti. Uvažovali, jak mi maminka později prozradila, co se s tím dá nepožehnaného dělat. Ale asi prouvažovali potřebný čas a asi 14 I VA J A N Ž U R O VÁ

JANZUROVA 001 az 272 new.indd 14

09.09.20 14:52