0041818

Em i l y Pa l m e rová

St e l i n

o

tajemstv

í

S ilustracemi Josephine Llobetové

Stelino tajemstvi_001-136.indd 3

23.07.21 11:29

Kapitola 1

Letní pableskování

Cvrčci zpívali. Teplý vzduch voněl čerstvě poseče­ nou trávou. Na hladině Křišťálového jezera se zrca­ dlilo slunce, až se třpytila jako miliony diamantů. „Léto je krásné, viď, Sunny?“ vydechla Fiona šťast­ ně. Právě jela na svém oblíbeném poníkovi se zlata­ vou srstí podél břehu, kde jim sukovité stromy ský­ taly dostatek stínu. Přestože na sobě měla jen šortky a staré tenisky, potila se. A Sunny také.

Kobylka zaržála a pohodila hlavou dozadu, až se jí světlá hříva rozlétla do všech stran. Fiona se usmála.

Sunny měla náladu na legrácky i v takovém vedru – byla zkrátka pořád veselá! „Takhle si vyjet je paráda, ale těším se, až se vrátí­ me na farmu. Leo říkala, že nám udělá domácí limo­ nádu. Citronovo­bezinkovou, s ledem, mňam“, roz­ plývala se Lenka, dívenka s blonďatými kudrnami.

5

Stelino tajemstvi_001-136.indd 5

23.07.21 11:29

Jela před Fionou na svém ryzákovi Tygrovi a bre­ bentila jako obvykle. „Tak pojedeme rychleji!“ rozhodla vysoká dívka s dlouhými černými vlasy v čele skupiny, Aurélie. „Oddíle, kluséééj!“ zavelela a všichni se dali poslušně do klusu. Aurélie se občas ráda naparovala. Když Fiona začala brát na Křišťálové hůrce hodiny ježdě­ ní, nepřišla jí zrovna kamarádská. Brzy však zjistila, že Aurélie pod drsnou slupkou skrývá citlivé srdce. „I já bych se něčeho napila. A Opál určitě taky,“ připojila se Jana, která jela na svém vraníkovi Opálovi vedle Fiony. Opál se Sunny klusali bok po boku tak blízko, až do sebe jejich jezdkyně na­ rážely koleny. „Hej, Sunny, sníš?“ zeptala se Fiona. Kobylka na­ točila hlavu a zpod dlouhé zlaté hřívy na Fionu ši­ balsky mrkla. Potom zlehka potřásla hlavou a po­ skočila jako koza. Fiona se rozesmála. Už si na její blbinky zvykla. Sunny byla zkrátka veselá kopa! Pro­ to ji Fiona měla tak ráda.

Ale to nebylo všechno. V Sunnyině sametové hřívě se skrýval třpytivý drahokam, pyrit zlatavé barvy. Kobylka ho nosila na znamení, že patří 6

Stelino tajemstvi_001-136.indd 6

23.07.21 11:29

k čaroponíkům. Stejně jako Tygr, Luna a Opál.

Spolu s Fionou, svou jezdkyní a jedinou čarokama­ rádkou, uměla Sunny rozveselit toho, komu nebylo zrovna do smíchu, dodat mu novou energii a ra­ dost ze života. I Tygr, Luna a Opál měli zvláštní schopnosti. Tygr s Lenkou byli experti na řešení zapeklitých situací a nejrůznějších problémů, Luna s Aurélií pomáhaly lidem v nejvyšší nouzi a Opál s Janou povzbuzovali a podporovali ty, kteří se od­ hodlávali ke změnám.

Fiona, celá šťastná, nahmatala pod tričkem svůj vlastní drahokam na dlouhém řetízku, který se jí houpal na krku. Byl úplně stejný, jaký měla Sunny v hřívě. Krásně se třpytil. Ten zlatavý kámen byl dů­ kazem, že Fiona a Sunny k sobě opravdu patří. Fiona byla neskonale hrdá, když jí Leonora, majitelka far­ my na Křišťálové hůrce, kámen darovala. Všichni si totiž mysleli, že Sunny není čaroponík, a Leonora ji dokonce málem prodala! Fiona se Sunny však po­ mohly holčičce Míle, která trávila letní prázdniny u Leonory na farmě a strašně se jí stýskalo. Teď už je Míla dávno zpátky doma. Obratem však své „milo­ vané velké sestřičce“ poslala pohlednici.

7

Stelino tajemstvi_001-136.indd 7

23.07.21 11:29

Prázdniny skončily a děti se vrátily do lavic. Fiona se přistěhovala do vesnice teprve začátkem léta, ale měla štěstí – dostala se do třídy k Janě. Lenka s Au­ rélií chodily do vedlejší třídy.

Léto se chýlilo ke konci, ale u Křišťálového jezera stále panovalo vedro. Fiona, Lenka, Jana i Aurélie si oddechly, když dorazily zpátky na statek. Luisa a Lotka, vietnamská prasátka s ohromně tlustým břichem, líně polehávala ve výběhu a chladila se v bahně. Leonora a její manžel Tom se před horkem schovali do starého hrázděného stavení. Parné letní počasí dokázal ocenit jen zdejší kocour Pan Los. Le­ bedil si na prosluněné lavičce a lenivě přihlížel, jak malé jezdkyně vedou poníky do stáje. Kromě boxů se tu nacházelo prostorné místo, kde se dívky, scho­ vané před neúprosnými slunečními paprsky, mohly věnovat péči o poníky. Odstrojily je, slámou vytřely do sucha a nakonec jim zkontrolovaly kopyta. „Limonáda! Kdo má žízeň?“ zvola­ la Leonora Křišťálová, mladá žena s dlouhými hnědými vlasy. Stála ve dveřích stáje, na sobě měla jako obvykle rajtky a v rukou nesla 8

Stelino tajemstvi_001-136.indd 8

23.07.21 11:29

podnos se dvěma láhvemi a pěti skleničkami. Vba­ lancovala dovnitř a postavila podnos na balík slámy.

Rozlila limonádu do sklenic a všechny dívky se vděčně napily. „Díky, Leo, je výborná,“ pochválila ji Lenka. „Moje mamka jednou taky dělala bezinkovou limču, ale byla moc sladká. Ta tvoje navíc báječně osvěží. Dá­ váš tam víc citrónu? Ale to je vlastně jedno, chtěla jsem se tě zeptat na něco úplně jiného. Máš nějaké novinky o… však víš, co myslím?“ Leonora se usmála. „Pomalu, Lenko, pomalu, nebo mi praskne hlava.“ Vzápětí zvážněla a položila si prst na rty. Odběhla ke dveřím a vykoukla na dvůr.

Když se vrátila, prohlásila: „V pohodě, Tom asi ještě kouká na televizi, takže se můžeme v klidu bavit.

Ale nezapomínejte, že kromě nás se o tom nesmí nikdo dozvědět!“ Fiona přikývla. Bylo jí jasné, že Leonora mluví o magii drahých kamenů. O čarokamenech a zvlášt­ ních schopnostech poníků věděla totiž jen ona a čtyři malé čarojezdkyně. A tak to mělo zůstat. „Jednu novinku bych měla,“ pokračovala Leonora tajemně. Dopila sklenici, setřela si pot z čela a zářivě 9

Stelino tajemstvi_001-136.indd 9

23.07.21 11:29

se na děvčata usmála. „Včera jsem měla v jezdeckém klubu vyloženě štěstí. Natrefila jsem na nového po­ níka, přivezou ho už dnes odpoledne! Sejdeme se večer na Třpytivé louce.“ Fiona, Lenka, Jana i Aurélie si vyměnily zvědavé pohledy. Na farmu dorazí nový čaroponík! Okamži­ tě zasypaly Leonoru otázkami. „Odkud je?“ – „Jak vypadá?“– „Jak se jmenuje?“– „Víš už, jakou má zvláštní schopnost?“ Leonora jen se smíchem mávla rukou. „Takže dnes večer,“ zopakovala. „Přijďte v osm, to se už bude pomalu smrákat.“ Co naplat, Fiona s ostatními děvčaty si musejí ješ­ tě počkat. Čtyři kamarádky odvedly své poníky na pastvinu u jezera. Fiona se zadívala na protější břeh, do zátoky s přírodním koupalištěm. Provozovali ho její rodiče, Andrea a Jan Polokovi. V horkých letních dnech bý­ vala na pláži i na molu hlava na hlavě, takže Fiona neměla šanci maminku s tatínkem zahlédnout.

Z myšlenek ji vytrhla Sunny, když do ní žďuchla tlamou. „Jasně že jsi tady taky, však já vím,“ usmála se Fiona na kobylku a poplácala ji po šíji. „Jen jsem 10

Stelino tajemstvi_001-136.indd 10

23.07.21 11:29

v tom mumraji hledala rodiče. Možná bych si po ve­ čeři mohla ještě zaplavat! Pak se vrátím na Třpyti­ vou louku.“ Vlepila svému poníkovi pusu mezi nozd­ ry a zamávala kamarádkám. Sunny na rozloučenou tiše zaržála, povyskočila a dala se do klusu. Fiona se usmála a vyrazila domů.

Po osvěžující koupeli v Křišťálovém jezeře pove­ čeřela s rodiči u kiosku a už se zase chystala pryč. „Zajedu ještě na chvilku na farmu. Leo nás pozvala.

Chce nám ukázat nového poníka,“ vysvětlovala.

Fionin tatínek si prohrábl vlasy a nespustil oči z jezera. Musel dávat pozor na plavce. „V pořádku,“ odpověděl. „Mám tě pak vyzvednout?“ „Kdepak, to nemusíš, tati!“ ujistila ho Fiona. Ještě by se dozvěděl o čaroponících, to by tak scházelo! „Pojedu s Lenkou, vždyť máme skoro stejnou cestu.

A vezmu si mobil.“ „Jak myslíš, zlato. Tak zatím. A vrať se do devíti, prosím tě. Hej, pozor tam! Z téhle strany mola je skákání zakázáno!“ křikl tatínek a odběhl zjednat pořádek.

Za pár minut už Fiona šlapala do pedálů. Uháněla vesnicí a pak stezkou u kukuřičného pole. Nedojela 11

Stelino tajemstvi_001-136.indd 11

23.07.21 11:29

až na farmu, jak tvrdila tatínkovi, ale zamířila k past­ vi­ně u jezera. Oslňovalo ji slunce, pomalu klesající za obzor. Na pastvině, která dosahovala až k vodě, se však Fiona ocitla ve stínu prastarých stromů rostou­ cích podél břehu.

Lenka s Janou už postávaly u ohrady. Chvíli nato dorazila Aurélie s Leonorou. Vedle majitelky farmy kráčel nový poník, pěkná kobylka s šedou srstí a světlými skvrnkami na hlavě. Vypadala křehce, dlouhá hříva kolem ní vesele povlávala. „To je Stela,“ představila Leonora poníka, když do­ šli k ohradě. „Vyzařuje z ní magie, cítím to. Však víte, že mě to učila rozpoznávat moje babička. Pů­ jdeme společně na Třpytivou louku? Chtěla bych tam pro Stelu najít vhodný kámen.“ Lenka vyskočila a otevřela vrátka v ohradě. Sunny s ostatními poníky ucouvli, aby návštěvníci mohli vejít na pastvinu. „Půjdeš s námi, Zlatínko?“ zeptala se Fiona po­ tichu. Takhle kobylce říkala, když ještě neznala její pravé jméno. Náramně se však hodilo k poní­ kově medové srsti a zlatavému čarokameni v jeho hřívě.

12

Stelino tajemstvi_001-136.indd 12

23.07.21 11:29