0041817

Em i l y Pa l m e rová

K

dka á r a am

p r o Su n ny

S ilustracemi Josephine Llobetové

Kamaradka pro Sunny.indd 3

08.12.20 14:21

Kapitola 1

Šplouchání a ševelení

Šplouch! Plesk! Cák! Fiona se nohama cachtala v průzračně čisté vodě. Sluneční paprsky vytvářely na písčitém dně jemné vlnovky. Šplouch! Plesk! Cák! Šplouchání nepřestávalo.

A náhle plác! Na Fionu se snesla sprška studených kapek, jak do vody vběhli dva malí kluci a začali po sobě rozpustile cákat.

Fiona přelétla očima celé Křišťálové jezero. Táhlo se nížinou kilometry daleko, jednotvárnou vodní hladinu jen občas přerušil ostrůvek. Tady v zátoce bylo přírodní koupaliště. Její pohled se však neustá­ le stáčel k protějšímu břehu – šťavnatě zelené louce dosahující až k vodě. I se zavřenýma očima dokáza­ la Fiona popsat čtyři poníky, kteří se na ní pásli: pěk­ ně stavěného bělouše, lesklého vraníka, ryzáka a pískového poníka se světlou hřívou. Srst mu 5

Kamaradka pro Sunny.indd 5

08.12.20 14:21

na slunci zářila jako zlato. Fiona od něj nedokázala odtrhnout oči. Zatímco ostatní poníci se pásli nebo podřimovali, tenhle neustále pobíhal po pastvině, vesele poskakoval a žďuchal do svých kamarádů.

Občas se zadíval přes jezero směrem k Fioně, jako by čekal jenom na ni... Fiona zavrtěla hlavou. To se jí určitě jen zdá!

Už čtrnáct dní vysedávala den co den na molu a pozorovala poníka se zlatou hřívou. Jinak vlastně neměla co dělat. Byly letní prázdniny a ona se ještě nestačila s nikým skamarádit. Přistěhovala se sem s rodiči teprve před nedávnem. Andrea a Jan Polo­ kovi převzali správu nad přírodním koupalištěm u Křišťálového jezera a pracovali od rána do večera.

Na molu zazněly kroky. „Kdopak to tu zase sní s otevřenýma očima?“ zeptala se Fionina maminka, korpulentní, ale velmi sportovní paní. Postavila na zem dvě těžké tašky s nákupem a láskyplně svou dcerku pohladila. „Copak se honí v hlavičce s těmi krásnými lokýnkami?“ zajímala se. „Nic,“ odpověděla Fiona. „No dobře, něco přece jen... Támhleti poníci.“ Ukázala přes jezero. „Nejsou krásní? Taky se ti tak líbí?“ Nejraději by se maminky 6

Kamaradka pro Sunny.indd 6

08.12.20 14:21

zeptala i na kurz ježdění, ale netroufala si. Co se pře­ stěhovali, rodiče často mluvili o tom, kolik je to všechno stálo: stěhováci, nový dům, renovace na koupališti. Teď za nimi přece Fiona nemůže přijít s hodinami ježdění! I když ve starém domově už pár měsíců jezdila v místní jízdárně. „Jestli se mi ti poníci líbí? Ano, jsou opravdu moc krásní. Skoro jako ty.“ Maminka dala Fioně pusu a odešla s nákupem ke kiosku.

Fiona se opět zadívala na poníky v dálce. Nohy se jí samy od sebe daly do pohybu. Rozhodla se.

Sedla na kolo, projela vesnicí a po silnici zamířila k druhému břehu jezera. Kousek za vsí odbočovala vlevo polní cesta. Fiona opřela kolo o strom a pokra­ čovala pěšky vysokou kukuřicí. Vanul jemný větřík a rozechvíval trávu lemující kraj cesty. Její ševelení znělo, jako by na Fionu někdo šeptal.

Byla si skoro jistá, že ji k sobě volá poník se zlata­ vou hřívou. Cesta končila u ohrady. Za ní se rozpro­ stírala pastvina. Skrz listoví několika stromů rostou­ cích na břehu probleskávala hladina jezera. Celá louka Fioně trochu připomínala opuštěný ostrov, svou odlehlostí a klidem, který tu vládl. A uprostřed 7

Kamaradka pro Sunny.indd 7

08.12.20 14:21

ní opravdu spatřila čtyři poníky. Ptala se sama sebe, proč se sem vlastně ne­ přišla podívat už dřív.

Možná se jen bála, že ten zlatý nebude zblízka tak roztomilý. Opřela se o ohradu a pozorovala je. Vraník a ryzák stáli těsně vedle sebe a navzájem si okusovali hřbet. Šiml žral trávu a při tom pomaloučku popocházel. I Fionin oblíbený poník se zlatou srstí se pásl. Najednou se zvedl vítr a Fioně se zdálo, že vysoká tráva opět cosi ševelí. Zamrazilo ji v zádech. Zlatá kobylka zvedla hlavu a s nastraženýma ušima se zadívala jejím směrem. „Ahoj, Zlatínko!“ křikla Fiona tlumeně. Poník zafrkal a pohodil hlavou dozadu. Tanečním krokem kousek popošel, znovu si odfrknul a popásal se dál.

Fiona se musela usmát. „Ty asi budeš pěkné kvít­ ko, co, Zlatínko?“ prohodila.

Zvíře přestalo žvýkat a zvědavě se na Fionu zadí­ valo tmavýma očima. Přesně tak milýma, jak si je vysnila. „Já jsem Fiona! A ty?“ zeptala se přátelsky. Poník 8

Kamaradka pro Sunny.indd 8

08.12.20 14:21

samozřejmě neodpověděl, ale Fioně se stejně nejvíc líbilo jméno Zlatínko. „Pojď sem, Zlatínko!“ A stal se zázrak: poník se dal do pohybu a klusal směrem k ní. Kousek před ohradou se zastavil, zkoumavě se na Fionu ještě jednou podíval a potom přistoupil blíž. Frknul na pozdrav a šťouchnul do ní hebkou tlamou. „Ty jsi ale miláček,“ rozplývala se dívka. Mluvila potichu, aby ho nevyděsila. Ale poník se vůbec ne­ bál. Pohazoval hlavou sem a tam, stříhal ušima a do­ konce začal Fioně žďuchat do natažených rukou.

Jeho heboučké pysky pátravě cestovaly po dívči­ ně kůži. Fiona se musela zahihňat. „Bohužel s sebou nic nemám,“ omluvila se. „Ale příště ti něco donesu, slibuju.“ Zvedla ruku a přejela mu po čele. Zlatavě zbarvená srst, teplounká a hebká na dotek, nádherně voněla sluncem. Dívenka zvíře pohladila po světlé hřívě a svalnatém krku. Poník sebou nepatrně trhnul a pře­ šlápnul ze strany na stranu. „Ublížila jsem ti?“ vyděsila se. Ale to už poník zase klidně stál a spokojeně si pobrukoval. Fioně se ule­ vilo. „Tak se mi zdá, že si jen děláš legraci, Zlatínko, 9

Kamaradka pro Sunny.indd 9

08.12.20 14:21

10

Kamaradka pro Sunny.indd 10

08.12.20 14:21

viď?“ zeptala se pobaveně. Zadívala se mu do výraz­ ných tmavých očí a on jí pohled dlouze opětoval.

Potom znovu přistoupil blíž a tlamou a hřbetem nosu se dotknul jejího trička. Fiona pocítila teplo zvířecího těla. Poník si odfrknul a jeho dech ovál Fio­ně paži. Báječný pocit! Děvče zavřelo oči.

Ale zlatý poník se už pomazlil dosyta. Jemně Fio­ nu šťouchnul do břicha, odklusal pryč a dal se do cvalu. Pohazoval hlavou a rozverně řehtal. Vra­ ník a ryzák se nechali strhnout a spolu s ním oběhli celou pastvinu. Jen bílá kobyla se ani nepohnula a pozorovala je s naprostým klidem. Fiona se muse­ la smát.

Když zlatý poník dokončil své kolečko, vrátil se k ohradě a nechal se od Fiony ještě jednou pohladit.

Rukou mu laskala tvář a nos, až jí prsty zajely pod kštici, kde měl srst obzvlášť heboučkou. Drbala ho a probírala se mu dlouhou zlatou hřívou.

Najednou nahmatala něco tvrdého. „Ups!“ vyjekla a stáhla ruku. „Co to bylo, Zla­ tínko?“ Poník frknul a o krok ucouvnul. Hustý pramen hřívy se mu svezl na stranu a Fioně se tak odkryl 11

Kamaradka pro Sunny.indd 11

08.12.20 14:21

pohled na jemně se třpytící drahokam. Byl obrouše­ ný jako diamant, ale neprůsvitný jako zlato. „Kámen?“ vydechla. Vztáhla ruku, ale poník po­ hodil hlavou, hustá hříva se zase urovnala a kámen zmizel.

12

Kamaradka pro Sunny.indd 12

08.12.20 14:21

Kapitola 2

Na Křišťálové hůrce

O pár dní později Fiona zase seděla na kole a uháně­ la po hlavní silnici. Mrkla směrem k pastvině u jeze­ ra, ale v pohledu jí bránila vzrostlá kukuřice. Kromě toho před ní do pedálů šlapal tatínek a měl naspěch.

Fioně to ale vůbec nevadilo. Čekalo ji něco mnohem lepšího než pouhé okukování a hlazení poníků za ohradou: opravdická hodina ježdění!

Poté, co se párkrát vydala za Zlatínkem k louce u jezera, sebrala veškerou odvahu a promluvila si s rodiči o kurzu ježdění. A šlo to úplně hladce! Ma­ minka s tatínkem se dokonce omluvili, že je to sa­ motné nenapadlo. Měli ale jedinou podmínku: Fiona bude muset jezdit tam i zpátky sama, protože oni mají na koupališti tolik práce, že ji nebudou moct doprovázet. Fiona samozřejmě souhlasila.

Nakonec ale na své závodní kolo naskočil i tatí­ nek. „Přece jen bych se rád osobně seznámil 13

Kamaradka pro Sunny.indd 13

08.12.20 14:21

s našimi novými sousedy a tvojí instruktorkou,“ prohlásil.

Silnice vedla do zatáčky, ale Fiona s tatínkem pokračovali rovně k bráně statku. Na ceduli stálo: Farma Křišťálová hůrka. Fioně se ten název líbil, i když široko daleko nebylo po nějaké hoře ani stopy. Všude jen samá pole a louky a opodál neve­ liký domek s doškovou střechou a zahradou p ­ lnou květin.

Fiona s tatínkem zamířili ke statku a odložili kola před útulně vyhlížejícím hrázděným domem. Fiona byla jako na jehlách. Doufala, že tady opravdu nara­ zí na Zlatínka! Zvědavě se rozhlédla. Dům obklopo­ valy stáje, kůlny a stodoly. Všude rostly květiny a na trávníku před domem se na sluníčku vyhřívala mourovaná kočka. Vedle ní sedělo se zkříženýma nohama asi osmileté děvčátko a hladilo ji po hřbetě.

Ze střechy se s křikem snesla straka a prolétla Fioně těsně nad hlavou. „Vítejte! Ty budeš určitě Fiona, viď? Já jsem Leo­ nora Křišťálová.“ Přes dvůr k nim kráčela žena s dlouhými vlasy, oděná do jezdeckých kalhot a kost­ kovaných podkolenek. Přátelsky potřásla rukou 14

Kamaradka pro Sunny.indd 14

08.12.20 14:21

nejprve Fioně a pak tatínkovi.

Na prsteníčku se jí třpytil prsten s čer­ ným kamenem, v němž zároveň probleskovaly všechny barvy duhy. „Farma Křišťálová hůrka není obvyklá jezdecká farma se spoustou kurzistů,“ spustila paní Křišťálo­ vá. „Ale jsem ráda, když se najde pár milých dětí, které moje poníky občas projedou. Uvidíme, jestli mezi nás zapadneš, Fiono. Oukej?“ „Oukej,“ špitla Fiona. Byla čím dál nervóznější a už se nemohla dočkat, až tatínek a paní Křišťálová ukončí nezbytné dospělácké řeči. Mourovaná kočka mňoukla, vstala, protáhla si hřbet a na dlouhých packách vykročila pryč. Dívenka s kulatým obliče­ jem a pihovatým nosem za ní smutně hleděla. Koč­ ka se začala otírat o nohy paní Křišťálové a Fiona si klekla, aby ji pohladila. „To je Pan Los,“ řekla Leonora. „Lovit myši mu jde mizerně, zato pavouky chytá na jedničku.“ Kočka jménem Pan Los zavrněla, jako by chtěla její slova potvrdit.

15

Kamaradka pro Sunny.indd 15

08.12.20 14:21

Fiona se usmála. Nebyla si jistá, jestli to všechno není jen vtip. „Vážně se tak jmenuje?“ zeptala se. „A opravdu loví pavouky, paní Křišťálová?“ „Opravdu. A klidně mi říkej Leo. Tak vyrazíme k poníkům?“ navrhla majitelka farmy.

Fiona nadšeně přikývla. Rozloučila se s tatínkem a pospíchala za paní Křišťálovou. „Máme čtyři poníky,“ vykládala Leonora cestou ke stájím. „Jmenují se Luna, Tygr, Opál a Sunny.

Moje pilné pomocnice je už vyzvedly z pastviny.

Za chvíli bude hodina ježdění, ale nejdřív bych tě chtěla vidět na lonži. Potřebuji zjistit, jestli se k Sunny vůbec hodíš. Občas je to s ní trochu slo­ žitější.“ Než se Fiona stačila zeptat, jak to Leonora myslí, instruktorka pokračovala: „A tyhle dvě krasavice jsou mimochodem Luisa a Lotka.“ Vedle stáje Fiona spatřila výběh a v něm dvě čer­ nošedá prasata s ohromně tlustým břichem. Když Leo zamířila jejich směrem, obě se s pochrochtává­ ním vrávoravě vydala k plotu. „Vietnamská prasátka,“ vysvětlila Leonora. „Tak co, máte hlad, holky?“ Postupně je obě pohladila 16

Kamaradka pro Sunny.indd 16

08.12.20 14:21

po štětinatém hřbetě. „Žrádlo bude zase až večer, jinak byste mi moc ztloustly.“ Fiona pobaveně koukala na je­ jich pupky. Skoro se jim couraly po zemi. No, snad budou poníci o něco hezčí! Spěšně vkročila do stáje za Leonorou.

Interiér působil prostorně a vzdušně, všechno bylo upravené a čisté – od zametené uličky po na­ leštěné držáky na sedla a dvířka k boxům. Na jedné straně se nacházelo několik stání pro koně, k protěj­ ší zdi byli přivázáni čtyři poníci. V jasném sluneč­ ním svitu, který sem pronikal vraty na druhém kon­ ci stáje, Fiona zprvu rozpoznala jen jejich obrysy.

Konečně ji slunce přestalo oslňovat.

Fioně poskočilo srdce radostí. Vraník, ryzák, šiml a kobylka se zlatavou srstí – na farmě Křišťálová hůrka skutečně žili poníci z pastviny u jezera! „Zlatínko!“ zvolala Fiona a bez rozmýšlení se roz­ běhla ke zlaté kobylce. Šťastně ji hladila po čele. „No tedy, vy se znáte?“ divila se Leonora.

Fiona zčervenala. „Viděla jsem ji na pastvině,“ pro­ nesla.

17

Kamaradka pro Sunny.indd 17

08.12.20 14:21

Leonora se usmála. „Řekla bych, že víc než viděla.

Skamarádily jste se! Tím líp. Koneckonců Sunny dnes pojedeš.“ „Sunny?“ Fiona nechápala, o čem Leonora mluví. „Sunny,“ zopakovala Leo a ukázala na zlatou kobylku. „Tohohle poníka.“ „Ach tak, jasně, ráda!“ Fioně došlo, že kobylka má své vlastní jméno. Přitom si už zvykla říkat jí Zlatínko! Ale Sunny zní taky pěkně: slunečně, jasně a vese­ le. „To jméno se k tobě prostě skvěle hodí, Zlatínko...

Tedy Sunny,“ promlouvala tichoulince k poníkovi.

Leonora poplácala zvíře po hřbetě. „Sunny je ideál­ní poník na lonžování. Je živá, ale ne divoká.

Moc milá, ale celkem obyčejná.“ Fiona se zamračila.

Pro ni Sunny obyčejná rozhodně nebyla! „Aurélie!“ křikla instruktorka. „Pomůžeš Fioně připravit Sunny?“ Fiona se zvědavě rozhlédla. Teprve teď si všimla, že ve stáji jsou kromě nich ještě tři děvčata. Za bílou kobylkou vykoukla vysoká holčina s rovnými černý­ mi vlasy. Aurélie se na Fionu jen krátce podívala a namítla: „Ale já ještě nejsem hotová s Lunou.“ A dál se věnovala svému poníkovi.

18

Kamaradka pro Sunny.indd 18

08.12.20 14:21